Jaký byl porod

martinka, gratulujem k tak lahkemu a rychlemu porodu - nie kazda ma to stastie 😵

I já se přidám a tady je můj porodní příběh 🙂

TP jsem měla jenom jeden a to 23.12. Přála jsem si, aby malej vykoukl dřív a byli jsme všichni už na Štědrý den doma, ale nějak se mu nechtělo. Na kontrole 25.12. to na porod moc nevypadalo. V pátek 26.12. večer jsme si s MM řekli, že zkusíme naposledy vyhánění sexíkem a když nezabere, tak to holt necháme osudu. Během noci se nic nestalo, ale ráno jsem objevila hlenovou zátku 🙂 (odcházela mi teda už týden, ale tentokrát jí bylo hodně a i s krví). Během dopoledne jsem začala cítit bolesti, trochu jiný než při poslíčkách – víc mi bolely kříže a jenom trochu podbřišek. Tak jsme před obědem vyrazili na prochajdu. Potom začaly bolesti trochu sílit, ale byly pořád nepravidelný a tak jsem si dala vanu. Bolesti se „zpravidelnily“ a byly po 4-8 minutách a jelikož jsem nevěděla, jestli už to může být ono, zavolala jsem do porodky. Taky jsem nechtěla moc dlouho čekat, protože jsem před tím 3 dny nebyla na velký a chtěla jsem stihnout klystýr, aby pak nebyla nějaká „nehoda“ 😅 Tam mi ale moc neporadili, prý to může být porod nebo poslíčci a mám ještě vydržet. Takže jsme dál měřili a čekali. Bolesti se ale daly na ústup, tak jsme z toho byli s MM přešlí, že zase nic 🙄
V 18h se to najednou zase rozběhlo po 8-10 min., navíc mě to začalo hnát na velkou – do samotnýho porodu jsem byla 13krát. S MM jsme si šli lehnout s tím, že pokud budou pravidelný víc jak hoďku nebo budou sílit, že teda pojedem. Když se kontrakce opakovaly po 6 minutách, to bylo někdy ve 22:30, zalezla jsem ještě rychle do sprchy a pak už jsme frčeli 🙂 Cestou jsem si říkala, že doufám, že až tam přijedeme, bude na monitoru něco vidět a nepošlou nás zpátky. Asi jsem to ale zakřikla, protože sestřička nejdřív zkusila jenom ozvy a během asi 10 min. jako na potvoru kontrakce žádná 😕 Cítila jsem se pěkně blbě, ta sestra si určitě myslela, že předčasně plaším. Tak mi pak dala na břicho i sondu na akci dělohy a to už kontra naštěstí přišla. Pak teda zavolala doktora a ten když v těhu průkajdě viděl, že mám streptokoka, tak řekl, že by mě přijali i kdyby byl porod teprve na samým začátku. Po vyšetření se mi ulevilo, protože jsem byla otevřená už na 4 prsty a dr. s úsměvem prohlásil, že mám už 1/3 za sebou 😀
„Ubytovali“ nás do modrýho porodního pokoje, MM dostal slušivej modrej mundůr a já se převlíkla do noční košile. V půl 1 mě PA napojila na monitor, protože se dr. nelíbily ozvy a dala kapačku s penicilinem s tím, že za 4 hodiny dostanu druhou dávku a do té doby se mnou nemůžou nic dělat, takže budeme čekat a prodýchávat. V 1 hod. byly kontra po 3-4 minutách a už jsem teda měla co dělat. Zkusila jsem sprchu, ale ta mi moc nepomohla. Tak jsem šla na balon, ale to taky nic moc a masáž zad od MM mi taky neulevila. Takže jsem chodila po pokoji sem a tam a při kontra se opírala o MM. Asi od půl 2 byly už po 2 minutách a silný jako prase 😝 Už jsem škemrala, aby zase přišla PA a podívala se jak to vypadá a uvažovala, že si řeknu o epidurál. V půl 3 konečně PA přišla, tak jsem se hned ptala na epidurál a ona na to, že už jsem otevřená na 7 a že by mi museli udělat nejdřív krevní testy a to už nemá cenu, protože určitě porodím dřív. Tak to mě trochu povzbudilo, ale od bolesti neulevilo. Každou kontra jsem si pěkně prokřičela. Naštěstí už mi nedělala monitor, měla takovou malou přenosnou krabičku s malou sondičkou, kterou mi přiložila na břicho a chvilku poslouchala ozvy (nemusela jsem ležet, stála jsem při tom).
V půl 4 zase přišla PA a že tomu teda trochu pomůžeme, ale nemám ještě tlačit. Za chvilku jsem cítila, jak ze mě vytéká voda. Pak už jsem zůstala ležet na porodním lůžku a že už teda zkusíme tlačit. Ale abych pravdu řekla, moc se mi tím, že můžu tlačit neulevilo. To tlačení mi přišlo stejně hrozný jako samotný kontrakce. Zkusila jsem tlačit i na bobku, MM mě podepíral zezadu, ale to bylo dost vysilující, tak jsem si zase lehla na lůžko. MM byl celou dobu vedle mě a při tlačení mi podpíral hlavu 🙂 Pak PA řekla, že už vidí hlavičku, tak tam MM koukl a že fakt je tam a začal mě ještě víc povzbuzovat 🙂 PA zavolala dětskou doktorku se sestrou a doktora, pak udělala nástřih (asi 3 cm, necítila jsem ho) a radila kdy a jak moc mám tlačit. Ten tlak byl fakt obrovskej, hlavička byla venku na 2 kontrakce a při tom jsem cítila strašný štípání, trochu jsem se ještě vepředu natrhla 😝 Na další 2 kontrakce pak byl venku celej. Cítila jsem strašnou úlevu, že to mám už za sebou a zároveň štěstí a nevím co ještě, prostě nádhera. Ríša se narodil 28.12.2008 ve 4:15, měl 3990 g a měřil 51 cm. Byl krásňoučkej, vůbec nebyl pomačkanej 😵 😵

Šití pak bylo v pohodě, dr. to umrtvil, takže jsem nic necítila (šil jenom ten nástřih, to natržený by prý akorát víc podráždil... už je to zahojený 😉 ). MM to po něm hned zkontroloval a prý to zašil pěkně 😀 Druhou dávku atb jsme sice nestihli, ale Ríša je v pohodě 🙂

Bolest to byla opravdu veliká a přiznám se, že v jednu chvíli jsem se i rozbrečela, že už nemůžu, že to asi nezvládnu. Ale zvládla jsem to a obrovskou zásluhu na tom má i MM 🙂 protože si nedovedu představit, že bych na tu bolest byla sama. A myslím, že i on je moc rád, že tam byl se mnou a viděl jak náš synek přišel na svět 😵
Zpětně si říkám, že jsem měla porod rychlý a na tu bolest si už ani nevzpomínám. Určitě do toho půjdu znova, protože ten malej uzlíček co čeká na konci a kterej mi teď spinká v náručí za to fakt stojí 😵

Takze jak jsem slibila, zde je muj porod.

Jednu vec musim rict hned na zacatek - kdyby tam se mnou nebyl manzel, tak nevim. Daval mi velkou silu a jsem mu moc vdecna, ze tam se mnou byl a videl vsechny ty hruzy.

V sobotu 27.12 odpoledne mi odesla hlenova zatka, s tim, ze jsem krvacela na nekolik vlozek celou noc, tak jsme jeli radsi do Podoli. Tam rekli, ze to muze byt k te hlenove zatce a zmekcovani hrdla, takze jsme zase jeli domu. Krvaceni bylo i v nedeli pres den, tak jsme tam radsi jeli, rekli nam to same. Z nedele na pondeli mi zacli kontrakce, pravidelne po 5 minutach, tak jsme v pondeli rano cca ve 4 hodiny jeli do Podoli.
Tam mne prijali na rizikove odd., s tim, ze jsem stale zavrena a ze se uvidi, co a jak.
Kontrakce jsem mela pravidelne porad po 5 minutach az do 12 hodin (pondeli 29.) a pak se najednou prodlouzily na 15 minut. Stav - stale zavrena. A prej takhle dlouho muzou byt i poslicci (haha, kdo je kdy mel pravidelne po celou dobu asi 8 hodin?). Porad jsem spinila - krvacela.
Tak jsem nejak preckala pondeli a noc (nevyspala uz od nedelniho vecera) a v utery 30.12 rano mi rekli, ze jsem se otevrela na 2,5 prstu, takze jdeme na sal.
Na sal jsme sli asi v 9:30. Kontrakce jsem mela od noci asi po 8 minutach. Nicmene na sale nalez stale stejny, takze asi v 11 hodin mi dali prostaglandin, abych se zacla otevirat. Ve 14:00 - nalez stale stejny, tak mi rupli plodovku. Rikali, po plodovce, to mate tak do dvou hodin porozeno. Haha, ani prd. Mezitim do mne uz rvali oxytocyn, kontrakce jak krava, ale porad jsem si rikala, ze to dam, ze uz to nemuze dele trvat. Nicmene na monitoru se kontrakce neobjevovaly a ja je mela jak blazen a naopak, ty, ktere byly na monitoru, jsem necitila. Lekar rikal, ze mam predrazdenou delohu, ze je uz unavena (kdyz je to od nedele) a ze je tam vic center kontrakci.
V 18 hodin mi dali epidural, abych si chvili odpocala. Byla jsem rada, protoze jsem fakt za ty dva dny byla vysilena.
Ale nalez stale stejny, zadne otevreni.
Porad kapacka oxytocynu. Ve 22:00 (porad utery 30.12) mi vzali epidural, prej ze bych pak nevedela, kam tlacit.
Kontrakce byly strasny, ale porad se to dalo. Jenze pak mi rekli, at si lehnu na bok, ze mala musi dorotovat. V tu ranu se kontrakce z konecniku presunuli jen na bricho a bolely uplne nejvic za celou dobu. Mela jsem cvicne tlacit do konecniku (v leze na boku, fakt skvely, navic kdyz necitite kontrakce na konecnik, ale jen permanentni bolest bricha).
Od 22:30 jsme vlastne rodili.
Doktorka mne rucne otevirala asi ze 6cm na tech potrebnych 10, porad jsem tlacila, po brise mi skakala PA.
Musim rict, ze nejhorsi asi bylo, jak mne rucne otevirala doktorka. Bylo to jak ve stredoveku. Predstavte si, ze u zubare mate otevrenou pusu a nekdo vam ji chce zvetsit jeste o 5 cm. Jak to dopadne? Roztrhne ji...A to se presne stalo.
Nakonec se nam podarilo malou vytlacit v 1.01 rano ve stredu 31.1.
Mela jsem roztrzeny delozni cipek, nastrih hraze byl to nejmensi, pak rupla ceva u cipku, prasknuty pysky. Doktorka volala nejakeho jineho k siti, ze ona to uz nezvladne.
Ten jen rekl: hm, jste nechteli cisare a moc jste si nepomohli, co? To je siti horsi, nez pri cisari.
Takze bez umrtveni do mne strkali zrcadla, aby mi mohl vevnitr sesit cevu a hrdlo. Pak odesel a doktorka dodelala pysky a zasila nastrih.

Nejhorsi z porodu asi bylo to roztahovani a tlaceni, aniz byste vedeli kam a pak to siti vevnitr, to jsem vazne jen skucela. Nevim, proc mne neuspali? Kdyz vedeli, ze jsem dva dny v bolestech a bez spanku......

Jo, mala pri tom tlaceni utrpela zlomeninu klicni kosti. Jsem presvedcena, ze kdyby mne dali cisare a nesnazili se mne rozervat a malou nasilim vyndat, ze by klicek mela v poradku.

Rodila jsem v Podoli a musim rict, ze jsem mela sto chuti je zazalovat - hlavne kvuli male, protoze kdyz jsem muj porod konzultovala s PA ze Znojma (moje teta), rikala, ze pokud je nalez dva dny stejny a nepomaha zadna vyvolavacka, pak se dela cisar a nenecha se to zajit tak daleko. Jde prece jen o dva zivoty.

Nicmene, ty ktere jeste nerodily, nechci desit svym pribehem, protoze tohle vazne nebyl normalni porod.
A musim vas povzbudit, kontrakce se opravdu daji zvladnout, pokud tedy netrvaji dva dny. Takze se holky, co budete rodit, nebojte. Da se to. Vazne. Ale musi jit o normalni porod cca do 12 hodin nebo tak.

hlavinko, gratuluju k holčičce 😵

Evca: moc dekuju 🙂

Hlavinko, gratuluji, moc jsem se těšila, až napíšeš o porodu, ale koukám nic moc 😠
Já se taky u prvního porodu dva dny nevyspala - protože jsem už byla tak natěšená, že mně poslíčci prostě nedali spát...ale pak šlo vše sice zdlouhavě, ale přirozeně (od otevíracíh kontrakcí jsem porodila po 24 hodinách - předtím dvě noci před tím jsem měla docela bolestivé poslíky)...žádné šití, i když jsem si myslela, že to prostě nezvládnu...manžel byl opravdu největší opora.... hlavinko, druhý porod bude určitě lepší 😉

Hlavinko, mrkla jsem na fotky, Adélka stála za to, je překrásná...ať ti dělá jen samou radost 🙂

hlavi, není zač🙂 malá je kouzelná 😵 😵 😵 všechnu bolest Ti vynahradí 😉

hlavinko:nic moc 😖 aspoň na to šití tě měli uspat 😒 Adélka je ale rozkošná holčička 🙂

TYYYYYYY JOOOO hlavinko bych je teda zažalovala, měla sem dost podobnej start porodu jako ty, pořád se nic nedělo krom velkých bolestí, oxytocin atd, celou noc sem doma prochodila v bolestech pač mi řekli, že to nic není a celej následující den se mi porod snažili všelijak vyvolat, naštěstí večer přišla duchaplná lékařka a divila se jaktože nejsem ještě ne sále na císaři, takže mě nakonec díkybohu kuchli 😝 Rodila sme u apolináře, to byli náký fanatici přirozenýho porodu co tě rodili nee??? 😠 😠 😠

No, holky, na bolest jsem uz zapomnela. Kdyby se mne nekdo zeptal, zda druhe dite, tak si reknu ano, ale musela bych mit dohodnuteho nekoho rozumneho, ktery by proste v nejakem momente, kdy to uz nejde, rekl cisar nebo proste byl rozumny.
Ja jsem byla pro prirozeny porod, ale muj porod nebyl prirozeny od zacatku - vyvolavani jedno pres druhe a nic.
Nakonec jsem ale rada, ze to proslo prirozene, ikdyz to ten den hodne bolelo, druhy den jsem uz behala jako nic, az jsem se sama divila. Coz by po cisari asi nebylo.

Vsem moc dekuju za gratulace a prani 🙂 I vam hodne zdravi a stesti s vasimi zlaticky 😉

Hlavinko, já sem nepřispívám, ale poctivě čtu... Taky gratuluji k holčičce. Myslím, že u tebe nějakej doktor zazdil okamžik, kdy se ještě lze rozhodnout pro císaře, páč jakmile je dítě už někde v určitém úseku pánve, císař už nejde udělat... 😠 No hlavně že máš krásnou holčičku a máš to za sebou...

hlavinka: taky se pridavam s gratulaci! To se o Podoli rika, jak je to skvela porodnice a kdyz to ctu, tuhne mi krev. Manzela sestrenice chtela taky Podoli zalovat, ji zase odbyla nejaka krava doktorka (prej sevivy vlasy do drdolu) ze ji jen tlaci deloha na zebra a ze to nic neni a on to byl Help syndrom. Delali ji akutniho cisare v 27+4tt a ma ho jak se delal driv svisle dolu aspon 30cm. Mela uz skoro litr krve v brise a kdyby prisla pozdejs asi by vykrvacela...takze to k Podoli...

hlavinka:tak jsem se tesila na tvuj popis porodu 🙂 no mela jsi to dost drsny, ale ses statecna ze jsi to vsechno zvladla! gratuluju k nadherne holcicce!

ahoj hlavinko, taky jsem byla zvědavá 😉 no, užila sis to teda pěkně ☹ Každopádně to ber tak, že zlomený klíček je opravdu to nejmenší..a že malá vlastně hezky prošla! Daleko horší přeci je, když se zastaví, nejde vytlačit...tahá se kleštěma.. Je bezva, že ten spodek cítíš docela v pohodě!
Je to opravdu neuvěřitelně individuální - někdo císaře rozhodí v pohodě, jiná týden opravdu trpí a bývala by raději trpěla xhodin při porodu. a předem nevíme 😅 ale co... je to nádhera, říkám si to mnohokrát denně, když se koukám na tu naší malou-teď ž teda nějakou velkou 😀 holčinku.
Takže Adélce spoustu štěstí do života!

Ahojky, nebudu tady psát sáhodlouhý příběh mého porodu, shrnu to to pár vět či slov. I přes víc jak 18ti hodinový porod, při kterém se malá dostala ven "za 5 min 12", můžu říct, že to byl zároveň krásný porod, obě jsme v pořádku, teda hlavně malá a to je to nejdůležitější...., při vypuzovací době jsem bohužel "selhala", neměla jsem už sílu pořádně tlačit..., do dnes si to trochu vyčítám.... kvůli malé...., díky porodní asistentce a dr. vše dopadlo OK, Lucinka byla moc statečná.
Ty co ještě nerodily - rozhodně se není čeho bát, ženská vydrží opravdu hodně..., spíš jde o toho mrňouska, aby se včas dostal ven......

dagi:gratuluju 🙂 kde jsi rodila jestli to není tajemství?

Moc dekuju za gratulace:o) Dekuju!

Tanuki: mas pravdu, mohlo to vlastne byt jeste horsi. Je vazne stesti, ze to takhle dopadlo. Vazim si toho, ze jsme vlastne zdrave a zive! Clovek by si tohle mel uvedomovat a ne jen zehrat, jak je neco spatne. Dekuju, ze jsi mi to pripomnela 🙂

Janika: no, tak to je taky sila. Chudak holka. Hlavne, ze to ale dobre dopadlo.....

Hlavinko, tak konečně je Adélka na světě - ufff, musel to být pořádný záhul - ta klíční kost mohla být i z toho hopsání po břiše, ach jo ☹ ... je mi líto, že to neodpovídalo Tvým představám o porodu, ale hlavně, že jste to obě zvládly, jste zdravé a spolu. Adélka je překrásná a maminka-úpírka si zaslouží velkou pochvalu 😉 . Gratuluju a celé rodince přeju hodně zdravíčka 😉

Hlavinko, jsi dobrá, že jsi to zvládla. Doktoři v podolí mi připadají fakt pomatený s přirozeným porodem. Jedna známá tam rodila a taky jí museli násilím otevírat a malý nebyl při porodu ani dorotovaný a teď má šišatou hlavičku. Jak mu narostou vlásky, tak to nebude vidět, ale jsou to fakt hovada. Nešla bych tam ani za milion... jenom jsi mě v tom utvrdila.
Tak přeju, aby jste byli šťastní a další porod/y ať máš o moc jednodušší!! 🙂

Ahojky Hlavinko,

tak jsem si pěkně poplakala,ale jsi šikula a zvládla jsi to 🙂 A Adélku máš opravdu krásnou.Ta klíční kost je prý u náročného porodu normální a malá o tom ani neví 😉 Stává se to poměrně často,ale byla bych také asi naštvaná 😖

Jinak gratulace všem maminkám a těším se až budu psát také svůj příspěvek.Moc mi to pomáhá a těším se 🙂

Hlavinko, náročný porod... asi jsi měla jinou představu. Hlavně ale, že jsi ty i malá v pořádku. A ta fotka s krvavýma očima je maso 😕 Adélka je krásná 😵
Přeju vám krásný a zdravý život 🙂

Teda, Hlavinko, klobouk dolů, žes tohle zvládla!!! Zlomená klíční kost u takhle malých miminek sroste většinou tak, že to pak vůbec není poznat. Jen doufám, že Ti ten natržený čípek v budoucnu nebude dělat problémy. Komplikací sis užila ažaž. Moc vám přeji, abyste byly obě zdravé a abyste si vzájemně dělaly jen radost!
PS: Adélka je kouzelná!!!! 😵 😵 😵

Ahojte,vsetci tu pisete o HLavinke a ja vobec neviem najst jej priebeh porodu,kde je to? 😲

Ejus ten príbeh je na strane 85...pa

vdaka 🙂

hlavi malý měl taky zlomenou klíční kost a zjistili to v porodce asi až za 3 dny 😒 ale v šestinedělí se to zahojilo, jen jsme museli být na tu stranu, kde to měl zlomené opatrnější, ale už je to v poho a nic nejde poznat, tak neboj. Prý se to stává často 😉

Ahoj holky. Protože mně čtení vašich příběhů porodu pomohlo, tady některých 😅 , přidávám sem i svůj.

Je to už skoro půl roku, ale pořád se mi vybavuje živě, byl to nejhezčí den mýho života 🙂

Termín porodu jsem měla 28.7.2008, to bylo pondělí. Ve středu přetím jsem byla o doktora a ten mi řekl, že jsem zamčená na tisíc západů. Trochu ze mě opadl strach, že je to teda ještě v pohodě a rodit se nechystám. Já měla totiž z porodu panickou hrůzu. Měsíc před porodem jsem usínala s tím, že jsem miminku domlouvala, že ještě ne, že nejsem připravená 😅

V neděli ráno mě vzbudila slabá bolest v podbřišku. A protože jsem s porodem nepočítala, myslela jsem si, že jsou to konečně poslíčci. Nikdy jsem je neměla. Jenže bolest se vracela přesně po 12-ti minutách. Spát už jsem nemohla, tak jsem se v posteli jen převalovala. S manželem jsme vstávali asi v půl 9 a šli se nasnídat. Tak jsem lehce naznačila, že už se asi něco děje, ale opatrně, abych manžu nevyplašila 😅 Moc mi nevěřil, čekal, že se budu svíjet v bolestech 😀 Kolem 10 se intervaly zkracovaly na 8 minut. Ale pořád pohoda. Nejlíp mi ale bylo v posteli, na boku, s dekou mezi kolenama. Tak jsme jen leželi a povídali si. Asi ve 14 hodin si ten můj chlap uvědomil, že nekecám a prcek se chystá na svět. Tak ještě odjel do města, kde má každodenní brigádu. Vrátil se okolo 17tý hodiny. To už byly kontrakce po 6-ti minutách, ale pořád slabý, zvládla jsem zbouchat bílýho Magnuma, kterého mi přinesl 😀 Protože nemáme vanu, šla jsem si dát asi hodinovou sprchu, jestli to teda bude horší nebo ne. Jediný, co se změnilo bylo, že kontrakce byly po 5-ti minutách. Ale pořád sranda. Já pořád čekala, kdy už bolestí polezu po zdi a do porodnice se mi nechtělo, aby mě nevyhnali domů.
Manžel začal být trošku nervní a poučen ode mě, hlásil, že když už jsou kontrakce po 5, měli bychom jet. Ukecala jsem ho, ať ještě počká, že je čas. Tak jsme se usídlili v obýváku, manžel u noťasu, já u telky a naše debata probíhala asi takhle. Já: „Teď začíná!“, manžel: „Po 5ti minutách a trvala 45 vteřin“ 😀 Ve 21 hodin, už začal být nervózní, protože kontrakce byly minutový. Odolala jsem jeho nátlaku jet ještě 45 minut a pak teda souhlasila. Nemáme auto, tak volala našemu kamarádovi. Ten zvedl tel a takovej natěšenej se ptal, jestli už je mrně na světě. Když se dozvěděl, že rodíme a potřebujeme odvézt, tak se mu prý udělalo nevolno 😅
Ale za chvilku byl u nás a jelo se. Bylo moc hezký je pozorovat, mně nic nebylo a chlapi nervní. Ještě jsem vlastně stihla zavolat nejlepší kamarádce, že už teda jedem a ať čeká SMSku….. V autě mě chytla jedna kontrakce a chudák kamarád prý přemýšlel, kde je cestou do porodnice parkoviště a jestli má v autě rukavice, kdyby mě museli odrodit 😀

Ve 22:30 nás vyložil před porodnicí a zmizel na panáka 😉 Manžel zazvonil a takovým tichým hláskem, sestřičce oznámil, že jsme přijeli rodit. Mimochodem, bylo to zvláštní, stát v tý parný noci před porodnicí a vědět, že si jedu pro miminko 🙂 PA si pro nás přišla ke dveřím. Vyšlápli jsme si jedno patro k porodním sálům, pamatuju si, že jsem byla zklamaná, že nejedu výtahem 😀 , manžela nechala se všema věcma na chodbě a mě odvedla na hekárnu. Po vyšetření mě moc pochválila, prý na prvorodičku dobrý, přijela jsem otevřená na 6 cm!!! Tak mi podala tu jejich erární košili a šli jsme na sál. Tam mě přišpendlila na monitor a dala pode mě nějakou mísu. Jsem si říkala, že to je nějaká novinka při podávání klystýru, ale ona do mě hrábla a já cítila mezi nohama teplo. Tak se jí ptám, co že mi to udělala a ona, že mi praskla vodu a jestli jsem si to nepřála. I kdyby, tak bylo pozdě 😅 Já jen odpověděla, že souhlasím se vším, co se týká porodu, hlavně ať je děťátko v pořádku. V tu chvíli se ve slušivým modrým mundůru objevil manžel. PA odešla a my zůstali sami. Najednou se mi nějak zintenzivněly kontrakce a už to byl trošku mazec. Naběhly po 2 minutách a docela to bolelo, ale ještě pořád se daly prodýchat. Štval mě ten monitor, chtěla jsem chodit! 😠 Po 20ti minutách konečně přišla PA a vysvobodila mě. Bylo mi neuvěřitelný vedro, tak jsem odhodila tu jejich košili a byla nahá. Stud šel stranou. Na radu PA jsem se odšourala do sprchy, manžel šel se mnou. Ale nějak mi to nedělalo dobře, tak jsem se vrátila na postel a uvelebila se do oblíbený polohy na bok. Ve 23:45 mě přišla PA vyšetřit a tak radostně mi oznámila, že už jsem na 9,5 cm a že počkáme ještě 3 kontrakce a jdeme na to. Ty její 3 kontrakce bylo 15 minut neuvěřitelný bolesti!!! V tu chvíli jsem myslela, že bude po mně a začala natahovat 😝 Fakt to bolelo jako prase. Přesně o půlnoci se na mě přišla kouknout a ptala se, jestli nemám tlak na konečník, já nic necítila, jen jsem potřebovala čůrat a to jsem jí taky řekla. Odpověděla, že to je ono a jdeme tlačit. Ať si zkusím držet kolena a zatlačit. Tak jsem zkusila 😅 Najednou se tam objevila druhá PA a 2 doktoři. Vím, že jsem začala být vykulená, co se děje. Doktor mi řekl, že miminku se u mě nelíbí a musí honem ven. Já ani nevěděla, že ho pořád monitorovali, ale jen sondou, né pásama 😵 . Rychle začli přidělávat na postel ty háky, na kterých jsou nohy, jeden jim nešel utáhnout, tak se mi celou dobu kejvala pravá noha 😀 Najednou mi dali kyslík, do připravený kanyly v ruce píchli oxytocin, já začala být nervózní,nevěděla jsem co se děje, očima jsem hledala manžela, a přitom tlačila (taky jsem dopadla úžasně, měsíc po porodu jsem měla krvavý oči 😀 ) PA mi radily kdy tlačit, na 1 kontrakci 3x, při třetí kontrakci mi huply na pupek a najednou vyklouznul náš Buclínek (3370g a 50cm). V tu chvíli se ve mně rozlily všechny emoce, nevěděla jsem, jestli mám bulet nebo se smát, moc se mi ulevilo. Jen jsem fascinovaně zírala na toho fialového prcka a nevěřila, že už to mám za sebou. Bylo 28.7.2008, 0:10! Máme vychovanýho syna 😀

Matýsek měl omotanou šňůru kolem krku a klesaly mu ozvy. Pan doktor mě musel nastřihnout, aby se k němu dostal, což jsem vůbec necítila. Proto ten fofr.

Manžel šel s dětskou doktorkou koukat na první ošetření syna a pyšně si ho podepsal. Já s doktorem zatím čekala na porod placenty. Nebylo dvakrát příjemný, jak tam stál a čučel mi mezi nohy, tak jsem se ho ptala, jestli mám zatlačit, prej když chci tak jo, ani to nedořekl a placenta byla venku 😉 Pak mě začal zašívat. Už mi bylo fajn, tak jsem začala vtipkovat, ať s tím šitím počká na manžu, aby si mohl říct, na jakou velikost mě má zaštupnout 😀 Asi po 5 minutách přišel Míša v náručí s Matýskem. Byl to na ně krásnej pohled 😵 Já dostala do ruky telefon a zatímco doktor pořád šil, já volala rodičům, a známým 🙂 Po desetiminutovým šití nás tak nechali samotný, ale jen asi půl hoďky, malej se musel ještě prohřát v inkubátoru. Ale stihli jsme přisátí a to zvládnul na jedničku.

Po povinných dvou hodinách ležení na sále, mě hnala PA do sprchy na malou. Jenže mě to nešlo, skoro jsem se bála jí to říct, aby mě necévkovala, ona se na mě podívala a řekla: „To nevadí, čůrala jste u porodu“. Já to tý důře před tlačením říkala!!! 😠 😅 😀

Takže, rodila jsem 19 hodin, od příjezdu do porodnice byl malej na světě za hodinu a půl. Největší bolest byla posledních 15 minut před tlačením. V porodnici to byl takový hukot, že jsem nestihla ani klystýr 😉 Manžel si se mnou „užil“ celý den a já jsem ráda, že se odhodlal jít i k samotnýmu porodu. Bez něj bych to nedala, tak dobře. I když jsem ho na sále moc nevnímala, věděla jsem, že tam je a snažila se být statečná. Nebýt jeho, ty poslední chvíle bolestí probrečím. Za tomu děkuju 😵

Holky, každá z nás má porod jiný, některou to bolí víc, některou míň. Pokud nejsou komplikace, tak se to dá zvládnout. Ty prťata za to stojí 🙂

jejda, trošku delší, než jsem chtěla a to tam stejně není všechno 😅 😀