Maminky po 35, co plánují zůstat u jedináčka (ne ze zdravotních důvodů)
Ahoj,
zakládám diskuzi pro maminky po 35 co plánují mít jen jedno dítě. Pro upřesnění, ne ze zdravotních důvodů, ale prostě z vlastní vůle. Hlavně z logistického a praktického důvodu..Své dítě samozřejmě milujete, je pro vás nejúžasnější na světě a mateřství si užíváte. Ale prostě si pak chcete i užívat další životní radosti, věnovat se prckovi na maximum, plus nějaká ta kariéra atd. Podělte se s námi o vaše názory a inspiraci.
Prosím diskutejte k tématu, tj. bez komentářů typu dítě jedináček je chudáček, rozmazlený, osamocený atd.:D
Děkujeme za názory..
no a treba to predtim neslo -nebyl chlap, byly jiném závazky, nebo proste jeste nemela pocit ze by chtela .... a je snad lepsi řešit to predem....ja si myslim ze početí deti, návrat do prace, užívání si života jsou ryze osobní rozhodnutí a nikdo kolem do nich nema co mluvit, nikdo kolem nezna vsechny důvody... pro mne je lepsi jedno spokojene dite matky jakéhokoliv věku nez hon za "správnou rodinou" podle nějakého nynějšího diktátu 🙂
Letos mi bude 33 a za pár dní se mi narodí moje první dítě. S myšlenkou na to, že bude jedináček si pohrávám přesně z důvodů, co zmiňuješ, @kukokuko. Uvidime, jak mi to mateřství půjde, jak se mi bude dařit kombinovat to s kariérou (mám skvělého zaměstnavatele, který matky s dětmi hodně podporuje). Na druhou stranu máme velký dům a já mám skvělou sestru, se kterou jsem si hlavně teď v dospělosti velkou oporou, takže bych o tohle nechtěla svého potomka jednou připravit. Zatím se tedy racionálně kloníme spíš k tomu, že druhé dítě bude. Ale to ukáže až čas 🙂
@rajecka tvoje poznámka není hnusná, spíš hodně omezená. Každý k rozhodnutí mít děti dospěje v jiném věku a každý věk má své výhody i nevýhody. Mít dítě brzo fakt není žádná zásluha.
@kukokuko - syn se narodil pár týdnů před mými 34 narozeninami, od začátku jsme plánovali jenom jedno dítě a jsme takhle spokojení, dneska už je mu skoro 10.....ale kariéru teda ani jeden z nás vůbec neřešíme, jsme spokojení v zaměstnání, kde nás to oba celkem baví a finančně nám to stačí na běžný pohodlný život, ne nějaký velký luxus, ale máme všechno, co potřebujeme a chceme....ani jeden v práci nemáme nějakou možnost postupu a nikdy jsme o to ani nestáli.....takže asi tak.....synovi se věnujeme odmalička maximálně, navíc on byl od narození dost náročné dítě - nejedl, nespal, pak jsme od 3 let řešili nemluvení, logopedii, speciální školku, logo školu....takže ani později jsme o druhém neuvažovali, mám pocit, že by to druhé bylo trochu odsunuté s tak náročným starším sourozencem.....navíc, my jsme už od začátku fakt plánovali jen jedno, takže to tak asi prostě mělo být....užíváme si volno, výlety, akce, jsme hodně spolu....pravda, párkrát jsme si říkali, že kdyby měl sourozence, tak by si víc vyhráli spolu a nevyžadoval by tolik pozornosti od nás, na druhou stranu bychom zase řešili věčné sourozenecké šarvátky, jak si pamatuju i ze svého dětství s bratrem a co slýchám i od známých, kteří mají víc dětí....ono všechno má svoje pro i proti 🙂
Ahoj, mít jedno dítě fakt není hnusné. Je to opravdu věc každého a existuje spooooustu důvodů, proč to tak žena chce mít! Není to vůbec o sobeckosti!
Napíšu Ti svůj příběh.......vždy jsem si plánovala, že do 30 let budu vdaná a budu mít 2 děti. Haha, dělejme si plány😅 Toho správného chlapa jsem potkala pozdě, až po třicítce. Můj první syn přišel neplnánovaně. Byl rozhodně chtěný, ale plánovali jsme ho až trošičku déle. Narodil se těsně před mými 35 narozeninami. V té době jsme totiž opravovali starý baráček a bydleli 50 km od sebe. Mateřství a hlavně okolnosti kolem mě tak vykolejily a dostaly, že jsem chtěla pouze jedno dítě. O dalším jsem vůbec neuvažovala. Ano,byla to třeba i skutečnost, že se musíš téměř vzdát sama sebe, svých zájmů, koníčků.....studovala jsem dlouho, mám dvě školy a obor, který zkrátka vyžaduje VŠ. Najednou mi přišlo, že všechna snaha a úsilí bylo k ničemu........byla jsem doma mezi plínkami, bobečky, blinkáním....😀 Navíc jsem byla na malého téměř sama. Pomáhala mi hlavně mamka. Muž byl 50 km daleko a každou volnou chvíli byl na baráčku, abychom konečně mohli bydlet. No, a co mě v té době nejvíce zasáhlo, byl příběh mé kolegyně a kamarádky. Čekaly jsme naše děti nastejno, jenže ona vážně v těhotenství onemocněla. Porodila zdravé děťátko.....bohužel 17 měsíců poté odešla navždy. V ten moment jsem věděla, že žádné další dítě prostě nechci!!! Říkala jsem si, radši jedno dítě a zdravá, spokojená máma, která ho snad dovede do dospělosti.
Co mám psát dál🙂 Bude mi 39 a doma mám 7 týdenní miminko. Bylo to rozhodnutí rozhodně racionální, strach byl velký! Dnes jsem za něj šťastná🙂 Otevřel se mi další, zcela nový rozměr.......je to jiné mít více dětí než jen jedno. Najednou mám pocit, že jsme takto více kompletní, neměnila bych. Uvidíme, jak to budu vnímat za 10 let😀
Já mám tedy nakonec 2 děti, ale Tvému rozhodnutí zůstat u jednoho plně rozumím!!
Zařiď si život tak, jak to cítíš a chceš! Těhotenství je dost riziková záležitost po stránce zdravotní, i pro zdravou ženskou. Může Ti to trvale změnit život jako mé kamarádce.....a nebo také jako mně🙂 Hodně štěstí!
tak ja jsem sveho druheho muze poznala v necelych 35 letech, to se proste ovlivnit neda. Vedeli jsme, ze dite chceme ( ja mam teda uz 11 letou z prvniho manzelstvi), zadarilo se a dcera se narodila par dni po mych 36. narozeninach. O dalsim jsme mluvili a nechali to jeste chvili otevrene, ale spis jsme oba z ciste racionalnich duvodu pro "jedinacka". Zcela sobecky si cheme uzit zivot jeste spolu, mame plany, sny atd...ne, ze by to se dvema neslo, ale ja nechci byt ve 40 zase mama a pomalu do duchodu se o nekoho starat.....
@elu to máš svatou pravdu. Vím, že nikdy nebudu litovat, že jsem si pořídila druhého syna. Když jsem psala svůj příspěvek, tak mi tak běželo hlavou, jak to budu zvládat za 10 let - bude mi skoro padesát, budu řešit přechod a do toho sotva dvanáctileté dítko s počínající pubertou😀 proto už v prvním příspěvku ten vysmátý smajlík......některé mé vrstevnice budou svěží babičky a já utahaná matka dvou puberťáků😀 😀
každý at se rozhodne podle sebe ale napíši vlastní zkušenost....já jsem byla jedináček (jinak to bohužel nešlo) a dodnes bojuji se samotou...v dětství jsem byla hodně v kolektivu a se sestřenicíc apod.ale sourozence prostě nikdo a nic nedokáže nahradit, v dětství kvůli blbnutí, ted v dospelosti pri péči o starší členy rodiny...
Omlouvám se, že budu hnusná, ale dle mého názoru by ženská po 35, která teprve pomýšlí na dítě a zároveň už řeší kariéru a svůj volný čas, by se na to mě měla vybodnout a dítě si nepořizovat žádné.