• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Rodila jsem císařským řezem. Jak se s tím poprat?

31. května 2013 
Ahojky, chci se zeptat. Je to stoprocentně malichernost, že se zabývám, takovou blbinou. Ale pořád se nemůžu zbavit pocitu úzkosti, že jsem nerodila normálně, ale CŘ. Já i manžel jsme se na porod moc těšili a jelikož Tomášek nechtěl ven, tak mi ho začali vyvolávat. Porod od vyvolání trval 3 dny a pak to stejně skončilo CŘ. Říkám si, buď vděčná, že to dopadlo, tak jak to dopadlo. Máš zdravého kluka a ty jsi v pořádku. Ale prostě, když někdo začne mluvit, jak to bylo úžasné porodit miminko přirozeně, tak je mi z toho smutno, že jsem to taky tak nezvládla a na vlastní kůži nepoznala. A asi nepoznám, protože co jsem slyšela, tak když jsem už jednou rodila císařem, tak podruhé je to na 90% císařem taky. Máte někdo taky takový pocit, nebo je to jenom blbost.
Díky moc Míša
14. čer 2009 v 10:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Míšo Míšo, ty mi tááák mluvíš z duše. Máme to úplně stejný - rodila jsem CS, protože byl Toníček velký a KP. Takže jiná varianta ani nepřicházela v úvahu. Ale celé těhu jsem se těšila a plánovala porod, u kterého se mnou bude manžel a najednou jsem se dozvěděla (2 týdny před porodem), že je KP. Nestihla jsem se s tím za tak krátkou dobu vyrovnat a pronásleduje mě to ještě občas doteď. A taky si říkám, že je důležitý, že je Toníček zdravý, že je vše v pořádku. Navíc je to takový pohodář..... Takže si nemám opravdu na co stěžovat. Ale tohle mě prostě mrzí a není mi pomoci. :frowning2: Teda tuším, jaká pomoc by mi bodla - kdyby manžel nepodceňoval moje depky z CS a nezlehčoval je právě hláškami, že mám být ráda, že se mi jizva hojí dobře, že nebyly komplikace a hlavně že je malej O.K..... Ale to chlapi asi nikdy nepochopí, takže mi vlastně pomoci není. :pensive: :grinning:
Jen tě chci uklidnit - těch 90% je absolutní blbost. :wink: Takže neteskněme, máme ještě naději. A velkou. :dizzy_face:
14. čer 2009 v 10:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky Míšo:slight_smile:

já jsem měla a pořád mám,stejný pocit jako ty :frowning2: po 15-ti hodinách akutní CS a pak 24 hodin na pooperačním a přítele za mnou nepustili,ani telefon jsem neměla a 7 hodin jsem ani nevěděla,jestli je Matýsek v pořádku a to bylo hrozný :frowning2: skoro měsíc od porodu jsem nemohla o tom mluvit aniž bych brečela a hrozně mě mrzí,že jsme si ty první chviličky našeho prvního děťátka neužili všichni spolu :frowning2:. Jenže zdravé miminko je nejdůležitější a my to tak musíme brát,já jsem šťastná,že neprošvihli tu možnost CS,pže by to pak třeba mohlo skončit kleštěma anebo ještě hůř,takže teď,s odtupem času,už to tolik neřeším a moc se těším na druhé mimi a to že je napodruhý jasnej CS není vůbec pravda,je to strašně individuální a já se budu určitě snažit abych rodila normálně a když to nepůjde,tak budu volit spinál,abych mohla miminko aspoň rychle přivítat :wink:.

Každopádně si myslím,že takových maminek,jako jsme my,je spousta,a že je to naprosto normální reakce na něco,co jsi si,aspoň já jsem to tak měla,vůbec nepřipouštěla :slight_smile:

