Jaký byl porod

marki
10. kvě 2006

Ahoj kočky, to, co teď napíšu, se týká mého prožitku z porodu. Hned na začátku musím napsat, že se nemáte čeho bát, a že ym ženský vydržíme úplně všechno... 😉

Náš Kryštůfek se narodil 02.05.06, takže zážitky jsou ještě čerstvé. Ale od začátku.....

Už z neděle na pondělí (tj. 01.05.06) jsem skoro celou noc nespala, protože mě navštívili poslíčci....břicho mě bolelo v nepravidelných intervalech po dvou hodinách, pak hodina klid, a pak to zase na dvě hodiny přišlo...prostě celou noc jsem byla vzhůru, ale nějak jsem cítila, že to ještě nebude ono.... 😲 Ale pro jistotu jsem tu noc vařila manžílkovi na druhej den oběd...polívku, maso a brambory.-....stejně jsem nemohla spát...

Celej den už to bylo takový nijaký...a odpoledne, když jsme šli s Jožíkem (mým manželem pro nezasvěcené) na procházku, tak jsem si odskočila do nemocnice, aby se mi podívali na mimčo....řekli mi, že buď můžu jít domů, že to klidně může přijít za 3 hodiny nebo za 3 dny----prohlásila jsem (a všem to doporučuju), že radši půjdu domů (i když, my to máme do nemocnice 5 minut autem, že 🙂 )...navečeřela jsem se, dala jsem si teplou lázeň, pak jsme s Jožíkem hráli hry,,,,,,a pak přišel večer, já seděla u PC a psala tady na beremese....a v tom na mě přišly první kontrakce.....takže jsem si je začala zapisovat....a byly pravidelný....a hlavně úplně jiný než ty všechny předtím....prostě mě bolelo v podbřišku, jako když to máte dostat, ale ta bolest neustává.....takže jsem se uchýlila do ložnice, kde jsem poklečmo k naší posteli začala vydýchávat...po 20 minutách za mnou přišel Jožík a pochopil situaci, na nic se neptal, chytil mě za ruku a hladil po zádech.....tohle všechno začalo ve 20:45 h a do 23.00 h jsem to vydržela....pak jsem si řekla Jožíkovi o vanu, ale na tu jsem už neměla náladu, takže jsem se osprchovala a naznačila Jožíkovi, že si jedeme pro mimčo, že už to nemůžu vydržet....kontrakce byly po 4 minutách,,....po cestě, která nám od baráku až do pátého patra porodnice trvala 21 min, tak jsem je měla celkem 5 x.....musela jsem se vždycky zastavit a vydýchat....

v porodnici nás přijali s úsměvem, byla tam stejná paní doktorka jako při odpolední kontrole.....takže jsem ležela kvůli křivce asi půl hodiny, což bylo hrozný, když se při kontrakcích nemůžete procházet.....pak přišel na řadu klystýr, což je naprosto pohodová věc, naopak vám pomůže se uvolnit.....(tam jsem teda manžílka nebrala)......potom jsem šla rovnou do sprchy, kde mě mnažílek osprchovával.....postupně jsem si přidávala teplou vodu....a tady, i když masírovaná vodou, tak si tenhle okamžik, kterej pro mě představoval věčnost, pamatuju jako nejhorší z celýho porodu.....ta bolest, tak se nedá popsat....ale celou dobu jsem si říkala- bude hůř, holka, bude hůř.....pak mi dovolily jít na gauč, kde si mě ale jen prohlídly a řekly, že už jsem hodně otevřená a že už to nebude dlouho trvat....což se nádherně poslouchá a dodá vám to spoustu energie...takže jsem šla rovnou na sál...detaily už popisovat nebudu, na stole jsem vystřídala polohy na boku i na zádech, a pak mi doporučily stoupnout si za stůl a tlačila jsem v podřepu....zezadu mě přidržoval Jožík a bylo to super, protože jsem se nádherně uvolnila.... 😉

Nakonec ta finální fáze, kdy jsem tlačila s nohama na koze trvala 20 min a to halvně proto, že mám úzkou pánev....ale tohle už vůbec nebolelo, jen posloucháte, co se děje kolem...protože mně slábly kontrakce, a tak jsem se začala bát o mimčo....jak jsem tlačila, tak vždycky vykouklo kousek hlavičky a zase zalezla....tohle se opakovalo asi pětkrát, byly tam kolem mě už čtyři lidi....+ Jožík a ti všichni se nám snažili pomoc....nakonec mě musely nastřihnout a mimouš byl na světě....tak nám řekly, že je to kluk.....a Jožík běžel za ním, aby viděl, co všechno se děje.....a pak hrdě kráčel po sále, zatímco mě zašívaly....40 minut....a to mi bylo všechno jedno....věděla jsem, že je mimouš v bezpečí a tak jsem zápasila s paní doktorkou, která mě zašívala...sice jsem dostala injekci na umrtvení, ale asi to nepomáhá...mně teda určitě ne....ale nevadí...když mě zašily, tak jsem šla za těma svýma chlapama do tzv. obýváku, kde jsme v klidu pobyli první minuty našeho štěstí....a to bylo opravdu super....ten klid a očuchávání miminka....a pak jsem musela po hodině se osprchovat a šli jsme na pokoj.....a tím skončil náš nejkrásnější den a zážitek, který jsme s Jožíkem zažili....

mějte se hezky a ničeho se těhulky nebojte, každý porod je jiný, ale všechno stojí za ten okamžik, kdy vidíte svoje miminko na světě...a hrdýho tatínka u toho....bez něho by to nebylo ono....a jeden druhýho si vážíme ještě víc..... 😉 a na bolest rychle zapomenete----

dobrou MArkí a Kryštůfek

neeve
1. črc 2007

Bude to dlouhý, předem se omlouvám, já to jinak neumím 😀
Tu sobotu mi bylo tak nějak podezřele. Prostě divně. Jako by na mě lezla chřipka nebo co, bolela mě záda, byla jsem prostě jak přejetá. Měla jsem pět dní před termínem, hlenová zátka odešla už ve středu po kontrole, kterou jsem dopoledne absolvovala. Tam mi bylo řečeno, že jsem krásně připravená, stačí jedna bouřka a jedu. Prý na příští kontrolu již nepřijdu.
Tu sobotu jsem měla jít ještě kamarádce na svatbu, aspoň se podívat na obřad. Dopoledne jsem jí napsala, že to vidím špatně, že mi není dobře, že to tam asi neustojím, ať se nezlobí. Jenže se mi zase udělalo nějakým zázrakem dobře, ještě jsem šla vařit oběd a u něj jsem si nadávala, že jsem na tu svatbu klidně jít mrknout mohla, vždyť mi nic není. Obědem jsem se řádně nacpala a šla se natáhnout na gauč. Manžel se připojil a usnuli jsme. Vzbudila jsem se asi za hodinu, před třetí hodinou odpoledne a cítila podivné šimrání, posadila jsem se a polilo mě horko protože jsem cítila, že „něco teče“. Vzbudila jsem manžela a hnala na záchod. No jo – fakt je to plodová voda. Najednou panika 😲 😕 Ó bóže, už je to tady, nejsem připravena, já jedu fakt rodit 😀 😅 , seděla jsem s ručníkem mezi nohama na gauči, připravená, převlečená, s taškou u nohou a čekala až se manžel k tomu porodu oholí 😀 Oba jsme byli vyjevení a trochu zmatkovali. Hlavně já. Ale jakmile jsem se přesunula do auta, tak se mě najednou zhostil absolutní klid, pocit něčeho naprosto normálního a přirozeného. Prostě pohoda  V klidu jsme dojeli do porodnice a mě začínalo pobolívat v podbřišku, nepravidelné kontrakce.
Na vrátnici v porodnici – paní měla na okénku lísteček „přijdu hned“. Přišlo mi to strašně komické 😀 😀 😀 Stáli jsme před okénkem, mezi námi taška do porodnice a čekali až paní přijde, koukali na sebe a smáli se tomu. Bylo mi naprosto fajn. Paní opravdu za chvilku přišla, když nás viděla, tak ještě zrychlila, do toho jí začal zvonit telefon, tak ho ještě zvedla – „Ano Maruško, přijedeme, ne nekoupila, Fanda mi to říkal, ….. já tu mám paní k porodu, já Ti pak zavolám, jo?“ No to snad není pravda, to je hlína 😀 , já se snad toho příjmu nedočkám 😀 😀
No paní se omlouvala a už nás vedla k výtahu a na příjem. Po cestě se ptám – je nás dneska hodně? Jooo, už jste asi pátá za moji službu, co já vím… - Výborný, zase mi to přišlo hrozně k smíchu. 😲 😀
Na přijmu mě prohlédli, ano, už si vás tu necháme, dáme monitor a kapačku kvůli streptokokovi. Kontrakce jsem zatím měla velmi nepravidelné.
Manžel mezitím čekal, kdy ho zavolají. Tak jsme udělali monitor, dali kapačku, klystýr a pak mě poslali do sprchy, ať tam sedím než se uvolní předporodní místnost, kde už je trochu větší komfort. Mně to bylo vcelku jedno, bylo mi v té sprše fajn. Jo a klystýr není nic tak strašného, nevím proč se tomu všichni snaží tak vyhnout. Je to trochu potupné, když vám zavedou trubičku do zadku, trochu nepříjemné, ale vůbec nic čeho bych se měla děsit.
Manžel už byl také u mě, seděl u sprchy, dával mi po douškách napít, já měla kontrakce po pěti minutách. Byla to taková bolest jako při MS, trochu silnější, ale v pohodě se to dalo rozdýchat. Tak jsem si tam v klidu hověla ve sprše, povídala si s manželem a byla moc ráda, že je se mnou,že se nenudím 😀 Bylo asi půl šesté.
Pak už začaly trochu silnější kontrakce po třech minutách, ale pořád se to nějak dalo. Říkala jsem si – to je docela pohoda, fakt. Ale raději jsem poslala manžela, ať to jde nahlásit.
Přišla pro mě jiná PA než předtím, byla úžasně hodná a milá. Mám se přesunout do té jiné předporodní místnosti. Tam to bylo moc hezké, udělali znovu monitor, doktorka mě prohlédla a konstatovala, že se parádně otvírám, ještě chvilku a už to prý bude. Pro jistotu mi ještě dali čípek. Znovu jsem zalezla do jiné sprchy a cucala bonbon s hroznovým cukrem a kostky ledu. Pít už jsem nesměla a led byl parádní, moc mi chutnal 😵 Ale – začínalo se to rozjíždět…..
Od sedmi hodin kontrakce po dvou minutách, bolest jako kráva. Hrozně důležité bylo dýchání, to se fakt nesmí zanedbávat, jinak je to ještě horší. Klečela jsem na všech čtyřech, manžel mě zezadu masíroval, jak mu ukázala PA. Pod sebou misku, protože se mi skoro po každé kontrakci udělalo špatně od žaludku a zvracela jsem. Chudinka manžel z toho musel být úplně vedle, ale říkal pak, že mě jenom hrozně litoval. PA byla stále u mě, radila, povzbuzovala, hladila mě, tiskla ruku… byla fakt skvělá. A teprve teď mi bylo jasné, co znamená otec u porodu. Já si neumím představit, že by tam se mnou manžel nebyl. Strašně mi pomáhal. Nejenom nějakou masáží, ale hlavně, že tam prostě byl a věděla jsem, že kdyby cokoliv, je se mnou a to mě hrozně uklidňovalo.
Další kontrola, už jsem byla otevřená, zbývalo jen trošičku, tak mě přesunuli na porodní sál. Už to bylo fakt hustý. Ležet na křesle jsem nemohla, tlačit jsem taky ještě nemohla, tak jsem stála u porodního křesla, opírala se o něj, rozdýchávala kontrakce a občas řvala jak tur a mlela něco jako ježišííí kriste, au to bolí, bože to bolí… No síla. 😒 Mezi kontrakcemi jsem si uvědomovala,, že vedle mě rodí ještě někdo a že se nám kontrakce střídají přesně na přeskáčku, takže jsme se asi vzájemně poslouchaly. PA mi přišla říct, že vedle mě rodí paní taky holčičku a taky Nelinku 🙂
No pak mě ani nevím jak pomohli na porodnické křeslo,bylo asi čvrt na devět, zjevil se doktor a řekl – tlačte. A já tlačila. A tlačila a tlačila … a pořád nic. Dělala jsem všechno co mi říkali, snažila se „jít bolesti naproti“, dýchala jsem jak jsem měla, ale Nelince se na svět pořád nechtělo. Nějak jsem zaregistrovala mezi kontrakcemi, že vedle začalo plakat dítě a slyšela dojaté rodiče. To mě nakoplo… jé já už chci takyyyyy. Manžel mě držel za ruku a tlačil úplně se mnou a povzbuzoval. Ale pořád nic. Pan doktor se otočil na PA a řekl jí ať něco připraví. Byli to kleště jak jsem hned zjistila. Já byla ráda. Věděla jsem, že jsou nějaké předsudky a že porod kleštěmi někdo odsuzuje, ale já už prostě chtěla, aby byla Nelinka venku a viděla jsem, že to nezvládnu. Už jsem jim i několikrát říkala, že už prostě nemůžu. Kleštěmi to bylo natošup. Hned při další kontrakci. Aha – miminko mělo omotanou šňůru kolem krčku a ještě bylo obličejíkem obráceno na druhou stranu než má být. Bez kleští by to prostě nešlo. Ta úúúúúúleva, když byla Nelinka venku! Okamžitě přestaly kontrakce a já jen koukala, kdy mi toho našeho broučka ukážou. Manžel přestřihnul pupeční šňůru a hned mi dali Nelinku na břicho. Ten pocit a zážitek mi nikdo nevezme. Bylo to to nejkrásnější, co jsem kdy zažila, vše bylo zapomenuto. Tohle jsem v sobě vážné nosila! Fakt dítě! A dokonalé. Byla jsem strašně šťastná. Odnesli Nelinku očistit a zkontrolovat, manžel šel s nimi. U šití jsem se už jenom usmívala, fakt. Prý už mě neměli kam víc nastřihnout, aby mi pomohli, šití trvalo dlouho, trochu to tahalo, ale já už jen viděla vedle sebe přijíždět manžela s postýlkou, ve které leželo naše sluníčko, lehounce pobrekávalo, očička dokořán a manžel zářil. V tu chvíli už jsem o šití vůbec nevěděla, přestože trvalo snad třičvrtě hodiny. Já viděla jenom tu sladkou panenku vedle mě a to byla taková nádhera, že jsem nic jiného nedokázala vnímat.
Není nic krásnějšího než porodit svoje dítě. Porod bolel a hodně, ale ta odměna je prostě jedinečná a stojí to za to. Teď mi ta slaďoučká holčička spinká v kočárku na terase a já konečně měla čas tohle všechno napsat 🙂 🙂 🙂

johanka24
1. črc 2007

Neevoušku nádhera 😵 😵 Zase tu bulím jako tele 😢 😅 Jsi hrozně šikovná,že jsi to tak krásně zvládla 😵 Bolest,kleště a i to dlóóóuhý šití,to za Nelouška určitě stálo 😉 Přeju vám všem ještě jednou hodně štěstíčka a zdravíčka 😵 😵 😵 Nelinka je panenka krásňoučká 😵 😵

macanet
1. črc 2007

neeve moc hezky napsaný, tak mě už se to taky blíží,tak jsem zvědavá 🙂 Nelinka je krásná a ta bolest za to stála 😉

pirlenka
1. črc 2007

Neeve, nádhera 😵 😵 😵 Popsala jsi to moc krásně a jistě tím dodala odvahu mnohým z nás, které to čeká 😵 😵

marky4
1. črc 2007

neeve nádherně napsané, brečím u toho jak želva 😢 😢
gratuluji 😵 ke krásné holčičce 😵

papaya
1. črc 2007

Neeve gratuluju ke krásné holčiče 😵 Je dobře že porod nakonec dobře dopadl, zvládli jste to všichni skvěle a já si zase pobřečela 😵 😀 😀 Ať se vám daří!

terra
1. črc 2007

Neeve moc krásně jsi to popsala a byla jsi moc odvážná - no já kdybych zahlédla kleště,tak asi odpadnu :o)
Moc gratuluji k Nelince,přeji ať Vám roste do krásy a dělá jen samou radost :o)

smoulinda
1. črc 2007

Neeve tos napsala moooc krásně 😵 😵 😵 Já chci TAKY 😀

honzina
1. črc 2007

Neeve, pěkně jsi to napsala. Já si doteď myslela, že klešťový porod je šílený horor, ale z tvého vyprávění mám fakt "dobrý pocit". Děkuji ti za něj. A gratuluju.

neeve
1. črc 2007

No právě, že ten klešťový porod žádný horor není... ona mi to ta hodná PA říkala, že k tomu jsou přesudky, ale že to tak strašné není. Spíš pro toho doktora, aby to udělal opatrně... Ale jsem ráda, že jsem na tohle nebyla vůbec připravená a žádné strašné příběhy o tom předtím nečetla, aspoň když jsem viděla ty kleště, tak jsem si maximálně řekla - a jé je... ale zároveň hurá, teď to snad půjde... 😅

kristi
1. črc 2007

Neeve, super, hezky....a uz mne presel des z klesti... 😉

giorgina
1. črc 2007

moc krasne napsano. jsem si pobrecela... 😨

slonik
1. črc 2007

Terra, užila sis, jen co je pravda, ale jste nádherná rodinka 😉 a Terezka je fakt krásná!

jana.1
2. črc 2007

romi 🙂 teda ty jsi rychlá 😀 mě ani nenapadlo, že už jsi to sepsala 😀
musela jsem se u toho smát.. ta sestra s knírkem.. atd. Tak koukám, že to proběhlo v pohodě a spinál byl taky v pohodě a kdo jde na císaře, nemusí se bát 😉 🙂
Daníček je moc krásnej a slaďoučkej.. 🙂 🙂 🙂 Buďte štastní!!!!! 🙂

jana.1
2. črc 2007

teď jsem dočetla i neeve.. musím pěkně jedno po druhém.. 😀
neeve, napsala jsi to moc krásně i vesele. Tekly mi slzičky. Taky mě to uklidnilo, protože terpve rodit budu. Nelinka je krásná a roztomiloučká holčička, maličká oživlá panenka. Moc vám to spolu sluší. Hodně štěstí do života!!!

slunicko27
2. črc 2007

Tak po přečtení Neevouškova popisu porodu mi to nedá a taky se s vámi podělím o svůj zážitek. Už je to přes 3 týdny, ale v myšlenkách se k němu stále vracím a mám touhu se o tuto událost stále s někým dělit.
6.6. jsem šla na kontrolu ke svému gynekologovi, který zjistil, že mám zvýšený tlak (140/95). Řekl, že to není dobré a poslal mě na monitor do porodnice a ať oni rozhodnou co s semnou. V porodnici jsem si musela vysedět v ambulanci asi 1 a půl hodiny než na mě přišla řada. Paní vedle mě tam dokonce z toho čekání (bylo neskutečné vedro venku natož vevnitř) pronesla, že jestli z toho čekání neporodí, tak už nikdy..hádala bych, že už přenášela, takže to asi byla spíš prosba než výhružka🙂.
Na monitoru mi zjistili ještě vyšší tlak než u gynekologa (asi okolo 150/110). Takže si vzali krev a moč a měla jsem přijít odpoledne znovu na monitor a pro výsledky z laboratoře. Prý si mám vzít s sebou tašku do porodnice, protože je možné, že si mě tam rovnou nechají. Prý jestli bude tlak stále vysoký, tak mi budou porod vyvolávat a nebo bude císař, ale to je už katastrofický scénář. Takže jsem jela domu, dobalila tašku, najedla se, vyfotila jsem si bříško (co kdyby to bylo už poslední foto s bříškem), ofotila těhotenskou průkazku a takové ty prostě důležité věci.
Odpoledne mi řekli, že tlak se nesnížil a ještě se jim nelíbila jedna hodnota z laboratoře. Takže verdikt byl, že si mě tam nechávají. Když jsem šla do čekárny říct příteli, aby mi donesl z auta tašku do porodnice, tak se jen zmohl na „fakt??“.
Jelikož měli plno, jako asi všude v republice, dali mě na předporodní sál, kde už vyvolávání rozdýchávala jedna paní. Nakonec se ukázalo, že jsme vlastně známé od známých. Zbytek dne mě už jen monitorovali. Tlak byl občas docela šílený (170/110 apod.). Druhý den byla vizita, kde přišla příjemná doktorka, která se představila a řekla co a jak s námi bude. Rozhodli se tedy, že mi porod budou vyvolávat. Někdy okolo 7h jsem dostala první půlku tabletky na vyvolání a okolo 10h druhou. Celý den jsem byla v pohodě, jen jsem měla takové slabší ms bolesti a večer úplně ustaly. Uvnitř se to prý ale docela pohlo. Mezitím moje spolubydlící porodila. Sály byly hned vedle, takže jsem každou chvíli slyšela brečet miminka. Dali mi novou spolubydlící a dobrou noc nám sestřičky přály s tím, ať se dobře vyspíme, protože druhý den obě porodíme. Zvláštní to pocit, když si na to zpětně vzpomenu, ale v ten večer jsem si jen řekla, že půjdu aspoň brzo spát. Obě jsme usnuly asi okolo 22h. Ráno přišla nová směna. Téměř všichni mi byli nesympatičtí. Pan doktor mi zase zavedl tabletku a pěkně hnusně se ve mně pohrabal – jinak to nazvat nemůžu. Asi za 15min začali kontrakce po 5min, které se dali rozdýchat a bylo to v pohodě. Mezitím mi odvedli spolubydlící na porodní sál a dali novou. Pak už začaly bolesti docela sílit a já se začala neuvěřitelně klepat, přestože mi zima nebyla. Jen jsem ležela na boku, zády ke spolubydlící, abych jí nefuněla do obličeje a rukama se držela topení a snažila se přežít ty kontrakce. Pak už mi to víceméně splívá. Vím, že mi říkali, že mám jít do sprchy, že to pomáhá, ale vzhledem k tomu jak jsem se klepala, tak jsem řekla, že bych tam upadla. Hodná mladá sestřička mi tam dala židli, tak jsem se usadila do sprchy, snažila se nešplouchat vodu ven ze sprchy, protože to prý pak teklo i o patro níž. Od jednoho kolegy jsem slyšela, že jeho ženě pomáhala teplá sprcha na záda. Takže když přišla kontrakce, snažila jsem se sprchovat záda, ale pak jsem si uvědomila, že je to docela absurdní si sama v kontrakci sprchovat záda. Asi kolem 9h mi zavedli druhou tabletku a to už začal být docela mazec. Ptala jsem se, jestli si můžu zavolat přítele, říkali, že je moc brzy. Po té druhé tabletce jsem už přestala sledovat jak často mám kontrakce, byla jsem ráda, že jsem rozdýchala jednu a hned přišla další. A tak to šlo pořád dokola až do 11h, kdy se mě přišla hodná sestřička zkontrolovat do sprchy a ptala se, jestli cítím nějaké tlaky. Říkám, že trochu jo. Došla pro doktora, ten do mě opět šáhl a říká „jeden, dva, tři a dál to zkoušet nebudu, abych to neprotrhl“. Byla jsem otevřená na 3 prsty. Řekli mi, že můžu zavolat partnera, ať si dojde na oběd a na 12h je tady. No a mezitím mi sestřička musela dát klystýr. Snažila jsem se trochu smlouvat, protože poloha na boku mi byla silně nepříjemná. Sestřička mě nechala na čtyřech vydýchat 2 kontrakce a pak jsem se rychle zvedla a říkám „teď a nebo nikdy“. Opravdu to stihla než přišla další kontrakce. Asi za 20min znovu přišli doktoři a řekli, že jdeme na sál a že přítel může přijet kdykoliv. Trochu se mi už ulevilo. Protože jsem neustále chodila mezi sprchou a pokojem a furt jsem při kontrakcích šla na kolena a rukama se opírala o postel. Spolubydlící musela být ze mě docela zděšená. Když jsem přišla na sál, řekli mi, ať jdu zase do sprchy, tak jsem tam šla a říkám si, že už tam budu do té doby než dorazí přítel. Jenže dřív přišla sestřička, že mě musí natočit. Nechápu, proč ještě někdo nevymyslel monitor do vody nebo monitor, který umí natáčet v jiných polohách než na zádech. Takže jsem si zase prodýchala na rohu postele jednu kontrakci a rychle šplhala na postel. Když jsem zrovna prodýchávala jednu velkou kontrakci, přišel přítel. Vidím ho v těch dveřích ještě teď. Jenže nějak špatně se oblíkl, takže ho zase vyhnali pryč. Co mi pak vyprávěl, tak z toho pohledu, jak tam ležím v bolesti ani nevěděl co po něm zase chtějí. Naštěstí to zvládl a vrátil se za mnou na sál. To jsem zrovna měla mezi kontrakcemi, tak se uklidil, že normálně komunikuji. Pro změnu teď mi řekli, že mám hopsat na balóně. Když jsem na něj dosedla, zase jsem rychle vstala, protože to bylo hrozně nepříjemné, až později jsem si uvědomila, že tne nepříjemný pocit bylo, to, že jsem Mikuláškovi seděla na hlavě. Jenže paní doktorka mě zase pěkně na ten balón zamáčkla. Příteli řekla, že až budu cítit velké tlaky na spodek, tak má pro ně přijít. Na balónu jsem přežila 2 kontrakce a rychle jsem lezla na postel a přítel šel pro doktory. Přišla doktorka, která si stále myslela, že si vymýšlím. Neustále se mě ptali, zda cítím tlaky na konečník jen v kontrakcích nebo mezi. Počkala si na další kontrakci a pak do mě šáhla. Jen kývla hlavou na sestřičku a začalo se konečně něco dít. Postel změnila svou polohu na kozu, doktorka volá telefonem a slyším „na trojce rodíme“ a já touhle větou si uvědomila, že je to tady. Jak jsem byla na vše sama, tak jsem si ani pořádně neuvědomovala, že ta bolest je vlastně kvůli tomu, že rodím. A taky jsem byla nesmírně ráda, že mě konečně doktoři berou vážně. Pak už si jen pamatuji, že se u mě hlavy objevil doktor z rána a bylo tam spousta dalších lidí. Vysvětlili mi jak mám tlačit, pak mě zase hubovali, že tlačit neumím a že hlavička stále leze zpátky. Přišla jedna kontrakce a tu jsem zase nezvládla, pak slyším u nohou doktorku říkat „ tak a je tu další kontrakce“ a doktor u mě hlavy, co tlačil i na břicho zase říkal „ne není“. V duchu jsem si říkala, týý jo oni se tu budou hádat. Najednou jsem si tu zdvojenou kontrakci uvědomila a dala jsem do toho všechno, asi jsem se rozhodla, že tomu doktoru ukážu🙂. Pak jsem najednou ucítila obrovskou štiplavou bolest a říkají, že mám ještě trochu zatlačit. No a pak jsem otevřela oči a viděla jsem, jak drží toho drobečka. Zkontrolovala jsem, jestli má vlásky a pinďoura a byla jsem spokojená🙂. Přítel mi moc děkoval a chválil jak jsem byla statečná. Mikuláška hned odnesli, tak jsem se ukázala jako „správnᓠpartnerka a hned jsem přítele vyslala za ním. Později mi řekl, že ještě musel tak 5min čekat na chodbě než ho k němu pustili. Mezitím mě začali šít. Bohužel to vnitřní šití mi neumrtvovali a já trpěla jak blázen. Dorazil přítel s Mikuláškem a já se mohla kochat pohledem na ně. Byl to neuvěřitelný pohled jak si spolu povídají. Když mě došili, tak mi Mikšu na chvíli dali a já nemohla uvěřit, že už to mám za sebou a že držím toho drobka v náruči. Vážil 2,63kg a měřil 49cm a narodil se 20dní před termínem porodu dle MS. A byl a je nááádhernej! Nechali mi Mikšu přišát, což mu šlo a jde doteď bez problémů a za pár minut nám ho zase odnesli, že je moc malej. No a my s přítelem si užívali hodinu a půl na sále, kde jsme posílali SMSky a sdíleli si dojmy. Když mě odváděli na oddělení šestinedělí, tak jsem si hned vyzvedla Mikuláška u sester a měla ho s jednou přestávkou neustále u sebe.
Teď vím, že do toho půjdu ráda zase znovu. Kontrakce bolí, porod né a všechno dohromady za ty uzlíčky stojí!!
Omlouvám se za chyby a délku, ale porod v krátkosti popsanej nemá to kouzlo.😀

slunicko27
2. črc 2007

jo a ještě bych zapomněla, přítel dorazil na 12h a Mikša se narodil ve 12,25. Moc mě mrzelo, že tam nebyl s semnou od začátku, ale na druhou stranu, to tak asi mělo být..

nikka.vo
2. črc 2007

Ty jo, sluníčko...uf! Přečíst tvůj příběh byla fuška 😀

Zvládla jsi to krásně, jseš statečná a obdivuju tě, že do toho půjdeš RÁDA znova 😕 To já se teda bojim jak čert kříže 😖

Oběma přeju hodně štěstíčka a zdraví a ať ti Mikša dělá jen samou radost. 😉

neeve
2. črc 2007

Sluníčko byl to mazec, co? 😀
Dalo Ti to pořádně zabrat, viď. Jsi moc šikovná, krásně jsi to zvládla.
Já si říkala ještě tak pátý den po porodu, že snad další dítě už jen adoptovat, ale ne... už jsem tu bolest skoro zapomněla a určitě do toho půjdu znovu 😵 😵 😵

zimnivanek
2. črc 2007

Neeve,sluníčko,moc hezky jste to napsali 😵 úplně to při tom čtení prožívám znova... 🙂 jste šikulky,hlavně,že už máte-máme 😵 prďolky u sebe 😵

slunicko27
2. črc 2007

nikka.vo - děkuji za přání. Ono to opravdu krátce nejde, i tak jsem tam vynechala/zapomněla napsat takových věcí 😀

Neeve - jojo mazec, ale stojí to za to.

Vánku - díky, díky 😉

zimnivanek
2. črc 2007

Tak se podělím taky o nejkrásnější zážitek v mém životě...

Na to ráno nikdy nezapomenu,měla jsem domluvenou jednu schůzku takže jsem měla nařízený budík abych nezaspala,ale osud tomu chtěl jinak.Před 8hod ráno jsem se probudila a zjistila jsem,že mám na pyžamu nějaké vlhko,tak si říkám,no snad už jsem se nezačala k tomu všemu i počůrávat 😀 tak jsem vstala a šla na WC,jenže tam jsem zjistila,že ze mě teče slabě voda,pořád jsem ji utírala dokola papírem a nevěřila tomu,že už je to voda plodová 🙂 ale bylo jí hodně tak jsem se jen usmála a řekla:Tadeášku,tak ty už chceš za námi? 🙂 zavolala jsem přítelovi který byl v práci,že mi odtekla voda a ten hned jel pro mě domů.Voda stále odtékala,musela jsem si dát vložku a později i ručník mezi nohy,ale nepříjemné překvapení bylo když jsem zjistila,že voda je zelená ☹ hmmm,špatné znamení 😖
přítel hned dorazil a jeli jsme.Žádné kontrakce jsem vůbec nepociťovala,jen jsem stále myslela na to,že zachvilku už budu máma,že budeme rodina 🙂
V porodnici mě vyšetřili a dali hned nějaký čípek a napíchli kanylu na atb které jsem kvůli streptokoku a zelené plodové vodě dostávala po 4hod.Sestřička nás s přítelem zavedla na por.sál,ukázala co vše můžu využívat-míč,sprcha,perličková vana,rádio a nechla nás tam o samotě.Já jsem se cítila stále dobře,žádné bolesti,četla jsem si časopisy,hopsala při tom na baloně,nepříjemné jen bylo to neustálé vyšetřování,no ale když to muselo být ☹
Byla jsem otevřená stále na 1cm a kontrakce žádné,tak to šlo celé dopoledne,po obědě mi sestřička doporučila tu perličkovou vanu,že se třeba kontrakce rozjedou,tak jsem si lebedila ve vaně a četla a stále nic,prostě pohodička 😀 po parádní koupeli jsem dosatala krystýr a zase se čekalo a zase nic,pak jsem byla ve sprše na baloně,no zkoušela jsem co se dá,ale kontrakce se stále nedostavovaly 😒
Mezitím neustálé vyšetřování a pak přišla na řadu kapačka,jenže po té opět nic,monitor mi také stále natáčeli,do kapačky přidali dvojitou dávku oxytocinu a stále se nic nedělo.Nevěděla jsem jestli mám být ráda,že je to tak bezbolestné,ale na druhou stranu už jsem to chtěla mít všechno za sebou a ono se pořád nic nedělo.
Pan primář mi přišel oznámit,že bude možná nutné provést císařský řez kvůli špatné plodové vodě.Moc ráda jsem nebyla,ale stále jsem myslela na toho drobečka v bříšku,hlavně aby byl v pořádku-vydržím všechno! 🙂
Byl večer a stále žádné kontrakce,přítel byl od rána semnou,tak jsem ho o půl 10 večer posala domů,že kdyby se v noci něco začalo dít,tak mu zavolám.
Noc mi vůbec neutíkala,celou dobu jsem měla na břiše pás na zaznamenávání kontrakcí a stále mi kapaly ty atb,takže jsem se skoro vůbec nevyspala a taky to nešlo.Neustále jsem byla myšlenkama u svého pokládku v bříšku a přemýšlela proč to teď nejde když jsem si ráno myslela,že už budu mít dnes miminko u sebe 🙂 Z vedlejšího pokoje se jen ozýval hlásek brečícího miminka a já si v té tmě strašně přála už mít našeho Tadeáškla u sebe 😵
Konečně bylo ráno a já jsem věděla,že dnes už to musí přijít,protože jak mi pan primář sdělil,miminko se musí do 24hod narodit pokud je plodová voda zabarvená.Takže mi přišli říct verdikt,že mi dají znova kapačku a pokud nezabere,tak budu muset jít na sekci.Už mi to bylo celkem jedno,bylo to už dlouhé.Přítel přijel opět hned ráno v 7 hod,šli jsme zase na ten por. sál,opět monitory,vyšetření a stále dokola.Kapačka kapala a já už jsem měla asi na vše jen půl hodiny aby se začalo něco dít....a konečně začalo 🙂 seděla jsem na baloně a najednou mě píchlo v břichu,ale tak strašně moc,že jsem z toho zůstala úplně paf 😀 stále někdo chodil nahlížet,tak jsem to nahlásila a zachvíli to začlo.Infuze opravdu začala zabírat a to hodně,kontrakce se začaly rozjíždět jedna za druhou,skákala jsem na baloně a při kontarkci se opírala o por. křeslo a dýchala a dýchala,bylo to težší a těžší,bolest byla opravdu velká a kontrakce byly asi po půl minutě takže jsem neměla žádnou pauzu na odpočinek.Do toho stále další a další vyšetřování,já otevřená pouze na 2prsty,pak přišel pan primář a říká,že teď jestli to vydržím ,tak mi porod urychlí o hodinu až o hodinu a půl,tak jsem souhlasila,ale bylo to opravdu hoooodně nepříjemné,roztahoval mi tu branku vevnitř prstama,bylo to k nevydržení,ale v duchu jsem se stále uklidňovala,že jestli to pomůže,tak musím být jedině ráda.
Kontrakce byly stále silnější,už jsem si říkala,že to prostě nevydržím,ale že musím,musím být statečná,přítel byl stále u mě,podával mi mokré obklady kterými jsem se utírala,držel mě za ruku,ptal se co má dělat,prostě byl skvělý a za jeho přítomnost mu patří velké dík,byla to opravdu opora! 🙂
Zanedlouho byl ve dveřích opět pan primář a ptal se jestli chci epidurál,tak jsem řekla,že ne,že to vydržím,jen jsem si v duchu říkala na kolik cm už můžu být otevřená,znova mě prohlídnul a k mému překvapení mi sdělil:no pěkných 8cm,to jsem byla šťastná,protože jsem věděla,že už to opravdu nebude dlouho trvat.Pak odešel na sál k nějakému malému výkonu a prý si mě chce odrodit.Najednou jsem ale pocítila tak strašný tlak na konečník,že se to nedalo už ani rozdýchat,přítel běžel pro sestřičku,všichni přiběhli a začlo to!Já jsem si v duchu říkala:konečně!už budeme mít miminko u sebe! 😵
Byla tam mladá paní doktorka,tak mi vysvětlili jak tlačit a zavelili ať to zkusím,přítel mě stále držel za ruku a dodával sílu ať tlačím,první pokus byl neúspěšný,ale další už šel,tlačila jsem ze všech sil a když mi paní doktorka sdělila,že už vidí hlavičku a že bude asi pěkně velikej,tak jsem se do toho tlačení pořádně opřela a na potřetí byl Tadýsek venku 😵
Pan primář přišel po porodu,my jsme byli s Tadeáškem prostě rychlejší 🙂

Nikdy,nikdy nezapomenu ten pocit neuvěřitelného štěstí když jsem se podívala mezi nohy a viděla ten krásný uzlíček,našeho syna 😵trochu pobrekával,
hned mi ho položili na bříško,přítel mě držel za ruku a všichni 3 jsme se na sebe dívali a byli neuvěřitelně šťastní 🙂
Pak následovalo šití,které mě vůbec nebolelo,my jsme měli oči jen pro našeho synáčka 🙂
Tadeášek se narodil 8.6.2006 v 11.50hod,vážil 2,90kg a měřil 48cm 🙂

Porod byl pro mě neuvěřitelný zážitek,něco nádherného a ikdyž to tady popisuji každá máma si to musí prožít aby pochopila tu bezmeznou lásku a pocit štěstí 😵V hlavě se mi to promítá snad každý den jak krásné to bylo 🙂 a stále vidím před sebou ten první omakžik když jsem Tadeáška spatřila.....

neeve
2. črc 2007

Vánečku, i když to je porod a asi dost bolel a taky nebyl na to šup, tak to píšeš jak krásnou pohádku 😵 😵 😵
Ale je to tak, viď... s odstupem času se na ten porod opravdu vzpomíná prostě jenom v dobrém a jako na nejkrásnější zážitek... 🙂 🙂 🙂 Prostě pohádka se šťastným koncem🙂 🙂 😀

cherub
2. črc 2007

Dnes jsou tomu přesně tři týdny, co se nám narodila naše Nikolka.
Tedy 11. 6. 2007 ve 20:20 se odehrál náš velký den D.

Můj termín porodu byl vypočítaný na 31.5.2007 a žádné další náhradní termíny mi stanoveny nebyly. Nikča v 38 týdnu těhotenství vážila dle UTZ 2800g, tak jsem si libovala, jaký to bude snadný porod, když máme takové prťátko...
Jenže jak čas plynul a můj termín se velmi rychle vzdaloval, tak moje nervozita rostla. Chodila jsem do porodnice 2x týdně, pokaždé tam byl jiný doktor a vždy mi řekli něco jiného, ale nikdy ne to, co jsem slyšet chtěla. Moje tělo se na porod vůbec nepřipravovalo. Čípek se mi nezkracoval, otevřená jsem byla sotva na špičku prstu.

8.6. na kontrole mi doktor řekl, ať si v pondělí na další kontrolu vezmu i tašku, že si mě tam pravděpodobně nechají a budou mě sledovat, k vůli případné indukci, ale že to taky záleží na tom, jak moc budou plno 😲 Celý víkend jsem byla jako na trní, byli děsné pařáky a já jsem od soboty večer cítila občasné vlkhosti na kahlotkách... myslela jsem si, že se prostě jen tak hrozně potím, protože jsem neustále seděla venku na židli a určo víte, že když máte nohy stále u sebe, tak se hold potíte... navíc přes noc bylo vše ok.
V neděli se všechno opakovalo, zase občas mokro, ale jako plodovka se mi to nezdálo, tak jsem do porodnice odmítla jet. A pak přišlo to osudné pondělí 😉
Měla jsem kontrolu až na 10 hodin, ale jeli jsme s manželem už v 8, protože jsme den před tím prodali autíčko a bylo potřeba zařídit spoustu věcí. Všechno jsme zdárně oběhli, já si koupila na snídani moji milovanou sýrovou bulku (kdybych věděla, že dalších 12 hodin nic nebudu jíst, tak jsem jich snědla víc 😀 ) a vyrazili jsme na kontrolu.
Tam jsem jim zdělila své problémy s vlhkostí a ejhle, ona to opravdu byla plodovka... no tak to jsem nevěřila, co se bude dít. Tak jak mě předešlých 11 dní stále odmítali, tak te'd jsem šla okamžitě na příjem, kapačka a už to jelo, protože hrozila infekce. Bohužel bylo na porodních sálech plno, na pokojích taky, takže mě usadili do návštěvní místnosti a musela jsem čekat. To bylo 11 hodin.

Manžu jsem poslala domů, chtěl koupit nové auto, takm usel obvolávat bazary a stejně by mi tam v té chvíli moc nepomohl.
Ve 12:20 se konečně objevila PA a odvedla mě na porodní sál. Tam mi vysvětlili, že zkusí porod vyvolat a kdyby se nic nedělo, tak mě nechají odpočívat a zkusilo by se to na druhý den. Ve 12:30 mi zavedli tabletku a o 5 minut později to vypuklo.

Měla jsem pravidelné půlminutové kontrakce každých 5 minut. Bylo to bolestivé, protože jsem musela ležet na monitoru, ale dalo se to ještě vydržet. Manžu jsem informovala, ať auto nakupuje rychle, protože dneska určitě budeme rodit 🙂 Když jsem mohla ve 14 hodin, konečně začít pochodovat, tak se bolesti malinko zmírnily, pomáhal mi balón a dřep. Na sprchu jsem zatím neměla náladu.
V 15:15 mi dali klystýr. Byla to boží úleva, protože celé těhu jsem nebyl pořádně na wc 😀 a pak taky konečně dorazil manžel - už v novém autě 😅 Rovnou mě napíchly na oxitocyn a kontrakce se mi rozjeli na intervaly po 2 minutách a trvaly okolo 45 vteřin. Několik stahů jsem ještě přežívala relativně "v klidu" ale asi po 20 minutách jsem začala zvracet. Nahnali mě do sprchy, ale když jsem si sprchovala břicho, přecházelo to do zad a když manža přejel na záda, tak to šlo opět do břicha... Takže ze sprchny jsem rychle utekla a znovu jsem zvracela, jako bych byla po těžkým draku. Ty bolesti byli neskutečný, zvlášť když jsem si musela opět lehnout a být na monitoru. Svíjela jsem se zatínala ruce, nohy, zadek, všechno bylo samozřejmě špatně... Zvlášť ty kontrakce při kterých se ve mě prohrabávaly byly chutný 😖 ☹
Otvírala jsem se docela rychle a když jsem začala omdlívat, požádala jsem o epidural. No doktorka na mě hleděla, jestli jsem se nezbláznila, že to hle nejsou žádný bolesti a už chci umrtvováka a že je ještě stejně brzy a odešla... Byla jsem zoufalá. Brečela jsem bolestí, zvracela do prťavé mističky, takže manža musel být ohozenej asi od hlavy až k patě a do toho ještě to omdlívání...
V 17:15 mi píchli plodovou vodu. Byla zakalená, takže se to muselo všechno ještě urychlit. Přidali kapačku. A kontrakce jsem měla každou minutu. Měla jsem snad 20 sekund oddych a znovu a pořád dokola. Dostávala jsem kyslík, manžel semnou dýchal, protože já na to úplně zapomínala... Doktorka se o epiduralu už nezmiňovala a mě bylo trapně si oněj znovu říct, když jsem dostala takovýho zprďana.
Malé Nikolce potom začalo i špatně být srdíčko. Tak jak vždy bývá tep kolem 125 tak ona měla 65 a tak jsem musela téměř neustále ležet. Pustili mě vždycky jen tak na pět minutek, ať si dřepnu a projdu se a tím to urychlím. Takže pořád bylo všechno dokola, dřep, bolesti, hup na postel, prohrabání, monitor, procházka...
Nakonec když mi ve 20:00 řekli, že se jde tlačit, byla jsem štěstím bez sebe. Byla jsem sice otevřená, ale malé se ani tak moc nechtělo. PA se mi při každém stahu válela po břichu a doktorka se ve mě šťourala. Tlačila jsem fakt dlouho, odhadla jsem to asi na 15 zatlačení, než mi řekli, že teď dostanu injekci, nastřihnou hráz a protože vidí už vlásky, tak jedna kontrakce a bude to... Naštěstí měli pravdu a přišla neskonalá úleva a pocit štěstí. Bolesti byli okamžitě v čudu, já brečela štěstím a úlevou a manža byl v takovým delíriu, že ho museli popostrčit, aby začal fotit 🙂

Nikolka vážila 3280g a měřila 49 cm. Když mi ji pak dali přicucnout k prsu, byla jsem opravdu strašně šťastná, že ji mám u sebe, bylo mi jedno, že mi doktorka tahá placentu, že mě zašívá... byla jsem jak v tranzu, ale v tom nejkrásnějším tranzu a manža semnou 😵

Nakonec se mi paní doktroka hrozně omlouvala, že mě nechala takhle trpět, netušila že ty bolesti jsou takové a když už to poznala podle omldívání, tak prý bylo ne epi pozdě... pochválila mě že jsem statečná a omlouvala se snad 10 minut 😉 🙂

No ale i když vím, že jsou mnohem horší porody, pro mě to byl děsivej zážitek. Hned jsem řekla, že naposledy... a pořád se toho držím. Celý další těhu bych nejspíš prožívala ve stresu a strachu, ale kdo ví, co bude za 5 let 😉 😵

zimnivanek
2. črc 2007

Neeve,to máš pravdu 🙂 byla to bolest,ale Tadeášek za to určitě stojí a už se strašně těším až mu pořídíme sestřičku nebo bratříčka 🙂 😵 🙂 😵

Cherubko,je mi líto,že más z porodu spíše víc bolestivých zážitků,užila sis taky svoje i s tím přenášením,ale Nikolka Ti to bude celý život vynahrazovat a uvidíš,že časem určitě taky změníš názor,budeš to brát s úsměvěm a taky si ještě určitě užiješ znovu to krásné těhotenství 🙂 😉 🙂

cherub
2. črc 2007

tak ja doufám, že časem to opravdu přebolí, protože mít jedno děťátko je o strach 😒 Jsem silná ženská, musím to zvládnout stejně jako všechny přede mnou a spousta po mě a taky musím dát manželovi toho vytouženého kluka 🙂 I když to záleží na něm co si udělá 😀 😀 😀 😅

terra
2. črc 2007

Sluníčko moc gratuluji k Mikuláškovi :o)
Teda jsis také užila a trvalo to dost hodin.
Jen škoda,že jsi tam neměla partnera dříve.Ale teď už to bude jenom fajn a Mikulášek Ti to všechno vynahradí :o)

terra
2. črc 2007

Vánečku krásně jsi to sepsala,maličko jsi mi připoměla i náš porod :o)
Je super,že máš z porodu tak bezvadný pocit,který ti v paměti zůstane navždy :o)

Přeji ať Vám prcek dělá jen samou radost a moc moc gratuluji :o)

terra
2. črc 2007

Cherubko vcelku děsivej zážitek a i ten přístup v porodnici :o(
Ale důležité je,že to máte za sebou a už jen to krásné před sebou.

Moc blahopřeji k Nikolce i novému autu :o) :o) :o)
Autíčko ať šlape jako hodinky a Nikolka ať Vám roste do krásy :o)

janulas
2. črc 2007

cherubka...cetla jsem o tvem porodu, já to mám sice jeste pred sebou, ale brzy posílím vase rady o dva kousky🙂
Moc gratuluju, v záveru jsem dokonce uronila slzu, moc kráne napsaný, preju hodne zdravícka Nikolce i Tobe, at jste stastné obe!!! 😎

Těhotenský newsletter

Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu

Zjisti víc o svém těhotenství: Těhotenství týden po týdnu. Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.


Modrý koník ti poradí v každém trimestru.
Zjisti víc o prvním trimestru.
Zjisti víc o druhém trimestru.
Zjisti víc o třetím trimestru.
Jak se zjišťuje pohlaví dítěte?.
Důležitá jsou různá vyšetření v těhotenství.
Určitě tě nemine 3D ultrazvuk.
Nebo také screening v 1. trimestru.
Někdy se může objevit i streptokok v těhotenství.
Závažná pak je preeklampsie.

Nenašla jsi odpověď na svou otázku?Zeptej se ve fóru