• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Porod akutní sekcí, jak se s tím vyrovnat?

23. ledna 2017 
@saminomimino to nechapu z ceho by melo byt dite otreseno. To ho meli po 14ti hodinach utrpeni ve me nechat umrit. Protoze nemuzu rodit po urazu panve normalne. Coz se zjistilo az kdyz jsem byla otevrena na 8 cm.Ja v cisari nic spatnyho nevidim. Je to vec nazoru.
13. srp 2012 v 18:34  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@majinka1981 taky si myslím, že sekce je pro dítě stres...já měla silné bolesti cca 18hodin a vydržela bych i další hodiny, kdybych mohla porodit normálně. ale samozřejmě ne za cenu zdraví dítěte! a jestli má císařský řez zachránit život miminka a maminky (jakože předpokládám, že o to jde vždycky) taky na sekci nevidím nic špatného. Ale ne každý se s tímto operativním porodem umí vyrovnat snáze. :frowning2:
13. srp 2012 ve 20:45  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
viděla jsem jednou nějaký dokument, vědci ten "stres" rodících se miminek zkoumali. Prý to vyjde tak nastejno. U císaře je to jasné, najednou z ničeho nic se ocitne venku, na zimě, na ostrém světle. Ale i normální porod je pro dítě něco naprosto nového,nečekaného a stresujícího. Z pohodlí dělohy ho neznámá síla (stahy, kontrakce), posunuje a nutí změnit polohu, místo...a někdy to trvá dost dlouho ! Co se týká mozkové a srdeční aktivity a nějakých těch dalších měřitelných veličin, vyšlo to na stejno :slight_smile:
Spíš bych věřila tomu, že miminko po vaginálním porodu, ležící a odpočívající na bříšku maminky - hned po porodu - se zklidní a zažene ten stres snadněji a rychleji než když ho z bříška vytáhnou operativně a šup na procedury bez fyzického kontaktu s maminkou.Ale chápu, že s rozřízlým břichem tohle mazlení dost dobře nejde provést.
13. srp 2012 ve 22:01  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blueapple ale jde, kdyz se chce, koukni sem http://www.youtube.com/watch?v=m5RIcaK98Yg
u nas vim, ze je to mozne napr. v Pribrami
13. srp 2012 ve 22:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
já rodila první dítě normálně, byl to nejkrásnější zážitek v životě. Druhý porod byla akutní sekce nedonošených dvojčat. Byla jsem den na jipu, kluci na dětském jipu. Odmítli mi je přinést, viděla jsem je až dva dny po porodu. Za tu dobu jsem byla jak lev v kleci, málem mi hráblo. V životě už nechci rodit sekcí. Je to neosobní a necitlivé. Chápu, že to zachrání jeden, dva a někdy i víc životů, ale city maminky i miminka či miminek jsou těžce pochroumány. Mám srovnání s prvním porodem. Asi to ve mně stále je, protože mám pocit, že si kluky tak nějak víc chráním pro sebe než to bylo s dcerkou. Pokud to jen trochu jde, sekci bych se vyhnula.
13. srp 2012 ve 22:18  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ja bych se teda nikdy necitila blbe po tom, co bych musela nutne na operaci aby zachranili nejen moje dite, ale i mne. Nejaky pocity menecenosti atd by me fakt netrapily. Ovsem dobrovolne bych si to nevybrala, to si to radsi opet oddřu sama :grinning:
13. srp 2012 ve 22:25  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@natama to je krása ! Jojo, škoda, že to tak není všude :slight_smile:
14. srp 2012 ve 14:25  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@saminomimino Stále nestíhám dočíst... ale chtěla jsem Ti říct, že jestli to jen trochu jde, zkus manželovi vysvětlit čím si procházíš... jo, většině chlapů ta empatie moc nejde a je to těžký zvlášť u takovýhle věci, u který Ti i 90% žen řekne, že máš přece být ráda, že jste zdraví... ale když mu to vysvětlíš (a ujistíš ho, že jsi ráda, že jste zdraví, ale že to přesto bolí), je to neskutečná opora... na mě ten smutek padne občas ještě i teď a jsem ráda, že mě manžel obejme, nechá mě vyplakat a nezlehčuje to... neporadí, nevyřeší to, protože to ani nejde, ale podrží, a to stačí...
