Jaký byl porod

Tak Mareček usnul a já se budu snažit napsat Jaké to bylo...u mě 🙂
To, že otěhotním byl pro mě šok pan doktor mi nedával žádnou naději a tak jsem se smířila s tím, že mám Kubíčka a že vlastně mohu být vděčná za to, že ho mám. Přestala jsem brát antikoncepci a po 9měsících i přes endometriózu otěhotněla. Menstruaci jsem měla právě přes tuhle nepříjemnou nemoc dost divokou, tak že jsem tomu, že jsem nějak dlouho nemenstruovala nevěnovala žádnou pozornost, ale po třech týdnech jsem si prostě připadala opravdu divná a tak jsem koupila jeden a druhý test a bum // 🙂 Byla jsem šťastná jako blecha, ale pořád jsem tomu nevěřila. Hned jsem běžela k panu gynekologovi, ten udělal ult a řekl, že těhotná nejsem a že se tohle někdy stává. Píchnul mi injekci na vyvolání mentruace a já s brekem odešla domu 😢 No po téhle injekci mi menstruace přišla vždy hned a teď 4,5dnů nic a do toho šílené bolesti v podbřišku. Tak mi to nedalo a šla jsem znovu k lékaři a tam mě pan doktor řekl, že jsem opravdu těhotná 4týdny, ale plod je moc malinký a že nemám dělat žádné bujaré oslavy, protože mi nedává žádnou naději. Hned mi nasadil Utrogestan na udržení a neschopenku (no v práci byli překvapení když jsem jim volala, že druhý den už nepřijdu 😀 ). Ale pořád jsem slyšela slova pana doktora a snažila jsem se na miminko neupínat, ale samy víte, že to opravdu nejde...
No a mě se přehoupnul 3,4,6,8 a blížil se 9 měsíc i přes nějaké komplikace jsem doufala v to, že už to snad bude v pořádku a já se dočkám mimíska. Ve 30tt jsem se dověděla, že to bude chlapeček 🙂
Asi od 7 měsíce mě trápilo tvrdnutí bříška a v 8měsíci jsem jela na pohotovost se špiněním.
Asi 14dnů před porodem jsem se dověděla, že mám něco s placentou a že pokud budu špinit nebo krvácet mám hned přijít. Monitory jsem absolvovala pomalu každý den a někdy i dvakrát denně. Malej nebyl moc aktivní a pořád spinkal to se lékařům také moc nelíbilo...
V sobotu 12.5. jsem měla termín a porod nikde a takhle to bylo až do úterka 15.5. kdy jsem začala špinit, ale myslela jsem si, že odchází pouze zátka, ale pro jistotu jsem ráno 16.5. volala do Podolí kde mi řekli, že mám raději přijet, že mě vyšetří a v nejhorším pošlou do jiné porodnice, protože je stopstav. Vzala jsem si věci a s přítelem vyjeli. Monitor mi opět dělali dobu, pak ult. Tam jsem paní doktorku upozorňovala na to, že mám něco s placentou oni to neměli ani zaznamenané v papírech (fakt síla!) Ještě, že jsem se sama přihlásila. No paní doktorce se to nějak nelíbilo a raději zavolala zkušenějšího pana doktora. Ten mi na rovinu řekl, že placentu mám nízko a nějak zdeformovanou a malému se tlačí na plíce, že si mě tam i přes stopstav nechají na rizikovém odd. a hned ráno vyvolají porod. Že mi nedoporučuje odjet domu, že kdyby mi odešlo kousek placenty, že může být za 15minut všechno ztraceno. Nerozmýšlela se jsem se ani chvíli a příteli s brekem řekla jak se věci mají a že zůstávám....
Ráno v 9hod mi dali provokačku prostýn, ale prý je to jen taková předvolávačka, protože děložní čípek mám 1,5cm velký a to je dost. Že ten prostýn mám vložený pouze do pochvy a po zkrácení toho čípku mi bude vložen do dělohy a pak teprve se porod rozjede. V 11hod mi začaly bolesti, byli nepříjemné, ale daly se vydržet. Šla jsem do sprchy, ale ta mi nedělala moc dobře. Umyla jsem si vlasy a oholila. V 17hod se mě sestra ptala jak často mám kontrakce, řekla jsem, že asi po 5minutách. Vyděsila se a hnala mě na ošetřovnu a řekla, že jsem otevřená na 1cm, že mám jít na 45min na monitor a pak znovu na ošetřovnu. Po 45minutách jsem byla o 3cm víc.
Tak, že se mám pomalu přesunout do porodního boxu a zavolat hned příteli i když moc nevěří tomu, že to stihne. Volala jsem mu ale naprosto klidným hlasem jsem řekla, že má vyjet, že to vypadá k porodu, ale rodit budu až nejdříve v půlnoci. Řekla jsem mu to schválně on je "plašan" a z Mělníka je to dálka a měla jsem strach, že se vybourá....Přijel v 19.30. Mě mezitím dali klystýr. Věnovala se mi moc sympatická PA, už mi sice nebylo dobře, ale věděla jsem,že tohle není ještě nic. Dali mě na monitor, tak že jsem se nemohla hýbat. Kontrakce po třech minutách otevřená na 7cm. Asi ve 21hod napíchly PV a to už kontrakce pěkně zesílily. Byla jsem úplně hotová. Personál a PA si mysleli, že jsem naprosto v pohodě. Že jsem prý taková "nenápadná a klidná rodička". Mě bylo ale děsně 😝 😨 Paní doktorka mě chodila kontrolovat cca po 45min. Asi ve 22hod mi sdělila, že jsem pořád na 7cm a že se jí to moc nelíbí. Že mi buď zkusí dát injekci, která na otevírání může zabrat anebo taky ne. Anebo epidurál. Já souhlasila s epidurálem. Meziítm mi dali i oxín (nevím jak se to píše) Ve 22.15 přišel pán doktór slovensky mluvící a začal mě upozorňovat na nežádoucí účinky. Když se přítel dozvěděl, že mě budou napíchávat do míchy tak mě začal prosit ať to ještě vydržím. Pana doktora jsem i s jeho nádobíčkem poslala pryč a řekla, že to vydržím. Ten odešel za mojí paní doktorkou a PA na chodbu a řekl jak se věci mají a že jsem si to rozmyslela. No nikdy nevíte jak dlouho tam ještě budete hékat a ty hodiny co jsem měla nad hlavou ubíhaly během toho co jsem tam ležela jako ďas!
Já při každé kontrakci držela Tomáše za zápěst a teď když už jsem ho držela asi druhou, třetí minutu a je mu začínala pomalu modrat ruka věděl, že se něco děje. Protože jinak jsem kontrakci měla tak minutu.Podívala jsem se na něj a z vysílení jsem řekla "rychle pro někoho běž, já asi rodím" Vyběhl na tu dlouhou chodbu a řval "rodííííme" No PA a doktorce se to moc nezdálo. Přiběhli zkontrovali a zjistili, že jsem otevřená na 9cm a že jdeme rodit. Dali malému sondičku na hlavičku v kontrakci což není moc příjemné, ale...pro mimčo vydržíme snad všechno. Kontrolovali malého monitorem. Začali říkat jak mám dýchat a kdy zatlačit. Dělala jsem to samo špatně tak mě upozornili, že se mohu vevnitř potrhat. Tomáš viděl jak jsem bezradná a začal radit a pomáhat. Dokonce mi držel nohu, protože ta mi spadla a on měl strach, že kopnu paní doktorku. No a já jsem tak 6x už z úplně vysílených možností zatlačila a Mareček byl venku. Plakala jsem štěstím a byla jsem šťastná, že ho slyším plakat 🙂 Ošetřili ho a dali vedle mě do postýlky. Nádherný a nepopsatelný pocit...Po 20min mi Marečka přiložili k prsu, on se přisál úplně nádherně a po dalších 20min se přisál i k druhému prsu. Prostě šikovný chlap 😀 Mezitím mě šili, nastřihnout mě museli aby byl malej co nejrychleji venku. PA jsem se ptala jestli je Mareček v pořádku a když mi řekla, že je vše v pořádku byla jsem šťastná jako blecha. Těhotenství a porod nebyli až tak jednoduchý. Ale stálo to za to a já jsem ta nejšťastnější maminka na světě samozřejmě spolu s tatínkem a bráškou 🙂

No oproti jiným já ve škole slohovky neměla v lásce, ale chtěla jsem se podělit o to Jaké to bylo....Omlouvám se za chyby 😉

Abych nezapoměla. Mareček se narodil 17.5.2007 ve 22.42hodin. Vážil 3080g a měřil 50cm 🙂

Ještě dodám, že mi nakonec stačil pouze ten jeden prostýn (čípek) 🙂

Gratulujem, to je krása, úplne som plakala 😢 😵

Bielanevesto. Děkuji za gratulaci a ať Ti to rýchlo uteče 🙂

Verčo - nádhera, to je opravdové štěstíčko 😵

Verčo, moc hezky napsaný....člověk si hned vybaví svůj porod a máš pravdu, že pro mimčo se vydrží úúúplně všechno 🙂 A ještě jednou gratuluju k Marečkovi 🙂

verunecko,krasa, ses holka statecna, sikovna 😵 marecek je srdicko.gratuluju cele vasi krasne rodine 😵

verculka: moc krásné, sice ze začátku trápení, ale stálo to určitě za to. Tak hodně stěstí pro Vás pro všechny. 😉

verculko!
Moc hezky popsane. I ja ted po svem porodu muzu rict, ze vsechny ty utrapy a bolesti za ty nase NADHERNE uzlicky stesti stoji!
Jeste jednou - velikanska gratulace k Mareckovi!

Ahoj holky, mám zrovna chvíli čas, tak vám popíšu svoje dva porody, každý byl úplně jiný.
Když jsem přišla do jiného stavu s Nikolkou (první dcera), tak to byl pro mě hrozně velký šok. Právě mi skončila menstruace a šla jsem jen tak na běžnou prohlídku, kdy mi gynekoložka oznámila, že jsem v 8tt a TP na 19. srpna. Nějak jsem to nemohla pochopit a jukala jsem na ni, jak puk. Asi po hodině mi to docvaklo a byla jsem nesmírně šťastná a při tom i vyděšená. Celé těhotenství probíhalo v apsolutním pořádku, žádné nevolnosti jsem neměla a plně jsem si to užívala. Akorád mě a paní doktorce dělalo problémy mé přibývání. Cca ve 20tt jsem přibrala kilo. Tak mě poslala do Chrudimské nemocnice na podrobnější vyšetření. Byla jsem tam 5dnů a nezjistili nic. Sama na sobě jsem cítila jak v těle hubnu (začali mě vylízat klíční kosti a tenčila se stehna a strácel se mi zadek), natož mi doktoři řekli, že mám nějak dobré spalování a malá si to bere ze mě. Od cca 35tt jsem začala mít velké bolesti a křeče v břiše, tak mě manžel radši odvezl do nemocnice, kde jsem byla dva dny a pustili mě s tím, že se nic neděje, že se mimčo jen točí a nic to není. Dali mi video z UTZ a poslali mě domů. Pořád to ve mě všechno hlodalo a začala jsem přemýšlet, spíš se obávat, jestli je vše jak má být. Kamarádka mě dala tip na soukromou kliniku do Pardubic. Týden před termínem jsem tam vyrazila. Tam mě mile přijal Dr. Stránský, nejdříve si mě pořádně prohlédl, natočil monitor, udělal si podrobný UTZ, juknul na minulé UTZ a oznámil mi, že Nikča má minimálně od 35tt otočenou pupeční šňůru kolem tělíčka, a že není natočená. Tak mě objednal na 17. srpna na císařský řez. Ve čtvrtek večer (den před dnem D), mě opět chytli ty křeče a bylo mi jasné, že se Nika rozhodla otočit se. Ráno jsme přijeli do Partusu, udělali monitor a na UTZ zjistli, že malá se natočila správně, tak porod vyvolají.
V půl deváté ráno mě zavedli tabletku a dali klistýr. V poledne mě začli první bolesti, tak jsme šli na sál, pak ale začal být problém s otvíráním, tak mě doktor chodil každých dvacet minut otevírat. Vím, že to hrozně bolelo, ale tu bolest si fakt už nevybavím. Nikolka se narodila 19:30 (zrovna začali na Nově zprávy). Vážila 2552g a 47cm a byl to milášek.
Když jsem otěhotněla s Lenďou (i přes antikoncepci), tak byl začátek úplně stejný. První tři měsíce jsem měla menses, ale nějak jsem to vycítila. Těhotenství bylo opět v poho. Tentokrát jsem do Pardubek jezdila od začátku. ¨Lenička měla stanovený termín na 28. srpna. Na 2. srpna jem byla objednaná na běžnou prohlídku. Přijeli jsme tam, dala jsem paní na recepci papíry a v tom mi praskla plodová voda. Oči těch lidí v čekárně vidím dodnes. Přiběhli sestry, manžel panikařil a já cítila Lenďu v porodních cestách. A místo na ambulanci jsme šli na sál. Tam přiběhl Dr. Stránský ještě v civilu a jen oznámil plášť a Léňa byla na světe. Narodila se v 8:20 a měla 2300g a 47cm. Byl to překotnej porod. Kdyby se mi to stalo doma, tak to do špitálu nestihnem. Pro představu v 8:15 praskla voda a v 8:20 byla na světě.
Teď s manželem čekáme třetí dítko, a jelikož celé těhotenství je jiné (ranní nevolnosti do 12tt, všechno mě bolí, váhový přírůstek už 10kg), tak mi bylo hnedle jasné, že to bude kluk a je. Budeme mít Míšu.

Tak holky, porodu se nebojte,zapomenete. Já mám sice taky kapku obavy, ale to k tomu patří a pokud je to ve zdravém rozmezí, tak je to v pořádku.
Jinak všem maminkám a dětičkám hodně lásky a štěstíčka.

klararas, taky mě to čeká každou minutou , zítra mám termín, tak už si říkám, že by malej mohl chtít na svět.Mamka měla se mnou taky překotnej porod, tak snad to u mě nebude tak rychlý, máme totiž nemocnici 70 km daleko...Tak ať ti dětičky dělají radost 😉 😉 😉

Holky moc děkuji 🙂 Ano stojí to za to vždyť to samy moc dobře víte 🙂

verculko: moc krásně jsi to napsala a taky tak srozumitelně, že si můžu udělat lepší představu, jak to chodí a ták 😀 Ale nemělas to jednoduchý už od začátku. To bylo teda zbytečné od toho dr... rychlé závěry no, oni jsou prostě nej.. No to už je teď naštěstí jedno 🙂 🙂 Máš to štěstíčko v náručí, tak se mějte spolu kráááásně 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂

Klararas,škoda,že už se v Partusu nerodí,viď?Já tam rodila svého třetího a byla jsem unešená.K mudr.Stránskému chodím taky. 😀

jabjunka: Já jsem dřív bydlela ve Skutči, ale teď už 3 roky bydlím mezi Svitavama a Brnem, takže už tam nejezdím, je trochu z ruky. Ale zůstala jsem u své gynekoložky ve Skutči, ke Stránskému jsem jezdila jen v těhu. A nyní budu rodit ve SY. Jsem z toho trošičku smutná, v Partusu to na šestinědělce bylo jak doma, hlavně mi jde o to sociální zařízení. ŠKODA

Verculko, klararas, to jste popsali moooc hezky 🙂 🙂 🙂

Taky se těším až sem jednou napíšu "jaké to bylo" 😉

smoulinda: díky moc, koukám, že jsi ze stejného okresu, odkud přesně? Pokud to není tajné

Tak i já to mám „za sebou“ tak přidám svojí trošku do mlýna...

Pátek 25.května vypadal jako každý jiný den – klábosila jsem s holkama tady na koníkovi a vůbec by mě nenapadlo, že večer pojedu rodit... 🙂 v předpovědi počasí hlásili bouřky, ale tomu jsem moc pozornosti nevěnovala, protože naší vesničce se bouřky vždycky nějak vyhnou... Navíc bouřka už u nás byla a stejně to s námi nic neudělalo... Kolem osmé večer jsem koníka vypla s tím, že se půjdu dívat na Četnické humoresky a budu čekat na přítele,který se toulal někde po lese... Nakonec jsem o něj měla strach, protože bouřka přišla a to pořádná! 😖 Přítel přišel těsně před 21hodinou domů, sedl si ke mně na postel a povídali jsme si spolu. Najednou mu povídám: „Stání, mě asi praskla voda...“ a on na to „Fakt? Tak ukaž...“ „No fakt, tak já se jdu osprchovat a pojedeme“... Já si taky ještě šla dát sprchu a taky zkontrolovat, jestli mi ta voda opravdu teče a ona tekla jako blázen! 😲 Do porodnice jsme dorazili kolem 22hod. Službu měl doktor, o kterém jsem od kamarádek věděla, že je u porodu fajn. Dr. mě vyšetřil a řekl, že jsem otevřená jen na 1cm, a pak mě připojili na monitor. Tam bylo vše v normálu, takže jsme se domluvili, že se mě tam kvůli odteklé vodě nechají a počkáme do 9hod. do rána, jestli se porod sám rozjede, když ne, tak že by mi ho vyvolali... Přítele jsme o tom informovali a poslali domů, to bylo asi 22:45. Mě uložili na čekatelský pokoj s tím, že pokud by se „něco“ začalo dít, abych se ozvala...

A něco dít se začalo docela rychle – už ve 23:30 jsem začala mít kontrakce a to hned po 5-ti minutách! 😲 Zatím jsem zůstala na pokoji, kam mezitím přivezli maminku, která odrodila těsně před 22hod. Nakonec jsem to už nemohla vydržet, tak jsem se šla procházet po chodbě – s sebou mobil, abych mohla podávat info domů a taky abych věděla po jaké době mám vlastně kontrakce... Na chodbě se to ještě víc rozjelo – kontrakce už byly po 3minutách... 😕 ale pořád se to dalo ještě vydržet, tak jsem chodila sem a tam a prodýchavala… v tu noc se v porodnici ještě odehrát jeden incident – jedna maminka tam napadla druhou a ta s brekem odešla z pokoje a za žádnou cenu se tam nechtěla vrátit… takže se personál opravdu nenudil! Když jsem potkala PA, nahlásila jsem jí, že už mám kontrakce po 3minutách – to bylo asi půl jedné ráno a ona na to, že si pro mě za chvilku přijde... Nakonec jsem se po jedné hodině dostala znovu na monitor, kde už pěkně vyskakovaly křivky podle toho, jak jsem měla kontrakce... PA mě prohlédla a prohlásila, že jsem otevřená na 3cm a že jestli chci píchne mi injekci na rychlejší otevírání... s tím jsem samozřejmě souhlasila, protože prodýchávání kontrakcí bylo docela vysilující a představa, že to bude ještě trvat několik hodin mě docela děsila... Když mi PA dala injekci, vzala mě na pokoj, kde jsem měla k dispozici lehátko, záchod a sprchu. Nejdřív mě ještě oholila a dala mi Yal. Pak mě v pokoji nechala s tím, že kdybych to už nemohla vydržet a potřebovala bych moc tlačit, abych na ní zavolala a taky ať dám vědět tatínkovi, aby už přijel... Po tom Yalu jsem si okamžitě došla na záchod a dokonce jsem se i pozvracela. Kontrakce se už těžko prodýchavaly, tak jsem zkoušela sprchu, pak jsem si zas sedla na záchod, sprcha, záchod, ... Ale už se to nedalo vydržet, 😖 takže jsem volala na PA, že už to fakt nejde... PA si mě odvedla na porodní sál s tím, že mě ještě zkusí vyšetřit – v tu chvíli jsem už byla otevřená na 8cm, tak mi řekla, že ještě 2cm a jdeme rodit!! Kontrakce byly stále častější a prodýchávání pořád těžší... ☹ Nakonec jsem PA řekla, že je mi to jedno, že tam tatínek ještě není, že už chci prostě rodit!! A v tom přišla druhá PA a ta mi řekla, že už je tatínek tady, že se jenom převleče a přijde. Během chvilky byl u mě přítel, to mohlo být tak 2:15 a začali jsme pomalu tlačit. Malý sestupoval dost pomalu, protože byl docela veliký. PA mě pořád podporovaly, ať vydržím, že ještě kousíček a za chvilku uvidí hlavičku... pak mi PA řekla, že už cítí vlásky, že ještě nevidí, jestli jsou světlé nebo tmavé, ale když ještě trochu zatlačím, že už to bude vědět... S tlačením jsem ze začátku měla trochu problémy, než jsem přišla na to, jak se na to musí. Ale nakonec se to začalo dařit. Pan doktor mi dost pomáhal a při jednom tlačení jsem ucítila takové štípnutí, to mě dr. nastřihnul, a pak jsem cítila mezi nohama hlavičku malého, tak jsem si řekla, že rychle musím znovu zatlačit a malý bude na světě... 🙂 Tak jsem zatlačila a bylo to!! Malý krásně vyklouznul a já si v tu chvíli tak strašně moc oddechla! 😵 Byl to nádherný pocit – naprosto nepopsatelný... Malý se narodil ve 3:05. Během několika vteřin jsem uslyšela, jak pláče... Pořád jsem měla zavřené oči a oddechovala, až mi pan doktor musel říct „Maminko, už můžete otevřít oči, máte chlapečka!!“ tak jsem to udělala a uviděla jsem naše krásné miminko!!! 😵 😵 V tu chvíli se mi oči zalily slzami a sama pro sebe jsem si říkala „tak jsi to zvládla“... Pak příteli nabídli, že může malému přestřihnout pupeční šňůru a jít s ním na první ošetření... Mezitím jsem ještě jednou zatlačila a vyšla ze mě placenta... dr. jí zkontroloval a bohužel nebyla úplně celá, tak mě ještě dočistil – nebylo to nic příjemného, ale dalo se to vydržet... Když mě dr. začal šít, přišel přítel a v náručí držel našeho malé štěstíčko! 😵 Hned jsem začala brečet štěstím jak malá holka a přítel na tom byl stejně... Pořád mi hrozně moc děkoval za malého! 😵 Pak přišla sestřička z novorozeneckého a vzala si malého s sebou, že ho musí dát maličko ohřát do inkubároru, tak jsme s přítelem zůstali na porodním sále sami s doktorem, který mě zašíval... a musím říct, že u mě bylo šití druhým porodem – fakt to dost bolelo – nejdřív ty vnitřní stehy, a pak ty venkovní... 😖 Když už jsem byla zašitá, odvezli mě vedle na pokoj, kde se mnou zůstal přítel a během chviličky nám přinesli i malého. Se sestřičkou jsme zkusili, jestli se přisaje a přisál se krásně! 😀 Pak jsme tam zůstali všichni tři pohromadě skoro dvě hodiny. Malého pak odnesli na novorozenecké oddělení, mě odvezli na pokoj a přítel se vydal šťastný k domovu... 🙂

Tak to byl můj zážitek... Nebudu nikomu nalhávat, že to nebolí – bolí to a občas jsem myslela, že to nezvládnu, ale přítel mi byl obrovskou psychickou podporou!! Takže, Stání, hrozně mooooc Ti děkuji, že jsi tam se mnou/s námi byl!! a všem, které se teprve rodit chystáte určitě doporučuju vzít si manžela/přítele s sebou!! Pro přítele je to strašně silný zážitek a je moc rád, že se rozhodl být tam s námi...

Lucinko nádhera!Já tady bulím jako tele 😢 Ty jsi to tak krásně popsala,jsi moc statečná babulko 😵 Ještě jednou gratuluju k nádhernýmu Matýskovi 😵 😀 Přeju hodně štěstíčka a zdravíčka 😵 😵

Johanko, neboj, za chvilenku budeš mít svého Davídka taky u sebe a z porodu si už budeš spíš pamatovat to dobré 😉 stejně tak jako je to teď u mě... 🙂

Moc hezky napsaný, hlavně že už máš miminko u sebe a zvládli jste to všichni tři 😉 Tak ať malý hezky roste a já budu doufat, že to taky takhle hezky zvládnu a manžel taky 😀

Lucinko,krásné!!! 😵
ještě jednou moc a moc gratuluji k mimískovi,zase bulím jak praštěná....no co když začnu teď rodit,jsem si jako rozmazala oči 😀 😀 😀
Věřím,že je to pro každou mámu obrovský zážitek a přeju Vám-Matýskovi,Tobě i taťkovi ať jste zdravá a šťastná rodinka 😵

Lucinko, nádherně popsané. Taky bulím 😅 Ať Vám Matýsek krásně roste a dělá jen samou radost! Jsi šikulka 😉

Lucinko, moc pěkně napsané. Hodně štěstí a samou radost z Matýska 😉 🙂 😅

luuciee: gratuluji,téměř stejný průběh porodu jsem měla s dcerou před 7 lety,až na to,že mě to trvalo 15hodin od prasknutí vody.
Od včerejšího odpol.mi celkem pravidelně asi po 15-20min.tvrdne břicho,tak jsem zvědavá,zda z toho něco bude... 😨

lucinko moc gratuluju popsala jsi to nádherně jsem z toho celá ubrečená 🙂 jsi statečná 🙂 přeju hodně zdravíčka a štěstíča celé vaší rodince 🙂

Lucinko, moc pěkně napsané. Slzičku jsem zamačkávala.

LUCINKO KRÁSNĚ NAPSANÉ - jsem celá ubrečená ach ty hormony ještě jednou moc gratuluju 🙂 🙂 🙂 🙂