Za jak dlouho po porodu do práce? Zvládnu to fyzicky?

Nedá mi to: to musíš mít supr dobrej vztah se zaměstnavatelem, když mu několik měsíců dopředu oznamuješ, že hodláš otěhotnět 😕 😎

@jarkalada můj šef to taky věděl dlouho dopředu, ale nevěděl kdy, to jsem nevěděla ani já 🙂

@weri1 🙂 to u nás právě po zjištění, že je někdo těhotný, po krátkém čase většinou následovala výpověď "pro nadbytečnost" 😠 tak proto jsem se divila

@jarkalada to ale nesmí, když už jsi těhotná

@weri1 to já vím, ale vyprávěj jim to 😒 Většinou to byly mlaďounký holčiny, kterým ještě pohrozili. Ale tak mně naštěstí se to netýkalo 😎

@jarkalada no jestli je to ze zákona což myslím, že je, tak bych jim to vyprávěla 🙂

@verule80 ne to by slo z moji strany i na dale delat na pul uvazku,ale to uz by bylo horsi pro zamestnavatele.. proto jsem sama navrhla toto reseni.. pokud bude moznost,ted vznikaji i nejake pozice co pracuji z domova tak by mi vysel vstric. ale to je v plenkach..

@jarkalada mam fajn sefa a jsem za to moc rada.bude me plne podporovat a bude se snazit mi vyjit vstric. Aspon dnes slibil a ja mu verim;) dle meho to je fer aby tusil ze to muze prijit. a vyhodit? Pracuji tam 3.5 roku a v cele firme patrim k nejlepsim-to je zcela objektivni,jinak nemam rada pochvali. Dle meho a i oni sami jsou radi,ze nechci oslabit team ale pomoci i dal;)

Ja jsem byla v praci jeste necele tri tydny pred porodem. Rodila jsem cisarem, nemela jsem zadne komlipkace / bolesti (uz 6. den po porodu jsem asi 2 hodiny sedela za volanem 😉 ). Pred materskou jsme byla zamestnana na plny uvazek a jeste k tomu s manzelem podnikame. Puvodne jsem se chtela vratit do prace (uz jenom podnikani) az ve 2,5 mesicich mimca. Ale okolnosti mne "donutily" jit pracovat hned po sestinedeli. Kojeni nam neslo, po sestinedeli jsme presli na UM. Kdyz pracuju ja, hlida manzel a naopak. Mame vyhodu, ze podnikame spolecne, takze si praci sami planujeme. S praci jsem se umirnila a schuzky si domlouvam na 1-2 dny v tydnu. Maily apod. resim po vecerech nebo kdyz mala spi pres den.

Jedna moje kamaradka ma ted druhe mimco a financne je ohodnocena lepe nez jeji manzel. Uz u prvniho ditete byla doma jen na materske a na rodicak sel jeji manzel. Ona se vratila naplno do prace. Nekdy pracuje z domova. V praci odsava, manzel podava v lahvi a kdyz je doma, tak normalne koji. Planuje to uplne stejne i u druheho.

Jinak pokud jde o me, tak financni rozdil ve mzde od zamestnavatele a materske jsem mela pohorseni jen asi o 3,5tis. Rodicak jsem si dala na 2 roky. Ja osobne se pak uz do klasickeho zamestnani vracet nebudu. Maximalne mi vyhovuje, ze si planuji praci sama podle sebe.

Drzim palce, aby Ti plany spraci vysly podle Tvych predstav. A urcite sama vis, ze to nebude nekdy jednoduche. Ja mam doma andilka, ktery spi celou noc od 3 mesicu a celkove je to vesela a hodna holcicka. S manzelem jsme radi, ze si ji muzeme uzivat oba dva a ja jsem rada, ze si obcas odskocim. Na malou se pak hodne tesim a mam zase plno energie i na jeji horsi chvilky ;) Nikdo treti (babicky, chuva) nam nehlida.

Do práce sem šla mesic po porodu a úplne v pohodě. Chodím doteď 2 dny v tydnu a mám to v planu i podruhé s dvojčaty. Pracuji mimo domov a je to pro mě absolutní relax 🙂

@baraz hlídá manžel takže se střídáme, mě přijde že tomu mimču je absolutně jedno jestli je tam máma nebo táta. A je fakt že si to tatínkové alespoň vyzkouší, tu dovolenou 😃

@baraz doufám, že Tě nevyděsím, odpovím i kapku na dotaz ohledně rizikového těhu skoro od počátku - taky jsem si představovala, jak budu pracovat co nejdéle v těhotenství, a nastoupím co nejdříve, jak to jen půjde. Měla jsem poměrně prestižní práci a vybudovanou pevnou vedoucí pozici u nás ve firmě, žila hodně aktivně a najednou jsem hned od začátku tj. od 6. týdne musela nastoupit na rizikové těhotenství - začala jsem krvácet, takže nastalo ležení a čekání, poté se celou dobu jevilo miminko jako menší a mladší, než by dle ultrazvuků mělo být, každé testy, které mi udělali, dopadly buď na hranici nebo špatně, nakonec jsme to všechno zvládli, ale chlapeček se narodil maličký (na to, že byl pouhých 10 dní před termínem) vážil pouze 2,28 kg a každé jídlo byl nekonečný boj. Nechtěl jíst, nejdříve nepřibíral, pak dokonce začal hubnout, kojení byl kolotoč, musela jsem před a po každém jídle vážit, zapisovat, kojila jsem hodinu a pak jen hodinu pauza, dostala jsem se do fáze, kdy už jsem byla tak unavená, že jsem už vlastně ani nemohla spát, bála jsem se cokoliv sníst, protože mimín trpěl na ukrutné koliky (jo a rozhodně nepřestaly ve 3 měsících 😉 ) a nespavcem už zůstal (jsou mu 2 roky). Od dvou měsíců jsem začala ke kojení přidávat UM, takže jsem před každým jídlem malého zvážila, nakojila to trvalo min. 30 min, zvážila, spočítala kolik se musí dodat, dodělala nutrilon, byl schopen 30 ml z lahvičky pít i půl hodiny a jen ode mne, a tak pořád dokola. Protože byl droboučký , trošku nerváček co nechtěl jíst ani spát,nikdo (ani manžel) neměl odvahu ho cca do roka pohlídat. Pak se to trošku zlepšilo, ale syn je stále hlučné dítě vyžadující neustálou pozornost, spí mizerně a každý kdo ho chvíli hlídá, mi jej milerád vrátí 😉 . Ale je to moje všechno, veškeré hodnoty jsem přehodnotila a malý mi péči 100x vrací, je šikovný, hodně a dobře mluví, začíná číst, je droboučký, ale nemarodí...V našem okolí sice fungujeme jako chodící antikoncepce, ale neboj, já osobně znám jenom málo podobných extrémů 🙂 . Říká se, že každému pošlou jenom takové dítě, které zvládne.

@baraz ty jo, tohle fakt nejde naplánovat. Můžeš mít dokonce tak katastrofální těhotenství, že ani nedolezeš do práce a nějaké pracování 2 měsíce po porodu ti může připadat jako sci-fi. Taky to tak být nemusí, ale já vždycky říkám - počítej s horším, doufej v lepší. Trochu mi přijde - nezlob se - že nejsi připravená na těhotenství a mateřství, protože bys asi hodně těžce nesla rizikové těhotenství nebo šestinedělí, které se ti do paměti může vrýt jako nejhorší období tvého života (jako mně 🙂). Je ti teprve 23? Tak neřeš dítě, užívej si mládí, dovolených, práce... tak jsem to dělala já a ve 28 mě to začalo nudit a cítila jsem, že by bylo fajn život trochu posunout, takže jsme si pořídili miminko. Náš malý první 3 měsíce prakticky nespal a pořád brečel - 20 min spánku, pak řev... pořád dokola, byla jsem na pokraji sil a nějakou práci bych opravdu nedala ani náhodou. Nespala jsem, občas jsem jen "upadala do bezvědomí", abych se po 20ti minutách probrala a utěšovala a krmila novorozence... ano, takhle to taky může vypadat.

@sabatko : promin muzu se zeptat chlapecek uz ti zacina cist?koukala jsem ze mu jeste nejsou ani dva

@baraz v Belgii je normální chodit do práce od 4. měsíce, aspoň co jsem slyšela. U každého to může být jinak - někdo se z porodu vzpamatuje dřív, jiný později a děti bývají také jiné - některé spinkají a jiné propláčou většinu dne ☹

@jop S prvním dítětem jsem na tom byla podobně jako ty. Ted ne kvůli rizikovému těhotenství, ale děs po porodu. Když někdo spí tak 3 hodiny denně a ještě přerušovaně, tak už mu moc sil ani nálady do práce nezbývá.

@baraz Taky bych to na tvém místě ještě o rok o dva o tři odložila. Kdysi jsem plánovala, že se vrátím taky brzy do práce. Jsem takový spíš nemateřský typ. 😨 Pracovala jsem až do 6ti týdnů před porodem (pak jsme se ještě stihli přestěhovat do spraveného domečku). Narozením malého se všechno změnilo, neměli jsme žádné problémy, ale mně se v životě všechno tak přerovnalo, že je to až neskutečné. Teď už mám druhého synka, uvažuju o třetím. V životě jsem nebyla spokojenější, prý vypadám jako reklama na šťastnou matku. 😀 Do práce se mi ale vůbec nechce.
Takže i takhle může dopadnout brzký návrat do práce.
Ale to jsem neodpověděla na dotaz, objektivně bych se mohla vrátit do práce z hlediska fyzickýho a psychickýho, když byly malému 3 měsíce. Držím Ti palce. 😉

@baraz Ahoj Baru 🙂,

já pracovala do začátku 9. měsíce a naprosto bez problémů. Pak mě Dr. (zřejmě preventivně 🙂 ) vyděsila, že se otvírám a že porodím předčasně a tak jsem poslední měsíc tvrdla doma a málem mi hráblo. Malej se narodil v termínu - těžko říci, jak by to bylo, kdybych neposlechla - přece jen jsem měla práci dost náročnou a dojížděla jsem denně 35 km po D1 tam a 35 km zase zpět - takže stresy a presy a fyzická námaha to byla. Takže na začátku 9. m jsem přestala dojíždět a ještě 14 dní pracovala z domu 😅 😀. Porod bezproblémový, přirozený, za pár hodin jsem si šla do sprchy umýt vlasy 😀. Porodila jsem v sedm a v deset už jsem si malýho vydupala k sobě na pokoj.

Pak měsíc naprostá pohoda, ale následovaly cca 2 hororový měsíce, kdy malej nespal přes den a děsivě řval. Nikdo doteď neví proč - možné je i to, že jsem si za to mohla sama svým pracovním nasazením až do konce a veř že jsem si rvala vlasy (výčitky jako prase, i když to tím zřejmě ani nebylo, nevím...). No a od cca 4m se to krásně zlepšilo, upravilo, máme režim, zlatou babičku, šikovnou uklízečku a já začala zase pomalu pracovat, ale z domu. Pracuji když malý spí, když usne večer, když s ním můj taťka korzuje po ulici pod okny, když si s ním hraje moje mamka, ale NIKDY ho nenechávám řvát, abych třeba něco dodělala. Prostě když je vzhůru, tak jsem s ním a jsem máma na plný úvazek 🙂. Vyjíždím naprosto výjimečně, jen na pohovory, testy dává sekretářka předem, já už jedu fakt jen na jedho setkání s uchazeči - vše si předem zpracuji a vyhodnotím doma.

Pracovat začnu zase asi od září, kdy bude mít malý rok a 4m a to jen na dva dny v týdnu. Co nestihnu na pracovišti, dodělám večer až malý usne.

Toto je moje zkušenost, takto to jde celkem bez problémů. Nastoupit na plný úvazek třeba 4m po porodu si nedovedu představit. To říkám zcela na rovinu, že to bych dítě raději neměla - co potom z toho, když bych s ním ani nebyla? ☹

Držím ti palce, ať to dopadne výhodně pro tebe i pro miminko 😵!

@llluckaaa jj, je to tak, prostě nikdy nevíš, jaké dítě vyfasuješ 🙂) Já jsem taky byla spíš nemateřský typ jako
@mircisek a teďka jsem doma hrozně spokojená, nicméně do druhého dítěte se mi nechce, protože další podobné šestinedělí bych prostě nepřežila. Takže od září bych chtěla nastoupit do práce,když nějakou seženu.

@jop Já jsem taky nemateřský typ 🙂 Když bylo prvnímu děcku něco přes 1,5 roku, tak jsem si vymyslela, že začnu studovat. Do toho jsem podruhé otěhotněla (víceméně plánovaně). Ještě v těhotenství jezdit do školy, to bylo dobrý, super relax, ale když se dítě narodilo, tak už to bylo samozřejmě o něčem jiném. Poprvé jsem byla pryč po šestinedělí a to na celý den. A to byl opravdu záhul. Nejen cesta a sezení ve škole (a odsávání mléka na záchodkách), ale i veškeré přípravy - všechno manželovi předat, ukázat kde má jaké oblečení, kde jsou plíny, čím ho krmit, čím ho mazat atd. Ale tak u nás je to asi složitější tím, že už mám děti dvě a tudíž je všechno znatelně náročnější.

@llluckaaa Máš můj obdiv. Já se chystám v tomto roce udělat rigorózní práci a zkoušky. Nějak se nemůžu dokopat k začátku, ale prostor na to opravdu mám - "jen" jedno dítě (2 roky), teď už spící celou noc a možnost hlídání o víkendech (babička - pracující). Každý den po Novém roce si říkám, že se musím sebrat a jít do toho, ale je půlka ledna a nic. Potřebovala bych nad sebou nějaký bič, termín, cokoli dostatečně motivujícího.

@pusolamy No jo, no, je to hold kapku exot, od 15. měsíců je naše nejfrekventovanější kniha obrázkový slovník a od roku a půl si přidal atlas zvířat (samozřejmě mimo jiné). Zná většinu písmenek, začíná je spojovat, ví jaké slovo na co začíná, my mu i tak napovídáme, že nahodíme první písmeno či slabiku a on ve slově pokračuje, počítá do sedmi a i pořadovými číslovkami (počítáme kamiony na dálnici 😉 )a tak. Co už má člověk s ním dělat, když nespí ani ve dne ani v noci a stále se na něco ptá 🙂

@jop Krásně se to čte, ale ve skutečnosti není proč obdivovat. Já se na školu hlásila, když jsem ještě měla jedno dítě 🙂 Poté už jsem musela pokračovat a nebo se studií navždy vzdát (obor už se tady nebude dálkově znovu otvírat). To máš teď na studium ideální dobu, ale nějakou motivaci ti neporadím, já mám taky kolikrát chuť se na to všechno vyprdnout, obzvlášť teď ve zkouškovém.

Jo holky a ad sporty a jazyky: přečtěte si názory odborníků a výsledky výzkumů např. na vliv výparů chlorované vody na dětský nezralý respirační systém a rozvoj astmatu a nebo jak vám angličtina od tří let děcko totálně doblbne 😉. To je totál off topic, ale nedalo mi to, když to tu čtu. Jako by plavčo a angličtina byla měřítkem pro "dobrá matka" a "špatná sviněmatka" 😀. Já pracuji, manžel vydělává dost, čas na to plavčo by se určitě našel, ale rozhodli jsme se, že nee a to na základě faktů - ne na základě toho, že to někdo považuje za cool 🙂. Stejně tak s angličtinou. NEJDŘÍV od druhé třídy.

@anysek85 Fakt? To jsem neslyšela. Ale asi jsem to vzala tak nějak intuitivně. Plavání pro tak malé děti mi přijde "divné". Jako nechápu proč to dělat. A s angličtinou taky nevidím důvod proč začínat tak brzy. Když se začně až v deseti, tak se nenaučí do 18 dobře anglicky? Spíš záleží na tom, co bude dítě bavit, než o tom, kdy se s tím začně. Já chodím na cvičení s roční dcerou (ale spíš jde o setkávání batolat ve stejném věku) a na notičku s tříletým rošťákem - tam děti tancují a zkouší zpívat, to mi přijde fajn.
Až dosud jsem si v porovnání s ostatními maminkami připadala tak nějak líná a málo ambiciózní 🙂

@hehena "no a v neposlední řadě dodám, že bych někdy ráda pracovala mimo domov ))) ono není nic horšího než mít pevně daný termíny, a do toho řvoucí dítě. bylo období, kdy jsem byla celodenně zpocená. takže práce doma není až taková výhra. ale jsem za ní samozřejmě ráda, vydělávám v podstatě velmi slušně, takže si takový možnosti vážím, to zas né že né..."

Pod tohle bych se podepsala - znám víc než dobře, vč. dobře hodnocené práce... Malou jsem nikdy neodbyla, takže jsem všechno dojížděla po nocích...atd. Ono fakt vše záleží na okolnostech, které se nedají předvídat.

@llluckaaa Já právě to plavčo chtěla, ale pediatrička mě důrazně varovala 😔. Dětský pravidelný plavčo s miminem v chlorované vodě prostě nee. Ale na koupák od roka sem tam samozřejmě zajdeme, to jo 🙂 😵. Jsou na to studie, manžel je našel na netu, kdyžtak se večer zeptám a hodím odkaz, ještě není doma. Ale to už se fakt omlouvám za off topic příspěvky a už končím 🙂.

@anysek85 Vidíš, myslela bych si, že bude problém spíš v tom, že tam můžou chytit nějakou "breberku", že to nebude dělat dobře na jejich kůži a nebo v zimě že se z toho nachladí. Vdechování mě ani nenapadlo... Na koupák v létě my taky, ale to mi přijde tak nějak "přirozené". A nebo napuštěný bazének na balkóně, to je taky dobré 🙂

@anysek85 Musim s tebou suhlasit (co sa tyka chlorovanej vody) i nesuhlasit (anglictina). Poznam vela bilingualnych deti, lebo zijem v zahranici a tam sa vyuka druheho (prip.tretieho jazyka) berie ako ako nastroj rozvoja kapacity detskeho mozgu. Niekedy sa sice stane, ze dieta, ktore sa uci dva jazyky naraz, zacne o niekolko mesiacov neskor rozpravat alebo pribera novu slovnu zasobu trochu pomalsie, to vsak vacsinou do troch rokov dobehne. V zasade ide o nazor, ze dieta vo velmi mladom veku (narodenie - 2-3 roky) sa uci jazyk iny sposobom ako sa napriklad vyucuje jazyk ako predmet v skole ci skolke. Niektori odbornici tvrdia, ze uz po dvoch rokoch dieta zacne stracat schopnost ucit sa "strukturu" jazyka spolu so slovnou zasobou. Uz mu to proste nejde prirodzene do hlavy, uz je to skor akoby "biflenie" nie prirodzene ucenie. Inak povedane, male deti sa dokazu naucit i viac jazykov naraz bez problemov takym istym sposobom ako sa ucia materinsky jazyk. Ospravedlnujem sa, je to od temy, ale chcela som zareagovat.