Jaký byl porod

mací - a já sem teď prozměnu dočetla tvoje: Jaké to bylo a dneska asi ty slzičky nezastavím,.. 😀

Berrunko, krásně napsaný 😢 😵 😢 😵 Teda chvilkama jsem nevěděla, zda se smát nebo plakat, ale ač to celé nebyla žádná legrace, tak odměnou Ti je to nejkrásnější na světě 😵 😵 😵

Ahojík 😉 Se vám jdu taky "pochlubit" s mým porodem...

Všechno začalo v sobotu 14.7. ve 4.15 ráno, kdy jsem se probudila a řekla:Tomáši rozsviť... Koukám pod sebe a mokro. Hned mě napadlo, že by to mohla být prasklá voda, ale vůbec jsem tomu nevěřila, protože jsem čekala na vyvolání porodu, které by mě čekalo v úterý 17.7. Dr. mi totiž den před tím tvrdila, že porodní cesty jsou absolutně nepřipravený a naše malá se na svět určitě nechystá.
Nakonec jsem se přece jen rozhodla, že zajedeme do porodnice ať mi to tam otestujou. Tom si hodil spršku, já jsem si dobalila posledních pár švestek a jelo se.
Tam se plodová voda potvrdila, ale po prohlídnutí mi doktor řekl, že ty cesty prostě připravený nejsou a že můžu rodit klidně až v neděli. Do toho mi vyčetl, že jsem tolik přibrala (28kg) a že budu mít tlustý miminko 😠 Pak mě dali na pokoj a čekali jsme jestli se během dne rozjedou kontrakce. Bohužel nerozjeli, sice jich pár odpoledne bylo, ale žádná sláva.
Večer jsem dostala první hormonální tabletku a čekali jsme jestli ty zatracený kontra konečně přijdou.... Joooo přišly....Celou noc po 20 minutách až do rána a nic z toho. Takže jsem ráno nastupovala k porodu vyřízená, ospalá a unavená. Kolem osmé mi dali vyvolávačku, druhý antibiotika kvůli prasklé plodovce a už jsem si to štrádovala na sál. Tam to začalo... Kontrakce po 5-minutách celý dopoledne. Hned ze začátku jsem to špatně prodýchávala, takže jsem byla brzo uvanená a začala jsem odpadat. Naštěstí mi pak PA vysvětlila jak dýchat a mně se konečně začalo ulevovat. Hm, asi tak na půl hodinky. Pak mě totiž asi po sté dr. prohlídl a řekl, že se stále neotvírám, jsem byla pořád úplně zavřená. Tak zesílili kapačky a už to valilo. Kontrakce po 2 minutách, nevím jestli hodinu, dvě, do toho prohlídky jestli už se ty cesty připravují, ale pořád NIC. To už jsem ale nezvládala, brečela jsem, teda spíš řvala bolestí, tak mi nabídli epidurál. Samozřejmě jsem souhlasila. Byla to parádní, ale fakt parádní úleva. Pak mi zase přidali na kapačkách, aby se už vážně něco začalo dít. Všechny ty hrozný bolestli byly zpátky a já začala prosit o zvýšení dávky na tom epidurálu. V tu chvíli přišel doktor, zase mě prohlídl a řekl, že se stále nic neděje a že půjdu na císaře. S Tomem jsem se oba rozbrečeli, ale já radostí, že bolesti budou konečně pryč a Tom smutkem, protože chtěl být u porodu.
Souhlasila jsem se spinálem, takže mě od půlky těla umrtvili a mohlo se jít na věc. Necítila jsem vůbec nic, jen jemná táhnutí a škubnutíčka. Bylo 15.7. 16:17...Pak jsem jen uslyšela křik naší Katrinky, hned mi ji ukázali a běželi ji očistit a ošetřit. Jsem bulela jak praštěná. Byla překrááááásná, krásňoučká, nejkrásnější. Nemohla jsem tomu pořád uvěřit, že už jsem konečně mamina 😵 😵
Pak mě převezli zpět na porodní oddělení, kde už čekal Tomáš a moje mamula a jen se nademnou skláněli a brečeli a děkovali mi a zase brečeli 😵 😵 Na to mě odvezli hned na pokoj, kde jsem do večera ač silně vyčerpaná koukala do zdi a celé si to všechno promítala zpět... Ten začátek byl vážně hrozný, kdyby tam se mnou Tom nebyl, určitě bych to nezvládla...Ale na to netřeba vzpomínat. Hlavně, že je Katrinka tady a my jsme MOOOCINKY šťastní, že ji máme 😵
Tak takhle to u mě bylo......

Smoulíku, máš můj hluboký obdiv...ještě si neumím představit, co jsi zažívala a co zažívají všechny maminy bez ohledu na délku a těžkost porodu, ale jedno vím jistě - ten nádherný uzlíček za to všechno stojí! 😵 😵 😵 Ještě jednou moc moc gratuluji a celé Vaší rodince přeji jen to NEJ!!!

smoulindo - jéjé ☹ tys sis chuděrko teda taky vytrpěla..hlavně, že už to máte za sebou a můžete se s Tomem z malý Katrinky radovat..gratuluju moc.. 😵

Smouli taky moc hezké, vzpomínám si na svůj, manžel taky brečel, bylo mu líto, že u toho nemohl bejt, on by mohl, kdyby to stihnul, tak by mohl koukat přes sklo, ale my jsme se minuli, já ve výtahu, on právě dorazil.Ale Katrinka je opravdu moc hezká princezna a na bolesti zapomeneš 😉

Holky já už si to tak zle neberu 😉 Náhodou, ten císař byl super. Jsem si při něm povídala se všema doktorama a sestřičkama, dokonce jsme vtipkovali a pak když jsem tu princeznu uviděla, tak bylo po trápení 😵 😵 😵
A už pádím. Katrinka chce papinkat 😀

Smouli teda to byl zážitek... Porodní cesty tě asi poslechly a chtěly se otevřít až v únoru 😉
Hlavně, že to nakonec dobře dopadlo, ještě jednou moooc gratuluju ke katrince!

Holky, veĺmi pekne napísané 😵 . Normálne ste ma rozplakali 😢 😵 😵

smoulindo, moc gratuluju 😵ke Katrince. Můžu se zeptat kdo tě rodil a jak jsi byla v porodnici spokojená - rodila jsi ve Svitavách, že? Děkuji za odpověď

Šmouli, jsi statečná holka a zvládla jsi to, čas vše odnese a zbydou jen krásné vzpomínky ....
Přeji zdravé miminko, ať vám dělá jen samou radost a všichni jste šťastná rodinka 😉 🙂

ahoj tak aj ja pridám moj príbeh.síce som rodila 14,5 ale akoby to bolo včera.do nemocnice sme išli už 13,5 večer lebo od rána som cítila slabučké kontrakcie ktoré sa postupne zvyšovali.ale to nás ešte poslali domov že to máme príst až ráno.ale prd o polnoci sme tam boli zas lebo kontrakcie som mala po 3 minutách a dost silné(myslela som si) 😀 doktor ma vyšetril a povedal že som otvorená na 1cm(to je máličko)a že radšej si ma tam už nechá keby sa to rozbehlo pre istotu.tak som absolvovala klystír ten bol fakt príjemný hrozne som sa po nom uvolnila.každe 2 hodky ma chodili kontrolovat ale ja som sa vobec neotvárala a kontrakcie boli stále silnejšie.ráno o pol 8 ma pichli vodu(to nebolelo)a každe 2 hodky kontrolovali tak to pokračovalo až do 4 poobede ked som prosila doktorku nech mi to už nejak urýchlia.v tej fáze ako som bola som si nemohla dat ani epidurál nemalo by to význam(síce som do nem.išla s tým že ho nechcem a zvládnem to už som o nom začala rozmýšlat)ležala som na sále ktorý bol hned vedla druhého sálu oddelený len priehladnými dverami a s tou rodičkou od vedla sme striedavo fučali pri stahoch raz ja raz ona.pri kontrakciach mi hrozne pomáhalo že som mohla chodit do sprchy síce som tamšla asi pol hodinu lebo som mala kontrakcie po minute a musela som vždy zastavit a predýchat to.fujjj brrrr.priatel bol celý čas somnou a povedal že je to hrozné ked ma videl ako sa trápim a nemohol mi nijako pomoct.muselao to byt aj pre nho hrozné.pomáhalo mi aj skákat na lopte ale lepšie bolo v sprche fakt som tam bola asi 20krát.o pol 4 mi teda dali infuziu na zlepšenie stahov strašne pomaličky som sa otvárala adoktorka mi vraví že teraz prídu až tie pravé kontr. 😖 no to ma teda potešila. 😠 napojila ma na monitor a musela som len ležat to bolo hrozné priatelovi som skoro zlomila zapastie pri kontrakcií tak som sa ho silno držala.tá pani vedla začala už tlačit von mimi a kričla pri tom že už to nevydrží že to nezvládne chápete že to mi moc odvahy nedodalo ale priatel mi stále hovoril že som silná že to zvládnem ked už som to vydržala doteraz.jéj a medzitým mi ešte pichli dve injekcie tiež na lepšie otváranie a o 7 večer ma na chvilu odpojili nech si poskáčem na lopte a stále hovorili že už to tak do 2 hodín bude,a ked budem cítit nutkanie na tlačenie nemám tlačit.haha to sa im povie.začala najhoršia fáza ked mi bábo začalo tlačit na konečník myslela som si že mi vyletia všetky vnutornosti zadkom 😕prosila som priatela nech niekoho zavolá lebo oni nie su pri vás stále pokial je to takto dlhé.prišla porodná asistentka a povedala mi najkrajšiu vetu že už ideme tlačit maminko už vidím čierne vlásky.vedela som že už konečne skončia tie hrozné kontrakcie a malý bude konečne vonku tlačenie bolo v pohode ale sa divím kde som zobrala ešte tolko sily po 26hodinách kontrakcií.na 4 zatlačenia bol malý vonku hned zo mna všetko spadlo museli ma síce nastrihnut(čoho som sa velmi bála)ale vobec to nebolelo ale zato strihanie som cítila bolo mi to jedno ved moje krásne mimi bolo konečne na svete,sestrička nás hned cvakla fotákom a ja som sa cítila strašne štastná že som to zvládla ale fakt už asi nikdy viac.ale nikdy nehovor nikdy 😀 😀

Hruška22
jej, gratulujem. Normalne si ma dojala. Sa mi gúľajú slzičky, ale od radosti. Zvládla si to aj napriek tomu, že si sa bála a mala si silné bolesti. 🙂

chcela som napísat že šitie bolelo ale to ste si asi domysleli.a najlepší pocit z celého porodu bol ten ked som cítila ako vyšli jeho nožičky a on zaplakal. 😀 😀 ked tak na to myslím teraz je to fakt krásny pocit a nedá sa to ani opísat.škoda že to chlapi nikdy nezažijú 😀 😀 😀

Ahoj, pridavam taky svoji slohovku na tema Muj porod:

