Jaký byl porod

mapris, no vetsina maminek to asi vzda proto, ze nema mliko 🙂 - kdyz je a jsou treba jenom zraseny bradavky, vzdycky se da neco delat (odstrikat, klouboucky apod.) Ale na kamaradky se vykasli, to jsou houby kamaradky, kdyz Te nepodporej v situaci, ktera pro Tebe neni moc lehka :(. Ja malem taky nekojila a vim, jaka je to strasna bezmoc, kdyz dite breci hlady a Ty mu proste nemuzes dat, protoze nemas co, kdyz jsme odchazely z porodnice, brecela jsem ja vic nez ona...

gedren,
už to neřešim, malá zatím papá dobře i tak :o) ťuky, Ťuk. A hlavně že je zdravá ...

mapris: buď v pohodě, kašli na to, že to nešlo. já sice kojila obě dcery bez problému (Ťuk, Ťuk) a celkem dlouho, ale já měla mlíko. umělá výživa je kvalitní a kdysi doporučovali místo kojení jen sunar a kolik nás na něm vyrostlo a jsme zdravé maminy a tatínci 😉
jinak moc gratuluji k terezce, nějak se jí u tebe líbilo 😀 a propos, má mladší dcera měla v den tvého porodu své 2. narozeninky, takže vím, jaká je to legrace rodit na Dušičky. známí okolo jsou asi 3, kteří se narodili ve stejný den a tvrdí, že to jsou nejlepší človíčci 🙂

mapris-gratulujem k narodeniu Terezky, hoci už má mesiac.Chcem ti len povedať, že kojenie je z 80% psychická záležitosť,asi ti v pôrodnici s tým moc nepomohli a automaticky dali malej bebu-bolo to pre nich pohodlnejšie a tým pádom tebe vyrobili problém.Ale netreba zúfať, aj po mesiaci sa môžeš rozkojiť. Len tak keď budete s malou ležať, prilož si ju a mysli na to ako sa ti prisaje a maznaj sa s ňou. Možno sa chytí. Nečakaj, že sa ti mlieko hneď vytvorí, ale možno sa stane zázrak. 🙂 Píšeš, že si sa s tým už vyrovnala, to je v úplnom poriadku,záleží len na tebe.Hlavne, že maličká pekne priberá a ste obidve spokojné.Držím ti palce a daj vedieť, ak sa maličká chytí(teda ak na to máš chuť a náladu) 😉 😉

Ahoj!
Ja mám jeden babský recept -ktorý vraj ale vrelo odporúčal starý p. prim. v našej porodnici - variť si čaj - 1 čaj. lyž. majoránky, 1 čaj. lyž. suš. kopru a 1 čaj. lyž. fenyklu - preliať 1l vriacej vody, po 5 min. precediť a popíjať. Je to síce nie veľmi chutné, ale pomáha. 😀

Zdravím všechny,
přidám jsem taky svoji zkušenost s porodem. Tak moje první bolesti začaly 29.11. a jako nezkušená rodička, jsme pro jistotu jeli na ambulaci do porodnice, kde mi už 30.11. v 0.30 řekli, že se ještě nic zvláštního neděje a že mám jít zase domů. Celý den pak byl v pohodě až do 15. hodiny, kdy zase začaly bolesti. Říkala jsem si, že teď už nebudu tak hr a začala se nahřívat, jenže bolesti byly častější a silnější. Nakonec jsme se rozhodli, že do porodnice přece jen pojedeme a kolem 18. hodiny už mě přijímali do porodnice, těsně předtím mi odtekla plodová voda. PA mi řekla, že už jsem otevřená na 8 cm a že mimčo bude za chvilku na světě. Do porodního boxu už jsem bolestí ani nedošla, takže mě tam odvezla na vozíku. Pak jsem dostala na poslední chvíli antibiotika a vše se mohlo rozjet. Kontrakce sílily a hlavička už byla na obzoru, dle PA. Jenže pak nějak kontrakce přestaly být tak často, takže mi museli pomáhat nějakou injekcí. Pak na mě přišly další dvě PA a společnými silami jsme malou vytlačily na svět - čas 19.40 byl pro mě tím nejkrásnějším okamžikem v životě, protože mi malou poprvé přiložily na břicho! Byla to obrovská úleva a krásný poci! 😵 Pak už jen odešla placenta a přišel doktor na šití. Tím to všechno zkončilo, takže to byl fofr!
Papírování jsme řešily během kontrakcí, takže jsme na ně aspoň tak nemyslela.

panenko ty jsi ale šikulka, takhle rychle to zvládnout a napoprvé.
Gratuluji, užívej miminka. Romana 😲

pridam se i ja.. 😉 porodni bolesti se ohlasily v pul jedne v noci a pak zase az za hodinu,potom po dvaceti minutach..Jenze vzhledem k tomu,ze jsem mela poslicky den predem,tak jsme s manzou netusili zda uz fakt nastal cas..Takze jsem v noci zehlila pradlo,manza uklizel aby jsme se nejak do rana zabavili..pak uz byly kontrakce asi po peti minutach,odlozila jsem zehlicku a vyrazilo se do porodnice.Tesne predem jsem si uvedomila ze ho nechci u porodu,ze by mi vadilo tu,tu,nu,nu.Tak jsem mu pak po vysetreni volala,ze ho tam nechci.Do dneska to poradne nepochopil proc..Vse se vyvyjelo dobre,mela jsem sileny krizovy bolesti,ale prezila jsem to aniz bych mlatila hlavou o zed.Jenze pak jsem byla uz tak vyflusana,ze proste kontrakce ustaly.Najednou kolem me zacali vsichni pobihat,a asi po hodine,kdy proste kontrakce nebyly,mi pichli nejakou injekci,zase nic,tak jeste jednu a to vam reknu,to byl mazec,kontrakce v cukuletu,slity jedna za druhou a Leontynka byla za deset minut venku.Manza byl vedle za plentou,tak byl tak trisicku pritomen,a leontynku mel hned po tom co vylezla...Po pravde ,porod mi prisel "brnkacka"horsi bylo to pred tim.Cekal so az odejde placenta,jenze neodesla,tak manzela vyhnali a me uspali a vyndali ji pod narkozou.Tak ma spise mrzelo tohle,ze musel pak hned pryc..Po porodu jsem hodneeeee krvacela,ale taky mi pomohly nejaky injekce.Mela jsem desne popraskany zilky v obliceji,Kdyz jsem se videla tak bych brecela,jak se barvim na zrzavo,tak to vypadalo jako pihy a vsichni si mysleli ze jsem prirodni zrzka.. 😉 Asi za 14 dni to zmizelo.Nakonec jsem tesne pred odchodem domu,desna cela otekla,najednou jsem mela zase navic 4kg,ale taky asi za tyden se to srovnalo..A na zaver,jsem se sla sprchovat doma a koukam ze mam cerny fleky na zadku,manza mi uplne vazne povida,zo nic to bude asi jen nejaka hormonalni porucha 😉 a vite co to bylo?Barvily mi stahovaci spodary od vetnamcu 😉

Ahoj zrzečka. 😀 pobavila jsi mě!

Takže taky přispívím se svoji zkušenosti s porodem. Sice jsem už rodila v dubnu, ale pořád si to pamatuju....
Takže pár řádků jak to u ná probíhalo.
7.4. ve 23:15 mi praskla plodová voda. Byli jsme s manželem u našich v Karviné, chystali jsme se na sobotní svatbu mé nej kámošky (Zuzule) a miminko si řeklo, že na nějakou oslavu kašle. Takže jsme se oblíkli a jeli domů do Ostravy, kde jsem se ještě osprchovala, popadla tašku do porodnice a hurá směr nemocnice.
Tam mě přijali a dali na porodní sál s tím, že musím počkat až se porod rozběhne. Manžela jsem poslala domů a zkoušela usnout, ale od půl třetí ráno to začaly mírné bolesti. Stupňovalo se to docela rychle, takže v pět ráno mě porodní asistentka připravila - klystýr, zavolala jsem manželovi a teď už se jen čekalo. Kvůli cukrovce jsem dostala kapačky a já se začala otvírat. V osm hodin jsem byla už otevřená na 8 a doktorka mi řekla, že do dvou hodin porodím, ale v deset jsem byla beze změn a tak mi píchli něco na větší kontrakce, které se už fakt pak nedaly vydržet a já cítila čím dál větší tlak na konečník. Před dvanáctou se připravila postel na tlačení a já si konečně mohla ulevit!!!! No a ve 12:05 vykoukla na svět naše Michalka, 48cm, 3250g. Samotný porod proběhl docela rychle a to dokonce bez nástřihu. Takže mám asi jen čtyři stehy, na malých rankách. Jinak manžel původně u porodu nechtěl být, chtěl pouze zůstat na dobu předporodní a pak odejít, ale nakonec zůstal. Stoupl si tak šikovně před postel do levého roku, takže úplně všechno viděl. Asi má chudák zážitek na celý život 😅 Ale jsem mu moc vděčná, že tam se mnou byl. Moc mi pomohl!!!

Tak se taky přidám..(Termín porodu jsem měla 8.12.)Mám to ještě čerstvě v paměti - Kubíček se narodil 30.11. 2006. Od rána 29.11. mi bylo divně. Mírné bolesti v podbřišku, ale v pohodě. Odpoledne mi začaly bolesti, ale bylo to nepravidelné a voda taky pořád neodtékala 🙂 tak jsem si říkala, že jsou to jenom poslíčci a byla jsem docela v klidu. Jenže večer když jsem se šla uložit do postele (jsem na pár týdnů u tchyně a spíme spolu v ložnici na manželské posteli ), tak když ona už usnula, zjistila jsem, že já spát nemůžu, protože jsem se u každé kontrakce docela vrtěla bolestí a nechtěla jsem ji vzbudit, tak jsem si vzala věci - telefon, balon, peřinu a šla si lehnout na gauč do obýváku. Za chvíli se vzbudila a asi si všimla, že tam nejsem a šla za mnou...Prej - v žádném případě, že nebudu spát v obýváku na gauči, že mám jít do ložnice a ona půjde tam..tak jsme se začaly stěhovat, ale ani jsme to nedokončily, protože už jsem začla být nervozní, jak to bolelo a řekla jsem, že se jdu koupat, že asi brzo pojedu..ona se furt ptala, jestli si myslím, že už to je fakt "ono" - no, mám pocit, že si myslela, že si snad dělám srandu nebo co..ale mohla jsem si za to asi sama - pořád jsem jí říkala, že to ještě není ono, že to není pravidelné a vodu pořád taky mám a nepojedu přece do porodnice zbytečně, aby mě ještě neposlali zpátky. Poučena z kurzu jsem věděla, že jet do porodnice mám až tehdy, když praskne plod. voda nebo když jsou kontrakce co 5 minut. No, a to nebyly..Když začaly být pravidelné, tak najednou co 5 minut a tchyně už volala sanitku. Měla jsem namířeno k Apolináři, kde jsem byla zaregistrovaná k porodu, ale dispečer řekl, že tam mají stop stav a že si mám vybrat jinou porodnici - že mě tam prostě nevezmou ☹ Tak nejenže jsem měla už dost velké bolesti, tak jsem navíc byla ještě naštvaná, že mě tam nechtějí vzít! Takže nakonec to domluvili, že pojedu do Motola. Než přijela sanitka, tak jsem ještě dost pobíhala po bytě a házela do tašky další a další věci - kosmetika atak..sbalená jsem už byla, ale stejně jsem pořád kontrolovala jestli mám všechno 🙂 Když přijela sanitka a že tu byla hodně rychle, tak jsem měla už kontrakce do 3 minuty a začínala jsem šílet. Cesta do Motola v sanitce byla fakt hrozná. Cítila jsem každý kamínek na cestě a taky to dost skákalo a sedačka byla hodně tvrdá, takže cesta byla opravdu "velice příjemná" Saniťák co se mnou seděl vzadu - chudák - ten byl dost bezradný, když mě viděl, jak se snažím prodýchávat kontrakce..Jediné co mě zajímalo bylo to jak je to do Motola daleko a on mi řekl, že ze Zbraslavi je daleko všude..To mě teda uklidnil! No, ale cesta se nějak zvládla a byli jsme v porodnici. Šla jsem na příjem a tam mi udělali monitor, do toho mi rychle dávali infuzi antibiotik (měla jsem streptokoka), navíc se mě ptali na šílené blbosti typu "jaké je vaše povolání" atak, a aby toho nebylo málo, tak jsem musela vyplňovat jejich formuláře, protože jsem byla zaregistrovaná jinam a tudíž jsem musela vyplnit ještě i ty jejich..prý - přečíst a podepsat...haha, byla jsem ráda, že to vůbec podepíšu a na čtení jsem fakt neměla náladu. Otevřená jsem byla už na 5 cm a hrozně se divili, že jsem prvorodička! Ptali se mě, jestli mám plodovou vodu a já na to, že mi nepraskla a oni se hrozně divili, protože jsem ji už neměla - fakt to doteď nechápu. Je teda pravda, že něco ze mě "teklo" - jestli se to tak dá říct, ale nebyl to vůbec žádný potok, a já si myslela, že je to hlen. zátka, tak nevím. Když už jsem měla fakt velké bolesti, ptala jsem se, jestli by mi mohli dát něco na ztlumení bolesti a oni na to, že teď to nejde, že až po "přípravě". Šla jsem teda vedle na přípravu. Tam mi PA řekla, že mi dá klystýr ale že mě předtím ještě vnitřně vyšetří. No a dobře, že to udělala, protože zjistila, že už jsem tak otevřená, že musím na sál. Řekla mi, že klystýr se už nestihne a že mám "utíkat" na porodní sál! Fakt vtipná - utíkat 🙂 No, a na sále jsem byla asi hodinu a malý byl na světě. Byla jsem poučená od kamarádky, že budu cítit hrozný tlak na konečník a že musím poslouchat PA a tlačit jen když mi řeknou..Já ale žádný tlak fakt necítila a tlačit jsem mohla skoro hned. Sice mě museli nastřihnout a navíc jsem ty nůžky viděla ☹ (taky to mohli udělat trochu míň nápadně), ale nebylo to tak hrozné. Pak už byl malý venku a já byla tak ráda, že už je to za mnou..Dali mi ho na břicho - tak jsem na toho malinkého človíčka koukala, ale za chvíli mi ho odnesli a když mi ho zase přinesli tak byl v inkubátoru, který postavili vedle mě a tak jsem na něj mohla aspoń koukat. Pak mě ještě asi hodinu zašívali - fakt hrůza, ale přežila jsem to 🙂 U porodu jsem byla sama, protože manžel pracuje v zahraničí. Měla jsem sice domluvenou kamarádku, která má 3 děti a sama mi to nabídla, ale nechtěla jsem ji v noci otravovat (nejmladší syn má 9 měsíců). A stejně i kdybych jí zavolala, tak mám pocit, že by stejně přijela pozdě 🙂 Do porodnice jsem přijela o půl druhé a malý se narodil o půl čtvrté! Měl 49 cm a 3460 g. A když na něj kouknu (spí v postýlce vedle mě), tak vím, že za tu bolest to teda stálo! I když mám pocit, že jsem to všechno měla nějak podezřele hrozně jednoduché 🙂 🙂

Ahoj Zezule, po přečtení Tvého příspěvku jsem zjistila, že jsme na tom byly obě dost podobně a naše miminka se nám narodila dokonce ve stejný den - 30.11.! 🙂 To je dobrý, co? 🙂

Ahojky Panenko. Taky jsem si všimla 🙂 Gratuluji k Sárince!

Já gratuluji ke Kubíčkovi! 🙂

zrzecka,
musim rict, ze jsem se nasmala :o))

zuzule,
gratuluju za odvahu, ja jsem taky mela dost :o))

ahojky holky,
všechny vás obdivuji a držím palečky. A gratuluji k mimiskům 😀

holky, podělte se.... 😉 každou chvilku se tu někomu narodí mimčo a tahle diskuze už hodně dlouho vázne a já sbírám zkušenosti a rady a vůbec všechno 🙂

Ahoj tak ja zkusim taky neco dat dohromady dokud si to jeste pamatuju 😉 Nezačnu klasicky jak tady vetsina zacina..porodni bolesti mi zacaly..Protoze me proste nezacaly 😖 T.P. 21.6.06 byl zdarne prekonan a nic se nedelo,jen neustale kontroly na gynekologii s konstatovanim,ze na porod to nevypada a plod je vysoko az do 42+5 kdy jsem nastoupila do porodnice na vyvolani.Vecer mi dali tabletu na uvolneni hrdla,nic se nedelo..ani me to uz neprekvapilo 🙄 ale i tak jsem celou noc nespala protoze spolubydlici na pokoji vydatne prodychavala kontrakce,nez ji vzaly na sal.Rano mi dali dalsi 2 tablety,zase nic az prisla na radu nejaka injekce a ja jsem zacala pocitovat slabe kontrakce to bylo asi 9 dopoledne,jenze behem pul hodiny se to rozjelo kontrakce po 5 min a po vesetreni zjistili ze jsem otevrena na 3cm a ze mam radsi zavolat manzelovi,pry to bude rychlovka,ha ha ha!Potom jsem sla do sprchy,to bylo moc prijemny.jenze jakmile jsem vylezla ven bolesti hooodne zesilily sli do bricha i do zad.Bylo asi 12hod a sli jsme na sal.Ted nadesla doba kdy jsem byla moc rada,ze tam se mnou byl manzel protoze nas tam nechali vzdycky treba hodku o samote(to si nedokazu predstavit ze bych tam byla proste sama) tak sme si povidali teda spis on povidal ja uz toho moc nenamluvila,kontrakce po 3 minutach,byla jsem porad napojena na monitor a byla jsem na balonu.Nasledovalo nekolik vysetreni az jsem byla otevrena na 7 cm kontrakce uz nesnesitelne po 2-3 minutach.A doktor prinesl takovou hroznou(jakoby grilovaci 😀 )jehlici,ze mi pichne plodovou vodu.Voda byla uz uplne zelena,potom nas jeste asi hodinu,pul hodiny nechali o samote a mezitim kolemprosel anesteziolog a kdyz me videl,tak se me zeptal jestli nechci epidural,tak jsem rekla ze jo,pichli mi ho,ze po 20 minutach to ma zabrat.Bylo asi pul 4 a prisla PA a doktor ze zacneme pomalu pritlacovat,uz jsem vubec nerozeznavala zacatek a konec kontrakci,epidural vubec nezabral.Dali mi infuzi oxytocinu,a zacala jsem tlacit.Jenze byla jsem porad napojena na monitor a najednou se ozvy srdicka zacaly zpomalovat,davali mi dychat kyslik,pochvilce se to zlepsilo.Tak jsem tlacila dal,vubec to nepostupovalo a ty ozvy se najednou uplne ztratily a bylo proste ticho!!!Kaju,kterej to tam se mnou celou dobu prodejchaval a drzel me za ruku,okamzite vyhodili za dvere.Dr.jen:,,To neni prece mozny!okamzite kleste!A v tu chvily ty ozvy naskocily, tak jsem zas zacala jsem tlacit,uz jsem byla hrozne vycerpana,bylo to hrozne dlouhy,pribila druha PA a kazda z jedny strany tlacily na bricho.Pak me nastrihli,vubec jsem to necitila,parkrat jsem zatlacila a najednou mi Tadeášek ležel na břiše!!Bylo 18:00,mel 3,9 kg a 55cm!Kaja to obrecel,sel ho hrde natacet jak ho merej,vazej 😉Pak mi odesla placenta a jeste me zasivali..a bylo to..

Carodka,tak to je docela mazec 😝 Doted jsem se do porodnice fakt tesila...ale ted nevim nevim 😀

Lucijo,
neděs se, fakt mi to připadá u carodky dost mazec

Carodko, tys rodila v Neratovicích, viď, dnes jsem ti ohledně toho psala do IP
já byla taky od ráno od 8 na sále a malá se narodila v 17,10 hod, ale epidurál mi napíchli hned, když nastaly sinější kontrakce a několikrát mi ho doplňovali, tak se to dalo vydržet, navíc mi sestry napustily vířivku, abych se rychleji otvírala, sice to moc nepomohlo, ale byl to příjemný relax
manža tam byl se mnou, masíroval mi záda a přidržoval mě na balonu a celkově se nám tam dost věnovali, ale měli jsme i soukromí, přestože bylo slyšet jak ve vedlejších boxech se střídají rodičky jedna za druhou a my si "užili" i střídání směn sester
ke konci to bylo hodně rychlé, až z toho měla maličká zlomenou klíční kost a mě šili asi půl hodiny, ale jinak byla Bětuška úžasná, vůbec neplakala, jen trochu zamňoukala stulená u táty v náručí
manža to obrečel, došel si jí umýt a zvážit
je to super, když jsou taťkové u porodu, myslím, že i miminka to vycítí a jsou víc v pohodě, aspoň naše malá je pohodářka už od miminka a zatím jí to vydrželo
P.S. nebojte se, zázračné hormony odplaví negativní zážitky a už druhý den vás bolí maximálně jizva po šití, vše ostatní v návalu štěstí zapomenete

jee ja jsem vas nechtela polekat,vsechno se to da vydrzet,za chvily si na to ani nevzpomenete a hlavne za toho prcka to proste stoji!!Jen si myslim,ze to takovyhle bylo proto,ze ten porod byl vyvolavanej. 😉

Carodko,
my to jako lekání neberem
jen mi připadá, že tě docela trápili a mohli udělat víc pro tvé pohodlí a zmírnění bolestí

Holky, tak jsemsi tady od rana cetla. V prve rade vsem aminkam strasne moc gratuluju k jejich stesti jmenem miminko!!
Hlavne hodne zdravi jim preji!!

Holky ja se strasne bala porodu, ale tak nejak to ze me opadava. Jeste sice nejsem tehotna snazit se zacneme az v cervenci po svatbe, ale uz ted se bojim 😅
Po precteni vasich zkusenosti me ten strach trochu prechazi, ale ted se zacinam bat siti!!

Kazda pisete jak to bylo hrozne!!

No... co se da delat!

Holky ale uz mi to nedelejte. Ja to tady ctu a brecim jak mala u kazdeho popisovaneho porodu tady rvu. No des se mnou!!

Teda holky, po přečtení vašich porodů se mi chce taky brečet. Jsem z toho opravdu dojatá. Je to tak protikladné, na jedné straně obrovské porodní bolesti a na té druhé se rodí malý človíček 😵

Olus,ne to me netrapili byli tam vsichni moc fajn a snazili se nam pomoct co nejvic to slo,jen ten epidural holt nak nevysel no 😕

Ahoj holky, taky se s váma podělím. Malej se mi narodil den před třetím termínem. 14.7.06. Určitě si pamatujete jak parný bylo léto, hnus! Odpoledne ve 14.30 mi praskla voda, když jsem to oznámila manželovi měl amok. Do porodnice jsme jeli jako když hoří. Bolesti jsem ještě neměla takže pohoda. Bála jssem se, ale říkala jsem si, že toho pinďouska už uvidím. Vyšetřili mě a muže poslali domu, že se zatím nic neděje, Byla pohoda až v 17 to vypuklo. Začala jsem cítit bolesti, hlavně v kříži. byla jsem otevřená 3cm a PA říkala, že bych mohla do půlnoci mít mimi. Ďobli mi epidurál a do 5min. jsem měla po bolesti. Ve 20hod přijel manžel a já se přestala otevírat 😠 . Masíroval mě, nosil pití já byla vděčná, že tam je! Epid. vydržel 2 hoďky a pak opět bolesti. Větší a snad i silnější, byla jsem hrozně unavená a říkala jsem, že to nemužu zvládnout! Dávali mi kapačky, čípky, skákala jsem na míči... v půlnoci další epid. zas 2 hod. trochu klid. No ve 3 jsme šli na sál a tam to bylo... tlačila jsem jak blázen, ale pořád málo, byla jsem vyčerpaná a na dně. PA mi skákala na břiše a malej vykouknut ve 4.51. Okamžitě se mi ulevilo a byla jsem ta nejšťastnější na světě 🙂

jak porodní asistentka skáče na břicho? to bych chtěla vidět.... 🙂 jak to vůbec dělají, tlačí přes břicho jen rukama zezhora dolu nebo se po tom břiše celé válí vší silou? Co je únosné a co už ne? Měl po tomhle někdo nějaké pohmožděniny?

Lindex: Ja teda ani nevedela o nejakem nastrihu a o siti skoro taky ne, to bylo pro me na porodu to nejmensi. Takze to asi kazdy citi jinak.

Kacabacka: Me porodni asistentka taky skoro lezela na brise, a to pry aby se miminko nevracelo zase zpatky.... Ale to jsem vubec necitila, ani mi to nijak nevadilo.

Ja byla ze 17-ti hodinovych bolesti tak vycerpana, ze tech 10 min. na porodnim sale byla prochazka ruzovou zahradou 😉

kacabacko jak kdy, kamaradka rikala, ze ji lezelo na brise sest lidi 🙂 (fakt to dite ze sebe nemohla dostat), mne se pri vytlacovani telicka, kdyz uz byla hlavicka venku, jen PA zlehka oprela predloktim nad bricho, ale myslim, ze to ani nebylo nutny, ze by ditko vylezlo i tak, akorat mne se uz moc nechtelo tlacit 🙂)). Takze "skakani na brise" je asi vzdycky neco mezi temahle dvema pripadama 🙂