Při porodu jsem se roztrhla. Jak se vám to zahojilo?

@susan87 To jsem ráda 🙂

@susan87 jojo jak píše tercina jsi na diskuzi těch kde to dopadlo nejhůř nebo skoro nejhůř jak mohlo a tolik nás určitě není! Já z okolí znám spíše normální porody, maminky po nich byly brzo v pořádku!

Hm jenže já jsem sračka, já už do klasického porodu prostě nejdu a může mi tisíc lidí říkat , že druhý porod už takový nebude.... 😔
A obdivuju vás tady, které se do toho po druhé pouští. ☹

@safety I když bylo, jak bylo, tak mě to prostě od druhého dítěte neodradí. Nevím, jestli to nebude znít špatně, ale určitě nebudu nechávat malýho jako jedináčka kvůli strachu z porodu, kvůli mému pohodlí. To určitě ne. Včera mi rodila podruhé švagrová a porodila celkem velkou holčičku 3,85 kg 52cm. A měla malinké natrhnutí a nic víc. Říkám si, že podruhé jistě nebude tak špatně, když jsem si to jednou vybrala - a když jo, tak to snad zvládnu. 😉

tercina ,myslíš že je to moje pohodlnost? ne to opravdu není....to je STRACH

@safety Já nepsala, že je to TVOJE pohodlnost. Já to psala za sebe. Pokud ty další dítě nechceš, tak ho neměj, to je tvoje rozhodnutí.
Já mám taky strach, všechny máme strach. Ale kdybysme to každá po prvním porodu zabalily....

@safety Někdo jak dokonce říká, že při porodu vykřikoval, že další dítě nebude. Tak u mně nepadla jedniná sekunda myšlenky, že bych další dítě neměla. Ani, když jsem se pak probudila na ARU. To spíš muži se do dalšího nebude chtít, když ví, že o mně skoro přišel ☹. Ale teď po 3/4 roce už dokáže i on mluvit, že Sebínkovi pořídíme sourozence 🙂. Možná to chce jen čas a taky zatoužíš po dalším mimču. Nevím jak dlouho si po prvním porodu?

Co na to můžu říct holky ☹ maximálně že vám závidím to odhodlání.

@safety tak o pár stránek zpět jsem našla tvoje zkušenosti z porodem. Jsi relativně krátce po porodu, asi u tebe ještě ta hrůza nevyprchala. Ale myslím, že za 2 roky budeš chtít druhé. Když z toho máš takovou hrůzu, tak jdi na konzultaci do porodnice, kde si rodila. Co tvůj gynekolog, ten u toho nebyl. Domluvila bych si schůzku s doktorem, co byl u tvého porodu, určitě si přečte tvé záznamy a třeba pak sám řekne, že u druhéhé bude indikace sekce. Ono je to stejně těžké, nechci tě strašit, ale sama víš, že nastat komplikace můžou kdekoliv a kdykoliv jinde. Taky je to hodně o psychice, tak možná i konzultace s psychologem by ti pomohla. No a třeba by ti i on napsal nějaké povídání a nakonec by ses toho císaře dočkala 🙂

@hanka. Děkuji moc jsi mi pomohla, určitě do porodnice zajdu , zeptat se jaké mám možnosti

Ahoj holky, jsem se na vás přišla po hodně dlouhé době kouknout a vidím, že to tu žije 😵
Colete tak co???? Na tebe často myslím, jak to s tebou vypadá?
Safety koukám, že máš trápeníčko, co s dalším porodem. Já byla u nového gynekologa a ten se divil co mluvim o císaři u druhého porodu. Přešla jsem k němu, protože ten bývalý gynekolog byl sice kvalitní lékař, ale daleko. Teď když mám Mikuláška, tak už by se mi k němu nejezdilo tak snadno. Ale prý jsem zahojená a není důvod, proč bych nemohla rodit spontálně..... No nakonec jsem se rozhodla, že asi to zkusim, byť mám pocity jako ty. Nejsem ani těhotná, zatím jsme ve fázi plánování a už teď mám panickou hrůzu z porodu.... ☹ . Ale věřím, že příště to zvládnu lépe, protože to půjde hladčeji. Ale mám informace, že jsou lékaři, kteří sekci udělají. Jen to stojí hold penízky. Tak to je také možnost dohodnout si někoho takového. To by jsi asi nejlépe zjistila na diskuzi o porodnici. Jestli tam některé holky neměli takto dohodnutého císaře. Držim ti palce a chápu tě hodně moc.
Holky já mám zase kolem sebe docela dost holek, který porodili úplně hladce a vůbec nedokážou pochopit co se všechno u porodu může dít. Prostě ani nepřipustěj, že porod může být jinej, nebo bolet víc, než bolel je. Nechápu, že když před váma básněj, jak je porod nej zážitek, tak vám celkem ubližujou.

@myky Není to moc k tématu, ale k závěru tvého příspěvku. Ono to tak bohužel je, že porod je tak nějak "zobecňován" stylem: já to měla tak, tak to taky tak budou mít všechny ostatní (ať už v pozitivním či negativním slova smyslu). 🙄

@myky Díky za optání, snad už dobře. Cvičím, břicho se zpevňuje, ale stále to občas bolí, musím nosit volné klahoty, aby pásek netlačil na jizvu. Jinak dole je to ok, jen občas krvácím z konečníku. A samozřejmě když dojde ke změně počasí nebo má přijít menses nebo ideálně nastává obojí najednou, tak mě bolí všechno šití 😒 Ale upřímně? Je mi fajn 😵

@demoisellem No, to máš pravdu. A nejde jen o porod. Snad každá diskuze tu má svoji "odbornici" (a nejen tady, platí to všude), jejíž názor je ten jediný správný a její zkušenosti nenahraditelné a vlak přes ně nejede, a kdo to vidí jinak, měl by se nad sebou zamyslet 🙄 Miluju přístup "já to měla tak a tak to musí mít všechny"...

@collette Nejhorší pak je, když tenhle postoj má poskytovatel péče (tohle sousloví jsem si oblíbila při překladech zahraničních článku a oblíbila proto, že označuje jak PA tak porodníky, takže nemusím vypisovat, že myslím oba "druhy" 😉 )

Ahoj holky, chtěla bych se zeptat, jak se srovnáváte s bolestí jizev? Já měla klasifikovaný porod jako těžký, ale "jen" velký nástřih, uchránil mne potrhání, krom toho jsem se potýkala s různými dalšími problémy (oba svěrače dočasně vypověděly funkci, atd.), nějak jsem se s tím popasovala, ale co mi nejde, je srovnat se prakticky se stálou bolestí jizvy po šití. ☹ Bolí zevnitř na pohmat + mi z ní vystřeluje bolest do stehna a hýždě + k tomu mám necitlivou část hráze... (musím se do ní šťourat víc, abych ji cítila 😀). Jizva se sice zhojila krásně a bez potíží, ale bolí při sezení, vleže, prostě furt - nějaký zázračný tip nemáte? 😎 Já s tím vlastně žiju v pohodě, ale když mi někdo (tedy mm) zmíní sex, tak prchááááám... 😅 Buďto nic moc necítím, nebo to bolí.. (malá má dávno přes rok, takže čas už bych tomu nedávala...).

@takyja ahojky, já jizvy cítím taky. a někdy až moc ☹. teda větčinou jen při sexu v určitých polohách. moje gyn. říká, že se potrhaly i nervové pleteně a že už to prostě můžu cítít celý život. takže vyhlídka asi nic moc. a asi sem tě i nepotěšila. byla si u své gyn?

@hanka. Podle gyn mám masírovat, zřejmě se tam přerušil nějaký nerv a možná i špatně srostl.. oni sami přesně neví.. Někdy to bolí víc, někdy vůbec - asi podle počasí 😀 Jen ten sex mě teda štve, musím se nutit - nějak mám v hlavě, že bylo mizerné, i když se to teď docela zlepšilo... prostě jsem si to sama nějak zošklivila. 😒 A jak píšeš, některé polohy ani omylem. 😎

@takyja Holky, tak jsme na tom celkem podobně ☹

Holky mně jizva taky často bolí a tahá. No a sezení ve vaně to je děs, jak kdybych seděla na něčem tvrdým 😒

@collette zorvna včera jsem na záchodě krvácela z konečníku, krve jak z vola 😖

Holky, co tu čtu, jizva po porodu mi dlouho srůstala a i se zanítila...od porodu mám problém s ,,uvolněním" před sexem, začátek mě bolí a určité polohy taky, jakoby mě na té stěně píchá...To tedy už nezmizí? ☹

@moncicak.as To bych taky chtěla vědět, jestli to zmizí ☹ Já mám u sexu asi stejné problémy, je to fakt dost nepříjemné. A hlavně ze začátku dost velká bolest, ach jo 😢

@tercina
@moncicak.as

přesně tak začátek je blbej. Ale já ho měla blbej odjakživa, jsem úzká ☹ A pak mne ještě nechali rodit přes 4 kg dítě 😅 Nic, nechci se zas rozčilovat 😀

Ahoj, náhodou jsem dnes objevila tuto diskuzi a při jejím čtení mi bylo všelijak - na jednu stranu jsem si znovu promítla tu hrůzu, kterou jsem zažila teprve před 3 měsíci, na druhou stranu mě uklidnilo, že v tom nejsem sama. Díky za Vaše příběhy a zážitky! Já jsem to měla podobné. Jsem dost drobné postavy a Kubíček se narodil s váhou 3,9 kg a 53 cm. Porod byl vyvolávaný už týden po termínu, aby mimčo ještě víc nevyrostlo. Celou dobu jsem čekala, jestli mi neindikují CŘ, ale nic, holt Bulovka. Tam sekci dělají minimálně. Po 10 hodinovém otevírání pod epiduralem (díky bohu za epidural!) jsem začala tlačit. Kubíček bohužel špatně rotoval a když k tomu započteme tu velikost, oheň byl na střeše. Tlačila jsem a tlačila a k ničemu to nevedlo. Najednou kolem mě lítalo asi 5 lidí, mimo kontrakce mi manžel držel kyslíkovou masku na obličeji (asi jen díky tomu ho nevyhodili ze sálu) a ani nevím jak, zjevil se tam primář oddělení. V jednu chvíli jsem cítila, jak mě nastřihávají a pak, 2x po kontrakci jsem uslyšela takové lupnutí (až pak jsem se dozvěděla, že to byl VEX). Pak jsem zaslechla, že se malému nedaří, a že mi budou muset pomoct. Pak jsem jen zahlédla mezi nohama cosi železného a pak příšernou bolest dole a čekala jsem na další kontrakci, která ovšem nepřicházela. V tu chvíli by se tam dalo napětí krájet. Do kapačky mi pustili více oxitocinu a čekalo se dlouhých pět minut na finální kontrakci, při které mi syna doslova vyrvali kleštěma. Poranění III.stupně, krevní ztráta, Kubík přidušený, bez svalového tonusu, apgar skore 5 6 8. Manžel se celé těhotenství těšil, jak přestřihne pupečník a teď jsme se jen bezmocně dívali na polomrtvé děťátko, neskutečnou paniku na sále a okamžitý přesun s děckem na vyšetření a odsátí (plodová voda byla zkažená). Následující minuty mi připadaly jako věčnost - je v pořádku? Je vůbec živý? Pak přišla pí doktorka z neonatologie, Kubíka zabaleného v náručí a že ho hned odnese nahoru na oddělení, kde stráví noc v inkubatoru. Následující hodinové šití (šili mě 2 doktoři zároveň) byla chuťovka, v půlce, když už jsem tu bolest nedokázala vydržet, a konečně jsem se ozvala, mi píchli injekci a pak už se to celkem dalo. Porodila jsem v 18:10 a až ráno před snídaní jsem si troufla jít do sprchy a i tak jsem tam s sebou málem sekla. Snídani mi naštěstí první den přinesli na pokoj. No a pak 3x denně laktulóza, 2x denně železo, šetřící dieta. Já nevím, jak vám, ale mě teda laktulóza vůbec nezabrala a šetřící dieta bez vlákniny a tuků byla taky šílený výmysl. 2 týdny jsem bojovala s vyprazdňováním, připadala jsem si, jako že znovu rodím. Až jsem se pak na dietu vykašlala a začala jsem jíst normálně, tak najednou nebyl vyprazdňování žádný problém. Jasně, bolelo to jak čert, ale aspoň to šlo ven. A jizva na hrázi taky hnus. 3 dny poté, co jsem se vrátila domů, mi vypadl jeden steh z hráze, tak jsem to tam měla nechutně rožklebené a šíleně mě bolel celý spodek, ať jsem ležela nebo seděla. Prostě nebylo před bolestí úniku. Doslova zázračně působily sedací lázně v odvaru z dubové kůry a řepíku a Wobenzim. No a 4 týdny po porodu bylo najednou dobře. Sedět jsem mohla i bez dětského nafukovacího kruhu a už jsem i zvládala delší procházky.
Asi se nemusím rozepisovat o tom, co udělal můj stav a má psychika s kojením - mléko nastoupilo pozdě (Kubíka mi přivezli na pokoj až druhý den odpoledne) a bylo ho tak málo, že příliš ztrácel na váze a už v porodnici jsme museli dokrmovat Nutrilonem. Sestry byly naprosto neschopné jakékoliv empatie a ani se neobtěžovaly přihlédnout k mému stavu. Ta, co mi syna přivezla, mi ukázala koupání a pak se měla k odchodu. Ve dveřích se zarazila a vzpomněla si, že mi má vlastně ještě ukázat, jak se kojí. Ukázala mi jen polohu v sedě a zase utíkala pryč. O kojení jsem toho neměla moc nastudovaného (spíš nic, spoléhala jsem se na sestry), tak jsem kojila jen v sedě a víte samy, jak to bolí. Prostě hrůza. Bojovala jsem asi 2 týdny a pak jsem to vzdala. Syna krmím od 3. týdne výhradně UM a je nám tak oběma lépe. Následky z porodu nemá, zdá se být zatím naprosto v pořádku, tak to má alespoň dobrý konec.
Co se sexu týče, tak na ten jsem si zatím netroufla, hrozně se bojím, že mě to bude bolet. Ale cítím, že už bych měla sebrat odvahu a jít do toho. Dám na předchozí rady a koupím nějaké dobré vínko a lubr.gel 🙂
Celou dobu řeším, jak to bude s druhým dítětem (vždy jsem chtěla 2 děti). Na kontrole po šestinedělí jsem se ptala svého gynekologa a ten mi řekl, že by pro mě byl lepší CŘ, vzhledem ke zjizveným tkáním. Na totéž jsem se ptala teď, po 3 měsících, na kontrole v porodnici, u docenta Záhumenského. Ten zase tvrdí, že pokud nemám problém s inkontinencí a pokud bude těhotenství probíhat v pořádku, tak pro CŘ nevidí důvod. Ale já si nejsem jistá, jestli bych si na další porod "spodem" troufla, strašně se bojím, že to zase nezvládnu a tentokrát to s miminkem nedopadne tak dobře. Je pravda, že při sekci můžou nastat komplikace a rekonvalescence je obtížnější, ale já se obávám, že se z toho prvního porodu nikdy pořádně neoklepu a psychika při porodu hraje velkou roli. Ať je to teda radši na doktorech. Nejspíš to vyřeším tak, že si předem obvolám porodnice a tam, kde mi indikují CŘ, tam se zaregistruji. Pro sichr.

@katerty Ahoj, sezení na kruhu, bolesti, chození na velkou a další srandičky mám v živé paměti (a sestry z novorozeneckého taky, s kojením stejný problém a stejný výsledek, mimochodem má na to velký vliv ta ztráta krve - mléko se v prsou vytváří z krve). Chtěla jsem Ti ale říci, že nevidím smysl v tom, aby sis poté, co máš poničeny jedny tkáně, nechala ještě poničit břišní svaly tím, že si je necháš šmiknout. Podle mne to nemá valného smyslu. Konzultovala jsem se svou fyzioterapeutkou (řešily jsme inkontinenci análního svěrače po porodu), že jsem měla jít na císaře, a ona mi potvrdila, že poškození po císaři je daleko horší a obtížněji rehabilitovatelné + komplikace při císaři jsou jednak častější a jednak hlavně těžší. Chci tím říci i to, že jsem cca ve stejné době po porodu řešila totéž co ty. 🙂 Takže já jdu do druhého zase přirozeně. A závěrem: asi bych se rozhodovala podle průběhu těhotenství, ne předem...

@katerty chudinko, měla to ještě horší než já, já to zvládla bez kleští, ale jinak stejná poraněni, šití, utrpení po porodu. A ten strach o malého musel být strašný 😢
Hele já jdu příště taky na CŘ, taky mi bylo řečeno že druhý půjde líp a podobný kecy, ale zároveň mi mlj gyndař řekl, že to asi rupne znova, páč je tam keloidní jizva... A já nejspíš drobka mít nebudu... Takže budu hledat porodku kde budou nakloněný CŘ 😉

@takyja Máš pravdu, rozum mi říká, ať to podruhé zase zkusím spodem, že je to bezpečnější, ale bojím se "hlavy" - aby mě pak strach z roztržení a o zdraví mimča neparalizoval a abych dobře spolupracovala při tlačení. No ale je fakt, že předbíhám událostem, přeci jen si plánuju pár roků pauzu a co já vím, třeba to za 2 roky budu cítit jinak. Spíš teď potřebuji útěchu v tom, že existují porodnice, kde mi případně udělají sekci, kdybych byla srab 🙂

Ahoj, já jsem rodila 19.01.2011. Nastřihávali mi hráz a pak malá musela nakonec VEXem (zvon) takže mě potrhala až na zadek. Měla jsem zavedený i dren. Po propuštění z porodky jsem měla jít za 14 dní na kontrolu šití,ale jeli jsme už za 7 dní, něco se nám nezdálo a začala jsem z rány krvácet. Celkově jsem krvácela asi tak měsíc a vše se mi zahojilo tak do 2 měsíců,sedět jsem už mohla ale po 3 týdnech. Je to už 5 měsíců a stále ta psychika je taková co se týče 2. mimi na bodě mrazu 😒

@pajuska87 hrůza! Ale bude líp!
Já seděla po dvou měsících a chůže bez bolesti byla až po čtyřech měsících 😒

@mpavlinka panečku taky strašný 😒 . Ale jo určo bude líp,ale jak některé maminky hned po porodu říkají, že by si to klidně zopákli a chtěli by druhé mimi. Tak u mě to zatím takhle není