Jaký byl porod

marki
10. kvě 2006

Ahoj kočky, to, co teď napíšu, se týká mého prožitku z porodu. Hned na začátku musím napsat, že se nemáte čeho bát, a že ym ženský vydržíme úplně všechno... 😉

Náš Kryštůfek se narodil 02.05.06, takže zážitky jsou ještě čerstvé. Ale od začátku.....

Už z neděle na pondělí (tj. 01.05.06) jsem skoro celou noc nespala, protože mě navštívili poslíčci....břicho mě bolelo v nepravidelných intervalech po dvou hodinách, pak hodina klid, a pak to zase na dvě hodiny přišlo...prostě celou noc jsem byla vzhůru, ale nějak jsem cítila, že to ještě nebude ono.... 😲 Ale pro jistotu jsem tu noc vařila manžílkovi na druhej den oběd...polívku, maso a brambory.-....stejně jsem nemohla spát...

Celej den už to bylo takový nijaký...a odpoledne, když jsme šli s Jožíkem (mým manželem pro nezasvěcené) na procházku, tak jsem si odskočila do nemocnice, aby se mi podívali na mimčo....řekli mi, že buď můžu jít domů, že to klidně může přijít za 3 hodiny nebo za 3 dny----prohlásila jsem (a všem to doporučuju), že radši půjdu domů (i když, my to máme do nemocnice 5 minut autem, že 🙂 )...navečeřela jsem se, dala jsem si teplou lázeň, pak jsme s Jožíkem hráli hry,,,,,,a pak přišel večer, já seděla u PC a psala tady na beremese....a v tom na mě přišly první kontrakce.....takže jsem si je začala zapisovat....a byly pravidelný....a hlavně úplně jiný než ty všechny předtím....prostě mě bolelo v podbřišku, jako když to máte dostat, ale ta bolest neustává.....takže jsem se uchýlila do ložnice, kde jsem poklečmo k naší posteli začala vydýchávat...po 20 minutách za mnou přišel Jožík a pochopil situaci, na nic se neptal, chytil mě za ruku a hladil po zádech.....tohle všechno začalo ve 20:45 h a do 23.00 h jsem to vydržela....pak jsem si řekla Jožíkovi o vanu, ale na tu jsem už neměla náladu, takže jsem se osprchovala a naznačila Jožíkovi, že si jedeme pro mimčo, že už to nemůžu vydržet....kontrakce byly po 4 minutách,,....po cestě, která nám od baráku až do pátého patra porodnice trvala 21 min, tak jsem je měla celkem 5 x.....musela jsem se vždycky zastavit a vydýchat....

v porodnici nás přijali s úsměvem, byla tam stejná paní doktorka jako při odpolední kontrole.....takže jsem ležela kvůli křivce asi půl hodiny, což bylo hrozný, když se při kontrakcích nemůžete procházet.....pak přišel na řadu klystýr, což je naprosto pohodová věc, naopak vám pomůže se uvolnit.....(tam jsem teda manžílka nebrala)......potom jsem šla rovnou do sprchy, kde mě mnažílek osprchovával.....postupně jsem si přidávala teplou vodu....a tady, i když masírovaná vodou, tak si tenhle okamžik, kterej pro mě představoval věčnost, pamatuju jako nejhorší z celýho porodu.....ta bolest, tak se nedá popsat....ale celou dobu jsem si říkala- bude hůř, holka, bude hůř.....pak mi dovolily jít na gauč, kde si mě ale jen prohlídly a řekly, že už jsem hodně otevřená a že už to nebude dlouho trvat....což se nádherně poslouchá a dodá vám to spoustu energie...takže jsem šla rovnou na sál...detaily už popisovat nebudu, na stole jsem vystřídala polohy na boku i na zádech, a pak mi doporučily stoupnout si za stůl a tlačila jsem v podřepu....zezadu mě přidržoval Jožík a bylo to super, protože jsem se nádherně uvolnila.... 😉

Nakonec ta finální fáze, kdy jsem tlačila s nohama na koze trvala 20 min a to halvně proto, že mám úzkou pánev....ale tohle už vůbec nebolelo, jen posloucháte, co se děje kolem...protože mně slábly kontrakce, a tak jsem se začala bát o mimčo....jak jsem tlačila, tak vždycky vykouklo kousek hlavičky a zase zalezla....tohle se opakovalo asi pětkrát, byly tam kolem mě už čtyři lidi....+ Jožík a ti všichni se nám snažili pomoc....nakonec mě musely nastřihnout a mimouš byl na světě....tak nám řekly, že je to kluk.....a Jožík běžel za ním, aby viděl, co všechno se děje.....a pak hrdě kráčel po sále, zatímco mě zašívaly....40 minut....a to mi bylo všechno jedno....věděla jsem, že je mimouš v bezpečí a tak jsem zápasila s paní doktorkou, která mě zašívala...sice jsem dostala injekci na umrtvení, ale asi to nepomáhá...mně teda určitě ne....ale nevadí...když mě zašily, tak jsem šla za těma svýma chlapama do tzv. obýváku, kde jsme v klidu pobyli první minuty našeho štěstí....a to bylo opravdu super....ten klid a očuchávání miminka....a pak jsem musela po hodině se osprchovat a šli jsme na pokoj.....a tím skončil náš nejkrásnější den a zážitek, který jsme s Jožíkem zažili....

