Jaký byl porod

Honzi díky,už se moc těším až bude Sárinka s náma 🙂 Dneska frčím do Bohunic na monitor a UTZ,aby změřili jakého nosím v břiše obříka,tak jsem celkem zvědavá ! 😉
Doufám,že se Marki pochlubí s dalšíma fotkama,jsem moc zvědavá!Zkusím omrknout jestli není i v Brně nějaký šikovný fotograf!
Pa a pěkný den,i když je hnusně!

Xari, tak o jednom bych věděla - fotil nám svatbu, doma má atelier a myslím, že je šikovný. Nevím teda, jaký má zkušenosti s focením těhulek... Má i stránky (ale nevím, jestli si vzpomenu na adresu - ale to bych zjistila). Jestli budeš mít zájem, tak se mi ozvi do IP a já ti ty kontakty najdu.
A ať ti natočí krásnou křivku! 😉

marki: neumím si představit, jak se tlačí do hlavy.... Zahojí se ti ty oči?

Ahoj kacabacko, to ti můžu říct z vlastní zkušenosti. Oči se ti zahojí asi do týdne. Já jsem tlačila úplně blbě, protože kámošce u porodu vznikly hemeroidy a já se toho hrozně bála, tak jsem tlačila a měla stahlý konečník, což je blbost, kterou nedělej. Musíš se uvolnit a jak říkala moje porodní asistentka" nadechnout, tlačíme, všechno vyčuráme, vykakáme" To myslela samozřejmě obrazně. 🙂 Potřebovala, abych si uměla představit, jak mám tlačit. A když se ti na sále podaří hodit bobek, nic se neděje, jsou na to zvyklí. Peta

dobre rano,
pridam cerstvou zkusenost moji kamaradky.ona je takovy drobek (ma necelych 50kg) a vsichni jsme si mysleli,ze to pro ni bude hodne tezke dite odnosit a porodit!!
a helemese!!!tehotenstvi probehlo bez nejmensiho problemu,mela krasne brisko a za celou dobu pribrala asi 8kg.ovsem celou dobu se hrozne bala porodu.termin mela ted v sobotu a ve ctvrtek vecer mi prisla sms,ze mimco uz je tady.rikala,ze malem porodila po ceste,jak to slo hrozne rychle a naprosto bez problemu.to jsem s ni v noci mluvila a uz byla na pokoji a maly Domca spinkal.tedy zase jedna dobra zprava pro vsechny maminky,jak uz budouci nebo ocekavajici!!p.s.rodila v Motole.

0401: Já ti nevim, mě to přijde takový divný...celý.... ale asi až budu jednou rodit, tak je asi fakt, že mi to bude všechno jedno, hlavně aby to už bylo za mnou. Dokonce jsem na aperiu četla, že porodní asistentka nějaký rodičce před porodem masírovala hráz. Fakt si neumim představit tu sestavu, kdy klečim, manžel mě podpírá a porodní asistentka masíruje hráz.....děsný 😖

Přispěju taky svou troškou...😉

Tak jsem tu s tím porodem...omluvte prosím délku povídání, já se z toho aspoň vypsala.....díky moc 😉

[color=cyan][b]Jaké to bylo….aneb, jak se nám narodila Kristýnka[/b][/color] 🙂

V pátek odešlá hlenová zátka mohla znamenat všechno, ale taky nic…nicméně to byla první předzvěst toho, že se u nás začíná něco dít. Celý den mi bylo potom normálně, jako by se ani nic nedělo, takže jsem ani neměla důvod přemýšlet, zda zrušit sobotní plánovanou návštěvu. Když jsme ale v půl třetí v sobotu odpoledne zjistili, že nám „asi“ praskla voda – nebylo toho moc a mohlo by se to dát považovat i za „počůrání“, začala jsem skoro zmatkovat a návštěvu rušila – byla už na cestě k nám 😉 Honza zachoval chladnou hlavu a řekl, že zatím nebudeme plašit a počkáme, jak se „to“ vyvine během odpoledne. Jo a taky mi to radila Kačulka - díky, měla jsi pravdu 😉 Holky přijely po třetí hodině, to už jsem ale začínala mít kontrakce. Tajně jsme je s Honzou zapisovali, abychom věděli časové intervaly…nebyly moc bolestivé, celé odpoledne jsem zvládla obskakovat návštěvu, chystat pohoštění a vařit kafe. Kontrakce začínaly někde na intervalu 30 minut, byly nepravidelné a postupně se zkracovaly. Pravidelnější začaly být kolem páté (asi po 7 – 8 minutách), tak to bylo asi do sedmé hodiny. To se „naštěstí“ holky zvedly k odchodu a to tedy fakt „za pět minut dvanáct“, to začaly totiž kontrakce už ale dost bolet a byly asi po 5 – 7 minutách. Tehdy už bych je neutajila 😉 Takže jsem hned po odchodu návštěvy vlítla do sprchy, ať tedy jako na tu slávu jedeme jako ze škatulky 😀 Jsem si dala, bolelo to ještě více…

...ve 20:02 jsme vyjížděli od baráku a než jsme dojeli na Bulovku (cca 20:30), tak jsem měla kontrakce tak po 3 – 4 minutách….vzali nás na příjem a že mi natočí monitor. Jestli prý vleže, nebo v sedě, vybrala jsem si v sedě, i tak to bylo děsivé. Sedět tam a při tom rozdýchávat tu bolest. Měřili mě tak asi 20 minut (moc nemám přehled o přesných údajích 😀), pak přišel doktor, že mě vyšetří (hned se rodí líp, když Vás rodí mladý fešný doktor 😀 ) Nejhorší bylo vylézt a pak slézt z té kozy ☹ Byla jsem na 5 cm, bolesti jak blázen a to jsem ještě měla vyplňovat papíry!!!! Ještě že jsem tam předtím chodila na ten kurz a část už měla vyplněnou předem, netrvalo to aspoň tak dlouho. Papíry, kterými je Bulovka „proslulᓠ(o souhlasu k zákrokům atd…), které jsem měla dostat v poradně, ale jaksi mi je nestihli dát 😀 tak za mě pročetl a vyplnil Honza a já je pak jen podepsala – manželovi přece věřím 😉 Něco po deváté nás vzali na přípravný pokoj, kde mi porodní asistentka (mooooc příjemná 😉 ) dala klystýr (no fakt nic tak děsivého, nevím, proč proti tomu tolik ženských brojí 😉 , mě to spíše pomohlo se uvolnit trochu), napíchla mi žílu a dala injekcí antibiotika (kvůli tomu streptokoku) a řekla nám, že tu horší a delší část už máme za sebou, což se krásně poslouchalo a v tu chvíli mi to dodalo dost optimismu!!! A pak už jsem asi hodinu byla jen ve sprše na balonu. Honza mi zodpovědně a pečlivě sprchoval záda, to mi pomáhalo nejvíce. Buď jsem na míči seděla, nebo klečela před ním a opírala se o něj rukama.

Kolem desáté přišla PA, že půjdeme na sál, tak jsme tam nějak došli a tam že mi zase natočí monitor. Zase jsem chtěla v sedě, ale nějak mimčo nemohla takhle „najít“, tak mě poslala, ať si vylezu na porodní stůl, že to natočíme tam….a pak už to byl ale fakt fofr, ani bych neřekla, že to byla asi hodina…PA mi řekla, že poloha na zádech je podle ní k porodu to nejhorší a doporučila mi přetočit se na bok – fakt věděla, o čem mluví, šlo to mnohem líp…. Vůbec nemám představu o tom, jak dlouho jsem ve které pozici tlačila, každopádně jen vím, že mi PA říkala, kdy a jak mám tlačit a to mi fakt pomohlo. Honza byl skvělý….nechal si drtit ruce a cloumat sebou, dýchal se mnou, abych se „držela tempa“, utíral mi čelo a utěšoval mě…nemít ho tam, je to mnohem, mnohem těžší!!! Nakonec mi PA řekla, že UŽ to bude, ať se přetočím na záda…přišel doktor a pak už mi to přišlo jako chvilka….jen mi řekli, že mi dají něco na podporu tlačení, asi to pomohlo, protože přišlo pár posledních bolestivých zatlačení, pak povel NETLAČIT, pak ještě jednou naposledy pořádně….a pak už jen ooooooooobrovská úleva….takový nádherný pocit, že už je to za mnou a mimčo na světě.

Když řekl, že je to holčička, skoro jsem se rozplakala….takový to byl úžasný pocit, že konečně vím, co je Kulíšek zač 😵 😵 Myslím, že trochu zaplakala, ale vůbec si nejsem jistá, trochu mi to zplývá…. Dali mi ji hned na břicho a pár minut nás nechali spolu poňufat. Pak ji odnesli a Honza šel všechno kontrolovat. Takže si „kontroloval“, co mu s dceruškou dělají, podepsal si ji a hrdě mi hlásil, že se mu ani neudělalo špatně, když je tam všechny 2x poctila pohledem na obsah svých střev…a že toho prý bylo :D :D Nikdy nezapomenu na ten pohled, když si ji tak HRDĚ donesl zpátky, to bylo něco úžasného!!! To že mě nastřihli jsem vůbec nepostřehla, dokud mi doktor neřekl, že mi to jde zašít. Prý to byl jen malý nástřih, šití ani nevím, jak dlouho trvalo, jen vím, že se hrozně divil, že s ním u toho vtipkuju o tom, že dědeček si na toho kluka holt ještě bude muset počkat, až budu těhotná podruhé – tomu se hrozně divil, že jen málo maminek bezprostředně po porodu souhlasí s tím, že budou ještě někdy rodit znovu :D :D trochu jsem mu skučela u toho šití, tak mi připíchl nějaký umrtvovák a pak už to bylo rychle hotové.
Nechali nás pak 2 hodiny na pokoji oňufávat a seznamovat se s miminkem, občas se někdo přišel kouknout (opět pan doktor vtipně podotknul, že když maminka fotí, tak ji asi nic netrápí 😀 ) a pak nám malou vzali a odnesli si ji na novorozenecké. Mě odvezli na pokoj, Honza mě doprovodil (měli jsme nadstandard, takže mohl se mnou i v jednu v noci a i pobýt tam), zařídil všechno, co jsem potřebovala a jel domů…

Byla jsem bez Kristýnky 5 hodin...kdybych ji chtěla u sebe a nedala jinak, povolili by to, ale nějak jsem si říkala, že teď to pro ni možná u „zkušených“ bude lepší…prý se aspoň vyspím mi říkali…garantuju Vám, že se nevyspíte….z 5 hodin jsem zabrala asi na 1 hodinu….tep jak blázen, nabitá energií, plná zážitků, přešťastná….takhle se prostě usnout nedá…..tak jsem všem poslala SMSky a když mi ráno donesli malou, bylo to něco úžasného 😵

Každopádně všem můžu doporučit, mít partnera u porodu…byl to pro nás neopakovatelný zážitek a ačkoliv dříve Honza říkal, že by to nezvládnul a k porodu nepůjde…sám časem dospěl k tomu, že tam být chce….a statečně se mnou celou tu „proceduru“ prošel….zvládnul to bravurně a já jsem mu za to hrozně moc vděčná!!!!!

Zrovna koukám na to naše sluníčko, jak mi tu nádherně spinká a při každém pohledu na ni jsem celá naměkko …. A taťka?? To bych nikdy nevěřila, jak chlap dokážně něžně ňuňat na miminko…to je tak krásný pohled, když je vidím spolu 😵

Tak tolik moje povídání o porodu 😉

Ivet: moc gatuluji ke Kristýnce a přeji ať Vám pěkně roste a dělá jenom samou radost!!!
Podle popisu jsi to zvládla skvěle! 🙂 Doufám, že to u nás půjde taky tak! 🙂

Ivet - to je nádhera, mocinko moc gratuluju ke krásnému miminku a děkuju za skvělý popis porodu...napsala jsi to tak, že jsi mě totálně rozplakala štěstím 😵 Je to krásný a vy všichni tři jste šikulky 🙂. Ať vám Kristýnka nádherně roste!

Ivet, bylo to moc pekne popsany, taky mi ukapla slzicka 🙂 Tak at je Kristynka hlavne zdrava (taky bysme chteli Kristynku, kdyby to nahodou nebyl Kubik 😉 ).

Ahoj Ivet, taky se připojuji k ostatním gratulantům a přeji hodně rodinného štěstíčka s Kristýnkou.
Jsem ráda,že ani tebe Bulovka nezklamala a porod proběhl hladce,zrovna tak jako to bylo u nás.
Tak teď nás už čeká jen vyprávění od gedren 😉

ivet tak mi nad tvým povídáním ukáplo několik slziček, fakt nádhera.
Graluji vám k tomu štěstíčku 😵

Ivet, uz jsem gratulovala na listopadkach 🙂, ale jeste jednou - je skvely, ze jste to tak zvladli, doufam, ze i nadale se bude vsechno darit a taky ze Te my ostatni budeme stejne uspesne nasledovat ;)

Jsi statečná Ivet, vše jsi popsala tak hezky že se vlastně ani moc nebojím až to bude jednou čekat mě🙂 Přeji vám všem hodně štěstí s holčičkou.

Ivet, díky za super popis! 🙂 Taky jsem si zaslzela 😅 Máš krásné album a krásnou holčičku 😵 Gratuluji! 🙂

Ivet super!!ještě jednou obrovská gratulace a velké díky za popis pro nás nezasvěcené..zase se porou bojím o trochu míň 😀 😉

Ivetko, gratuluji a přejeme vám hodně štěstí, zdravíčka a stále úsměv na líčku. Kristýnka je moc krásná 🙂 Naše Patrička jí posílá velkou pusinku. Umí to nádherně. Otevře dlaň, dá si ji na pusinu a vydá u toho úžasný zvuk. Škoda, že tu nemůžem posílat videa.

Jinak vidím, že jsi měla velmi podobný celý průběh porodu jako já.
Kontrakce začaly v sobotu ráno v 5.00. Můj byl naštěstí v práci, tak jsem si to vytrpěla do 15 hodiny sama.Byla jsem ráda, hnal by mě do porodnice dřív. Dva polštáře jsem hodila mezi nohy, jeden pod břicho a jeden za záda, pomáhalo mi to snést bolesti.
Můj se vrátil z práce a protože bylo léto, měla jsem všude otevřeno do průvanu, takže jak otevřel hl. dveře, od ložnice se zabuchly. Myslel, že spím, tak si dal vanu a asi za třičtvrtě! hodiny se za mnou nahý přikladl, jakože se jde mazlit. Když otevřel a viděl můj výraz, věděl, že je zle. Cesta ze 7 patra do auta mi trvala asi 20 minut. Byla to jedna velká kontrakce. Přijala mě úžasná PA, vyplnily jsme papíry, vždy v klidu počkala na mou odpověď, pořád mě povzbuzovala, takže se to vše dobře snášelo. Jenže pak bylo střídání směn a přišla 100 kilová zamračená PA, určitě dobrá ve svém oboru, na kafe bych s ní klidně zašla, ale v situaci, v jaké jsme se setkaly na mě působila jak z hororu. Napochodovala jsem s Yallem, to zavrhla a dostala jsem klystýr ( takže Yall klidně pošlu, která máte zájem ) s dobrou poznámkou: vydržet vodu v sobě co nejdýl, ale u kontrakce se uvolnit. Když jsem se jí zeptala, jak to mám udělat, pokrčila rameny, takže do 5 minut bylo vše venku. Naštěstí jsem 24 hodin nejedla, takže jsem ani neměla nutkání na zvracení. Pak jsem na balonu ve sprše vydržela 2 hoďky. Vždycky se došla zeptat, jestli mi není špatně, že si teda skočí odrodit císař.
Pak přišla, řekla, ať si vyberu číslo sálu a jdem na to. Moje číslo 2! bylo číslo i mého sálu. Co si dodnes pamatuji, byly tam krásné závěsy a strašně příjemně to tam vonělo po aromalampě a nějakém kořeněném olejíčku. Mám problémy s bederní páteří, takže mezi kontrakcí, což u mě bylo asi 2 sekundy, jsem se nestihla ze zad přehupnout na čtyři... Byla to dost náročná hodinka. Pak přišel takový mladý doktor, jen vím, že měl fakt krásné oči 🙂 zeptal se co a jak a já jen pípla, že už fakt nemůžu dýchat. Nechal mi napíchnou oxitocin, bolesti byly intenzivnější, ale paradoxně to bylo příjemnější. Manžel mi dával kyslík, já se soustředila na tlačení, ale nějak to pořád nebylo ono. PA znervózněla, když viděla KTG. Pak jsem z ničeho nic ucítila hlavičku a tak nějak v té chvíli pochopila účel mé návštěvy na sále 2. Byl to krásný pocit. Někdo stáhl světla,aby nemělo mimi šok. Za chvilku byla hlavička venku, Pa do mě údajně vrazila ruku a mimi vytáhla. Neplakalo, ale někdo řekl: je živé a zdravé! A odnesli ho.Když mi řekli, že je to holčička, tekly mi slzy. Moc jsme si ji přáli, ale nechtěli jsme to vědět dopředu. Za minutku byla zpátky, tak nás nechali sami. Manžel mě políbil se slovy: moc ti děkuju, bylas statečná a moc tě miluju. Malá byla na světě 22.00
Na doktorovu otázku: Tak co, kdy znova? jsem k jeho překvapení odpověděla, že klidně do roka.
Pak přišla sestra s chlebem s máslem, jestli nemám hlad a jaké bylo překvapení, když se vrátila a můj seděl na bobku a papkal. Chudák, nejedl celý den 😕 Rozeslala jsem hned sms, všichni malou hned zapíjeli, byla půlnoc v sobotu. Nejhnusnější bylo šití, Pa mě nestřihala, takže 7 stehů ke konečníku není vůbec příjemné.
Ale když vidím tu moji sladkou treperendu, na vše se hned líp zapomíná. Měla jsem napsanou Natálii, ale s manželem jsme si řekli, že Patricie jí bude slušet víc. Je to to nejdražší, co mě v životě potkalo 🙂
To jen tak ve stručnosti, ať u toho neusnete 😵

0401 tys to napsala tak nádherně, že jsem u toho mále brečela. Fakt jsme z toho tvýho popisu unešená.

Díky 🙂

kaculko, díky 🙂 🙂 🙂 Ono je to na dýl, ale to bych mohla fakt nudit. Držím palečky, ať se vám to brzo podaří 🙂 a máš v bříšku taky takové to malé voňavé...

holky - maminky všem co to máte za sebou gratuluju a moc díky za vypsání pocitů a průběhu porodu normálně si u toho pobrekávám dojetím 🙂)
tak hodně štěstíčka 🙂)

Taky jsem se musela hodně držet, aby neukápla slzička. 😎 Vůbec nepřeháním. Je to krásný, když to člověk čte. Jsem zvědavám, jak to bude probíhat u nás. 😕 Moc všem novopečeným maminkám gratuluju k úspěšnému porodu. 😵

Ivet napsala jsi to úplně nádherně až my z toho málem ukápla slza 🙂 Je to opravdu nezapomenutelný zážitek už se těším na ten svůj 🙂
Moc gratuluji k tak krásné holčičce ať vám roste jako z vody a dělá jen samou radost. 🙂

Jsem si to teď znovu přečetla roním slzičky.... 😵 A to mám jít na oběd,jo?! 😀

nevíte, co je s cecetkou? už tu hrozně dlouho nebyla...

ahojte děvčata,
Ivet a 0401, jste obě mooooc statečné maminy, když jsem to četla, tak jsem se skoro rozbrečela, tak jsem zvědavá, jak to bude probíhat u mně u apolináře. Držím vám maminám všem palce a i těm, co mají porod za dveřma, já měla termín ve středu, tak čekám, kdy se mimi rozhodne vylézt 😀 . Pa

Ahoj Mapris, vidím, že si tvé mim dává na čas, asi je mu u maminky dobře 🙂 Naše malá se držela žebra a odmítala se pustit 🙂 rodila jsem 40+1 a měla 3,3700g a 51 cm, takže se nenarodila s aktovkou, jak jsem předpokládala 🙂 Myslela jsem, že ji ven nepřemluvíme. A to mě dr strašil podle ultrazvuku, že bude mít 4 kg. 😕
Přeji ti ty nejkrásnější zážitky z porodnice, ať jste oba zdraví a zvládnete to všechno v pohodě! Pak dej vědět 🙂 🙂 🙂

0401
díky. No, nechce se mu, dneska u mně byla kamarádka a říkala, že bych určitě měla už rodit, ale kdo ví, kdy si to mímo rozmyslí. No, my měli před 14ti dněma váhový odhad 3300g, tak jsem zvědavá 😀 . Přenášet se mi nechce, ale co už ... Neboj, určo dám vědět :o))

Mě teda trochu pomohl doktor. V pátek jsem byla na KTG, říkal, že mám čas, tak jsem si sedla do ordinace a řekla mu, že neodejdu, dokud mi nepomůže. Pochopil mé zoufalství, byla 30 stupňová vedra a já toho měla fakt dost. Byla jsem neskutečně nateklá. Hupla jsem na kozu, něco mi tam pošoupl, řekl mi, že budu trochu krvácet a že to asi bude trochu bolet a malá se v sobotu 22.00 narodila. 🙂

Ahoj holky, mně začaly pravidelné bolesti v pátek 15.9., což byl i můj první termín. Večer jsem je měla po 15 minutách, tak jsem si říkala, že by to třeba do rána mohlo být. Jenže to do rána nebylo, celou sobotu jsem měla bolesti po 7 minutách. Když mi mamka večer řekla, abychom s manželem zajeli do porodnice, že už tam se mnou musí něco udělat (bolesti už byly silnější), šla jsem se osprchovat, vzali jsme sbalenou tašku a jeli jsme.
Jenže v porodnici (Brno-Bohunice) mi doktor po KTG a kontrole řekl, že se ještě neotvírám, takže mám ještě jet domů. Prý by si mě tam sice mohli nechat, ale ještě to vypadá na dýl a to čekání bude pro mě příjemnější doma. Takže jsme se smíšenými pocity jeli domů. Rodičům jsme museli volat, že nic, nebylo to pro mě vůbec příjemný. Připadala jsem si jako simulant a blbec 😔
V noci na neděli jsem toho moc nenaspala, pořád bolesti po 7-6 minutách. Ráno už mi nebylo vůbec dobře, ale řekla jsem si, že pojedu do porodnice, až budu opravdu rodit - co nejpozději. Celou neděli jsem měla bolesti po 5 minutách, a to křížové bolesti, tzn. že mě bolely víc záda než samotné kontrakce - dost nepříjemný.
V neděli odpoledne mě naši přemluvili, abych s nima šla na procházku do lesa. Prý mi to pomůže, nebo se to pořádně rozjede. Cca každých 100 metrů jsem se zastavovala, pomáhalo mi, když jsem se předklonila - aspoň trochu povolily ty záda. Když jsem přišla asi v 18 hodin domů, byly bolesti čím dál silnější, tak jsem si napustila teplou vanu a šla jsem relaxovat, což mi ale moc nešlo, protože mě tam bolesti vůbec nepřešly, ba naopak, ještě zesílily.
Když jsem vylezla z vany, dala jsem si topinku s oblohou, kterou mi připravil manžel se slovy: Aspoň se dobře najez, ať tam pak nemáš hlad 🙂 Po osmé hodině večer byly bolesti zase horší a byly už místy po třech minutách. Jelikož jsem spát absolutně nemohla, v 11 jsem souhlasila, že to zase pojedeme zkusit do porodnice 🙂
Tam mi naštěstí řekli, že hlavička už je dost nízko a jsem otevřená na 2 cm, takže si mě tam nechali. Uf... PA mi řekla, že v 7 jí končí služba a že to spolu zvládnem. Jenže jelikož jsem se otvírala dost pomalu, v 7 ráno mi přišla představit jinou PA, která ji vystřídá. Po několika kapačkách, klystýru, kterej byl v pohodě a dalších 2 a půl hodinách hnusných křížových bolestí se v pondělí 18.9. v 8.40 naše zlatíčko konečně prodralo na svět.
Manžel byl u mě celou dobu a i když už místama usínal a měl strašnej hlad (taky chudáček trpěl 😀 ), moc mi pomáhal a jsem moc ráda, že tam se mnou byl.
Holky, neberte mě jako odstrašující případ. Hned po porodu se mi úplně ulevilo, najednou mi nic nebylo. Za nějaké ty dva roky jdu do toho znovu. Za ten krásnej výsledek to totiž určitě stojí. I přesto, že to všechno trvalo tak dlouho, jsem šťastná, že jsem to prožila.