Porod akutní sekcí, jak se s tím vyrovnat?

saminomimino
1. srp 2012

Vím,že to bylo to jedinné správné pro záchranu a zdravý mého dítětě,nicméně vše mělo být jinak,císař mně neksutečně zaskočil a při vzpomínce na to jak jsem své posledné dítě přivedla na svět je mi čím dál hůř,vím že je brzy a že čas to asi zahojí,ale jak na to?co vám pomohlo,kdy to přebolelo??Děkuji
Možná nám jen pomůže se vypovídat,mám pocit že to nemám komu říct ☹

tarra27
13. zář 2012

@rowan Tohle ale není tvoje vinna, to je chyba personálu.....

tarra27
13. zář 2012

@hanule61 já opravdu nejsem proti nikomu tady...

diviska
13. zář 2012

@rowan to že si "nepoznala" svoje dítě ale není přece tvoje vina!!!! Neviděla si jí hned po porodu. Děti jsou si z kraje dost podobné. Moje dcera měla černé vlasy, ale podle obličeje bych jí asi taky nepoznala - jako že bych jí viděla v davu miminek a řekla si - ta je moje. No nevím, asi nee. Chápu, že ti to ale nepřidalo na celkovém stavu, za mě si ale myslím, že si nic špatného neudělala. Teď už bys přece své dítě poznala kdykoliv a kdekoliv!

romcovaklarka
13. zář 2012

@rowan Ahoj, je mi moc líto, co jsi prožila, ale některé problémy (nebo skutečnosti) se sekcí nesouvisí anebo nejsou ani při ní nutné. Problémy s kojením jsou hlavně vinou personálu a toho, že tě to v porodnici pořádně nikdo nenaučil nebo nepomohl, když viděli, že s tím máš problémy. A to, že ti nevozili miminko přikládat apod. Já jsem měla taky sekci a jsem důkazem, že to jde i úplně jinak. A to nepíšu proto, abych se chlubila a snad se na mě taky všichni nevrhnou, ale jen ti tím chci říct, že na tobě a tvém vztahu k dítěti i k porodu se podle mého podepsala spíš blbá porodnice a blbý personál v ní, než samotný porod sekcí. O zmršené operaci a problémům s jizvou ani nemluvím, tam je to jasné.

A k tomu, jak píšeš, že tě malá "ani nepotřebuje" a že nebrečí, když jde od tebe apod., tak věř mi, že každé dítě je jiné, každé není mamánek, jeden by byl na mámě nalepenej že si ani na wc nedojde a jiný je už od malinka povahou takový samostatnější. Po tvých hrozných zážitcích se nedivím, že to vše připisuješ porodu, může to souviset, nebo nemusí anebo podle mě spíše jen částečně a žčásti je tvoje malá prostě taková... Ale určitě tě potřebuje, vždyť jsi její maminka a to jí nikdo nenahradí.

Moc držím palce, aby se ti časem rány na duši zahojily a jestli jsem plácla něco, co tě naštvalo, tak se předem omlouvám.

romcovaklarka
13. zář 2012

@rowan A ještě bych chtěla dodat, že pochybuju, že já bych svoje dítě po porodu poznala, když mi ho poprvé přinesli, tak jsem to brala jako fakt, že je to moje dítě, protože ho přinesli mně 😅 ačkoli mi připadal nádherný a všechno, takže samozřejmě musel být můj 😀 ... ale myslím si, že to má málokdo - pokud to vůbec existuje - takový ten instinkt, jak se říká, že maminka to svoje pozná, ať už od pohledu, nebo podle křiku nebo jinak. Myslím, že se v tom trochu přehání, ale toť jen můj názor.

luciferinka
13. zář 2012

Zdravím všechny maminky 🙂 .Dovolím si taky přidat malý příspěvek.Muj první porod měl proběhnout taky klasicky vaginálně,praskla mi před pulnoci voda,po přijezdu do nemocnice otevřená na 4 prsty.Porodní asistentka říkala,že se otvírám na prvorodičku rychle,kolem 4h mě pobídla,že mám tlačit,měla jsem v plánu porod do vody,ale ten se nekonal,udělalo se mi zle,tak mě donesli na porodní křeslo.Bolesti začaly slábnout a znepravidelnovat se,protože jsem byla kolem 6 h už vyčerpaná od marných pokusu vytlačit malou na svět 🙂.Když na ni vzali kleště a snažili se ji se mě vyprostit,tak jsem se začala modlit,aby se buh nade mnou smiloval a provedli mi císaře.Měla jsem strach o malou,že ji nějak ublíží tím hnusným předmětem.Buh mě asi vyslyšel a v pul 7 mě vezli na císaře.Dali mi injekci na odvolání bolesti a já cítěla jako by mi spadl kámen se srdce.V pul 8 ráno byla moje princezna na světě...Trošičku mi bylo smutno z toho,že jsem ji viděla až za 3 hodiny po tatínkovi.Takže po tom ošklivém zážitku z kleštěmi si asi nedovedu představit,že bych porodila své druhé dítě(které zatím neplánují) přirozenou cestou.Když se mě někdo zeptá,jestli bude druhé,tak vždy odpovídám,že jedině,kdyby mi lékaři zaručili,že se narodí opět císařem 😀.Dneska je to přesně pul roku,co jsem se stala nejštastnější mámou na světě,jsem vděčná,že je zdravé a veselé miminko,at už se narodila jakkoliv.Hezký den všem mamčám a jejich dětem a hlavně brzké oklepání z porodu,který vám udělal bolavou dušičku

jasekd
13. zář 2012

@tarra27 Mas pravdu, ty jsi slovo prkotina nepouzila, psala jsem to taky dvema lidem, Tobe a bolekat. To, co pises, je v poradku, prozivas to proste jinak nez holky, srovnala jsi se s tim lip, naopak neco jineho Te treba porazi a ony by to presly v klidu, tak to proste je. Kazdej je jinej.

Ja uz sem nebudu psat, protoze se me to tema netyka, planovane sekci jsem se nakonec vyhla. Psala jsem sem proto, protoze si myslim, ze tim, ze si tu holky o tom povidaji, si pomahaji, ne ze se dokola machaji ve smutku. Kdyz si prectete diskuse o nemocnych detech, pokud mluvite s nekym, komu dite zemrelo, co vetsina tech lidi nejhur nese? Ze se o jejich trapeni nemluvi, ze se nad tim mava rukou se slovy "budes mit dalsi dite, to bude dobry,nebo budte radi, ze ma jen tuhle a tuhle nemoc, sousedovic Maruska je postizena mentalne, zname Pavlicek umrel, to bych chtela?" Mne rekla teta, kdyz jsem se s ni bavila o nemoci me dcery, ze to je v pohode (holka prosla spoustou vysetreni, resily se ruzne syndromy, kdy by byla postizena telesne i mentalne), vzdyt ma nakonec jen tu fyzickou vadu, ze jeji nejlepsi kamoska ma dceru v ustavu pro mentalne postizene (tezke postizeni, ktere doma nezvladali), ano, znam jejich pribeh a jsem rada, ze moje dcera ma "jen" horsi nozicku a zvysene riziko onko onemocneni, ze mohli najit horsi vec, nicmene ani to mi nezabrani v tom, ze se s tim cas od casu trapim, zejmena cestou na onkologii apod 😝
Ja si myslim, ze tim, ze si o tom povidaji, uz delaji prvni krok v tom, aby se pres to prenesly,stejne jako ja si pisu s par lidma, co maji nemocny dite, podporime se navzajem, zjistim, ze na tom nejsem nejhur a jde se dal, nikdo z nas nesedi cely den na zidli a necumi do zdi. Mam i zkusenost s dobrou kamaradkou, onemocnela rakovinou a ja se s ni jako jedna z mala bavila na rovinu, o prognoze, cim prochazi, ceho se boji, myslim, ze ji to pomohlo, napsala jsem ji mail a ona odpovidala podle toho, jak se citila, a byly jsme v kontaktu skutecne hodne,mohla na me valit vsechny sve obavy, ktere treba nerikala manzelovi, aby ho jeste vic nezatezovala, a i tim, jak se o tom clovek bavi, ta nemoc trochu ztrati ten svuj hrozivy rozmer.
Stastna mama, stastne dite, jak jednoduche a pradvive, jen je nekdy sakra tezke toho dosahnout.
Ja uz to tu asi psala, nemusime chapat neci trapeni, ale mely bysme chapat, ze ho ma 🙂

jenny.kay
13. zář 2012

@blueapple No, zaučovala se na mně jedna "moc šikovná" mladá paní doktorka, třásly se jí asi ruce a tu a tam přitlačila míň, tu víc - prostě popáleniny od elektrického skalpelu jedna báseň, na jedné strany jizvy popálenina větší, jinak kolem řezu popáleniny menší. Už na JIPce na mě koukali jak na zjevení, co to proboha na tom břiše mám. No, a jak na začátku asi přitlačila víc (čímž mi přivodila tu spáleninu největší), tak mi u toho pořezala malou na zadečku.

saminomimino
autor
13. zář 2012

@tarra27 tobě němá cenu nic vysvětlovat!!Nejdu jen o selhání v roly ženy ale celkový zážitek a prožitek z nečekané sytuace,většina příběhů co tu jsou jsou velice dramatciké a smutné a zcela chápu proč je ta daná osoba může cítit špatně,ne ze selhání ale je to něco hlouběji,něco nás zaskočilo překvapilo a rozhodně je dobré o tom mluvit,mně to zkrátka zasáhlo tak hluboko a kor po dvou vaginálních porodech mi to doslova vyrazilo dech i vůbec to,že taková komplikace nastala a následně pohled na moji zcela zdravou nicméně SC psychicky poznamenanou dceru,mi vlévala slzy do očí,takže ať si sem,společně semnou holky srdíčka vylívají,mně mo to udělalo dobře a vy chytré horákyně běžte radit jinam,ptáš se tu navěci které jsou v diskuzi X krát probrané,tak si přečti celou a nejlíp u ž sem nechoď,pač tebe se evidentně tento problém netýká a jen rejpeš,s bohem a šáteček,tobě těžko vysvětlíme pocity nečeho co schopná pochopit nejsi

saminomimino
autor
13. zář 2012

@schnek děkuji zvšechny 😵

saminomimino
autor
13. zář 2012

@schnek děkuji zvšechny 😵
@rowan v první řadě mně tvůj prožitek mrzí ale to co tu popisuješ ti lehce vyvrátím,moje první dcera je rozena zcela přirozeně a bez problémů,přesto,je jí jedno ským je,nepláče když odejdu když s někým odchází zkrátka je jí to vcelku jedno,a nemyslím že by mně nemilovala zkrtáka je taková povaha,kdežto syn,narozen vaginálně ovšem vexem a byl to masakr,se odemně nechnul pomale do dvou let,záchvaty pláče vztek a jen "maminka" nikdo jiný,takže vůbec bych v tvém případě neviděla důvod že by dcerčin vztah k tobě byl ovlivněn porodem,je zkrátka taková povaha
Pouto,všichni o něm mluví a málo kdo ho zažil,po porodu prvního dítětě,hned jsme ho viděla byl u mně a stejně byl mi ukradený,vztah k němu se postupně vyvíjel,žádná okamžitá láska se nekonala,u druhého dítka to bylo stené ale přece jen o něco jiné,nchtěla jsem aby mi ji ze sálu odnášeli a na roming-in jsme si ji brala týž den porodu,a vazba se tvořila rychleji,takže,to že ti malou dovezli na jip a tobě byla zcela cizí,je normální pocit i po vaginálním porodu....
Vím že ti po takovém zážitku je zle ale myslím že druhé dítko by udlěla jen a jen dobře,ale chce to čas..
u mně je jistou výhou že SC přišlo až u třetího porodu,kdyby u prvního,taky bch s druhátkem nechvátala,hodně štěstí

saminomimino
autor
13. zář 2012

@tarra27 to si opravdu osoba které by jedna dobře dobře mířená facka udělala službu,opravdu tě žádám nic už nepřispívej,děkuji

marketka.27
13. zář 2012

@saminomimino To nemá smysl vysvětlovat někomu, kdo to tak necítí a chodí se vrtat ze zvědavosti (nebo kdoví proč vlastně) v cizích problémech, které vlastně vůůůůůůbec nemá a nijak je s dotyčnými nesdílí, zato má recept na to, jak máš věci prožívat a jak jednat. Založit toto téma byla dobrá věc - díky, před třemi lety i před sedmi měsíci by mi to hodně pomohlo, kdybych se z toho takto měla kde vyhrabat ve společnosti stejně "postižených". No a grafomanské výlevy vyrovnaných Vševědek jsou prostě součástí všech veřejných diskuzí, reagovat na ně je podle mě zbytečné.

saminomimino
autor
13. zář 2012

@marketka.27 děkujia souhlasím se vším,já si říkám nereaguj nereaguj a stejně mi to nedá,fakt někohi takového mít po ruce dostane jednu výchovnou 😨

rowan
13. zář 2012

@diviska
@romcovaklarka to že jsem jí nepoznala, to nějak neřeším, mě je jen trapná ta situace že su vůbec stala, že to první miminko co mi položili na prsa nebylo moje.. A kojit jsem mohla půl republiky kolik jsem měla mléka, i přes tu sekci a to kdy jsem malou viděla a až kdy jsem se jí sama pokoušela jakýmsi způsobem nakrmit. To já vím, že je vina porodnice. Ale já mám prostě v sobě to, že jsem to nedokázala. 😒

romcovaklarka
13. zář 2012

@rowan Možná bych na tvém místě zkusila i nějakou psychologickou pomoc nebo něco takového. Protože to opravdu není na místě, dávat si vinu, ale to nemyslím negativně proti tobě, úplně to chápu, že sama tomu neporučíš. Je mi to moc líto, co všechno může ovlivnit vztah k miminku, tak by to nemělo být ☹ Držím palce...

Jinak holky všeobecně - já si myslím, že ty holky, co píšou příspěvky typu "nic si z toho nedělej, jsou horší věci" apod. to většinou nemyslí zle, spíš jim to nedochází a chtějí svým neohrabaným způsobem pomoct, prostě to jinak neumí. Vždyť kolik maminek řekne dítěti, které třeba upadlo a brečí - nic si z toho nedělej, takových boulí ještě bude, než se vdáš tak se ti to zahojí, kluci nebrečej, ty toho naděláš, však se tolik nestalo a podobné průpovídky? A kolik z nás to slýchalo jako děti? Pak máme umět empaticky a s pochopením reagovat na cizí trápení, když nám tenhle vzorec vtloukali do hlavy? Ale to jsem hodně odbočila, prostě mi to nedalo 😒

ikarkulka
13. zář 2012

@saminomimino my dvě už jsme si psaly u nějaké krátké zprávy jiné uživatelky.
sice jsem nerodila akutní sekcí (nebo netuším, nejsem odborník, prostě jsem 16 hodin rodila přirozeně, a pak jsem šla na císaře, protože se doktorka tak rozhodla - tak nevím, zda je to sekce akutní nebo ne - ani mně ani dítěti nic nehrozilo, neklesaly ozvy apod.), ale prostě toho císaře jsem zažila a dodnes (2 roky po porodu) s tím nejsem úplně smířená a nikdy asi nebudu.

celé těhotenství probíhalo v pohodě, ani nikdy předtím jsem neměla žádné ženské nebo jiné zdravotní problémy. samotný porod pak podle mého probíhal standardně, ačkoli jsem srab a bolínek, tak jsem si to užívala, byla jsem psychicky v pohodě, nebála jsem se. otevírala jsem se asi o centimetr za 2 hodiny. řekla bych, že na prvorodičku to není nic výjimečného.
jak už jsem psala, kromě toho pomalejšího porodu nebyly žádné komplikace.
všechno se to začalo hroutit ve chvíli, kdy na mě doktorka se sestrami začaly tlačit, abych si nechala píchnout vodu, že to půjde rychleji. hrozně mě to rozhodilo, nevěděla jsem, co dělat. nechtěla jsem žádné zásahy do porodu, ale ony mi zároveň tvrdily, že by to porod uspíšilo a že žádné riziko nehrozí atd.
pak už se to vezlo. píchnutí vody nepomohlo (navíc to pro mě bylo nepříjemné, mačkaly mi břicho - a tím i eliáše - aby vodu vytlačily, nechápala jsem proč, myslela jsem, že ji nechají odtéct), pak mi donutily oxytocin plus nějakou injekci na zvýšení kontrakcí.
to trochu zabralo, ovšem kontrakce přišly úplně nečekaně mnohem větší, než byly do té doby. a na to tělo nebylo připravené, vůbec jsem to nezvládala.
pak už si to moc nepamatuju, jednak už jsou to dva roky, druhak to mám od začátku trochu v mlze. donutily mě nechat si píchnout epidural (měla jsem porodní plán, kde jsem uváděla, že pokud vše půjde normálně, nechci medikamenty ani zásahy apod.), po tom jsem necítila nic, usnula jsem. za hodinu od píchnutí epiduralu se to údajně nikam neposunulo. doktorka mi tvrdila, že jsem stále "jen" na 8 cm. zpětně si říkám, že i s tím se dá rodit (měla jsem už lehké tlaky na konečník, než mi zabral ten epidural), a že jsem mohla být klidně i na víc.
prostě mě nahnali na tu sekci, na sále se se mnou nikdo nebavil, kromě jedné dětské sestry, ale to bylo jen před zákrokem, během něho ne.
byla jsem na sále sama, bez manžela, bála jsem se, brečela jsem, protože takhle jsem to nechtěla.
eliáše mi jen na chvilku ukázali, nemohla jsem si ho pochovat, jen mi uvolnili jednu ruku, kterou jsem mu dosáhla trochu na hlavičku.
neviděla jsem reakci manžela, nemohli jsme si ho společně pochovat, pohladit, prohlédnout, užít si to.

eliáše mi přinesli až druhý den ráno (narodil se v osm večer), jen mi ho tak položili na břicho, hýbat jsem se ještě nemohla. první tři noci jsem ho neměla vůbec u sebe, přes den taky žádná sláva, měla jsem co dělat sama se sebou. pak už to teda bylo dobrý.
ale přidaly se problémy s kojením atd.

nejde jen o to, že bych měla nějaký pocit selhání, ale spíš o to, že si nikdy nepřestanu vyčítat nebo mi nepřestanou chybět ty první chvíle, které jsme měli prožít spolu a které on prožíval někde v inkubátoru (nebo v tom vyhřívaném lůžku) sám, zmatený.
taky tam nenaskočilo hned to pouto, starala jsem se o něj první měsíce spíš automaticky, z povinnosti. a asi 4 měsíce po porodu jsem se v tom pěkně plácala.

potřebovala jsem o tom mluvit, ale nebylo s kým. manžel se sice snažil, ale je to chlap, nedokázal to plně pochopit. máma mi říkala ty věci typu "buď ráda, že jste zdravý, co blázníš?". jak už tu psala @romcovaklarka, nemyslela to určitě špatně, nechtěla to zlehčovat. ale ona sama rodila 2x přirozeně, nikdy císařem, nemohla mě asi pochopit. netušila, proč pořád brečím a rejpu se v tom.
první, kdo mi trochu pomohl, byla laktační poradkyně. jednak měla císaře za sebou a druhak byla nesmírně empatická.

lamarika
13. zář 2012

@ikarkulka jak kdyby jsi mně některý věci vzala z úst 😔

ikarkulka
13. zář 2012

@lamarika to je právě to - někdo to vůbec neřeší, bere to jen jako jiný způsob porodu a je rád, že má zdravé dítě. ale jiná žena se s tím prostě nemůže smířit, a pak jsou tam ty důvody víceméně podobné.
nebo aspoň co jsem se bavila/psala si s maminkami, které rodily císařem, tak nás trápilo to samé.

ikarkulka
13. zář 2012

@rowan je mi moc líto, co sis prožila 😔 jak píšeš o tom, že brečíš, když vidíš porod v tv nebo tak, mám to stejně. vždycky mě to hrozně sebere.
když eliáš slavil první narozeniny a večer se koupal ve vaně - bylo to zhruba kolem té osmé hodiny, kdy se narodil, tak se mi to všechno vrátilo a já se u té vany rozbrečela. skoro až hystericky. manžel vůbec nechápal, co se děje.

s tím, že jsi nepoznala svoje dítě, za to se vůbec nemáš co stydět. není to tvoje vina.
eliáš se narodil trošku nateklý, druhý den ráno, když mi ho přinesli, tak už byl normální, umytý... koukala jsem na něj a říkala si, že kdyby mi přinesli jiné dítě, jestli bych to vůbec poznala.
říká se tomu vtisk, utváří se prvních pár (možná desítek) minut po porodu a nedá se ničím nahradit. když vám tohle nebylo dopřáno, tak se není co divit. prostě to chybí.
nevyčítej si to a nestyď se za to. možná se ti i trochu ulevilo, když jsi to napsala, nebo?

rowan
13. zář 2012

@saminomimino Děkuju 🙂 Ona prostě mamánek nebyla a nebude 😅 !

rowan
13. zář 2012

@ikarkulka pod tvoje věty bych se mohla podepsat ! A děkuji za chápající slova tobě, i ostatním. No, že jsem to napsala mi bohužel nepomohla, jen sem si to zase vytáhla na povrch a myslím na to, asi jsem to psát neměla, nevím.

No zkusila jsem to a děkuju těm , kteří mě chápou! K negativním reakcím se vyjadřovat nebudu, snad jen to, že mě stáhli ještě víc dolů a podpořili myšlenku že jsem "kráva" když něco takovýho řeším. Takže takovéhle následky májí příspěvky těch, kteří netuší co my, co tohle řešíme prožíváme.

ikarkulka
13. zář 2012

@rowan Rozhodně se nenechej tahat dolů! Tohle asi nemůže pochopit někdo, kdo si tím buď neprošel, nebo kdo to nepovažuje za nic jiného než běžný porod. Vůbec si těch řečí nevšímej.

Asi je taky rozdíl, když někdo porodí císařem plánovaně, ví o tom dopředu, má možnost se připravit, domluvit se s personálem, že otec bude na sále přítomen, že jim pak nechají chvilku o samotě apod. Než když prostě někoho dovezou na sál, ani neví jak, všechno se seběhne rychle, není na nic čas, navíc když třeba ještě personál není moc vstřícný a bere to jako "další prosím".... Tím nechci nijak kritizovat lékaře a sestry, vím, že jde často o vteřiny, že tam takových zákroků mají x denně a nemůžou se se vším mazlit. Ale někdy by jim trochu toho porozumění neublížilo.

bolekat
Odpověď byla odstraněná
Zobraz
bolekat
13. zář 2012

@diviska
viz predchozi prispevek

bolekat
13. zář 2012

@rowan nikdo ti nezaruci, ze problemy s kojenim bys nemela i s vag. porodem.. to je proste vsechno relativni. sama pises, ze to bylo akutni, zachranili ti ji, ale tebe trapi neschopnost porodu?

ikarkulka
13. zář 2012

@bolekat Ty jsi zažila sekci osobně, nebo píšeš jen z pozice lékaře-anesteziologa? Chybí ti jen špetka lidskosti a porozumění.
Pokud si nedokážeš připustit, že ty holky opravdu zažívají, co píšou, nevidím jediný důvod, proč bys sem měla chodit a toto jim psát. Nijak!!!! jim tím nepomůžeš, jen je zraňuješ.

Jsi dost neohleduplná a netaktní.

diviska
13. zář 2012

@bolekat nechápu jak tohle můžeš tady napsat po tom, co sis přečetla předchozí řádky?! Spíš sis je nepřečetla, přišla sis léčit mindrák a o to ti tu nikdo nestojí!

bolekat
Odpověď byla odstraněná
Zobraz
ikarkulka
13. zář 2012

@bolekat Jestlis sem přišla holkám poradit a pomoct, tak ti říkám upřímně, že volíš asi dost nešťastně slova a věty a vůbec celé příspěvky. Vyznívá to přesně naopak.

Nebo jestli jsi tu jenom proto, abys nám napsala, jaké jsme ...., které řeší blbosti, když by měly děkovat doktorům, že jsou zdravé a mají zdravé děti, tak prosím odejdi.

Těhotenský newsletter

Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu

Zjisti víc o svém těhotenství: Těhotenství týden po týdnu. Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.


Modrý koník ti poradí v každém trimestru.
Zjisti víc o prvním trimestru.
Zjisti víc o druhém trimestru.
Zjisti víc o třetím trimestru.
Jak se zjišťuje pohlaví dítěte?.
Důležitá jsou různá vyšetření v těhotenství.
Určitě tě nemine 3D ultrazvuk.
Nebo také screening v 1. trimestru.
Někdy se může objevit i streptokok v těhotenství.
Závažná pak je preeklampsie.

Nenašla jsi odpověď na svou otázku?Zeptej se ve fóru