• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Porod akutní sekcí, jak se s tím vyrovnat?

23. ledna 2017 
@caverina spíš myslím že myslela příspěvek sonii
3. srp 2012 ve 20:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pepibubu ale ani ona přece neřekla nic špatného,a rozhodně nikomu nechtěla ublížit :frowning2: myslím si že chtěla říct v podstatě to co já,at se snaží na to co nejrychleji zapomenout a jít dál,a být fakt vděčná za to že její dcera i ona jsou v pořádku,a vykašlat se na to jakým způsobem porodila,jsou přece horší věci,myslím si že si fakt tímhle způsobem dost neštastně ubližuje :unamused:
3. srp 2012 ve 20:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak já teda také. Mám za sebou 2 porody oba císaře. První akutní sekce druhý pplánovaný. První v celkové a druhý ve spinále. Rozdíl neskutečný. U prvního si mne v den termínu nechali v porodce kvůli cukrovce v těhu. Porod vyvolávali. Večer tableta a spala jsem celou noc jako mimčo. Ráno další a pořád nic a po té 3 už se něco málo dělo.Tak si mne nechali na sále. Cca 10hod dopoi. Ale nic se nedělo neoitvírala jsem se. Píchli mi vodu byla už zelená. Odpo po 5 hodinách otevřená na 3 nabídli mi epidurál. že pomůže uvolnit porodní cesty. No tak po epi jsem si zdřímla a poiřád nic. Kolem 5 na 7cm že začnem pomalu tlačit. Nešlo to malý se pořád stakoval zpátky. A pak v 19.30 to začlo ozvy skoro žádné ja vyčerpaná a fofry na císaře. V 19.35 mi dali nasrkozu a v 19.52 byl malý na světě. Měl šnuru 2 krát kolem krku, já ztratila hodně krve, malého jsem viuděla až bdruhý den dopo v 10 celou noc pod dozorem no nic extra. Taky mě to mrzelo že nejsem schopna porodit nipormálně. Druhý porod už mi naplánovali jelikož mám myomy v děloze a šance že porodím přirozeně a budeme oba v pořádku nebyla ani 50 procent. No bylo to ve spinále malého mi hned ukázali tak jsem si ho poihladila a opusinkovala. A poi 2 hodkách už jsem byla na pokioji s miminkenm. A ted to byl rok od druhého porodu a 4 roky od prvního. Kluky miluji nadevše, bohužel po zdravoptní strnce nejsem schopná rodit normálně, bylo mi řečeno že s mojí dělohou můžu být ráda že mám 2 dětu že se mi vůbec podruhé podařilo otěhotnět a že jsem donosila miminko ve zdraví až d konce.
3. srp 2012 ve 20:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@saminomimino Rekla bych, ze nejsi sama, kdo ma takove pocity. Ja rodila prirozene, ale uz v porodnici me zarazilo, ze dve zenske, ktere se mnou byly na pokoji, byly strasne nestastne a nastvane na vsechny a na vsechno za to, ze rodily cisarem. Pritom jedna, objektivne a pragmaticky receno, mohla byt fakt rada, protoze mela rupturu delohy a utekla hrobnikovi z lopaty. Jenze pragmaticky v tu chvili asi neni lehke uvazovat, takze treba bych v te situaci mluvila stejne.
Tak drzim palce, at Te to v budoucnu tolik netrapi, ted je to jeste prilis cerstva zkusenost.
3. srp 2012 ve 21:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Není podstatné jakým způsobem přivedeš dítě na svět,ale co do něj následně vložíš... :wink:
3. srp 2012 ve 21:10  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
@caverina Rozumím cos tím chtěla říct, i Sonia, ale rozumím i Sami, že ji to prostě trápí.... Být to první porod, tak to asi vezme jinak, protože by neměla srovnání, ale takhle to bohužel bere jako svoje selhání - není to její selhání, za to nikdo nemůže, ale když tebou cloumají šestinedělní hormony, je to mnohem těžší se s tím smířit....

Chtěla jen slyšet "malá, malá, to bude dobrý...." Na racionalitu taky dojde, ale ne ani dva týdny po porodu ;)
4. srp 2012 v 07:22  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@saminomimino Nejsi blázen!!! Měla jsem podobné pocity, bohužel se mi to přihodilo dvakrát. Necítím to jako selhání, spíš bych to popsala jako by mě někdo okradl a ještě mě zmlátil jako bonus. Pro děti to taky nebylo něco, co by šlo mimo ně. I když člověk ví, že to dopadlo v dané situaci jak nejlépe mohlo, že všichni zúčastnění makali, až se z nich kouřilo, aby to dopadlo dobře, tak ten smutek prostě zůstává nějaký čas s tebou a vědomí, že se "vlastně nic nestalo - hlavně, že jsme všichni zdraví" to nijak nezmírňuje, i když je to tak . Už nevím, jak dlouho to trvalo poprvé, ale fyzicky i psychicky jsem se začala cítit jakž takž asi až po půl roce, tentokrát se mi to v hlavě všechno srovnalo zhruba po sedmi týdnech. Mimčo má půl roku a já už na to tolik nemyslím a když ano, tak už se mnou nemlátí emoce o zeď tak silně, jako ty první týdny.
4. srp 2012 v 08:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@saminomimino Právě jsem narazila na Tvojí diskuzi...taky jsem rodila akutní sekcí trvalo mi víc jak rok, než jsem to v sobě zvládla...a hodně mi k tomu pak pomohl i rozhovor s mojí dulou, se kterou jsme zpětně celý porod probrala sice až po víc jak roce, ale konečně jsem se s tím smířila :slight_smile: Byl to běh na dlouhou trať se s tím srovnat, ale určitě to v sobě nedus, mluv o tom, prober to s někým známým, kdo Tě vyslechne a dej tomu i čas :wink: Pořád jsem si říkala, co jsem udělala špatně, že to nakonec skončilo sekcí a dneska vím, že to bylo skutečně to nejlepší, což jsem si říkala sice od začátku, ale nevěřila jsem tomu :sweat_smile: A hodně mi v tom pomáhala malá, její pokroky a úsměvy, abych na to nemyslela :slight_smile: Přeji aby jsi se s tím popasovala co nejdříve :wink: A malé jen to nej do života :wink:
4. srp 2012 v 09:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
já měla sekci sice plánovanou, ale nezabral epi,takže jsem musela do celkové narkózy, a taky jsem si dlouho nemohla odpustit, že jsem neslyšela Martínkovo první zaplakání a nemám fotku ze sálu jako s Pepou.... Ještě dneska to občas "bodne" v srdíčku, i když čím dál méně často....
4. srp 2012 v 09:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@saminomimino bohužel jsi mě pochopila úplně jinak než jsem zamýšlela. vůbec si nemyslím, že bys byla špatná, nikdo nemá právo soudit druhé, nota bene když je vůbec nezná. Navíc máš 3 malé děti ve věku, kdy já nechtěla slyšet ani o jednom, klobouk dolů, je toho na tebe určitě dost. Chtěla jsem říct něco ve smyslu že to co se stalo nezměníš a nemá smysl se tím tak moc trápit, protože nakonec vše dobře dopadlo. Víc než dobře. Ale nejspíš si tím prostě potřebuješ projít a to, že to rozebíráš, ti naopak pomáhá. Já asi budu ten opačný typ co to buď dusí v sobě nebo se to spíš snaží házet za hlavu, aby mohl normálně fungovat pro své dítě. Jsem na ní sama, mimochodem, takže nejsem žádná rozmazlená rádoby chytrá mamina, co tady na MK má potřebu radit a plkat moudra. Třeba mě jednou pochopíš, každopádně mi vážně nešlo o to ublížit.
4. srp 2012 v 10:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Snad se můžu taky připojit..Taky jsem rodila akutní sekcí..Porod mi vyvolávali po termínu kvůli vysokému tlaku. Ani už nechci vzpomínat, jak to všechno probíhalo..Vyčítám si to neskutečně..snažím se říkat si, že je štěstí, že máme krásného a zdravého syna, ale někdy to nepomáhá..beru to jako selhání..Jedinou odměnou pro mě je, že malý je neskutečně hodný a šikovný...moc mi pomáhá o tom mluvit a chápu všechny, co z toho mají trauma..bojím se druhého těhotenství, ačkoli si hrozně moc přeji další děti..snad to brzy překonám
4. srp 2012 v 10:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky holky, vím jak se cítíš saminimimino já byla duchem s tebou od počátku kontrakcí a netrpělivě čekala status že už jedeš rodit a pak když jsem našla napsáno jak to dopadlo bylo mi jasné že budeš nešťastná. Vím že náš pocit že to nebylo nic moc ani pro malou prdelku ta si taky určitě užila své :frowning2: určitě jsi ráda za to že ale vše dopadlo výborně že žijete obě.... :slight_smile: já sice SC neměla ale podobné pocity ve mě vzbudilo to že oba porody byli indukcí :frowning2: já ji tak moc nechtěla!!!!!!!!!! ale nedalo se jinak..... jak se s tím vyrovnat? vezmi si malou do náruče abys ji viděla do tváře a vše ji povykládej jak měla přijít na svět jak moc si se snažila ale že jinak než že jí vytáhnou přes bříško to nešlo!! že by mohla umřít a tak jsi musela na to přistoupit, klidně si u toho poplakej city musí ven!! Můžeš si napsat i dopis jakoby tvému miminku a schovat ho jednou se nad ním zasměješ..... vezmi si kus papíru nakresli si pěknou květinku a pod ní napiš své jméno a větu jsi úžasná!! jsi dokonalá!! jsi máma!! dej si ji na místo kde jsi nejčastěji.....jsou to postupy co znám z hodin psychologie tak to zkus.....myslím na tebe...klidně piš do IP..... :sunglasses:
4. srp 2012 v 11:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Já teda měla přirozený porod za sebou a na druhý se teda docela těšila a věděla jsem přesně co nechci a proč a osud si s náma zahrál jinak a bylo všechno špatně. Byl to šok a jsem šťastná, že žijeme. Nicméně to neznamená, že jsem s tím porodem srovnala. Byl indukcí a skončil akutním císařem a představovala jsem si pro svého syna úplně jiný start do života. Navíc , když jsem věděla, že to normálně už jednou šlo. Sice to neberu jako svoje selhání, ale je mi to prostě líto a mám pořád pocit vinny vůči synovi, protože takhle se prostě narodit neměl. :pensive: Tohle se těžko popisuje a myslím, že ten kdo to necítí stejně v této diskuzi nemá co dělat, protože prostě není v jeho silách nám pomoct. :pensive: :rolling_eyes: :rolling_eyes: Nemyslím to zle, ale tohle je dikuze pro stejně postižené dušičky, které se s tím prostě potřebují ještě poprat než to v sobě vyřeší a to může u někoho trvat měsíc u někoho roky. :stuck_out_tongue_closed_eyes:
4. srp 2012 v 15:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@saminomimino mě to trvalo asi rok. možná i dýl, už nevím přesně, bo postupem času jsem to řešila míň a míň. já sice měla plánovaný CS, ale jen den předem. v podolí mě odmítli odrodit normálně (kvůi mým zdr. důvodům) a poslali mě do apoli i s žádankou, že kdybych se rozrodila přes víkend (byl totiž pátek), tak mi domluvili s primářem Apolináře, že mě teda kuchnou. před akcí byl nejhorší ten první celej den, kdy jsem byla z běhu všech událostí trochu v šoku. ale pak už jsem si říkala, že holt si nějak poradí, hlavně, že o mě vědí.
každopádně zážitek to byl nic moc. nečekala jsem jak to bude probíhat, ot mi nikdo neřekl, takže z přikurtování rukou i nohou jsem byla hodně zaskočená, pak to házení s tělem jak u řezníka na stole, po celou dobu neskutečnej pocit na zvracení, no a pak to vstávání, šílená bolest a první pohled do zrcadla. hodně špatně jsem se navíc hojila, ale zřejmě to bylo dost kvůli psychice, neb jsem si nedokázala na tu jizvu vůbec sáhnout, natož abych jí pořádně vymývala. prostě to byl blok a nešlo to. no a do toho při odchodu z porodnice špatný výsledky a musela jsme si kvůli vysokýmu riziku trombozy píchat injekce 2x denně a několikrát týdně jezdit na odběry, jestli to klesá. byl to prostě šok pro tělo a pak i stres. velmi dlouho to navíc bolelo. normální gatě jsem si mohla vzít až víc jak 4m po porodu, jinak to bylo pomalu utrpení. no a samozřejmě se k tomu přidalo to, co popisuješ ty. ten pocit selhání. že to mohlo bejt všechno jinak, že přece nikdo nemůže vědět, že bych to nezvládla a v neposlední řadě i to, že dítě jsem viděla až po 30 hodinách. to mě po čase mrzelo snad ze všeho nejvíc, měla jsem i dlouho pocit, že proto je takový nemazlivý dítě, že tím prostě dost utrpěl. přeci jen, vyndali ho z břicha a šoupli do inkubátoru, nenosili ani na přiložení, nic, to muselo bejt děsný prostě. a snad tenhle jedinej pocit, mě žere dodnes. jinak až časem jsem se smířila s tím, že to holt jinak nešlo a po tom, co měl ještě 2x omotanou pup. šňůru kolem krku a průměr hlavičky 38 cm, jsem si říkala, že bych ho zřejmě ani vytlačit nedokázala a že to vlastně všechno dopadlo dobře.

vím, že to sem nepatří, ale já se teď podobně vůbec nemůžu smířit s tím, že čekám druhýho kluka. přestože vím, že zdraví je nejpřednější, že je hromada žen, co by si to se mnou z fleku vyměnily..... není to o tom, že bych nechtěla druhýho kloučka, ale strašně mě trápí pocit, že tu holčičku už mít nikdy nebudu. vzhledem k mýmu zdraví bych se třetího těhotenství asi hodně bála... :( a i z toho důvodu je mi líto, že jsem nemohla a nemůžu rodit normálně, bo tím pádem to pro mě zřejmě druhým těhotenstvím končí a holčičky se nikdy nedočkám... :( (ale samozřejmě není nikde psáno, že třetí dítě by byla holčička)....
4. srp 2012 v 16:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@hehena já mám taky dva kluky a chtěli jsme druhou holku :wink: Dokonce nám i řekli, že to bude holka. Ale za 14 dní to byl zase kluk :sweat_smile: Mě to taky přišlo nejdřív líto, ale já spíš cítila obavu, jak to s holčičkou zvládnu. Takže když z toho byl najednou kluk, tak se mi naopak ulevilo :sweat_smile: :sweat_smile: Já bych ale díky porodu už třetí dítě nechtěla ani kdybych věděla na tisíc procent, že to bude holka :stuck_out_tongue_closed_eyes: Už fakt ne. Sranda je, že mladší má hodně jemné rysy a jak to holčička fakt vypadá :grinning: :grinning:
5. srp 2012 v 11:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@saminomimino tak co, kočko, už je trochu líp na duši?
9. srp 2012 v 15:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@pepibubu díky :slight_smile: spíš není čas na to myslet,válčím už sama a malá je trošku uplakánek tak se nenudím

jinak si i říkám že mít dítě není jen o porodu,a že ten největší kus práce jsem odvedla na jedničku,počít jí nosit a donosit jí a zdravou přivést na svět,a jak to sice důležité je ale důležitější je že je na světě živá a zdravá,nicméně někde tam vzadu v té 13 komnatě to je a bude navždy schované jako malá bolístka.... :cry:
9. srp 2012 ve 20:55  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
holky něco vám povím. rodila jsem akutní sekcí, malá neměla ozvy. Myslím, že císař je stejně, jako spontální porod o personálu - já měla malou (po celkovce) u prsa dvě a půl hodiny potom, co se narodila. Jak vykoukla ven, tak po nezbytnym ošetření jí měl muž na holý hrudi v náručí :o) Jakmile jsem se probrala, byla jsem hodinu na JIP - muž celou dobu semnou, vyprávěl mi o malinký a ukazoval mi její fotky na foťáku. Pak mně odvezli na pooperační pokoj na šestinedělí a hned jak zaparkovali postel, měla jsem malou u prsa :o) Pak mi jí nosili celou noc co tři hodiny na kojení, druhej den, v pět ráno jsem vstala a šupala na normální pokoj. Po obědě přišel muž a tak mi jí nechali několik hodin na pokoji. Večer jsem si jí sama odnesla na sesternu na noc a opět mi jí co tři hodiny nosili - vždycky se vzbudila, donesli mi jí, já jí nakojila, uspala a spící si jí po půl hodině vzala sestra. Ráno jsem si jí už nechala a nedala zpátky. Pocit? super!!! jsem vděčná za to, kde jsem rodila, fakt... podle mně ta porodnice udělá hodně...
9. srp 2012 ve 21:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@saminomimino CŘ jsem nerodila, ale myslím, že tvoje pocity chápu. Po prvním porodu jsem měla pocit totálního selhání. Všechno, co mohlo, bylo prostě špatně. Jednak jsem byla naštvaná na svoje tělo, že nespolupracovalo a porod mi museli vyvolat, a potom na sebe proto, že jsem si nedokázala před personálem absolutně nic obhájit :cry: Zkrátka prošla jsem si ukradeným porodem (pro mě naprostý peklo) a šíleným oddělením 6n, mámě jsem každej den brečela do telefonu a jenom poslouchala, jak mám být ráda za zdrávý dítě. Byla jsem úplně v háji. Bylo to 5 dní v pekle. Pomohla mi hodně spolubydlící, ale to byl na dlouhou dobu jedinej člověk, co mě vyslechnul a podpořil. Na větu "Buď ráda, že jste oba zdravý, tak to neřeš." mám absolutní averzi. Pomáhalo mi o tom stále dokola mluvit a probírat to s těmi, kdo mě chápali. Tedy trvalo mi nějakou dobu, než jsem byla schopná to ze sebe všechno vysypat, taky jsem se vyhýbala rozhovorům o porodu s ostatními, snažila jsem se to nějak přejít a moc nerozvádět. Topila jsem se v nejhorším rok, než jsem došla k rozhodnutí mít druhé dítě. Samozřejmě jsem si uvědomovala, že stát se může cokoli, ale pevně jsem věřila, že tentokrát to prostě vyjde tak, jak by podle mě mělo. Sice to nebylo úplně 100%, ale na poměry českého porodnictví bych jednoznačně dala palec nahoru :wink: Až druhým pěkným porodem mě definitvně přešlo všechno sebeobviňování. Když na první porod vzpomínám, není mi z toho příjemně, ale jsem s tím vyrovnaná. Zpětně bych řekla, že jsem byla zralá na pomoc psychologa.
9. srp 2012 ve 21:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@schnek Jojo, věty typu "hlavně, že jste zdraví" a dokonce i "ty se máš, já chci podruhý taky císaře" (!!!) mě fakt dostávaly do kolen v obou případech. Myslím, že největší díru do hlavy jsem vymluvila v tom nejhorším období hlavně manželovi. Podruhé to myslím i chápal víc, poprvé byl taky po tom šoku první dny zralý na odbornou pomoc.

@anetka1701 Na porodnici ani na personál si stěžovat nemůžu, naopak :slight_smile:
9. srp 2012 ve 21:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hehena Ten pocit selhání chápu, taky svoje dvě sekce takhle cítím a prvního chlapečka jsem taky viděla až za 30 hodin, byl lehce nedonošený a já na JIPce, jinak to nešlo, druhý císař už byl právě v tom spinalu a malou jsem hned viděla, takže to bylo mnohem lepší, ikdyž taky se mnou házeli na stole ,,jako u řezníka", taky to ale jinak nešlo a já to brala s humorem. Při čtení Vašeho příspěvku mě ale napadlo jediné, celkově tyhle nemocniční procedůry špatně snášíte a pokud se i špatně hojíte, kde berete tu myšlenku, že při normálním porodu byste nedopadla také tak špatně nebo i hůř, pokud jste se špatně hojila, mohla se Vám špatně hojit i jizva ,,tam dole" a třeba by jste půl roku nemohla sedět a nemluvě třeba o pokaženém sexu... Všechno má svoje pro a proti a kde se bere nějaký pocit selhání, když jste toho tolik vytrpěla a všechno to zvládla, holky co porodí ani neví jak a běhají hned jako srnky, to je pohoda, ale vydržet to, co my! A pusťte z hlavy i výčitky ohledně Vašeho chlapečka, můj syn byl v inkubátoru 5 dní a je celou dobu hrozný mazel, ty mimiška jsou hodně odolný a za 30 hodin se určitě nic nestalo, byla v teploučku a dostala papání, jen si chvíli počkala na maminku a než si toho stačila všimnout, byla u Vás, určitě to prospinkala. Holčička mé kamarádky prošla naprosto pohodovým a bezproblémovým rychlým porodem a vůbec nebyla nikdy mazel a docela uřvaná holčička. Záleží spíš na povaze miminka, přístupu k němu a pohodovosti matky, podle mě děti vycítí nervozitu a stres nebo chmury své mámy. Dobrou noc a pohodový druhý porod, držte se!
9. srp 2012 ve 21:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
@saminomimino Ahojky já bohužel rodila taky akutním císařem. BYl tom pro mě dost velký šok už i kvůli tomu, že jsem byla ve 28tt. Taky se s tím pořád nějak vypořádávám. MAlýho jsem rodila přirozeně měla jsem ho hned u sebe, hned jsme ho přikládaly k prsu a mohly jsme s ním být po tom porodu. MAlou sem neviděla a ani o ní nevěděla co s ní je a jak na tom je. Příjde mi, že jsem s ní o to nejcenější přišla a to o ten první kontakt s ní vůbec. Je to hodně zvláštní. Kolikrát na tím pořád přemýšlím jaké by to bylo porodit jí přirozene. Hned ji mýt v náručí, políbiyt jí atd. U mě to byl bohužel poslední porod který jsem mohla mýt přirozeně. Po tom císaři mi už nedoporučují rodit přirozeně kdybych měla ještě někdy další dítě. Pořád ve mě zůstane taková ta prázdnota, která byla po jejím porodu. Snad časem to bude lepší a člověk si to nebude už tolik připouštět. Jednalo se o záchranu mého dítěte a to bylo to nejdůležitější.
9. srp 2012 ve 22:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jak já Vás chápu......malá se narodila taky akutním císařem... Po 22 hodinách od prasknutí plodovky... Dostala jsem při porodu takový chemický koktejl, že se až divím, že jsem byla absolutně v pohodě... Čípky na urychlení, epidurál na otevření (kontrakce jak blázen a vůbec jsem se neotvírala), oxytocin na urychlení (už to trvalo moc dlouho), kapačka na zastavení kontrakcí a spinální anestezie... Malá bohužel nesestoupila do pánve a začaly jí padat ozvy... Všechno se potom seběhlo strašně rychle, byla jsem tak vyčerpaná, že jsem u císaře spala, malou jsem viděla jen na minutku (museli mě vzbudit, měla jsem prý šíleně nízký tlak) a pak až ráno cca po 7 hodinách od porodu, ale ještě jsme nemohli zkusit přisátí, protože hrozně moc zvracela (byla dost nalokaná plodovky)..první přisátí bylo po cca 14 hodinách... :unamused:
Trpím pocitem méněcennosti, že jsem ji nedokázala porodit normálně....když si to všechno zpětně přehraju, jímá mě hrůza z toho, co všechno se mohlo stát a jsem šťastná, že je v pořádku... Každý mi říká, ať jsem ráda, že jsme obě v pořádku, nesnáším tyhle řeči...samozřejmě ráda jsem!!!!!!, ale mé pocity dokáže pochopit jen ten, kdo to zažil...
V porodnici byli všichni úžasní, chovali se ke všem moc hezky, s tím spokojená jsem, ale moc mě mrzí, jak to dopadlo...jako bych jako žena selhala...
Jsem si naprosto jistá, že normálně už rodit nebudu...příště jedině plánovaný císař (porod nebyl procházka růžovou zahradou, už to nechci zažít, hlavně se bojím, že by to mělo stejný průběh a konec.... o to víc je mi to líto...chtěla jsem rodit přirozeně a zažít ten pocit, když Vám to upatlané miminko dají na břicho a bohužel to nikdy nezažiju.... :cry:
9. srp 2012 ve 22:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@majka12 ahoj, měly jsme to úplně stejně, až na to, že já neměla mít při druhém indukci ale vezli mě na překotný, jak já se těšila, že to bude fofr a pohoda, otevřená na celou docentovu ruku... A najednou kolem kmitali, sondu malýmu na hlavičku do mě, a že se začal točit nahoru místo dolů a že hned císař. Bylo to strašný a dlouhý hojení a byla jsme na tom psychicky fakt zle. Ale aspoň nemám škuby udělat tu šílenost a pořídit tátovi, který původně chtěl jen jedno mimčo, třetího kluka :grinning:
9. srp 2012 ve 22:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@2hanah tu myšlenku neberu nikde. já si myslím, že to všechno nakonec byla dobrá "volba" i když né moje :slight_smile:). syn měl velkou hlavu a 2x omotanou pupeční šnůru, takže si myslím, že by to stejně s velkou pravděpodobností skončilo sekcí a kdoví, jakej zážitek by to byl. jen jsem chtěla napsat, že tím pocitem jsem si taky prošla. jednoduše mi to přišlo něco co bylo nějak ukončenýho, né co vyplynulo přirozeně. vyndali ho a tím jsem měla dlouho pocit, že jsem neprožila to zrození a tudíž jsem se i dlouho zamilovávala. no ale opravdu netvrdím, že kdybych rodila normálně, tak by bylo všechno fajn a já zažila euforii a lásku na první pohled :slight_smile: to ne. to by bylo bláhový. co by kdyby.... prostě to dopadlo takhle a já jsem ráda, že jsme to zmákli ve zdraví. každopádně pořád si myslím, že to, co bude probíhat na sále by měl personál šetrně sdělit dopředu, někdo to bere s humorem, někoho to dost nepříjemně zaskočí a je lepší vědět "nebojte se, bude to s váma trochu házet, ale je to normální" no fakt bych to brala líp. ale... jak jsem si myslela, že naproduhý to určitě bude lepší, že budu vědět, do čeho jdu, tak teď si říkám, že bych zas radši žila s tou myšlenkou, že to nic není a budu raz dva fit a aspoň nebudu zašitá tam dole (jak mi každej říkal :slight_smile:)).... no nechce se mi do toho zase :slight_smile:)) ale budu doufat a věřit, že tentokrát to zas dopadne takhle dobře a že ještě jako bonus se budu líp hojit :slight_smile:)))

jinak samozřejmě, když jsem to psala, myslela jsem na miminka předčasně narozená, co jsou v inkubátoru dlouho..... samozřejmě, že je to nesmysl. jen jsem opět popisovala, co mě potom ještě zpětně napadalo, né že to byl ten skutečnej důsledek... :slight_smile:

jinak, děkuji za přání. :slight_smile:
10. srp 2012 v 10:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@anetka1701 Anetko a kde jsi rodila? vidím region Praha a takovej přístup personálu opravdu paráda :slight_smile: :dizzy_face:
10. srp 2012 v 11:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@luciesofi s tím chemickým koktejlem je to krásně napsáno ... taky jsem při obou porodech dostala snad veškerou medikaci, co tam měli :unamused:
10. srp 2012 v 11:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hehena v Havlíčkově Brodě :o)
10. srp 2012 v 15:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hehena Jako kdybyste psala moje pocity... Taky jsem dlouho bojovala s tím, že jsem najednou dostala mimčo, dovezli mě k němu a byl můj, neporodila jsem si ho, prostě jsem ,,TO" zaspala a najednou jsem měla dítě, nic se nezměnilo najednou tím velkým okamžikem, asi je to důležitý v procesu přijetí toho malého, ale bohužel nedovedu posoudit, mám dva císaře a do toho druhého se mi taky strašně nechtělo, protože už jsem věděla, jaký bolavý to bude potom a musím bohužel říct, že to podruhé bylo ještě malinko horší a bolavější, což mě ujistila sestra v porodnici, že to tak bývá, protože děloha už není tolik elastická a hojí se silnějšími kontrakcemi, a proto to víc bolí a taky mi po spinalu u druhého císaře bylo hůř než u první celkové narkózy. Ale po tom druhém porodu mi v hojení hodně pomohlo nosit stažené břicho, bylo mi líp a vrátilo se pěkně zpátky, ještě líp než po prvním bez stahování. Ráda vidím, že když nás hodně maminek má tyhle stejné pocity ze sekce jako já, bude to zřejmě normální...
10. srp 2012 ve 22:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@2hanah á tak to nerada slyším. a trvalo to hojení i dýl, než to první? mě pár maminek psalo, že zavinování bylo horší, tudíž větší bolesti, ale že z porodnice už šly poměrně bez bolesti (u prvního ty bolesti popisovaly delší), což mě při prvním čekalo ještě dost bolavých dalších 14 dnů a to jsem nějak doufala, že bude lepší :slight_smile:)) :sweat_smile:
čím jste stahovala bříško? já po prvním nestahovala (i když mi to babička vtoukala do hlavy :grinning:) a bylo vypouklý až vlastně do teď, každou chvíli se mě někdo ptal, jestli zase čekáme, bo jinak jsem poměrně hubená, nebo tak normálně, ale to břicho prostě trčelo v podstatě od žeber, takže trochu těhotensky vypadalo... :sweat_smile:
10. srp 2012 ve 23:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek