• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Rodila jsem císařským řezem. Jak se s tím poprat?

31. května 2013 
Ahoj maminky, trochu jsem to prolítla a napíši svoji zkušenost. Jsem už maminka/veteránka, mám 4 děti, prvního syna jsem rodila normálně, manžela poslala sestra domů, že prý první dítě neporodím tak brzy, mám ještě krátkou dobu stahy a v dlouhých intervalech, tak se odebral domů pro věci, no a asi po 1/4 hodince po jeho odchodu se nám narodil syn. Další naše očekávání byla dvojčátka, těhotenství proběhlo normálně, v pohodě, bez komplikací, ale v průběhu por. bol. se jeden z nich vytočil a nožikču měl vzpřímenou někde tam, kde neměl - nešlo ho otočit, tak jsem rodila CŘ, lok. umrtvením. Nechtěl imi je dát po porodu ,ani ukázat, ale já jsem jim tenkrát řekla, že ztropím hysterickou scénu, tak mi je ukázali a druhý den jsem kojila. Náš poslední syn, to byla zabíračka, jak těhotenství, tak porod, ale rodila jsem normálně, pokud opominu vyvolání.... :slight_smile:
Chci říct, že není důležité, jak jsme se k tomu našemu výsledku lásky dopracovali, ale že nám rostou pro radost, i pro starost zrovna jako dětičky, které se narodily normálně. Přeji všem maminkám, které mají pocit, že snad o něco přišli, aby neměli z toho žádné špatné myšlenky, důležité je přece to, že našim dětem dáváme lásku a péči, a hlavně - myslete na to, že ještě předněkolika desítkami let, by třeba ty naše zlatíčka ani nežili, a chodili bychom jim nosit květinky na hrobečky, protože díky lékařskému pokroku ke kterému patří i císařáký řez jsou mezi námi, kdoví jak by to dopadlo bez toho císařského řezu :wink:
18. čer 2009 ve 20:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, jen krátce, po mé zkušenosti s normálním porodem, bych opravdu byla vděčná za císaře, a to hlavně z toho důvodu, že snad v žádném případě neohrožuje mimčo na životě či jeho zdraví, kdežto u normálního to pokaždé nemusí dopadnout dobře. A to nemluvím o spodku, který je téměř nepoužitelný i půl roku po porodu, jak me mudr zřídil :confounded: (ale to vem čert, hlavně že to nakonec pro mimčo dopadlo dobře - to je to nejdůležitější :wink: )
20. čer 2009 ve 20:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, tak mě od císaře dělila půlhodina času :grinning: Malej se pořád nechtěl sesunout dolů, měřím 160cm, tak mi dr. povídal, že mi dá ještě půlhodinku a jinak to budem řešit jinak... Já nevím, jestli to cipísek slyšel, ale do hodiny jsem nakonec porodila. Byl to porod pro mě dlouhý (13,5h.), pro někoho, kdo rodil tři dny možná rychlovka :grinning: Ale já už bych bývala dala cokoliv za císaře. No, tak jsem to zvládla. Ale měla jsem epidurál a myslím si, že CŘ opravdu z nikoho nedělá horší matku! Všechny chceme pro miminko to nejlepší. A to znamená zdravé mimi i máma! :wink:
21. čer 2009 v 17:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já rodila taky akutním CS -důvod preekl.
V pátek 28.11.08 jsem byla na KO a odcházela jsem s tím, žemám mírně zvýšené bílkoviny a tlak a že si ho mám hlídat.
Otoky hrůza. Viz album.
Ve středu jsem měla jít na zátěžový test, protože jsem se neotevírala a 4.12. by mi vyvolaly porod. Termín jsem měla 6.12.
No ale co čert nechtěl, v sobotu dopoledne jsem si měřila tlak a ejhle , 185/165 :astonished: :astonished: :astonished:
Takže okamžitě hospitalizace, léky na nížení tlaku.
V neděli 30.11. v 8.00 mi zdělili, že se připravuje sál a CS.
Bylo to rychlé. Zákrok proběh ve spinálu a malou Sofinku jsme měla hned u sebe. :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:
První, co mě napadlo, bylo, že jsem koukala na uši, jestli jí neodstávaj :grinning: :grinning: :grinning:
Když se mě ptali, jak se bude miminko jmenovat, tak jsem si za živýho Boha nemohla vzpomenout na jméno :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile:
Jinak, když se mě lidi ptali, jestli se bojím porodu, tak jsem bez rozmyšlení odpovídala, že ne.
Nějak to šlo dovnitř, takže to musí i ven :grinning:
Když ne přirozeně, tak lékařská věda se postará :wink:
Asi jsme divná, ale děkuju doktorům za CS :wink:
jo a mimochodem, známá ,již důchodkyně, mi řekla: "Buď ráda, aspoň ji máš hezkou" :grinning: :grinning: :grinning:
23. čer 2009 v 19:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já rodila plánovaným císařem v ukončeném 38tt s dvojčátkama,Holka byla sice hlavičkou,ale matěj byl nožičkama a mě dr.říkal,že stejně nenechávají rodit normálně(teda pokud si to nepřejí na vl.žádost),za prvé jsem byla prvorodička,za druhé dvě děti a za třetí stejně byl nožičkama.A upřímně,já z toho mám skvělý zážitek a i když další děti fakt neplánuju :grinning: šla bych do toho znova a takové ty řeči,že po císaři k těm prckům přilneš míň,je blbost,to záleží na té matce,já je milovala už na testu z moči a bylo mi jedno jak půjdou ven,hlavně ať jsou zdravé a jak píše Soanpe,taky hezký :grinning:
25. čer 2009 ve 21:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Před časem jsem tu psala, jak se mi vše obrátilo, když mi na ultrazvuku asi před měsícem řekli, že mám hodně málo plodové vody, malá je zadečkem dolů a že se už nemůže obrátit... Chtěla jsem rodit přirozenou cestou a tak mě to dost vzalo... Trvalo mi asi 3 týdny než jsem si to v sobě srovnala a začala se psychicky připravovat na císařský řez... Vím, že to není nic špatného, ale když jsem s tím "nepočítala", tak mě to prostě ze začátku mrzelo... Začala jsem si o tom vše možné hledat a hlavně ta pozitiva, že? :slight_smile: No, dnes jsem byla na kontrole v poradně a abych si to moje těhotenství pooořádně užila, tak mi doktorka řekla, že si myslí (dle pohmatu), že se mi míma obrátila hlavičkou dolů!!! :slight_smile: Za 12 dní jdu na kontrolní ultrazvuk se všemi těmi měřeními, tak to budu vědět na tuty. Ale dělaj mi v tom ti doktoři pěknej guláš :grinning: Po pravdě je mi teď po tom všem úplně fuk jak budu rodit, hlavně ať všechno dopadne dobře! :wink:
25. čer 2009 ve 21:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
martulikk
tak co kontrola? :wink:
7. črc 2009 ve 21:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já jsem rodila taky akutně císařem, zažila jsem kontrakce po minutě, takže vim jak kurevsky to bolí, ale i tak vim, že bych normální porod za CS neměnila. Pořád pro mě byla větší bolest ta po operaci a ještě několik dní (u mě týdnů) po operaci. U vaginálního porodu máte bolesti (kontrakce) dejme tomu den (někdo i víc, ale to jsou spíš vyjímky) ale po porodu je to jako by utne. Nepočítám do toho nástřih, to je věc kterou taky může většina žen ovlivnit, pokud správně cvičite v těhotenství (například Epi-no balonek na roztažení hráze, tak nástřih není třeba a poranění bývají minimální) Po císaři máte problémy ještě dlouho, je tím ovlivněný i druhý porod, musí vás při kontrakcích monitorovat kvůli děloze, takže nemáte moc u druhého porodu šance dělat co vám vyhovuje a co vám uleví od bolesti... To tu říkám proto, že někdo kdo CS nezažil říká, že by ho vyměnil za svůj přirozený porod :wink: To vážně nechtějte...
No chci hlavně říct, že zakladatelka v tom není sama... já necítím méněcenost, spíš smutek z toho, že jsem nerodila vaginálně (přirozeně) že jsem nemohla prožívat porod tak jak jsem chtěla (těšila jsem se na něj), že jsem nemohla být s přítelem u toho, když se malý narodil, že jsem ho viděla po x hodinách, že mě břicho bolelo tak, že jsem si malého ani neužívala a ikdyž mám šanci rodit druhé děťátko normálně, tak se strašně bojim že to nevyjde a já nikdy nezažiju klasický porod. Budu mít pocit, že jsem o něco ochuzená a navíc se děsim toho, že musim fungovat už kvůli prvnímu synovi a nedovedu si představit jak to provedu, když budu zase celá bolavá.
No nebylo to moc povzbudivé, já vim :pensive: ... neutápim se v tom, ale líto mi to je :wink:
7. črc 2009 ve 23:19  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
A jak se s tím poprat? Já nevím... snad jen na to nemyslet a říkat si že nejdůležitější je to, že je miminko zdravé
7. črc 2009 ve 23:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jee, cauky Soanpe, ty jsi taky vsude... rada Te vidim :slight_smile:
Pardon holky, ze sem lezu, tema me zaujalo, tak se jdu mrknout...
7. črc 2009 ve 23:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Molicova, ja jsem necetla ostatni prispevky... ale urcite Ti rozumim, i kdyz ja jsem take rodila cisarem, taky vyvolavacka a az po dlouhe dobe co mala nesla tak me taky kuchli pod celkovou narkozou, me teda tenhle pocit nevadi, ja jsem rada, ze jsem mela i toho cisare, i kdyz me take mrzi, ze jsem nepoznala ten pocit videni toho miminka... ale toho porodu teda nelituju! ja jsem se ho fakt bala, bala jsem se, co pak budu mit se spodkem atak... treba segru spatne sesili a rikala, ze kdyby si mohla vybrat, tak by taky klidne sla na cisare, asi je i rozdil rodit cisarskym rezem pod epi nebo celkovou narkozou...
I kdyz ja jsem si uzila kontrakce az do posledni chvilky a epiduralku jsem nemela, takze bych to uz asi zvladla, ale fakt jsem se bala toho prulezu miminka... jeste se vratim a proctu vas, ale ted musim!
7. črc 2009 ve 23:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
soanpe: ahoj, včera jsem byla k.o., tak už jsem tu nebyla... no, kontrola dopadla dle očekávání... malá se neotočila, je hlavičkou nahorů :frowning2: ve čtvrtek jdu do poradny, takže tam asi začneme plánovat kdy, co a jak... ach jo... když už jsem s tím byla srovnaná, tak mi najednou dali (falešnou) naději... musím říct, že mi v tu chvíli bylo jedno jak to bude, i když... asi to bylo tím, že jsem doufala v normální porod... takže včera jsem si to zase obrečela a musím se na to znovu psychicky připravit :frowning2: nejvíc mi na tom všem asi vadí to, že tam prostě nemůžu být s manželem, že to bude takové neosobní, rozříznou mi břicho, vezmou dítě a já tam budu ležet na stole, zírat do stropu a já nevím co ještě... no, mám teď prostě splýn... za pár dní to snad bude lepší... a co mě ještě trápí je to, že manžel asi vůbec nechápe proč mě to tak bere, snaží se mě utěšit, že je důležité, aby jsme byly obě v pořádku a jak to bude dobré, že nebudu mít ty šílené předporodní bolesti atd... jenže, on tam nebude, jeho se to prostě reálně netýká a tak se mu to mluví :frowning2:
8. črc 2009 v 08:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky,
musim teda konstatovat, ze mam takove rozhozene pocity z toho co tu ctu...
nerikam, ze me nemrzi ten pohled miminka, kdyz hned vyleze na svet, ale ja jsem to asi takhle neresila, ja jsem to brala a beru tak jak to je... a jsem celkem i spokojena, ze jsem mela cisare.... ja se porodu bojim snad od narozeni... ale nerikam, ze bych to nezvladla, kdyz uz jsem ten den rodila a az ten konec se proste nezdaril a musela jsem mit cisare...
ale prave nemuzu rict, jak by mi bylo, kdybych to vedela dopredu, ale asi jsem povaha, ze bych z toho nebyla nejak moc rozhozena...
Ma sestrenka rodila poprve cisarem, planovanym, no a rikala, ze to cely prokecala s doktorem o nejakych receptech... ale asi ji to take mrzelo, tak chtela udelat co nejvic proto aby mohla podruhe rodit normalne a ted kdyz porodila normalne, tak rikala, ze uz nikdy vic!!!! :slight_smile:
holky, nebudte z toho zklesle... hlavne ze ty prtata mame :slight_smile:
Martulik drzim palce a vis co, kdyz mas jeste trosku casu, klekni si na ctyri a chod jako kocka, a musis se u toho jako kocka vrtet, ale pry to fakt zabira na pretoceni mimi... za zkousku nic nedas! Drzim pesticky!
8. črc 2009 ve 23:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pohled na miminko! Pardon!
9. črc 2009 v 00:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak mi to taky neda se nepridat. Ja mela planovany CS kvuli poloze KP a byla jsem z toho taky dost rozhozena a bohuzel i po takovy dobe, kdyz si na to vzpomenu, tak citim takovou prazdnotu, cely to bylo takovy bez kontextu, prijit ten a ten den v tu a tu hodinu, rozriznout bricho, vyndat dite a pak kazdej na dva dny jinam :frowning2: alespon jsem si ho teda nakonec mohla chvilicku pochovat.
Samozrejme, ze nejdulezitejsi je ze je zdravej atd. atd., ale ty pocity se smazat nedaj, urcite kazdyho trapi neco, co je treba "malichernost", ale muze se presvedcovat, jak chce a ten sram tam stejne je. A stejne jako hedvika si myslim, ze je i pro ditko dulezite, aby si porod prozilo a nemyslim tim jen pruchod porodnima cestama kvuli "bacilum". Z celeho CS mam blbe pocity ani tak ne kvuli sobe, ale kvuli malemu, ze byl 9 mesicu v brise, v bezpeci, slysel tlukot srdce... a nejednou z niceho nic ho vyndaj a je na celej ten novej svet kolem sebe dva dny uplne sam, vydanej napospas, misto aby byl u mamy. To mi na tom nejvic mrzi.
A skutecne to bricho pak boli fakt silene, neni o co stat.
martulikk, drzim pesti, at je to vsechno v ramci moznosti co nejlepsi a kocici hrbety urcite zkousej, taky sviceni baterkou a pousteni hudby na podbrisek :wink:
9. črc 2009 v 00:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Taky teda ale musim uznat, ze ja jsem porodila pred pulnoci, kdyz jsem se probrala z narkozy, tak jsem vedle sebe mela muzika, ktery mi brecel a dekoval za krasnou dceru, odvezli me na Jipku a tam jsem se rano dockala male, kterou mi prilozili k prsum a odpoledne jsem sla uz na normalni pokoj, kde jsem mela i malou, jen na noc jsem ji nemela... takze ja to mela skoro jak u normalniho porodu, nedovedu si predstavit, ze bych bez ni byla dva dny...

jinak ale si nemyslim, ze miminko si musi projit prirozenou cestou... samozrejme je to pro nej nejlepsi, ale kdyz to nejde, tak to nejde! a kdyby to neslo tim cisarem, tak jsme mohly chodit na hrobecek!!!
pousteni hudby na podbrisek jsem neslysela , ale to je taky dost realne... tomu bych taky docela verila... :wink: :wink:
9. črc 2009 v 00:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
raubirka, ja byla na CS v 8 rano, pak na JIP a druhy den odpoledne na normalni pokoj, celou tu dobu ho krom noci nosili po 3 hodinach asi tak na 3 minuty prilozit a zas hned pryc a sup dalsi mimino dalsi mamine po CS, bylo nas tam fakt hodne. Ten druhy den nam ho na noc taky dat nechteli, tak to nakonec byly cely dva dny jen ve dne po 3 hodinach na par minut. Ted zpetne bych si vydupala aspon tu prvni noc na normalnim pokoji, stejne jsem vubec nespala. To na tom celym vidim jako svoje selhani, ze sem si vic nedupla :confounded:
no jo, to je jasny, kdyz to nejde, tak se neda nic delat :slight_smile: jen me mrzi ten prubeh potom...
a k ty krase, hlavicku mel pekne zdeformovanou, jak sem mu na ni tlacila zebrama :sweat_smile:
no co uz, vsak jim to brouckum vsechno radne vynahradime :wink:
9. črc 2009 v 01:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, jste zlatý!!!!! říkala jsem si že tenhle pocit mám sama - tím spíš, že jsem celý těhu žila v tom že to půjde přirozeně, ale 21/8 jsem se dozvěděla "zítra jdete na cs..." bylo to kvůli mým zdr. neduhům už z dětství, a možná že kdybych od začátku věděla, že kvůli tomu bude cs, tak bych to brala jinak, ale takhle mám pocit že mi "ukradli porod" - vím, ty z vás který rodily přirozeně nebo třeba měly cs akutně mi řeknou co bych za to dala kdyby mi to někdo ukradl :grinning: Pak mi ani nepřidalo že se nerozjela pořádně laktace, 26 h bez malýho na JIPce atd....

Prostě děkuju že jsem právě zjistila, že tenhle pocit nemám sama :slight_smile: :dizzy_face:
9. črc 2009 v 07:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky,

zatáhla mě sem raubirka :grinning: koukam ze zvědavosti, protože já jsem rodila sice vyvolávaně, ale přirozeně. úplně vám rozumim a nikdy bych neřekla, že bych chtěla dobrovolně na císaře. když už se to musí, tak myslim, že je lepší, když se sekce dělá plánovaně bez celkový narkózy, že z toho aspoň ta maminka něco má a může se s mimčem vidět :wink: ale jak píše raubi - asi je lepší nad tím tolik nepřemýšlet a brát to, jak to je, to by se člověk asi zbláznil :frowning2:

takže nesmutněte - určitě to miminkům vynahrazujete teď, že jste spolu nebyli hned od porodu :wink:
9. črc 2009 v 10:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
holky moc diky za prispevky :grinning: kdyz to tak procitam, tak jsem to zas tak hrozne nemela a muzu docela konstatovat jako raubirka, ze jsem to mozna mela skoro jako prirozene. kontrakce a bolesti jsem si prozila 3 dny, praskla mi i plodova voda, takze jsem poznala, jake to je, manzilka jsem mela u sebe, cisare mi delali ve spinalu, takze jsem maleho videla hned po porodu a pak i umyteho mi ho prinesli jeste na sal, manzela jsem po cisari take videla a na jipce jsem byla jenom pul dne a z toho mi jeste maleho prinesli jendou na kojeni, pak me prevezli na sestinedeli, kde jsem maleho mela krom noci. To jsem ho mela az druhy den. Jizva me bolela asi tak mesic, ted uz neni skoro videt, krasne kojim, takze ted jsem si diky vam uvedomila, jak jsem pitoma a ze muzu byt maximalne stastna jak to vlastne dopadlo. Malej je zdravej, byl krasny vylizany miminko, ktery nam ted dela jenom samou radost. Takze moc diky, ze jste mi otevrely oci a sice mam v sobe malinke prazdno, z toho, ze jsem ho necitila projit ven, ale to si mozna splnim u druheho miminka. A kdyz ne, tak ne. Nesmime byt sobecky. Proste clovek nemuze mit vsechno. Hlavni je, ze mame zdrave a krasne deticky. :grinning:
9. črc 2009 v 19:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
molicova: jeee, tos mi udelala radost! az jsem mela husi kuzi! to jsem moc rada, ze ted z toho mas takovy pocit... :slight_smile:
a to jsi mela jeste lepsi nez ja.... az teda na ty tri dny... mela jsem to uplne stejne, jen jsem mela od rana slabe kontrakce a od ctyr uz silne... tady zkopiruju prubeh porodu, kdyz budete nekdo chtit si to precist...
jinak foto z porodu v albu


Vsechno bych prezila uplne v pohode, docela se to dalo, az nejak posledni dve hodiny...
Nechali nas trapit od nejakych pul sedme do deseti, kdy jsem to uz davno mohla mit za sebou...
Epidural mi nedali, protoze mam potetovane zada.... Kdyz uz jsem mela silne kontrakce, tak me prepadlo z niceho nic silne tlaceni, tak strasne jsem potrebovala tlacit, ze jsem myslela ze prasknu, nekdo mi rikal, at tlacim, pak tam zas nekdo prisel a rekl, ze tlacit nesmim... kazdopadne to bylo uplne jedno, moje telo si delalo co chtelo a nekoho poslouchat opravdu neslo! Bylo to strasny. Ale uplne nejhorsi bylo to, ze aspon kazdou ctvrt hodinu se ve me zacali hrabat v kontrakcich, vsechno jsem vydrzela, ale tohle? To jsem rvala snad na cely Apolinar... a to jsem byla schopna i vrazdit... prisel tam i nejakej namachrovanej doktor, kdyby mi nesedel na noze, tak ho normalne kopnu do ksichtu... pak tam byla sestra a ta mi rikala, at se v tech kontrakcich uvolnim, ze na me jinak nechce byt zla
V tech kontrakcich se ve me rypali proto, ze nevedeli co se deje, mala furt ne a ne sestoupit.... uz jsem pry byla otevrena na sedm prstu ci co a rikali mi, ze jeste jeden cm a ze to vypada uz na chvili, jenze ta chvili trvala asi hodinu... a nic, ja uz jsem nemohla.... bolesti se vydrzet daly, ale udychat to a to tlaceni bylo tak vysilujici, ze uz to neslo, skakala jsem tam na mici, aby mala sla dolu, ale to uz neslo! ja uz jsem to sama se sebou vzdavala... Tom uz taky nemohl, byl uplne na dne, z toho jak to prozivam... tak uz se na to taky nemohl dival a zacal to nejak resit... co jineho delat, ze uz to takhle nejde.... oni rekli, ze jeste pockame a vsichni odesli a nechali nas tam s nejakyma medickama na praxi a s jadnou mladou sestrou/doktorkou ci co to bylo, ta jedina byla suprova, hladila me tam, Tomovi uvarila kafe, uklidnovala... jinak se vsichni zdekovali a nechali, a ja tam zacala kricet, kde je ta krava, rikala za ctvrt hodiny a jeste tu neni!!! Pry to bylo slyset hodne a nebylo to ctvrt hodky, ale osm minut.... me to prislo jak cely den...

Kazdopadne Tom tehle doktorce pak rekl, ze je to komunisticka krava(te co mi rekla, ze na me bude zla, kdyz se neuvolnim)
No, nicmene, asi po dvou hodinach co mala teda nesestoupila, ja tam tlacila, tak rekli, ze to uz niz nepujde a ze tedy cisar pod celkovou narkozou....
Ja abych pravdu rekla, ja vubec nic nevim.... a kde je pravda tak to taky nevim, ale nejdriv nam jeste na sale rekli, ze mala ma vetsi hlavicku nez delozni hrdlo, coz asi podle fotek mela (fotky z porodu dodam), ale pak zjistili, ze byla obmotana pupecni snurou a ze by proste ani neprosla!!!! a diky tomu, ze ja jsem tlacila jak blazen a snazili jsme se ji vsim moznym popohnat dolu, tak mela pry odrenou hlavicku a otlacenou a mela tam bouli, jak kdyby jii tahali klestema ci zvonem...
Kdyz mi v deset rekli, ze teda cisar, tak to pro me byla strasna uleva...

A to taky nemluvim o tom, ze kdyz me nekdy v 11:30 vysetrili a rekli nam, ze se muzem jit projit na zahradu, ale kazdou hodinu, v celou se mame vratit, ze me budou vysetrovat, tak jsme se v jednu vratili a do ctyr si me ani nikdo nevsiml...
a to uz jsem mela silne kontrakce...

Kdyz jsem sla domu, tak nam dali listek otec u porodu za 500,- tak tam Tom udelal bugr a rekl ze to platit nebude, a nebo ze to zaplati, ale ze se to pak bude resit nekdy jindy a jinde... ze co tam predvedli a jeste jsem mela cisare, zadny spontani porod, takze to fakt neee.... protoze u samotneho porodu ani nebyl...
9. črc 2009 ve 21:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Roubirka, tak to si měla docela mazec. Já jsem to měla docela v poklidu. Po těch třech dnech jsem byla v těch půl šestý otevřená jenom na 5 prstů, takže málo. Jelikož to nepostupovalo, tak jsme se s Liborem dohodli, že se zkusíme zeptat na toho císaře. Po dohodě se k tomu přiklonili i doktoři. Jinak já epidural také nemohla mít a to z toho důvodu, že jsem měla v těle nějaký zánět a prostě mi ho nemohli dát. Takže 16 hodin v ukrutných bolestech. Už to bylo prostě na palici. Kdybych věděla, že se třeba za pár hodin otevřu, tak bych to snad možná ještě vydržela, ale když mi řeknou v jednu, že jsem na 4 a v pět, že jsem na pěti, tak to bych tam mohla být ještě dalších 16. Prostě už jsem neměla sílu. Takže jinak to bylo v pohodě. Já měla super sestřičky i doktora. Ale je fakt, že když nějak dlouho nikdo nešel, tak jsem byla na mrtvici. Už jsem ty bolesti nechtěla ani minutu. Možná kdybych mohla dostat epi, tak by to bylo v poho. Ale to už je teď jedno. Každopádně na svůj porod vzpomínám moc ráda. Klidně bych příště rodila taky tři dny, ale moc bych si přála aby to nakonec dopadlo o trošičku lépe. No lépe. Spíš jinak.
No a v Podolí si účtovali za porod 700. A já jsem řekla, že se nám to platit nechce, že tam manžel nebyl a ona mi řekla, že tam býl dýl jak dvě hodiny, takže u toho byl. Že to dopadlo, tak jak to dopadlo, za to že oni nemůžou. Tak jsem z toho byla taky docela naštvaná. Ale čert je vem.
papa
10. črc 2009 ve 14:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Cauky Molicova, no ale i tak se to dalo...u me to bylo taky stejny, ja jsem uz ke konci, vedela ze to nedam, ze pokud mi neudelaji cisare, takze tam skolabuju... a udelala bych jim to i naschval...ja jsem vedela, ze to proste nepujde!!!!Kdybych tusila, ze to za chvili bude, tak to taky vydrzim... ale ja uz jsem si nemohla ani odpocinout, jen jsem rozdychala jednu kontrakci, tak prichazela dalsi...
No, kazda to ma proste jinak :slight_smile:ale i tak je to zazitek... pro nekoho spatnej a pro nekoho dobrej :slight_smile: na ten konec si uz moc nepamatuji... teda pamatuji, ale radeji vzpominam na to, dokud to nebylo jeste tak hrozny a docela me to i bavilo... :slight_smile: a vim, ze kdyz jsem se pak probrala z narkozy, ze jsem byla za tu hodku tak strasne odpocata!!! A pak to rano, dopoledne, i kdy jsem uvidela poprve tu moji malou opicku a kdyz tam prisel pritel se svou mamkou a jak jsme byli vsichni hrozne na mekko, to bylo uuzasny!!! az mam ted slzy na krajicku...
no jo, jsme zenske a musime leccos vydrzet, jsme silne!!! :wink:
A ty ceny za porod... to je smesny.... kor kdyz tam zenska ma cisare a oni to pak jeste chteji zaplatit... no nic :slight_smile:
12. črc 2009 v 08:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
Na tuhle diskusi mě navedla Raubířka.
Já teda za sebe můžu říct,že mi je úplně jedno,jakým způsobem se mimčo narodí.pro mě bylo a je nejdůležitější zdraví miminka i mé. Já rodila plánovaným císařem pro polohu KP,odvařená jsem z toho sice nebyla,ale tak nějak jsem to prostě vnitřně přijala,že to tak mělo být. Když malou vyndali,tak doktor říkal,že byla tak šprajclá,že by normálně stejně nebyla schopná vylézt :frowning2:
Rodila jsem ve spinální analgezii,miminko mi ukázali hned po vytáhnutí,partner byl za skledm,vše viděl,byl společně s pediatričkou a malou si choval a fotil jako první :slight_smile: . Já byla ráda,že si den odfrkla na JIP,každé 3h nosili malou zkoušet k prsu,a od 2.dne už byla pořád se mnou :slight_smile:
Bolesti břicha jsem neměla nijak drastický,a ted 4měsíce po porodu,už dělám,cvičím úplně všechno... jen ten vytahanej pupek :unamused: :grinning:
12. črc 2009 v 17:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky......když jsem před 8.5 lety čekala svou dcerku a asi 14 před porodem my zdělili že je KP a na mou malou postavu dost velká budu muset rodit CS.oči jsem si mohla vyplakat,ale nejvíce u srdíčka mě bolelo to že jsem neslišela svou holčičku plakat hned po narození,a poprvé jsem ji viděla až po 12-ti hodinách.ale ted to bude 2.5 roku co jsm porodila svou druhou dcerku,přišla na svět přirozenou cestou a oproti prvnímu těhotenství,kdy jsem neměla ani žádné porodní bolesti,jsem si to pěkně vynahradila silné bolesti v zádech i v břiše jsem měla dva dny,samotný porod my potom přišel nekonečně dlouhý,ale jakmile se malá narodila a já ji viděla,byl to ten nejkrásnější pocit na světě,miluji obě své berušky!!!!!
23. črc 2009 ve 21:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, tak už to máme za sebou. :slight_smile: Poloha mimča KP mě v těhotenství dost vzala a nesla jsem to hodně těžce... Chtěla jsem rodit normálně, ale takhle to prostě nešlo... Od chvíle, co jsem malou poprvé uslyšela a vzápětí nato uviděla, už neřeším jak přišla na svět, protože je to fakt jedno!!! :wink: Hlavně, že jsme obě v pořádku a můžeme se společně radovat. Opravdu není na světě nic krásnějšího. :slight_smile:
1. srp 2009 v 18:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Martulik:
ahoj, tak to moc gratuluji! At Vam josefinka krasne roste a dela samou radost, mrknu hned do albicka, jestli tam mas nejake foto :slight_smile:
2. srp 2009 ve 21:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, jsem ráda, že jsem našla tuto diskuzi. Já mám mimčo KP a jakmile mi to doktoři řekli, tak přemýšlím, že budu rodit císařem. I když primař i doktoři říkali, že se dá dítě porodit normálně a taky s tím počítají, že rodit budu normálně, ale co když budou komplikace... Uspí mě, přítel nebude moct být u porodu a mě pak donesou dítě, který mi prostě vytáhnou z břicha a já to ani nebudu vědět. Celý těhu se těším na porod a teď přemýšlím nad císařem. Přijde mi, že pokud se to opravdu člověka netýká, tak to tak nebere, ale jakmile to člověk zažívá na vlastní kůži, tak je to o něčem jiným. No pořád tajně doufám, že se mimi ještě otočí a budu rodit normálně, ale moc šancí už asi není :cry:
3. srp 2009 v 09:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
raubirka: děkujeme :slight_smile: fotečky musím teprve zpracovat, stále fotíme a fotíme... :sweat_smile:

jihajiha: měla jsem stejné pocity jako ty, byla jsem z toho opravdu dost k.o.... ale opravdu se neboj! já jsem teď strašně moc šťastná a porod (i když operativně vedený) je pro mě tou nejkrásnější událostí v životě, na kterou budu vzpomínat :slight_smile: no, teď jsem typická šestinedělka, takže při každé sebemenší vzpomínce na to jen bulím a bulím :grinning: ale radostí... jestli se tak bojíš, nejdi do celkové narkózy... já měla epidurál a tak jsem vše vnímala, malou mi ukázali nejprve přes plentu a pak jí ještě donesli po měření ke mě na sál, abych jí mohla dát první pusinku... pak jsme se, pravda, musely na chvilku odloučit, ale stejně mi nebylo nejlíp, takže jsem to tolik nevnímala... ještě na sále mi dali do ruky její první fotečku a já se těšila na každé kojení
3. srp 2009 ve 21:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
NO já doufám, že ty pocity se ve mě taky takhle otočí, jako u Martulikka. Teď mi to ale přijde jako největší nespravedlnost na světě, že třeba budu ochuzena o ty "strasti" normálního porodu. Já vím, že jsou na tom maminky mnohem hůř, řeší plno jiných strastí v těhotenství, ale člověk prostě vždycky vnímá "to svoje" trápení jako to nejhorší. Teď prostě bezmezně závidím maminkám, které rodily normálně a můžou popisovat ty bolesti a tak. :cry:
11. srp 2009 v 11:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek