Jaký byl porod

marki
10. kvě 2006

Ahoj kočky, to, co teď napíšu, se týká mého prožitku z porodu. Hned na začátku musím napsat, že se nemáte čeho bát, a že ym ženský vydržíme úplně všechno... 😉

Náš Kryštůfek se narodil 02.05.06, takže zážitky jsou ještě čerstvé. Ale od začátku.....

Už z neděle na pondělí (tj. 01.05.06) jsem skoro celou noc nespala, protože mě navštívili poslíčci....břicho mě bolelo v nepravidelných intervalech po dvou hodinách, pak hodina klid, a pak to zase na dvě hodiny přišlo...prostě celou noc jsem byla vzhůru, ale nějak jsem cítila, že to ještě nebude ono.... 😲 Ale pro jistotu jsem tu noc vařila manžílkovi na druhej den oběd...polívku, maso a brambory.-....stejně jsem nemohla spát...

Celej den už to bylo takový nijaký...a odpoledne, když jsme šli s Jožíkem (mým manželem pro nezasvěcené) na procházku, tak jsem si odskočila do nemocnice, aby se mi podívali na mimčo....řekli mi, že buď můžu jít domů, že to klidně může přijít za 3 hodiny nebo za 3 dny----prohlásila jsem (a všem to doporučuju), že radši půjdu domů (i když, my to máme do nemocnice 5 minut autem, že 🙂 )...navečeřela jsem se, dala jsem si teplou lázeň, pak jsme s Jožíkem hráli hry,,,,,,a pak přišel večer, já seděla u PC a psala tady na beremese....a v tom na mě přišly první kontrakce.....takže jsem si je začala zapisovat....a byly pravidelný....a hlavně úplně jiný než ty všechny předtím....prostě mě bolelo v podbřišku, jako když to máte dostat, ale ta bolest neustává.....takže jsem se uchýlila do ložnice, kde jsem poklečmo k naší posteli začala vydýchávat...po 20 minutách za mnou přišel Jožík a pochopil situaci, na nic se neptal, chytil mě za ruku a hladil po zádech.....tohle všechno začalo ve 20:45 h a do 23.00 h jsem to vydržela....pak jsem si řekla Jožíkovi o vanu, ale na tu jsem už neměla náladu, takže jsem se osprchovala a naznačila Jožíkovi, že si jedeme pro mimčo, že už to nemůžu vydržet....kontrakce byly po 4 minutách,,....po cestě, která nám od baráku až do pátého patra porodnice trvala 21 min, tak jsem je měla celkem 5 x.....musela jsem se vždycky zastavit a vydýchat....

v porodnici nás přijali s úsměvem, byla tam stejná paní doktorka jako při odpolední kontrole.....takže jsem ležela kvůli křivce asi půl hodiny, což bylo hrozný, když se při kontrakcích nemůžete procházet.....pak přišel na řadu klystýr, což je naprosto pohodová věc, naopak vám pomůže se uvolnit.....(tam jsem teda manžílka nebrala)......potom jsem šla rovnou do sprchy, kde mě mnažílek osprchovával.....postupně jsem si přidávala teplou vodu....a tady, i když masírovaná vodou, tak si tenhle okamžik, kterej pro mě představoval věčnost, pamatuju jako nejhorší z celýho porodu.....ta bolest, tak se nedá popsat....ale celou dobu jsem si říkala- bude hůř, holka, bude hůř.....pak mi dovolily jít na gauč, kde si mě ale jen prohlídly a řekly, že už jsem hodně otevřená a že už to nebude dlouho trvat....což se nádherně poslouchá a dodá vám to spoustu energie...takže jsem šla rovnou na sál...detaily už popisovat nebudu, na stole jsem vystřídala polohy na boku i na zádech, a pak mi doporučily stoupnout si za stůl a tlačila jsem v podřepu....zezadu mě přidržoval Jožík a bylo to super, protože jsem se nádherně uvolnila.... 😉

Nakonec ta finální fáze, kdy jsem tlačila s nohama na koze trvala 20 min a to halvně proto, že mám úzkou pánev....ale tohle už vůbec nebolelo, jen posloucháte, co se děje kolem...protože mně slábly kontrakce, a tak jsem se začala bát o mimčo....jak jsem tlačila, tak vždycky vykouklo kousek hlavičky a zase zalezla....tohle se opakovalo asi pětkrát, byly tam kolem mě už čtyři lidi....+ Jožík a ti všichni se nám snažili pomoc....nakonec mě musely nastřihnout a mimouš byl na světě....tak nám řekly, že je to kluk.....a Jožík běžel za ním, aby viděl, co všechno se děje.....a pak hrdě kráčel po sále, zatímco mě zašívaly....40 minut....a to mi bylo všechno jedno....věděla jsem, že je mimouš v bezpečí a tak jsem zápasila s paní doktorkou, která mě zašívala...sice jsem dostala injekci na umrtvení, ale asi to nepomáhá...mně teda určitě ne....ale nevadí...když mě zašily, tak jsem šla za těma svýma chlapama do tzv. obýváku, kde jsme v klidu pobyli první minuty našeho štěstí....a to bylo opravdu super....ten klid a očuchávání miminka....a pak jsem musela po hodině se osprchovat a šli jsme na pokoj.....a tím skončil náš nejkrásnější den a zážitek, který jsme s Jožíkem zažili....

mějte se hezky a ničeho se těhulky nebojte, každý porod je jiný, ale všechno stojí za ten okamžik, kdy vidíte svoje miminko na světě...a hrdýho tatínka u toho....bez něho by to nebylo ono....a jeden druhýho si vážíme ještě víc..... 😉 a na bolest rychle zapomenete----

dobrou MArkí a Kryštůfek

aallii
29. pro 2007

Adelinko,já si taky ctu to jsme na tom stejně.Držím ti palečky.Pa 😅

ene
31. pro 2007

My meli termin porodu 17.12., tyden po terminu se ale stale nic nedelo. V sobotu 22. nas z kontrolniho monitoru jeste pustili domu, dalsi me cekal v pondeli na Vanoce, ale nalez zustal nezmeneny, zavrena na milion zapadu, hlavicka sice nalehala, ale hrdlo bylo hrozne daleko, ze na nej doktor ani nedosahl. Radeji mi udelal ultrazvuk, nasel uz jenom malo vody a rekl, ze to radeji vyvolame. Ve me to strasne hrklo, zacala jsem bulet jak zelva, s tim jsem jeste rozhodne nepocitala 😅 Nejhorsi z toho vseho byly obavy, ze nevim, co prijde, ale ze to prijde rychle. Hned me odvedli na sal, zavedli tabletku na vyvolani, pul hodiny jsem musela lezet, pak me poslali na monitor.. to bylo nekdy kolem desate hodiny, odvedli me na normalni pokoj, do jedne hodiny se nic nedelo, vubec zadny posun a dostala jsem dalsi tabletu. Po ni se take nic nedelo, monitory mi delali po dvou hodinach, mezi tim ke me zhruba po pul hodinach chodila PA s takovym rucnim monitorem a kontrolovala srdicko. Dalsi tabletu mi uz nedali s tim, ze me nechaji pres noc byt. Nekdy k veceru se zacaly rozbihat kontrakce, kdy presne uz nevime, jenom si pamatuju ze kolem osme hodiny jsem posilala sms s tim, ze kontrakce mam pravidelnejsi a na monitoru v devet uz nejspis bude nejaky posun. Bohuzel to bylo pravidelne jenom chvili, kontrakce 3-20 minut jsem mela cely porod 😅

V jednu rano mi nataceli dalsi monitor a na kontrole jsem mela prvni vytouzeny 1 cm 😅 PA nas s manzelem nahnala do postele, ze si ma lehnout ke me a hladit mi brisko 😀 Bylo to mile a taky mi to pomohlo 🙂 Musim rict, ze celou dobu jsem byla mooc rada, ze tam manzela mam, udrzovali jsme si dobrou naladu, jakmile kontrakce odeznela, tak jsem okamzite zapominala, jaka byla - vsugerovat si pohodovy porod fakt pomaha!!! 🙂

Rano mi delali zatezak, dostala jsem oxytocin do kapacky, to byla jedna z nejhnusnejsich chvil porodu, protoze jsem veskere zesilene kontrakce tou latkou musela snaset v leze na zadech. PA rikala, ze se to po tom mozna rozebehne lip, ale bez kapacek byly ty kontrakce zase zhruba stejne. To uz si doktori predavali sluzby a kolem desate jsem sla zase na ultrazvuk, kde si prcka premeril dalsi doktor. Nalez jsem mela 2-3 cm, za kazdy cm jsem byla neskutecne vdecna 🙂 Dalsi tabletu mi tedy uz nedali, ze se to nejak rozebiha samo... ale v podstate jsem byla porad na tom samem. Jestli kontrakce zesiluji jsem jim nebyla schopna rict, protoze jsem je okamzite zapominala. PA me nahnala na hodinu nahrat do sprchy, asi kolem druhe hodiny jsem mela po monitoru 5-6 cm a pri zvedani z lehatka se me PA ptala, jestli ze me neco nevyteka, ze ma pocit, ze to bude uz plodovka. To se nakonec potvrdilo, byla jsem stastna jak blecha, ze alespon neco prislo samo od sebe 😅 Zkontroloval me taky doktor a rikal, ze mam porodni nador a nesmim pri kontrakcich tlacit, jinak bude mit dite sisatou hlavu 😕 To nevim, co znamena a docela by me to zajimalo...
Pak mi PA napustila vanu - no spis bazen 😀 v ni jsem si hovela dlouho, kontrakce porad nepravidelne a u nich zustalo. Dostala jsem Yal.

Asi nekdy o pul pate se rozhodli pro dalsi oxytocin a to zacalo to prave posusnanicko 😅 Kontrakce mi z nejakych 60 jednotek vyletly na 150-180. PA radila prodychavat kontrakce co nejrychleji to jde, ze rychleji odezni - to vrele doporucuju! Funela jsem jak blazen a trvalo to vzdycky tak 10 vterin, to se dalo vydrzet 🙂 Pak me odpojili od monitoru, dali mi kapacku na jezdici stojanek a poslali me drandit po docela maly chodbe. To uz sestupovala hlavicka a to bych zhodnotila jako to nejhorsi z celeho porodu. Pri kontrakci si PA stoupla za me a zacala se mnou houpat v bocich, to jsem myslela, ze ji oci vydrapu 😀 Ale evidentne to fungovalo 🙂 Chodbu jsem presla tak dvakrat, PA tam vyuzila nejakou odstavenou postel u steny, ze me nikam nepozene, at si lehnu. Zkontrolovala to, zhodnotila ze uz a poslala me, at dojdu na sal. Tam hned pasani, nastavovani postele. Chtelo se mi zacit tlacit, PA rekla ze muzu, to me prekvapilo, pac jsem to necekala tak brzo 😅 To ze me konecne vyletl ten Yal 😀 Uz predtim manza porad PA pripominal, ze jsem po nem jeste nebyla a to mu vysvetlila, ze se nic nedeje, ze je na to zvykla a nejdulezitejsi je v tu chvili zdrave detatko, tak u toho pak zustal v klidu 🙂

No a samotne tlaceni si moc nepamatuju, to uz byl hrozny fofr. Asi trikrat jsem tlacila spis do krku, i kdyz jsem prve trenovala na zachode 😀 nez jsem nejak pochopila jak na to. Kontrakce jsem mela hrozne kratke, stihala jsem zatlacit tak dvakrat, mezi nima byla jeste docela prodleva.. Nevim nakolikrat to bylo, moc dlouho to netrvalo, citila jsem trochu nastrizeni a vnimala jsem, ze se to doktor snazi urychlovat jak to jenom jde, PA mi vylezla na bricho, tu jsem moc nevnimala jak mimco tlaci ven. Byla jsem zvedava, jestli uz leze a co to bude, tak jsem okounela asi i pri tlaceni a odnesla jsem si paradne krvave oci 😅 Take se mi nekolikrat behem dne spustila krev z nosu, tak na sale mi chlejstala dost slusne, prskala jsem ji po doktorovi, ten si taky chudak uzil 😅 Ale melo to sve vyhody, pak mi nasadili prasky a injekce na srazlivost, takze jsem ani tolik nekrvacela ze spodu 😀
Jakmile byla venku hlavicka, doktor uz to vytahl a ja se hned ptala, co to je, nejake dotepani pupecniku mi v te chvili bylo jedno, hlavne abych ji mela uz u sebe 😀 Tak prisla v 17.25 na svet Anezka 😵 Ve finale si myslim, ze jsem ten vysneny rychly porod taky mela 😀

milwa
31. pro 2007

Ahoj, tak já se taky podělím o zážitek z porodu.
Přála jsem si přirozený porod bez zásahů, měla jsem pečlivě připravený porodní plán a ono je stejně vždycky všechno jinak, než jak si člověk plánuje... 🙂

19.12. jsem ráno v osm vstala a na záchodě jsem zjistila, že ze mě něco teče, i když už jsem se vyčůrala. Tak jsme s manželem začali listovat v knížce Partner u porodu a řešili barvu plodové vody a za jak dlouho teda musíme do porodnice. Moc se mi tam nechtělo, když jsem neměla kontrakce, aby mi hned mezi dveřmi nedali nějakou chemii. Ale po snídani, sprše a dobalení tašky do porodnice jsme usoudili, že tam radši už pojedem, aby zkontrolovali, jak je na tom mimčo.
Odjezd z domu byl srandovní. Bydlíme v jednom domě s babičkou a tak ji manžel šel zabavit a já jsem mezitím vyklouzla z domu a nasedala jsem do auta až za rohem, aby nikdo nevěděl, že už jedeme rodit.
Plodová voda ze mě tekla po troškách pořád, ze začátku byla čirá narůžovělá, ale v porodnici u Milosrdných už ji hodnotili jako zkalenou. Dorazili jsme tam v jedenáct a já jsem poslala manžela do práce, že se tam přece se mnou nebude nudit.Podle vyšetření na příjmu jsem se neotvírala, ale stejně si mě tam nechali. Do ruky mi dali kanylu na
antibiotika kvůli streptokokovi.

Přidělili mi porodní box s vanou, tak jsem tam posedávala a bloumala od stěny ke stěně a cítila se trapně, že jim zabírám místnost. Kolem druhé mi sestřička přinesla oběd, tak jsem ho většinu snědla, měla jsem už docela hlad.

Pak jsem začala dumat nad tím, co by pomohlo těm kontrakcím, aby se konečně dostavily. Vzpomněla jsem si,
že by mohla pomoct stimulace bradavek. Tak jsem si sedla a jednou rukou (ruka s kanylou byla nepoužitelná,
nemohla jsem ji pořádně ohnout v lokti) jsem zkusila třít bradavky. Vydržela jsem to asi minutu a nejdřív jsem si připadala jako idiot, ale pak jsem začala cítit, že to docela funguje. Začalo mě pobolívat břicho jako při MS. Tak jsem to pak čas od času zkoušela opakovat a pobolívání se vždycky dostavilo.
Před čtvrtou hodinou mě přišel vyšetřit doktor a už mezi dveřma mluvil o tom, že jestli nález nepostoupil, tak mi budou muset dát prostaglandin. Naštěstí seznal, že nález trochu postoupil, tak mi jen zdůraznil, že ještě vlastně vůbec nerodím a nechal mě být.

Ve čtyři dorazil manžel, sedl si do křesla a pospával. Já jsem někdy před pátou začala mít výraznější kontrakce (už i bez tření bradavek). Ale pořád to nebylo nic moc, prodýchat šly docela snadno a trvaly jen chviličku.

V šest se měnily směny a na mě se poprvé přišla podívat porodní asistentka. Byla totálně studenej čumák a já, když jsem viděla jaká je, tak jsem zbaběle radši nevytáhla svůj porodní plán, abych si to u ní nepolepila. To už jsem se při kontrakcích docela kroutila a prodýchávání bylo těžší. Udělala monitor, udiveně konstatovala, že mám kontrakce, a vypadala dotčeně, že jsem jí to hned nenahlásila. Možná jsem tam měla pobíhat s transparentem...
Když odešla, tak jsme se s manželem shodli, že to je teda fakt pech, že se o mě bude starat taková sůva.
V osm dorazila znovu, prohlídla mě a řekla, že to nepostupuje. Pak mi poručila vlézt na hodinu do vany, že to tím možná podpoříme a když ne, tak dostanu něco na spaní a rodit se bude až další den. Taky vypadala naštvaně, že přesně nevíme interval kontrakcí.

Tak manžel napustil vanu a já jsem do ní vlezla. Každá změna polohy mi byla nepříjemná, takže jsem u toho pěkně nadávala, voda mi připadala moc horká a vůbec... Ale když už jsem si v té vaně lehla, tak to bylo docela fajn. I ty kontrakce mi připadaly snesitelnější. Manžel je začal poctivě měřit a zapisovat. Když po hodině sůva zase přišla, tak jsme jí hlásili, že ty kontrakce jsou po pěti minutách. Poručila mi vylézt z vody a zase mě kontrolovala. Najednou vypadala s nálezem víc spokojená, říkala, že se to pohnulo. Pak mi při jedné kontrakci vevnitř cosi masírovala, asi ještě víc uvolňovala branku. Docela síla, ještě že jsem se držela manžela za ruku.
Pak mi řekla, že mi dá spasmolytický čípek, abychom to ještě víc uvolnili. Nevěděla jsem, co to je, ale nějak jsem se neodvážila zeptat. Ovšem manžel tak zakřiknutej nebyl, tak mu vysvětlila, že je to něco proti bolesti, asi jako algifen. Moc se mi to nelíbilo, ale fakt asi nejsem dost asertivní, tak jsem ji nechala dělat, co uzná za vhodný. Manžel se s ní začal víc bavit a já jsem mu za to děsně vděčná, protože ona začala docela tát, dokonce vrhla asi dva úsměvy. Takže pak najednou byla docela snesitelná.

Pak mi dala pokyn abych další kontrakce přežívala v nějaké vertikální poloze. Tak jsem nejdřív stála opřená o postel, pak jsem zkusila sednout na přinesený balón, ale okamžitě jsem z něj vystřelila, bylo to děsný. Nakonec jsem si klekla do té vypuštěné vany a opřela se o kraj. Tam se mi kontrakce docela dobře přežívaly a prodýchávaly. Už jsem začínala mít při kontrakcích pocit na tlačení a byla jsem ráda že jsem v té vaně, protože při každým stahu, jsem se trošku počůrala. Moc nechápu proč, možná to bylo i následkem toho čípku, že jsem byla celá tak uvolněná.
Sahat jsem na sebe nenechala, tak mě manžel aspoň povzbuzoval a chválil, jak to dobře zvládám.
Asi v jedenáct večer mě PA zase prohlídla, zase trochu uvolnila branku a pak mi řekla ať ten pocit na tlačení prodýchávám psím dýcháním. No a že si mám stoupnout a zvládnout tak čtyři kontrakce a pak pro ni má manžel přijít a že budeme tlačit. Byli jsme docela překvapení, protože předtím to vypadalo, že budeme rodit do rána a najednou takovej pokrok. Tak jsem přežila čtyři kontrakce ve stoje a manžel šel pro ni. Jak se vraceli po chodbě, tak jsem slyšela, že ji prosí, aby mě pokud možno nestříhala, že jsme masírovali hráz... Říkala že nic neslibuje, ale že to zkusíme.

Pak mě zase na posteli prohlídla, na polohu při tlačení se mě neptala, prostě napolohovala tu postel tak že jsem seděla skoro vzpřimeně. Dostala jsem instrukce že si mám chytit nohy pod koleny a jakým způsobem tlačit. No a tak jsem to při další kontrakci zkusila. Ze začátku jsem to chvíli dělala asi blbě, pěkně jsem si u toho zařvala. Tak mi jen řekla, že musím zadržet dech a že mám zavřít oči... Manžel mi pomáhal držet kolena od sebe, nějak jsem pořád měla tendenci je dávat k sobě. Taky mi dlaní zavíral oči, protože jsem je pokaždé vytřeštila. A kromě toho mě pořád povzbuzoval, ale to jsem vnímala jen tak napůl. Pak se tlačení docela dařilo i když pokaždý, když už jsem nevydržela s dechem, tak jsem si zase zařvala.
PA do toho měla komentáře, jako že pochybuje, že to půjde bez nástřihu, že je hráz napjatá. A taky říkala, že je tam malá docela zmáčknutá. Řekla bych že mě to docela vybičovalo, abych zabrala. Pak byla část hlavičky už venku, a ona se mezi kontrakcema zeptala, jestli si chci sáhnout. Natáhla jsem ruku a ten pocit něčeho sametově hebkýho si asi budu dlouho pamatovat. Při další kontrakci jsem podle pokynů tlačila docela opatrně a najednou byla hlavička venku. Zbývalo jedno zatlačení a Verunka vyklouzla na svět celá. PA ji podržela, aby vykašlala trochu plodové vody, které se nalokala, a pak mi ji dala na břicho.

Pocit to byl naprosto neskutečnej. Všechna bolest byla během zlomku vteřiny pryč a já jsem se cítila úžasně. Líbala jsem toho umatlanýho tvorečka do vlásků a šeptala jí jak je krásná.

Po chvíli si ji vzaly dětské sestry, které mezitím přišly. Zkontrolovaly ji a šly ji za manželova přihlížení zvážit a změřit. Měla 4.13kg a 53cm. Já jsem se PA ptala na tu hráz a ona mi řekla, že nestříhala a že to vypadá dobře, že tam poranění nevidí.

Pak Verunku přinesli už zabalenou do peřinky. O první přiložení k prsu jsme se pokusili spojenými silami s manželem, protože sestry z novorozeneckého měly práci u dalšího porodu a PA se k nějaké pomoci neměla. Verunka se přisála hned i když to bylo v trochu akrobatické poloze, nemohla jsem se moc hýbat.
Pak do mě PA s doktorem, který přišel, pořád šťouchali kvůli placentě, zdálo se jim, že pupečník v ní nedrží jak by měl a že ji tím pádem musí dostat ven rychle, aby ji nemuseli vyndávat pod narkózou. To bylo docela nepříjemný, ale nakonec se zadařilo. Doktor mě prohlídl a našel jen drobnou oděrku, prý na jeden steh. Nesměle jsem se ptala, jestli je pořeba to šít, jestli by to nesrostlo samo. To se ho děsně dotklo, brblal cosi o tom, že tu práci dělá
"jen" patnáct let. Nechápu proč jsou doktoři tak nedůtkliví... Takže ten jeden steh udělal. Ale evidentně byl v šoku, že hráz dopadla tak dobře při tak velkým mimču. (Pro úplnost dodávám, že jsem používala před porodem balónek epi-no.)

Když mě už doktor nechal být, tak jsme zůstali na porodním boxu sami ve třech a užívali si ty první minuty. Manžel se evidentně do malé hned zbláznil, pořád jí něco špital a tiskl ji k sobě. Dokonce si vyhrnul triko, aby si ho očichala 🙂

Asi po hodině jsem měla vstát a osprchovat se. Nejdřív jsem se začala kácet, tak jsem si lehla zpět a snědla nějaký sušenky a napila se. Pak to bylo lepší, ale stejně jsem se motala. Pak poslali manžela s malou na novorozenecké, že ji tam poprvé vykoupou a já si ji můžu vzít zpět, až si odpočinu. Už před tím jsem sestrám hlásila, že ji chci zpět hned, jak to půjde, a totéž jim při předávání řekl manžel, ale stejně mi ji přinesli až asi v půl šesté ráno. To už jsem byla tři hodiny na pokoji šestinedělí. Stejně jsem nedokázala vůbec usnout, takže žádný odpočinek se nekonal.

Když se teď ohlížím zpět, tak to bylo hodně jiné, než jsem čekala. PA nebyla nic moc, ale na druhou stranu všechny její pokyny mi pomáhaly a jsem jí vděčná, že nechala ty nůžky ležet. Nechtěla jsem analgetika, ale
nezmohla jsem se na protesty. Představovala jsem si, že budu tlačit ve vertikální poloze, ale evidentně to šlo dobře i takhle. Chtěla jsem nechat dotepat pupeční šňůru, ale nestihla jsem ani nic říct. Celkově to byla rychlovka, což jsem taky nečekala. Podle papírů první doba porodní trvala asi pět hodin a druhá deset minut.

Navzdory tomu, že hodně věcí nebylo podle mých představ, to pro mě byl krásný zážitek a budu na něj ráda vzpomínat. Hodně za to vděčím manželovi, protože bez něj by to byl úplně jiný porod 😵

alcatko.j
1. led 2008

Eniku, ty dable, super popis, mala je krasna 😀 😵

parybka
2. led 2008

milwo, moc pěkně napsané a hodně dopodrobna.... gratuluju, moc pěkně jste to zvládli. A dobře, že "aspon" manžel nemlčel 😉

lena13
4. led 2008

Ahoj holky,ja jsem rodila v Anglii nebo tady uz delsi dobu zijeme.Mela jsem hodne tezky porod nakonec jsem musela ji an akutni cisarsky rez.Byla jsem moc stastna jak se nam malicka v zari narodila a jak jsem ji poprve uvidela,ale diky tomu jsem prozila [rodila jsem 23hod:50min]tak o druhem diteti nechci ani slyset.Preji vsem,aby jste meli hodne pohodovy porod a zdrave miminka 😉

ylona77
4. led 2008

Milwo: jsi statečná, tečou mi slzy, díky za pěkný popis porodu...

danca27
4. led 2008

milwo tvuj příběh je fakt krásně napsanej brečím jako želva....skoro se i na ten porod těšim...hodně zdravíčka

aponchie
4. led 2008

pekne napsane 🙂

terkajesterka
7. led 2008

Tak po přečtení Milwina zážitku taky musím přispět se svou troškou do mlýna 🙂 Mně bohužel museli porod vyvolávat, začali v pátek 28., to jsem byla 41+4, tabletou prostaglandinu. Byla jsem přijata na odd. rizik. těhotenství v Podolí. Tableta po zavedení (cca 10.00) začala působit asi v 17.00 a tak jsem si čas krátila pobytem na monitoru 😀 (asi 5x40 min) a čtením v posteli, popř. houpáním na balonu. Na mém pokoji se střídaly různé paní, které mezitím šly rodit. Já pořád nic, nález byl stejný a porod nepostupoval, protože porodní cesty byly pořád nepřipravené.

Opravdu jsem se netěšila na noc, protože od 17.00 jsem sice měla kontrakce po 5 min, ale v podstatě nic z toho nekoukalo. Po vyšetření se PA rozhodla mi dát na noc nějakou růžovou tabletku - sice jsem taky chtěla co nejméně chemie, ale vzhledem k tomu vyvolávání mi to pak už bylo celkem jedno. Ta tabletka měla být něco ve smyslu "buď a nebo" - takže kontrakce asi na 3 hodiny ustaly a já jsem si mohla aspoň trochu zdřímnout od půlnoci do 3. Pak zase kontrakce pokračovaly, ale byly v dělších a nepravidělných intervalech. Scénář probíhal stejně do oběda - monitor, postel, míč, monitor,......... Pak přišel manžel na návštěvu a ve 14.00 se mi rozjely pravidelnější kontrakce asi po 8 minutách. To šlo v pohodě prodýchávat, byla jsem na balonu, ale během kontrakce jsem vždycky musela vstát a něčeho se pevně držet, pak zase bylo pár minut pokoj. Mysleli jsme si, že to bude stejné jako předchozí den, ale interval se zkracoval a kontrakce byly asi tak od 16.30 dooooost intenzivní. Šla jsem k PA se nechat vyšetřit a ta řekla, že jsem otevřená na 3 cm - konečně! Sbalit a na sál - v tu chvíli mi došlo, že už asi opravdu rodím a ačkoliv jsem docela kliďas, tak jsem se manželovi na pokoji rozbrečela - asi začaly pracovat hormony a taky mě to už dost bolelo.

Přesunuli jsme se na příjem, kde sepisovali nějaké papíry (asi 5), což bylo takové vtipné, protože jsem se tam kroutila v bolestech a doktorka seděla v klídku a ptala se mě na věci, které jsem do puntíku měla napsané všechny v průkazce. Na závěr chtěla potvrdit, že mám krevní skupinu AB+, což bych jí zrovna během kontrakce klidně odkývala, ale manžel se ozval, že mám přeci AB- Věděl to, protože to byla trochu komplikace během těhotenství, tak ještě že si to zapamatoval. Prý tu chybu udělal nějaký doktor, co mě přijímal 😲 😲 😲 No, docela zásadní chyba, dle mého mínění. Ale musím říct, že asi jediná.

Pak už jsme šli na sál, kde mě přivítala PA, která si okamžitě získala naši důvěru, nechala nás tam s manželem samotné a občas přišla zkontrolovat, dál klistýr a vyšetřit. Na sále jsme byli asi od 17 hod, to byly kontrakce už dost silné. PA mi radila sprchu, ale mám nízký tlak a ve sprše se mi dělalo špatně, takže jsem si tam vždycky během kontrakce pustila maximálně studenou vodu na nohy 🙂 , pak jsem tam jen visela na přidržovacím madle.

Čas jsem vůbec nevnímala, ale muselo to být asi od 17 do 20 hod, kdy jsme tam byli s manželem "sami" jen pod občasnou kontrolou, protože okolo 20 hod už kontrakce nešly prodýchávat (ani za vydatné pomoci manžela, který se stal specialistou na psí dýchání 😀 ) a já jsem měla úplné záchvaty tlačení, kdy jsem se hrozně snažila netlačit, abych neměla nateklé porodní cesty a porod se nezastavil. PA přiběhla na manželovo zazvonění, protože já jsem to tlačení už nemohla ovládat. PA zjistila, že hlavička je v jiné poloze, než je třeba, tak mě ještě uložila na bok, zvedla pravou nohu do madla, aby hlavička zarotovala. Manžel musel mít modřiny, protože tato poloha mě strašně bolela, ale už jsem byla v takovém stavu, že jsem nebyla schopná si říct, co chci. PA si toho byla vědoma a vedla porod naprosto profesionálně a i když se mi nechtělo měnit polohy, tak mě nakonec vždycky dostala tam, kam chtěla - což bylo jedině dobře. Dle manžela pak nastal trochu boj s časem, protože jsem začala tlačit, ale tato fáze asi trvala hodně dlouho. Mně navíc to tlačení nešlo úplně dobře a PA se opět rozhodla, že bychom mohli zkusit rodit na bobku. Do toho se mi už vůbec nechtělo, protože jsem byla bolestí dost pasivní, ale PA nastavila křeslo tak, že jsem jen do toho bobku sklouzla, manžel se postavil k nohám, já jsem ho objímala a mačkala a snažila jsem se ze všech sil tlačit. Prý jsem tlačila asi 30 minut, bylo to strašně vysilující, nakonec mě museli zpátky položit, protože byl potřeba nástřih. PA tam prý ty nůžky trochu schovávala, aby nebyly vidět, ale mně bylo jasné, co bude následovat a už jsem se těšila, až mě nastřihnou a hlavička půjde ven.

Ta poslední fáze byla hrozně zvláštní, připadalo mi, že se na sebe koukám odněkud od stropu a že sleduju, jak rodím. Zdálky jsem slyšela hlasy, ať tlačím, že musím porodit ramínka a pak se najednou ozvalo takové šplouchnutí a já jsem jen zahlédla miminko - mělo barvu do běla, nadvakrát omotanou pupeční šňůru kolem krku a můj pohled sklouznul mezi jeho nožičky - bylo to naše překvapení. Jurášek hned začal plakat, sestřička ho odnesla na stůl a osušila, mezitím se tam objevilo víc lidí, ale to už jsem nevnímala. Manžel se koukal, jak ho suší, jak mu dávají náramek a byl hrozně dojatý. Placenta šla rychle - na jedno zatlačení a pak přišel nějaký mladý doktor mě zašít - byla jsem dost potrhaná a nastřihnutá, protože Jurášek měl 55 cm a 4030g. Ale oproti porodu nebylo šití nic hrozného, i když na venkovní stehy mě neumrtvovali - to pouze nastříkali lokálně nějaký sprej, který to možná trochu zchladil, ale jinak jsem to dost cítila. Ale to už jsem se koukala na manžela a našeho syna, kteří byli oba vedle mě.

Porodnice v Podolí je opravdu super, pro mě byl důležitý průběh porodu a PA spíš než pohodlí na oddělení šestinedělí - to už bylo kapku horší, ale i tak všem doporučuji. 😀

terkajesterka
7. led 2008

Jee, to je román, až teď jsem si všimla, co jsem vyplodila. Omlouvám se, měla jsem to vzít trochu zkrátka.

Zapomněla jsem napsat, že Jiřík se narodil v 21.14.

ylona77
7. led 2008

Brečím jak želva....já ve středu nastupuju do porodnice ☹ , měla jsem předchozí porod kleštěma 😠 a sice jsem nerodila jako ty dva dny, ale jen jeden ale jinak to bylo něco podobného a mám strach, že si to zase "užiju" od rána až do večera....
Co k tomu dodat? Jsi strašně statečná 🙂 a snad tě to neodradí od dalšího miminka...

terkajesterka
8. led 2008

Ylonko, držím palečky, zvládnete to přirozeně, druhý děťátko jde rychleji, každý to říká 🙂 Já sice o dalším miminku teď nepřemýšlím, ale myslím, že za pár měsíců bude zapomenuto 🙂

zanetka82
8. led 2008

mužu jen potvrdit první byl katastrofa a druhy byl v pohodě 😅

ylona77
8. led 2008

Kéžby jste měly pravdu...snažím se pít čaj maliníkový, vařím si odvaz ze lnu, lítám po schodech, makam doma jak můžu, milujem se s manžílkem a stejně se mi porod sám doma nerozbíhá...no, ještě máme do zítra čas...tak třeba v noci....děkuji za podporu....

milwa
8. led 2008

ylona: proc jdes uz ve stredu do porodnice? Mimcu se nedari dobre? To je prece hovadina, vyvolavat porod tak brzo po terminu... Mne to chteli udelat taky, ale branila jsem se, tak me nechli byt a Verunka se narodila kdy sama uznala za vhodne.

terkajesterka
10. led 2008

Ylonko - já jsem taky dělala všechno možný, ale pak mi došlo, že žádný maliník ani lněné semínko na mě nepůsobilo, vytírání, ani chození po schodech........naopak jsem pak všeho nechala, protože jsem si řekla, že když budu doma pořád uklízet a chodit po schodech nahoru a dolů, nebudu mít pak na porod tolik síly. Takže buď v klídku, vždyť jsi 4. den po termínu.

Nám se Jurášek narodil až 12. den po termínu. Ale pokud pojedeš už teď na vyvolání, tak se ničeho neboj, naopak, mně to třeba uklidnilo, že nemusím řešit odjezd do porodnice (jestli už je čas, kdy přesně vyjet, jestli nebudou mít stop stav....) a taky to, že jsem pod neustálým dohledem, kdyby se něco dělo. Zkus se na to kouknout z té lepší stránky 🙂 Držíme palečky. 🙂 🙂 A dej vědět, jak jste dopadli.

kim
15. led 2008

Náš porod ve FN Bulovka

Daník se narodil 28.12.2007 v 0:40 císařským řezem, vážil 4,53kg a měřil 53cm
Rodila mne paní doktorka Maxová a por.asistentka Chocová, při císaři byl sám pan primář Driák.Všichni byli úžasní!!!!!!
Dne 27.12.2007 byl akorát týden našeho přenášení a já byla pozvaná do poradny a na kontrolní ultrazvuk, zda má miminko dobrý průtok pupečníkem a nestrádá(v našem případě opravdu nestrádalo).Byl se mnou i Petr – naštěstí!!!!
Na UTZ jsme si hezky počkali téměř hodinku a půl ostatně jako vždycky na Bulovce, nic tam nejde rychle….
Dr.projížděl bříško a měřil, už i já jsem si říkala „to dítě má nějakou velkou hlavu“..v tom se Dr.zarazil a divně na mě koukl se slovy“no nic malého to není, vy už domů nepůjdete, musíte porodit“od toho okamžiku jsem se začala klepat a začalo se mi chtít brečet, takový ortel jsem nečekala, vyšla jsem ven a hned jsem v slzách vše Petrovi říkala…čekali jsme na zprávu a s ní rovnou na porodní oddělení.Váhový odhad z UTZ jsme měli 4,44kg a ještě odchylka +-660g.
Na porodním se mnou sepsali všechny papíry, změřili tlak, natočili monitor…kontrakce již nějaké probíhaly od 24.12 nepravidelně se střídaly, chvilku po 10-12 min., pak zase po 5 (dokonce jsme kvůli nim měli 25.12. planý výjezd, ale poslali mě domů, že jako ještě ne, byla jsem tudíž již 3.den dost nevyspalá, což pak bylo znát při porodu)
Asi kolem 15 hod.mě odvedli na pokoj, kde byly další dvě těhule a že nám zavedou tabletku na vyvolání.Nechali nás tam asi do 16 hod a mě se mezitím tím strachem kontra nějak rozjely a zpravidelněly, když přišel Dr. A vyšetřil mě, tak mi ani tabletu nedal a rovnou řekl, že můžu na sál, že se to opravdu rozjíždí samo.Na porodním proběhly klasické procedůry – klystýr(moc jsme se při tom s Petrem nasmáli, no byl to ale první a poslední smích během našeho porodu a i dlouho po něm)Nemám už moc pojem o času, ale asi o půl 6 večer jsme byli na porodním pokoji, vyfasovali jsme ten nejnovější s koupelnou.Kontra byly ještě v pohodě, pořád mě napojovali a odpojovali na monitor a byla to celkem nuda.Pak asi kolem půl 8 mi Dr.píchla vodu a pak se to najednou dost rozjelo, otvírala jsem se rychle a Dr.konstatovala, že to bude rychlé, jenže jak hlavička sestoupila, začalo se mi chtít moc tlačit, ale otevřená jsem byla jen na 7.Při kontra mi zakazovali tlačit, ale při tom, že mám povolit nohy, měla jsem je dost v křeči, jak jsem tlačila spíš dovnitř…začínalo to být krušné a začala se hlásit ta únava z třídenního nevyspání.Takhle to běželo až do 10 večer, kdy jsem už opravdu mlela z posledního a požádala o epidural, ten ulevil, ale jen na chvilku….byla půlnoc a Dr.se to přestávalo líbit, hlavně jsem se přestala otvírat a porod nepostupoval a já jsem byla jako omámená, už jsem ani nemluvila a měla jsem pocit, že omdlím…Dr.zavolala primáře, ten se ve mně pěkně prohrábl a po 15 min.uznal, že ta hlava tam opravdu neprojde a že císař – jak jsem to slyšela, tak se mi tak ulevilo, že už mě nebudou trápit a uleví mi…Okamžitě dolů z křesla a po svých mě hnali na operační sál, kontra po 1,5 minutě.Tam mě položili na záda na strašně studený stůl, napíchli mi znova epidural a přivázali nohy páskem – opravdu fajn věc, při kontrakcích ležet na zádech a ještě s přikurtovanýma nohama, takhle to probíhalo asi 20 min., než kontra ustaly.Pak začali řezat, ani jsem to nevnímala, anestezioložka na mě pořád mluvila a musela jsem jí mačkat ruku a taky mluvit.Pak jsem začala cítit jakoby ve mně rejdila chobotnice a najednou mě začalo opravdu hodně řezat „dole“ jakoby mi tam vrazili nůž, jak jsem na porodním sále nekřičela, tak teď ale ano, bylo to opravdu nepříjemné, primář pak Petrovi říkal, že museli tahat sestouplou hlavičku zpět nahoru a že jsem dost krvácela, tak to bylo způsobené asi tím a nebo možná nějak zavadili o močový měchýř, se kterým následně nastaly potíže….Šití jsem nevnímala, pak jen vím, že malého přinesli v zavinovačce, dali mi ho k obličeji a odnesli a mě převezli na JIP.Dobrodrůžo pokračovalo, hned druhý den mi z nemocničního povlečení vyskákala alergie, veliké, napuchlé pupínky podlité vodou a hrozně to svrbělo, měla jsem je všude po břiše, na zádech, bocích a trochu na stehnech a pažích, tak do mě začali ládovat Dithiaden na alergii.Po prvním vyvstávání jsem byla převezena na šestinedělí do pokoje pro 3, malýho jsem ten den ještě nedostala, jen ho nosili na přikládání, aby se rozjelo mlíčko.Jizva dost bolela a já ani nevěděla jak se mám při tom přikládáni nakroutit, do toho ještě malej dost těžkej….to byl pak celkem další dny problém, když už mi ho frkli na celý den, zvedat ho z postýlky a ještě přikládat, byl to opravdu horor, další hrozná věc byla, že jedno mimnko na pokoji opravdu prořvalo celou noc a já už tak dost unavená ze svého stavu a ještě péčí kolem malého, mlela z posledního, v noci se prostě spát nedalo a přes den jen tak po chvilkách…bylo 31.12. a na ranní vizitě mi Dr.řekla, že by mě 1.1. pustili, když malej bude OK, já celá natěšená hned volala domů, že už asi budeme puštění..no ale ještě ten den mi odpoledne najednou vyletěla teplota, nikdo to moc neřešil, předpokládali, že je to v rámci laktace, ale večer jsem měla už přes čtyřicet a už se jim to nepozdávalo, Malého odvezli na dětské a do mě prali Paraleny, který teda nezabíraly…mamka s Petrem pro mě vydupali nadstandardní pokoj, které v té době byly pro dvě maminy, bylo málo místa, ale podařilo se, že jsem tam byla skoro dva dny sama, celé ty dva dny jsem stejně proležela ve vysokých teplotách, prsa se nalila, ale teplota trvala, takže mi odebrali krev a zjistili, že mám v těle zánět.Malýho stále nosili na přikládání,ale já měla co dělat se sebou, natož ještě řešit kojení, mlíka stejně bylo maloučko a já se rozhodla pro zástavu laktace, utla jsem trápení jak moje, tak malého, který už 4. den po porodu potřeboval 80ml a já sotva vytáhla 20ml!!!!!!!!
Začali mi dávat žilně antibiotika a mezitím mě začalo pálit při čůrání, takže už se konečně vědělo z čeho ty teploty a kde ten zánet je…..tak dny ubíhaly, Malého jsem měla jen přes den, na noc byl u sester, abych mohla spát a nabírat síly…no takhle jsme si v porodce pobyli 11 dní, 11.den nás na večer, po poslední dávce antibiotika pustili.
Celkový dojem z Bulovky….trochu mě zaráží, že i přes to, že věděli, že malej není zrovna drobek, mě trápili s normálním porodem, když bylo na 70% jasný, že to nepůjde…ale jinak na péči si stěžovat nemůžu, všichni byli milí a ochotní a jsem jim vděčná, že jsme oba v pořádku doma.Teď už na vše pomalu zapomínám nebo spíš na to nemyslím, ale zatím tedy druhé dítko určitě neplánuju 😀

alcatko.j
15. led 2008

ty vole, kim 😕 Macicka mate, ale to nevadi, hlavne ze je uz vsecko v poradku a y ted uz bude jenom dobre 😵

kim
16. led 2008

Alčo jj, macík, ale není nějakej špekoun, jen je šíleně těžkej 😀 Dneska jsme zrovna byli u Dr.a už máme 4700g 😕 to je děs za týden 200g!!!V porodce mi říkali, že mám rovnou téměř dvou měsíční dítě, že máme rovnou kojence a ne novorozence 😀 😀 Alespoň se dobře nosí a nebojím se ho čapnout 😉

janah.
16. led 2008

Kim,

gratuluji!!! Takovýho Macíka. Jedla jsi nějaký vitamíny?? Jo a o Bulovce jsem slyšela, že císaře až na poslední chvíli. Zdají se mi z pražskejch porodnic takový nejvíc přirozený. Roděj tam normálně i koncem pánevním

kim
16. led 2008

Jani, díky!!!!!!
Ne nejedla právě proto abych neměla veliký dítě 😀 😀 😀 jen jsem jedla občas jod, nic víc!!!!!Ale dopřávala jsem si sladké a byla jsem celé těhu doma, nabrala jsem 25 kg, ale prý to na to vliv nemá, je to prý věc genetiky 😕 nevím no, kde se stala"chyba" ale fakt takovýho macka jsme nečekali, já měla 3,45kg a manžel 3,30kg tak jsem taky čekala takové dítko 😀
Bulovka je super, ale teda když věděli co ve mě je, tak být doktorem, tak rovnou na sál a fik!!!!!Asi spoléhali na tu váhovou odchylku směrem dolů 😔

lena13
16. led 2008

ylono77 ja jsem si porod vyvolala hodne korenenym jidlem,ale hodne takove kari ostre super.ja jsem si ho dala vecer na druhy den jsem sla na ko a uz si me tam nechaly,byla jsem na 2cm otevrene.vrele doporucuju

janah.
16. led 2008

Kamarádka taky zkoušela kořeněný jídlo a pomohlo. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že mě nepomohlo nic. Náročná procházka, horká vana, jídlo ani ten sex nezabral... a to ho doporučujou i doktoři ☹

lena13
16. led 2008

sexten mi nezabral teda vubec 😀 ,ani behani po schodech a horka vana fakt jen to korenene jidlo

lena13
16. led 2008

kim moc gratuluju ja mela podobny problem,u me nepoznaly,ze Claudinka je napric.rodila jsem skoro 24hod bez 10min a druhe dite,boze ani omylem.pak se me sice omlouvaly,ale me zazitky z porodu jsou tak silne,ze ani neuvazuju,ze bych nekdy druhe dite mela.jsem,ale moc rada,ze Claudinka je zdravoucka.rodila jsem v britanii.

lena13
16. led 2008

jo a taky jsem samozrejme nepla 😝 novanym cisarem

bielanevesta
16. led 2008

u nás tiež nezabral žiadny sposob vyvolávania, a že som snažila o 106 😝 aj tak bol nakoniec neplánovane CR

kim
17. led 2008

Lena13: díky!!!!No taky sis teda užila, ještě víc než já, já rodila normoš jen 6 hod.,24hod bych neustála, to bych fakt zhebla 😝 tak já už jsem nějak na všechno zapomněla, jak už nejsou obtíže a když se podívám na malýho, tak mi to za to stálo!!!!!
Takže za pár let, kdo ví....třeba do toho půjdu ještě jednou 😉

gaba3
17. led 2008

ahoj maminy 🙂 Kim: moc moc gratuluju, chudáčku sis vytrpěla ☹ Myslíte, že s tou váhou je to tak trochu i dědičné? manža měl 3,85 a já 4,15kg 😅 vitaminky teda taky nebaštím, protože mi nedělají dobře...jo ted na UZV jsme měli 1600g, tak nevím, jestli to je moc nebo málo, nevíte některá? 😉

Těhotenský newsletter

Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu

Zjisti víc o svém těhotenství: Těhotenství týden po týdnu. Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.


Modrý koník ti poradí v každém trimestru.
Zjisti víc o prvním trimestru.
Zjisti víc o druhém trimestru.
Zjisti víc o třetím trimestru.
Jak se zjišťuje pohlaví dítěte?.
Důležitá jsou různá vyšetření v těhotenství.
Určitě tě nemine 3D ultrazvuk.
Nebo také screening v 1. trimestru.
Někdy se může objevit i streptokok v těhotenství.
Závažná pak je preeklampsie.

Nenašla jsi odpověď na svou otázku?Zeptej se ve fóru