Tak se netrap,uvidíš,jak to bude,ale určitě to bude o hodně lepší než poprvý,pže už budeš vědět,co tě čeká :wink:
14. čer 2009 v 10:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Fim, moc díky. U mě to bylo rozhodnutí během pár minut. Prostě je člověk 3 dny v bolestech, snaží se to vydržet co nejdéle. Ten třetí den, už jsem prostě neměla sílu. Tomášek byl vělký miminko, měl 4100g, ale byl otočenej v pohodě. Ale já jsem se vůbec neotvírala. Takže mě pak opusily síly a prostě jsme se s manžílkem rozhodli pro CŘ. Ale pořád mě pronásleduje myšlenka, že jsem to měla vydržet ještě déle a třeba bych se otevřela. Ale to je pořád právě to třeba. A třeba bych se stejnak neotevřela a ještě by se třeba něco s Tomíčkem přihodilo. Už mi totiž 18 hodin odtékala plodovka. No prostě je to asi pravda, není nám pomoci a asi nám nezbyde nic jihého než doufat, že se nám sen splní u druhého miminka. Ale nechci tím samozřejmě říct, že porod nebyl hezkej. Měla jsem epidural, takže jsem miláčka viděla.
No už se v tom zase babrám. Jsem hrozná. :sweat_smile:
14. čer 2009 v 10:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky,moje sestřenice měla první porod CŘ a na druhý šla přirozeně :wink: Takže určitě naději máte a velkou :slight_smile:

Já jsem rodila 30 hodin a na konci už jsem si říkala,ať mi raději udělají CŘ,ale nakonec jsem to teda zvládla :slight_smile:
Rozhodně je lepší jít na CŘ ,než riskovat život dítětě nebo váš :wink: (když jsou komplikace)
14. čer 2009 v 19:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Míšo přejde to. I ten pocit, že jsi o něco přišla :wink: To máš jako s maturitou. Je jedno, jaký známky, hlavně, že jí máš :wink: :grinning:
Já měla po porodu CŘ taky hrozný deprese. Navíc odcizení od syna. Stavy úzkosti, strachu, paniky. Hnus hnus hnus. Ten největší nápor mě přešel během 6nedělí a ten pocit méněcennosti do roka určitě. Pomohlo mi moc, že se o tom prostě nemluví. Nikdo cizí se tě nezeptá, jakým způsobem se dítě narodilo a přátelé a rodina to prostě neřešila vůbec. Ve finále jsem ráda, že to dopadlo dobře a když bude druhý porod zase sekcí, tak mi to bude jedno. Jizvu už mám a jde opravdu hlavně o zdraví dítěte a mě :wink:
14. čer 2009 ve 20:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte, když jsem našla tohle téma, tak nějak jsem doufala, že mi trošku zvedne náladu, ale bohužel... :frowning2: Před 2 týdny mi zjistili, že mám málo plodové vody a mímo je stále koncem pánevním. Celé těhu probíhalo celkem v pohodě a já jsem nepřestávala doufat, že se malá otočí a "těšila" jsem se na normální porod. Bohužel poté, co mi teď řekli, musím reálně zvažovat císařský řez a jsem z toho fakt mimo... Samozřejmě je pro mě na prvním místě to, aby byla maličká i já v pořádku, takže způsob porodu z tohoto pohledu důležitý není, jenže... Hrozně mě to trápí... Jasně, žádná ženská nechce mít jizvu na břiše... No, co se dá dělat... Nějak se ale bojím toho způsobu, to že se mnou nebude moci být v danou chvíli manžel, že já nebudu moci být hned se svojí holčičkou a je toho mnohem víc... :frowning2: Je lepší snad ani všechny ty hrozby nečíst, protože člověk by se z toho rovnou "picnul"... Také se bojím, jak se s tím vším budu po porodu vyrovnávat...
14. čer 2009 ve 21:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
martulikk: pokud budeš rodit plánovaným císařským řezem, tak si zkus zjistit v které porodnici umožňují přítomnost otce u CS (není jich mnoho, ale některé to dovolují) a zkus volit místo celkové anestezie pouze spinál. Uvidíš miminko hnedka co ho vytáhnout, můžeš si ho "poňufat" :wink:, manžel bude vedle tebe držet tě za ruku :slight_smile: . Na tvém místě bych to zvážila, pokud nastane CS kvůli komplikacím při porodu tak si maminka většinou moc diktovat nemůže, ale pokud máš císaře plánovaného, tak bych si ho zařídila v porodnici, která bude nejvíce vyhovovat vašim představám :wink:
15. čer 2009 v 07:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
No, jestli se malá neotočí, nebudu to zbytečně riskovat. Pokud to bude naplánováno dopředu, chtěla bych jen lokální anestezii, ale i tak z toho mám vítr... Ach jo... Někde jsem četla, že u tohoto způsobu by měl manžel mít možnost být se mnou, ale zatím nevím jak je to u nás. Uvidíme... Také mi nezbývá než doufat, že se mrně nebude dožadovat pohledu na svět dřív než to naplánují.
15. čer 2009 v 17:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Zdravím vás! Jen tak ze zvědavosti jsem nakoukla a nedá mi to nereagovat.

Rodila jsem před 3 týdny CS. U mne byl plánovaný ještě dříve, než jsem vůbec otěhotněla (zdravotní problém s břišním svalstvem) a Kryštof byl ještě k tomu KP. CS byl tedy plánovaný, i když nakonec se uskutečnil o týden dříve. Kryštof se nakonec narodil 35+5tt. Rodila jsem s epidurálem, manžel nebyl na sále, ale byl za těmi skleněnými dveřmi vedle, takže byl s mimískem, při všech lékařským procedůrách, pochoval si ho dříve než já.

A teď něco povzbudivého: Pokud rodíte CS máte nejkrásnější děti! :grinning: :grinning: :grinning: Nejsou totiž pomačkané, oteklé, atd. Chabá útěcha? Jasně, ale přece se z toho života nepos... :wink: :sweat_smile: Ti naši špunti nám to přeci vynahradí! :slight_smile:

Takže se držte a myslete na to štěstí, že ty děti máme a jsou zdravé. Vím o čem mluvím. Na // jsem čekala 8 let.
15. čer 2009 v 17:39  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ahoj holky , ja teda nevím jak budu rodit ale bude mi to uplně jedno, pro mě je totiž nejduležitější že budeme mít mimi, a jak se narodí to je pro mě neduležity :wink:
15. čer 2009 v 17:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky, taky jsem se moc těšila na porod, dokonce jsem na předporodním kurzu ani neposlouchala, když mluvili o péči o jizvu po císaři, ale ve 32.tt se ukázalo, že je mimi KP, tak se mi změnil svět :pensive: Na druhou stranu jsem měla dost času se s císařem psychicky porvat (věděla jsem, že v Neratovicích, kde jsem chtěla rodit, je KP důvodem k plánovanému císaři). Stejně jsem si udělala porodní plán i pro císaře, včetně přítomnosti tatínka a hlavně, aby miminko bylo přiloženo hned po vytažení jemu na břicho, když u mně to nešlo. Nakonec mi začaly kontrakce dříve, tak jsme jeli do porodnice před termínem. no a za tři hodinky byl malý na světě, já při vědomí, měla jsem spinál, bylo to super. Musím říct, že mi velmi pomohl čas, kdy jsem si na tu myšlenku císaře mohla zvyknout, a hlavně ochota lékařů k mým přáním. žádné výčitky svědomí nemám. Ovšem strašně ráda bych rodila normálně příště..
15. čer 2009 ve 21:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
no, tak my jsme taktéž chodili na předporodní kurz, učili se správně dýchat při porodu a asi nám to bude k ničemu... půlku kurzu jsem absolvovala s myšlenkou na normální porod a druhou už s myšlenkou na císaře... bohužel, jsem se tam nedozvěděla nic moc o tomto způsobu porodu, natož o následné péči nebo čemkoliv co bude následovat... ale naštěstí mám ještě chvilku čas, takže se pořádně poptám až půjdu na prohlídku k nám do porodnice, případně v poradně... ale je pravda, že čas je opravdu potřeba! mě to nějaký čas trvalo zvyknout si vůbec na myšlenku tohoto porodu a asi se s tím budu ještě chvíli srovnávat :frowning2:
15. čer 2009 ve 21:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
molicova : ja te uplne chapu. Ja sice rodila normlane, ale fakt si dovedu predstavit o cem pise...

90% ? to mi pride nejak hodne. Kamaradka rodila cisarem dvojcata a druhy porod mela prirozene a uplne v pohode....tak ze by mela jen stesti ? to se mi nezda....
15. čer 2009 ve 22:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
o cem píšeš
15. čer 2009 ve 22:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky,
mluvite mi z duse! 42 tt mi zacali porod vyvolavat, prvni den praskla voda, druhy den nepravidelne kontrakce a treti den oxytocin. Po 8 hodinach jsem se vubec neotvirala, ani cipek se nehnul, takze jsem nadsene utikala na CR, ze uz bude vsechno za mnou. Dneska mam tez vycitky, ze jsem to mohla vydrzet dele.... ze jsem srab.... . Rodila jsem se spinalem, meli jsme cas. Manzel byl se mnou, akorat uz od zacatku brecel :slight_smile: (nemohl snest, ze me budou rezat). Maleho jsme prilozili az druhy den. Jizvu je to posledni co mi vadi, spis jsem se strasne tesila na normalni porod, na to jak pofrcime do porodnice.... . Pevne verim, ze druhy porod pujde podle planu.
15. čer 2009 ve 22:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ahoj lucpet, tak to jsi to měla podobné. Já jsem po tom ten třetí den v tom vydržela s kontrakcemi po 2-3 min kolem 16 hodin od doby co mi praskla voda. Ale byla jsem stále otevřená na 5 prstů a už jsem prostě nemohla. takže buď v pohodě. Myslim si, že my určitě sraby nejsme. Vydržet v bolestech 3 dny je až až statečný. Spinál jsem měla taky a mimíska mi ukázali dvakrát hned co se narodil a pak po kontrole u které byl manžílek. Jizva je mi taky fuk. O to mi tady vůbec nešlo. Jen jsem chtěla zažít ten pocit co holky při normální porodu zažijou je, to vyklouznutí toho miminka. Prý je to úžasný. No tak si na to počkáme u dalšího mimíska. A nebo si zařídím manžílka u CŘ. Stojí to kolem 3000,-, ale pro mě to vyhozený peníze nebudou. :slight_smile:
16. čer 2009 v 09:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Martulikk: oni ti v porodce přesně řeknou,jak se starat o jizvu a tak,jen se blbě vstává z postele,musíš přes bok a na boku jsem taky nemohla asi 2-3 týdny spát,pže to tahalo a cca po čtyřech týdnech jsem si jizvu začla masírovat měsíčkovou mastí a po necelých 7 měsících jí nemám skoro vidět :wink:. Jedna moje známá mi,po tom,co jsem jí řeklam,že mě fikli,řekla,že aspoň budu mít kačenu jako holčička :grinning: a to bylo asi poprvý,co jsem se tématu můj porod zasmála :wink:.

Je určitě lepší mít čas se srovnat s tím,že mamina bude rodit CS a asi nejhorší je,když si to "vychutná" skoro do konce a pak fik..... :frowning2: já byla už na 8cm a pořád si říkám,že jsem měla zabojovat,a že by třeba to dopadlo jinak :frowning2: ...pak se před zrcadlem proplesknu a jdu dát tomu našemu pokladu pusu a jsem šťastná,že ho máme,a že je zdravej :dizzy_face:
16. čer 2009 v 09:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky,

jj CS není moc příjemný a někdo jej zvládá líp a někdo hůř, taky jsem trpěla pocitem, že to nešlo normálně, ale....až bude druhé (pokud bude) absolutně si nepřipouštím, že bych nerodila normálně. a víra tvá tě uzdraví :grinning: prostě to půjde a nejdůležitější??? zdravé miminko!
16. čer 2009 v 09:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
Když jsem se dozvědela, že naše dvojčátka jsou hlavičkami dolů a mohla bych rodit přirozeně, měla jsem velkou radost. Manžela jsem měla u porodu a těšila jsem se, jak spolu s ním přivítáme naše dětičky na tento svět. Malý se narodil normálně, ale pak nastali komplikace a malá se narodila akutním CŘ. I když mi ze začátku bylo dost líto, že jsem jí neporodila přirozeně, jsem šťastná, že žije, měla namále. Nebuďte smutné, pokud neporodíte přirozeně, hlavně, že miminko bude živé a zdravé. Já měla úplnou narkózu (holčičku museli vyndat ihned, jinak by zemřela), tak vy, které rodíte s epiduralem máte to štěstí, že budete při vědomí, když vaše mimi poprvé vykoukne na svět. Já jsem to celé prospala a z narkózy jsem se budila se strachem, jak to s holčičkou dopadlo. Vše je v pořádku a obě děti se mají k světu. Dnes (po půl roce), už nelituji toho, že se malá narodila CŘ, hlavně, že je tady a já si obě děti neskutečně moc užívám.
16. čer 2009 v 09:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak mi to nedá. Rodila jsem "normálně" a musím říct, že kdyby mi někdopři porodu navrhl CR za milion, tak prodám byt a neváhám! Pokud někdo vykládá, jak je krásné rodit, tak to jsou kecy. Jsou šťastlivci, co to mají rychle za sebou, ale těch je pomálu a stejně je to nepředstavitelná bolest. Porod je masakr strašnej!!!! Přežít se to samozřejmě dá, ale rozhodně to teda nebyl nejkrásnější den v mém životě :slight_smile: A jizva po nástřihu se mi hojila 3 měsíce, takže to jsem si nesedla, o sexu ani nemluvě. To, že jste porodily CR z vás nedělá horší mámy!!!! Prckovi je to dost jedno, aspoň se nemusel soukat porodníma cestama, tak co!? :wink: Já bych teda klidně druhé dítě CR rodila, myslím, že je to úplně jedno jak přijde na svět. Najděte si na tom to lepší, přijde mi, že to má víc výhod než klasický porod.
16. čer 2009 v 17:30  •  1 dítě - čeká miminko, termín má v únoru 2011  • Odpověz  •  To se mi líbí
kruguer souhlasim ja teda začinala rodit normalně ale po 3dnech jsem už neměla silu a mala špatně dychala tak šla na cř a ja byla vděčna !!!že to bude za mnou ale i ten cisař nebyl žadna sranda břicho dost bolelo ani zakašlat jsem nemohla :rolling_eyes: :rolling_eyes: byla to fakt hrozna bolest a pak ještě dalši 3 operace k vuli komplikacim po cř ale i tak jsem rada že jsem nerodila normalně i když ty bolesti byli hrozne nechapu co je na porodu krasneho???to že maš bolesti jak nevim co a řveš na sale????ja myslim že nejkrasnějši je zdrave ditě a matka ne????
16. čer 2009 ve 21:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky, mě se to sice netýká, ale když jsem se bavila s homeopatkou, co jsem ji měla u porodu, říkla, že tohle řeší homeopati taky ...jasně - ne každý je na tohle založený
ale pokud vám to není proti srsti, zkuste si v okolí sehnat nějakého dobrého homeopata, může to s vámi probrat, odblokovat, vyjasnit ...
každopádně za zeptání nic nedáte :wink:
(kámoška to asolvovala a spokojená)
16. čer 2009 ve 22:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky, ja jsem taky prijela do porodky otevrena na 8 cm, rikali mi, ze to bude rychlovka. no, akorat prcek nechtel sestupovat a ozvy mu sly dolu, tak me po hodine snazeni a sileneho revu (nestihli jsme epi ani klystyr) na porodnim sale fikli. Moje predcevzeti´u porodu nervat se nekam vyparilo :sweat_smile: Sice me trosku mrzi, ze jsme to nezvladli rodit normalne, ale na druhou stranu bych si neodpustila, kdyby se prckovi neco stalo. Akorat me hodne stve, ze jsem se nerozkojila a prcek je na UM. To me opravdu hodne stve, ale bohuzel jsem mela po cisari zanet a teplotu a cpali do me dvoje ATB kapackou a do zily, byla jsem hrozne utahana a v prsu jsem mela 5 kapek a ne a ne se udelat mlicko. Navic od tchyne jsem si vyslechla, ze ted ty holky nejsou schopne normalne porodit a normalne kojit, coz se me docela hodne dotklo :angry: sice me obcas prepadnou myslenky, ze jsem to proste nezvladla, ale hned me to prejde, kdyz vidim prcka. jsem rada, ze jsme oba zdravi :slight_smile:
Jo, a kontrakce jsem mela od patku od vecera a do porodky jsme jeli az v sobotu po obede, kdyz jsem je zacala mit pravidelne, takze chapu maminy, ktere jsou po dlouhych bolestech ochotne kyvnout na cr :wink:
17. čer 2009 v 08:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky já taky rodila císařem, přenášela jsem 10 dní a týden mi porod vyvolávali, pak mi rupli vodu ale já se dostatečně neotevřela a tak byl akutní císař, ale říkám si ještě že tak, protože prcek měl špatmé agpar skore, nedychal :pensive: Taky mě to občas zamrzí že jsem ho hned neviděla a tak ale je zdravej a to je pro mě nejdůležitější :dizzy_face:
17. čer 2009 v 09:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nedá mi to něco nenapsat.. Porod CŘ je nepřirozený a je úplně normální, že má ženská po něm nějaké pocity selhání a lítosti, zažila jsem si to před dvěma lety. Asi není dobré to nějak potlačovat, ale promluvit si s někým, kdo to chápe, příp. se z toho prostě vybrečet. A taky přiznat, že normální porod má pro miminko význam, je důležité, když si děťátko projde projde porodními cestami. Když to holt nevyjde, pak zbývá věřit, že si to dítě vybralo samo. Nakonec je nejdůležitější, že je děťátko zdravé. Mám teď pár dnů - možná pár hodin :slight_smile: - před druhým porodem a pevně věřím, že mám první porod v sobě zpracovaný a napodruhé to vyjde normálně. V porodnici mi včera řekli, že doufají, že neplánuju druhý CŘ, když byl první, vůbec to neznamená, že druhý nevyjde normálně.
17. čer 2009 ve 22:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já jen chtěla napsat pohled někoho, kdo rodil "normálně". Podlle mě je prostě zbytečné se cítit, že jsem zklamala apod. Já jsem byla připravená na CR, jelikož se malej neotočil. Nakonec teda jo a rodila jsem přirozeně. Ale i když jsem myslela, že bude císař, absolutně mě nenapadlo, že by to bylo něco špatného.. Prostě to tak je, tak to nebudu hrotit...btw, proč je pro miminko důležité projít porodními cestami?...tomu je to myslím dost jedno...chápu, že někdo z toho je rozhozený, obzvláště po porodu si asi depresíme všechny, ale každá z nás by měla být ráda, že je prcek venku, ať tak nebo tak...lepší CR než např mimčo přidušené...vědí, proč nechtěj ven tak jak je "přirozené"...
18. čer 2009 ve 13:18  •  1 dítě - čeká miminko, termín má v únoru 2011  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, čím dýl se tím užírám, tím víc se musím pousmát
- kdo rodil CS rovnou z jahékoliv důvodu (KP, nějaká nemoc či co já vím), lituje, že se nedostal k tomu to aspoň zkusit
- kdo rodil CS, pže se mimi nedalo vytlačit a mělo už špatné ozvy, lituje, že to nezvládl dotáhnout do konce
- a kdo rodil normálně, tak by si nejradši přál CS. :grinning:
Neříkám, že to tak maj všichni. To poslední je asi nejmíň pravdiivé, ale i tak se tu tyto dojmy najdou. :wink:
Hlavní ale opravdu je, aby všechno dobře dopadlo. :dizzy_face:
18. čer 2009 ve 13:23  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
tak ja sa pridavam k tomu ze som tiez rodila sekciou a mala som tiez dlho z toho depku......a doki este povedal ze mozem otehotniet tak za tri roky....no ked som tam naklusala po 3/4 roku ze som v tom tak som sa bala....ja som bola rada ze som tehotna ale obavala som sa co povie doktor......no ked som sa opytala ze co budeme robit ze ked som otehotnela ze aky ma nato nazor tak povedal ze: no neni to zrovna najlepsie ale nejako to zvladneme :slight_smile:
ja ked som zistila ze cakam druhe babo tak som hned povedala ze chcem prirodzenou cestou....a tak som si zatym stala v sebe som sa voci tomu postavila a isla si za svojim cielom.......
prvy bol cisarakom pretoze klesali ozvy.....teraz uz z odstupom casu a po prekonani druheho porodu viem ze to bolo sposobene aj tym ze som zle dychala a tak to klesalo stale po kontrakcii ale pretoze sa to nezaznamenavalo na monitore tak mi neverili ze mam kontrakciu ze mna nieco boli a tak si mysleli ze je to zle....zobrali ma na cekciu a napislali nepostupujuci porod....a pritom som sa krasne otvarala a vsetko len som nemohla prist nato ako spravne dychat a potom uz som nemala sili nato sa sustredit.....naviac mi davali oxitocin a pichli mi vodu ked som bola otvorena na 2 prsty....proste to chceli urychlit no len moje telo a babo este neboli pripraveny......keby sa to dalo vratit uz nic nedovolim.....vlasne oni sa ma ani na nic nepytali prisli z hotovou vecou.......
no ked som rodila nase druhe babo tak pretoze to bolo tak skoro po sekcii tak mi povedali ze mi to nemozu nijako vyvolat ani nic.....ja som len poznamenala ze aj keby sa to dalo nejako vyvolat tak ja by som nedala suhlas.....tak len pokrutila pusou.....a povedala mi ze mozem teda cakat kludne aj dva dni kedy sa mi to spusti.....takze ja som pocas kontrakcii co som mala tak som krasne z hlboka predychavala a mierne pritlacala ako keby som uz chcela tlacit ale len trosko...to mi poradily moje tety ktre maje dokopy 7 deti ze to urychluje porod...i ked to trocha viac bolelo tak to porod urychlilo......ja som bola rozhodnuta ze porodim prirodzene.....a tak ked som tam rano kolo 8 prisli tak som bola otvorena na dva prsty......a po obede o 16:44 som prodila nase druhe babo prirodzene......doktorka Bambasova mi len povedala ze keby som sa ja rozhodla ist zasa na cisara tak ze pojdem a ze je velmi rada ze som isla do toho ist tou prirodzenou cestou.......a ta euforia ma naplnila tak ze to zmazalo aj to sklamanie z toho ze som nase prve babo porodila sekciou......
takze tymto to plynie ze nemusite ist po sekcii znova na sekciu aj ked budete tehotne treba tak ako ja po 9 mesiacoch.....hlavu hore.....
a martinamil ak je cisarak planovany deticky su krasne ale ak je porod uz v tej faze ze uz je male babo nasrubovane ist cestami a potom nastanu komplikacie tak sa konusovitej hlavicky stejne clovek nevyhne......klarka teda hlavicku nemala sisatu ale znama co rodila sekciou tak ich babo malo sisatu hlavicku.....a teda bola som prekvapena jak mozel len ta hlavicka byt sisata.......som hledela ako puk.....ale dobre je to zariadene :slight_smile:

pokial mate tuzbu rodit prirodzene tak si to mozete splnit u duheho miminka.......a najlepsi je porod nijako nevyvolavat. :slight_smile:
18. čer 2009 ve 13:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak já teda nevidím žádný důvod, proč by se žena, která rodí CŘ měla jakkoli cítit méněcenná! Pro tento způsob porodu existuje mnoho indikací a nikdo nemůže nikomu říkat, co je to nesprávnější. Nejdůležitější je jen a jen to, aby maminka i miminko byli v pořádku. Problém vidím spíš v tom, že každá z nás má jiný pohled na věc a když nám tu naši cestu nějak vezmou, je to dost těžké. Já sama jsem chtěla rodit přirozenou cestou, jenže vzhledem k okolnostem pro mě a mimi bude prostě bezpečnější rodit CŘ. Dost mě to vzalo, ale právě z toho důvodu, že jsem to celé "plánovala" od začátku jinak... Mám ještě čas se s tím srovnat, ale žádný med to není. No, co naděláme...
Jinak k tomu dalšímu porodu jsem rovněž slyšela, že není důvod, aby maminka, která rodila první dítko císařem, nemohla druhé dítko porodit normální cestou. Záleží samozřejmě zase na daných okolnostech, důležitý je také způsob řezu na děloze. Tím spíš, když je první porod plánovaný a proběhne bez komplikací, tak když je druhé těhu v pořádku, nemusíme věšet hlavu! Holky, tak třeba se nám prostě zadaří u toho druhého, hlavně neházet flintu do žita! :wink:
18. čer 2009 v 16:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já si myslím,že vůbec nejde o pocit méněcennosti,ale spíš zklamání z toho,že jsme nemohli přivítat miminko na světě spolu a užít si ty první chvilečky je ho života,to je na tom to nejkrásnější a to mě osobně mrzí nejvíc :frowning2: a je něco jinýho,když se jede do porodky na plánovanýho císaře a něco jinýho,když po x hodinách jedeš na sál,pže je něco špatně a ty jsi úplně vyjukaná a víš,že tam s tebou nemůže být tvůj muž a že miminko ani neuvidíš a pak se probudíš a nevíš nic....co bylo,proč to bylo,jak je na tom tvoje dítě a kde je tvůj muž :frowning2: není to všude stejný,někde nechají tatínka aspoň na chvilku jít za maminkou a i třeba s miminkem,ale moje zkušenost je jiná,bohužel :frowning2: :frowning2: :frowning2:

Takže,až budeme rodit druhý miminko,tak taky udělám vše proto,aby přišlo na svět přirozeně :dizzy_face:

Kruguer: to,že je důležitý,aby mimi prošlo porodníma cestama je proto,že v porodních cestách na sebe nachytá bacily,který mu pomůžou být odolnější proti nemocím a děti rozený CS jsou vytažený v absolutně sterilním prostředí,takže jsou náchylnější :confused:

A Matýsek,ač narozený CS,taky měl hlavičku trošičku protáhlou,ale do druhýho dne se to srovnalo :dizzy_face:
18. čer 2009 ve 20:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek