• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Strach z návštěv v porodnici. Jak jste to měly vy?

13. února 2016 
Agatka no u me to bylo stejne, nejhorsi bylo, ze jsem po tom cisari mela co delat sama se sebou a do toho se starej o mimi, ze? Je pravda, ze maminy co rodily normalne tak tam po dvou hodkach behaly a ja dva dny lezela jak lazar :grinning: .Ale ta unava je myslim pak uz doma stejna... :pensive:
16. srp 2008 v 18:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky, u mě se tedy 30 lidí předem nenahlásilo, ale kdyby mi tam každý den nepřišla aspoň jedna duše tak bych se tam asi unudila. Určitě je rozdíl jestli jsi po normálním porodu nebo po císaři, ale za sebe můžu říct že jsem byla za návštěvy ráda
16. srp 2008 v 19:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak to jsi dobra, ze jsi se v porodce nudila, to ja teda fakt ne...Ted jsem si vzpomnela a musim se smat, jak me prijali a ja hrozne nastvana volala pritelovi, ze tam jako na pokoji neni telka, co tam budu delat...a jak jsem tam dostala malou, tak jsem hned pohopila jak jsem byla naivni a fakt mi tam pak uz nechybela :grinning: :grinning: .
16. srp 2008 v 19:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, já dopředu o návštěvách nepřemýšlela, ale hned po císaři mi došlo, že na ně nemám energii. Všecky jsem odkázala až na nějaký čtvrtý a následující den a udělala jsem chybu, že jsem je neodvolala úplně. Měla jsem co dělat sama se sebou a uřvaným děckem, které jsem ani neunesla. Poslouchat debilní rady tchýně už bylo nad moje síly úplně. Sice jsem čekala každý den na úder patnácté hodiny, ale jenom proto, že mi tam hrozně chyběl manžel. U příštího porodu tam nikoho kromě muže nechci, hrozně mě mrzelo, že se musíme o ty naše každodenní dvě hodiny dělit s ostatními návštěvníky. Byť šlo jen o dva dny z celého šestidenního pobytu.
16. srp 2008 v 19:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
janula2008: rodila jsem normálně a strávila jsem v porodnici 6 dní, nastupovala jsem dopředu kvůli přenášení. Každý den za mnou chodil manžel, rodina a za celou dobu max 4 známí. Je jasné, že mě bolel spodek a seznamovala jsem se s malou, ale návštěvy mi vyhovovali. Ani jsem nedodržovala 6-tinedělí, od 7 dne po narození jsem chodila ven na procházky
16. srp 2008 v 19:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dendi, líp bych to nenapsala, moje řeč :wink:
16. srp 2008 v 19:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Miri, to je jasný, každýmu svědčí něco jinýho, já fakt na návštěvy neměla energii, ale naštěstí jich moc nebylo, vlastně jen rodinní příslušníci, i tak bych je zrušila úplně, teda kromě přítele, toho jsem se nemohla dočkat. :sweat_smile: Prostě stejný jak u dendi.
16. srp 2008 v 19:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
janula: to je jasné, pamatuji si že tam za jednou maminku přijelo snad všechno příbuzenstvo-asi 20 lidí najednou a to je moc i na mě. Já tam měla denně max 5 lidí, hrozně jsem se těšila až si budu moct popovídat se sestrami o zkušenostech :grinning: . A teď už jen vzpomínám :wink:, uteklo to rychle
16. srp 2008 v 19:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky maminky.Já teda taky přidám svůj nzor.Rodila jsem v Liberecké porodnici r.2006. Návštěvy byly na chodbách a musím říct,že jsem byla ráda,když za mnou někdo přišel.Zvláště manžel,nebo maminka.Po porodu jsem byla hodně přecitlivělá,měla jsem špatně tvarované bradavky a malá nemohla pořádně pít,takže mne přepadaly chvíle pláče a neschopnosti nakrmit vlastní dítě.Druhou věcí byl problém s vyprazdnováním.Bála jsem se po šití zatlačit a cítila jem se trapně o tom s někým mluvit.Kždy se ale přibližovalo období návštěvy,tak jsem vždy trochu pookřála a nálada se mi v rámci mezí zvedla :slight_smile: Dostala jsem spoustu dobrých rad jak na kojení,tak na již zminovaný problém s vyprazdnováním.A krom to jsem se všem chtěla pochlubit co nejdříve,jak mám krááásné miminko.Takže návštěvy jsem vítala.Je ovšem na každé mamince zvlášt,jak se bude po porodu cítit psychicky a fyzicky.A jestli bude mít chut se věnovat nedočkavým návštěvníkům a babičkám a já nevím,komu všemu,nebo si bude chtít miminko užívat sama a seznamovat se s ním v soukromí.Osobně se přiznám,že jsem první den po porodu kategoricky návštěvy zamítla,.jelikož jsem bylaa unavená a když mi přišla zpráva od holek ze třídy,že by se chtěly přijít podívat na malou (cca 10lidí) řekla jsem,at se nezlobá,ale že mám dost co dělat sama se sebou a malou,natož s návštěvami.Všichni pochopili a postupně se přišly podívat na malou až domů,když jsem byla s režimem seznámená a dokázala jsem využít období spánku své ratolesti i jiným způsobem,než vlastním spánkem.Takže jak říkám,je na každné mamince zvlášt,jaké bude mít po porodu pocity.Každopádně pokud někdo nepochopí,že chce mít maminka po porodu klid,a odítnutí návštěvy nepochopí,pak je to opravdu netaktní od toho dotyčného vůči novopečené mamince.Prostě kdo si porod nezkusí na vlastní kůži,tak neví o co jde a nemůže posuzovat naše nálady apocity a vůbec celý ten koloběh okolo miminka,nalévání prsou,bolest v rodidlech a podobé nesnáze s tím spojené.Každopádně at už se budete po porodu cítit jakkoliv mizerně,přeju pevné nervy a vůli s tím bojovat.Vždyt ty prtátka nám za to stojí :grinning:
16. srp 2008 ve 20:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
Klarik, taky jsem měla naslibované hromady návštěv. Odmítla jsem pak všechny, chodil za námi jen manžel. Necítila jsem se fit, nešlo mi kojit, malej hodně brečel, k tomu poporodní deprese, neumím si představit, že bych přijímala návštěvy s úsměvem. Takže ať je ten důvod jakýkoli, rozhodně to udělej jak chceš ty a na nikoho se neohlížej, kamarádky to pochopí :wink:
18. srp 2008 v 15:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mno, tak tohle tema jsme ani nevim jak nakousli vcera s manzelem - porod mam daleko tak se to do ty doby vystribri, kazdopadne ja v porodnici nechci nikoho krome jeho a to vim jistojiste - a manzel nevericne kroutil hlavou ze preci moje mama a jeho rodice budou chtit videt malou co nejdriv, ze bych to mela pochopit a taky se trosku prizpusobit. Tak nevim, jestli nejsem sobec, protoze se v tomhle prizpusobovat absolutne nehodlam. Jestli vydrzej cekat devet mesicu, tyden navic klidne zvladnou, ne? Je tyden moc? Ja to tak citim, proste chci se nejdriv szit s malou ja a muj manzel, dorazit domu trosku se nadechnout.
23. čer 2010 v 11:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sambucca - určitě návštěvy slušně odmítej. Sama jsem nevěděla, jaký to bude, takže jsem rodině řekla, ať se klidně staví (jen nakouknout). Jenže ono to v porodnici nebylo leháro, jak by si kdekdo myslel. Je fakt, že nevaříš, nepereš, jen se staráš o drobečka, který první den téměř celý prospí, ale co 2 hodiny kojit alespon 40 minut, pak sama po porodu jsem měla se sebou starostí dost, za den bylo několik vizit na mě a na prcka... no, prostě v nemocnici jsem si vůbec neodpočla, až doma. Takže určitě, nic se nemá přehánět.
23. čer 2010 ve 20:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já měla v porodnici naštěstí nadstandard a klid...Když jsem byla na předporodním kurzu tak nám tam tvrdili, že po porodu by moc návštěv chodit nemělo přece jen je to období kdy si matka zvyká na dítko a naopak a měli by mít klid...ostatní ho můžou vidět až doma.. když za mnou přišel přítel nebo mamka tak jsem byla ráda, ale kamarádky a ostatní si museli počkat.. Tady v porodnici mohly návštěvy na pokoj a kdybych tam byla s dalšími 3 maminami a neustále tam chodil někdo na návštěvu to fakt ne.. rozhodni se podle sebe manžel tam ležet nebude.
23. čer 2010 ve 20:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Sambucca, nedá mi to a musím s tebou souhlasit. Já jsem tohle dopředu neřešila, měla jsem nadstandart a na návštěvy se těšila. První( tchyně se švagrovou) se dostavili ještě v den porodu, co se mě týče, tak mě ta jejich návštěva docela bodla, ale ne tak miminku. Švagrová je docela hlučná a hned jak vstoupila do dveří, do té doby spinkající miminko se probudilo a začlo plakat a asi hodinu nebylo k utišení. Takže já příště nebudu chtít v porodnici nikoho krom manžela. Mimochodem, v porodnici nejsi ani týden, pokud je vše OK, 3. den tě většinou propustí( tedy v ČR)
Sobec nejsi ani náhodou, jak tě to prosím tě napadlo. Jsi rozumná zodpovědná maminka, která hájí zájmy svýho dítěte. A o něj tady jde přece především.
23. čer 2010 ve 20:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sambucca pochopit by měli hlavně ostatní, že chceš mít ze začátku klid. Já jsem teda pár návštěv v porodnici tolerovala a naopak když jsme přišli domu, tak jsem na asi první 2 - 3 dny všem řekla, že návštěvy ne. Prostě jsem na to neměla náladu a každý to pochopil. Někdo to má naopak rád a je to vpořádku. Ale ostatní by tě v tomhle bez řečí měli pochopit. Já jsem dřív taky byla celá žhavá jít se podívat do porodnice na nějaké miminko, ale od té doby co jsem si to sama zažila už bych za nikým nešla a dala bych jim klídek :wink:
23. čer 2010 ve 21:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja osobne jsem moc navstev nemela - a byla jsem za to moooc rada. v nemocnici to strasne rychle uteklo,byla jsem hodne unavena a sousedka mela nonstop navstevy, coz me dost vadilo.nemohla jsem v klidku kojit.
ja bych vubec zakazala navstevy komplet - krome manzela samozrejme nebo rodicu.
ja jsem napr. v jednu chvili nemohla najit na celem oddeleni misto, kde bych mohla sama miminko kojit - to bylo docela blby...navstevy si rozhodne vic uzijete doma v pohode, behem 2-3tydnu, kdy uz je clovek trochu zabehly.
tot muj nazor :slight_smile:
24. čer 2010 v 10:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
divná jistě nejsi..... já byla na pokoji sama a návštěvy chodily přímo na pokoj, ale krom nejbližší rodiny jsem na nikoho nebyla zrovna dvakrát zvědavá. jednak kvůli mimču, jak píšeš, jednak jsem byla unavená a neměla náladu.... myslím, že když to známým slušně řekneš a vysvětlíš jim důvody, tak by to měli pochopit :wink:
24. čer 2010 ve 13:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sambucca myslím, že přizpůsobovat by se měli ostatní tobě a prckovi, ne ty jim :wink:
24. čer 2010 ve 13:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
se priznam ze o "znamy" a kamarady mi ani neslo, tem posleme smsku. resim moji mamku (i kdyz vim ze v tomhle je naprosto v pohode, vim ze kdyz ji reknu ze malou uvidi za pet sedm dni ze potrenujeme klidek a szit se, rekne "jasne to vis ze jo, az budes pripraveny brnkni") a hlavne, hlavne tchyni s tchanem... ty by chteli urcite co nejdriv, a jak je znam, bude z toho ohen na strese...
24. čer 2010 ve 14:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
sambucca, nevidím na tom nic divného ,že máš trochu obavy z návštěv v porodnici.
Já jsem při prvním dítěti byla na pokoji s jednou maminkou, za ní pořád chodily davy lidí. Sice měli být na návštěvní místnosti, ale moc se toho nedržely. Musím říct, že mi to bylo celkem nepříjemné. Měli jsme s malým problémy s kojením, potřebovali klid, toho se nám moc nedostávalo... Z druhé strany za mnou také chodily návštěvy na návštěvní místnost a já byla ráda, že je vidím, ale zároveň raději, když odešly.
U druhého jsem měla nadstandart, takže návštěvy na pokoj a vyhlásila jsem, že všechny ráda uvidím, až po týdením pobytu doma. Do porodnice za mnou chodil denně manžel a přišla jedna kamarádka.
Byla jsem moc ráda, že repektovali moje přání a pak jsme postupně přivítali návštěvy doma. To byly malé asi 2 týdny.


24. čer 2010 ve 14:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky diky moc, jsem si rikala ze jsem asi jedinej asocial :grinning: mamce jsem to naznacila a ani nepipla, reakce presne co jsem cekala - "jasne prosim tebe, proste az budete obe odpocaty a nacancany, rada za vama prijedu domu". tak me asi ceka jen nepochopeni od tchanovcu... ale kdo vi, treba jen plasim, je to precijemń za dlouho.
28. čer 2010 v 11:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ježiš úplně jsem si při čtení tady vzpomněla na to, jak jsem sama ležela v porodnici po císaři a nevěděla jsem pořádně co se sebou - psychicky ani fyzicky, natož s miminkem. Malý měl žloutenku, byl hodně spavý, kojení ze začátku vůbec nešlo - nejdřív nebylo mlíko, pak se nemohl pořádně přisát... každé kojení jsme spolu (většinou i za asistence dětské sestry) bojovali hodinu a půl. Čekání na každou návštěvu byl stres z toho, jestli se trefí zrovna do té chvíle, kdy bude miminko spát, protože ten cirkus s kojením jsem nechtěla absolvovat před nikým kromě manžela a bylo mi hloupé návštěvu posílat na hodinu a půl za dveře...
Moje rodina navíc přijela z relativně velké dálky... nakonec jsem tedy všem řekla, ať přijedou, ale byl to šílený stres, neužila jsem si to, jak bych byla chtěla a dnes mě to mrzí. Jsem si ale jistá, že kdybych návštěvy v porodnici odmítla, pochopili by to všichni včetně rodiny. @sambucca - uvidíš, jak se budeš po porodu cítit, ale udělej všechno podle sebe, ať Ti to pak taky není líto:slight_smile:
28. čer 2010 ve 12:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja jsem teda zase na navstevy vylozene cekala - malej furt spal krome kojeni a prebaleni jsme o nem nevedela, musel byt i na zarici kvuli zloutence tak jsem ho ani muckat nemohla a v porodce jsem se vylozene nudila :stuck_out_tongue_closed_eyes:
jeste jsme tam byli o den a pul dyl :confounded: a uz jsme byla jak na jehlach abych byla doma a mohla ven a celkove si vse zorganizovat jak chci....
tak ze se u me kamaradi, nasi, manzel, bacha stridali aby me trosku zabavili :grinning:
28. čer 2010 ve 12:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já jsem na tom byla jako beruska - v porodnici, ač prvorodička jsem nechtěla být, za dva dny už jsem tam lezla po zdi, se spolubydlící jsem si moc pokecat nemohla, malý taky dost spal, všechno se tam hrozně táhlo, byla jsem poprvé v nemocnici, stýskalo se mi - takže jsem se hrozně těšila domů. A na 16h taky - konečně aspoň jedna hoďka utekla rychleji, když byla návštěva. Ale je fakt, že jsem nechtěla procesí, tchánovci a švagrová viděli malého až doma.
29. čer 2010 ve 13:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
já bych si přála, aby návštěvy mi do porodnice nechodily vůbec, kromě manžela. Jednak se bojím infekce a jednak mám v rodině strýce, který postrádá sebereflexi a je schopný přijít na návštěvu a sedět třeba 6 hodin, dokud neusne u stolu.
Problém je, že pokud bych jim řekla, aby přišli až se vrátím, tak by to stejně nerespektovali a přišli by a ještě by na mě nadávali, jak jsem důležitá. Takže nejspíš budu muset poprosit manžela, aby si případnou informaci o narození potomka nechal nejlépe až na druhý den a jenom pro nejbližší.

Ale těžko říct, jsem prvorodička, vůbec si neumím představit, jak se budu cítit a třeba se budu nudit a ráda za každou návštěvu. Tady se do porodnice chodí na 5 dní, vždycky jsem měla za to, že se chodí na 3, nevím proč, a nadstandardní pokoj je jeden a prý s ním nemáme moc počítat, je o něj velký zájem.
11. únor 2016 v 11:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, byla jsem na pokoji ve 2. Za mnou přijel přítel, syn a mamka. Tam se mohlo normálně až na pokoj. Byla jsem ráda, ale pak už jsem chtěla klid, jelikož nastaly problémy s kojením, malýmu braly krev s hlavy, a jak pracovali ještě hormony, tak jsem byla na shroucení. V tomto stresu paní co byla se mnou na pokoji, měla jeden telefon za druhým, to by ještě šlo, ale couraly jí návštěvy několikrát denně na pokoj. Já měla oteklé strašně nohy a byly zrovna hice, tak mě dělalo dobře chodit bosa, ale její návštěvy se nezouvaly, takže bordel na podlaze. Do toho mě sestřička přinesla odsávačku, že mám odsávat, ani po několika hodinách jsem nemohla, protože odsávat před cizími lidmi se mi tedy nechtělo. Až pak si toho všimla sestřička, takže celé návštěvy vypakovala ven z pokoje. Paní to vyřešila, tak, že chodila s návštěvou do jídelny, ale miminko nechala na pokoji. Takže zas po čase, když si toho všimla sestřička, tak vzala mimi a odvezla ho té paní do jídelny. Pochopila bych návštěvu na chvíly v porodnici, ale né několikahodinové.
Já tedy preferuji, že to šestinedělí je jak pro maminku, tak pro miminko a návštěvy omezit.
11. únor 2016 ve 22:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
U první jsem to moc neřešila. Ted nechci v porodnici nikoho krom manžela, dcery a max me mamky. Zbytek az někdy. Buh vi jak mi bude...
11. únor 2016 ve 22:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@koordinatorka_odboje
je na Tobě, jak dlouho budeš v porodnici, můžeš odejit ihned po porodu, nebo druhý den. musíš podepsat reverz, pokud jdeš do 72hod po porodu,
pokud požádáš o odchod domů po 72hodinách - 3dny po porodu, msuí Ti vyhovět ( pokud Ty i miminko bude v pořádku) a revezr už se nemusí poedpisovat.
já radši šla domů, měla jsem tam klid, žádné buzení mě i dítěte a byla pohoda.... návštěvy třebas na chvíli atd :slight_smile:
11. únor 2016 ve 22:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@eficenka to sice jde, ale ne kazda pediatra ti po ambulantnim porodu veme dite a zaregistruje. To je taky kámen úrazu :expressionless: chtela jsem ted odejit taky dřív, ale kvuli nasi pediatre nemůžu :expressionless:
11. únor 2016 ve 22:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já jsem třeba byla hrozně ráda za návštěvy. Ale je fakt, že jediný, kdo za mnou byl, tak denně manžel, asi dvakrát moji rodiče a ségra, jednou manželovi rodiče, babička, děda, teta (každý zvlášt, v jiný den a na chvíli) a tři kamarádky, také zvlášť, jiný den a na chvíli. Byla jsem po akutním císaři, takže jsem neměla malého pořád u sebe (ty první dva dny kvůli jeho zdr. stavu téměř vůbec) a já jsem u něj také nemohla být pořád, protože jen dojít na nadstandardu do vlastní sprchy bylo utrpení. Takže návštěvy mě mile rozotylovaly. A nejlepší bylo, když tam byl manžel, protože to jsme mohli mít mrňouska u sebe, aniž bych byla na někoho odkázaná. A protože i na noc ho měly u sebe sestřičky ty první tři noci a já dostávala léky proti bolesti, abych se vyspala, byla jsem vyspalá a nepotřebovala jsem to dohánět přes den. Pár měsíců po porodu zavedli možnost, aby tam partner byl na nadstandardu po celou dobu (vč. lůžka, samozřejmě za poplatek). Ale kdyby to tak bylo v době, kdy jsem tam ležela, neváhali bysme ani minutu. Takže pro mě byly návštěvy fajn. Ale je fakt, že mám kolem sebe rozumné lidi, kteří se tam nehrnuli a počkali na mé "pozvání" :slight_smile:
11. únor 2016 ve 22:36  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek