Jaký byl porod

marki
10. kvě 2006

Ahoj kočky, to, co teď napíšu, se týká mého prožitku z porodu. Hned na začátku musím napsat, že se nemáte čeho bát, a že ym ženský vydržíme úplně všechno... 😉

Náš Kryštůfek se narodil 02.05.06, takže zážitky jsou ještě čerstvé. Ale od začátku.....

Už z neděle na pondělí (tj. 01.05.06) jsem skoro celou noc nespala, protože mě navštívili poslíčci....břicho mě bolelo v nepravidelných intervalech po dvou hodinách, pak hodina klid, a pak to zase na dvě hodiny přišlo...prostě celou noc jsem byla vzhůru, ale nějak jsem cítila, že to ještě nebude ono.... 😲 Ale pro jistotu jsem tu noc vařila manžílkovi na druhej den oběd...polívku, maso a brambory.-....stejně jsem nemohla spát...

Celej den už to bylo takový nijaký...a odpoledne, když jsme šli s Jožíkem (mým manželem pro nezasvěcené) na procházku, tak jsem si odskočila do nemocnice, aby se mi podívali na mimčo....řekli mi, že buď můžu jít domů, že to klidně může přijít za 3 hodiny nebo za 3 dny----prohlásila jsem (a všem to doporučuju), že radši půjdu domů (i když, my to máme do nemocnice 5 minut autem, že 🙂 )...navečeřela jsem se, dala jsem si teplou lázeň, pak jsme s Jožíkem hráli hry,,,,,,a pak přišel večer, já seděla u PC a psala tady na beremese....a v tom na mě přišly první kontrakce.....takže jsem si je začala zapisovat....a byly pravidelný....a hlavně úplně jiný než ty všechny předtím....prostě mě bolelo v podbřišku, jako když to máte dostat, ale ta bolest neustává.....takže jsem se uchýlila do ložnice, kde jsem poklečmo k naší posteli začala vydýchávat...po 20 minutách za mnou přišel Jožík a pochopil situaci, na nic se neptal, chytil mě za ruku a hladil po zádech.....tohle všechno začalo ve 20:45 h a do 23.00 h jsem to vydržela....pak jsem si řekla Jožíkovi o vanu, ale na tu jsem už neměla náladu, takže jsem se osprchovala a naznačila Jožíkovi, že si jedeme pro mimčo, že už to nemůžu vydržet....kontrakce byly po 4 minutách,,....po cestě, která nám od baráku až do pátého patra porodnice trvala 21 min, tak jsem je měla celkem 5 x.....musela jsem se vždycky zastavit a vydýchat....

v porodnici nás přijali s úsměvem, byla tam stejná paní doktorka jako při odpolední kontrole.....takže jsem ležela kvůli křivce asi půl hodiny, což bylo hrozný, když se při kontrakcích nemůžete procházet.....pak přišel na řadu klystýr, což je naprosto pohodová věc, naopak vám pomůže se uvolnit.....(tam jsem teda manžílka nebrala)......potom jsem šla rovnou do sprchy, kde mě mnažílek osprchovával.....postupně jsem si přidávala teplou vodu....a tady, i když masírovaná vodou, tak si tenhle okamžik, kterej pro mě představoval věčnost, pamatuju jako nejhorší z celýho porodu.....ta bolest, tak se nedá popsat....ale celou dobu jsem si říkala- bude hůř, holka, bude hůř.....pak mi dovolily jít na gauč, kde si mě ale jen prohlídly a řekly, že už jsem hodně otevřená a že už to nebude dlouho trvat....což se nádherně poslouchá a dodá vám to spoustu energie...takže jsem šla rovnou na sál...detaily už popisovat nebudu, na stole jsem vystřídala polohy na boku i na zádech, a pak mi doporučily stoupnout si za stůl a tlačila jsem v podřepu....zezadu mě přidržoval Jožík a bylo to super, protože jsem se nádherně uvolnila.... 😉

Nakonec ta finální fáze, kdy jsem tlačila s nohama na koze trvala 20 min a to halvně proto, že mám úzkou pánev....ale tohle už vůbec nebolelo, jen posloucháte, co se děje kolem...protože mně slábly kontrakce, a tak jsem se začala bát o mimčo....jak jsem tlačila, tak vždycky vykouklo kousek hlavičky a zase zalezla....tohle se opakovalo asi pětkrát, byly tam kolem mě už čtyři lidi....+ Jožík a ti všichni se nám snažili pomoc....nakonec mě musely nastřihnout a mimouš byl na světě....tak nám řekly, že je to kluk.....a Jožík běžel za ním, aby viděl, co všechno se děje.....a pak hrdě kráčel po sále, zatímco mě zašívaly....40 minut....a to mi bylo všechno jedno....věděla jsem, že je mimouš v bezpečí a tak jsem zápasila s paní doktorkou, která mě zašívala...sice jsem dostala injekci na umrtvení, ale asi to nepomáhá...mně teda určitě ne....ale nevadí...když mě zašily, tak jsem šla za těma svýma chlapama do tzv. obýváku, kde jsme v klidu pobyli první minuty našeho štěstí....a to bylo opravdu super....ten klid a očuchávání miminka....a pak jsem musela po hodině se osprchovat a šli jsme na pokoj.....a tím skončil náš nejkrásnější den a zážitek, který jsme s Jožíkem zažili....

mějte se hezky a ničeho se těhulky nebojte, každý porod je jiný, ale všechno stojí za ten okamžik, kdy vidíte svoje miminko na světě...a hrdýho tatínka u toho....bez něho by to nebylo ono....a jeden druhýho si vážíme ještě víc..... 😉 a na bolest rychle zapomenete----

dobrou MArkí a Kryštůfek

smoulinka.ciko
8. únor 2010

staninka to nic, nemaš se zaco omlouvat 🙂 Tak ja měla normální před těhu a po taky. Jen v těhu se mi nějak zbláznil 😅

pilotkaanetka
15. únor 2010

Holky já měla při porodu tlak 240/140 😒 😠

smoulinka.ciko
15. únor 2010

Ja ho měla těsně po porodu 140/90 A při...tak to opravdu nevím

luciina
16. únor 2010

Já už mám teď vysoký tlak - to chci vidět kolik budu mít u porodu ... 😖

lucie777
16. únor 2010

ach ta čeština... 😕

zzuzinda
17. únor 2010

Já měla po císaři 70/30. A v těhotenství jsem to vytáhla na 80/40, ale to jsem doklusala k doktorce, tak to bylo "vyšší". Na JIPCe jim tlakoměr pořád hlásil, že asi umírám, ale mě bylo fajn. Já mívám nízký tlak normálně, tak mě nechali a tlakoměr ztlumili.Teď už mám asi svůj stálý tlak zpátky a jsem na 90/60

modramys
18. únor 2010

Jak jsem rodila podruhé
Začalo to 7.2. 2010 skoro přesně ve 4 hodiny ráno. Vzbudilo mě píchnutí v břiše. „Že by první kontrakce?“ říkám si……usnula jsem a zachvíli zase…..a potřetí..mrknu na hodinky a je pět hodin. No nic napustím si vanu, říkám si a budím manžela…“Co?? Tobě praskla voda?“ Ujišťuju ho, že ne, že to budou nejspíš zaražený prdy, ale že jdu do vany, tak kdyby něco aby o tom věděl.
Po dvaceti minutách strávených ve vaně se dostavila první kontrakce, kterou jsem si musela prodýchat….no už to asi bude….za tři minuty další….manžel mě přišel zkontrolovat….za tři minuty další kontrakce….říkám mu, že raději pomalu pojedem…za dvě minuty kontrakce ….skáču z vany a velím k odjezdu…..oblíkám se ani nevím do čeho, dítě vřeští (naštěstí hlídá moje ségra, která je u nás), svíjím se po dvou minutách ….a už sedíme v autě, čeká nás minimálně půl hodinová cesta………
Cesta šílená, nevím jak tomu ulevit, kroutím se a funím a krotím manžela jinak nás asi zabije…..dorazili jsme k porodnici v 6 hodin. Ulevilo se mi, že už to snad stihnem a s nadhledem nechám manžela zaparkovat na parkovišti před areálem porodnice, však už je to kousek no né? (Litovala jsem asi za 35 s) Manžel vybíhá z auta, říkám „já prostě nemůžu tak rychle, já za to nemůžu“ a on :“ já prostě musím na velkou, já za to taky nemůžu“ a tak jsme se rozdělili……..
Plahočím se podél budov ke vchodu, kontrakce po dvou minutách……konečně jsem na příjmu….manžel nikde…..přijímají mě, úpím…..než mě stihnou vyšetřit, chce se mi tlačit…porodní asistentka se raduje, že jdeme rodit…já se raduju, že to bude fofr……manžel na mě mává z porodního sálu v sexy nemocničním oblečku….je 6:30 – idylka…..
S chutí a plna energie skáču na porodní křeslo a jde se rodit……po třech protlačených kontrakcích se musím ještě obrátit na bok, aby mimís dorotoval…..a zase zpátky…..a na bok…..prý bude malej asi trošku větší…..uběhla hodina
Asistentky zkonstatovaly, že kontrakce nejsou dost silné a dali mi oxytocin…..ale prý už fakt rodíme….a na bok…..a rodíme a na bok……uběhla další hodina
Už jsem fakt napůl mrtvá, kontrakce jsou šílený, navíc se nic neděje, prý tlačím špatně, dýchám špatně prostě jsem asi neschopná……navíc tím vším dusím mimíse takže manžel dostal kyslíkovou masku, kterou mě pravidelně při každé kontrakci dusí (jako fakt mi to s ní nejde)… naštěstí to brzo pochopil, tak mi ji nedává až na obličej (jen když se dívá asistentka) …při jedné kontrakci se nějak zapomněl, tak koukám a vidím manžela s maskou na obličeji…prý to prostě musel vyzkoušet, kdy jindy bude mít příležitost že bohužel nemám sílu se smát…nemám už sílu na nic…….a zase naše oblíbené – na bok, rodíme, na bok………..uběhla další hodina
Asistentky si pořád něco šuškají, ozvy mi měří skoro non stop, najednou se na sále objeví doktor s jakýmsi zařízením a mě chytá panika….ozvy prý nejsou dobré tak musí mimís ven…..“bez nás to nezvládnete maminko“ slyším doktora, který je snad mladší než já, no to člověka povzbudí, že….. strašně se bojím o malýho, ale mám už takový bolesti, že je mi už skoro všechno jedno, jen ať to už skončí…….doktor nastartuje ten svůj vehykl (vakuový extraktor – zvon – vax nebo jak to nazvat), následuje nástřih (a to jsem si říkala, že se mu snad vyhnu) no pak už raději popisovat nebudu co mi tam dělali to snad ani nechci vzpomínat – zkratka a dobře asi na pět kontrakcí je malej kónečně venku…..

Když jsem Mikuláška uviděla poprvé, visel doktorovi přes ruku, vůbec se nehýbal ani neozýval a byl celý modrý…….ptala jsem se asistentky jestli je v pořádku a ona:“Musíte počkat“ Krve by se ve mně nedořezal…..naštěstí vše zachránil ten náš krásnej chlapeček, protože pochopil, že se rodiče bojí a tak zamrkal na manžela……Když jsem slyšela, jak mi manžel říká, že na něj malej zamrkal, chtělo se mi brečet…..zachviličku začal i mrčet a všem se ulevilo…..
Takže hurá happy end……malýho zabalili, dali nám ho a všichni odešli…z toho jsme usoudili, že přidušený nebyl a že je v pořádku…….měřil 55cm a vážil 4500g – drobeček

pazhitka
18. únor 2010

Modra mys- to sis teda uzila! jsi hrdinka- a gratuluju k chlapeckovi, to jste jeste vetsi nez my!

anitta
18. únor 2010

modramys teda ukápla mi slza při čtení tvého porodu gratuluji jsi statečná a Mikulášek taky - hodně štěstí.

staninka77
18. únor 2010

Luciinko-Tak při porodu mně ho nedělaly ale až když jsem odjížeděla na pokoj tak jsme měla 140.na 90.

listicka85
19. únor 2010

Která pravidla porušuje: | Zruš Takže v pátek dopoledne jsem si myslela,že mi asi odtéká plodovka. Byla jsem v klidu a řekla manželovi, ať se pomalu připraví, že za chvíli pojedeme pro jistotu do porodky, ale že si myslím, že se vrátíme. V porodnici nám zdělili, že to plodovka opravdu je a že domů se podíváme už ve 3. Udělali mi monitor, ale bylo to absolutně bez kontrakcí. Takže mi vzali krev, došla jsem se vyčůrat do lahvičky a přišla doktorka, že mě vyšetří, jak jsme na tom. Prý otevřená na 1cm, ale nic se neděje. A vycévkovala mě......což doteď nechápu. Musela jsem být asi 2 hodinky mimo porodní sály jelikož se nás tam sešlo 6 rodiček a měli plno.... Mezitím se na nás přišla podívat Hanička (maláhodná) s denískem. Tak jsme pokecali a bylo mi dobře... No a potom jsme přešli na poroddní sál, kde jsem trávila celou dobu. Napíchli mi kapačku na streptokoka a a opět monito, kde byli kontrakce pouze 30. PA říkala, že počkáme, pokud se porod nerozjede sám od sebe a pokud do 12 hodin ne, tak mi píchnou oxitocin. Pořád se nic moc nedělo a já vtipkovala s manželem a sále Ale bylo mi divné, že vůbec necítím pohyby...... Uběhli 4 hodiny a další kapačka na koka.... a pořád nic. To už bylo půl 7 a PA říkala, že pokud se to nerozjede do 9 hodin, že teda půjdeme na to.... Jenže se v 7 hodin střídala směna a já dostala úplně novou PA. Právě v těch 7 hodin mě přišla vyštřit doktorka-která byla milionová!!Tak příjemného doktora jsem ještě neviděla!!! Úplně se mi ulevilo, když jsem ji viděla.... No a říkala, že od 11 dopoledne žádná změna.....otevřená na 1cm a hrdlo moc měk¨ké není...... Přitom ze mě začlo téct ještě zatraceně té plodové vody, která mě ale naprosto šokovala!!!! Byla zeleno černá...... holky, já myslela, že půjdu do kolen. Dali mi klistýr a náledovala další kapačka na koka...To už bylo 11 v noci a přišla PA s tím, že se ji nelíbí křivka miminka.....a já měla 38 horečku..... byla jsem nervní, ale kontrakce jsem měla 45....a PA přišla s tím, že se mám vyspat a v 6 ráno mi porod vyvolají!! Holky, já v tu dobu ecítila jediný pohyb už víc jak 8 hodin!!!! Do toho se jí nelíbila křivka miminka a polodvka byla úplně zkažená!!!!! Já jsem začla hystericky brečet!!!! PA přišla, proč jako brečím.....co mi je. Tak jsem sebrala sílu a i odvahu a pěkně od plic jí řekla, že se o prcka bojím, že necítím pohyby a ta voda..... No a že se mám vyspat. Kráva!!! Netrvalo ale ani 5 minut a přilítla doktorka,že mi ten oxitocin píchnou, že v tom nevidí problém!!! (spíše si myslím, že doktorka o tom neměla páru) PA chtěla mít klidnou noční směnu. Všechny předemnou už měli odrozeno a všechny křičeli jako blázen a dost špatně se to poslouchalo Takže v 1 v noci vyšetření- 1cm otevřená a prostě nic novýho!! Poroím prý tak v 9 ráno...... V 1:05 mi píchli ten oxitocin a nedovolili mi kvůli teplotě ani vanu ani sprchu...pořád jsem byla na zádech na monitoru...... Už po 10 minutách jsem cítíla, že se něco děje.... kontrakce 60, ale pořád se to dalo rozdýchat, i když už jsem toho měla po 14 hodinách plný zuby....Navíc mě bylo děsně špatně, takže se PA ve 2:15 umoudřila a dovolila mi sprchu, kde už jsem teda bolestma lezla málem po zdi!!!!! Manžel byl zlatej!! Sprchoval mi bříško a celou dobu říkal, jak mě miluje, že už to brzy bude a já mu drtila ruku Moc dobře věděl, že to, že necítím pohyby a to, že je špatná křivka jsou špatný zprávy.......ale snažil se být klidný a nedával na sobě nervozitu vůbec znát. No a najednou potřebuju strašně tlačit....ale strašně. Stihnu to říct manželovi a mezi kontrakcí usínám. Přilítla PA, ve sprše na balonu mě opře o zeď, mrkne mezi nohy a říká: "NO A JE TO TADY" Honem na sál!!!! Já se nestihla ani utřít....honem honem. Mokrá jsem přešla chodbu a vyškrábala se na kozu. Vysvětlili mi, jak tlačit a už to bylo tady. První kontrakce......tlačila jsem o sto šest a prý moc krásně, už byla vidět hlavička. Nádech napodruhé a ouvej!!! Přestávala jsem vidět a slyšet....nemohla jsem se nadechnout a lapala jsem po dechu na prázdno jako kapr..... jenže doktorka v domění, že začnu tlačit mě v ten okamžik provedla nástřih!!! Větší bolest jsem nikdy nezažila!!!!!! Řvala jsem jak tygr, bylo to prostě příšerný. Kontrakce skončila a poslední co si pamatuju je to, že jsem říkala, že nemůžu dýchat a že přestávám vidět a slyšet. První nádech byl vždy dobrý, tlačila jsem a u druhého jsem jim vždy tak na půl odešla. Ale PA říká ať seberu poslední síli, ještě jednou pořádně zatlačím a bude to!!! Takže jsem se nadechla co to šlo, zatlačila a ucítila jsem nepopsatelně nádherný a teplý pocit, jak mi Kubíček vyjel z bříška.... Nikdy v životě na to nezapomenu. Okamžitě jsem začla brečet štěstím a manžel mě hladil po hlavě a říkal mi maminko, už máme kUBÍČKA u sebe!! Už jsme rodina!!! Nikdy jsem nebyla šťastnější. pak vzal manžel kameru a všechno točil, takže budeme mít krásnou památku Šití sice bolelo, ale už jsem to ani moc nevnímala. Nemohla jsem spustit oči z toho našeho drobečka, který se narodil 12.12. ve 3:15 ráno. Měřil 48cm a vážil 2710gramů. Když jsem si šla potom lehnout na postel, aby mi přiložili Kubíčka poprvé k prsu, přišla za mnou PA s doktorkou a říkali, že tohle nečekali. Během 2 hodin jsem se otevřela o 9 cm a porodila. A taky, že už měli o malýho taky strach....že teda to vůbec nebylo dobrý..... radši ani nechci pomyslet na to, co by bylo, kdyby mi píchli oxitocin opravdu až v 6 ráno!!!
Takže závěrem...... porod sám o sobě byl u mě velice krátký-za 2 hoďky po všem!!! Což by bylo super, kdybych nebyla úplně na dně psychicky!!! Ten strach o malýho byl příšernej a nejhorší je, že v tom okamžiku je člověk úplně bezradnej a odkázanej na druhý...
Být maminkou je to nejkrásnější, co mě potkalo!!!

crawler
19. únor 2010

Lištičko: byla jsi moc statečná a gratuluji ke skvělému manželovi a Kubíčkovi! hlavně zdravíčko vám všem 😀

andara
19. únor 2010

Lištičko-super,ses sikulka 😉 Mne taky moc manzel pomohl a pripomnela jsi mi muj porod, taky jsem mezi kontrakcema usinala (mela je po minute) a behem jedne hodiny se otevrela tez o 9cm a to uz jsem mela naslapnuto na cisare 🙂

furaha
21. únor 2010

víte tu někdo, jak se to stane, že se dítě přidusí při porodu? poprvé se přece nadechne až venku že? tak jak? má na to vliv délka porodu?

jinak čtu vaše příběhy a bulím...

blanches
22. únor 2010

lištičko a modramyš jste obě statečné, je super, že máte zdravá děťátka. GRATULUJI ! Hodně zdraví a lásky 😉

smoulinka.ciko
23. únor 2010

furaha, pokud vím, tak dítě se přidusí jak ma pupeční šňůru kolem krku. To se mi stalo s malou :-/

furaha
23. únor 2010

díky dík za odpověď

luciina
23. únor 2010

modramys: s tím Manžel vybíhá z auta, říkám „já prostě nemůžu tak rychle, já za to nemůžu“ a on :“ já prostě musím na velkou, já za to taky nemůžu“ a tak jsme se rozdělili…….. jsme se tu s manžou málem uřechtali 😀

luuciee83
27. únor 2010

Tak přidávám popis mého druhého porodu 😉

v neděli večer, když jsme šli spát, mi bylo nějak divně... nakonec to dopadlo tak, že jsem byla asi 3x na velké, a pak jsem se pozvracela - což je u mě dost neobvyklé... takže jsem začala něco tušit, ale pak jsem si řekla, že to klidně může být z přejedení, tak jsem to neřešila 🙂 celá noc byla klidná a já spala bez problémů... v pondělí ráno jsem se vzbudila fit a najednou mi ztvrdlo břicho - toho jsem si zase moc nevšímala, protože tvrdnutí tu už bylo tolikrát a nic z toho... no, ale ono se to tvrdnutí opakovalo v průběhu celého dopoledne cca po 10-12min. - ale vůbec to nebolelo nebo když ano, tak jen jako takové slabé ms bolesti... nikomu (kromě Standy) jsem nic neřekla a čekala jsem na kontrolu, kterou jsem měla odpoledne... byla jsem rozhodnutá o tom lehkém tvrdnutí břicha říct dr. na kontrole... monitor jsem měla jako vždy ok - samozřejmě bez jakékoliv kontrakce... 😖 když jsem dr. řekla, co se u mě od rána děje, tak mi nabídla, že se podíváme i dovnitř, jestli náhodou není dole nějaký postup... když mě vyšetřila, byla spokojená, že prý jsem otevřená na 3-4cm a že si mě už nechá v porodnici (druhý den jsem přenášela) - prý bych se k nim stejně nejspíš během odpoledne nebo večera vrátila... 😉 dr. zavolala nahoru na porodnici, že jim tam posílá rozbíhající se porod, aby se mnou sepsaly potřebné papíry a že se tam zastaví domluvit co a jak... já zavolal Standovi do práce, že to vypadá, že dneska (v pondělí) asi budeme mít miminko a že až budu vědět víc, že mu zavolám, aby za mnou přijel... nahoře jsem s PA sepsala papíry, měla jsem se převléknout do noční košile, vzít si sprchový gel, ručník a něco k pití a šly jsme na přípravnu... tam mi píchla injekci na otevírání, oholila mě, dala mi Yal a nechala mě tam, že kdyby se mi cokoliv nezdálo, ať na ni zavolám... cca po půl hodině jsem si došla na záchod a za dalších 20min. si pro mě přišla PA, že mi praskne vodu, a pak natočíme monitor, jestli se rozjedou ty správné kontrakce... - to bylo kolem čtvrté... kolem čtvrt na pět mi PA pustila vodu a zjistily jsme, že je zakalená, takže na to PA řekla, že je vidět, že miminko chce už opravdu ven... pak mě připojila na monitor a já čekala, kdy dorazí Standa... ten přišel po půl páté s tím, že prý si myslel, že už budeme rodit... tak jsem ho vyvedla z omylu a řekla jsem mu, že tentokrát si to se mnou hezky vychutná a ne jako u Matýska, kdy přišel "až" na závěrečné tlačení... monitor ukázal, že se kontrakce začínají pomalu rozbíhat, ale byly pořád nízké kolem 40-50... pak mě PA odpojila a poslala nás zpátky na přípravnu, ať si tam dám aspoň 15ti minutovou sprchu, že by se kontra mohly ještě víc rozjet... a pak až si vlezu na míč a zaskáču si... ve sprše se kontra opravdu rozjely a byly cca po 3min. ale pořád se daly v pohodě vydržet... stejně tak potom na míči jsem měla stále na ústech úsměv a pořád jsme se Standou vtipkovali, že to vypadalo, že snad ani nebudeme rodit... po návratu na porodní sál mě PA vyšetřila a já byla otevřená cca na 7cm... dala mi další injekci na otevírání a připojila mě zase na monitor a čekala na kontra, aby viděla, zda zesilují... to už začaly pomalu skákat k 60, takže PA byla spokojená - v tu chvíli bylo před 18hod. a střídaly se směny... PA, která mě přijímala, předala info kolegyni a odešla... nová PA se šla podívat na monitor a zjistila, že miminku padají ozvy ke stovce při kontrakcích - takže se rozhodla mě vyšetřit - v tu chvíli jsem byla na 8cm, tak řekla, ať jí povím, až půjde kontrakce, že se mi dole trošku pošťourá a trochu víc mě zkusí pootevřít, že to bude nepříjemné, ale že je to potřeba... nepříjemné to bylo, ale rozhodně horší byla bolest z kontra... 😖 rozhodla se mi píchnout ještě jednu injekci, a pak už to bylo rychlé... PA zjistila, že se hlavička hezky tlačí na vchod, tak proč toho nevyužít... zavolala doktora, aby přišel, že budeme rodit... ve chvilce s ještě jednou PA předělala lehátko na porodní... po další kontra řekla, že mimi prostě musí ven, že ty ozvy nejsou dobrý... to mě nějak nakoplo, protože chvíli předtím jsem jí tvrdila, že to nedám... takže jsem čekala na kontra a mezitím přišel dr. - kouknul na monitor a že to ještě není tak špatné s ozvami miminka... ale já už ho moc neposlouchala a soustředila jsem na příchozivší kontrakci a začala okamžitě tlačit... miminko krásně spolupracovalo a tlačilo se ven... pak jsem zaslechla čísi hlas, ať si předýchnu a znovu zatlačím... tak jsem to udělala a miminko bylo skoro venku... pak jsem ještě jednou trochu zatlačila a malá krásně vyklouzla... dr. si ani nestihnul nasadit rukavice, jak to bylo rychlé, takže naši holčičku chytla PA... já otevřela oči a viděla, jak mi ji ukazují... Adélka byla venku na jednu kontrakci a tři krátká zatlačení... byla jsem šťastná, že to šlo takhle rychle a hladce... malou si vzala dětská sestra a běžela s ní na ošetření... já hned hejkla na Standu, ať jde za malou a vyfotí ji, že já jsem OK 😉 pak mi PA dala injekci na odloučení placenty a cca za minutu byla celá venku... pana dr. jsem se ptala, jestli mě nastříhli, že jak to bylo rychlé, že jsem nic nepostřehla a on že ne, že se ještě podívá dovnitř, jak to vypadá, jestli mě malá v tom fofru náhodou nenatrhla... a pak řekl úžasnou větu "Tak, mamino, tady jsem bez práce... Gratuluji!" podal mi ruku a odešel... přišla PA - ta mi pomohla přelézt si na normální postel a odvezla mě vedle do místnosti, kam za mnou během chviličky přišel i Standa a začali jsme posílat sms a volat rodině a přátelům... to mohlo být sotva 5min. po porodu 😉 🙂 prostě pohodička 😵 ještě pro pořádek malá Adélka měla 3560g a 50cm a narodila se 22.2.2010 v 18:25♥♥♥

kristi
27. únor 2010

luci, krasny, rychly a perfektni datum 🙂

luuciee83
27. únor 2010

Kristi - takový porod bych přála všem 😉 🙂

dajovamaminka
1. bře 2010

ahojky maminky, těhulky, snažilky.
23.9.2009 se mi narodil úžasný syn Darien měl 50 cm 3660g narodil se ve 14 43 hod.
takže mám doma 5 měsíčního prcka 🙂
celé těhotenství jsem si zde četla příspěvky maminek o porodu a v klidu jsem se utěšovala, že porod je krása a za to vám všem děkuji, že jsem se zbytečně nestresovala a naopak těšila na porod.

takže: termíny porodu jsem měla na 11.9 .09 a druhý 19.9 .09 léto bylo mimořádně horké, ale i tak jsem se cítila skvěle , přibrala jsem 11 kilo takže byla jsem fit.
cítila jsem se neuvěřitelně sexy i když břicho jsem měla jako balon.
přesto všechno jsem přenášela a to víte už to bylo nekonečné to čekání když první a ani druhý termín jsem nerodila.
doktor mi řekl že 24 půjdu na vyvolání to jsem nechtěla, věděla jsem, že to není přirozené a tudíž nepřirozená bolest.
Řekla jsem manželovi, že mě musí akutně rozčílit abych začala rodit.🙂ú asi se stalo pohádali sme se ani nevím proč 🙂)) 22.9 ve 4 ráno mě probudila menstruační bolest a jupíííí řekla jsem šla jsem na wc a hle...hlenová zátka říkám namachrovaně super během dne mám miminko 🙂)) ráno jsem měla jít na monitor ...manžel mě odvezl prootže jsem měla bolesti po 10 minutách ale naměřili mi v jičinské porodnici nízké kontrakce, řekli abych šla klidu domů že dnes to nebude. docela sklamaně jsem šla domů uvařila manželovi 5 litrů guláše 🙂))na dobu až budu v porodnici 🙂) a ve 4 odpoledne mě bolesti po 5 minutách hnusně vyrážely dech to už jsem se bála a manžel mě odvezl zpět do porodnice, která je 5 minut od domova.
musím vám říct, že v jičíně byli na mě milý prohlídli mě zaflirtovali s manželem 🙂))a řekli jste na 2 prsty uvidíte během noci porodíte...uložili mne na pokoj manželovi dali krásný obleček modrý vypadal jako doktor 🙂) a uvařili mu káfíčko se smetanou 🙂)) tak byla legrace když na pokoj objednal pizzu .))) ale kolem 22 hodiny bolesti přitvrdili mohla jsem jen sedět ve sprše pak zase na wc pořád dokola o půl noci mě asistentka prohlédla a že jsem na 3 prsty...celou noc takhle dokola a ráno přišla vizita a že jsem na 2 prsty manžel se rozbrečel já už nemohla. druhý den jsem měla jít na vyvolání .doktoři nečekali a rovnou mě vzali na sál vyvolat porod protože se mi porod zastavil.no a jak říkám peklo začalo bolesti o 106 ale otvírala jsem se rychle personál mě utěšoval manžel pořád u mě do 12 to bylo drsný a pak jsem si mohla na míči protlačovat a to byla úleva století přísahám to už jsem mohla bolest ovlivnovat takže jsem si přetlačovala bolesti no a najednou šup hup na stůl říkám můžu si protlačit bolest? a ona ano pojdte zatlačila jsem ahlavička venku 🙂))) nikdo to nečekal .)) vůbec to nebolelo a šup podruhé a dája byl na světě bez bolestí..
jen ty kontrakce mě trápily, ale panikařila jsem a trochu moc unavená jsem byla.
pak mě zašily a rozpáraly azase zašily hnusně jsem se potrhala a pak ooooo uuuleva tisíciletí
ráda na Jičín vzpomínám byli fakt úžasní .v porodnici jsme pobyli 3 dny a šli jsme domů

konsa
3. bře 2010

Ahoj, přidávám popis svého porodu. Bylo to náročný, ale stálo to zato! 😉

Termín jsem měla 7.2.ale přenášela jsem. Ve středu 17.2. jsem měla nastoupit na vyvolání. V úterý během dne jsem začala cítit lehké kontrakce, které se stupňovaly. Šla jsem brzy spát. Kolem 23hod mě vzbudily už silné bolesti. Kontrakce se vracely nepravidelně v intervalech cca 5-10 min. Radovala jsem se, že se porod rozjíždí sám. Bolesti byly opravdu silné, ale čekala jsem až začnou být pravidelné aspon po těch 5 min. Začala jsem balit. Asi ve 3 jsem si dala vanu. Kontrakce ve vaně zesílily. Ale po vaně se pomalu začaly prodlužovat. Chodily v intervalech 8-12 min. Stále jsme s manžou čekali, co se bude dít. Kolem 6 ráno začaly hodně zeslabovat ☹ Bohužel - ztratila jsem naději, že rodím ☹ Nikam jsme nejeli. Kontrakce sice pokračovaly celý den, ale chodily tak po půl hodině, hodině. S tím jsem ve středu večer nastoupila do porodnice na vyvolání.
Ten večer ještě nic nepodnikali. Kontrakce chodily pořád stejně (tak po půl hodině, hodině), ale byla jsem otevřená stále jen na 1,5 (to už sem byla 4 týdny). Udělali jen nějaká vyšetření a šla jsem spát (no spát - měla jsem stále bolesti, takže spát už druhou noc moc nešlo ☹ ).
Ráno zavedli první tabletu na otvírání. Po ní přišly silnější bolesti břicha, bolesti zad atd. Nicméně stále jsem se neotvírala. Večer zavedli další, v pátek ráno a pátek večer další....Stále nic☹ Byla jsem už úplně hotová a vyčerpaná z bolestí po tabletách, občasných kontrakcí a ze 3 probdělých nocí v bolestech. Večer jsem tzkolabovala, tak mi museli dát infuzi na „oživení“.
V sobotu ráno jsem měla „slíbeno, že se začne vyvolávat natvrdo!! Nicméně ráno o vizite přišel Dr.s tím, že si to rozmyslel, že mi dají ten den volno a nic dělat nebudou. At zavolám manžovi a jdeme někam ven, na oběd atd. Já absolutně ožila🙂 Byl to absolutně balzám a já byla šťastá, že se odreaguju. Domluvili jsme se s manžou, že přijede kolem 11té. Jenže já najednou začla cítil hodně křížové bolesti, které se stupňovali. Když přijel manža šla jsem ještě na vyšetření a ejhle – začla jsem se otvírat a na monitoru už byly pěkný kopečky. Oběd jsme už nestihli 😉
Ve 12.15 jsem šla na přípravu. Pak jsem chvíli hekala na pokoji. Ve 13.30 prdli vodu. To už jsem byla na sále a kontrakce byli fakt intenzivní. Jediný problém byl, že jsem musela být celou dobu napojená na monitoru! Malá měla totiž v kontrakcích špatné ozvy☹ nicméně jsem se různě polohovala na křesle, klečela, dřepěla, manža mě otíral studenou žinkou a masíroval. PA obětavě přidržovala monitor, abych se mohla co nejvíc hýbat. Řvala jsem jak tur, ale pomáhalo mi to 😉 Pak mě PA pustila na chvíli do sprchy. Tam teda nic moc úleva. Naopak – úplně mě to dostalo, že jsem sotva došla zpátky a už si jen lehla na bok. Přišel Dr. Byla jsem už pěkně otevřená, nicméně kontrakce prý nebyli pravidelné, aby vypudili malou. Tak mi píchli oxytocin.
Přišla první kontrakce po oxi– šííílená bolest. Začla jsem ale cítil hrozný nutkání na tlačení. Řekla jsem manžovi at dojde pro PA, že musím tlačit. Ta tomu nechtěla věřit, když přišla – už byla vidět hlavička 🙂 PA mi řekla, jestli si nechci sednout. Souhlasila jsem. Napolohovala křeslo tak, že jsem na něm seděla úplně vzpřímeně, nohy dole (jako na židli). Za 4 min. přišla další kontrakce. To už byla malá napůl venku. Manžel jí uviděl a začal brečet 🙂 No a pak na další zatlačení byla Terezka venku úplně🙂 Tlačila jsem tedy celkem prý jen 8 minut! Narodila se v 15.58 (ve finále tedy krásný a rychlý porod). Celé to odrodila sama PA. Dr. přišel až na porod placenty.
Malou mi hned položili na břicho. Pupečník museli bohužel střihnout hned (měla ho omotaný kolem patičky), tak jsme se domluvili aspon na darování pupeč. krve. Bohužel se nechtěla odloučit placenta, takže mě museli dát narkozu a sahnout pro ní. Předtím se ale 1,5 hodiny snažili aby se odloučila přirozeně -PA mi dávala čuchat nějaké bylinky, přikládali mi malou k prsu, atd. Fakt musím poděkovat za trpělivost. Celou tu dobu čekání jsme si povídali s Dr. a PA (bylo to moc fain).
Ty 4 dny bolestí byly opravdu náročné, ale porod samotný byl rychlý a krátký. Kdyby mi někdo předem řekl, jak to bude, myslela bych, že to nemůžu zvládnout, ale zvládnout se dá všechno a ten výsledek opravdu stojí zato 😉 😀 Jsem ráda, že jsem nakonec i po tom všem mohla porodit relativně přirozeně a v klidu v úžasném prostředí Neratovické porodnice 🙂

Přeji všem krásný a bezproblémový porod 🙂

petulkad
4. bře 2010

Konsa: Gratuluji k Terezce, hlavně, že všechno dopadlo dobře... 🙂

beisis
4. bře 2010

Tak jsem si tady pročetla vaše příspěvky a řikala jsem si, že sem hodim i náš porod. Termín jsem měla 10.2. to už jsem měla za sebou dva planý poplachy, kdy jsme jeli do porodnice s kontrakcema po třech minutách, ale já jsem nebyla otevřená, takže nás vždycky akorát vrátili domu. Když se po 10. pořád nic nedělo poslali mě 17. na zátěžový test. Po zátěžovém testu jsem měla kontrakce pravidelně po pěti minutách. Doktor mě vyšetřil se slovy, že jsem otevřená, tak na jeden prst a že mám jít domu. Doma se to začlo postupně zhoršovat a já v deset volala mámě, že teda asi pojedeme, že mám opět kontrakce po třech minutách, ale už se to sotva dalo prodýchávat. Do porodnice jsme dorazili okolo jedenácté natočili mi monitor, kde křížový stahy, které mi šli ze zad nenatočili a stále jsem byla zavřená. Poslali tedy přítele domu, že ráno se začne vyvolávat a že mu zavolám, kdyby se něco začlo dít. (rodila jsem v Hořovicích a byli jsme z Prahy, takže i tak to bylo celkem zajímavý). Píchli mi inijekci se slovy, že se po ní aspoň vyspím. Po té inijekci se ovšem bolesti začli hodně zhoršovat. Začlo se mi dělat špatně od žalůdku sprcha nepomáhala a chození po chodbě byla jediná činnost, kterou jsem jakž takž zvládala. Po dvou hodinách chození po chodbě jsem šla za sestřičkou, že už ta bolest je fakt hrozná a že spát fakt nemůžu. Zavolala na porodní sál, kde si pro mě přišla PA, že mi natočí monitor a zkontroluju mě. Ležet na monitoru bylo fakt hrozný. Já nevěděla jak si lehnout, abych si od bolesti ulevila. Na monitoru se naštěstí už začlo něco dít a já se pomalinku prý i začla otvírat. PA se nabídla, že mi udělá klistýr a že mi to aspoň trošku uleví. Odvedla mě na přípravu, kde mi udělala klistýr a že si pak mám dát aspoň 20minut ve sprše.
Po 20 minutách ve sprše se mi opět udělalo z bolesti špatně a zase jsem zvracela. To už mě odvedli na porodní pokoj, a že natočí další monitor a zase si mám dávat sprchu, a když se to nerozjede, že mi píchnou vodu a tím se porod spustí. To bylo zhruba okolo čtvrtý hodiny ráno. Zkoušela jsem koukat mezi kontrakcema na hokej. Což jako odreagování absolutně nepomáhalo. Zvracení od bolesti se stupňovalo a já už nevěděla, co mám dělat. Začla jsem postupně depkařit a musim přiznat, že už jsem z toho všeho byla unavená a už jsem i brečela, když nález furt byl takový, že jsem otevřená jen tři centimetry. To už bylo pět hodin ráno a že mám zavolat příteli a že až budu na čtyři cm, tak že mi dají epidurál a píchnou mi vodu. Já se přiznám, že po těch bolestech sem vítala epidurál jako úlevu. Zavolala jsem přiteli ať vyrazí, že už se snad ten porod hne. V sedm hodin se měnila směna a přišel pan primář, že mi jde píchnout tu vodu a zkontrolovat. Už jsem byla konečně otevřená aspoň na čtyři prsty píchli mi vodu a že přijde anesteziolog a dají mi epidurál, abych si taky na chvilku odpočinula. Mezitím přijel přítel což jsem vítala hodně jako úlevu. Držel mě furt za ruku pomáhal mě schoulit se při napíchnutí epi. Hodně trpěl semnou. Po epi bolesti ustoupili a já jsem únavou i usínala a jen mě vždy vzbudila PA, když mi přišli kontrolovat monitor. Okolo desáté přišla doktorka a že se zřejmě porod zastavil úplně a že mi píchnou oxitocín, aby ho zase rozjeli. Každých deset minut kontrolovali monitor a najednou, přijeli s nějakym jiným monitorem a že mimi má nějaké špatné ozvy a že si zkontrolujou, jak je na tom vevnitř. Po deseti minutách, že mi musí dát kyslík a že přítel mi ho má přidržovat, že malej má málo vzduchu a že asi špatně dýchám. Půl hodiny jsem dýchala přes masku a pořád se to nelepšilo naopak se to začlo zhoršovat. Ale personál svoje obavy neřikal, jen mi nabídli, že se stále ještě neotvírám tak jak bych měla a že by bylo lepší přistoupit k císařskému řezu jestli souhlasím. Já už jsem byla tak unavená začla jsem mít strach o malého a souhlasila jsem. Pak už to šlo všechno strašně rychle najednou tam byli s vozíkem nabrali mě hned nasál a pak už si jenom pamatuju, že řikali, že už není čas.
Malej se narodil 18.2. se slovy sestřičky měl to za pět minut dvanáct v 11:50 a měl 3,220 a 48 cm. Měl na dvakrát obtočenou šňuru okolo krku a měli jsme to oba o vlásek. Já jsem se nemohla dlouho po té narkéze probrat a jediné co si pamatuju je hrozná žízeň a že jsem se furt ptala, jestli je malej v pořádku. Poprvé jsem ho spatřila okolo šesté hodině večer a to mi tekli slzy štěstím. Byl pro mě v tu chvíli nejkrásnější miminko na světě a já byla šťastná, že je v pořádku. Myslím, že ten strach nikdy nezapomenu. Do teďka mám ještě slzy v očích, když si na to vzpomenu a vzpomenu si na přítele, kterej byl taky celej na měkko a brečel, když mi malého popisoval.

speedygon
4. bře 2010

beisis:jejda, měla jsi to kruté, ale naštěstí vám to dobře dopadlo...takže mocinky gratuluji a ať malý krásně papá a roste...já díky omotanému pupečníku o jedno mimi přišla, takže když jsem teď čekala malou, strašně jsem se o ni bála...ale naštěstí to dopadlo dobře

smoulinka.ciko
4. bře 2010

beisis gratulky a ať se vám daří, a malý ať vám pěkně roste 🙂 Naše malá měla taky pupečník kolem krku, ja ale nakonec porodila normálně.

Speedygon to je mi lito ☹ Doufám že Lenička se má k světu, ať vám pěkně roste

trdlisek
4. bře 2010

ahojky, chtela bych timto moc podekovat uziveatelce MARKI za jeji popis porodu.... no a vlastne vsem, kdo tu pisi, ze to tak hrozny neni..... mimco odkladam uz aspon rok a pul jen kvuli strachu z porodu. ted mi nejak zacinaj tlouct hodiny a tak se prekonam, ale ten strach nejak neustupuje. jsem rada, ze jsem nasla tuto diskuzi. deuji

speedygon
5. bře 2010

smoulinka.ciko:roste, resp.přibývá ažaž...vážíme už 6.75kg...a to 18.2. měla 6.22 kg 😀

majatob
7. bře 2010

ahojte 🙂 cely tehotenstvi jsem si slibovala, ze az porodim, tak sem taky napisu...tak jdu na to 😀

Nase mala akrobatka se cele tehotenstvi tocila v brisku jak se ji zachtelo, mesic pred porodem uz vsichni zacinali byt nervozni, protoze se ji zalibilo napric a za nic na svete se nechtela otocit. Pod pohruzkou cisarskeho rezu se teda uracila otocit hlavickou dolu a vydrzela tak celych 14 dni nez jsem jela na posledni na kontrolu do porodnice. Doktor se na me podival a ze se mu nejak nezda poloha mimca, udelal mi ultrazvuk a zjistili jsme, ze je mala opet napric, dolu spis zadeckem. Tak, ze se domluvime na termin cisare...sedl si k pocitaci, kouka a povida mi, ze je to druhy tehotenstvi a mimco vypada docela maly a ze me to nechaji porodit prirozene. Odchazela jsem se slzama v ocich, protoze muj prvni porod nebyl zrovna nejlepsi a rodit prdelkou me desilo k smrti. Tak dlouho jsem se v tom babrala az se na to manzel nemohl divat, nalozil me do auta a jeli jsme na poradu s moji doktorkou. Ta uz kdyz me videla, tak hned, ze se nemusim bat, ze me prirozene rodit nenecha a v pondeli nastup do porodnice (za 3 dny) a pokud bude jinak nez hlavickou, jeste odpoledne me bere na sal. Ta uleva byla naprosto uzasna a ani mi nevadilo, ze cela ma tehotenska priprava na porod bude k nicemu (malinik, seminko, epino, homeopatika, masaz hraze.... 😀 ). Patek a sobota probehly bez nejakych priznaku, ze by se neco blizilo a ja si uzivala posledni momenty s briskem. Ale v sobotu vecer kdyz jsme sli spat jsem mela tuseni, ze se neco deje a dlouho jsem nemohla usnout. O pul druhe v noci jsem se probudila a koukam, ze jsem se asi pocurala, tak se zvednu a zas, dobehla jsem na zachod a teprve tam mi doslo, ze nepocurala, ze mi tece voda. Zasla jsem vzbudit manzela, prohmatla brisko a mimi bylo uplne napric, tak ze pojedeme radsi hnedka. Do porodnice jsme dorazili asi za hodinu, ja stale vysmata a bez bolesti, manzel nervozni jak sanky v lete 😀 Se sestrickama jsme dovyplnily ty silene dulezity udaje jako "jak se jmenovala vase tchyne za svobodna" 😀 😀 😀 , natocil se monitor a za asi pul hodiny dorazil doktor, zase ten samej, co mi naplanoval prirozenej porod KP. Koukl na me a ze je asi napric, takze cisar, ale ze si to jeste radsi overi na ultrazvuku. Presla jsem si na ultrazvuk a tam nam obema spadla celist, protoze nase princeznicka se rozhodla mezitim pretocit hlavou dolu 😀 S vidinou dlouheho cekani me odveleli na sestinedeli a manzela poslali domu. Na pokoji jsem byla sama, spat se mi nechtelo, tak jsem se tam nakrucala abych mimco posoupla dolu a koukala pri tom na zajice, kterej mi poskakoval primo pod oknem. O pul osme jsem jeste s chuti posnidala, ale uz me trosku pobolivalo brisko. Moc jsem tomu nevenovala pozornost a rozeslala smsky, ze jsme v porodnici a budem cekat do pondelka na vyvolani. Volal mi manzel jestli nema prijet a jak su na tom, tak jsem mu rekla, at jeste v klidu odveze michacku na chalupu a pak se zacne chystat. Nastesti byl nervoznejsi nez ja a neposlechl...asi by to jinak nestihl 🙂 V devet uz jsem myslela, ze se tam nudou ukousu, brisko pobolivalo po peti minutach, ale porad hodne slabe. V deset prisla sestricka jak mi je a ze se na me koukne. Vysetrila me a rika at si sbalim veci, ze su otevrena skoro na tri prsty a jdeme na sal, ze to jeste dnes budu mit za sebou. Dostala jsem klystyr, dosla si na wc, skocila do sprchy a parkrat se prosla po porodnim boxu, bylo asi ctvrt na dvanact kdyz prisla PA, koukla se a ze su na osum prstu a at reknu kdyby se mi chtelo tlacit. Ta chvile prisla o ctvrt hodinky pozdeji, vylezla jsem si na postel a za vydatneho povzbuzovani zacala tlacit. Stridala jsem polohy na boku a na zadech, na kterych jsem pak zustala, akorat me zvedli skoro do sedu. Mela jsem porat slaboucky a kratky kontrakce, tak jsme v pauzach mezi nema jeste vtipkovali jestli to stihnem do obeda a jestli nema mimco plesatou hlavu 😀 No, do obeda jsme nestihli, Beata se narodila ve 12.06 😀 Takze od prvnich bolestivejsich kontrakci asi za hodinku a pul. Porod byl naprosto uzasnej zazitek a tentokrat muzu dokonce rict, ze skoro bezbolestnej... Doktor jen prihlizel a pak mi zasil povrchovy oderky, ktery se pry udelaly, protoze se Bibi drala na svet moc rychle 🙂 Dve hodinky jsem si polezela na sale, zkusili jsme Beu prilozit a kochali se tim nasim malinkym zazrakem, pak ji odnesli a me prevezli na pokoj. Bylo mi uplne skvele, natlacila jsem do sebe polivku, peceny kure s ryzi a kompot a pak nam Bibinku privezli a uz tam se mnou zustala 🙂 A to je vse 🙂

Těhotenský newsletter

Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu

Zjisti víc o svém těhotenství: Těhotenství týden po týdnu. Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.


Modrý koník ti poradí v každém trimestru.
Zjisti víc o prvním trimestru.
Zjisti víc o druhém trimestru.
Zjisti víc o třetím trimestru.
Jak se zjišťuje pohlaví dítěte?.
Důležitá jsou různá vyšetření v těhotenství.
Určitě tě nemine 3D ultrazvuk.
Nebo také screening v 1. trimestru.
Někdy se může objevit i streptokok v těhotenství.
Závažná pak je preeklampsie.

Nenašla jsi odpověď na svou otázku?Zeptej se ve fóru