@kristi Jak víš, že by ses nikdy netrápila? I když člověk ví, že to tak muselo být (což já si třeba nejsem jistá), tak třeba pocit, že nezvládl porodit své dítě je hrozně těžký... Já mám třeba problém říct, že jsem B. porodila... A slyšela jsem o tomhle traumatu mluvit několik žen a i ty, kde to fakt nešlo jinak, to neprožívaly lehce...
14. srp 2012 v 19:26  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@blueapple Já myslím, že oba porody jsou hodně těžké, pro maminku i pro miminko, jenže ten přirozený, vaginální má nějaké přorozené vyústění, které to všechno završí a ten stres a bolest jsou tím vykoupeny... u císaře je tohle prostě jiné... mimojiné i hormonálně...
14. srp 2012 ve 20:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@kristi slovíčko bych v tomto případě vůbec není na místě. Pokud to člověk neprožije, tak to prostě nepochopí. Já byla taky vždycky silná jak silnice, že ženský, co mají psych problémy po císaři jsou akorát hysterky. Že je to operace jako každá jiná. Jenže když jsem si to prožila, musím se všem těmhle maminám omluvit. Nejsou to hysterky, ale naopak bojovnice. kolikrát je ten stav po císaři, a tím myslím psychický, jedno velké překonávání sama sebe. Mluvím za sebe, někdy mám i pocit, že jsem u porodu dvojčat selhala, že jsem je nedokázala porodit přirozeně. nemůžu si odpustit, že první chvíle na světě zažili s nějakou cizí sestřičkou, i když třeba moc hodnou, ve sterilní postýlce někde o dvě patra výš. Strašně mi chybí to první poňuchňání toho malinkýho zmuchlanýho špinavýho uzlíčku a pocit ty vole já to zvládla!
Kdo to prostě nezažil, nemůže tohle pochopit a připadá mu to jako plácání nesmyslů a hysterie.
14. srp 2012 ve 20:18  • Odpověz  •  To se mi líbí (8)
@rebelie přesně mám ten samý problém, neříkám "po porodu" ale " po tom, co mi Metíka vytáhli". Myslím si, že by v porodkách měli zařídit nějaký psychiatry pro maminky po sekci. Zvlášť pro ty, co byly v celkové narkoze a ani své mimčo neviděly. To jsem zvlášť špatně nesla.
14. srp 2012 ve 21:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@majinka1981 myslím si, že to je horší pro maminky, co už minimálně jednou porodily normálně, to srovnání všech těch pocitů, fakt je to obrovský rozdíl.
14. srp 2012 ve 21:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
Milé dámy, nějak moc nechápu, proč se cítíte špatně jen kvůli tomu, že jste rodily císařem.Mě je jedno, jak jsem rodila, já byla ráda za to, že je dcera v pořádku. V 28tt mi nečekaně praskla voda, 3dny jsem ležela na rizikovém v Podolí, kontrakce žádné, takže byl čas mi píchnout kortikoidy kvůli plicím a antibiotika. Třetí den mi porod vyvolali. Po první kontrakci jsem začala hodně krvácet, takže nebyla jiná možnost, než akutní císař. Předčasně se mi odloučila placenta. Probudila jsem se na JIPce, pediatr mi řekl, že mám holčičku atd. Druhý den mě převezli na novorozenecké, kde jsem na pokoji ležela s ostatními maminkami, kterým se narodila mimča v termínu. Takže si dokážete představit moje pocity. Já měla miminko v inkubátoru, s váhou 1120g, 35cm. Po narkoze mi bylo strašně špatně, sama jsem nedošla ni na záchod. Laktační poradkyně mi ukázala, jak stimulovat bradavku kvůli laktaci. Dcera nebyla schopná samozřejmě sát. Teprve až další den jsem byla schopná jít podívat se na dceru. První reakce - začala jsem brečet. Nepřeji to nikomu. Pátý den jsem šla domů, dcera tam byla 64dní. Já za ní každý den jezdila, vozila mlíčko, které jsem poctivě každé 2-3hod odsávala, a to i v noci. Nakonec jsme krásně kojily dalších 8měsíců. Nemohla jsem si dovolit žádné stresy apod., to by se kojení takhle nezdařilo. Dcera je naprosto v pořádku. Nyní čekáme chlapečka, zatím se neotočil, takže mi hrozí císař opět. Vůbec to neřeším, prostě to tak bude. Spíš se bojím rekonvalescence. Přeci jen trvá o mnoho déle, než u přirozeného porodu. Jizva bolí dost dlouho. Takže závěrem - neřešte, jak jste rodily, ale hlavně, že se miminka narodila v pořádku a jsou zdravá :wink:
14. srp 2012 ve 21:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@monivo Promiň, ale přečti si aspoň kousek předchozí diskuse. Tvoje reakce je necitlivá vůči tomu, co zde píšeme. Prostě pro nás je těžké se s císařem vyrovnat, což neznamená, že si nevážíme zdraví svých dětí, ale že je to i tak těžké... Rozimím tomu, že když jsi rodila v 28tt a dcerka vážila 1120g, že jsi asi měla jiné starosti a že jsi především ráda, že to dcerka přežila a je zdravá... My ale většinou rodily v termínu, po bezproblémovém těhotenství a připravovaly jsme se na přirozený porod... císař nás jednak zaskočil a za druhé nám prostě chybí to, že bychom dítě samy porodily, a pak řada z nás byla samozřejmně ochuzena o prvotní kontakt s miminkem... Já vím, že jsou horší věci, což ale neznamená, že budu zlehčovat to, co prožívám... Hezky to o něco výš napsala jasked. Všechny víme, že tu jsou i maminky, kterém miminko umřelo, rozhodně bych svoje trápení nepoměřovala s jejich, stejně tak jsem samozřejmně vděčná, že nemám postižené miminko, ale to nic nemění na tom, že císařský řez je pro mě traumatem, že je traumatem evidentně pro více žen a že je dobré se o tom bavit a tu bolest sdílet... Nevím, zda by Ti bylo příjemné, kdyby do diskuse maminek nedonošenců, kde by sis vylévala srdíčko, jak je to těžké, přišla nějaká maminka a psala, že vůbec nechápe, co řešíte...
15. srp 2012 v 08:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (7)
@ladybugie S těmi hysterkami a tím, jak jsi byla silná jako silnice, je to přesně popsané. Díky.
@timbouctou Pro mě je třeba těžké to, že první porod byl císařem a tudíž se k tomu přidává i 1) odložení plánů na další miminko (bude později než bychom chtěli), 2) riziko, že to zas půjde císařem a nikdy si normální porod nezažiju... Vy, co jste předtím rodily normálně aspoň víte, že jste to jednou zvládly, že to prostě "umíte", myslím, že ten pocit neschopnosti porodit vlastní dítě může být menší... ale asi je spíš jiný... A s tím psychiatrem je to taky pravda. V porodnicích nejsou, ale vím o jedné psycholožce, která se ženám po císaři věnuje.
15. srp 2012 v 08:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@monivo Prosím, přečti si příspěvek ladybugie na této stránce, snad pochopíš...
15. srp 2012 v 08:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@rebelie Presne tak. Poprvy jsem porodila normalne, i kdyz ne uplne sama (popisuju vyse), takze jsem si rikala, ze bych pripadne druhy porod zmakla i sekci, kdyby bylo nutne, ze uz jsem si jednou odrodila. Kdyz to na me ale v poradne vybalili v 36.tt, ze holka je KP(predtim uz byla hlavickou) a ze mi zaridi termin sekce, byla jsem jak oparena, vydrzela jsem se rozbrecet az v cekarne, pak jsem bulela nekolikrat doma... Holka se otocila zpet v 37. nebo 38.tt, nastesti, vzhledem k prubehu prvniho porodu i velikosti mych deti, resp. v pomeru k me panvi, bych si KP prirozene asi nelajzla, takze jsem pristoupila na sekci a za normal porod nebojovala. Kdyby to byl prvni porod, nesu to jeste hur. I proto, ze jsem mela v planu deti do 2 let po sobe (ten na rocni rozdil uz je trochu nad plan :grinning: ), kvuli praci i jinym vecem, jasne , ted mi nekdo napise, ze zivot nejde naplanovat :stuck_out_tongue_closed_eyes: ale clovek se snum a planum neubrani :wink:
Trapeni a starosti se nemaji pomerovat, maji se vyslechnout, i to je pomoc...
15. srp 2012 ve 13:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
@monivo nezlob se ale taky ti nechodím na diskuzy nedonošenečků a neříkám proboha co řešíte mohli jste o dítě úplně přijít,fakt nechápu,nrjdřív si přečtěte očem se tu bavíme a pak přispívejte,jinak vše krásně vystihla
@rebelie nemám k tomu co dodat
15. srp 2012 v 15:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@rebelie
@saminomimino
@jasekd holky, co blázníte? Já to přeci nemyslela zle. :slight_smile: Jen si myslím, že pokud se doktoři přikloní k akutnímu císaři, tak je v ohrožení život matky nebo dítěte a tudíž je to asi nutnost a v tu chvíli jdou myšlenky, které máte, stranou. Já jsem taky byla odtržena od miminka na hodně dlouho a o hodně dřív, takže jsem zažila to samé co vy. Holt jde asi o to, jak je kdo psychicky odolný.
@saminomimino vždyť ani nemáš důvod, proč by jsi taky na diskuzi o nedonošených dětech chodila, když jsi to nezažila? Ale já akutního císaře zažila, tak si myslím, že k tomu mám taky co říct. Jen jsem vás chtěla trochu podpořit, že není důvod mít z toho těžkou hlavu, že to chce čas. Ale prosím, když to berete takto...
15. srp 2012 v 15:52  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
mám dva císaře ... pořád se s tím srovnávám, ale jak na tom pracuji, je to lepší a lepší ... nejdřív jsem to nedokázala vůbec přijmout, vůbec jsem o tom nemohla mluvit, protože se mi sevřelo hrdlo a do očí se draly slzy ... :confounded: ... To, že se naše miminka narodila sekcí je něco nepřirozeného a myslím, že pokud máme pocit, že"něco" není v pořádku, je ten pocit oprávněný ... určitě je to potřeba nějak ošetřit ... radost z toho, že mám dvě zdravé děti jsem zažila až po dvouch letech od porodu ...
myslím, že jsou sekce, kdy jde opravdu o život ...
ale na druhou stranu jsou sekce, o kterých jsme se musely rozhodnout, podepsat souhlas apod. a to je pak těžší zvládnout, zvláśť, když se ví, jaký má přirozený porod pro dítě, jeho život, i pro matky velký význam ... tajně doufám, že se to v této době trošku přeceňuje :rolling_eyes:
15. srp 2012 v 18:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@monivo Ja neblaznim, cetla jsem, cim sis prosla. Je to sila. V takove situaci nemas ani cas resit, jak jsi porodila, hlavni starost je o zdravi ditete. Na druhou stranu chapu plne i holky tady, a ta diskuse je o traumatu z te situace a kdyz jim nekdo napise, ze to trauma nema, ze o nic nejde (treba v porovnani s jinymi problemy), tak jim nepomuze. Ja ted treba prochazim obdobim tezkym (mimochodem pisu dneska proto, ze jsem doma, mela jsem byt davno v Praze, uz potreti nam odlozili synovu operaci, uz jsem mela sbaleny tasky a byla cca hodinu pred odjezdem, ale zas pro nas nezbylo misto, k tomu jsme mela mit s druhym deckem konzultaci na dalsim pracovisti, proste vim, co je trapeni s detma...), obcas si taky rikam, co tu lidi vsechno neresi, ale zrovna pro tyhle holky mam pochopeni a proto jsem sem prispela. Nemusime chapat, proc to holky tak citi, ale mely bysme chapat, ze se tak nekdo citit muze...
15. srp 2012 v 19:28  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
autor
@jasekd to mně mrzí že vám opět ta operace padla,nechápu,jak nemají místo??vždyť jste museli mít termín operaci domluvený tak to nedokážou zorganizovat??Vím jaký stres je když ti jde dítě na operaci,nevím tedy jak vážné to tvé dítko má,mě šel syn loni týden před termínem porodu na operaci kýly,měli operovat jednu stranu,při operaci zjistili že to má i na druhé straně,ale mi to tam teda neviděli,jen nám oznámili že mu zoperovali obě strany aby v budoucnu nemusel znova,brali jsme to jako pozitivum,do doby,asi 3 měsíce po operaci kdy se mu na kdysy zdravé straně kýla znovu vyvalila,a tenotkrát to vypadá na tříselnou,což je nejhorší,teď ho sledují a nikdy by si nelajzl ho operovat znovu,co se bude dít nevíme,ale zvětšuje se to,tak nevím jestli něco nepodělali :frowning2:
ale to jsem odbočila,trápení je mnoho,s dětmi nekonečno,protože je nekonečně milujeme a žádné trápení by se nemělo zlehčovat
15. srp 2012 ve 21:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
Porod sekci jsem nezažila. Ale plně tady holky chápu..ja měla krásný porod a stejně i tak mi vše pak v hlavě srorovalo. Vím, že pokud bych rodila císařem, měla bych pocity jako holky. Selhání, výčitky, lítost... chapu...
Teď mi kvůli vcestne placente hrozil císař a byla jsem z toho nešťastná. Nastesti se placenta vytahuje a vypadá to snad na normální porod. A jsem za to šťastná. Teda samo, že akutní císař může potkat každého, takže vyhráno není.
Holky držte se, časem se to otupi a už to tak hlodat určitě nebude. Teď se fakt uklidnujte zdravým miminkem.
15. srp 2012 ve 21:54  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@saminomimino Pribyl jim akutni prijem, oni spolupracuji s Apolinarem, je to na druhy strane ulice, tak se mozna narodilo nejaky miminko, co potrebuje operaci co nejdriv, coz na jednu stranu chapu, na druhou stranu my v tom zijem od synova narozeni, kdy jsem se tak nejak smirovala s tim, ze operace bude, loni v listopadu nam definitivne rekli, ze bude, a od toho listopadu jsme na poradniku a cekame. Uz jsme meli termin v cervenci a dva v srpnu a vzdy zavolaji, ze nejedem, ze neni misto, malej uz ma hotovy predoperacni a snad pojedem ted v nedeli, vse jsem zaridila, ubytovani (jde s nim manzel, ja s dcerou jdu do Motola na ty konzultace), paragraf pro muze atd, a oni zavolaji fakt hodinu pred odjezdem, at nejezdim, ze by nas museli vyhodit :stuck_out_tongue_closed_eyes: Ta Samova kyla me mrzi. Martin ma taky malinko kylu, ale v pupicku, tam to tak nehori jako ta triselna a zatim to vypada, ze na operaci to u nej nebude, jen jsem mu nahmatala malinkou branku a Dr mi to potvrdila, ale je to pry (snad) nevyznamny nalez, no prinejhorsim by musel na dalsi operaci, ale to je jednoducha zalezitost, museli bysme to prezit.
15. srp 2012 ve 21:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, když Honza občas řekne "rodila jsi kluky," nebo tak něco, tak se smutně usměju "myslíš jak je ze mně vytáhli?" Prostě já jsem nerodila... Ano, děti mám, vznikly ve mně, já je stvořila, ale neporodila jsem je a vím, že kvůli svýmu zdraví porod jako takový nikdy nezažiju.

A to to nebyly akutní ale plánovaný sekce, neumím si představit se trápit, hekat, mít rozjetej porod a prrrrr, všechno špatně, císař..... můj obdiv sami, že to takhle napsala, já o tom nikde nemluvila, připadala bych si blbě, právě i kvůli chytrým lidem - buď ráda že jsou kluci v pořádku a drž hubu....
16. srp 2012 v 15:27  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
@pepibubu já věci obvykle držím v sobě jen asi díky těmto diskuzím jsem schopná o tom mluvit,říct to někomu do očí by mi asi úplně nešlo :frowning2: bohužel ani muži :frowning2:
já mám ves své podstatě velké štěstí že jsem jeden zcela normální porod zažila,on totiž ani ten první nebyl výhra,po dvou hodinách marného tlačení,šel malý vex,prostě jsem ho nedokázala vytlačit pač se mi vracel na pupečníku,nebyla to moje vina a ničí,blbá smůla ale pocit selhání už byl i po tomto porodu i když byla vaginální,po pordu první dcery jsem už věděla že schpotná porodit dítě jsem a proto mně ta sekce u Oli totálně rozzsekala,i když bych ji porodila,pro ni ale třeba i s fatálními následky
17. srp 2012 v 18:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@saminomimino Víš, ironií osudu je, že já vždycky chtěla všechno co nejpřirozeněji, a kule z toho.

Vybrat si porodnici? Nezájem, matky kardiačky jedině Apolinář neboli fabrika na rození (být to na mně, vybrala bych si komornější porodnici typu Mělník, který mám kousek)
Rodit přirozeně? Haha, budeš rodit císařem, protože srdce by nemuselo vydržet ten "poporodní návrat" k normálu.
Kojit co nejdýl? Haha, v porodnici zastavit laktaci kvůli znovunasazení prášků na srdce, který přecházejí do mlíka...

A přestože mám dva krásný kluky, který mi dělají velikou radost, stejně ve mně někde vzadu je takový smutek z toho, že nic není tak, jak bych si přála a představovala. Ano, vím, musím být ráda že jsou děti i já v pořádku, ale stejně to tam je.
17. srp 2012 ve 20:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@pepibubu a jestli to dobře chápu,máš vážné problémy se srdíčkem,jo?
to mně tedy mrzí že ani kojení se nedalo,já to mám jako takovou malou satisfakci,že kojím,u první dcerky to skončilo jejím vztekáním a možná i mou rezignací velmi brzy v 5 měs.syna jsem kojila 15 měs o to více mně to mrzelo,ale teď i když se taky malá začíná vztekat,kojim a kojim a kojit budu ,pač kdyby mi ani tohle nevyšlo tak už by to na mně bylo fakt moc

Vím že to není útěcha,a mrzí to úplně stejně,ale přeci jen, u tebe by šlo o ohrožen tvéhoí života a raději ať dítka mají mámu i když nekojí :wink:

Teď z jiného soudku,můžu mít otázku...
Poslední dobou jak už se fakt moc nehlídám co dělám a tak,netahám těžké ale přece jen tu a tam něco zvednu,mívám břicho takové namožené ani ne jizva nebo v její blízkosti spíše výš a v bocích,je to nadotyk takové pořád pohmoždné,a večer nebo při delší chůzy mě bolí, asi svaly předpokládám,je to normální?měla si to podobně?,vím že je to velký zásah na břicho ale jizva je krásná,a vůbec nebolí kdežto zbytek bříška jo,a je to pěkně nepříjemné
17. srp 2012 ve 21:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@pepibubu a taky obdivuju že do toho jdeš potřetí,já i když si pohrávám myšlenkou že třeba jednou 4 té,okamžitě to zamítnu,pač představa že by se měl opakovat SC ať už plánovaný nebo znova akutní je pro mně nepřijatelná,zkrátka jsem na to srab :frowning2:
17. srp 2012 ve 21:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@tanak určitě je to pro dítě stres,nejdřív do břicha minuty vrtají řežou a dítko to vnímá,pak ono nachystané hlavou dolů,je najednou lapeno za zadeček či nohy a taženou násilím ven,někdy dítko i ošklivě vytlačují,toto tedy především v případě SC akutní,ale plánovaný ještě horší,nic nic a najednou ho vyrvou z dělohy,to musí být šok jak blázen,u porodu pracují hormony,vyplavuje se takový koktejl hormonů,dítě to ví,ví že to přišlo a spolupracuje je to pro něj přirozený proces,kdežto nísilím vytžené s břicha kor u plánovaného SC je to šok a dost ošklivý
Samozřejmně SC především životy zachraňuje ať už matce nebo dítěti nebo oboum,ale to neznamená že nespůsobý trauma jak mámě tak dítěti...
jinak co se týče délky porodu kor prvního,známá rodila přirozeně 38 hodiny,jen při svíčkách se svým mužem a PA,bez jedinné komplikace bez nástřihu a potrhání,netrpěla a užila si to.....
je to strašně idividuální,a rozhodně psychická pohoda a příprava a především ta přirozenost,to že se vyplavují ty správné hormony ,které zařídí aby porod,ten nejpřirozenější proces přírody,proběhl hladce,u nás v nemocnicích je tolik zbytečných zákroků...
17. srp 2012 ve 21:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek