Změnilo narození dítěte váš partnerský vztah?

29. ledna 2012 
ahoj holky, zajímalo by mě jaký mělo narození dítěte vliv na váš vztah s manželem..
zvykl si na novou situaci dobře, na to že je otec a z vás je máma? žárlil? věnuje se dítěti a pomáhá jak jste očekávaly?
a jestli to na začátku tak nebylo změnilo se to v určitém věku dítěte? jak jste zvládaly případné potíže? je vztah s manželem teď v pořádku?

díky
5. bře 2008 v 08:50  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj to je moc otázek a na dlouho ,jinak jak jsme měli prvního syna tak ze začatku žarlil malinko bo jsem se mu pořad věnovala rozmazlovala myslím manžela a najednou jsem na něj neměla čas byla jsem furt utahaná,ustrašená bo za zotpovědnost mě kapku vyděsila, ale pak se to srovnalo všechno, pomahal co se dálo, ale nějak se nepřetrhl ale šlo to
5. bře 2008 v 08:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ahoj lu, ja som mala trosku strach, ako to manzel cele bude brat. Chcel totiz syna a mame dcerku. Dokonca mi hovoril, ze nech sa nehnevam, ze on to s uplne malymi detmi nevie A teraz? Mala sa narodila a je uplne super. Dokaze sa o nu postarat (samozrejme okrem kojenia a este moc nechce vymienat plienky). Az som sama prekvapena. A cim je starsia, tym sa to lepsi. Mozno to je preto, ze mala je uplne po nom Po mne ma iba pohlavie Co sa tyka naseho vztahu navzajom, je uplne iny. Neviem, ci lepsi, ci horsi, ale iny.
5. bře 2008 v 08:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Lu, vztah mezi mnou a přítelem se v podstatě nezměnil, nežárlí, a samozřejmě chápe, že dítě je na prvním místě (např.když odněkud přijedem že dostane najíst jako první miminko, že se denní režim přizpůsobuje potřebám spánku dítěte, že nemůžeme jen tak někam vyrazit sami, že se všechno musí plánovat skoro přesně na hodiny-kvůli režimu mimča... Na to, že je otec, je maximálně hrdý, na svoji dcerku pyšný a když může jet sám s kočárkem na procházku tak to jde jak páv, nejlepší je potkat nějakou známou a pochlubit se že má krásnou dcerušku . Ale na druhou stranu ještě ani jednou malou nepřebalil, prý nemůže, že mu je z toho špatně, neuspává jí... Ale umí ji zabavit když si potřebuju udělat práci, pomáhá mi při koupání...A začíná se o ni zajímat čím dál víc, jako houstička v zavinovačce ho moc nebrala, ale teď, když už s ní je "sranda" tak ho baví čím dál víc. Takže vcelku jako táta dobrý.
5. bře 2008 v 09:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
jasne, ze zmenil, prakticky cely nas zivot se podridil male, neni tolik casu se venovat sami sobe....ale zvladame to, cim je mala starsi, tim je to lepsi.
jinak manzel neni nejak extra zapalenej do prebalovani apod. Proste to nedela a ja to po nem ani nechci, protoze ma sve prace dost...kdyz jsou ale spolu sami doma, tak to zvladne vzdy v pohode...
5. bře 2008 v 09:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Náš vzťah sa narodením malej absolútne nezmenil... Teda je jasné, že máme na seba trošíčku menej času, ale po citovej stránke je to presne ako predtým. Tesne po narodení bol MM trošku mimo z toho, že sme nemohli robiť veci ako kedysi, Sáru som mala neustále na prse a bolo to ešte len také nič nerobiace spiace a papajúce miminko, ale čím je väčšia, tým je s ňou väčšia sranda
MM sa od začiatku staral o všetko tak ako ja - zvláda kúpanie, prebaľovanie, všetky tie čistiace záležitosti, hrá sa s ňou...
Nás dieťa snáď ešte viac zblížilo, lebo predtým sme boli len my dvaja a teraz máme navyše malého človiečika, ktorý je zmesou nás dvoch a vznikol z našej lásky... romantika, čo? Ale u nás to fakt tak je - dieťa nám vzťah nenabúralo, len trošku zmenilo.
5. bře 2008 v 09:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Musim povedat ze nas vztah sa zmenil o 180 stupnov, ale k lepsiemu. Viac si jeden druheho vazime, ja za to ze si ma vybral za mamu svojich deti a on ze som sa nou stala a dala mu dietatko. Sice si nemozeme planovat piatok vecer ako predtym ze z hodiny na hodinu, ale aspon si vazime kazdu minutku co sme spolu, preto sa hadame minimalne, je uzasne vecer sediet a pozerat na nasu malu. S malou sa snazi pomahat, aj ked teraz vsetok cas travi na stavbe nasho domceka, ale to je v poriadku, rozhodne neziarli ze malu uprednostnujem ved je to uplne prirodzene pre kazdu zenu , moj vztah s muzikom bol skvely, je perfektny a verim ze bude stale genialny
5. bře 2008 v 09:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj lu, môj manžel je super, čo sa týka starostlivosti o malého, síce keď sa narodil, tak ho moc nezaujímal, ale to len tiež preto, že malý stále spal a on nevedel, čo by s ním mal robiť, samozrejme prebalil ho hocikedy. Ćasom však videl mňa, ako sa chovám k malému a ako sa sním rozprávam a začal to opakovať a odkukávať a vlastne malý rástol, takže zábava bola vačšia a teraz sa nemôžem sťažovať. A takisto ako písala pietra, po ulici chodí doteraz ako páv, len aby všetci videli, aký je on hrdý otec, niekedy sa na ňom smejem. Doteraz nemá problém prebaliť, okúpať, nakŕmiť, obliecť a zbaliť mu nejaké veci, ale na začiatku to nebolo ružové, kúpať začal až keď mal malý asi 5 mesiacov a raz ho skoro utopil a priznal sa mi až asi za mesiac, lebo odvtedy nechcel kúpať, ale teraz kúpe už v poho. A chápe, že sa musíme prispôsobovať, len niekedy mu to nedochádza, tak mu musím prpomenúť, že teraz nejdeme nikam, lebo malý má spať a na návšteve a pod. by nespal. Či žiarli, to neviem, ale myslím, že na začiatku áno, lebo mu bolo lúto, že stále bozkávam a láskam malého a on bol na druhej kolaji, ale pochopil, to, skôr mu to bolo lúto, že medzi nami to už nie je také ako za slobodna...
No a náš vzťah? Niekedy si pripadám, že sme buď najlepší kamaráti, ale manželia po 20 rokoch. Sme super zohratí, jediné, čo trošku viazne je sex a nemôžme sa dopracovať k tomu, že prečo, ale stále dúfam, že sa to upraví, milujeme sa a toto/sex/ je v našom vzťahu to posledné, z čoho si lámem hlavu.
5. bře 2008 v 09:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nas vztah sa zmenil, ale tiez musim uznat ze je to k lepsiemu. Drahusik je teraz ovela citlivejsi a na Lilianku neda dopustit, aj ked sa s nou moc nemazna, ale vraj bude, ked ju budeme mat doma.
Nas vztah je teda v podstate rovnaky, len je to krajsie o to, ze mame spolu dietatko, ze je to nieco z nas oboch a ze ked sa niekomu z nas nieco stane vieme, ze ju cloviecik, ktory nas potrebuje viac nez kohokolvek a cokolvek...
5. bře 2008 v 09:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
u nas se to zmenilo v tom jako u kristi, ze se skoro vsechno podrizuje male. my jsme skvele sehranej tym, takze to zvladame velice dobre.
Ze zacatku asi trosinku zarlil, protoze mi jednouch rekl, ze bych mu taky mohla dat aspon kapicku toho casu, co se venuju male. To jsem si uvedomila, ze ji mam vlastne porad u sebe, kojim, mazlim atd. a my dva mame taky potreby. Nemyslim si, ze bych se mu nevenovala, ale proste uz nemuzeme byt na stroprocent spolu, protoze se musime venovat detatku.
Tim to ze zacatku zvladal lepe nez ja, dokonce me ucil, jak utisit miminko, jak prebalovat, koupat atd (uz to vsechno znal z detstvi), ja sem si pripadala jako uplny budizknicemu . On je specialista na utisovani, jde mu to fakt skvele. Kdyz jsem doma ja, tak toho moc nenadela, chapu, ze je utahanej z prace, tak si taky musi odpocinout. Kdyz je doma sam, tak je uplne suprovej, obdivuju ho, jak to s ni umi. S prebalovanim hovinek nema nejmensi problemy, vzdyt je to jeho dite, tak ty hovinka jsou jako jeho vlastni.
Taky mi rekl, ze s miminkama neni az moc srandy, ze si rozumi vice s vetsima detma, kdyz uz umi chodit atd, ale to neni pravda
5. bře 2008 v 09:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
u nás se nic nezměnilo
5. bře 2008 v 10:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
tak koukám, že ostatní tatínkové si vedou dost dobře.. a nebo toho čekám moc, nevím

muž je schopen přebalit i nakrmit (jsme na Nutrilonu) - ale dělá děsné boty (viz pár příkladů níž) a skoro vždycky mu o to musím říct, a to i když vidí, že někdy nestíhám (např letím na záchod a malý se rozbrečí a on je metr od něho a ignoruje ho)...

já nevím jestli je tohle fakt JEN proto, že ti chlapi to s miminkama tolik neumí?
já mu věci ukazuju, vysvětluju, všechno dělám okolo něj když je doma, poslala jsem mu stránku, kde se může zaregistrovat a budou mu chodit maily s info o vývoji každý týden, abych aspoň zhruba věděl co čekat a tak, ale nevím, jemu je to snad jedno.. hrozně se pak diví, že neví proč malý pláče nebo jak ho držet..

nečekám, že se z něho stane matka ale docela mě štve když se diví základním věcem, je překvapený, že věc která fungovala před týdnem už nefunguje (protože malý se změnil nebo má růstový spurt apod.), ale na internet se kvůli tomu nepodívá, aby věděl která bije... i když jinak tam tráví času opravdu hodně...

tuhle mi nabídl, že malého bude hlídat celou sobotu, abych si odpočinula (byla jsem nemocná a bylo mi fakt blbě).. hlavně proto, že v noci vstávám jedině já a přebaluju, krmím, utišuju, on spí se špuntama v uších.. ale to mi nějak nevadí, to beru, že je moje doména... ale když vidím, že se mu věnuje jen když je v dobré náladě a jinak si ho všímá jen když brečí... nebo se nabídne, že něco udělá, tak já mu vysvětlím třeba dvě věci na které je potřeba dát pozor (např. podpírat hlavičku a malého po jídle dát hned odříhnout, fakt zásadní věci, zbytek ať si udělá jak chce.. a pak přijdu, malému visí hlavička úplně dozadu, odříhnutý není (takže bude hodinu brečet kvůli bříšku, to ho pak dá mně) a muž si smskuje.. to si pak nadávám, že jsem se třeba mezitím sprchovala, protože se na něho nemůžu spolehnout..

nevím, to si to chlapi nepamatují nebo prostě nedávají pozor, když dostanou jednu dvě jasné instrukce?
já nějak prostě nechápu, jak je možné, že jim nedojdou věci jako že když se dává dítě spát tak je potřeba ho přikrýt nebo zabalit? (minulý týden ) a nebo že ho nemůže při přebalování zvedat za prsty jedné nožičky, když tam dává plenku (tenhle týden )

pak si říkám, že nejradši bych si všecko udělala sama, abych tohle nemusela řešit .. ale prostě někdy potřebuju patnáct minut klidu.. babičky jsou daleko a tak jsem s malým ve dne v noci, nemá mi kdo pomoct.. a muž mi pak do toho ještě někdy vyčítá, že mám málo času a jsme limitovaní v chození ven... pak je naštvaný a ještě víc se stáhne a pak už nepomůže skoro s ničím...

včera jsem si už říkala, že snad bych se měla zeptat kamarádek jestli by mi nedoporučily někoho na hlídání.. je šíleně brzo, ale takhle mi z toho brzo cvakne v hlavě, dělat skoro všecko sama a do toho řešit manžela, který si nemůže zvyknout na dítě, žárlí a stěžuje si, pořád něco negativního, už je to prostě po dni, kdy třeba malého trápí bříško a brečí, fakt vyčerpávající..

je ještě brzo nebo kdy si tohle sedne? kdy chlapům dojde, že to miminko je v rodině napořád a je potřeba pro něj "udělat místo"?

nechci ho do ničeho nutit, ale takhle to nejde a zase bych se nerada stáhla taky a byla jen s dítětem, to by mohlo rozbít celý vztah.. i když teď by to bylo o mnoho jednodušší, celé šestinedělí je ve znamení tatínka a už mi nějak dochází trpělivost, proto se ptám na vaše zkušenosti
5. bře 2008 v 10:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
luu, to si sedne....mozna mas fakt docela prehnany naroky. co tvuj muz dela? on ma svou praci a ty taky, nemuzes prece po nem chcit,aby po celodenni sichte jeste koupal apod. Asi je to blby slyset, ale je to tak. Maly je rok a teprve od te doby,co je schopna chapat, da se vzit normalne do naruce,aniz by se ji cokoliv stalo,tak zacinaji mit s tatinkem zajimavej vztah.

Chlapi i kdyz chteji,tak tomu rozumnet nikdy moc nebudou a nikdy te plne nenahradi. Dej mu cas,at se s tim srovna, je toho na nej taky moc....
5. bře 2008 v 11:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, u nás je to super, samozřejmě ze začátku je to trošku náročnější než se člověk zaběhne, ale mě přítel pomáhá kdy může se vším, s přebalováním nemá problém a pohlídat taky ne. Vůbec na malou nežárlí, spíš pomalu přemýšlím jestli nezačnu žárlit já ti dva mají mezi sebou pořád ŤUŤU ŇUŇU a na mě se občas zapomene, ale jáse zase připomenu a je to v pořádku Vztah máme pořád krásný, ale je jasný, že na sebe máme málo času, doufám, že tato stránka se ještě zlepší a bude to všechno naprosto dokonalé
5. bře 2008 v 11:04  •  1 dítě - čeká miminko, termín má v únoru 2014  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Kristi: no koupu já, on tak asi dvakrát dal vodu do vaničky a podal osušku, jednou byli spolu ve vodě ve velké vaně, což byl můj nápad a mužovi se to líbilo...
to zas nečekám, že přijde domů a bude se starat o malýho, to je jasný.. ale myslím si, že když přijde domů, tak by mohl malýmu dát pusu a zeptat se jestli byl hodný, co dělal nebo tak, ne? Matýsek už i docela pěkně reaguje, včera se začal na nás usmívat, snaží se natahovat ruce po hračkách, krásně poslouchá, když se na něj mluví..

ono samo že to dítě je větší zábava když mu je třeba už půl roku nebo rok...to pro ženský taky, že
ale zase do té doby, to abych si fakt našla někoho na hlídání, třeba hodinu dvakrát týdně, jen abych se z toho nezcvokla... moc nevím kdy si mám odpočnout a nabrat sílu, abysme třeba někam večer mohli jít nebo začít zase partnerský život, aby si muž nestěžoval..
možná kdo máte babičky nebo nějakou tetu okolo, tak je to lepší... já tu jsem fakt sama, jedna babička v USA, druhá v Čechách, ale necestuje a u nich zůstat by taky moc nešlo, takže takhle mám fakt job 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, žádná přestávka absolutně.. mám obavy, že mi začnou týct nervy.... a to si za týhle situace fakt nemůžu dovolit, abysme se ještě hádali nebo aby malý neměl klid okolo sebe

jinak muž práci nemá tak náročnou, sice je tam asi deset hodin, ale baví ho to a sám říká, že půlku z toho nemá moc práce, kolikrát i přijde domů dost brzo, protože není skoro co dělat.. a na obědě může být dvě hodiny nebo v pracovní době jde zařizovat svoje věci... pak má třeba nárazově služebku nebo jeden den, kdy fakt maká, ale žádný tlak v práci nemá, sám říká, že se někdy diví, že je to o dost míň náročné než čekal
5. bře 2008 v 11:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
lu,ja jsem na tom uplne stejne, obe babicky daleko,taky jsem na vse sama. Muz ma velmi narocnou praci, chodi domu okolo 7 nekdy i dyl, jsou dny,kdy se s malou ani pomalu nevidej...

myslim,ze hlidani je dobry napad, taky si potrebujes odfrknout a tak. Ja cekam, az se prestehujeme a taky si nekoho najdu.
5. bře 2008 v 11:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
Zmeniť sa zmenil...a podľa mňa sa musel, keďže už nie sme len parneri, priatelia a milenci, ale aj rodičia...
5. bře 2008 v 11:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Kristi: no jo, připadám si teď jak krkavčí matka, Matýsek je ještě fakt malej.. moc ho miluju, ale prostě jsem psychicky někdy unavená.. ono třeba dvě hodiny za týden, i když je tak malý, to by snad nevadilo.. zkusím se poptat známých jestli by někoho doporučili..
že bych si takhle uloupila chvilku a třeba se šla jen tak projít... prostě na chvíli ven sama, to by mohlo trochu pomoct.. buď se starám o malýho a nebo o domácnost a nebo řeším muže, kterej je v takovým zmatku... takhle to asi nejde..
5. bře 2008 v 11:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj,tak u nás to taky stálo za to-manžel,tehdy ještě přítel,totiž nikdy děti nechtěl a když se dozvěděl,že bude otec,navrhl potrat.Nakonec jsme spolu zůstali,i miminko.Ale trvalo mu celý těhotenství a ještě nějakej ten měsíc po porodu,než se s tím plně srovnal-měl k malýmu takovej rezervovanější vztah.Ale občas uvařil,pomohl poklidit a pochoval,semtam koupal.Nikdy nepřebaloval,prý se mu dělá špatně.Až po 2 letech se přiznal,že malej je super(v té době jsme byli už zralí na rozvod) a že měl prostě jen hroznej strach z té zodpovědnosti a že si myslel,že mít děti je strašný a ono ne.A že by malej pomalu potřeboval brášku.No a už ho má.Tentokrát to bylo o 100% lepší a všichni 3 jsme si užili.A za 2 za 3 roky plánujem ještě holčičku (manžel pochopitelně chlapečka )Nakonec je z něj podle mě fajn táta a náš vztah je teď lepší-víc si vážíme jeden druhýho

Lu,ono jak mimi poroste,tak to snad bude lepší.Chlapi ty mimina vážně až tak neberou.A i tu hlavičku pak bude malej držet sám A bude s ním (pro tatínka)větší sranda
5. bře 2008 v 11:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
lu, neumím si představit, jak bych to zvládla v té situaci. Můj muž je úžasný táta, nejradši by zůstal na MD on, přijde domů, umyje ruce, převlékne se a je s malým, dokud nejde spát. Dokonce mne včera poslal místo sebe na AJ a malého sám vykoupal a uložil. On má obecně k dětem skvělý vztah.
Tím jsem ti ale nepomohla.
Určitě nejsi krkavčí matka, když si chceš odpočinout. Naopak, abys byla dobrá matky, musíš si taky odrelaxovat a dobít baterky. Takže hlídání je dobrá volba.
Pak máš ještě možnost to otevřeně říct manželovi a uzavřít dohodu - 1 večer hlídá on, pak se zase ty vybičuješ k sexu. Vím, že jsi psala, že se neumí postarat. Jde o to, jeslti na to budeš mít nervy - on se o malého postará, ale po svém, a malej to přežije. Důležité je - po svém. Když on fyzicky se nebude o malého starat, tak na ty věci kolem nepřijde. Čím víc času s ním stráví, tím se jejich vztah zlepší, on nabyde sebedůvěru v péči o malého. Ale ty musíš zavřít oči a nepřemýšlet o tom, jestli to dělá, jak má. Nebude, protože si najde svoji cestu, jak na malého. Ale je to táta, a po chvíli mu ty věci dojdou.

Ale nejdůležitější - jak si to na začátku zavedete, tak to bude napořád.

Držím palečky, ať se vše k lepšímu obrátí.
5. bře 2008 ve 12:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Když se nám Adámek narodil,byli jsme 6,5 roku svoji.Takže se vlastně díky němu nedostavila manželská krize.
Manžel žil a žije svými koníčky.Já jsem si(před tím,než jsem konečně otěhotněla)připadala tak trochu odstrčená,zbytečná...............chodila jsem jen do práce,pak z práce domů,doma jsem uvařila oběd na další den,najednou byl večer,skoukli jsme TV a šli jsme spát.Takhle to bývávalo od pondělí do pátka.V pátek jsme si zašli s kamarády na pivčo a o víkendu jsme buď jeli někam na výlet(vždy to mělo souvistlost s manželovými koníčky ),nebo jsme pracovali na zahrádce.
Když se Adam narodil,najednou jsem byla v jiném světě.Každý den byl úplně jiný,plný zážitků.
Manžel se jako otec moc neangažoval a zůstal u svých koníčků.Po půl roce začal fňukat,proč už to není jako dřív.
Po vášnivé debatě se to s ním trochu zlepšilo.Adam ho začíná konečně trochu zajímat a koníčky jdou konečně trochu stranou.
Abych to shrnula..............mě se život narozením Adámka zlepšil o 100%.
Manžel to bere trochu jinak,ale žíly mě to už netrhá,jako ze začátku.
5. bře 2008 ve 12:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dite vztah zmeni vzdycky!!!
Nekde dite partnery spoji, nekde rozdeli...
5. bře 2008 ve 13:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Lu, chlapi nikdy nebudou mít ten náš mateřskej instinkt, nebudou myslet na takovéhle věci. Na druhou stranu jak psala Kristi, že nemužeš čekat že po šichtě přijde a bude koupat. A co tvoje šichta. ta taky někde přeci musí končit.
Muj přítel od narození přebalil, pomohl vykoupat i když se bál držet malou ve vodě, ale vždycky pomohl, nekrmil, ale uspával, houpal, smál se na malou a dalších tisíc věcí i přesto že byl ve stresu z práce, z bydlení, byl unavený apod. ale je to jeho dítě, tak by se měl muž postarat nebo aspon pomoct a dát ženě ten pocit že se na něj mužeme spolehnout. Já si už asi 'bohužel' zvykla být na všechno sama jen já a malá, přítel pracuje až do večera jen tak tak stihne se s malou vykoupat.
To je jeho doména, jejich 'dcero-tatinovská chvilička' kde mamina neruší. a pak už jí oblékám do pyžámka já a dám do postele. ale snaží se i přesto že je unavenej, víkend by nejradší prospal, ale hraje se s ní.
Náš vztah se změnil docela dost, hlavně v intimním životě, na dítě nikdy nežárlil, to se mi zdá od tatinu dost povrchní, ale zase i pochopitelný.
Jasně že vaše miminko je ještě malinké, není s ním co dělat ale to se za cvhili změní. Na druhou stranu ty jsi matka jeho dítětě a on musí chápat, že si musíš odpočinout.
Držím palce, jde hodně o komunikaci a o pochopení.
5. bře 2008 ve 13:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
lu narodenie ditata do partnerskeho vztahu je dost zlomovy bod...a vas maly ma len mesiac...to je strasne kratka doba na to,aby ste si na novy situaciu zvykli-obaja,este je vsetko velmi cerstve...a to co bolo predtym sa meni od zakladu
5. bře 2008 ve 13:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
Karotky, co má manžel za koníčka, kterému se tak houževnatě věnuje?
5. bře 2008 ve 13:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
Astrane, přeju hodně štěstíčka, docela obdivuju jak jsi to všechno zvládla a trpělivostí 'přeučila' manžela a aby si uvědomil co vlastně cítil a čeho se bál. muselo to být asi občas strašný, mít ten pocit že dítě nechtěl a i po porodu ale je super, že jste si to všechno vyjasnili a že je všechno o sto procent lepší.
5. bře 2008 ve 13:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
jinak si myslim,ze se tohle jeste prejima z rodiny, z toho, jak videli nasi muzove, co delaji matky a co otcove. Muj tchan ma 3 syny, nikdy ani jednoho neprebalil apod. Tchyne je typ cloveka, ze by ho servala, ze to udelal spatne,takze se mu ani nedivim. Ja od muze nicneekala, presto me nekdy prekvapi,jak je vstricny a nekdy me nastve, kdyz si mysli, ze se doma valim
5. bře 2008 ve 14:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
My jsme dítě chtěli a naplánovali, u nás se vztah nijak nezměnil, akorát jsme teď 3. Manžel je z holčičky úplně hotový (a to chtěl kluka ), ráno než jde do práce a večer přebaluje a převléká jen on, chápe že už toho mám za celý den dost a hlavně - jak říká - s ní chce mít nějaký kontakt a tohle je skvělá příležitost, takže u toho vždycky blbnou, hrajou na schovávanou, malá se tlemí a on taky . A rád ji koupe, tam se taky vyblbnou. Když jsme se vrátili z porodnice tak říkal : teda já jsem do vás, holky, úplně zamilovanej . Práci má psychicky a časově dost náročnou, ale těch pár minut ráno a večer si ujít nenechá. Akorát teda nekrmí, že prý na to nemá trpělivost. O víkendech, když je doma, se stará a chodí na procházky a já spím. Někdy jede někam s klukama - lyžovat nebo dálkově bruslit, v létě surfovat, na kolo nebo lézt po horách - oba rádi lyžujeme, bruslíme a jezdíme na kole, takže když já teď nemůžu od malé, tak nevím, proč by neměl jet aspoň on, však už to brzy budeme podnikat všichni společně. Těšíme se, až to budeme dceru všechno učit . Prostě si tak nějak vyhovíme.

lu - ono se to určitě zlepší až bude prcek větší a začne víc komunikovat, neboj, on si taťku okolo prstu omotá , oni ty miminka je prostě tak moc neberou. Ta psychická únava je fakt strašná, nejhorší je, když je člověk se řvounkem celý den sám - já to řeším tak, že od jejího narození tak 1-2x týdně obrážím kamarádky s dětmi anebo jedu k bráchovi, který má 3 malé děti. Ona se už s dětmi dokáže zabavit a hrát si, takže mám klid. Zrovna včera jsem byla u bráchy a říkala jsem švagrové, jak si u nich vždycky krásně odpočinu, ta mi to nevěřila, protože u nich je to hrozný mazec a cvrkot, pořád někdo něco chce, něco říká, na něco se ptá, tak si myslela, že si dělám srandu. Ale je to vážně tak. Nemáš nějakou kamarádku s dítětem, že byste se navštěvovaly? Ono dost pomůže, že člověk chvíli neřeší plínky a zuby a papání a kakání, ale taky nějaký 'normální' věci a ten pláč mimča se hned líp snáší
5. bře 2008 ve 14:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
charlinka-manžel je super chlap,jenom chudák netušil,že děti jsou tááák úžasný.Ale teď už to ví.
A taky ho nenapadlo,že mě to bude pořád trápit,když nakonec se s tím přece smířil a má ho rád (mě to ale nějak zapomněl říct-prostě typickej chlap,no )Až to vypadalo,že bych mohla odejít s někým jiným,tak se probral,vyříkali jsme si všechno asi 6 let zpátky a já jsem dodneška šťastná,že jsme pořád spolu a že nám to klape(jsme spolu už skoro 11 let)

Lu,někdy je potřeba si odpočinout,i od miminka-já když jsem byla totálně grogy,vrazila jsem mimi tatínkovi a šla spát s tím,že mě má vzbudit nejdřív za 2 hodiny.Oba kluci to ve zdraví přežili.
5. bře 2008 ve 14:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
Před týdnem jsem jela trolejbusem a zaujal mě hovor nadšeného tatínka - resp. jeho věta: "no teď už je s malou konečně sranda. Jak byla malá, tak jen jedla, spala a kak... a to nebylo nic pro mě"
Řekl to hezky, o dceři mluvil s láskou, jen bylo z hovoru cítit, že to první období od návratu z porodnice asi malou vnímal jako "mimozemšťánka"
5. bře 2008 ve 14:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
jj, presne tak to je....si myslim, ze od toho roka se to zlomi, proste kdyz uz se s detma da neco delat...
5. bře 2008 ve 14:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek