• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

První porod byl hrozný, nechci slyšet o druhém dítěti

1. září 2009 
Lena no my chceme oba druhe, ale jen proto, ze nechceme jedinacka, on sam je jedinacek... :cry: jenze pro me je predstava i tehotenstvi dost hrozna...jako ja jsem si vyzrala vse a bojim se bojim hrozne...kdyz ja mam z toho vetsi trauma snad az ted nez tehdy to jsem byla mimo a nejak jsem to musela prezit... :pensive: dnes je to presne na den, co jsem za par hodin rodila, mam z toho osypky...Kata se narodila o pul 9 rano, takze ted to nejak zase prozivam, proto i sem pisu...pro manzela jsem byla strasne statecna, ja jsem totiz pri porodu skoro ani nepipla nevim proste jsem to vse nejak stahla do sebe tu bolest, takze on to asi taky tak hrozne nevidel...ted mam asi to same co jsi v roce holcicky prozivala brrrrr :cry: :cry:
29. srp 2009 ve 23:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, tak jsem okopčila můj zážitek, co jsem psala holkám na Koníkovi pár dní po porodu....

romana.st • 1d • 25. duben 2008 ve 20:22
Která pravidla porušuje: | Zruš
Ahojky holky. Tak jsem tady. Maléj je napapaný a spinká a taťka šel opět zapíjet malého
Rodit už nikdy nepůjdu. Zažila jsem peklo. V pondělí 14.4. jsem měla průjem a teplotu. Večer ve vaně jsem začala krvácet. Lekla jsem se, tak jsme raději jeli do porodnice. Tam mi doktorka řekla, že je to normální. Udělala mi vyšetření a byla jsem stále uzavřená. Změřila mi teplotu a měla jsem 38 °C. Dali mi na vyš. lůžku dva Paraleny. Napojili mě na monitor a ten po chvilce začal děsně pípat. Všichni ztuhli. Malému vynechávalo srdíčko. Říkali, že to může být z mé vysoké teploty. Každopádně si mě tam nechali. Dali mě na pokoj, kde jsem byla sama, jelikož nevěděli z čeho mám průjem a abych nenakazila ostatní. Měla jsem označený svůj záchod a sprchu. Doktorka říkala, že mě mám sestra na pokoji co 3h natáčet. Sestře se to nelíbilo, tak mě napojila a co chvilku se na mě chodila dívat. Byl to mazec. Přišel stah a pak se mi chtělo děsně na WC. Celou noc jsem zvonila na sestru. Ta mě odpojovala a připojovala. Pořád mě vyšetřovali, zda se otvírám...maras. Pak sestra odešla a najednou přiletěla s doktrorem. Jen jsem postřehla, že zařval císař a utíkal pro lůžko. Sám mě naložil a odvezl před operační sál. Tam všechni lítali.U mě byly asi 3 sestry, které mě svlékaly, omotávaly nohy, zaváděly kanylu....pak jsem musela dojít na operační lůžko, kde mi zavedli vývod Pak už jsem o sobě nevěděla. Probralo mě jen to, jak mě přendávali z vozíku na mou postel. Šílená bolest. Jelikož jsem stále měla průjem tak jsem zvonila co chvilku na sestry a ty mi dávaly mísu a asi 4 dny utíraly pokaděný zadek. Trvalo jim 3 dny, než přišli na to co mi je. Měla jsem Campylobacter jejuni z kuř. masa. Malého mi ukázali až 15.4. večer a to jsem si na něj nemohla ani šáhnout. Asi jsem ho viděla půl minuty. Byla jsem psych. hotová. Prý to malý nezvládal, tak se vykadil do plodové vody. Šlo prý o minuty. Sestra mi pak řekla, že jim dělalo pěkně u zadku. Chtěli mě převézt do Poruby, ale bylo by to riskantní. Malého jsem viděla potom až za 3 dny a to jen mezi dveřmi. Dostal antibiotika a dělali mu různé stěry, zda je v pořádku. A postavit se po císaří....Raději půjdu 5x rodit, ale stavět se po něm. To je svinská bolest. Nemohla jsem dýchat, měla jsem zalehlé uši, mžitky před očima. Hroznééééé.....Ještě mě čekají nějaké testy, tak doufá, že to bude v pohodě...V porodnici jsem nechala 10kg. Malého přikládám k prsům, ale mám díky antibiotikům tak málo mléka, že ho musím dokrmit Nutrilonem. Doktorka od malého říkala, že se to může ještě rozjet. Tak uvidíme....Bojujeme...Jinak maléj je zlatíčko. Jen spiknká a baští. Dokonce nám jednu noc spal 6h v kuse Já jsem ještě taková bolavá. Ruce mám rozpíchané od jehel a od kapačky, jizva a bříško mě pobolívá. Sem tam si popláču...Bylo to psych. hodně náročné. Nikdo z rodiny nevěděl, že jsem šla pod kudlu. Až jsem se probrala, tak jsem volala příteli, ten byl chudák nešťastný. Chtěl být u toho a stříhat pupeční šnůru...Měli jsem to teda jinak naplánované.... Co se dá dělat. Hlavně, že je prcek v pohodě....
30. srp 2009 v 11:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
lisounek moc ti dneska drzim palce,vim co prozivas a jak se citis :pensive:
Kacence prejeme s Claudinkou krasne narozeniny a posilame moc pusinek...das pak fotky?

Romco,jt hrozne co jsi prozila a nedivim se,ze nechces druhe.Jak se citis dneska,myslim po te dobe?
30. srp 2009 v 19:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
Lena dekujeme fotky budou a vse jsem uspesne prezily, ale jako vzpominky hruza :unamused:

Romco z tveho prispevku jsem mela husi kuzi teda jako fakt hrozne..a jen jak dr. poznal ze se neco najednou deje, kdyz ostatni byli v klidku? to je hrozne :((((((((
30. srp 2009 ve 20:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mohla za to jedna skvělá sestřička. Měla noční služu a měla nakázáno malého natáčet co 3h, ale jí to nedalo a byla u mě pořád. Jednou se jí to nezdálo, tak mi řekla, že půjdeme pomaloučku k porodnímu sálu. Byla to nekonečně dlouhá cesta. Chodba dlouhá, jako prase. Já šla v křečích a sestřička měla monitor pod paží....a ten debil doktor řekl, že je to ještě dobré. Tak jsme se sestřičkou odkráčely zpět. Netrvalo dlouho a doktor přiutíkál a dokonce běžel i pro lehátko.

Teď jsem v takové fází, že bych ještě jedno mimi brala, ale mám hrozný strach.....
31. srp 2009 v 11:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
alespon ze se nekdo najde v dnesnim zdravotnictvi, komu zalezi na pacientech (myslim tu sestru)...a nejak se to dr. rozlezelo v hlave ne? :fearful:
31. srp 2009 v 15:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
ono děvčata co si budem povídat... je to jenom o lidech... zážitky máme hrozný, ale když se k tomu přidá ještě blbej personál, tak se to násobí. Já doufám, že teď to bude lepší... teda jsem hrůzou bez sebe, ale už nemám na vybranou... Rodit jít musím a už to mám za pár... a čím je to blíž, tím větší strach mám... naštěstí můj doktor i sestra v poradně to vědí tak mě pořád povzbuzujou a přítel taky a do porodnice do který jdu právě pracuje i můj doktor, tak snad to zvladnu. Ale ty který řeknou už nikdy chápu a nikdo nemá právo soudit proč se tak rozhodly a už vůbec ne z nich dělat nějaký přecitlivky nebo dokonce hysterky. I když u nás v rodině se taky takový našli :unamused:
31. srp 2009 v 17:52  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Romi, to musel být fakt hrozný zážitek, ale pevně věřím, že to překonáš. Vlastně šlo "jen" o blbou náhodu, žes dostala tu bakterii, jinak by to určitě probíhalo úplně jinak... Píšu v uvozovkách, protože je mi jasné, že sis prožila peklo. Moc držím palečky.

Já taky neměla porod podle svých představ - 17 hodin téměř v kuse vleže připojená na monitor, jenom jednou za hodinu nebo hodinu a půl mě na 10 - 15 minut pustili projít a pak zase šup na lůžko. Měla jsem velké křížové bolesti, z epi zabrala jen první dávka, další už ne, druhého syna tahali kleštěmi kvůli vyhřezlému pupečníku, šití nástřihu bylo snad horší než celý porod... Ale stejně je mi líto, že si to už nezopakuju a tak závistivě koukám po těhulích :cry: Mně se moc líbilo být těhotná a i ten porod jsem přežila...
31. srp 2009 v 18:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jo a epi je kapitola sama pro sebe - píchali mi ho na 4x, prý už jsou vidět následky nesprávného držení těla (no to díky, ve 30 :frowning2: ). Měla jsem pocit, že se mi páteří protlačil až do břicha :stuck_out_tongue_closed_eyes: ). Anesteziolog měl s sebou dvě studentky, jedna to psychicky nevydržela a musela odejít. Po zavedení pode mnou zůstala kaluž krve...
31. srp 2009 v 18:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja nemela epi vubec jako nikdo se me ani neptal...asi tak... :zipper_mouth:

shaula taky hruza tedy :pensive:
31. srp 2009 ve 21:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Shaula - taky hrůza ti povím....Koukám, že máš dvojčátka. Do dalšího mimi nepůjdete? :grinning:
Asi máš pravdu, byla to asi blbá náhoda. Možná, kdybych nechytila tu baktérii, tak bych možná rodila normálně. Fakt těžko říci. Ale stejně bych chtěla zažít ten pocit, kdy si mimčo sama vytlačím.....uvidím ho krvavé, pomačkané..... :grinning: :slight_smile: Bylo to takové zvláštní.... Uspali mě a probudila jsem se bez břicha a bez mimča. Divné......
1. zář 2009 v 08:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Romana - já bych se ještě jednou nebránila, ale manža už nechce, prý co kdyby to byla zase dvojčata :grinning: I když je to s dvojčaty celkem sranda (člověk se rázem stane celebritou :grinning: ), tak si tak nějak připadám "ošizená" o to druhé těhotenství :frowning2:
Chápu tvoje pocity - asi to je fakt zvláštní pocit, vzbudit se bez bříška :confounded:
1. zář 2009 v 15:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek