Jaký byl porod

kristo, zahojená sem, ty záda mě teda berou porád, ale už to v pohodě 😉 .
Ještě jsem chtěla dodat, že sem vůbec nebrečela, asi jak sem byla vyčerpaná.. až za dva dny, kdy sem byla schopná sama vstát a nechali mi Terinku na pokoji přes noc, tak jsem vůbec nespala, celou noc jsem se na ní dívala a teprve mi to docházelo a brečela jsem štěstím a dojetím jak želva 😅

jo a Kriato, ta migréna je hnusnější v tom, že to bolí porád a nemáš šanci si nijak ulevit.. kdežto mezi kontrakcema nic nebolí, takže si člověk vydechne. Je to taková nárazová bolest, sice silná, ale člověk se má zase na co těšit 😵

Groowy tak to docela ráda slyšim - s tou migrénou 😉 Já na migrény trpim jako pes, no snad to zmáknu 😀 a před tebou klobouk dolu, mě dostalo to jak jsi psala že Dr. čvachtal v krvi a úplně mě to za tebe bolelo to šití, když jsi psala že to nejde umrtvit - to je děs, jako někde ve válce 😀

holky, díky moc a jsem ráda, jestli vás můj popis porodu aspoň trochu zbavil strachu 😉. A všem držím palce, aby měli takový krásný porod, jako já!!

Je to paráda když tu čtu ty porody. Sice je to pro každou moře bolestí, ale jak to každá tak hezky podá ...

Osobně jsem taky nebrečela, myslela jsem ja kto se mnou zamává ale v tu chvíli jsem byla šťastná a dojetí spíš přišlo za dva dny kdy jsme si s manžou v noci telefonovali a celý porod rozebírali 😉

groowy, s tím šitím Tě moc lituju, to muselo být fakt maso ... 😒 my jsme sice taky nebyli dorotovaný, ale stačilo chvilku tlačit na boku a pak se vrátit zpět na záda a bylo to. U vás holt nebyl čas ☹ jsi šikulka.

Ahoj těhulky a maminky. Vzhledem k tomu, že jsem tuhle diskuzi pročítala a pročítám, rozhodla jsem se také přispět a napsat JAKÉ TO BYLO, když se nám narodila naše holčička 🙂
Po otěhotnění „na 1. pokus“ a bezproblémovém těhotenství jsem byla přesvědčena, že takový bude i porod..Nebyla jsem nervozní, brala jsem to tak , že se tomu už nevyhnu a nějak to dopadne. Začala jsem být nervozní až týden po termínu, kdy mi dr. řekl, že na porod to stále nevypadá..Měla jsem termín na konci srpna, bylo 4. Září a nic..Ve středu 5.9. jsem si dala vanu, skleničku svařáku a přemluvila jsem manžu k sexu, kterému se předtím bránil.. Čtvrtek. Nic.. Volala mi jen babi, že u ní byl farář s rodinou a že se za mě modlí a myslí na mě (tím nechci narážet na víru a nikoho urazit, jenom konstatuju 😉 , já osobně věřící nejsem..)
No a co se nestalo 🙂 V pátek po probuzení mě začalo ŠÍLENĚ bolet břicho..Když jsem vstala z postele, měla jsem pocit, že ze mě něco vyteklo a byla jsem si jista, že moč to nebyla 😉 ..Hurá- zátka, zaradovala jsem se a utíkala do vany..Bylo toho ale víc a bylo to žluté (!)...Pro jistotu jsme jeli do porodky s tím, že mě určitě pošlou zpět.. Temešváryho test na plodovou vodu byl pozitivní,takže si mě tam už nechali..Tady bych chtěla říct, že ačkoli se všude píše, že voda má být čirá, může být i žlutá a nic to neznamená ..Mě to totiž dost vylekalo, všude jsem četla, že jiná než čirá plodovka znamená tíseň dítěte.. A představovala jsem si, že se ta voda vyvalí tak nějak najednou a ne že bude takhle ukapávat .
Kromě menstruačních bolestí těsně před tím, než mi praskla ta voda, se pořád nic nedělo. Jen odhad na UTZ byl 4,15kg.. 😉 Kolem 11 mi dali zátěžový test, kontrakce vyšuměly a nic . Ještě jsem psala manžovi, ať mi nakoupí jídlo, časopisy, že to na porod nevypadá a že se nudím 🙂 😉 ..Nicméně kolem 3 se to rozjelo, kontrakce se ale daly dobře tlumit na balonu. Na přípravném pokoji díkybohu nikdo nebyl, tak tam se mnou mohl manža být… Kolem 5 už to bylo k nevydržení, nic nepomáhalo, otevřená jsem byla ale jen na 1,5cm...To už jsem věděla že chci epi, protože se to neskutečně vleklo ☹ a doporučil mi ho i pan doktor vzhledem k váze mimča už ráno). V 6 večer mi paní PA dala nějakou injekci na uvolnění hrdla, a v 8 jsem byla na 2,5cm, takže jsem dostala epidural, který mi ulevil asi na 1-2hod.. Fakt nevím.. Epidural samotný skoro nebolel, nejhorší bylo vydržet mezi kontrakcemi a s břichem ten kočičí hřbet, který je nutný k jeho napíchnutí..Myslela jsem, jak budem s manžou hledat vhodné polohy, ale byla jsem naprosto nekomunikativní, chtěla jsem si to tak nějak protrpět sama, ani jsem nemohla mluvit..Stačilo mi, že je kousek ode mě a dívá se na TV..Nejvíc mi pomáhala sprcha a balon ve sprše..Kolem půlnoci, kdy už jsem byla nesmírně unavená, nicméně připravená vydržet, mě doktor opět prohlédl..Pořád 3-4cm, takže žádná změna 😠 . Zkusil hrdlo roztáhnout ručně (zas tak hrozně to nebolelo)..Ale nešlo to. Hrdlo se smrsklo zpět. Na to hrozně hodný pan doktor konstatoval, že malá je sice natočena hlavičkou dolů,ale napříč, prostě v poloze, kterou klasicky mimčo neprojde, tím spíš 4kilové-je to tak prý asi u 10procent rodiček, vše vypadá ok, ale mimi prostě naléhá špatnou částí hlavičky. Kdybychom měli o to kilo míň, tak možná..Ale aspoň jsme věděli,na čem jsme..Chtěli mi napíchnout další epi, že počkáme ještě 4hodiny-do 4do rána, ale vzápětí se objevila u mimi mírná trachykardie, (doufám, že to píšu správně)-miminku se to už přestávalo líbit,srdíčko bilo ve vysokých hodnotách, takže císař...Byla jsem v šoku, manža bledý, držel mě za ruku, ale u operace být nemohl, bylo to- v zájmu mimča- narychlo.. Mě bylo do breku, takhle jsem si závěr svého těhotenství nepředstavovala-císař u prvního mimča znamená, že klasicky už nejspíš neporodím.. Tým lékařů a PA byl skvělý...Uklidňovali mě jako své vlastní dítě..Pan doktor vtipkoval, že můžu mít císařem děti 3 a že mi tu jizvu udělá tak ,abych mohla u moře příští rok ohromovat v bikinách 🙂 .Částečná anestezie bohužel nezabrala, tak mi dali celkovou..Pak už si pamatuju jak v mlze převoz na sál..Po 2hodinách jsem se v hrozně depresivní místnosti probrala, byly asi 4hodiny ráno,no byla jsem mimo, viděla jsem jen náramek na ruce, kde bylo napsáno JULIE , 1:03 a moje jméno. Tak jsem se dozvěděla, že mám holčičku..Pak mě převezli na porodní oddělení, kde jsem se na Julinku ptala, jestli je zdravá, atd…Ale pořádně mi nikdo nic neřekl, jen, že mi ji brzy donesou..Já jsem byla po narkoze tak otupělá, že mě nenapadlo, že můžu volat našim nebo manželovi, přišlo mi blbé je budit v 5ráno a taky jsem měla strach-co když není malá v pořádku..tak jsem tak nějak polospala asi do6, kdy mi mamča poslala sms, že nám gratulujou k holčičce, tak jsem jí zavolala a konečně jsem uslyšela, že je živá, zdravá a úplně v pořádku 🙂 . No samozřejmě, mamča taky pořádně nespala, mohla jsem jí zavolat a ne být takhle v nejistotě…Pak mě navštívil ten úžasný pan doktor (byl to tentýž, který mě v 8ráno včera přijímal-24hodinová směna!!) a řekl mi, jak to všechno bylo, proč císař, atd. No a asi zafungovala jeho intervence, protože pár minut poté, co odešel, se otevřely dveře a sestra mi přinesla tu nekrásnější holčičku-s modrýma očkama a spoustou tmavých vlásků, přesně takovou, jakou jsme si s manželem vysnili 🙂 ..Konec dobrý, všechno dobré..
P.S.Rodila jsem v porodnici ve Frýdku –Místku a až na pár detailů jsem byla naprosto spokojená..Úžasný tým u porodu, nadstandard odpovídal ceně a sestry na 6nedělí velice příjemné..
Na závěr bych chtěla říct všem , co se porodu bojí-nebojte se ..opravdu to zvládnete..bolí to fakt-šíleně, ale jen „pár“ hodin..Ale to vaše nejkrásnější miminko vás pak bude těšit celý život 🙂

Groowy ozaj ťažký porod, ale hlavne, že všetko dobre dopadlo 😉 🙂
Laura gratulujem 😵

Lauro, moje kamarádka rodila před třemi lety císařem a teď asi před dvěma týdny normálně. To víš, že to jde...

A čo sa týka rodenia normálne po cisárskom, tak na pokoji so mnou bola jedna ženská. Tá mala prvé cisárskym a tri ďaľšie normálne 😉 🙂 Tak sa tiež utešujem, že ďaľšie snáď pojde normálne 🙂

tak snad už se mi podaří sem vložit svůj příspěvek, už jsem se o to pokoušela, ale někdo mi hupsnul na pc a vymazal to 😠
takže vše začalo 5. 10. v pátek ráno. odešla mi hlenová zátka. ráno jsem do poradny tak jim říkám, že mám všechny příznaky porodu,ale porod nikde... dr odkejvala napsala CS6, řekla, že vše ok a že se uvidíme v úterý. takže jsem naprdlá odjela domů.
večer už jsem začal mít bolesti jako při MS, ale dalo se to... pak to začala zesilovat a začalo to mít pravidelnost po 10 min. manža to už nevydržel a v půl jedný jsme vyrazili. natočili monitor, prohlídli a že nemůže zkonstatovat jestli je to porod nebo poslíčci. Dal mi nějakou růžovou pilulku, že buď se to rozjede nebo to přestane. jeli jsme domů - já uřvaná, že sem si udělala ostudu a že radši už snad porodím doma. dojeli jsme domů a po půl hodině jsem zjistila, že to nepřestalo ale bolesti naopak zesílili. chtěla jsem prostě doma vydržet co nejdýl. v šest jsem řekla manželovi, že už se to fakt nedá a že teda asi holt bohužel jedem znova. takže opět monitor, prohlídka a dr. zkonstatoval, že jsem otevřena na 4 cm a 1/3 doby porodní mám za sebou že to bude ok a že se mnou sepíšou příjem. takže manža rychle pro tašku do auta a šup na porodní pokojo (sál) tam jsme dorazili asi mezi půl devátou a devátou. PA mi udělala hned klystýr po sprše (měla jsem YEL). dokud to šlo tak jsem chodila, skákala na míči třeba i ve sprše. v 10 dopoledne mi prdla plodovku a to to teprve začalo... bolesti mnohem silnější a častější. snažila jsem se hodně spolupracovat, abych to měla rychle za sebou. PA mě hodně chválila, že to je supr, že hodně spolupracuju že to bude rychlý. když už jsem začala mít tlaky na konečník a chtěla jsem tlačit tak jsem si sedla na porodní židli a tam vydržela co nejdýl. PA mi nabídla, že můžu porodit i na ní, ale to jsem zase nechtěla, že si hupsnu na to křeslo potom ať mi jako řekne kdy. no a asi v půl dvanáctý myslím... jsem si hupsla na křeslo a PA říkala, že ty kontrakce na tlačení mám dost krátký, že mi asi bude muset dát OXICOTIN jestli souhlasím. řekla jsem, že pokud se to tím urychlí tak samozřejmě.

jéé mě se to nějak odeslalo.... no tak pokračujeme 😀
takže mi dala ten oxicotin a tím se to rozjelo. kontrakce se prdloužili a já začala tlačit, ale tlačila jsem hodinu... asi jsem nějak nepochopila systém tlačení nebo nevím. pak když viděla hlavičku řekla že asi bude muset udělat nástřih... ale byla super vůbec o něm nevím a pak ke konci už to bylo rychlí když jsem zatlačila naposled tak manža říkal, že jsem hrozně zařvala, ale to si nepamatuju... pak jsem měla pocit, že ze mě jde nějaká jakoby ryba kdyby vyplavala 😀 no a pak už jen vím že říkali je to holka! což byl první šok - myslela jsem si že budem mít chlapečka (nenechali jsme si to říct) a druhý šok byl když řekli že má 4000 gramů... ještě že jsem to nevěděla předem to bych se porodu bála jak čert kříži. po porodu mi nešla placenta nějak sama takže jsem jí musela vytlačit což šlo blbě bez kontrakcí... ale povedlo se. no a pak už jsem se jen kochala a viděla jak manžel brečí a vůbec nic neříká. bylo to úžasný. pak následovalo šití... což už teda bylo au au... malá mě prý potrhala i mimo porodní cesty takže mě přišel zašít dr. dvakrát to musel umrtvovat. do teď s tím skuhrám... 😒 ale nás pokládek za to všechno stál je nádherná naše Andulka a jsem vděčná za to že je zdravá a má se opravdu čile k světu a moc děkuji manžílkovi že byl celou tu dobu se mnou, protoiže bez něj bych to prostě nezvládla

terrezka, normálně si v Jaké to bylo....moc nečtu...četla jsem naposledy Marinku a dneska teda Tebe.....fakt jsem se rozbrečela...teda mě dnes už asi rozbrečí všechno.....moc ti gratuluju k Aničce a tiše závidím, že už to máš celé za sebou....a taky že s tebou mohl být manžel, jelikož si taky myslím, že to to hodně velká psychická podpora....já se bojím, jelikož mi pravděpodobně hrozí vyvolávání, že tam se mnou ani nebude moci být... ☹ ☹
...no a jinak Anička je teda kus pořádný ženský, co?! 😉 😉

Terezko moc hezký a gratuluji!....stejně jako dagmik si tuto rubriku radši moc nečtu, ale dneska jsem sem nakoukla a taky Tvé popsání obrečela 🙂 tak moc přeju ať vám Anička roste jako z vody a už se těším na tu Aničku naší 🙂 🙂

Tak aj ja sa pridám k "slohovkárkam" 😉
Aké to bolo? Dnes bez váhania poviem: "Úžasné, ale bolelo to jak šlak 😉" 😝
Celý deň pre pôrodom som mala mierne kontrakcie.. nič neobvyklé, myslela som, že sú to črevné problémy 😅, ktoré som mala počas tehotenstva dosť často...
Večer prišiel manžel z práce, všetko bolo v pohode, ale okolo deviatej večer sa začali moje "črevné problémy" zhoršovať. Na záchode som zistila, že mi odišla zátka a pochopila som, že to bude na dlhšie...
Vliezla som si do vane, lebo kontrakcie sa slušne rozbehli, začali sme počítať.. opakovali sa každých 6 minút, tak som sa pomaly dobalila, obliekla, ešte som hopkala na balóne a po polnoci sme vyrazili...
Už na príjme to začal byť celkom záhul, keď ma PA vyšetrila, bola som otvorená na 3 cm...
Potom prišlo to "blbé" obdobie pôrodu - natočili mi monitor a musela som lezať... 1,5 hodiny... Už v tedy som mala pocit, že to celkom bolí a to som netušila, že len začínam 😅
Manžel bol celý čas so mnou, "dávkoval" mi homeopatiká, snažil sa ma naviesť na správne dýchanie (akosi to nezaberalo)...
konečne pred treťou mi PA tie pásy zložila, otvorená som bola na 4 cm , tak mi dovolili prechádzať sa a hopkať, kým príde anesteziologička...
Nie som žiadna hrdinka a od začiatku som chcela epidurál... Okolo pol štvrtej prišlo moje vykúpenie - katéter som mala zavedený, po pár minútach začali kontrakcie slabnúť, až úplne zmizli... Zavádzanie som poriadne ani necítila, ale cítila som, že ma nič nebolí a nedokážete si predstaviť ako mi stúpla nálada 😀 ...PA mi hneď na to pichla plodovku...Absolútne nič som necítila 😉 Ono je to fakt úľava, keď sa zvíjate od bolesti a pomaly sa začínate modliť, aby už žiadna kontrakcia neprišla a v duchu sa zaprisahávate, že ďalšie dieťa už určite mať nebudete 😅 😉
Epi zabrala nádherne, mala som čas si s manželom dokonca trošku pospať, kým začalo ísť do tuhého...
Okolo šiestej ma prišli skontrolovať, otvorená na 9 cm (na prvorodičku som sa otvárala fakt ukážkovo - žiadny super rýchly pôrod, ale bez väčších problémov) Polohovala ma na bok, aby sa cesty lepšie pripravili a neviem čo a ja som zase začala cítiť kontrakcie. Tentokrát nie v bruchu, ale ako tlaky na konečník.. Pomaly som predýchavala, mierne sa "naťahovala", PA už ma nekontrolovala len občas, ale ostala pri mne...
Až na to, že v určitom momente sa malej začalo zastavovať srdiečko a začal neskutočný frmol - zrazu boli okolo mňa 3 PA a gynekológ, založili my kyslík, vyložili nohy do opierok a ja som prestávala vnímať, čo sa okolo deje... Bála som sa ale poriadne...
Začla som poradne zhlboka dýchať a rytmus sa jej nakoniec zase ustálil 😉 Až na to, že ostala trošku zaseknutá (neskôr zistili, že naliehala bokom hlavičky na krčok, tak nemohla poriadne "zliezť")...
Keď mi oznámili, že jej doktor musí pomôcť kliesťami, bolo mi jasné, že to nebude sranda a okrem iného ma čaká kopec trhancov a nástrih... V tom momente som sa celom bála aj o manžela, lebo dosť blbo znáša pohľad na krv a ešte ten stres okolo mňa... nebolo mu všetko jedno a mne teda tiež nie 😅...
Túto poslednú časť pôrodu vnímam ako v opare - s maskou na ústach a takmer zatvorenými očami som sa snažila dýchať (PA bola naozaj úžasná a hrozne mi pomáhala - sústredila som sa len na jej hlas a to, čo mi hovorí), tlačiť a veľmi nezavíjať od bolesti... Tak som tlačila a tlačila a myslela som, že to nikdy neskončí... keď malú ťahali kliesťami, v istom momente som mala na okamih pocit, že to fakt nezvládnem...ale potom som si uvedomila, že povolím, zrejme by museli robiť cisára a to by bolo ešte horšie... Tak som zabrala zo všetkých síl.
A potom zrazu prešla hlavička, telíčko a tá úľava, čo nasledovla, je naozaj neopísateľná!!! Keď som ju uvidela, prvé, čo mi napadlo bolo: To nie je možné, že je taká veľká!
Manžel mi zase hne´d povedal, že vizerá presne ako ja 😉 Položili mi ju na prsia a to maličké teplé lepkavé čudo sa na mňa pozeralo svojími modrými očkami a ja som nemohla uveriť, že je naozaj moja 😵 Takmer ani neplakala, len mierne mrnčala 😉
Manžel hrdinky prestrihol pupočnú šnúru a hovoril mi, aká som úžasná a odvážna... Ja som sa cítila tak fantasticky, že som začala vtipkovať s lekárom a sestričkami.. v živote som nemala toľko energie 😀
Ešte som sa lekára opýtala, ako to vidí so šitím a nechcela som veriť odpovedi: "Máte len jednu prasknútú žilku v pošve, tú vám zašijem, a pár vonkajších poranení..." Žiadny nástrih a po pôrode takmer žiadna bolesť...
Po nejakom čase si maličú odviezli zvážiť a zmerať, hrdý tatinu samozrejme musel strážiť svoju princeznú 😉 a gynekológ mi prišiel oznámiť verdikt: 4030g a 51 cm.. vraj to hovorí za všetko 😅 Čas pôrodu: 8.05, čiže cca 10 hodín po prvých kontrakciách...
Okolo desiatej ma previezli na izbu a ja som s stále cítila neskutočne fit a ďakovala som Bohu za to, že (takmer) všetko išlo ako po masle a že mám takého úžasného manžela, ktorý pri mne celý čas stál...
Nepochybujem o tom, že homeopatiká, ktoré som brala celý deviaty mesiac a počas kontrakcií mi pomohli pripraviť tkanivá na ten zaberák a krčok sa skvele otváral, hrádza bola dostatočne pružná, epidurálka ma zbavila bolesti, aby som nabrala sily na "záver" a zotavovanie je pre mňa naozaj bez komplikácií...
Naša Sára je úžasné maličké stvorenie, ktoré obaja ľúbime najviac na svete a ja som nesmierne rada, že mám na jej pôrod úžasné spomienky... Nemá zmysel klamať.. bolí to, ale dnes si už fakt ani nepamätám, ako 😅 😉 Malá práve spinká vedľa mňa a ja si hovorím, že by som do toho kôli nej pokojne išla znovu 😀 😝

bihan super "sloh", aj slzičky mi vybehla. tie posledné slová sú sväte, presne tak to cítim aj ja. na bolesť sa zabúda veľmi, veľmi rýchlo a zostávajú iba tie pekné pocity a to najkrajšie - bábo. 😉

Super 😵 novým mamčám gratulujem 😵

I já přidám svůj „porodní příběh“…

Termín porodu jsme měli stanovený na středu 19.9.2007. Na poslední kontrole mi pan doktor řekl, že to vypadá, že se 20.09.2007 ještě uvidíme…
Manžel měl naplánovaný výlet do Frankfurtu na autosalon. V úterý 18.9. odcházel do práce na noční s tím, že ve 3 hod. ráno odjíždí do Frankfurtu. Stále se mě ptal, jak se cítím, jestli má jet. A já, jako hodná manželka mu řekla, že mi je fajn, jen ať jede… Než odjížděl, psal SMS a znovu se ptal, jestli má jet. Mě sice pobolívalo v podbřišku, jako bych měla dostat MS, ale to mě pobolívalo už skoro měsíc, tak jsem tomu nepřikládala žádnou váhu a manželovi napsala, ať se nebojí a v klidu si užije autosalon. Dostala jsem za úkol nic nedělat, jen ležet a odpočívat.
Ráno jsem se probudila a bylo mi moc fajn. Jen pořád ten podbřišek. To mi bylo trochu divný, ale říkala jsem si, že všichni říkají, že kontrakce „vypadají“ jinak, tak jsem to neřešila. Bolelo mě to celý den… byla jsem 4x ve sprše a břicho stále pobolívalo. Psala jsem to na Koníka, ale plno holek mě ujistilo, že to je normální, že to takhle někdy pobolívá. Tak jsem tomu nevěnovala pozornost. Zarazilo mě to asi až kolem 16. hod., když jsem se musela kvůli té bolesti úplně zastavit. Bolelo to docela dost… takže znovu sprcha, manželovi SMS jak to s ním vypadá (nechtěla jsem ho plašit, kdyby z toho nic nebylo)… prý ještě BMW a vyrazí k domovu. Za ľ hodiny už jsem mu psala, aby radši jel domů, že mě to břicho bolí fakt hodně a já nevím, jestli nebudeme rodit. Začala jsem si to stopovat a bolesti pravidelně po 16 minutách! Bylo to pravidelné!
Tak jsem se sebrala, šla si zkontrolovat tašku do porodnice, povlíkla malému postýlku, poklidila… a stopovala. Na ICQ jsem se radši u švagrové ujistila, že to co mě „bolí“ jsou opravdu kontrakce.
Za 2 hodiny jsem měla už po 10 minutách… volala jsem ségře, abych jí to řekla. A ona hned – že přijede, abych nebyla sama doma. Já byla hrdinka, nechtěla jsem, aby jezdila… říkala jsem, že manžel každou chvíli dorazí. Jenže manžel se zasekl v koloně. Chudák byl nervozní a nakonec nechal řídit kamaráda – nezvládl by to.
Nakonec mě s kontrakcemi po 5 minutách vezla ségra v 21,30 do porodnice. Manžel dorazil za půl hodiny…. Doktorka mě vyšetřila a říká mi: „Jste otevřená na 2 prsty, pokud to půjde dobře, do rána porodíte. Když se to zastaví nebo to nepůjde, neporodíte ani ráno…„ no povzbuzující to moc nebylo. Napojili mě na monitor a malému strašně rychle tlouklo srdíčko. Poslali nás na pokoj, kontrakce cca po 4 minutách.
Po hodině znovu kontrola, otevřená na 3 prsty znovu monitor. Na monitoru jsem byla skoro hodinu a půl... malému tlouklo rychle srdíčko a když se to zklidnilo, tak se zase málo hýbal. Bylo to otravný - být pořád napojená.
Když mě odpojili, šla jsem znovu na pokoj a lehla si do postele. Manžel nejdřív seděl vedle mě na židli a "poklimbával". Pak si lehnul na žíněnku a normálně usnul... to bylo asi kolem půlnoci.
Já mezitím co on spal, chodila na monitor a k sestře na kontroly. Ze 3 prstů bylo najednou 5 a pak hned 9, při kontrakci jsem se už otevřela na 10. Tak jsme začali přípravu k porodu a já sestru poprosila, aby mi šla vzbudit manžela - spal asi 2,5 hodiny. Dali mi klystýr a sestra mi praskla vodu - byla celá zkažená, zelená. Asi proto prý malému tlouklo tak rychle srdíčko. To bylo kolem 2,30 a v 2,55 mi sestra řekla, že přesně ve tři začneme tlačit. Hypnotizovala jsem hodiny... ještě jsem se zeptala sestry, jak dlouho to teď bude trvat - prý to záleží na mě, může to být 10 minut nebo taky hodina....
Přesně ve tři jsem začala tlačit. Tlačila jsem ve stoje, v kleče a pořád nic. Byla jsem pěkně unavená a ze všeho nejvíc jsem si chtěla lehnout... asi po 45 minutách tlačení, kdy jsem myslela, že vypustím duši zavolala sestřička doktorku, dětskou sestru a dětskou doktorku... začalo to vypadat nadějně. 🙂 Tlačila jsem, ale pořád nic. Nakonec doktorka řekla sestře, ať mi zatlačí na břicho... Sestra zatlačila a najednou byla venku hlavička a na další zatlačení, kdy jsem si myslela, že ještě budu muset tlačit několikrát, jsem najednou viděla to malinkatý tělíčko venku! 🙂 Byly přesně 4 hodiny ráno. Paní doktorka jen řekla: "Byl krátký pupečník, tak asi proto..." Až později jsem se v jednom časopise dočetla, že krátký pupečník může být důvodem, proč jsem tlačila tak dlouho a pořád to nešlo. Hned mi ho dali na bříško a já byla moc šťastná. Byl celej zelenej od plodovky, ale byl to nejkrásnější miminko na světě!
Pak ho odnesli zvážit, změřit a otřít... manžel šel s nimi a já porodila placentu a paní doktorka mě zašila. Dostala jsem šílenou klepavku! Nevím, jestli mi bylo zima nebo to bylo od nervů...
Přišel manžel s dětskou sestrou a přiložili mi malého k prsu... manžel mi řekl, že Lukášek měří 49 cm a váží 3000 gramů. Prostě perfekcionalista - přesně ve 4.00 a přesně 3 kila. 🙂
Na sále jsem ležela asi tak 3 hodiny (na pokoj mě vezli až po vizitě) a celou tu dobu jsem jen ležela a koukala na to svoje malý štěstí... Usnula jsem až večer, ale byla jsem i přes to, že jsem celou noc nespala hrozně v pohodě a fit. Prostě ten pocit, že jsme konečně maminka a tatínek mě nabíjel a dodával mi sílu.
Ještě na porodním sále jsem manželovi oznámila, že další dítě už nechci... a manžel vtipálek mi na to odvětil: "Neblázni, ještě 4! Nebudu jezdit s poloprázdným autem..." 🙂 Dlouho jsem na tom jedináčkovi trvala, ale už pomalu zapomínám... 🙂
Před 4 týdny touhle dobou jsem prožívala začátky kontrakcí... A dneska už máme 3890 gramů a rosteme před očima.
Miminko je to největší štěstí, které člověka může potkat...
Omlouvám se za román, ale kratší to fakt nešlo. 🙂

Lucí paráda konečne som sa dočkala aj tvojho opisu 🙂 Gratulujem ešte raz 😵

Bihan, luci, super, pekne, vecne, dojemne, gratuluji k drobkum 🙂

Luci moc díky 🙂 Konečně jsi uspokojila mojí zvědavost 😀
Tak ti přeju, aby byl Luky stejný pohodář, jako jsi měla pohodové těhu i porod 😉

Jaké to bylo 🙂 ?

Tak já to vezmu popořadě, i když stejně asi každá z nás bude mít porod jiný, případně by i stejný porod vnímala úplně jinak...

34tt - začínám s lněným semínkem a maliníkem a masáží hráze, pár dní nato mě dr. varuje, že jsem otevřená na 1cm, z obavy před předčasným porodem odsouvám masáž o dva týdny
38tt - otevřená na 2cm

40tt - "všechno připravené na porod" 😀 , na 2cm
...a pořád nic... 😒
zkouším kdeco - stimulaci bradavek, pohyb, skořicový odvar, ricinový koktejl, vizualizaci, trocha alkoholu (prohřívá dělohu), masáž břicha atd, atd. 😝

13. den po termínu porodu - je mi pořád stejně, tj. cítím se skvěle, asi jako v pátém měsíci, žádní poslíčci, tvrdnutí břicha sotva dvakrt denně trošku....doktor mi ale na kontrole řekl, že jsem otevřená na 3-4cm!!! A zítra alou do porodnice! No na indukci nechci, tak jsem se rozhodla tam nejít a zkusit ještě pár dní čekat na spontánní začátek porodu. Takového prohřešku proti autoritě lékařské mě ale dítě ušetří - oné noci se do toho pěkně opře.

O půlnoci se vzbudím a nechce se mi vůbec spát, z nudy beru psa na procházku...po jedné hodině začínají stahy, ale říkám si, to přeci nemůže být ono, protože jsou hnedka co tři minuty. Když ale nemizí ani po teplé sprše, interval je stejný a trochu zesilují, volám si sanitku a za 15 minut se vezu do porodnice (Ostrava-Vítkovice). No a pak to vlastně bylo až do asi sedmi do rána pořád stejné - stahy co asi 2 minuty 😝 , pořád horší a horší, ale snést se to dalo. Až z propouštěcí zprávy jsem se dozvěděla, že mě přijímali už otevřenou na 7cm 😲 . Ještě že jsem to nevěděla tehdy 😀 .
II. doba porodní už ale byla peklo, tipuju to na asi půl hodiny, ale nevím to přesně, nutilo mě to tlačit, trochu jsem tlačila, vždycky když se ale havička opřela zevnitř o hráz, bolelo to jak čert a já nechtěla spěchat. Pak už na mě ale spěchaly porodní asistentky - že miminku klesají ozvy, že je malý nástřih nutný. A to už byl fičák, nástřih jsem cítila, ale nebolel, bolelo ruční roztahování hráze od PA, ač jsem za něj vděčná, byla to nejspíše bolest z celého porodu největší. Slyšela jsem jenom "hlavička je venku" 🙂 a hned "a tělíčko taky" ... a už jsem ji měla na břiše 😵 , pupečník nechali na mé přání dotepat a placenta vyšla po podání oxytocinu v injekci, vlastně jsem to ani necítila, měla jsem oči jenom pro toho slizkého broučka přede mnou... 😀 7:55 - takže od prvních bolestí jen sedm hodin, ale zase byly hned co 3 minuty 😖 ...
Šití jsem cítila, ale nebojte, nebolelo to vůbec, ani rána později, no taky byl ten nástřih prý vážně malý, masáž hráze opravdu doporučuji.

A k mým zvukovým projevům 😀 😝 😀 - několikrát jsem té miloučké porodní asistentce kňourala, že se bojím, že to bude ještě horší, že už nechci, že chci utéct, že hlavička přece nemůže projít 😀 ....zařvala jsem si jednou až na samém konci, ale vlastně spíš hystericky než bolestí, asi jako dítě, které u doktora řve jak tur dříve než se ho dotkne jehla...strach byl nejméně tak velký, jako bolest 😕

Jóo a vtipná věc - polohy u porodu. V porodním plánu jsem měla dost zdůrazněno, jak si přeju pohyb, možnost zvolit si různé úlevové pozice, možnost vyzkoušet si balón, sprchu, zkusit si pozice porodnického lůžka na tlačení už během první doby porodní....houby s octem 🤐 . Personál mi to všechno moc ochotně, opakovaně a mile nabízel, ale já chtěla ležet na boku a ani se nepohnout!!! A tak jsem taky proležela celé ty hodiny až do samotného tlačení... 😎 Jo jo, člověk míní a příroda.... Fakt jsem si předtím myslela, že mi chůze pomůže, ale při mém porodu se mi pohyb hnusil....to je tak celé, co mě k samotnému porodu napadá... a teď z jiného soudku:

AMBULANTNÍ POROD

V porodním plánu jsem měla uvedeno: "Ráda bych byla propuštěna cca 4 hodiny po zcela normálním vaginálním porodu, pokud to zdravotní stav můj a miminka dovolí. Mám zajištěnou porodní asistentku na poporodní návštěvy domů i pediatra na provedení odběru krve z patičky 72 až 96 hodin po narození dítěte."
Malá měla po porodu Apgara 10,10,10, veškeré vyšetření v pohodě, já jsem se cítila dobře - jít domů jsem chtěla. Gynekolog-porodník, že na reverz mě pustí, ale cukali se pediatři. Opakovaně jsem si vyslechla, jakou blbost dělám, jakým rizikům své dítě vystavuji atd, atd. a že chtějí papír od mnou domluvené pediatričky, že malou přebírá do péče. Telefon nestačí, chtějí lejstro. Protože byl manžel ten den zrovna pryč a mohl přijet až večer, chtě-nechtě jsem se domluvila na odchodu další den v 11h, manžel papír donesl a pustili nás.

Pokud do ambulantního porodu taky chcete jít, je fajn vědět všechny administrativní blbinky kolem a vůbec mít seznam a v poporodní euforii na nic nezapomenout:

72-96h po porodu povinný odběr krve z patičky dítěte - kartičky na to dostanete v porodnici, buď odběr provede váš pediatr, nebo na něj sjedete na skok do porodnice (jako my - trvá to asi dvě minuty..)

do 3 dnů nahlásit dítě na matrice podle místa NAROZENÍ, nikoliv BYDLIŠTĚ (to jsem já spletla 😀 )

do 8 dnů nahlásit s rodným listem dítě k zdravotní pojišťovně

chodit pravidelně na domluvené kontroly k pediatrovi (my první 3 dny denně, pak méně) a dle domluvy s ním a lejstry od něj pak do 2 týdnů nechat zkontrolovat dítě ortopedem (kyčle), udělat UZ urotraktu (=sono ledvin) a do 6 týdnů naočkovat proti TBC

nahlásit dítě na obecním úřadu a začít za něj platit popelnice 😕 😝 😀

dle vlastního stavu dorazit po pár dnech ke svému gynekologovi a nechat si zkontrolovat zavinování dělohy, hojení poranění ap.

nějak časem požádat o porodné a pokud nedostáváte mateřskou, tak rovnou i o rodičovský příspěvek

myslím, že zdravá mamina a mimino patří do rodiny, ne do nemocnice.... 😉
jinak ale doporučuju mít někoho znalého na drátě, porodní asistentku nebo známého doktora - je fajn se poradit o drobnostech s někým bližším a nedělat ze sebe pitomce před oficiálními MUDry, kteří si o vás i tak vesměs budou myslet, jací jste hazardéři....

bihan, super, místy sice trošku hororové, ale se skvělým koncem 😵 😵 😵

s.ari, tak to jsme měli stejné - nejhorší bolest: masáž hráze od PA a taky jsem si říkala, jak se budu hýbat... a pak jsem celou dobu sestře opakovala, že si chci lehnout 😀

Luci, tak jsi měla pohodový porod 😉 I když ten, kdo to žažil ví, že i pohodový porod bolí. Ale my ženské máme hodně sil a zvládneme kdeco 😵
Ještě jednou gratuluji, mamčo 😵
Teď už se budeme těšit na Káji popis 😉

marinko, můžu se zeptat, s kterým panem doktorem jsi rodila? Chci změnit gynekoložku a slyšela jsem dobré reference na p. dr. Andryse, který je v nemocnici.

Po delsi dobe od narozeni naší dcerky jsem se dostala k septani toho, jake to vlastne bylo.

Natascha se narodila 15. den po planovanem terminu porodu. Bylo to v pondeli 13.8. v 16:53h. Den předtím jsme byli v porodnici na poslední kontrole a domluvit se na vyvolani. Lekar nejak tusil a i si pral, aby se to rozjelo samo a nebylo to potreba. Museli jsme jet do jiné porodnice, protože v nami vybrane to nedělají. Dr mi řekl, ze zavola v pondeli brzo rano do porodnice v Reykjaviku a objedna me na vyvolani. Dostali jsme zdravotnickou dokumentaci a jeli domu taxikem.Vecer mi volali z porodnice, ze jsme zapomeli dokumentaci v taxiku a midwife se nabidla, ze az skonci, tak mi ji priveze domu. Tak se taky stalo a vecer jsme sli spat.
V pondeli ve 2h rano mi zacali kontrakce. Nikdy bych neverila, jak mohou byt ty prave kontrakce silne. Uplne jiné nez při poslickach. Vzbudila jsem manzela, rekla mu, ze ta bolest je jina a jak často je mam. Sli jsme do obýváku a merili kontrakce. Manzel mezi tim usnul na gauci a probudil se az v 7. Volam do porodky, ze to zacalo samo a doktor nemusi nikam volam. Pry mam okamzite prijet. Dali jsem si snidani a objednali taxika. Ten taxik jel přes město tak pomalu, ze jsem myslela, ze mu tam porodim. Jenze do porodu casu dost.
Prijeli jsme do porodky a tam byli další 2 adeptky na porod. Je to mala porodnice, mají tam jen 3 pokoje a ten den se narodili 3 miminka. Mela jsem stesti, slouzila midwife, ke které jsem chodila během těhotenství a byla i tak laskava, ze mi privezla tu dokumentaci. Když jsem ji potkala, tak zertovala, ze to nakonec ani nebylo třeba. Doktor byl také rad, ze se mala rozhodla dobrovolne a nemuselo se vyvolavat, kdyby ale byly komplikace, tak by me prevezli.
Ubytovali nas na pokoj a dali mi monitor. Dostala jsem něco jist a nejak mi nesedl banan a jogurt. Porad jsem to citila. Když ta první během rana odrodila, tak nas prevezli na hekarnu. Tu druhou maminu taky a to byla soutez, kdo drive. Nakonec me předběhla o 2 h, ja se svirala ve svých bolestech a poslouchala, jak tam narika. Sem si rikala, jestli budu taky takova. Kontrakce sílily, ale byly kratke. Me se najednou udelalo spatne, citila jsem ten banan a chtela bezet na zachod. Nestihla jsem to, tak jsem jim tam přearanžovala chodbu.
Proti bolestem jsem vyzkousela snad vsechno, co tam měli a stejne nic nepomohlo. Nejdříve to zacalo akupunkturou. Potom jsem dostala plyn lasky a porad jsem něco kvakala v tom deliriu. Mezi tim me chodila midwife kontrolovat jak jsem otevrena. Nevim, co se stalo, ale jednou nahmatala, ze mimco není spravne hlavickou. Zavolali doktora a museli me odvezt na rentgen. Delejte něco se zenskou, co ma kontrakce po 30 sec. Ještě ze me odvezli moji posteli. Když jsme byli na rentgenu (manzel mohl byt se mnou), tak jsme museli cekat, az mi skonci kontrakce, abych se nekam hnula, jak oni chteji. Delali dva snimky a byli jsme tam asi 20 min když jsem dostala stahy, tak jsem musela cekat az odezni, abych se mohla pohnout. Museli me nadzvedavat a pomahat, ja nebyla schopna s tim bachorem. DR to ještě konzultovat s jinym doktorem v REK, jestli je to v poradku. Jesteze bylo.
Byl to dlouhy den. Myslela sem si, ze kazdou chvili uz musim rodit. Když ta druha tehotna odrodila, tak za 1h me prevezli na porodni sal. Ta druha zenska porodila 5kg a jeji manzel cekal na chodbe. Takovej srab. Ja jsem Timovi tak vdecna, ze byl celou dobu se mnou a podporoval me a ja se o neho mohla oprit a zaprit. Když uz konecne prislo to pravy ořechový, tak jsme zkouseli ruzne pozice, jak si ulevit od bolesti. Při stojici pozici sem se skoro pokadila. Nepomohlo vůbec nic. Pichli mi do podbrisku trosku vody a to pomohlo jen na chvilicku.
Při samotnem porodu jsem mela zaprene nohy o boky midwife a Tima, a tlacila jsem. Zadna skutecna koza. Ja byla tak unavena, ze se mi uplne klepali nohy. Mezi tim sem si vzpomena, ze jsem chtela rodit ve voda a Tim na to, ze to tedka nejde. Byly uz 4h a midwife mi sdelila, ze ji konci smena, ale ze ještě chvili pocka. Dve heknuti na to, mi odesla plodova voda, byl to takovy teply a rychly proud vody a ona se rozhodla zustat, protože vedela, ze uz to pujde rychle. Prisla druha midwife, co ji zrovna smena zacala a vymenila Tima, takkze on byl vedle me a vzdycky, když mi zacali kontrakce, tak jsem ho pritahla k sobe a kousala do krku. To byla takova bolest. Ja si rikala, ze uz nikdy vice. Mela jsem z toho spatne svedomi. Mezi tim tam chodil ten DR a vzdycky si sedl do kouta, koukal jak hekam a potom zase odesel. Ja se jich ptala, jestli moc nekricim a oni všichni, ze vůbec ne, jen at kricim, když mi to pomuze. Kontrakce byly silne, ale hrozne kratke. Během stahu jsem zatlacila tak 2-3x a uz byly zase pryc. Me to prislo jako cela vecnost. Temeno hlavicky uz bylo venku a ja si ji mohla nahmatat. Bylo to takove malickate a citila jsem jeji vlasky. Když uz byla skoro venku a me zase skoncili kontrakce, všichni na me volali „tlac“, pripadala jsem si jako nekde na zavodech. Ja jsem se rozhodla, ze ještě zatlačím, i když uz kontrakce byly fuc a hrozne me z toho palela bozena. Po skoro hodine usilovného snazeni, jsem zatlacila a mala vylezla. Hodili mi ji na bricho a ja citila to teploučké telicko. Když sem se na ni podivala, tak jsem na vsechnu bolest zapomela a rikala jsem si, ze zdrave a krasne miminko za to stoj. Měli jsme kratkou snuru, tak jsem musela cekat, az ji odstřihnou, abych si mi mohla privinout k sobe.
Byla jsem hodne potrhala a ztratila jsem hodne krve. Nejdříve me zasivala midwife, ale nejak to neslo, protože se krev nesrazela. Zavolali chirurga, aby me dal dohromady. Trvalo to hodinu a když uz lokalni umrtveni odeznivalo, tak sem zase dychala ten plyn. Nejak me na rychlo zasili a presivali az treti den pod globalem.
Po hodine všichni odesli a i Tim si sel něco koupit k jidlu. Ja jsem zustala sama s malou a chtela jsem se obleci. V tu chvili prisla midwife a poprosila jsem ji at mi ji podrzi. Když jsem vstala, tak se mi zamotala hlava a nestihla jsem vůbec reagovat. Probouzela jsem se s nohama nahore a slysim svoje jmeno. Nejdříve jsem se podivala po Naste a videla jsem ji, jak lezi na stole. Byla jsem rada, ze jsem ji předtím dala z rukou. V zivote bych si to neodpustila, kdyby se ji něco stalo.

TAk se pokusím taky popsat, jak to všechno probíhalo. Ráno v 7:30 jsem byla pozvaná na monitor a prohlídku, 11 dnů po termínu s tím, že už zřejmě budeme

vyvolávat porod, ale rozhodneme se až v ten den podle stavu mého a plnosti porodnice. Manžel měl už tašku do porodnice připravenou v autě a měl instrukce

čekat, jakou mu podám zprávu. Takže mi natočili monitor a pak jsem čekala na verdikt doktora. Pan doktor se podíval do papírů, podíval se na výsledky

monitoru, vyšetřil mně a prohlásil, že už nemá cenu to oddalovat a přejdeme k vyvolání porodu. A že vše je ve mně krásně nachystané, takže bych dnes měla

porodit, ale nemám to prý brát jako slib, ať mu potom nenadávám 🙂 (Už jsem byla známá figurka a věděl, že takto nachystané je ve mě všechno už 3 týdny...a

že ani Hamiltonův hmat porod nenastartoval....) . Takže mě předal sestřičkám, vypsaly jsme vstupní papíry a pak už jsem jen čekala, až pro mě a pro další dvě

paní přijde sestra a přebere si nás na porodní sály. MEzitím jsem volala manžela, že teda budeme dneska rodit, ať dojede s taškou, ať se můžu ubytovat na

porodním pokoji.
Po vyplnění další hromady papírů už na porodním oddělení jsem byla přidělena na porodní pokoj č.4 , manžel došel s taškou a ještě se ptal, jestli mi nemá

přinést notebook, ať můžu koníkovat 🙂. Tak jsem jen poznamenala, že na to asi za chvíli nebudu mít pomyšlení. Na pokoj mě umístili v 11 a tabletu na

vyvolání mi přišel doktor zavést v 13:15. Byla jsem poučena, že to nemusí udělat nic a že můžu po několika hodinách dostat další. Tohle se ale nepotvrdilo,

protože už v 13:45 začly stahy, které se teda daly prodýchat, ale bylo to něco nového, co se s tvrdnutím břicha v těhotenství nedalo srovnat. Porodní

asistentka mě připojila na monitor a odešla s tím, že přijde za půl hodinky. Tak jsem si ležela a prodýchávala ty kopečky, co jsem viděla na monitoru. Po půl

hodině mě přišla odpojit a přišel i takový mladý pan doktor, hrozně příjemný, vyšetřil mě, zdělil, že jsem na 3 cm a ať začnu pomalu přemýšlet nad tím, jak

si při pozdějších větších bolestech budu chtít ulevit, jestli jen sprchou a míčem a nebo epidurálem. Tak jsem hrála hrdinku, že se to budu snažit vydržet.

Načež odešli.
Nevím přesně v kolik to bylo, ale z ničeho nic začly být stahy k nevydržení. U prvního jsem si řekla a sakra, co to jako je? Tak jsem si hopsala na míči, ale

při dalším jsem zjistila, že nevím,jak se na tom míči mám pokroutit, že nic nepomáhá. Tak jsem na něm chvilku prováděla zajímavé akrobatické obraty, ještě že

mě u toho nikdo neviděl, chvílemi jsem měla pocit, že míč skáče po mě a ne já po míčí. KDyž už to nešlo vydržet, tak jsem se po konci jednoho stahu odšourala

do sprchy, kde jsem se svalila nehygienicky (jak mi bylo řečeno porodní asistentkou) na zem a nevěděla jsem, jestli si mám tu vodu stříkat dřív na břicho, na

záda kvůli křížovým bolestem a nebo se na té šňůře rovnou oběsit.. 🙂 . Nato nakoukla porodní asistentka do sprchy a říkala, že natočíme monitor, až si z ní

vylezu, tak jsem jen zeječela, že ještě chvilinku a jdu.
No jdu bylo silné slovo, mezi kontrakcemi jsem vylezla, ale další mě chytla před sprchou, tak jsem tam byla zkroucená v takové divné poloze a nemohla se

hnout. KDyž přešla, tak jsem se přemístila šouravým krokem do koženého přesla, které bylo vedle porodního lůžka a tam jsem vyhodila kotvu až do samotného

porodu, protože už z něj nešlo vstát. Nato mi přišla paní natočit ten monitor, naštěstí to šlo i v tom křesle, každopádně když mě tam viděla, jak se kroutím,

jednu dohu zabořenou v přihrádce stolku, co stojí vedle postele a druhou propletenou do páček od postele, tak řekla, že bych měla zavolat manželovi. Podala

mi mobil, tak jsem mu teda zavolala. Bylo něco málo po 17 hodině. A ještě, že jsem mu zavolala,a ještě, že pracuje 10 minut od porodnice, jinak by to

nestihl, protože pak to šlo ráz na ráz.
Manžel dorazil opravdu rychlostí blesku, chudák jak mě viděl, tak ho přešel humor, snažil se mě hladit, tak jsem jen vyhekla nešahat, jen tady buď se mnou.

Kontrakce letěly jedna za druhou, já pořád jednu nohu v tom stolku a druhou snad za krkem, už ani nevím a v tom jsem v 17:45 ucítila puknutí - praskla mi

plodová voda. Tak říkám manželovi, ať běří za porodní asistentkou a řekne jí o tom. Tak ten vyletěl a hned byl zpátky i s ní, načež ona že nic nevidí a ať se

zvednu. Tak se mě snažila zvednout, ale v tom další kontrakce a tlak na konečník jako blázen, tak jsem se zabořila zpátky do křesla i s ní a řvala jsem, že

musím tlačit, ale ještě předtím si ona stačila všimnout, že mám plodovku pod sebou v tom křesle.

No a na to nastal fičák, najednou tam bylo více lidí, já už to mám zastřené, ale byli tam doktoři a PA jim zdělovala, že jsem prvorodička, že to šlo hrozně

rychle a že jdeme rodit. Tak mě přenesli na porodní křeslo, vyšetřili a hlavička ještě nebyla dorotovaná, tak prý, že nemám tlačit, i když to bude moc

nutit.Polohovali mě na bok, tak jsem se držela manžela jako klíště a funěla jako pejsek. No netlačit mi přišlo jako naprosto nemožné. Každopádně jsem se teda

fakt snažila a fučela u toho jako lokomotiva. No a najednou už se tlačit mohlo, tak mě hodili zpátky na záda, ruce na madla, nohy do praku a tlačíme. I když

jsem měla pocit, že tlačím jako šílená, měla jsem zavřené oči, tak to evidentně k ničemu nebylo. Pořád po mě řvali, ať tlačím do konečníku ne do hlavy, ale

ono to prostě jinak nešlo, já jsem měla dojem,že fakt tlačím do zadku. No a bylo zle. Malá měla špatné ozvy, tak do mě začly rvát nějaké látky na podporu

kontrakcí, dle manžela toho do mě narvali fakt hodně, já už jsem nevnímala svět, ten byl pro mě jedna velká kontrakce, jenže malá byla v útlumu, ozvy šly do

háje, takže najednou tam bylo jednou tolik lidí, servali ze mě pruhy na monitor a že miminko má problémy a musíme mu ven pomoct. A prý vakuovým extraktorem.
Tak to rychle vybalili, já jsem pořád tlačila, oni do mě zespodu udělali díru jak po granátu, narvali tam ten zvon, nasadili ho malé nahlavu, do toho mi

doktor skočil z vrchu na břicho a za chvilku v 18:25 Viktorka vypadla na svět. Pohled to byl hrozný, byla úplně modrá, jako hadráček, tak rychle fikli

pupečník a brali ji bokem. Pak už jsme s manželem jen sledovali, jak ji přivádějí do života, jak za ní dýchají, no byli jsme oba hotoví, on chudák víc než

já,já jsem byla ještě dost mimo. Naštěstí ji pomohli včas, tak nám ji po několika minutách ukázali zabalenou, a hned ji odnesli na JIP. Takže se nekonalo

žádné stříhání pupečníku tatínkem, ani kojení po porodu ani očuchávání, zůstali jsme tam bohužel bez ní. No a to ještě nebyl všemu konec, mezi tím mi totiž

tahali placentu, která aby toho nebylo dost, tak se roztrhla a část mi zůstala uvnitř. Takže mě čekala revize dělohy, která byla fakt snad horší, než samotný

porod, hrabali se ve mě další půl hodinu, dokonce mi museli přivázat nohy ke koze, protože jsem doktora kopla. A prý jestli nechcete vykrvácet, musíte držet.

Tak jsem se držela manžela a řvala, no asi si mysleli, že jsem fakt herečka, ale ono už toho bylo trochu moc. Když mě dočistili, tak mě ten mladý pan doktor

zašil vevnitř i venku, stehů teda mám, že bych je mohla rozdávat, no hlavně že jsem masírovala hráz jako strhaná už 6 týdnů před porodem...

V 19:00 se mnou byli hotoví a prý musím ještě ležet,ale manžel se může na malou za hodinku podívat na JIP. Tak tam pak hned letěl, vyfotil mi ji, už byla

krásně růžová, tak jsme se pak nad fotkami rozplývali ještě do 23:00, kdy jsem konečně mohla vstát (spíš mě teda přenesli z postele do pojízdného křesla) a

převáželi mě na pokoj. Cestou jsme to vzali přes JIP, ať se můžu taky na malou podívat, tak to bylo super. Sice jsem byla jak mátoha, ale všechno to stálo za

to, když se na toho našeho broučka podívám.

Teď jsem 11 dní po porodu, sedím tu na kruhu, jizva se mi rozjela, takže ve volném čase 🙂 vysedávám v dubové kůře,bradavky mám na sračku z kojení a potím

se neustále jako čuně, ale Viktorka mi to všechno stonásobně vynahradí.

Jejda mám to nějaké rozhozené, tak se omlouvám 😅

markeeta, horty - gratuluji k mimískům, přeji Vám a dítkům hodně zdravíčka a štěstíčka... 🙂 🙂 🙂