Porod akutní sekcí, jak se s tím vyrovnat?

saminomimino
1. srp 2012

Vím,že to bylo to jedinné správné pro záchranu a zdravý mého dítětě,nicméně vše mělo být jinak,císař mně neksutečně zaskočil a při vzpomínce na to jak jsem své posledné dítě přivedla na svět je mi čím dál hůř,vím že je brzy a že čas to asi zahojí,ale jak na to?co vám pomohlo,kdy to přebolelo??Děkuji
Možná nám jen pomůže se vypovídat,mám pocit že to nemám komu říct ☹

januzza80
13. zář 2012

Jo teda co se tu zase deje.Ja jsem rodila prirozene 3krat,tak do toho ani nemuzu mluvit,protoze nemuzu nikdy pochopit,jake to je rodit cisarem.Lehke je sledovat cisare nez to prozit,tak bych to ani nekomentovala.Ja jsem treti rodila malem doma,kdy prijela zachranka k nam domu,protoze jedna uzasna doktorka,rekla,kdyz jsem sla do porodnice s bolestma a krvacela jsem,ze to jeste neni a dite se narosi zitra a opak byl pravdou,tak malemu hrozilo o zivot.Nebylo to nic prijemneho a chapu,ze pokud se porod nepovede a je to rizikove,tak to ma pak vliv po porodu na matku.Tohle tema je jasne a je mi lito,pokud nekdo takoveho zazije.Dzrte se a preji jen pohodove porody a zdrave miminka.

ikarkulka
13. zář 2012

@jasekd To jsi mě teď překvapila. Protože já chtěla reagovat na ten poslední příspěvek bolekat, který byl adresovaný tobě a kde píše, že ona denně vidí utrpení, které my si ani neumíme představit. Chtěla jsem se jí zeptat, jak si může být jistá, že ty neděláš třeba u záchranky 🙂

A i já chápu její přístup - v práci. Už jsem to tu psala v souvislosti s mým porodem, kdy mi chybělo na sále to lidské teplo, že chápu, že ti lékaři a sestry se nemůžou babrat s každým jednotlivě.
Ale tady nejsme na tom sále no.

jarkalada
13. zář 2012

podle mne by se tato diskuze pro nervy všech, i jen přihlížejíicích, měla buď úplně zrušit nebo aspoň zamknout 😀

ikarkulka
13. zář 2012

@jarkalada No jasně 🙄

januzza80
13. zář 2012

@jarkalada Ne ja si myslim,ze diskuze by mela byt otevrena jen pro toho,koho ta diskuze vubec zajima.Clovek se v zivote tolikrat hada a ma problemy a jeste tady to resit a hadat se to fakt nechapu.Ja zazila taky jednou hroznou vec v zivote,kterou bych nechtela prat nikomu,kdy jsem malem prisla o nekoho z rodiny a bylo to zavineno doktorem,tak rikam,ze pokud to clovek nezazije,tak nemuze pochopit jake to je. 😢

tarra27
13. zář 2012

@bolekat mě nejvíc překvapuje, že člověk nemůže napsat svůj názor aniž by ho tady někdo neurazil....byť to nemyslíš špatně...ale jak jsme psala, nemá smysl se tu vyjadřovat, tady nikdo nechce tvůj názor, pokud nelituješ, nesouhlasíš a nemáš názor, který ti je předurčen....

já celkem chápu, že si porod někdo představoval jinak, ale navážet se do druhých....no, je vidět, že některé - nebudu psát záměrně dámy, některé ženy prostě nedokážou komunikovat bez urážek, vyvolávání konfliktů a tolerovat jiný názor....raději tě pošlou přečíst se diskuzi, ale podle mě by to spíše potřebovaly některé z nich....

nejsou ale naštěstí takové všechny....

navíc ono je to i o vyzrálosti, schopnosti komunikovat a neurážet....ale když se někdo chce hádat a vybít....a na druhou stranu, třeba se některým ulevilo.....alespoň k něčemu jsme tu byly dobré 🙂

a ještě že jsou diskuze, kde jsou holky v pohodě.....a úroven je trošku někde jinde.....a to ted nemyslím na všechny tady....

Tak se opatruj, at se Ti daří a nerozčiluj se tady, nemá to smysl....třeba to časem někdo pochopí, jak jsme to myslely my .) a znovu opakuji, že to nebylo proti nikomu.....a nebylo to myšleno zle, špatně nebo i tak, jak to tu některé překrucovaly.....

jasekd
13. zář 2012

@ikarkulka Ne,nedelam 😀 Uprimne bych na to ani nemela nervy, staci mi obcas resit neco akutniho u me v ordinaci. Tady ale nejsme v praci, tak je dost jedno, kde kdo dela. A stresu mam v zivote celkem dost 😝 😠 😀

ikarkulka
13. zář 2012

@jasekd No ale jsi lékařka a i ve svém okolí k tomu máš blízko. Mě zarazilo to přesvědčení, že ty o tom nemůžeš nic vědět. Ale zpět 🙂

bellka
13. zář 2012

Ač nerada, tak jenom taková malá technická...
Jestli někomu pomůže, když se mu řekne: hele, neblázni, není to Tvoje vina, tak se vzchop...tak proč né...
Jestli jinému k povzbuzení pomůže, když bude vědět, že na tom jsou lidi i hůř...taky řešení...
A jestliže někdo k vyrovnání se se špatným zážitkem potřebuje pohladit...tak ho pohlaďme aspoň slovem...
Jsem taky zdravotník 11 let a na rozdíl od jiných neberu svou práci jako na běžícím pásu, pracuju s lidma a podle toho se k nim chovám, hlavně s citem, empatií a laskavě, protože nevím, co se jim honí hlavou, jaké mají pocity a jak svou situaci zrovna oni zvládají a na tom záleží ze všeho nejvíc a odvolávat se na to, že už jsem toho v životě viděla...to je naprostá blbost...nikdy nevíme, co nás srazí na kolena a jiný to s klidem ustojí...byla bych velice opatrná se silnými výrazy... 😕 😕 😕
A doporučení na uzamčení diskuze je sice dobré, ale pak by tu nemusela být žádná diskuze veřejná, když se budou uživatelky bát napsat něco, aby za to nebyly slovně uráženy a napadány 😔 😔 😔
Trošku soudnosti a hlavně jemnosti, jsme snad ženy a maminky 😵 😉 🙂

tarra27
13. zář 2012

@bellka to ano, souihlasím, ale vzájemně...a ne že Ti někdo napíše za tvůj názor, že by ti dal facku....

romcovaklarka
13. zář 2012

@soopy Jojo, určo to chci zkusit, pokud proti tomu doktoři nebudou mít něco konkrétního. Přece jen zase prasknutí dělohy taky žádná slast a kor, když jsem v nějaké statistice četla, že hrozí u ní v 50% úmrtí miminka 😔 Takže pokud se jim to fakt nebude zdát, tak asi lámat to přes koleno nebudu, ale pro mě by byla sekce i hodně nepraktická, protože malýmu - teda vlastně velkýmu - bude 20 měsíců a představa, že ho dva nebo tři měsíce nesmím zvedat, aby se mi nerozjela jizva, mě docela děsí ve snech 😠

@bolekat Nezlob se, ale já taky nechápu, co tady chceš docílit? Určitě žádná z holek tady nepochybuje, že to hlavní je, že ony i jejich miminka jsou zdravé. Ale když už to tak je - a díky Bohu a doktorům za to - tak to snad neznamená, že v rámci toho by nemohly být s něčím nespokojené nebo z něčeho nešťastné? Ty si každý den ráno řekneš "hlavně, že jsem naživu, všechno ostatní jsou prkotiny" a opravdu se pak podle toho chováš? Mě třeba denně rozčílí, rozesmutní anebo dokonce - teď v těhotenství rozbrečí - sto blbostí. A kromě toho, kdo říká, že se tady na koníkovi smějí řešit jen ty nejzávažnější problémy? Pokud někoho trápí něco, co je méně závažné než smrt nebo vážná nemoc, tak snad nemá právo to ventilovat? Ano, jistě, že jsou horší věci, horší traumata, ale od toho máme přece Maslowovu pyramidu potřeb - když máme uspokojenou tu nižší, důležitější, můžem se soustředit (a třeba i trápit) nad tou vyšší 😉 Pokud tě to téma tak popouzí, tak proč do něj vlastně chodíš? 😕 Mně třeba přijdou k pousmání a pro mě nepochopitelné - nechci nikoho urazit, ale je to tak - maminky, které řeší už i u mimin módu, značkové věci, měsíční prtě nacpou do riflí (jenom si to představím - celý den ležet v posteli v džínách - fuj - no ale to jsem odbočila 😅) a do nekonečna rozebírají, kde koupit to a kde ono a co bude miminkovi víc slušet. No dobře, a co? Lezu jim tam a píšu jim "Holky, vy ale řešíte kraviny, kdybyste se radši věnovaly dětem, než tu sedět u kompu a plkat o něčem tak nedůležitém a přízemním"? No nelezu. Prostě si myslím svoje a neklikám na to a nečtu to. A to bych doporučila i tobě u témat, které nejsou "tvůj šálek čaje" 🙂

rebelie
13. zář 2012

@luciesofi Soukromá diskuse je nesmysl, protože maminek, které mají za sebou sekci, denně přibývá a je dobré, když mohou zajít do otevřené diskuse, sdílet svoje trápení a najít úlevu v tom, že v tom nejsou samy.
@bolekat Co Tě přimělo vstupovat do této diskuse? Je pro Tebe téma sekce nějak podstatné? Protože to, co tu píšeš nám, bys mohla napsat na 99% diskusí zde (a troufám si tvrdit, že u řady z nich by to bylo oprávněnější než v této). Proč vlastně chodíš na koníka? Nedrásá Ti to tu nervy, jak všichni řeší jen samé malichernosti? A ještě z jiného soudku, dovoluji si připomenout, že i v definici WHO zdraví nemá jen složku fyzickou, ale i psychickou a sociální a snad lze pochopit, že ač jsme třeba po sekci fyzicky v pořádku, plné zdraví (z hlediska psychiky to není) - a proto je potřeba zhojit po jizvě na břiše ještě i duši, aby to bylo OK... a duše se léčí úplně jinými metodami, které (a je to pochopitelné) jsou většinou chirurgům a doktorům z urgentní medicíny cizí... a i pouhé sdílení už může být prvním krokem k uzdravení...

schnek
13. zář 2012

@bolekat tak 1) já jsem sekcí nerodila. Kdybys pořádně četla, psala jsem o tom. 2) ty jsi zdravotník? sorry, ale doufám, že nikdy nebudu potřebovat tvoji pomoc (vůbec doufám po svých zkušenostech s naším zdravotnictvím, že nikdy já ani kdokoli mi blízký nebudeme potřebovat, případně se nám nedostane, pomoc od zdravotníka, který je takto necitlivý). Lidské tělo není jen schránka, soustava orgánů a "technická záležitost", člověk má i duši! To není jenom o tom, že "dolijeme palivo, zavaříme blatník, promažeme řízení a hurá, může se frčet dál". I lidské nitro potřebuje péči, aby bylo v rovnováze. Jak už jsem psala, žena je evolučně nastavena na mateřství. Každá z nás v sobě má zakodované prastaré evolucí vyvinuté pudy a pokud jim dokážeme naslouchat, ukazují nám cestu. Jsou ženy, které je v sobě objeví a dokáží jim naslouchat a jsou takové, co je neobjeví nebo je přebijí rozumem. Porod, ať se v dnešní společnosti prezentuje jakkoli, je přirozená záležitost, na kterou jsou žena i dítě připraveni a pokud proběhne tak, jak podle přírody má, je to skutečně zázrak pro ženu i dítě. Bohužel, příroda není 100% a proto je v určitých případech třeba zásahu lékařů. A bohužel, to znamená, že to, co v sobě máme zakodované, to, co tělo hlásí, že mělo prožít, ten proces, který začal a neskončil, jak měl, ač dobře dopadl (matka a dítě žijí), nám tělo ohlásí jako chybu, která poznamená duši, kterou část žen zkrátka těžce nese. Ať máš z této diskuze jakkoli zvláštní dojem, že se jedná o pitomou malichernost, že zdravé dítě je tím cílem, za kterým se ženy hrnou, tak o co jde, protože se jim ho dostalo - a to dá se říct dostalo, přesto jim tělo hlásí onu chybu a trápí je šrámy na duši. Považuji za neskutečně necitlivé a velmi zraňující, cos napsala (nejen) o třesení před zrcadlem. Tady se žádná z holek nepoplácává po rameni a nepředhání, kdo je větší chudinka, vzájemně svá trápení probírají a snaží se podpořit v cestě za uzdravením duše. Doporučila bych ti vyhledat si něco o doktorce Máslové a psychogynekologii.

romcovaklarka
13. zář 2012

@tarra27 @bolekat Holkyyyyy 🙂 já bych to neviděla tak černě, že každý musí mít jen názor, který chtějí ostatní slyšet apod. Ale přijde mi, že prostě u témat, kde holky řeší nějaké svoje depky, traumata, bolestné pocity, by měl člověk reagovat extra empaticky a citlivě, případně si rozmyslet, zda reagovat vůbec. A být připraven na to, že ty holky budou ohledně právě toho svého citlivého tématu, který je pro ně nějakým způsobem bolestný (ať už je to podle vás oprávněné nebo ne), reagovat - no prostě citlivě, že jo.

Však si představte, že máte blbej den - nic zásadního, ale ujela vám tramvaj do práce, cestou domů vás ohodil kaluží kolem jedoucí bourák, prodavačka v sámošce vás ošidila a ještě vás sprdnul šéf za něco, za co jste vůbec nemohli a nedal vám šanci to vysvětlit. Prostě den blbec. Teďka přijdete domů a - třeba i dost emotivně - si chcete postěžovat manželovi nebo příteli. Já bych teda byla ráda, kdyby mě vyslechnul, občas do toho zamumlal nějaké to "ale prosím tebe" nebo "ten bídák" a podobně a pak mě objal a nabídnul třeba masáž. A rozhodně bych neocenila, kdyby mi místo toho řekl "Ale tak si z toho nic nedělej, taky tě ta tramvaj mohla přejet a né ti ujet, vlastně jsi na tom dobře, jsou na tom lidi hůř, tak si nestěžuj". To bych ho asi kopla, vy ne? 😉

rebelie
13. zář 2012

Mám tam blbě konec závorky, ale nejde to opravit... tak snad to lze pochopit.

vikirobi
13. zář 2012

Holky už na to kašlete.Vraťte se k tématu 😉

pet.s
13. zář 2012

@holma
@saminomimino
Holky, neblbněte...já rodila také v Podolí, dá se říct, že akutně, protože jsem tam ležela na rizikovém už několik týdnů a malé začala jednoho dne klesat srdeční akce,(druhý den už by byla na hranici donošenosti) a primář už se strašně bál-prý už na mě neměl nervy- tak se počkalo do večera(měla jsem léka na ředění krve) a šlo se na císaře. Mohla jsem ho prožít alespon v epidurálu, takže jsem vše viděla a zažila,ale malou mi stejně nepřiložili. Viděla jsem jen krvavou ručičku když ji vyndali a pak mi ukázali "vánočku". Mrkla na mě nasraným výrazem a šupajdili s ní do inkubátoru. Štvalo mě to, mám tři děti a nezažila jsem porodní bolesti a normální porod. (první dvě adoptované). Psala jsem ségře zoufalé sms, že necítím mateřskou lásku.Čekala jsem takové to "WOV a BUM" a ono nic. Dokonce můžu říct, že když mi v kojeňáku kdysi ukázali první dceru, tak tam to bylo jasné. Tam to zafungovalo hned. Láska na první pohled. U Terezky jsem měla pocit, jako když se strašně těšíš na Vánoce a pak dostaneš pod stromeček obnošené kozačky. .-)))Pak mě k ní neměl kdo odvézt, tak jsem ji viděla až nějak druhý nebo třetí den. Navíc byla v inkubátoru a moc mi ji nechtěli půjčovat na pochování. Kojit mi taky nešlo. Ale s každým pochováním, s každým pomazlením ta láska , to pouto sílilo. I když byla strašně podobná Frantovy dceři z prvního manželství, která je šílená mrcha. .-))))))))Já ji pořád v Terezce viděla a děsně mě to štvalo,Nakonec jsme ještě v Podolí byly si 14 dní. Kvůli Terezky stavu. Jeden večer jsem jela domů, připravit pokoj a věci a už po 100 m od Podolí jsem v autě brečela, že jsem hrozná, že jsem ji opustila..-)))))
Ale chtěla jsem řít, že tyhle pocity jsou normální, ale musíte si říkat, že ať přišly na svět jak přišli, tak musíme být šťastné, že se narodili zdravé a živé. Každá takové štěstí nemá.
Z vlastní zkušenosti říkám, že mateřská láska není nastavená porodem a těhotenstvím. Já s první dcerou byla "těhotná" asi 2 hodiny(od chvíle kdy nám řekli, že mají pro nás holčičku, do chvíle, kdy nám ji přinesli v růžových dupačkách s oslíkem). A byla to láska jak trám. Nikdy jsem neměla pocit, že není moje. Na kluka jsem si "zvykala" rok, na Terezku, seč jsem prožila těhu a porod, tak taky to nebylo hned něco automatického. Ale musím říct, a každý den za to děkuji, že dnes miluji všchny 3 najednou a úplně stejně. Že jsou moje hnací síla. Dopiručuji přečíst diskuzi "Zemřelo mi dítě" a dojde vám, že je jedno jak k nám dítě příjde. Ale chápu, tyhle pocity. Já se zase momentálně vyrovnávám s pocity, že Terezka je bohužel konečná. Tak strašě bych ještě chtěla jedno dítě. Ani nevím proč, ale prostě mám v srdci ještě jedno místo. Ale bohužel věk a zdraví jsou proti mně.-(((

mamacita2
13. zář 2012

@saminomimino Je mi líto co jsi prožila, věř že to bylo to nejlepší možné co se mohlo udát.... Neměla jsem též jednoduchý porod u prvního dítka, trval skoro 39hodin, neotevírala jsem se a chtěli mi po kolapsu dělat císaře. Zařvala jsem na ně že né, že ho nechci a odhodlaná rodit přirozeně jsem i naprosto vyčerpaná do toho šla.... Sice jsem malého porodila přirozenou cestou, ale měla jsem šílená poporodní poranění, nástřih na 5cm, stehů nepočítaně a až po 4 měsících jsem byla schopná se posadit bezbolestně na zadek.... Malý má ADHD (forma hyperaktivity) a má problémy ve školce. Na psychologii mi řekli, že to může být způsobené těžkým porodem... Buď tedy ráda, že to u vás dopadlo tak jak to dopadlo a máš zdravé miminko 🙂 Časem ti to ani nepřijde...

pet.s
13. zář 2012

@bellka no nazdar..nám je fuk jak jsme ty svoje poklady porodily viď? hlavně, že jsme se dočkaly.-))))))))
ale chápu ty pocity těch holek...ono to taky dělají hormony po porodu..já se dostávám do svých kolejí až ted po dvou letech....ale to, že někdo rodí císařem přeci není selhání...

pet.s
13. zář 2012

@mamacita2 ADHD je opravdu následek poškození mozku při porodu..moje dcera ho má taky...tedy ta nejstarší...držím palce, je to síla.Bája se srovnala až tak kolem 16 roku. Předtím to bylo na mašli.-(((

mamacita2
13. zář 2012

@pet.s to mi povídej, nevím kde mi z malýho hlava stojí a při představě že za pár měsíců nám domu přinesu dalšího prťouska, fakt nevím jak to dám 😀 Snad bude aspoň tentokrát porod lepší, další hyperaktivní dítko bych už asi nedala, to bych se dřív houpala v průvanu 😝

pet.s
13. zář 2012

@mamacita2 nebudu Ti psát svoje zkušenosti, abys nenašla raději nejbližší babybox a nedala tam oba.-)))))))))))..měla jsme děti stejně jako ty od sebe a nebyla to procházka ružovým sadem...ale kdfyž na to budete dva tak se to dá(já na ně byla téměř sama, manžel měl svůj život a zájmy)..staršího dej na nějaký sport, kde se utahá...fotbal nebo hokej už berou od mala...neboj druhé bude hodnější..u nás fungovalao, že Dan viděl, za co se na Báru zlobím a to už nedělal sám,. Vychovával se tak nějak mimochodem..za to pubertu má horší než Bája. Bája zlobila, tak nějak kontinuálně, a pak si našla kluka a je s ním už dlouho a bylo po courání a zlobení. Dan do toho vlezl až v 15 a občas přemýšlím jakým humáním způsobem ho zabít, aby to jako nenadělalo moc hluku a krve.-)))))))))Ale dá se to. Neboj jednoho dne si sedneš a dáš nohy nahoru a řekneš si "No co, bylo to těžké,ale stejně to bylo fajn.-)))))))))))))

bolekat
13. zář 2012

@romcovaklarka Ty si každý den ráno řekneš "hlavně, že jsem naživu, všechno ostatní jsou prkotiny" a opravdu se pak podle toho chováš?
- ano, protoze prave mam srovnane priority. porod sekci neni selhani, neni to zadna tragedie.
- zatreseni pred zrcadlem - ano, trvam na tom, nektere by si to zaslouzily.
- zaujalo me, co na tomto tematu muze asi tak kdo resit a napsala jsem reakci, proto jsem tady.
- na modry konik chodim, abych se rozptylila - temata tu jsou vskutuku prinejmensim zajimava - nekdy usmevna 🙂

mamacita2
13. zář 2012

@pet.s Tak Patrik mi teď začal minulý týden chodit do školky, tam je moc spokojený, ale učitelky jsou z něj na větvi, nesoustředí se, neposedí, věčně ho někde nahánějí... takže musí jíst s učitelkou u stolu, při hrách a aktivitách se mu musí víc věnovat, když jdou na procházku musí ho držet za ruku aby nezdrhnul, je to s ním těžké... Doma mě už vůbec neposlechne ale na sestřičku se těší, teda on je zabedněně přesvědčený že v bříšku mám "blášku" ale brzy ho vyvedu z omylu 😀 Máme střídavou péči, takže malého moc na aktivity dávat nechci, to bych s ním nebyla už vůbec, stačí že takhle chodí do školky, a jsem s ním jen odpoledne a večer, a to zhruba 14dní v měsíc....

pet.s
13. zář 2012

@mamacita2 teda já si vůbec nedokážu představit střídavou péči pro ADHD dítě...tam je základ pevná stejná oravidla, pravidelný denní rytmus, prostě stabilní prostředí....no tak to ti nezávidím....teda ani Patrikovi...děti v tomhle věku strašně žárlí a představa, že já musím na týden od mámy a ségra má mámu pořád.....no hlavně jestli vám to vyhovuje....
Já jsem sobec, já bych bez dětí nebyla ani den...s bývalým jsme měli dohodou , at si za nimi přijde kdy chce, vezme si je jak chce, ale domov mají tady u mě....

bolekat
Odpověď byla odstraněná
Zobraz
saminomimino
autor
14. zář 2012

@pet.s já mám první dítka od sebe 2,5 roků a teď po roce a dá se to v pohodě zvládat,podotýkám že syn nechodí do školky,první dcera je torpédo lítá už od 10 měsíců a miminko je nespavec 😀 a zvládám,je to hodně subjektivní jak kdo co vydrží ale rozestup mezi dítky 3 roky,to mi příjde v pohodě a ne příliš velké harakiri 😉

saminomimino
autor
14. zář 2012

@pet.s jo vy řešíte tu hyperaktivitu,tak to mi naštěstí nemáme...

majka1976
14. zář 2012

Já první dítě rodila normálně a měla jsem úplně nádherný porod. Teď čekám druhé a už dopředu vím, že jdu na 90% na císaře. Nenapadlo by mě, abych si o sobě byť jen na chvilku myslela, že budu neúplnou nebo nedejbože špatnou matkou jen proto, že nebudu rodit normálně. Na svoje miminko se strašně těším a jsem přesvědčená, že způsob, jakým přijde na svět není vůbec rozhodující. V posledních 2 letech jsem byla v nemocnici na gyn.odd. 3x a pokaždé jsem tam prožila trápení - 2x potrat, jednou vyvolaný porod ve 2.trimestru kvůli ukončení těhu pro VVV. Pokaždé jsem přišla domů s bolístkou a s prázdným břichem a s prázdnýma rukama. Teď půjdu na CŘ a věřím, že tentokrát přijdu domů s miminkem v náručí a to je pro mě to největší štěstí. CŘ a následný pobyt v nemocnici je jen pár dní z našeho celého budoucího společného života, takže nevidím důvod, proč bych se měla psychicky zatěžovat tím, jestli mám potrhanou vagínu anebo mám řez v bikinách. Důležité je to štěstí v zavinovačce 🙂
V diskusi o CŘ jsem hledala spíš praktické zkušenosti - jak dlouho se hojí jizva, co se pak fyzicky může a nemůže, abych mohla zhodnotit, kdy budu moct začít pracovat a fungovat na 100% - místo toho jsem tady našla to co jsem našla......
@diviska čekám, že mi napíšeš, že mi chybí chromozom anebo nerozumím psanému textu anebo něco podobně slabomyslného 🙂 Ale myslím, že to snesu 😎

marecek4
14. zář 2012

teda holky přečetla jsem si pár příspěvků tady v diskusi a musím Vám říct-ty které jste na mimi čekaly jako na smilování i ty které jste otěhotněly bez problémů a k sekci došlo z jakéhokoliv důvodu,je zbytečný si tím lámat hlavu,hlavně že jste v pořádku vy i miminko,je zbytečný se obviňovat z věcí které neovlivníte-jak můžete ovlivnit třeba to,že má mimi omotanou pupeční šňůru kolem krčku,nebo že porod nepostupuje tak jak má,vemte to tak,že vám byl dán dar dítko donosit a porodit-jedno jak,je i tady hodně maminek které se nedočkají ☹,jsou to jen zbytečné starosti a trápení sama sebe,užívejte si spokojeně svoje mateřství a tyhle otázky a strachy hoďte co nejdřív za hlavu,je to to samé jako s kojením,někdo může a některé se nedaří ať dělá co dělá

Těhotenský newsletter

Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu

Zjisti víc o svém těhotenství: Těhotenství týden po týdnu. Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.


Modrý koník ti poradí v každém trimestru.
Zjisti víc o prvním trimestru.
Zjisti víc o druhém trimestru.
Zjisti víc o třetím trimestru.
Jak se zjišťuje pohlaví dítěte?.
Důležitá jsou různá vyšetření v těhotenství.
Určitě tě nemine 3D ultrazvuk.
Nebo také screening v 1. trimestru.
Někdy se může objevit i streptokok v těhotenství.
Závažná pak je preeklampsie.

Nenašla jsi odpověď na svou otázku?Zeptej se ve fóru