Jaký byl porod

marki
10. kvě 2006

Ahoj kočky, to, co teď napíšu, se týká mého prožitku z porodu. Hned na začátku musím napsat, že se nemáte čeho bát, a že ym ženský vydržíme úplně všechno... 😉

Náš Kryštůfek se narodil 02.05.06, takže zážitky jsou ještě čerstvé. Ale od začátku.....

Už z neděle na pondělí (tj. 01.05.06) jsem skoro celou noc nespala, protože mě navštívili poslíčci....břicho mě bolelo v nepravidelných intervalech po dvou hodinách, pak hodina klid, a pak to zase na dvě hodiny přišlo...prostě celou noc jsem byla vzhůru, ale nějak jsem cítila, že to ještě nebude ono.... 😲 Ale pro jistotu jsem tu noc vařila manžílkovi na druhej den oběd...polívku, maso a brambory.-....stejně jsem nemohla spát...

Celej den už to bylo takový nijaký...a odpoledne, když jsme šli s Jožíkem (mým manželem pro nezasvěcené) na procházku, tak jsem si odskočila do nemocnice, aby se mi podívali na mimčo....řekli mi, že buď můžu jít domů, že to klidně může přijít za 3 hodiny nebo za 3 dny----prohlásila jsem (a všem to doporučuju), že radši půjdu domů (i když, my to máme do nemocnice 5 minut autem, že 🙂 )...navečeřela jsem se, dala jsem si teplou lázeň, pak jsme s Jožíkem hráli hry,,,,,,a pak přišel večer, já seděla u PC a psala tady na beremese....a v tom na mě přišly první kontrakce.....takže jsem si je začala zapisovat....a byly pravidelný....a hlavně úplně jiný než ty všechny předtím....prostě mě bolelo v podbřišku, jako když to máte dostat, ale ta bolest neustává.....takže jsem se uchýlila do ložnice, kde jsem poklečmo k naší posteli začala vydýchávat...po 20 minutách za mnou přišel Jožík a pochopil situaci, na nic se neptal, chytil mě za ruku a hladil po zádech.....tohle všechno začalo ve 20:45 h a do 23.00 h jsem to vydržela....pak jsem si řekla Jožíkovi o vanu, ale na tu jsem už neměla náladu, takže jsem se osprchovala a naznačila Jožíkovi, že si jedeme pro mimčo, že už to nemůžu vydržet....kontrakce byly po 4 minutách,,....po cestě, která nám od baráku až do pátého patra porodnice trvala 21 min, tak jsem je měla celkem 5 x.....musela jsem se vždycky zastavit a vydýchat....

v porodnici nás přijali s úsměvem, byla tam stejná paní doktorka jako při odpolední kontrole.....takže jsem ležela kvůli křivce asi půl hodiny, což bylo hrozný, když se při kontrakcích nemůžete procházet.....pak přišel na řadu klystýr, což je naprosto pohodová věc, naopak vám pomůže se uvolnit.....(tam jsem teda manžílka nebrala)......potom jsem šla rovnou do sprchy, kde mě mnažílek osprchovával.....postupně jsem si přidávala teplou vodu....a tady, i když masírovaná vodou, tak si tenhle okamžik, kterej pro mě představoval věčnost, pamatuju jako nejhorší z celýho porodu.....ta bolest, tak se nedá popsat....ale celou dobu jsem si říkala- bude hůř, holka, bude hůř.....pak mi dovolily jít na gauč, kde si mě ale jen prohlídly a řekly, že už jsem hodně otevřená a že už to nebude dlouho trvat....což se nádherně poslouchá a dodá vám to spoustu energie...takže jsem šla rovnou na sál...detaily už popisovat nebudu, na stole jsem vystřídala polohy na boku i na zádech, a pak mi doporučily stoupnout si za stůl a tlačila jsem v podřepu....zezadu mě přidržoval Jožík a bylo to super, protože jsem se nádherně uvolnila.... 😉

Nakonec ta finální fáze, kdy jsem tlačila s nohama na koze trvala 20 min a to halvně proto, že mám úzkou pánev....ale tohle už vůbec nebolelo, jen posloucháte, co se děje kolem...protože mně slábly kontrakce, a tak jsem se začala bát o mimčo....jak jsem tlačila, tak vždycky vykouklo kousek hlavičky a zase zalezla....tohle se opakovalo asi pětkrát, byly tam kolem mě už čtyři lidi....+ Jožík a ti všichni se nám snažili pomoc....nakonec mě musely nastřihnout a mimouš byl na světě....tak nám řekly, že je to kluk.....a Jožík běžel za ním, aby viděl, co všechno se děje.....a pak hrdě kráčel po sále, zatímco mě zašívaly....40 minut....a to mi bylo všechno jedno....věděla jsem, že je mimouš v bezpečí a tak jsem zápasila s paní doktorkou, která mě zašívala...sice jsem dostala injekci na umrtvení, ale asi to nepomáhá...mně teda určitě ne....ale nevadí...když mě zašily, tak jsem šla za těma svýma chlapama do tzv. obýváku, kde jsme v klidu pobyli první minuty našeho štěstí....a to bylo opravdu super....ten klid a očuchávání miminka....a pak jsem musela po hodině se osprchovat a šli jsme na pokoj.....a tím skončil náš nejkrásnější den a zážitek, který jsme s Jožíkem zažili....

mějte se hezky a ničeho se těhulky nebojte, každý porod je jiný, ale všechno stojí za ten okamžik, kdy vidíte svoje miminko na světě...a hrdýho tatínka u toho....bez něho by to nebylo ono....a jeden druhýho si vážíme ještě víc..... 😉 a na bolest rychle zapomenete----

dobrou MArkí a Kryštůfek

ijetka
11. led 2007

To skákání nebylo vůbec příjemný, PA mi tlačila pod hrudním košem asi tak jako když se provádí masáž srdce. Takže mi to jako skákání připadalo! Závidím všem kdo byl chvilku na sále já tam byla věčnost 😒

panenka
12. led 2007

Ahoj, taky přidám svoji zkušenost se "skákáním na břiše", díky kterému se podařilo malé dostat na svět dřív než kdyby čekala jen jak maminka zatlačí, nějak mi to tlačení nešlo ☹ , takže jsem byla vděčná za pomoc PA! Následky jsem neměla žádné 🙂

ijetka
12. led 2007

Sice to skákání nebylo příjemný, ale souhlasím s tebou panenko. Já jsem fakt nemohla tak bylo lepší mi rajtovat po břiše, než třeba použít kleště 😒 to bych se bála

zimina
12. led 2007

Já jsem sice rodila v dubnu 2003,ale jelikžo nyní čekám druhý a čtu pár Vašich článků, docela jsem si to oživila. Měla jsem 1. termín 28.3. a druhý 7.4. V pátek 4.4. jsem byla na monitorování ozev a tam mi řekly, že jestli neporodím o víkendu, tak v pondělí nástup. V neděli večer jsme tomu trošku pomohly a ráno ve 3.30 mi praskla voda. Řekla jsem to manželovi, ten se nasnídal a šly jsme do porodnice. Jsme z Plzně a do porodnice to máme procházkou 15 minut. Kontrakce jsem měla po 17 minutách, takže pohoda. Přišla jsem, dali mi kristýr, oholily a byla jsem na tzv. hekárně. V 8 jsem šla na monitor a byla jsem otevřená na 8 cm. Teprve od 14 jsem začala mít kontrakce po 2 minutách a docela silné. Jelikož jsme měly super porodní sál s vanou, míčema, rybstolema...tak jsem se sprchovala a seděla na míči. Asi tak od 14.45 jsem už ležela a měla hrozně silné kontrakce, potom se to nějak uklidnilo, takže mi něco píchly a malá se narodila v 15.30 Taky mi chtěly mačkat na břicho, ale nedalo se to vydržet. Takže jsem tlačila a když mě nastřihli, hrozně se mi ulevilo. Pak už jen placenta, to bylo v pohodě a šití se taky dalo přežít, i když bylo nepříjemné. Cítila jsem každý vpich. Manžel byl u porodu, takže to bylo super i když chvilkama na mě křičel abych tlačila...ale to chápu, byla jsem už unavená a neměla jsem sílu.
Na to všechno ale člověk zapomene, když má u sebe to mimčo, poklad. Teď čekáme druhý a termín mám stejný tak uvidíme o co to bude lepší.
Všem maminkám a dětičkám přeju hlavně hodně zdraví, lásky a pohody!

kaci.k
12. led 2007

Ahojda holky.A meli jste nasrih?Moje setra mela 21 stehu a ma mama 32.Mam docela strach ze budu mit to same ☹

ijetka
12. led 2007

kaci.k neboj každý to má jiný 🙂 mě nastřihli a měla jsem jenom 3 nebo 4 stehy 🙂 a kdyby jsi jich měla víc, tak už budeš mít malou Danielku u sebe a bude ti všechno jedno. Budeš šťastná, že to máš za sebou papánek 🙂

kaci.k
13. led 2007

ijetka.Moc dekuju 🙂

gedren
13. led 2007

kaciku tak masiruj hraz, posiluj svaly pnevniho dna - nastrihu se nevyhnes jen tim, ze si to budes usilovne prat 🙂))

kaci.k
13. led 2007

Masaz hraze znam 🙂 to uz mam nastudovany ale jak na panevni dno?? 🙂 🙂

anna5
13. led 2007

Náš porod (ve Vrchlabí) jak přišla natálka na svět!!
Naložila jsem se do vany s teplou vodou a nevěřícně, spíš tak z povinnosti, jsem počítala „kontrakce“ – po 20, 15 minutách. Zavolala jsem do Vrchlabí, jestli to jsou ještě poslíčci nebo už ne – že prý mám ještě počkat, až to bude pod 10 minut. No – a za chvilku jsem volala, že tedy asi pojedu… Ale pořád jsem moc nevěřila, že si mě tam nechají…
Stephan byl tou dobou už skoro 14 dní v Německu, následující den měl přijet. Takže pro mě přijel jeho kamarád. Čím víc jsme se blížili z Vlkavy k Vrchlabí, tím víc jsem připouštěla, že si mě tam asi opravdu nechají. Když jsme tam asi ve tři v noci dorazili, byla jsem docela ráda, že většinu potřebných údajů do toho šíleného formuláře, kde se vyplňuje všechno od nemocí rodičů přes věk první menstruace až po současné bytové poměry, mám už předvyplněno, protože nám ho paní Konvalinová na kurzu rodičů dala.
Ale i tak trvala vstupní prohlídka docela dlouho. Ale ani mi to moc nevadilo, ještě jsem byla v dobré konverzační náladě. Na monitoru jsem si poslechla srdíčko miminka – pozor, ve Vrchlabí se monitoruje v sedě! Prý jsou z toho lepší výsledky – no a pro mě to bylo pohodlnější. Čím dál tím jasněji jsem totiž zjišťovala, že poloha v leže je mnohem bolestivější– holt matka příroda je moudrá a snaží se nás od porodu v leže odradit.
Po starší sestřičce, které trvalo vyplňování údajů do počítače dost dlouho (měla jsem chuť se nabídnout, že jí to napíšu), se mě ujala paní doktorka Korbelářová. Vůbec jsem v tu chvíli nevěděla, že je to paní doktorka, nějak mi tak nepřipadala. Podívala se na mě, zkonstatovala, že to bude lehký porod, prohlédla mě (otevřená na 4 cm), dovyplnila, co ještě chybělo a zase odběhla zpátky k jiné rodičce s pomalu postupujícím porodem.
Starší sestřička mě odvedla do obyčejného ošklivého třílůžkového nemocničního pokoje a nabídla mi, že mi přinese relaxační míč, což jsem uvítala. Pak už mi jen poradila, abych se snažila si lehnout a odpočinout si, jinak budu unavená (no – pokusila jsem se o to, ale byla to hrůza). V tu chvíli mi tedy bylo trochu ouzko, jak jsem tam zůstala sama ve velkém ztemnělém pokoji, trochu jsem zalitovala, že jsem si s sebou přece jen nevzala „Dulu“ – kamarádku, která se nabízela, že se mnou pojede, když Stephan nebude moct.
A taky jsem zalitovala, že jsem si víc neprostudovala „úlevové polohy“ – spoléhala jsem na to, že se na místě zeptám, až to budu potřebovat. Teď jsem se tak nějak styděla ptát se sestřiček, které se u mě čas od času (po 20-30 minutách) objevovaly a poslouchaly ozvy miminka (no – moje chyba). Vůbec jsem se styděla si o něco říkat, když jsem věděla, že tam někde vedle se skutečně rodí, a já zatím jen tak nějak čekám…
Seděla jsem na míči, při kontrakcích jsem chodila. Večeři jsem vyzvracela. A doba mezi kontrakcemi se zkracovala, a kontrakce byly bolestivější a bolestivější. Už jsem byla tak trochu „mimo“, když mě napadlo, že bych mohla zajít do sprchy a pustit na sebe teplou vodu. Sprcha byla přes chodbu, v přestávkách mezi kontrakcemi jsem tam dopajdala. Byla tam děsná zima. Svlíkla jsem se, pustila vodu – ledová. A teplá ne a ne se roztéct. Netekla snad půl hodiny! Nechtělo se mi to vzdát, těšila jsem se na tu úlevu. Nakonec se přece jen teplá roztekla – ale úleva teda nic moc. Chvíli jsem se nahřívala, ale připadalo mi to stejné jako bez vody. Pomalu jsem se zas oblíkla a dopajdala jsem zpátky. Teď si samozřejmě říkám, že jsem měla někoho požádat o doprovod, ale v tu chvíli jsem prostě chtěla být soběstačná.
Za další chvíli jsem už byla úplně mimo, nic než kontrakce a přestávky mezi nimi neexistovalo. Chodit jsem už při kontrakci nemohla, to už moc bolelo. Sestřičky se mě ptaly, zda mi odtekla plodová voda (ne), zda mám nucení tlačit (ne – ale když to srovnám s tím pocitem, který jsem pak měla ve vypuzovací fázi porodu, tak jsem asi měla nutkání tlačit), jestli mi tvrdne jen podbřišek, nebo celé břicho (cítila jsem jen podbřišek, ale jiná sestra mi oznámila, že „mi krásně tvrdne celé bříško“ – tak se v tom vyznejte), jak často mám kontrakce (pořád! po minutě?). Už jsem si nestíhala mezi jednou a druhou kontrakcí vůbec odpočinout, ale přesto jsem byla schopná mezi nimi usnout. Už mi moc nešlo se uvolnit, důležité bylo to přežít.
Na hodinky jsem se už radši nedívala, připadalo mi, že když se na ně dívám, tak to pomalu ubíhá. Neměla jsem odvahu požádat, aby mě někdo vyšetřil, jak jsem už otevřená – nevěděla jsem, jak bych zvládla, kdyby mi řekli, že ještě málo.
Takhle to trvalo asi hodinu, hodinu a půl. Pak byla ranní vizita či co, přišel se na mě podívat pan doktor Kavan. Rovnou mě vyšetřil, řekl, že jsem otevřená a že jdeme rodit, vak blan protrhl. Bylo mi sice pořád dost hrozně, ale ta úleva, že už to nebude dlouho trvat! Cítila jsem se najednou o dost silnější. Zeptal se mě, jak chci rodit. Dopředu jsem o tom moc nepřemýšlela. Vybrala jsem si porod do vody. Původně jsem přemýšlela o porodu ve dřepu, ale teď jsem si nebyla jistá, jestli bych to zvládla, a taky mě představa teplé vany lákala. Navíc jsem věděla, že je to prý dobré i pro miminko, že to pro něj není takový šok, když se přesune z vody do vody. Všechno další bylo takové jakoby neskutečné, jakoby ve snu – trochu asi díky tomu, jak při porodu bouří hormony, a trochu díky tomu, jak nová(pro mě už asi stará..po třech dětech), nepředstavitelná je to zkušenost. Vana, ve které se ve Vrchlabí rodí, je možná o něco delší, hlavně však o dost širší než normální vana. U stěny stojí jen tou kratší stranou, takže při porodu stál pan doktor Kavan při mé pravé ruce a porodní asistentka (nebo kdo to byl) při mé levé ruce. Ve vodě se mi okamžitě ulevilo, jako mávnutím kouzelným proutkem, kontrakce najednou přicházely v delším časovém intervalu (3-5 minut? neumím to odhadnout), a tak jsem si mezi nimi mohla krásně odpočinout. Někdo se mě zeptal, jestli si chci odložit brýle – musela jsem se v duchu usmát, protože tohle byla jedna z mála věcí, co mi o porodu vyprávěla moje máma – že jí hned sebrali brýle, a vzhledem k tomu, že má víc než 5 dioptrií, tak pak už podstatě nic neviděla, což na ní působilo hrozně. Tohle byla úplně jiná situace – tady jsem se já rozhodovala, jestli si brýle chci nechat nebo ne.
Pan doktor Kavan byl hrozně milý a vyzařoval z něj klid a pohoda. I když se v porodním sále asi dvakrát nebo třikrát stavila nějaká sestřička a něco po něm chtěla, dával najevo, že teď je tu stoprocentně pro mě a všechno ostatní je vedlejší. Řekl mi, že mám tlačit na vrcholu kontrakce, ukázal mi do kterého místa, podpíral mi nohu (to je nevýhoda té vany – chtělo by to opěrky na nohy) a povzbuzoval mě. Chvíli sem nevěděla co dělat..motala se mi hlava a strašně mě bolelo břicho,když sem to řekla p. doktorovi nevim proč ale vyděsil se. Když sem viděla že je něco v nepořádku sem se začala strašně moc bát o miminko. To bych snad ani neporodila. Najednou sem začla moc krvácet a doktor nevěděl kam dřív,a mezi tím mi paní doktorka přišla říct že tu mám syna:Martin přijel a já byla neskutečně šťastná že je tu alespoň někdo. Pak sem začala brečet ale přála sem si být statečná. nevim proč ale chtěla sem Martina u porodu,proto sem poprosila sestru aby to nějak zařídila . po 10 minutách stál Martin u mě a držel mě za ruku. Strašně mooc mi to chybělo . Pan doktor mi potvrdil že je něco v nepořádku,ale že se není zatím čeho bát. Ale já začala strašně moc brečet. Prostě sem už neměla sílu a strach mě přemohl .Po hodině mi pan doktor oznámil že miminko musí co nejdřív ven.Že se něco stalo a pak mi ukázal něco na monitoru a ukázal na malinkou věc..na srdíčko,pak se domlouval s asistentkou na něčem čemu sem vůbec nechápala,slyšela sem jen že miminko nemá ozvy-z toho sem si odvodila že nedýchá. A to jsem ztratila hlavu . Sestra rychle Martina odvedla .. byl z toho chudák celej v šoku a nevěděl co se děje. Pak mi dali nějakou injekci a pak to bylo lepší. Pan doktor mi pořád říkal ať tlačím když přijdou kontrakce. Když už byla vidět hlavička, pan doktor mi to hned řekl, sáhla jsem si na ní – to bylo neuvěřitelné! Taková jemňoučká sametová věc. Pak už jsem tlačila skutečně s chutí a taky jsem si u toho s chutí zařvala – ani ne proto, že by to tak bolelo (no bolelo to, ale když už jsem mohla něco dělat, tak to bylo mnohem snesitelnější), ale spíš proto, že se mi chtělo a že mi to dělalo radost a taky mi to při tom tlačení pomáhalo. Pak mi Martina zase vrátili . Děkovala jsem v duchu Ivě Konvalinové, že jsem díky ní nemusela přemýšlet, jestli to někomu nebude vadit. (Později jsem si vzpomněla, jak jsem v Praze u Apolináře minula na chodbě dvě doktorky, a zaslechla útržek jejich rozhovoru: „Ta Slovenka, ta mi teda dala, to bylo strašný.“ „Co, řvala?“ „No hrozn셓)
No a pak už to byl skutečně fofr. Během dalších dvou nebo tří kontrakcí byla venku hlavička. To byl pro mě snad nejzvláštnější pocit z celého porodu, když hlavička byla venku a tělíčko ještě uvnitř, hýbalo se to, trochu venku, trochu uvnitř, a já jsem čekala na další kontrakci… A pak už mi pan doktor podával malou Natálku. Martin začal plakat a já taky ,Přivinula jsem si ji k sobě, celá v šoku, že je něco takového úžasného vůbec možné, a přivítala jsem ji na světě. Trochu křičela, ale když jsem ji víc omotala rukama, tak se celkem uklidnila. mi dokonce někdo nabízel, jestli chci sama přestřihnout pupeční šňůru (ale tím si nejsem jistá, byla jsem trochu mimo). Tak to za mě vzal Martin. Mazlili jsme se spolu, jak dlouho jsem chtěla, pak ji odnesli umýt. Poté mi pan doktor řekl že Natálka byla chvíli bez kyslíku,tak že musí na nějaké vyšetření a do inkubátoru.

A pak už si opravdu všechno pamatuji jen matně. Pan doktor Kavan mi řekl, ať ještě jednou zatlačím, a placenta byla venku (stále ve vaně, i když při prohlídce porodnice nám říkali, že to se již většinou děje venku z vany, na „klasickém“ porodním sále). Ochotně mi ukázal, jak placenta vlastně funguje, jak byla před porodem v břiše uložená. Nějak mě dopravili do porodního sálu, kde je klasické porodní křeslo, tam mě pan doktor prohlédl. Nenašel nic, co by bylo třeba zašít, jen nějaká drobná poranění (no, i tak to při čůrání několik dní pálilo jako čert). Sestřička mě omyla, dali mi velké plenkové kalhotky a dovedli do pokoje – zatím obyčejného, protože nadstandardní byly plné.. Ačkoliv tu velice podporují kojení, nebyla Natálka přiložena k prsu do dvou hodin po porodu, ale o něco později. Stephan přijel k večeru – zatím jsem si na pokoji stihla popovídat s jinou maminkou, která rodila krátce přede mnou. Druhý den nás přestěhovali na nadstandardní pokoj, vypadal jako pokoj v hotelu (manželská postel, vlastní sprchový kout a záchod), na rozdíl od hotelového pokoje měl ale postýlku pro Natálku a přebalovací pult. Martin se ubytoval s námi a objednal si vegetariánskou stravu. Stephan se musel bohužel vrátit ale slíbil že zítra přijede. Pak už sem si jen užívala poslední moje na svět přivedené miminko Natálku. Matěj se za námi přijel také podívat,dojetím brečel…snad ještě víc než když přišla na svět Anetka. Celý den byl Martin s námi a pomáhal mi. Musim mu ještě poděkovat…měla sem tam v něm oporu.
Natálka přišla na svět: 10:23
Datum: 26.10.2005
Kazdy porod byl jiny ! A ja dekuji za kazde chvile prozite s rodinou !

gedren
14. led 2007

anno, Ty ses fakt frajer, takovejch deti! Z alba jswem pochopila, ze ses tchyne od Katty (nick usamartin) - to ma super tchyni! 🙂

Mimochodem na Bulovce taky monitoruji v sede (resp. nabizeji to jako jednu z moznosti) a fakt je to delako prijemnejsi nez vleze 🙂

kaciku, panevni dno se posiluje tak, ze stahujes a uvolnujes to veskery dvalstvo - jako bys chtela zadrzet moc a stolici, no a pak to zase uvolnis. Bude se Ti to hodit i po porodu, aby ses dala do kupy, a kdyz to umis, zlepsi se tim i prozitek pri sexu 🙂

gedren
14. led 2007

"anne", jak nam vysvetlis tohle:

http://www.matami.net/dopisy/vrchlabi.htm

Ten clanek je doslova prekopirovany, akorat Vojta je nahrazen Natalkou a asi jeste nejake detaily jsou pozmenene. Mne to prislo divny, ze bys najednou psala bez vykricniku...🙂

alcatko.j
14. led 2007

Gedren?,co to je??? 😕 Ja to nejak nechapu?....

kristi
14. led 2007

gedren, no to je mazec.....

womann
14. led 2007

prekoperovany to je,ale co to ma znamenat,gedren,anne?Nejak to nechapu...

kristi
14. led 2007

no asi ze Anne neni Anne, nebo se ji nechtelo psat a opsala to

kalerat
14. led 2007

Holky tak nechte Anne říct jak to je?? Třeba tento článek někam psala a pozměnila údaje. 😅

alcatko.j
14. led 2007

😅

iza
14. led 2007

no je fakt, že tam jsou nějaký údaje doplněný.....
No jinak holky, když jsem to dneska odpol psala, tak mi trošku přišlo divný, že to napsala ženská co už porodila před tím 3děti....aůe třeba se mýlím 😉

lamia
14. led 2007

No,asi by neuškodilo k tomu něco říct, Anne??

iza
14. led 2007

myslím, že se tu ann už neukáže 😉 🙂

gedren
14. led 2007

No jednak to bylo napadny, ze to vypadalo jak od prvorodicky, druhak Anne pise opravdu hodne podobne (vykricniky...) jako Katty. Jelikoz v tomto prispevku vykricniky nebyly, tak me napadlo, jestli to neni vykradeny a taky ze jo. Pokud si to prohlidnete pozorne, tak vas upravy od toho ukradenyho textu taky budou bit do oci (gram. chyby v tech vsuvkach..) - ze jsem si toho nevsimla driv 🙂

No zajimalo by me, zda nekdo z Katty/Anna/hannah44 (sousedka Katty) opravdu existuje, nebo to jsou vykradena alba z netu. Jsem zvedava na vyjadreni odpovednych osob 🙂

romana27
14. led 2007

Fíha. Taky se mi zdálo divný, že někdo, kdo je zasloužilá rodička 🙂 si o nic neřekne a pomalu ani neví, co a jak.
A taky se divím, že si to tak po roce pamatuje 🙂))) prý se na hrůzy dá-li se to tak říct, velice rychle zapomene - tím se utěšuju, protože jinak to asi nezvládnu 🙂

lamia
14. led 2007

Romana - ale no tak, zvládneš 😉

romana27
14. led 2007

no asi mi nic nezbude ☹ né, tak to mě to zase dneska jenom chytlo, taková blbá nálada.
Už jsem si myslela, že mi nebude šoufl a nebudu zvracet a včera se to zase vrátilo a dneska zase :(

kajule
14. led 2007

Čistě náhodou jsem se sem podívala a docela koukám. 😨 Vypadá to, že v tom má Anna asi tak trochu zmatek. Jinak mi přijde, že jednu fotku z toho alba už jsem viděla někde úplně jinde, ale třeba to je jenom můj pocit.

iza
14. led 2007

nokdyž už se to tady naťuklo...tak jsem se šla kouknout na příspěvky od ann a já bych to pochopila tak,že její tchýně je američanka nebo ne? Tak to by vlastně takovouhle češtinu stejně neměla 😕 😉

ijetka
14. led 2007

Čau holky tady se teda dějou věci 😅 a gedren dávám za pravdu, sse cvičením pánevního dna. Já jsem začala hned po porodu a super, má to určitě něco do sebe a je to jako před porodem 🙂

iza
14. led 2007

teda oprava katty..už v těch jmenech mám zmatek 😅

alcatko.j
14. led 2007

Jezis, to je uplna detektivka 😕 Izo, jak te napadlo, ze Anne je americanka???Katty psala, ze si vzala cecha, takze Anne by mela byt ceska.Ale stejne,...ted jsem z toho jelen...

Těhotenský newsletter

Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu

Zjisti víc o svém těhotenství: Těhotenství týden po týdnu. Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.


Modrý koník ti poradí v každém trimestru.
Zjisti víc o prvním trimestru.
Zjisti víc o druhém trimestru.
Zjisti víc o třetím trimestru.
Jak se zjišťuje pohlaví dítěte?.
Důležitá jsou různá vyšetření v těhotenství.
Určitě tě nemine 3D ultrazvuk.
Nebo také screening v 1. trimestru.
Někdy se může objevit i streptokok v těhotenství.
Závažná pak je preeklampsie.

Nenašla jsi odpověď na svou otázku?Zeptej se ve fóru