Termin jsme meli 22.7., krivky na monitoru rovne jak zehlici prkno, no ale protoze holky cervencovky uz zacaly rodit o106 tak jsem se aspon dokopala k tomu pro jistotu si zabalit tasku do porodnice. No jesteze tak 🙂 V pondeli 2.7. jsem byla v poradne v porodnici, monitor opet rovny, vysetrovala me Dr, kterou si vsichni v okoli chvali, no na me moc dojem neudelala a hlavne do me hrabla tak ze jsem malem vyskocila z te kozy. Dodneska si myslim ze ona mi tam neco udelala cimz ten porod urychlila. Po tom vysetreni jsem totiz porad spinila a behem utery a stredy mi pravdepodobne odesla hlenova zatka.
Ve ctvrtek bylo volno, statni svatek, tak prijeli tchanovci pomahat nam na baracku ktery rekonstruujeme. Ja tam vzdycky pomahala takove to solichani, prace ktere jsem mohla i jako tehule. Takze jsem sedela na zidli ve dverich a malou stetkou malovala okraje zdi. Kdyz jsem vstala ze si posunu zidli, ucitila jsem mokro. Rikam si, ty jo ja jsem se pocurala a rychle jsem si zase sedla. Po chvili jsem to zkusila a zase se opatrne zvedla...HRK..dalsi varka vody. Zase jsem sedla a rikam manzelovi - Taťko, mame pruser! On rika ve srande - Co? Rodis? a ja - No asi jo. Mam mokre teplaky 🙂 Tak jsme oba na sebe hledeli a co ted? Jakmile jsem vstala, voda valila. Vrazila jsem mezi nohy rucnik, dolezla do auta a ze se pujdu k nasim, kde ted prebyvame, aspon prevlict. Dosli jsme tam a voda furt valila. Dala jsem si suche gatky, vlozku (abych zachytila kapku te vody na test), mamca mezitim zavolala do porodnice, oni rekli ze me maji privezt, natahla jsem sukynku a s tim rucnikem mezi nohama jak kacena doťapkala do auta. Absolutne nic mi nebylo, nic nebolelo, jen ta voda valila. Tak jsme se celou dobu chechtali. To bylo pul 12. Jeste jsem byla nastvana, pac jsme chteli jit vsichni dnes na obed do restaurace a ja naposled snidala takze jsem mela hlad jak vlk.

V porodnici me prijali, sranda byla kdyz PA chtela testnout tu vodu a ptala se jestli mam trochu na vlozce..tak jsem vytahla tu durch promacenou vlozku 🙂) voda furt valila, tak mi dali takove mega Pampersky a polozili me na monitor. Kontrakce opet zadne. Ulozili me na pokoj a ze budeme cekat 24 hod. jestli se to nerozjede tak mi to druhy den vyvolaji. Tak jsem tam lezela, uplne "zdrava", akorat ty maxi pampersky jsem si musela vyptat pak jeste dvoje jak to ze me porad valilo, vlozky byly nanic, to byly litry a litry vody. Sestra se furt ptala jestli uz mam kontrakce, tak rikam ze nevim, jak to vypada ale ze asi ne, ze me nic neboli.

V 7 vecer me zacalo pobolivat v podbrisku jako pri MS, trosku se to stuponovalo, bylo to jako MS a zarazeny vetry zaroven, zacala jsem to sledovat a vracelo se to po 7 minutach ale zadna hruza. Sestra rekla at reknu kdyz to bude tak po 5 min. Kolem 9te to zacalo zesilovat ale furt 7 minut. Uz jsem se zacinala ruzne kroutit na posteli, chodit po pokoji a rozdychavat. O pul 11 uz jsem to nevydrzela a zazvonila na sestru. Doktor me vysetril, oni ty mrchy vzdycky cekaji na tu kontrakci, a ze jsem otevrena tak na 3-4 cm. Rekl to tak s klidem jakoze jeste se nic nedeje. Ale pomalu ze si pujdu na pripravu.
Poslali me na porodni box, PA me opet vysetrila, samozrejme opet pri kontrakci a dala mi klystyr. To byla pohodicka a pak i uleva. Zavolala jsem manzela a chodila po tom sale a rozdychavala kontrakce. Byla jsem i ve sprse a na balonu ale prislo mi ze mi to vubec nepomaha. Kontrakce uz prichazely tak po 2-3 min a silily. Nejhorsi bylo ze se mi chtelo hrozne spat, takze mezi kontrakcema jsem usinala a pak jsem tam skoro tancila jak jsem nevedela jak ty bolesti prestat. mimochodem moje vybava na sal byl rucnik, toal.papir a mobil (a papuce co jsem mela uz na nohach), takze zapomente na vsechny blbosti v maxi taskach.

Uz jsem se premistila na luzko a rozdychavala, mackala jsem Jajdovi ruku a funela. PA me chodila kontrolovat a ze zacnem tlacit. Vzdycky v kontrakci jsem si chytla nohu pod kolenem (lezela jsem na boku) a tlacila. Nebylo to jeste takove to porodni, proste jsme musely malyho posunout dolu. Takhle jsem tam tlacila skoro dve hodiny. Pry jsem mela moc kratke kontrakce takze bych to neutlacila. Co vytlacim behem kontrakce tak mi mezi tim zas sjede zpet. Prislo mi to nekonecne. Dokonce me PA poslala na wc a pry tam muzu tlacit, jeste mi rika - nebojte se, to miminko nikam nevypadne 🙂)

Ve 2 hod mi dali kapacku aby se mi prodlouzily ty kontrakce. Kazdou kontrakci jsme tlacili, uz jsem byla na zadech s nohama v tech madlech ale furt jsem cekala takove to: Maminko zatlacte uz vidim hlavicku. Furt nic. Zavolali sice doktora ale ten tam jen tak stal, cely porod vlastne ridila PA. No pak mi PA rekla, do pul 3 to budete mit za sebou, furt jsem ji neverila, mi prislo ze porad tlacim a zadna zmena. Kazda kontrakce to same, tlacit, tlacit, nestihala jsem pomalu dychat. Pak jsem cosi citila mezi nohama, skoncila kontrakce a PA jen rekla - ted to bude chvili neprijemne s tou hlavickou (to uz jsem teda asi mela hlavicku napul venku). Dalsi kontrakci jsem zatlacila a citila jsem jak maly jede ven. PA zarvala MOMENT! takze jsem prestala, Matej si tam strcil rucicku (asi chtel zkusit jak je venku 🙂, tak mu ji PA srovnala, zatlacila jsem a uz byl venku. Jaj to byla uleva. Mates rval jak na lesy, sli ho umyt, zvazit atd a PA porodila placentu a nastoupil Dr na siti. Nenastrihli me ale asi jsem se dost potrhala vevnitr protoze to siti bylo nekonecny. ani to tak nebolelo jak to bylo neprijemny a strasne uz jsem si chtela dat ty roztazene nohy k sobe. Ale donesli nam Matyska polozili ho ke me a my jsme na nej s manzou koukali, zatimco Dr. sil. Jsme asi jedni z tech divnych, vubec jsme nebreceli, me to bylo vsechno tak nejak jedno, ale musim potvrdit ze uz v tu chvili kdy jsme na toho prcka jen tak koukali, tak jsem na ty bolesti pri kontrakcich okamzite zapomnela. Ted se jen hojim po tom siti a to boli ale vubec mi to nevadi. Zvykla jsem si a to male sladke miminko za to stoji. Matysek se narodil 2.21, takze PA nekecala 🙂 Mel 3450 g a 51 cm, no nechci videt jak by byl velky kdyby se narodil v terminu (o 16 dni pozdeji).

Jeste musim potvrdit jako vsechny ostatni, ze tatinek u porodu je ohromna pomoc a psychicka podpora. Ja jsem hrozne rada ze tam Jajda byl, jsem si tam nepripadala tak sama mezi cizima. A dokonce az zpetne jsem si uvedomila jak mi pomahal rodit. Kdyz mi PA rekla vzdycky bradu na prsa, ja jsem nebyla schopna v tech bolestech vubec zvednout hlavu, tak Jajda mi ji zvedl a drzel, proste parada. Je to sice takova blbost ale fakt pomohla.
Omlouvam se za tu delku, ale chtela jsem abyste se dokazaly vzit do te atmosfery.
Preju vsem tehulkam klidne a bezbolestne porody! S.

Swetlus, krásně napsané!! 😉 😵 hodně mi to připomíná můj porod (i když já ho měla kratší, od prasknutí vody k narození malého to bylo přesně 6hod.)... ale probíhalo to v podstatě stejně - taky se ze mě voda valila jak blázen, takže dost pochybuju, že jí byl jen litr... jinak máme taky doma malého Matěje 😉 a Tobě a Tvému Matýskovi přeju hrozně moc štěstíčka hlavně zdravíčka!!! 😵 😵

ahoj...je to vážně dojemné a úžasné vracet se do této chvíle... Malému už je 20 měsíců,. ale všechno budu cítít do konce života, tak, jako by to bylo právě dnes.

Nechci se nějak extra rozepisovat. Spíš bych to chtěla věnovat nastávajícím maminkám.

Já jsem rodila 36 hodin. Pro nepostupující porod a zkaženou plodovou vodu, nakonec pod epiduralem...císařem. Bolelo to moc, měla jsem i zádové bolesti. a když mi doktor, kterému mohlo být tak 25 let řekl...maminko to vydržíte...a já přitom dva dny nejedla a nespala...chtělo se mi vyskočit z okna. Chci jen říct, že malej měl 4.38kg a 52 cm...byla jsem hrdá, protože moje mamka měla mimi 4.15 a pořád se chlubila 😉 od té doby už nic neříká 😀 😀 A když mi ho ukázali a on plakal...zeptali se mě, jestli si ho chci pohladit po tvářičce....já to udělala a on přestal plakat...cítil, že sem to já...milující maminka....NIKDY ani na vteřinu mě nenapadlo, že toho lituji nebo že bych už nechtěla mimčo. Miluju malýho, strašně moc, stejně tak manžela a moc se těším na druhé miminko....Sem pyšná a hrdá na to, že tohle my ženský umíme...dát život!!!!! Je to úžasný bejt maminkou 😵 😵 😵

swelus krásný popis porodu a gratuluju k Matyskovi...

nanyna: přeju, aby se další mimi co nejdřív vydařilo🙂

Tak i já můžu konečně napsat jaké to bylo.Vše začalo 26.6. večer po 22.hodině,kdy jsme s přítelem koukali v klidu na televizi,najednou cítím vlhko mezi nohama,říkám Péťovi,asi mi praskla voda,okamžitě vypnul televizi a já se šla mrknout na záchod co to je.Prý je to voda?Jenže jak jsem to měla vědět rodím poprvé,nebylo toho moc,říkala jsem si,co když je to jen zátka a plaším zbytečně,bolesti jsem neměla žádné.Jenže postupem času nepřestávala téct a bylo jasné,že je to opravdu plodová voda.Museli jsme doma počkat než přijedou partnerovi rodiče,protože jsme měli zrovna u sebe Pé%tovo syna z 1.manželství a až pak jsme jeli do porodnice.Dorazili jsme krátce před půlnocí,službu měla moc příjemná porodní asistentka i doktor,sepsali se mnou nějaké papíry,udělali UZ,kde mě pan doktor varoval,že miminko bude větší,což už jsem věděla a pak mi natočili monitor a vyšetřili mě,ale nález nic moc.Péťu už před tím poslali domů,prý když nejsou bolesti tak to může trvat dlouho,že včas zavolají,tak jsem tam zůstala sama.Uložili mě na hekárnu,kde jsem začala mít bolesti,ale jen slabé.PA mi dala prášek na spaní,ať odpočívám,že síly budu potřebovat,jenže já nemohla zabrat a bolesti se stupňovaly,čas jsem trávila smskami s partnerem.Asi ve 3 ráno mi PA udělala klistýr,že se to pak u někoho rozjede.Ve 4 už byly bolesti značné,tak jsem došla pro PA,prohlédla mě a že mě musí zklamat,že nález je jako u příjmu,tedy nic moc,poprosila jsem,jestli bych si už mohla zavolat partnera,prý se mám domluvit s ranní asistentkou,ale že by to neměl být problém.V pět ráno na hekárnu přišla paní co čekala už třetí mimčo,tak jsem se ptala,jak si mám pomoct od bolestí,tak mi poradila kleknout si tak jsem si vylezla na postel,jako,že si teda ulevím,jenže se mi chtělo začít tlačit a ona že nemůžu a doběhla pro PA,která mě prohlédla a nechápala,prý přítel už to nestihne,jdeme rodit,nic hezčího mi v tu chvíli snad říct nemohla.Já i přesto volala Péťovi,že to asi nestihne,že už jdu rodit.Přešla jsem na porodní box,tam následovali asi tři kontrakce,než jsem vylezla na křeslo a když jsem si lehla,slyším Péťu jak přichází na sál.Stihl to akorát a začli jsme rodit,moc mi pomohl,tlačil mi hlavu na prsa.Při slovech PA panebože to je velká hlava mi nebylo nejlépe,říkala jsem si to bude ještě dřina,ale za nedlouho se podařilo a nám se narodila holčička 51cm a 4kg.Pak přítel odešel s malou na ošetření a u mě následovalo šití,ani jsem nebyla moc nastřižená a šití mě nebolelo,jen to párkrát trošičku píchlo,ale měla jsem super doktora a celou dobu jsme si povídali,pak přišel Péťa s malou a začli jsem všem volat a rozesílat zprávy,že je vše v pořádku a máme holčičku.Péťa mě na sále požádal o ruku a k mému štěstí nechybělo nic,ale asi hodinu po porodu jsem najednou cítila,jak se ze mě valí krev,Péťa doběhl pro PA a ta volala doktora.Nejprve mě prohlédl a pak řekl Péťovi,že musí odejít,bylo mi hrozně,nevěděla jsem co se děje.Začal ze mě vyndavat krevní sraženiny,pak přivezli UZ a po vyšetření volali na ARO,ať mě přijdou uspat,že mi musí vyčistit dělohu pod narkózou.Pak už jsem se probudila a už u mě byl zas Péťa s malou,to bylo asi půl desátý.V deset jsem poslala Péťu pryč,protože jsem musela až do dvou zůstat na sále na kapačkách a ve dvě hodiny mě konečně převezli na pokoj a tím skončil můj porod.Malá se narodila 27.6.,což je přesně 5 let od doby,kdy se přítelovi v prvním manželství narodil syn,takže místo oslavy pátých narozenin se přijel do porodnice podívat na svou sestřičku 🙂

Ahoj holky, tak krásně jsem popsala celý porod a příspěvek se mi ztratil 😀 No nic, tak ještě jednou...

Chtěla bych jen povzbudit prvorodičky, že porod nemusí být vždy dlouhý... 🙂
Takže: termín porodu jsme měli 17.7. (pak ho ještě asi o 2 dny upravovali, ale na tom už nesejde 😀 ). Moje těhotenství probíhalo celou dobu zcela bez problémů, měla jsem nevolnosti asi dva týdny úplně na začátku, ale dalo se to zvládnout, jinak jsem byla jako každá těhotná více unavená, ale jinak jsem chodila až do nástupu na mateřskou dovolenou do práce a hodně ráda, rychle to ubíhalo 🙂 Užili jsme si ještě poslední dovolenou ve dvou, v květnu na Krétě, to jsem byla v 31tt, skvěle jsme si ji užili, stéjně jako dovolenou v říjnu odkud jsme si přivezli Beatku (vlastně ještě jako pár buněk) 😀
V sobotu 7.7. jsem měla pocit, že mi asi praskne břicho, měla jsem ho celý den úplně tvrdé a nebylo mi moc dobře, bylo mi hodně slabě. V neděli jsem se ale naopak cítila skvěle, břicho nebylo tvrdé ani trošičku. Během svátků a víkendu jsme dodělávali rekonstrukci bytu a hlavně ložnice, postýlka ještě nebyla oblečená a nebylo nic připravené...v neděli večer jsme šli ještě hledat "poklad" pomocí GPS a vrátili se hodně pozdě, odešla jsem na záchod a najednou jsem zjistila, že mi odešla nebo odchází hlenová zátka (kdybych o ní nečetla na internetu, tak ani nevím, že nějaká je... 😀 ) a úplně jsem se rozklepala, protože až v té chvíli jsem si uvědomila, že v nejbližší době asi fakt budu rodit 😀 Do tohoto okamžiku jsem si to nějak nepřipouštěla. Řekla jsem příteli, že odešla zátka...zeptal se mě co to je...vzal si knihu o těhotenství a začal ji celou studovat, až do 2hod rána a sdělil mi, že zpravidla do 24 hod po odchodu zátky nastává porod, tím mě teda hodně zneklidnil a i on začal být nervozni a řekl: takže zítra rodíme...na to jsem mu akorát řekla, že těžko, že nic není připravené a že určitě nastoupím do nemocnice na vyvolávání porodu, takový vnitřní pocit 😀 Jinak můj přítel se mě už týden předem pořád ptal, jestli rodíme a jedeme už do nemocnice, vždy jsem mu s úsměvem řekla, že ne, že máme další kontrolu až 12.7. Na další den - pondělí jsem si naplánovala několik úkolů a přítel mi už ráno volal, jak mi je, tak jsem mu řekla, že jdu právě z obchodu, "vynadal" mi ať jdu domů a nepřepínám se. Už od rána jsem měla křeče a stahy ve spodní části břicha a říkala jsem si, že mě prostě jen bolí břicho. Během dne břicho začala více bolet, ale statečně jsem přežila dvě návštěvy, rozhovory na skype a aktivně mailovala s několika lidmi. Večer začaly být stahy častější, tak jsem si řekla, že konečně poznávám posly... Šla jsem do sprchy, ale břicho bolelo pořád stéjně, lehla jsem si na gauč a přítel začal něco studovat na internetu (prohlížel si fotky z porodního sálu 😀 ), začal něco komentovat a já jsem se tomu smála, až se mi otřásalo břicho. Pak mi řekl, ať se na něco příjdu podívat, řekla jsem mu, že bych ráda, ale že fakt nemůžu, tak přišel za mnou se slovy - my rodíme? ...začala jsem se smát a najednou jsem cítila, že mi něco teče po nohách a po gauči, byla to plodová voda a bylo jí fakt dost (nejdřív jsem začala zkoumat, jestli jsem se náhodou nepočůrala 😀 ), přítel jenom hleděl a říkal: my fakt rodíme? ...šla jsem se osprchovat a přítel po celém dni taky a v klidu jsme zavolali taxíka a jeli do porodnice, kde jsme dojeli o půlnoci z 9. na 10.7., natočili mi monitor (kontrakce už skákaly, a to týden předem byla pouhá vlnovka 😀 ). Po příjmů a podpisech stohu papírů a kontrole doktorky jsem přišla v 1hod v noci na porodní sál. Ptala jsem se jí, jak dlouho to může trvat, řekla, že jako prvorodička se můžu otvírat asi 1cm za hodinu. Na sále mi dala sestřička klystýr, myslela jsem, že se mi vytrhnou střeva z těla a šla jsem do sprchy, to už kontrakce najednou tak zesílily a přestávky zcela minimální, že jsem madlo ve sprše málem vyškubla ze stěny... 😀 Navíc jsem břicho sprchovala tak horkou vodou, že přítel prohlásil, že jsem jak v sauně a moje břicho vypadá, jako bych se zrovna opalovala 🙂 Po chvíli jsem se rozhodla, že půjdu na lůžko, přišla sestřička mi udělat monitor, to už jsem se neotočila ani na záda. Ptala se mě, jestli pociťuji tlak i mezi kontrakcemi, řekla jsem jí, že žádné "mezi" není, proto zavolala druhou sestru, aby zjistila, jestli nepotřebuji něco proti bolesti. Bohužel už mi nic nestihli dát, protože ten šílený tlak už nešlo zastavit. Sestra mi řekla, že branka není ještě úplně otevřená a nemám tlačit...myslela jsem, že jí kopnu...já jsem netlačila, tlačilo se to samo. Pak si už jen uvědomuji, že najednou přišlo dalších 5 lidí a začali mi polohovat postel, zvedat nohy, mezi kontrakcemi nebyl žádný prostor, začaly hrozné bolesti a ruku sestry jsem měla v sobě, no paráda 😀 Bohužel jsem začala nespolupracovat, špatně dýchat, prostě jsem se něměla kdy nadechnout a zadržovala jsem dech a celkově jsem začala být mimo a začala jsem hrozně křičet. Nakonec s pomocí doktorky, která malou vytlačovala rukama, jsme to nějak zvládli, to žbluňknutí na konci byl úžasný pocit a bolest ihned ustala. Naše dcera Beatka se narodila 10.7. v 2,18hod, tj. hodinu a čtvrt po příchodu na porodní sál, takovou rychlost, včetně personálu nikdo nečekal. Musím říct, že strašně moc děkuji svému příteli Radkovi, který mi byl neskutečnou oporou a bez jeho přítomnosti bych to jen těžko zvládala, choval se perfektně během porodu i po něm a byl úplně dojatý a šťastný z naší dcery a je to ten nejlepší chlap na světě 😵
Přiznal se mi, že celý den v práci byl hrozně nervozní a měl uvnitř pocit, že se určitě něco stane...Zcela mě dojal, když mi říkal, že po příjezdu z porodnice si stáhl fotky a prohlížel si je a připomínal, jaké to bylo a myslel na mě, jak jsem byla statečná a jak jsem trpěla a on mi nemohl pomoct...a že to byl pro něho zážitek na celý život.

Průběh porodu mě dost překvapil. Myslím, že kdybych slyšela před měsícem na prohlídce porodnice takovou křičící rodičku, jako jsem byla já, tak bych vzala nohy na ramena a nikdo by mě tam nikdy neviděl 😀 Před porodem jsem poctivě pila maliník, cvičila, plavala, cvičila dýchání a uvolnění pánevního dna...no nakonec jsem nevyužila vůbec nic, psí dýchání bylo úplně bez šance, ale myslím, že příprava je dobrá a každý porod je úplně jiný a těžko předvídatelný. Nakonec to ale stálo za to, už jen kvůli tomu, že vedle v pokoji spí malý človíček a na bolest se určitě zapomene...

Jo, a taky jsem si před porodem říkala, že bych chtěla porod co možná nejpřirozenější, tj. bez epidurálu...při bolestech ve sprše bych za epidurál prosila i na kolenou, bohužel při té rychlosti už mi nic dát nestačili 😒

Nechci vylekat budou maminky, naopak jim držím palečky, aby měly z porodu jen krásné zážitky a fakt to stojí za to 🙂 😵

Nelísek chrupká po kojení, tak mám chvilku klidu na to, abych se Vám tu pokusila popsat, jak to probíhalo u nás…

Už šest dní jsem přenášela, ale byla jsem relativně v klidu. Každý druhý den jsem chodila do nemocnice na kontrolu (CTG, amnioskopie, atd.) – výsledky byly dobré, až na to, že na porod to vůbec nevypadalo… Za čtyři dny jsem měla nastoupit na vyvolání, což jsem si opravdu nepřála… A jak se později ukázalo, tak Nelče také ne ;) Ani ve snu by mě ale nenapadlo, že to vezme jako jízdu v pendolínu – rychlostí jsme přetrumfly i mou mamku a to je co říct. Nejspíš při dalším těhotenství budeme stanovat přímo před porodnicí, abychom to v pohodě stihli 😀

Od středečního odpoledne jsem měla takový narůžovělý výtok. Říkala jsem si, že to je následkem vyšetření. Když se ale chvíli před půlnocí objevila krev, začala jsem trochu plašit. Tak jsem radši zavolala do porodnice a tam mi doporučili, abychom radši přijeli – a hlavně si s sebou nezapomněli vzít i tašky (které jsem si mimochodem pořádně dobalila ten den odpoledne 😎). Probudila jsem manžela a začali jsme s přípravami. Zavolali jsme si taxíka a za 20 minut už vystupovali u nemocnice – to už bylo půl jedné ráno. PA udělala test a zjistila, že plodovka mi nepraskla, a tak mě jen pro jistotu napojila na pásy. Po chvíli jsem tak udiveně zazírala na ten papír a zjistila jsem, že mám nejspíš pravidelné kontrakce po pěti minutách – žádnou velkou bolest jsem ale necítila (jen takové jemné svírání v podbřišku). Protože si mimís v klidu pochrupoval v bříšku, musela jsem začít pochodovat. To také nepomohlo, tak jsem si musela lehnout na bok. Po chvíli mi samovolně praskla plodovka (to bylo zhruba v půl druhé) - od té chvíle už byly kontrakce dost bolestivé 😝. Do toho mi dali do ruky nějaký papír A4, abych si ho pročetla, vyplnila a podepsala. Byla jsem mimo – vůbec jsem se nemohla soustředit na to, co čtu. Po vyšetření mi PA (později i dr.) prorokovala hodně dlouhý porod – byla jsem otevřená sotva na jeden prst. Dr. dokonce pravil, že po 24 hodinách mi dá kdyžtak urychlováka… 😲
Pořád jsem se ptala, kde je manžel. PA mi odpověděla, že u takovýchto dlouhých porodů posílají manžela domů. Tak jsem jí odpověděla, že to tedy ne a že chci manžela už u sebe (asi jsem měla nějaké tušení 😕 😀)
Tak jsem se pracně dobelhala zpět ke skříňkám, kde se manžel převléknul a vybalil věci (včetně časopisu, když ten porod bude tak dlooouhý). Prvně mě chudák uviděl právě ve chvíli, kdy mi začala kontrakce a já se svíjela u zdi – to musel být asi pohled – až z toho rychle šupajdil na WC 😅. Pak jsme se vraceli zpět do porodního boxu – hodně se mi v tu chvíli točila hlava. No a po chvíli jsem už volala na Toma, ať utíká pro PA, že už musím tlačit. Byl to fofr – dr. málem nestihnul doběhnout 😀 😀 😀 Byli z nás dost vyjukaní, protože to byla opravdu rychlost. PA pak pravila, že to bylo pomalu jak překotný porod. Po čtyřech kontrakcích se mi podařilo mimíska vytlačit a konečně jsme se tak dozvěděli, jaký pokládek jsem to celých devět měsíců nosila. Narodila se nám nádherná holčička – vůbec nebyla pomačkaná a řvala jak tygr. 😵 Hrdý taťka si ji hezky podepsal a fotil, zatímco mě šili. A pak už jsme jen udiveně zírali do inkubátoru, kde ten náš uzlíček pčíkal a pčíkal a různě se na nás vykuleně šklebil… 😵 😵 😵

Nelinka se narodila půl hodiny poté, co se manžel převlékl. Bylo to ve čtvrtek 12. 7. 2007 ve 3.27 h. ráno (vážila 3650 g a měřila 49 cm).

Tom mi při porodu hodně pomohl (divím se, že od toho mého mačkání neměl na rukách modřiny 😅) – vůbec si neumím představit, že by tam se mnou nebyl. Navíc bylo skvělé, že na nás vyšel nadstandard, a tak jsme mohli být celá rodinka spolu i přes noc. Díky tomu jsme si to společné sžívání se mohli užívat od samého počátku 😉.

Všem těhulkám bych přála tak pohodový a rychlý porod jako jsem měla já. Kdyby mě nešili, tak pomalu ani nevím, že jsem rodila. Vše se mi dost rychle hojí a tu bolest si už ani neumím pořádně vybavit (to mi ostatně nešlo už ani ten den po porodu – hormony již spolehlivě zafungovaly) a já v noci místo spaní pozorovala Nelíska, jak tam spokojeně oddychuje vedle mě, a vnitřně jsem se tetelila radostí jako blázen... 😵

noelko tak to je paráda, že jsi to měla tak rychlý 🙂

holky, kdyz vas tu ctu,tak se mi do rozeni ani nechce ☹ ☹ ☹

nahani to cloveku hruzu,,,ale nejak to ven musi 😢 😀

balsiger.....vůbec se ničeho neboj, je to tak přirozený a ani na chvilku ti nepříjde, že něco nějak extra bolí...fakt buď v pohodě 😉 Já do toho jdu zase...teda až se zadaří...a klíďo bych rodila každý rok!!!! Stojí to za to, vážně, je to nejkrásnější věc, co jsem kdy zažila...přivést na svět mimčo 😉

Balsinger: tak u mě je to naopak. Když tak čtu příběhy, vzpomínám na svůj porod, jak bylo krásné když se Ondra narodil. A vím, že do toho půjdu jednou zase.
Na všech příběhách je krásný ten konec, ať bolest byla sebevětší, stačí jeden dotyk miminka a je vše zapomenuto a každá mamča je ta nejšťastnější 🙂

Noelko, jak ja ti zavidim 😀 Uzasny porod, vsak sis ho zaslouzila, hlavne ze uz jste vsichni spolu , tak at nam rostete do krasy 😉 🙂

balsiger: neboj, par dni po porodu uz na bolesti zapomenes a budes mit roupy kdy poridit dalsi mimi 😀 😀

Noelko, Swetlus i Beránku napsaly jste to mooooc krásně... 😀 😀 😀
přeju vám i dalším těhulinkám krásné a hlavně zdravé miminka... 😉 🙂 🙂

Přeji Vám krásný život 🙂 🙂 🙂 🙂

Je tu už pár týdnů a až teď jsem se dokopala něco sesmolit. Musím říct že jsem toho spoustu zapoměla.
V sobotu ráno jsem našla na prostěradle mokrý flek, ale malý. Tak jsem začala plašit jestli je vše OK. Z porodnice nás poslali domů že to plodovka není, ani bolesti jsem neměla. Ale v noci se soboty na neděli mi odešla zátka, tak to předtím asi začínala. A zároveň začali i nějaké bolesti přibliště po 20 min ale nepravidelně. To trvala do pondělního rána kdy byli po 10 min. ale dělali si co chtěli chvíli byli pravidelný a pak zase ne. A bolesti byli už docela cítit. Tak jsem volala příteli do práce že raději pojedem, se tam moc neohřáb byl tam jen hodinku . V porodnici natočili monitor a že stahy jsou. Jsem se byla osprchnout a ubytovali jsme se na 1. předporodním pokoji. Po vyš. Dr. Otevřená na 1 prst, Prý to večer bude, ha ani náhodou. Sice bolesti sílili a dost, ale nepravidelné po 5-10 min a neotvírala jsem se. V noci po střídání služeb si mě vyš. Jiná PA taková stará a jako bych si vymíšlela že nevím co to je bolestivá MS a že jen posli, natočila monitor a změnila názor baba jedna. Si nás pak přestěhovala už do pokoje s vanou.V noci byli bolesti jak prase hlavně křízoví, na míč jsem ani skáknout nemohla mi bylo šoufl od žaludku jsem od rána nejedla. Tak jsem parkrát zkusila sprchu ale to mi zase nedělalo dobře kvůli páře a horku. Tak jsem jen ležela na posteli na boku stočená do klubíčka a při každý kontrakci mi přítel musem tvrdě masírovat záda, půjčili nám takový zubatý masírovací váleček a to jediné trošku pomáhalo. Nejhorší byli prohlídky ze vnitř tahle mě fakt nešetřila a ležení na monitor. Jednou mě natáčeli přes hodinu, jelikož malá tam vyváděla psí kusy, měla hodně zrychlený tep a vrtěla se jak nikdy, si nás chodil hlídat i dr. Malá se prý asi nemohla uvelebit do por. Cest. Mi museli něco píchnout abych na chvíli usnula ale to se povedlo až k ránu chviličkama mezi kontrakcema. Jsem hrozně litovala přítele, jelikož skoro nejedl a usínal v nepohodlnym proutěnym křesle. PA ho posílala domů ale nedal se. No nevím co bych tam bez něj dělala. Ráno po vyš. Mi bylo zděleno že v osm si pro mě přijde sestra v půjdu na amniocentézu jestli je mimi OK. To jsem měla bol. Tak po 3 min a pravidelný. Přišla trochu později, ale jen co zaklepala tak mi praskla voda, hurá. Nejdřív mi to nevěřila protože na vložce nebylo ještě nic moc vidět. Tak jsme šli, no musela jsem se kažkou chviličku zastavovat. Udělali zkoužku na vodu a byla tam. A otevřená jen na 4 prsty. Spadl mi kámen že srdce a byla šťasná že se to začalo rozbíhat. Ještě monitor a rychle jsem to řekla příteli ve dveřích a byl taky moc rád. PA udělala klistýr, akorát vyšel mezi kontrakcema takže pohodička, ale držet to na wc bylo něco, půlky sevřený že by je nikdo nerozdělil. Ale vydržela jsem to docela dlouho. Horší bylo to sezení na wc a do toho bolesti to jsem se vzpírala o zdi. Jenže tím to zase končilo několik hodin žádný pokrok. Pak si to moc přesně nepamatuji, jen vím že jsem už nemohla udržet oči ani při kontrakcích. Zkusila jsem i vanu, ale vůbec nepomáhala ba spíš opačně. Jen vím že pak najednou byli bolesti po 2 min. a otevřená na 8. to jsem se přestěhovala na sál. Bolesti šílený, jsem se věšela příteli okolo krku a nesměl ode mě jinak jsem nadávala. Nutilo mě to i tlačit což bylo nejhorší a jakmile jsem udělal krok tak další kontrakce. Jsem fukt volala PA že už chci a ona že ještě ne. Pak znovu a ona rovnou ať zatlačím, normálně mě zaskočila jakože už je to tu. Jenže já nepoznávala kdy mám kontrakci tak mi museli radit. Přítel mě napomínal jak mám tlačit, jsem měla chuť ho poslat víte kam. Ještě jsem si všimla že se na mě přišli podívat žákyňky a když jsem je viděla byly z toho víc vyjukaný než já. Ještě mi přestávali kontrakce tak mi něco píchli (to jsem se dozvěděla později). Asi na 5. pokus byla Mišička venku, mi ji položili na bříško. Ani něřekli jestli je to opravdu holčička nebo jsem spíš nevnímala, tak jsem nakukovala mezi nožičky. Jsem příteli musela připomínat foťák protože na něj úplně zapoměl. To byla taková úleva. Pak ji odnesli s přítelem ošetřit. Přitel přišel v mračícím zabaleným uzlíčkem a já ji moc chtěla k sobě ale ani mi ji nechtěl půjčit. No jo hrdý otec. Přisátí se s dětsou sestrou nepovedlo, ale pak mě jo. Nástřih byl a ten jsem dost cítila, ale šití zase ne a byly jen 4 stehy.
Když jsem měla toho drobečka úplně jsem zapoměla na nějakou únavu. K sobě na pokoj jsem ji dostala asi po 2 hodinkách, protože jsem měla motanici. A v noci jsem ještě pořád nebyla unavená a nemohla usnout a pořád si toho našeho andílka musela prohlížet. Druhý den jsem měla otlačenou páteř a pánev i s modřinami od toho masírování, chudák přítel nejdřív jsem mu nadávala ať masíruje a pořádně přitlačí a pak zase že mám modřiny.
Do porodnice jsme přijeli 4.6. kolem 9. ráno a Mišička se narodila 5.6. ve 13:48. No na sále jsem příteli tvrdila že bude jedináček, ale to už je zapomenuto. Domů jsme jeli 7. den a to byl také nádherný pocit když jsme odcházeli z oddělení.
Koukám že jsem to nějak natáhla, no sloh byl vždy moje slabá stránka. Tak kdyby něco nedávalo smysl tak mě omluvte.