mějte se hezky a ničeho se těhulky nebojte, každý porod je jiný, ale všechno stojí za ten okamžik, kdy vidíte svoje miminko na světě...a hrdýho tatínka u toho....bez něho by to nebylo ono....a jeden druhýho si vážíme ještě víc..... 😉 a na bolest rychle zapomenete----

dobrou MArkí a Kryštůfek

janula28
17. dub 2008

Ahoj holky,

také vám popíšu svůj porod skoro po třech měsících. Termín porodu byl stanoven na 27.ledna. Tři dny před termínem porodu mi doktorka na pravidelné ko udělala Hamiltona, že prý by to mohlo pomoci. Ten samý den večer mi odešla část zátky a další den mi doktorka Hamiltona pro jistotu zopakovala. A opět mi večer odešla část zátky, to byl pátek. V so se nic moc nedělo a v ne jsem se měla dostavit na kontrolní monitor do porodnice. Ještě když byl malý v bříšku, tak jsem s ním laškovala, že určitě čeká na pořádnou zimu, že se narodí, až budou venku hromady sněhu, když nebude mamka schopná tlačit kočárek 🙂 Probudila jsem se v neděli ráno kolem 5h s mírnými ale ne moc pravidelnými bolestmi, které se daly v pohodě udýchat 😉 Ale znáte to, měla jsem takový ten zvláštní pocit, že už to bude asi ono a když jsem se podívala z okna a viděla jsem, že je venku bílo 🙂 , bylo mi vše jasné. Celé dopoledne jsem prodýchávala už víceméně pravidelné kontrakce. Sbalila jsem tašku a s manželem jsme odjeli na kontrolní monitor. A jako na potvoru, na monitoru nebyla ani jediná kontrakce i když já jsem v té době měla pocit, že asi opravdu porodím 🙂 Doktorka mě vyšetřila, zkonstatovala, že malej je už hrozně nízko, ale že jsem otevřená jen na špičku prstu a ať jdu domů, že se to může rozběhnout, ale také nemusí...Celé odpoledne bolesti neslábly pak naopak a v 16:30 jsem to už nevydržela a jeli jsme znova. Říkala jsem si, že jestli tohle už nejsou pravé porodní bolesti, tak fakt nevím. Na příjmu mě opět s úsměvem vyšetřila ta stejná doktorka, pochválila mě za trpělivost a výdrž a že jsem otevřená na 4 a že malej bude na pár zatlačení venku. Následoval monitor a potom přesun na pokoj, kde jsme byli sami s manželem. Dostala jsem klystýr, strávila pár minut ve sprše a na záchodě a poctivě prodýchávala kontrakce. Nejhorší na tom byl ten monitor vleže 🙂 Otevírala jsem se celkem rychle a v 18:30 mi bylo dovoleno tlačit. Moc mi to nešlo. Když mi řekli, ať tlačím, tak jsem se zrovna potřebovala nadechnout a tak mi PA pomáhaly tlakem na břicho a tlačily mi hlavu k hrudníku. Potom mě nastřihli a ten náš obřík se narodil v 19:07 minut. Měl rovná 4kg a 52cm. V porodní zprávě bylo napsáno, že se rodil se vztyčenou rukou. Asi už tušil, že se rodí učitelce a tak se už preventivně hlásil do života 🙂
Musím se přiznat, že jsem si myslela, že to bude horší. Bolelo to, to jo, ale nebylo to nic, co by se nedalo přežít. A ta bolest za toho našeho šoumena rozhodně stála.

petruna
17. dub 2008

kozinka : koukam, zes mela taky super porod jako ja. O par stranek driv jsem ho psala. Ja teda nemela vyvolavanej a jsem dost sita a taky povazuju za hnusny kontrakce na tlaceni, kdyz jsem nesmela tlacit, ale jinak mi tvuj popis pripomnel muj porod..taky jsem mezi kontrakcema vtipkovala, taky to slo rychle a taky jsem si porad rikala, kdy jako ze pridou ty sileny bolesti o kterych vsichni mluvi a ono nic...resp. sileny to bylo jen 20 min. 😀
taky na porod rada vzpominam. 😉

kozinka
18. dub 2008

petrun: tak jsem dočetla, taky krásný porod, je to opravdu supr, když na to můžem takhle krásně zavzpomínat... Vždyť porod má být jeden z nejkrásnějších zážitků v životě, a u nás to tak určitě je!! 😵

tlap.ka
18. dub 2008

Takže náš porod :o) abych taky přispěla svou troškou do mlýna 😉
Jak jistě víte, tak jsem na koníkovi vyšilovala už nějaký čas, že budu muset na vyvolání a asi ten trochu stresík se podepsal na tom, že mi v neděli 13.4. ráno začala odcházet zátka – nikdy bych nevěřila, že budu mít radost z takovýho blivajzu:o)odpoledne jsme se chystali na oslavgu babiččiných 81narozenin a tak jsme se vydali do blízského Hyper Super chlíva pro kytku. Stojím si tak v květinářství a najednou taková divná bolest a pocit na omdlení, no nic. Pohoda, klídek:o) ale to už jsem říkala Michalovi, že asi dneska porodím, no nevěřil mi teda moc:o)přijeli jsme domů a já jen tak z hecu začala měřit, no šak to víte – tak nějaký takový MS bolesti asi po 7minutách:o)oslava se blížila,bolesti pořád stejný a za stejnou dobu, tak jsem tomu nevěnovala pozornost, teda pokud to zrovna nebolelo:o)seděla jsem na míči nebo jsem to rozcházela a rozdejchávala a chystala se na oslavu. Chtěli jsme to zatajit,ale nějak se to nepodařilo, prostě i když jsem se při kontrakcích držela, tak to asi na mě bylo vidět:o)no když jsme přijeli domů, tak jsme pustili X faktor, abych viděla svého oblíbence a přitom jsem si dala vanu a začala poctivě měřit – najednou byly kontrakce po 4minutách, a tak jsem se rozhodla, že teda pojedeme a uvidíme, když tak nás vrátí. Nevrátili, rovnou sepsali příjem, to bylo 22hod, PA mě vyšetřila a řekla, že to bude na dlouho, nicméně byly náhodou volný porodní sály, takže nás tam s Michalem odvedli a my čekali a čekali a povídali a povídali. Ve 23hodin mi paní Dr. přišla píchnout vodu a pěkně si mě prošáhla a při tom mi podle mě udělala nějaký ten hmat chmat na urychlení a otevření. Potom už mi to tak nějak všechno splívá – kontrakce, dýchání,míč, sprcha,….Michal sledoval jak začínají a ustávají kontrakce, já funěla jak parní lokomotiva. Pak už jen vím,že začal hroznej tlak na konečník a já se bála tlačit, abych mimču něco neudělala, kdyby to bylo brzy, Dr a PA mě pořád prohmatávaly a kontrolovaly a pak najednou bylo něco před 4hod ranní a že teda jdeme na to. Jenže jsem prcka nemohla vytlačit, takže mi PA hupsala na břiše, nic příjemnýho,ale díky za to. Při třetí kontrakci mě Dr. nastřihla, teda prý, já už nevnímala a odpadávala jsem. No a najednou byl Matějíček venku – bylo 3:55, jenže se nadechl a v tu chvíli se zalkl a přestal dýchat – tak šílenej strach jsem ještě nezažila –hadičky, trubičku, odsávačky, kyslík – naštěstí všechno dobře dopadlo a Míša si ho mohl popsat. Pak nastal ještě jeden „šok“ – to když jsem koukla na váhu, kde Máťa ležel a na ní se objevilo 4100g – na mých 160cm a 50kg celkem dost. Dr. mi hned řekl,a že kdyby věděla, že je prcek takhle velkej, šel by císařem. Pak mě hezky zašila sešila a u toho už mi bylo dobře a zase jsme se smáli a dělali si srandičky:o)Když prcka zahřáli v inkubátoru, přinesli nám ho k poňuchání – je to zvláštní vidět, co se 9měsíců skrývalo v bříšku – nějak mi pořád nedocházelo, že to je to ono,co mě šťouchalo a kopalo a že je to naše:o)
I když porod nebyl procházka růžovou zahradou, šla bych do toho klidně znova – teda až se mi zahojí to šití, teď sedím na plavacím kruhu, páč mě bolí celej člověk:o) na gauči pololeží Michal a na sobě má položenýho Matějíčka – prostě dva chlapi mýho života:o)co víc si může člověk přát:o)

dituu
18. dub 2008

tlap.ko, moc hezký popis porodu. Díky za něj a smekám klobouk ... Přeji Matějíčkovi hóóódně zdravíčka a hezky si to společné štěstí užívívejte 😉 .

paratko
19. dub 2008

tlap.ka: četlo se to jako pohádka, vlastně i to chlapecké jméno je jak z pohádky, hlavně, že vše dobře dopadlo, gratuluji spokojené rodince do Chrudimi 😅

liaa
23. dub 2008

Gratuluji Tlap.ko.-) 🙂 😵

liviky
23. dub 2008

Ahoj tlap.ka,moc gratuluju k mimiskovi.Když jsem četla tu slohovku,vlévaly se mi slzy do očí,já porodila 14.4 a nechce se mi věřit,že už to mám taky za sebou.J sice jsemrodila už po druhé 🙂 ,ale bylo to zcela jiné .A co víc,mám druhou krásnou holčičku a ten můj už se vyptává,jestli nezkusíme do třetice kluka 😒 no malá už se dožaduje prsíčka,tak jen tedy dodám,at Vám roste mimi do krásy.

zanulav
23. dub 2008

Tak ja přidam taky muj zažitek První porod byla sekce. A ted druhy porod jsem rodila spontanne. šla jsem ve 38tt na vyvolaní porodu kvuli tehu cukrovky. Takže jsem rano nastoupila do nemocnice dali mi tabletku na vyvolani kontrakce byli slabe. Takže to moc nezabralo, udelali mi klystír napichly oxytocin, a slabe kontrakce se rozjeli okolo 10 30 hod. Jenže celou dobu jsem musela ležet musela jsem mit monitor dany pořad a mela jsem na jedne ruce oxytocin a na druhe glukozu, pak mi to odpojily a dali mi algifen proti bolesti takže hybat jsem se nemohla vubec. jen ležet. No a v 11 hod už to začalo zesilovat kontrakce, navíc mi bylo blbe začala jsem se šílene potit, meli strach abych nedostala hypoglykemicky šok, pořad mi kontrolovali glykemku, ryhcle jsem se otvírala takže jseme se přesunuli na box, kde už jsem začala tlačit, moc to nešlo na ale doktorka byla super radila mi jak mam dychat atd. a narodil se nam samuel 4kg 52 cm. nastřih jsem necitila šítí mi umrtvily takže v pohode. Akorat samuel si namohl leve ramínko ma tam malou bulku ktera se zhojí sama. Jinak musím říct že po cisaří jsem se citila lepe. Ted po porodu je to horší cely spodek mne bolí panev zada, a navíc mam nejaky kvasinkovy zanet ktery je hodne nepřijemny. Ale na to človek hned zapomene. Tak se mejte hezky pa 😵

zanulav
23. dub 2008

Jo a maly se narodil ve 13 hod. Takže celkove to trvalo vše 2 hodky.

liviky
23. dub 2008

Ahoj zanulav,takže Samík i ty už jste doma?Ozvi se až budeš mít čas,a nebude tě bolet celý člověk,spolubojovnice na pokoji! 😵

zanulav
23. dub 2008

ahojky no v sobotu nas pustily zítra letím na gyndu, mam nejaky zanet strašne to bolí a svedí hruza. ivuš muj email zanulav@seznam.cz tak pisni jo ahojky a at holky rostou 😵

tinusi
26. dub 2008

Moj porod bol krasny, bolestivy, ale krasny:
Vo stvrtok vecer sa mi nejako nedarilo zaspat, tvrdlo mi brucho - ale to uz x-krat pred tym, takze som to nebrala do uvahy. Napokon som zaspala mozno okolo jednej rano a uz o druhej ma zobudili bolesti v podbrusku - trvali asi minutu, asi minutu bol klud - niekedy boli intervaly polminutove, niekedy patminutove. Tak som sa doma prechadzala a predychavala. Rano som spacifikovala manzela a cca o 7:00 sme prisli do nemocnice. Tam mi urobili CTG zaznam, ultrazvuk a lekarka po vysetreni skonstatovala, ze som na 3 prsty otvorena. Potom klistyr, wecko a sprcha - tam som si pobudla dost dlho - super to zaberalo na tie bolesti. Potom bolo treba vyplnit kadejake formality - kedze som sa nedala prijat na centralnom prijme (bala som sa, ze ide o plany poplach). Okolo 8:30 mi lekarka pustila vodu - a to uz zacalo priharat ... ulozili ma na stol - zapli ctg a zavolali manzela. Ten sa vovalil dnu v brutalnej naladicke:"Cau Tinus!" Ja som prave "umierala" na stole a jeho optimizmus som nezdielala. Potom uz len predychavacky (vdaka pani Kalmanova!!!) - keby som nevedela, ako dychat, asi by som tam skolabovala - dychanie do brucha bolo jedine, co ma drzalo nad vodou... ano a tiez manzel - navlhcoval mi pery a celo a sledoval pristroje... bol skvely - som vdacna za to, ze tam bol a mohol byt. Personal sa totiz len chodil divat, ako to vyzera... nemali zatial co robit a ja som tam aspon netrcala sama. Ked uz bolo vidiet hlavicku - bola som otvorena na osem prstov, zavolali lekarku - mna uz nutkalo tlacit - nedalo sa tomu zabranit. Lekarka mi vysvetlila, ze sa mam chytit drzadiel, z hlboka sa nadychnut a co najdlhsie tlacit. To uz bolo finale a hoci som zabudla, preco tam som a co bude vysledkom, vedela som, ze to dlho nepotrva. Na konci bol trosku problem, lebo som mala stuhnuty krcok a na ctg nebolo pocut babatko, tak ma lekarka nastrihla a maly vyliezol von - to bola ulava! Nastrih som vobec necitila, no sitie ano - ale to uz bolo v pohode, lebo maleho mi dali na brusko (inak mal pupocnik omotany okolo krku a pliecka - ale Apgara mal hned 9). Detska lekarka mi ho aj prilozila k prsniku a ten maly sikovnik sa hned prisal a cuckal ako o zivot... potom sme zostali s muzikom na sale spolu s drobcom dve hodky - poslali sme rodine radostnu novinu a manzel pestoval synacika. Bolo to super!

nanda
28. dub 2008

Zanulav-ja mam taky dva kluky.Stepanek byl taky CR a Ondrasek prirozene.ja jsem mela teda mnohem lepsi pocity po normalnim porodu.Ale je fakt ze Ondra mel 3,37kg a vas prcek mnohem vice.tady je videt jak to kazda maminka pocituje jinak.Velika gratulace k Samovi-jo a Ondra se narodil ve 13.04hod 😀 😀 😀 Mela jsi rychli porod tak parada 😉

bucenka
29. dub 2008

Jak Kubíček přišel na svět……

Všechno to začalo ve 34tt,kdy mi zastavovali porod v nemocnici,protože se báli,že malý bude mít nezralé plíce,a tak jsem si týden poležela v nemocnici na kapácích a tabletách,ze kterých mi bylo hrozně špatně.Ale nakonec se porod zastavil .a mne propustili do domácí péče ,s tím že se mám šetřit a brát léky.Ale i přesto mi dr.říkali,že jakmile přestanu brát léky,tak si myslí,,že se porod rozjede.14.3 jsem se vrátila teda domů a brala léky,ty jsem měla jen do pondělí.Naštěstí se nic nedělo,sem tam bolest a tvrdnutí,jelikož jsem je měla celé těhotenství nevěnovala jsem tomu pozornost.
18.3 na kontrole u gynekologa jsem byla otevřená na prst ,hlavička naléhala a můj gynekolog mi říkal,že se za týden asi neuvidíme…já tomu nevěřila…!!!!

V sobotu 22.3 jsme šli gratulovat švagrové na jméninky,už tam jsem měla bolesti po 15 minutách,ale takové spíše poslíčky,vždy když jsem si odpočinula,tak přešly,a tak jsem tomu nevěnovala pozornost.Večer jsme přišli domů a zase bolení,ale pak jsem to zaspala…

V neděli jsem se probudila plná elánu,naplánovali jsem si na odpoledne procházku,chlapi chtěli abych šla s něma na fotbal,ale mě se nechtělo a určitě bych tam nevydržela sedět…, Měla jsem velkou chuť na zákusek ,a tak naše cesta vedla do kavárny…když jsem se vrátili domů,řekla jsem si,že bych měla nachystat nějaké sladkosti na pomlázku..tak jsem si to všechno pěkně nachystala,prcek se díval na pohádku a já si chtěla jít odpočinout.Jen co jsem dolehla tak to začalo-18:15 začaly bolesti po11minutách.Taky jsem si říkala,že to jsou poslíci,ale nějak ty bolesti byly jiné,sice mírné,ale pravidelné.povídám manželovi,ať donese papír a zkoušíme zapisovat.To už byly bolesti po 6-8 minutách.
Ve 20 hodin večer se už to mému muži nezdálo a říká mi,že máme intervaly po 5 minutách,já furt,že to jsou poslíci,že je zaspím.
Manžel okoupal a uložil prcka a já jsem chtěla kouknout na chirurgy na primě,jenomže bolesti byly o něco silnější,šla jsem se poradit na diskuzi a tam mi holky radily ať to raději jedu zkontrolovat do nemocnice.Já ,že si dám sprchu a určitě se ozvu ,kdyby něco…

Bylo 21 hodin a za 15 minut měli začínat chirurgové,zašla jsem na WC a zase bolest,to už bylo po 4 minutách,ze srandy jsem si zkoušela najít čípeček,ale zdálo se mi ,že ta „dírka“ je nějak veliká.povídám manželovi,že raději pojedem,ať zajede pro mou mamku..

Manžel odjel a já se začala chystat,pro jistotu jsem zabalila i věci pro prcka a nachystala tašku,podotýkám,že bolesti jsem ani neprodýchavala,byly to takové ty menstruační,jenomže mi fakt nedošlo ,že by to mohlo být ono,a tak říkám mamině,že budeme zachvíli zpátky,jen co mě zkontrolujou.Vyrážíme směr nemocnice…

21:30,manžel jel jak o život,skoro jsme ťukli tiráček,ale vše v pohodě,raději jsem mu ani neříkala,že mám bolesti po 2 minutách,aby nás dovezl v pořádku

21:47jsme byli na příjmu v nemocnici,tam se mě sestřička ptala ,co se děje,já že nic takového,že mám mírné bolesti a jsem ve 35tt.Tak si počkejte zavolám na sál,já že jak na sál,já ještě nerodím,snad mě prvně zkontrolujou,né…ona na to ,že si mě zkontrolujou už na sále,převlíkat!!!Jé tak to mě omylo,převlíkla jsem se do toho škaredého empíru,zůstala jsem jen v kalhotkách ,empíru a županu a šup,šup na sál.

Manžel chudák ještě běžel pro tašku do auta a mě mezitím vyšetovali na sále…21:55 mi povídá dr.,že jsem otevřená na 3-4cm a rodíme,já na nií jestli to nejde zastavit a ona,že né.Ať se prej nebojím,že to bude asi fičák,že to je ve 35tt a bude asi menší,pak mi prohmátla bříško a říká,že mimi asi tak malé nebude,měla odhad 3,5kg…Já ji říkám,že jsem měli minulý týden utz a tam měla malý 2300g,ona na mě chcete se vsadit,že bude větší,já že né,ale uvidíme na sále.

Dostala jsem pokoj,natočili mi ctg a čekala jsem ,kdy už příjde ten můj manžílek,přišel během chviličky,v tom krásně modrém oblečku.Koukám na něj a on si to oblíkl na ty svoje rifle a tričko,mmch jsme měli na pokoji 26st.Asi po hodině mu začalo být nevolno,přišla PA a říká jé p.Buček, to jste si měl oblíct na trencle,a tak šup,šup se převléct..

Bylo asi půl 12 a bolesti pořád stejné,manžel mi povídá,že jsem si měli vzít karty,že bychom si zahráli žolíka,jak by se tam asi na nás koukali…Ve 23:50přišla dr.že jsem na 5 cm a že mi píchne vodu,jestli chci epi,já ,že zatím né,že později.Tak prej buď teď nebo vůbec,tak jsem svolila.Píchli mi vodičku přesně ve 23:58,takové teploučko,jééééé,no a konečně bolesti zesílily…za dalších 15 minut přišel dr,píchnul epi a já byla jakobych vypila 0,5 l alkoholu…změkly mi nohy a musela jsem ležet a najednou byly bolesti ty tam.Porod se zastavil!!!Co teď,já bez vody,to už musíte rodit,říká PA,tak šup do sprchy a hopsat na balóně…Klystýr mi nechtěli dávat,ale já prosila,že bych byla radši.
Nic se nedělo,manžel usínal v křesle a najednou bolest,jupí,tak se to rozjíždí,ze začátku po 4 minutách,to bylo 1:30,tak jsem prodýchavala,občas přišla PA a šáhla do mne,prej už jsem na 8 cm,já že tak rychle??Jojo to zachvěli bude,pomáhala mi rukou rozjet na 10cm a bolesti zesilovaly,do té doby jsme byli na porodnici úplně sami..a tak jsem chodila a prodýchavala po 2 minutách…

2:30 bolesti jak prase,dýchám zhluboka a prosím manžela ,aby zavolal PA.Jenže v tom tam měli příjmy,tak jsem prodýchavala o 106.Najednou přišla šílena kontrakce a já si musela kleknout,v tom už mi manžel pomohl na nožky a s PA jme šli na sál.

2:45 jsem si vylezla na por.lůžko,přišla gynekoložka,2 PA a pediatr,to kdyby malý potřeboval pomoct s dýchaním.První kontrakce a tlačíme,jenže nějak zeslabovaly,tak si dr.přistavila stoleček a hup mi na bříško,další kontrakce a hlavička byla venku,pak jsem nesměla nachvíli tlačit a šup! Ve 2:56 ze mě to malé teploučké tělíčko vyklouzlo - a jak se rozkřičelo….byl to nádherný pocit,pak si manžel přestřihl pupečník a malého si vzal pediatr.Manžel hlásil,že má 3000g a 49cm.

Během oštetřování malého jsem porodila placentu,to jsem ani necítila,ale dr se divila,že už byla nějak špatná,pupečník byl zúžený a už by prcka v bříšku nevyživoval,pak mi řekla,že ,i když jsem bez nástřihu musí udělat 2 vnitřní stehy.Stehy po prvním porodu se totiž mírně natrhly,ale já to ani necítila.

Pak mě odvezli na pokoj a to jsem se s manželem kochali našim malým uzlíčkem Kubíčkem!!po 20minutách,nám malého odnesli do inkubátoru na vyhřátí a já jsem odpočívala,prej zkuste spát,myslíte že to šlo,když jsem byla tak móóóc šťastnáááá ,???

A tak se nám na velikonoční pondělí 24.3.2008 ve 2:56 narodil náš druhý syn Jakub Buček,uměl si to naplánovat aspoň mamča nedostala na zadek,ale dostala ten nejkrásnější dáreček ….

leonunuska
29. dub 2008

bucenko opravdu krásně napsané 😉 Ať Vám krásně roste a hlavně ať jste zdraví..

atreides
29. dub 2008

bucenko gratuluji, krásný a podle všeho i vcelku pohodový porod a musela jsem se smát, jak se TM oblékl na hadry 😀

kocicatko
29. dub 2008

Bucenko, super popis porodu a evidentně jsi měla i docela pohodový porod 😉 . Teda akorát málem ťukli tiráčka, to mě pobavilo 😀 😀 😀

robi
2. kvě 2008

Termín porodu byl 17.4.2008, přenášela jsem a když se do 25.4. nic nedělo, byla jsem objednaná na 26.4. na vyvolání. Na 8 hod jsme přijeli do porodnice Obilní trh, Brno, po monitoru, prohlídce (že prý je to moc pěkně nachystané) a papírování, jsme asi v 9.30 mohli jít na porodní pokoj. Asi v 9.45 mi porodní asistentka zavedla tabletu, za chvíli mě začalo bolet břicho, ale nic hroznýho. Taková silnější menstruace. Manžel seděl u mě a četl mi, moc jsem ho nevnímala, ale nemusela jsem odpovídat a čerpala jsem síly na později. Klystýr, pak monitor a když asistentka viděla, že se pořádně nic neděje, asi v 12 hod mi zavedla druhou tabletu. Za chvíli se rozjely větší bolesti, byla jsem ve sprše, na balónu a manžel mi sprchoval buď záda nebo když jsem měla kontrakci tak břicho. Začalo to být čím dál nepříjemnější. Pak jsem musela chvíli ležet, musela jsem mít kapačku kvůli streptokokovi. Taky mi vzala krev na rozbor kvůli epidurálu, kdybych ho později chtěla, tak ať to máme. Bolesti začaly být čím dál silnější, tak mě dala do žíly nějaký oblbovák, ale myslím, že mi vůbec nezabral. Po natočení monitoru a když jsem se zbavila hadiček, tak jsem šla znovu do sprchy. Moc mě to pomáhalo, teplá voda byla fajn, taky pěkně prohřála a urychlila to.Tam už to začalo být hnusný, pak přišla, že se koukneme jak jsem otevřená a jak to vypadá, že prý jsem krásně otevřená, za chvíli tu máme miminko, píchla mi vodu. Chtěla jsem epidurál, ale bohužel už na něho bylo pozdě, bylo to moc rozjetý. Pořád jsem říkala, ať mi ještě něco píchnou, že to moc bolí. Ale nic nemohly, aby malá nebyla oblblá. Pak se malé ale začalo míň dařit, musela jsem v kontrakcích ležet na lehátku, na břichu pásy se sondama k monitoru, zespodu sondu, kterou měla malá na hlavičce. Musela jsem ležet na levém boku, protože jsem malé (nebo malá sama) přilehla pupečník a neměla dost kyslíku, takže jsem dostala kyslík a musela dýchat hluboce a do bříška. Kroutila jsem se tam, doktorka říkala, že jim tam tancuju. Měla jsem strašný strach a chtěla jsem císař (odpověď: "o tom ani neuvažujte"). Vím, že když už je na cestě, tak to nejde, ale v té chvíli jsem nepřemýšlela. Prý jsem celou dobu ležela a říkala, že to strašně bolí a ať mi něco píchnou, že to nevydržím. Ke konci mi to už splývá, byla tam doktorka i asistentka, při kontrakcích ať prý trošku tlačím, ať si ji posunu, pak přišlo šílený nutkání na velkou, to jsem mohla tlačit. Doktorka pak říkala, že musíme malou co nejrychleji dostat na svět, ať prý zatlačím ze všech sil. Tak asi na třetí kontrakci byla venku. Ty kontrakce nutí tlačit, takže to poslední tlačení byla "pohoda". Prostě velká zácpa. Pak mi ji hodily tak, jak byla na břicho, manžel přestříhl pupečník a malou nám vzali, aby ji očistili, ale hlavně ji museli dát do kupy, protože jak neměla dost kyslíku, tak byla do fialova. Sestřička pořád říkala, že ji odnést musí, aby ji nahřáli, ať to chápu. Pak ze mě asistentka "vytáhla" placentu, trošku jsem zatlačila, to jsem necítila, prohlídla ji a ukázala nám ji. Mezitím mě doktorka píchla injekci a sešila, nic jsem necítila.
Asi za půl hodiny nám ji krásně růžovou donesly, hned se přisála.
Manžel říkal, že jsem pak jenom brečela, ten konec mi hodně splývá. Ani jsem nevěděla, jestli manžel přestříhl pupečník, musela jsem se ho pak ptát.
Nejúžasnější bylo, jak mi ji teplou hodily na břicho, nemohla jsem tomu uvěřit, bylo to úžasný. Ani za nic bych nechtěla císař, byl to úžasný zážitek, i když po bitvě je každý generál 🙂
Byla jsem pak dost v šoku, dostala jsem třesavku, ale během 2 hodin jsem se dala do kupy a frčela na šestinedělí.

lucky.lady
2. kvě 2008

Já jsem měla termín 5.12.2004. O osm dní později jsem měla o půlnoci bolesti jako při menstruaci, ale nic moc silného. Byla jsem z toho děsně nervózní a vzrušená 😵 . Už jsem to chtěla mít za sebou, protože poslední dny byly příšerný. Chtěla jsem měřit jak je to bolení od sebe vzdálené, ale jak to bylo slabé, tak jsem ani pořádně nepoznala, kdy to začalo a kdy skončilo. Volala jsem proto do porodnice, jestli už je to ono 😀 . No mladá prvorodička 😀 😀 . Tam mi sestra poradila, ať si napustím vlažnou vanu a buď se to zastaví, nebo rozjede. Rozjelo 😀 . Tak jsem probudila manžílka, který si ty dvě hodinky, co já jsem prožívala svoje vzrůšo, kliďánko spal a jeli jsme. Přijeli jsme do porodnice, tam mě vyšetřili a řekli, že jsem (tuším) jen na 3 prsty, ať si zajdu na ultrazvuk. Protože jsme tam byli někdy v pět ráno, tak jsme tam museli ještě dobrou hodinu a půl čekat. To už ty bolesti byly tak příšerný, že jsem nemohla ani stát 😖 . Při ultrazvuku mi neřekli nic nového - že dítě bude velké 🙂 taky se divili, že mě nechali tak dlouho přenášet... Když jsem se vrátila s výsledky k doktorce, tak mě chtěla poslat domů, že ještě nerodím. Já jsem ale měla takový bolesti, že jsem odmítala jet domů. Takže jsem den strávila na hekárně a v jednu v noci mě to zase chytlo. Pořád jsem se neotvírala, ale kontrakce už byly tak silný a častý, že nebylo pochyb o tom, že rodím. Oholená jsem byla z domova ,tak už jen klistír a sprcha, kde jsem hopsala na míči (to moc pomáhalo) Potom už na porodí sál, a zavolal se manžel. Byl tak roztomile nervózní 😀 . Zavedli mi epidural, po kterém jsem byla totálně sfetovaná. Když jsem šla na záchod, tak mě musel manžel podepírat jak jsem se motala. Ale bolest byla ta tam 😅 ... Dále následovalo několik hodin bolestí. Další dvě dávky epiduralu, které už nezabraly tolik jako ta první. Po těch několika dlouhých hodinách, kdy manžel měl co dělat, aby se nerozbrečel, když viděl, jak trpím, přišlo několik doktorů s tím, že mě vezmou císařem. Byla jsem otevřená na 5cm ale dcera vůbec nesestupovala. Zkusili mě říznout při tom epiduralu, kam přidali ještě další dávku. Přede mě hodili bavlněnou bílou plenu. Já jsem přes ní viděla, jak mi "pářou" břicho a navíc jsem to i cítila. Nebolelo to, ale ten pocit. No fuj. Prostě jsem začala na anestezioložku křičet ať na mě už nesahají a uspí mě úplně. Dneska se směju, ale tehdy to bylo fakt jako z hororu 😅 No a potom už byla na světě dcera 😵 Následovala JIPka... šestinedělí...

ssaara
3. kvě 2008

Ahojky! Já jsem rodila 19.2. brzy ráno,termín jsem měla o dva dny později. Ještě den před tím mě začalo bolet v kříži a měla jsem pocit,jako by se mi roztahovala panev,takže už jsem měla tušení,že se něco chystá :o) Ve tři ráno mě najednou probudila prudká bolest a zároveň nutkání na velkou. Běžela jsem na záchod,kde se nedělo nic a naopak bolesti přicházely a odcházely. Asi půl hoďky jsem se procházela po bytě,nadvakrát mi odtekla plodová voda a pak jsem šla vzbudit manžela. Kontrakce jsem měla hnedka od začátku po 3-4 minutách a během jízdy do porodnice už byly intervaly ještě kratší. Do porodnice jsme dorazili kolem čtvrt na pět. Při prvotní prohlídce porodní asistentka vytřeštila oči a jenom prohlásila : "ženská,vy rodíte" :o) CTG mi natočila jen pár minut,pak už jsem to nemohla vydržet,sepsala se mnou jen pár přijímacích údajů a když už jsem se skoro svíjela bolestí,poslala mě na sál a sama hnala do čekárny pro mého manžela a zároveň zavolala doktora.
Začala jsem při každé kontrakci tlačit,ze začátku mi bylo hrozně nepříjemný,jak se mi to tam dole všechno rozpínalo,snažila jsem se to překonat a tlačila jsem ze všech sil. Zrovna,když se mi doktor při další kontrakci snažil provést epiziotomii,miminko ze mě celé vylítlo,že jen odhodil nůžky a snažil se ho chytnout :o) Dobře to dopadlo :o) Bohužel jsem se trochu natrhla,dokonce i v konečníku,a i přes umrtvení jsem dlouhodobé šití cítila a byla to pro mě nejnepříjemnější věc na celem porodu. Každopádně Sebíček se narodil 19.2 v 05:20 h,vážil 3070 g a měřil 47 cm :o) a je to samozřejmě nejkrásnější miminko pod sluncem 😉

motiilik
3. kvě 2008

Ahojte kočky 🙂
Jas´som mala termín 19.12.2007,ale 4.12 som bola na ctg a nelubilo sa im,tak ma dali ležať,tam ma preháňali po vyšetreniach a nič,tak som tam ležala dva dni a po tých dvoch dňom ma previezli z Bánoviec do Trenčína,lebo mi rapidne klesli červené krvinky,mala som ich mať aspom okolo 140000 a ja som nemala ani polovicu,takže som sa otvárala a hrozilo mi vykrvácanie a to si nechceli zobrať na plecia Bánovky doktori tak ma radšej poslali do Trenčína,tam ma prijali večer,celú noc ma pozorovali a nakoniec ma na druhý deň bralina sálu,že mi idú robiť zaťažový test/to je,či je dieťa pripravené na normálny pôrod,alebo by mi museli robiť cisársky/tam ma zobrali okolo 12.30hod.tam ma sledovali a ja som tam prespala skoro všetko,naraz prišiel primár,pozrel ma,prepichol mi plodovú vodu/to bolo oklolo 16.00hod./,tá bola už celá krvavá,nadpopoval ma inekcijami,čipkami a nechali ma na salé,to som volala s manželom,lebo on bol akurát v robote v Taliansku a to som len volala na sestričku,že mam strašne bolesti v krížoch a že ma tlačí na stolicu,to mi sestrička pozrela len medzi nohy a hneď vystrašene kričala na primára,nech sem rýchlo uteká,že ja už rodím,ten stihol akurát dobehnúť,pár razy som zatlačila a mala bola na svete,narodila sa nám Ninka 7.12.2007 o 17.12hod.,takže som sa ani moc netrápila,ale potom asi tak po pol hodine prišiel za mnou primár a doniesol mi aj malú a spolu sme sa rozprávali,bolo to fakt príjemné.A teraz už je z našho drobca malý nezbedník,ale hlavne je to naše malé slniečko.

daisy1
5. kvě 2008

ahoj,
na uvod musim napsat, ze cele me tehotenstvi bylo uplne suprove, az na nejake zavrate u doktorky pri brani krve ci KTK jsem nemela zadne potize, zadne poslicky, tvrdnuti bricha se objevilo par dni pred porodem. Az do porodu jsem byla fyzicky aktivni. Jako problem se zacly ukazovat stale zavrene porodni cesty, vzdy verdikt - vse v poradku, ale otevrena pouze na 1 cm a to i v dobe meho terminu. Par dni po terminu dr.usoudil, ze v nejblizsi dobe vlastni silou malou neporodim a tak jsem byla objednana 9.den po terminu na vyvolavacku. Musim rict, ze po terminu uz jsem delala vse mozne, abych porodila sama, takze prepita malinikem, uklizejici cokoliv kdekoliv, ve vane naparovana jak selatko, samozrejme sex, o 15km vyletu na kole a posleze o neco kratsim pesim vyletu nemluve..vse marno.
V utery 29.4. jsem v 7 rano napochodovala do porodnice. Hned na uvod koukla se sestra na pritele, ze kam se hrne, ze vyvolavacka muze byt i akce na 2 - 3 dny a ze 2 maminy z predchoziho dne,tam jeste porad jsou a nerodi a poslala ho domu. Me zavedla na porodni sal a natocila KTG. Pak jsem tam jen tak na tom stole s igelitem v andelicku hodku lezela nez púred 9 dosla dr.a zavedla mi cipek na vyvolani stahu. Po 9 se zacly dit veci, nejdriv do 10 jen permanentni bolest bricha, ale od 10 uz valily stahy, 4 -5 za 5 minut. To me zaclo byt jasny, ze skoncila legrace a priteli jsem volala, at jde zpet za mnou. Kdyz pred 10 dosla sestra a koukla na monitor, docela koukala, ze stahy frci, jak bych mela za chvili rodit a zavolala doktora. Ten bohuzel zkonstatoval, ze stahy nadherny, ale hrdlo stale na 1 cm a ze to dneska nevypada. Nechali me tam jeste hodinu lezet na tom zaigelitovanem stole, ze jeste neni volny pokoj, ale to uz tam byl zas pritel, aspon ze tak. na pokoj v 11 uz byl problem dojit, co minutu jsem se zkroutila v kreci, ze jsem nemohla popadnout dech, jen jsem slysela pritele, jak neustale opakuje "dejchej, dejchej". Na pokoji jsme byli sami dva, tak jsem se tam tak ruzne valela a mezi stahy se snazila litat na zachod, popr.jsem vterinove usinala. Pri poslednim vyletu na vece ve 14h jsem jeste pro jistotu zblila nemocnicni podlahu. Kdyz to por.asistentky zjistily, zajasaly a rekly, at jdu zpet na sal. Natocily KTG, stahy paradni, zavolaly doktora a co myslite.... porodni cesty otevrny na 1 cm. To uz jsem si rikala, ze to nemuzu prezit. Sestry zacaly resit, zda mi dat neco na utlumeni stahu a nechat to na jindy, ci neco pridat. Nakonec

daisy1
5. kvě 2008

pardon, se mi to njak odkleplo, kdyz jsem vstala ke skytajici Terezce..
nakonec se rozhodli, ze to povedou tak, aby mala byla ten den na svete, coz jsem byla rada, nebot dalsi kolo uz bych asi nedala. Zase jsem teda nejakou tu hodinu hekala na porodnim sale, kdyz najednou slysim, parada, jsme na 4 cm. Zacalo se to teda hybat, stahy porad co mimuta az minuta 20s ale cesty se otviraji!! Nic mi teda ke zmirneni stahu nepomahalo, zadna poloha ani mic, ale jako vyborna se ukazala sprcha, kam me pritel 2x dovlekl. Nekdy v 16 se rozhodli mi pichnout plodovku, takze uz bylo jasny, ze dneska malou uvidim. Po odtoku plodovky nastal teda hrozny tlak na konecnik, jak se mala tlacila ven a ze me se zacly drat primo zvireci zvuky, porodni cesty na 8 cm.. nastesti pak uz to slo raz naraz, doktorka mi dala jeste dalsi davku oxytocinu, protoze stahy sice paradni, ale kratky, takze behem chvile se stahy temer dvounasobne protahly. Ale to uz me kutrovali na kozu a krom krece v kycli nic nestalo v ceste tlacit jak o zivot. Po 3.stahu v 18,19 ze me Terezka doslova vylitla a ja uz najednou nevnimala zadny stah, zadnou bolest, ta tam byla unava. Jeste me sili, ani nevim, zda mi mala natrhla prtku, ci mi delali nastrih a uz jsem mela Terezku u sebe.
Omlouvam se, pokud jsem nekoho predchozimi radky vydesila, ale zkratka, ja mela tak luxusni tehotenstvi, ze jsem si ty bolesti teda odbyla v jednom dni. Kazdy porod je jiny a je pravda, ze vyvolavacka neni med, kdyz bolesti z 0 vyskoci najednou na 100%, ale kazde dite se rodi v bolestech a urcite to stoji za to si tou bolesti projit a moct pak drzet v rukou ten uzlicek, ktery byl tolik mesicu s nami v brise.

jiji
5. kvě 2008

Teda, Dáši, koukám, že sis fakt užila 😕, ale máš recht, ten uzlík stojí za to 😵 😵 😵

cherub
5. kvě 2008

Daisy, moc hezky napsané 🙂 Musela to být síla, fakt těžký porod 😔 Ale důležité je, že to proběhlo bez vážných komplikací a Terezka už je na světě 😵

danca27
6. kvě 2008

daisy super napsaný fakt jako zážitek tak jako my na tom byli skoro podobně no 29 hodin a neotevírala jsem se a to jsem měla stahy co 2 minuty od 10 od večera a otevřená na 3,5 hruuuza...ráno jsem porodila v 9 a kdybych neměla epidurál tak tam chcípnu!...doslova páč my s manžou nespali dva dny vzhledem k délce porodu a když už to byly jooo bolesti tak jsem si pak říkala, že já debil jsem při těch menších nespala..jenže to těšení na toho drobečka a hlavně co tam je schovaný🙂...to mi beztak ani spát nedalo...po epi napíchnutým až ráno kolem 6týto šlo opravdu rychle a jestli bude příště ,,jako že jo!!!,, tak ho chci zase....

Jinak na porod jako takovej... ten konec... na ten se moc těšim byl to nejkrásnější zážitek a nejkrásnější dárek v mým a manželovo životě...

PS:....holky stejně jsem si říkala, že ty chlapi jsou hrozně ochuzený v tom životě ..vždyt oni tuhle nádhernou věc v životě nezažijou.... a at si kdo chce co chce říká....ta bolest fakt stála za to!!!! 😉 😉

daisy1
6. kvě 2008

dva dny.... brrr.... nejsem zadna citlivka, ale stacilo mi.. 🙂 ale je fakt, ze konec (i s bolestma), to byla krasa 😵

petrolejka
6. kvě 2008

Dančo, já od prasknutí plodovky do porodu 52 hodin, z toho většinu času křížové bolesti. Vez EPI bych neporodila ani náhodou, protože jak píšeš, nevyspalá, vyčerpaná, nemohla jsem bolestmi sedět ani ležet víc než celý den. Ale zážitky mám veskrze pozitivní a na další porod se těším (asi jsem blázen), protože naše milovaná holčička je to nejkrásnější, co nás mohlo potkat . 😉 Daisy, i mně nejvíc pomáhala sprcha, akorát že ten den asi tři hodiny v porodnici netekla teplá voda a já myslela, že v tý koupelně ohryžu kachličky. 😀
Jo, jo, porod je úžasný zázrak, ale chlapy jsou ochuzený asi proto, že nemají tu vnitřní sílu co ženský. Kdyby bylo rození na nich, tak lidstvo vymře. 😎

daisy1
6. kvě 2008

posledni veta dobra 😀

Těhotenský newsletter

Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu

Zjisti víc o svém těhotenství: Těhotenství týden po týdnu. Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.


Modrý koník ti poradí v každém trimestru.
Zjisti víc o prvním trimestru.
Zjisti víc o druhém trimestru.
Zjisti víc o třetím trimestru.
Jak se zjišťuje pohlaví dítěte?.
Důležitá jsou různá vyšetření v těhotenství.
Určitě tě nemine 3D ultrazvuk.
Nebo také screening v 1. trimestru.
Někdy se může objevit i streptokok v těhotenství.
Závažná pak je preeklampsie.

Nenašla jsi odpověď na svou otázku?Zeptej se ve fóru