Zvládání domácnosti v šestinedělí. Jak vám to šlo?

5. ledna 2016 
Ahoj holky,
termín mám sice až za 4 dny, ale pronásleduje mě noční můra, jak budu zvládat nomácnost, až si mrňouska přivezeme z porodnice domu. Každý mi říká, že nebudu mít apsolutně na nic čas. Takže nebudu zvládat domácnost a uvařit. Taky bych se ráda zeptala, jestli některé z vás, ze začátku dospávaly třreba dopoledne, nebo jste fungovali i s málo spánkem pořád. Jelikož se znám, tak vím, že když mám nedostatek spánku, tak jsem absolutně nepoužitelná. Tak jestli není hloupí ráno s malym chrnět a vstát, až uznám za vhodný.
Děkuji moc za vaše odpovědi.
Míša
19. říj 2008 v 05:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
moli: ahoj...nejlepsi co bys mohla pro sebe udelat je mit nekoho k ruce,kdo ti bude pomahat, nebude te rusit pri uceni se kojit a nebudes na to sama. Domacnost sice bude chvilku v troskach, to je uplne normalni jev, ale dulezite je se z toho nehroutit. Navar si par jidel do mrazaku, co se daji rychle ohrat, zamraz si vyvary a zeleninove polevky /pri kojeni prijdou vhod/, priprav si neco rychleho na zakousnuti co jen naskladas na talir - s ohledem na stravu pri kojeni - nakup si dopredu zasobu piti, suchych potravin, at pak neni potreba hned vyrazet na nakupy s miminkem nebo poverovat manzela. Co muzes vyper pred porodem a pak se tim nenech vyvest z miry, vyprat muze i manzel...ty prvni dny hlavne hodne pij, odpocivej a dospavej kdykoliv budes mit moznost!!! Jakmile usne miminko tak hned do postele, mas prvni detatko tak se vlastne o nic realne starat nemusis, tazke fakt dospavej co muzes, nadobi nahazi do mycky i manzel a proste sem tam nejaky ten "bordylek" se v prvnich tydnech snese. A co bych ti radila je opravdu si zvat jen ty navstevy o ktere stojis. Nevis jak ti pujde kojeni a vubec jak budes rozbolavela, takze kdo chce videt mimi tak muze zajit do porodnice, kde mas zatim stravu a vsechno zajistene. Doma pak budes mit pocit, ze nestihas ani uvarit kavu...
A neboj to zvladnes i za cenu, ze tenhle rok halt nevyhrajes soutez hospodynka roku...
drzim pesti, a hlavne lehky porod!!
19. říj 2008 v 07:40  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
ahoj moli. Přesně tak, spi jak uznáš s mimi za vhodné. Já také spala když dopoledne usnulo, i třeba až do 12h - s přestávkama na kojení, ostatní maminky vždycky - coooo žééééééé - ale nic jsem si z toho nedělala. Neboj, o vaření se bud postará muž - můj muž byl s námi skoro měsíc doma, je OSVČ, tak že si to mohl dovolit, což bylo super, protože malou jsme museli dokrmovat přes stříkačku umělým mlékem a tak jsme toho klidu moc neměli - ostatní maminky třeba říkali, že jim mimi spí celou noc, ale nám je 6měs. a nespíme celou noc ani ted. Na obědy jsme chodili tady do restaurace. Nebo nám ho muž přinesl v kastrůlku domu.

Pak jsem treba v 5h ráno když malá spala šla vařit, den předem jsem si to připravila - jako nakrájený maso, cibuli...................hrnce na plotnu, abych v těch 5h vstala a hned začala. No a pak jsem to třeba dala do trouby a šla si lehnout. Nebo když jsem dělala řízky, tak jsem si je v těch 5h obalila, brambory rychle nakrájela a pak třeba v těch 11h to dala na plotnu a skákala kolem plotny a dítěte,ale to bylo až tak ve 2měs. dítěte.

A když budeš mít někoho kdo by ti pohlídal,využívej toho. Nám nikdo nehlídá a ona pak nikoho jinýho za kočárem nechtěla, enbyla na nikoho zvyklá. Ted už je vetší, tak jí to nevadí.
A neboj, opravdu, toho se bojí každá,ale když ti i pomůže manžel, tak se to zvládne. Já bych řekla, podle toho co vidím okolo sebe, tak jsme a máme na spaní nejhorší dítě tak že když jsem to zvládla já chííííííííí
19. říj 2008 v 08:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky Míšo,jak píše tannawe,nestresuj se,co ještě jde(ono to už moc nejde ani teď,viď) to udělej a až budeš doma s mimčem spi podlepotřeby s ním Ten nedostatek spánku nejde dohnat,ale tělo se aspoň trochu srovná,i když spoustě holek hodinový spánek moc nepomáhá,mě to pomáhalo hooodně...pak když sem začla kojit po 3hod,to už byla paráda a teď mi malej už skoro měsíc spinká celou noc ,což je paráda.
A na ten domácí bordýlek se vykašli Ono ti nic neuteče a manžel má snad taky ruce aby pomáhal,no ne? (Já sem teda sama,mezi námi děvčaty)JInak na snídaně nemám moc času dodnes,malej se nají ráno 3x než se najím já
Hlavně žádný stres,to miminku nesvědčí Hlavu vzhůru a lehký a rychlý porod přeji
19. říj 2008 v 08:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
to jsou kecy, to je hruza. Jak moje tchyne, to bylo furt jeste se vyspi, pak uz se nikdy nevyspis, neuvarim, neusteles atd. Zvladnou se to da, nikdo mi nepomahal. Vsak to miminko se naji a 3 hodiny spi, to neni tak sileny...a samo, ze pomahal muz, chodil na nakup atd.
19. říj 2008 v 08:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
já teda chtěla mít doma mamku a pak jsem to odřekla, zvládnout se to opravdu dá celkem v pohodě. Malý miminka většinu dne prospí (pokud to není jeden z těch případů, kdy jen a jen pláčou) a šestinedělí bylo asi nejpohodovější, teď je to daleko horší záhul, ale to už ti nikdo nepomůže

Já to řešila tak, že jsem vařila jednoduchý a rychlý jídla, šunkafleky, špagety, saláty, polívky, občas i párky... anebo vařil přítel a když ne, tak holt chápal, že jsem nevyspalá a že to občas člověk nestíhá... úklid? no, taky se to dalo, ob den jsem vytřela a vyluxovala - to je za chvilku, na nádobí jsem si teda před porodem pořídila myčku a ten záchod a vanu jsem taky stíhala umejt v pohodě...

kupodivu jsem byla kdysi dávno obrovskej spáč, schopná jít spát v osm večer a spát do druhýho dne do oběda - v šestinedělí jsem skoro nespala a ani mě nenapadalo jít si lehnout přes den - až na pár vyjímek, ale chodila jsem spát teda v osm (asi tak 14 dní) pak už jsem si na ten nedostatek spánku zvykla a teď spím ještě míň než v tom šestinedělí...

buď v klidu, zvládneš to v pohodě a ono všechno nemusí být na sto procent hlavně klid a žádný obavy
19. říj 2008 v 09:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
kristi - jak komu spí 3 hodiny... já malého kojila skoro celých 6týdnů co hodinu ,ve dne v noci !!! a k tomu mi malej prospal mezi kojením jen první týden,pak už spal max 4hodiny za den dohromady!!! Nemá každej štěstí na hodné mimi ,co se nají a spí a pak ještě prospí celou noc. A jak sem psala,já sem na vše sama,dělám i chlapský práce kolem baráku a není to žádná prdel a teď vše dělám až večer,když malej kolem 8mé usne,přes den mi po půl hodinách naspí tak 3hodiny ....ale tady jde o to Míšu podpořit a ne se vyjadřovat ke kecům co má tvoje tchýně
19. říj 2008 v 09:37  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
dnada: myslim, ze Misa jeste neporodila, takze se opravdu nevi, jak hodne nebo zlobive bude mit miminko. Ptala se, jak jsme to zvladly, tak jsem na to popravde odpovedela a tim ji asi podporila v tom,ze se to zvladnout da a je jen na ni, jak si to udela, boze...
19. říj 2008 v 09:39  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
já jsem domácnost v šestinedělí vůbec neřešila, byla jsem pořád nevyspalá, přes den spát nějak neumím a v noci se pořád kojilo. Vařil manžel, uklízel manžel a já byla ráda, že jsem ráda. My jsme ze začátku kojili co hodinu a půl, takže na domácnost jsem fakt neměla ani sílu ani náladu.
19. říj 2008 v 10:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
souhlas s Kristi, ostatně myslím, že jste se jen nepochopily Dnada, když čtu tvůj příspěvek, tak vlastně jinými slovy říkaš to samé - jsi na vše sama a zvládáš to (musíš to zvládnout), nezbořil se svět. A o to tu jde, nešílet hned, Míšu spíš podpořit, že se to zvládnout dá a je jen na ní, jakým způsobem. Nikdo nepředepisuje, kdy máš nebo nemáš spát, uklízet, atd, atd, atd... Sama zjistíš, jaký režim vám bude vyhovovat a podle toho se zařiď, na nic a nikoho jiného bych se neohlížela
19. říj 2008 v 10:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
.....jasne, Molicko, nestresuj se! Ja jsem prijela s malou z porodnice, doma na nas cekali jeste 2 braskove (3 a 6 let), barak, cokl...zvladnout se to da a taky se to vsechno zvladne. Neboj, sestinedeli je bubak, ale u kazdeho je to jinak, tak zatim nepremyslej, jak zvladnes domacnost. Manza trochu vypomuze a bude to pohoda .
19. říj 2008 v 10:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
čau Míšo,no jasně, že to stihneš, taky mi každý říkal, že nic nestihnu, ještě ve 12 budu v pižamu, nenamalovaná...atd.Z pižama lezu od začátku hned po tom, co vstanu, sebe upravím, když je malej napapanej a hraje si, dřív, když spal....domácnost se stihnout dá, mě první týden vařila tchýně, pak jsem už fungovala i na vaření sama.Myslím, že v 80% případech fakt malé mimi hodně přes den prospí, pak jsou taky babičky na vození a to se pak uklízí jedna báseň manžel pomůže...taky jsem z toho stresovala, ale myslím, že je to fakt pohoda, když nemáš za zadkem další 2 dětičky, to klobouk dolů holky, co to tak máte, to bych asi zešílela
19. říj 2008 ve 13:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mě teda mimi od začátku přes den spalo hodně málo. Na začátku trpěla malá na prdíky a teď to jsou zoubky, takže jakmile usne, tak ještě dnes se vším praštím a jdu si lehnout taky. V šestinedělí mi nosila jídlo máma a nebo uvařil manžel večer. Takže já jsem ze začátku domácnost a uvařit nestíhala, ale ani jsem se o to nepokoušela. V jedné knížce jsem četla že se má šestinedělí trávit v posteli, tak jsem si říkala jak jsem dobrá že neležim No mít doma ještě další starší dítě, tak by bylo asi u babičky. Ještě že bydlí jen kousek. Ale já nikdy nepatřila mezi ty hyperaktivní ženský co všechno stíhaj
19. říj 2008 ve 14:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kim, nezesilela....bylo to fakt fajn, no fakt ze jo
19. říj 2008 v 15:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Molicova, zkus to teď neřešit. Těžko dopředu odhadnout, jak se budeš cítit, jak dopadne porod, jak půjde kojení, jak bude prcek spinkat ... každopádně platí "odpočívej, když mimčo spí", spousta věcí doma se dá udělat s dítětem ve vaku nebo šátku, nebo když má klidnou chvilku.
Myslím, že zas takovej bordel se doma neudělá, abys musela furt kmitat a navařit si můžeš do mrazáku, nebo může vařit manžel, nebo holt budete jíst pizzu, na to se neumírá A na prach za skříní taky ne

U staršího jsem se válela celý šestinedělí, měla jsem pěknou poporodní depku, nebylo mi dobře, furt jsem řvala a na všechno kašlala. Teď naopak lítám a jsem plná energie.

To se prostě dopředu odhadnout nedá Hlavní je tolerance tvoje i okolí.
19. říj 2008 v 16:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
já bych to i v šestinedělí stíhala, malej pořád spinkal. Ale všichni říkali, ať si odpočinu, tak jsem odpočívala. ...myslím, že se nemáš čeho bát. Já třeba skoro vůbec nevařím ani teď...vaří v 90% manžel, je to jeho koníček...takže mám spoustu času na to ostatní
19. říj 2008 v 16:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
holky moc děkuji za podporu. omlouvam se nekterym, kterym asi prisla moje otazka hloupa, protoze to zvladaji. ale jsou to zrejme hormony. strach z porodu a vstup do neznama. takze jeste jendou diky. Misa
19. říj 2008 v 19:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Miso, hloupa otazka to samozrejme neni, kazda z nas tim asi prosla. Zvladnes to, neboj..nic ti neutece a nikdo ti nebude nic vycitat....
19. říj 2008 v 19:51  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
diky kristi, ale mela si asi pravdu, musim to resit, az to nastane. ted se tim zatezuju a pritom vubec nevim jaky budu mit mimco. manzel je super, ten mi urco pomuze. musi se to proste nejak zvladnout. spis mam pocit, ze se uz snad rozsypu. uz bych to chtela mit za sebou a myslim na blbosti. Dikes
19. říj 2008 v 19:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
no vidis, tak jeslti manza pomuze tak mas na pul vyhrano..ja byla desne namachrovana a chtela jsem to zvladat sama a trosku se mi to vymstilo...manza tak max. pohlida...
19. říj 2008 v 19:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
molicova
Na všechno se vykašli a mysli hlavně na sebe a mimi. Spi a hodně pij a nezapomínej jíst. Já jsem po porodu chtěla všechno zvládat a stíhat jako před porodem + k tomu mimi a nakonec jsem byla na pokraji zhroucení. Babičky nabízely pomoc, ale já nechtěla. Nakonec jsem přijala a jak se mi ulevilo. Hlavně nic neřeš teď, uvidíš sama jak to bude. Třeba ti bude mimi hodně spát a ty nebudeš vědět co s volným časem. A když ne, tak co! Ono se to nezblázní.
19. říj 2008 v 19:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
uz jsem v klidu, necham tomu proste volny prubeh, mam okolo sebe dost lidi, co mi urcite pomuzou. nejsem z tech co bych odmitala pomoc, takze se nebudu branit. diky moc, musim jit, ale strasne moc moc dekuji. papa
19. říj 2008 ve 20:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
molicova: taky si myslím, že to VŮBEC není hloupá otázka....já měla úplně stejné obavy...Navařila jsem pár jídel do mražáku na první dny, manžel měl 14dní dovču, takže byl s náma. Byla jsem tak unavená, že jsem spala, kdykoliv to jenom trochu šlo a bylo mi jedno, jestli mám uklizeno, navařeno atd....Už v porodnici jsem měla dost velké problémy s kojením a bohužel to přetrvalo i doma....Mlíčko se nějak nechtělo rozjet, takže se malá budila i co půl hodiny, já dělala co mohla, ale bohužel jsem se nerozkojila....A jak jsem si to vyčítala, kolik času probrečela a nadávala si, co jsem to za matku (to už mi vůbec k mlíku nepomohlo! ), ale asi za to mohly hormony....Pak jsem si uvědomila, že nejdůležitější je spokojené mimčo a mamina a kojení není střed vesmíru. Takže se z ničeho nehroť, měj někoho k ruce, kdo ti pomůže a obejme tě a hlavně tě povzbudí, když budeš mít pochybnosti.....A porod?....Neboj, já se taky bála...Dá se to zvládnout...Jen si trochu nacvič správné dýchání, tlačení a při porodu si představuj, že miminko je čím dál blíž a že za chvíli už bude s váma....a pak ten pocit, ta radost, když je venku...no prostě náááádhera.....vzpomínám na porod, jako na jeden z nejkrásnějších zážitků...fakt to STOJÍ ZA TO!!! Držím palečky
19. říj 2008 ve 20:10  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahojky, tak u nás teda byl pěknej bordel Celý šestinedělí jsem domácnost vážně moc nestíhala, když přišla mamka nebo ségra tak pomohly s úklidem, nejvíc jsem ocenila když donesly jídlo - hlavně na vývarech jsem byla závislá Taky bych si dopředu zvážila jestli tam vůbec budeš někoho po návratu z porodnice chtít, já mamce řekla ať dojede a ve finále to bylo spíš na škodu, příště bych spíš chtěla být sama a zžívat se s miminkem, vytvořit si vlastní režim a pak si zvát návštěvu, byť se jedná o maminku. Ale to je jen moje osobní zkušenost, třeba někdo jiný namítne že by to bez pomoci maminky nedal Dneska zvládám i vařit a uklízet a to dítě spí 2x-3x denně 20 min, kde jsou ty časy kdy chrnělo celej den i noc a budilo se jen na jídlo Určitě hodně spi, kdykoli to jde, já taky chrněla furt, byla jsem vyfluslá a potřebovala dobíjet baterky. Časem se to srovná
20. říj 2008 ve 20:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj, nevim jestli tady ma nekdo 2 deti. Ale Ja mam 4 apul rocniho chlapecka - LMD s hyperaktivitou a 11 tydenni holcicku. 6-ti nedeli a i ted je v pohode. Mycka umyje, uvarit stacis taky. Vareni zabere max - pul hodiny az hodinu a pri tom muzes delat dalsich XY cinnosti. pracka taky vypere. povesit muze manzel a nebo ty - ppar minut. Zehleni urcite nebude spechat. Malyho jsem kvuli sourozeneckemu syndromu mela prvni tyden z porodnice doma spolecne. A bylo to pohoda. Zalezi na Tve psychice. To ze s tebou bude nekdo doma - Njehorsi je maminka nebo tchyne,, ty jsou nejchytrejsi, ale plno veci maji opravdu 30 let starych. Neposlouchat je a delat podle sveho. U prvniho jsem si i dopoeldne jeste zdrimal, ale u dvou to nejde, takze nyni spim plus minus 6 hodin. V noci kojim tak 2 -3 x. Pres den neco udelam doma, kdyz mala spi, chodim pro maleho do skolky, na krouzky. Malou si davam do Baby vaku a vse jde jako po masle. Hlavne klid-
21. říj 2008 v 09:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
JJ zvládnout se to dá!!já jsem to taky zvládla.Dopoledne jsem uvařila,pak jak šla malá spát tak jsem zalehla taky,a jak mańžel přišel domů z práce tak jsem uklidila a zase byl klid s domácností!!Jen je třeba si to umět uspořádat a udělat si to tak jak tii to bude vyhovovat,hlavně napanikařit!!!Začátky jsou vždycky těžké,ale jak najedeš na správnou vlnu tak to pujde už samo
21. říj 2008 v 10:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj, taky přidám své zkušenosti.Jsme s manželem sami v Praze, a rodiče máme oba daleko. Manžel po porodu se mnou doma zůstal nakonec jen dva dny, ale nakonec to zvládáme. Ze začátku malej docela dost spal tak jsem mu svůj spánek přizpůsobila. Když jsem teď hodně unavená, tak dám večer(tak v 8) manželovi po kojení dítě a jdu spát. Oni se vyblbnou a já si odpočinu. Jinak teď jsem dostala půjčený babyvak a malej se v něm uklidní a spinká. Tolik se toho s tim dělat nedá, ale dobře se s tim surfuje na Koníkovi. Jinak přes den jím těstoviny, krupicovou kaši..no takový rychlovky, ale stačí mi to.... Když přijde manžel večer domů nebo má malej dobrej den tak zvládám i pečení Neboj určitě se to dá zvládnout i když nebudeš mít ze začátku nikoho k ruce.....
přeju pohodový porod a zdravé mimi
22. říj 2008 ve 12:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky,

jojo, dá se to zvládnout, ale taky bych řekla, že dost záleží a porodu. Já rodila normál, pak nastaly kompilkace a malá šla ven císařem pod celkovkou anestozii. Pvních 6 dní v nemocnici se mi dost blbě chodilo a byla jsem ráda, že nakrmím aspon malou. Pak jsme přišly domů a tady byla moje mamka-mám ještě psa, kterej je pěknej lump a chodí ven 4x denně takže chodila mamka. Ale zvládnout se to jakžtakž dá, je teda pravda, že mamka chodí s tím psem, ale jsem schopná uklidit, uvařit a postarat se o malou a to chce malá pít po 1,5 přes den a po 3 hodinách v noci a začíná být pěknej vztekloun. Jen upřímně nevím jak dlouho to člově vydrží. Protože už jsem teda tak utahaná, že sotva vidím a přes den se mi podařilo usnout 2x, tak nevím. Každopádně si myslím, že opravdu, když je možnost tak je dobrý si lehnout s miminkem a na všechno ostatní se vyprdnout. Miminko nepotřebuje umytou podlahu, ale vyspanou a pohodovou mámu!!!!!!!!!!!!!!!!!!
22. říj 2008 ve 13:05  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
moje šestinedělí: spím, když spí mimino. Čili skoro vůbec Měla jsem nespavce, kojila jsem co dvě hodiny ve dne v noci po dobu jedné hodiny, takže furt. Vaření? Uklízení? Byla jsem ráda, že jsem se zvládla 2x denně osprchovat (očistky jsou docela silný), jedla jsem při kojení (máti v jedné ruce talíř s polívkou, v druhé rohlík). Ale zvládla jsem, zvládneš taky..Prach u nás přišel na řadu až dva měsíce po porodu a taky žijeme.
V předporodních kurzech nám říkali, že šestinedělka má za úkol pouze 6 věcí. Jíst, pít, spát, mýt se, přebalovat a kojit.
22. říj 2008 v 16:52  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Maminkám, co jim doma přítel pomáhá závidím. U nás je to po porodu doma skoro jedna velká katastrofa :( dokud jsem byla v porodnici tak pohoda i přítel byl v pohodě a nadšený z malého, ale co jsem doma, vše jde do háje. Domácnost jde bokem, neboť prcek v jednom kole brečí a proste nemam ani chuť ani energii na nic. Přítel dělá krátký dlouhý týden v práci, ale jakmile má volno, tak mě ráno ženě z postele s tím, jestli nemyslím vážně, že budu furt jen vyspavat a ze bych mohla jít třeba vařit a jít pořádně uklidit. Podle něj se nemůžu přizpůsobovat malému, jinak budu prý jeho otrokem apod řeči. Jedná babička bydli daleko na druhém konci republiky a druhá chodí do práce, takže vozit malého nechodí a přítel s nim sám ven nepůjde. Po pravdě už začínám být docela zoufalá, nevyspana a vydeptana.
Kdyby to bylo jen na mě a byla bych sama, tak bych spala kdykoli by spal i malej a na domácnost bych kaslala než by se prcek trochu srovnal.
12. srp 2015 v 10:06  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@mannon tak to tak dělej...prcek ti bere hodně energie a že to muž nechápe je hodně smutné..je to jeho dítě stejně jako tvoje. říká že se necháš zotročovat dítětem a zároven žádá abys byla otrokem jeho. nenech si s.át na hlavu...je to těžký období..prožíbvám ho taky a proto to vím..naštěstí mám ten druhý typ muže..díky Bohu za něj. drž se a dělej si to po svém.
12. srp 2015 v 10:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Tvůj příspěvek