Jaký byl porod

martinko24
Rodila jsem v Brně- Bohunicích a máme ji vzdálenou asi 45 km. Já se poučila a teď už vím, že bych klidně i z té garáže volala sanitku. Ten strach, že ti nikdo nepomůže, vážně síly nepřidá. O tom, že tě sanitka odveze do nejbližší nemocnice, jsem nic neslyšela. Je to možné, ale taky si myslím, že pokud člověk trvá na svém, tak jim nic jiného nezbyde (zkušenost jedné známé). Doktorka mi taky radila, že pokud to půjde rychle, tak si mám zavolat sanitku a nic o tom, že by mě vezla jinam, než do Bohunic, mi neřekla. A moc dobře věděla, že chci rodit tam.
Jinak všem Bohunice vřele doporučuji. I přes ten můj 6minutový porod se všichni (asi 5 lidí kolem mě pobíhalo) dokázali rychle zmotat a dali mi tu nejlepší péči. Na novorozenecké už bych si mohla trošku postěžovat, ale nejsem náročná.

hrusko moc hezky napsaný, máš čerstvý zážitek a doma krásný malinký miminko 😉Api tak s tou sanitkou je to asi všude jinak, tady je porodnice vzdálená 30 km a druhá 45, takže přijede sanita z nejbližšího místa, což u nás ve městě záchranka je a odveze tě do tý nejbližší porodnice, pokud je všechno v pořádku , můžou tě ještě převézt do té, kde chceš rodit, pokud ne, máš prostě smůlu ☹ A nebo to jde udělat taky tak, že pokud ordinuje gynekolog, tak se necháš odvízt tam, on zkoukne situaci a napíše saniťákoj papír, že pacientka je schopná převozu do vzdálenější porodnice. Je to blbý, ale je to tak.Záleží ne tom, jestli je taky sanita soukromá, nebo státní.

Mejviz, jak to víš , jsem z Tachovska....

holky, nevím jak kde to funguje, ale když jsem poslední měsíc chodila do nemocnice, kde jsem měla rodit, tak jsem měla v těhot.průkazu napsaný číslo sanity, která by mě měla odvýst do porodnice, kterou jsem si vybrala 😵 nemáte to taky tak?

beldo, já právě do porodky chodit na kontroly nebudu, protože má všechno doktor v ordinaci a do porodnice pojedu jen rodit.Sanita mě odveze místní, naštěstí tam, kam chci já, protože to je blíž.

to u nás má doktorka taky.myslela jsem, že se to tak praktikuje všude.. 😅

Beldo, mám v průkazce jen číslo na sanitu , která by pro m ě přijela z nejbližšího okolí a právě mi bylo řečeno, že nemám zaručený kam mě odvezou....a záchranku (155) mám volat, kdybych krvácela nebo mi odtekla plodová voda, tak jsem z toho jelen 😕

No právě že je u nás porodka těch 30 km a kdyby měly všechny těhulky pak jezdit na kontroly tam, tak by se z toho v porodce zbláznily 😀 😀 Taky jsem se na to ptala doktora, kdy začnu chodit na kontroly tam a on říkal, že nikdy 😀 , že tam pojedu jen rodit.To číslo mi snad dá, nebo mi nezbyde nic jinýho, než volat SOS strejcovi, kterej dělá saniťáka, nebo přímo 155 😀

tak v tomhle vám opravdu neporadím.já sem to měla vyřešený.rodila jsem ve městě, kde jsem bydlela 🙂 😒

No uvidíme, já doufám, že bude manža doma.Naštěstí jedu do tý porodky, co je blíž, jinak bych se asi nechala odvízt od někoho z rodiny, ale to nechci ani teď, kdyby nebyl manža doma, tak volám sanitu.Znám je , všechny by jančili a volali mi každou chvíli, já to plánuju tak, že jim zavolám, nebo napíšu, až bude po všem 😉

Mejviz, kam jsi se poděla?Čekám na Tvojí odpověď....... 😝

martinko no kvůli tý vzdálenosti do porodnice 🙂 když zavřeli Planou 🙂

já mám z Tachova příbuzný a vím že pořád nadávají 😒

Tak to se trefila přesně!!!!Dík za odpověď, snad dojedu do porodnice včas 😀

martinka - a kam chceš do porodnice? do Plzně asi že jo? do vojenský? já budu asi rodit na Slovanech

MEJVIZ, JÁ CHCI TAKY RODIT NA SLOVANECH, SICE TAM NENÍ ŽÁDNÝ KOMFORT, ALE ZATO NEJLEPŠÍ PÉČE - HROZIL MI TOTIŽ PŘEDČASNÝ POROD, TAK BY MĚ STEJNĚ VEZLI TAM, TEĎ UŽ JSEM SICE V 39.TT, ALE STEJNĚ BYCH NEJRADŠI JELA NA SLOVANY....TAK DOUFÁM, ŽE TO VYJDE, ALE PRÝ STOD TAKY NENÍ ŠPATNÝ (TAM MĚ MOŽNÁ POVEZOU, PROTOŽE JE TO BLÍŽ) ALE UVIDÍME, V TU CHVÍLI MI TO BUDE ASI STEJNĚ JEDNO , HLAVNĚ KDYŽ DOJEDU VČAS 😖

Tak jsem se taky rozhodla, že se vám pokusím popsat svoji zkušenost z porodu. 🙂
V 37.tt jsem měla pozitivní GBS. Doktorka mi řekla, že jakmile mě bude někde bolet břícho, ať jedu. Tím mě naprosto dostala, pže já šílený nervák, jsem se začala každou chvilku pozorovat. No a v noci z 7.5. na 8.5. mě v noci začalo bolet břicho, ne nijak pravidelně. Říkala jsem si tak počkáme do odpoledne. Sice se to trochu zlepšilo, ale pořád jsem to občas cítila, tak jsem se po konzultaci tady s holkama na MK rozhodla, že teda pojedeme, jistota je jistota a aspoň budu klidná, maximálně mě pošlou domů. Péťa mi říkal, že vezmeme tašku do porodnice a já říkám na co, stejně mě určitě ještě pustí, pže jako porodní bolesti mi to teda nepřišlo. Nakonec jsem ho ale poslechla a svolila, aby ji do toho auta dal.
Potom co jsme dorazili do porodnice mě doktorka prohlídla, ale musím říct, že pořádně. Prošťouchla mě tak, že jsem myslela, že jí z tý kozy vyskočím. 😠 Sestřička mi říkala, uvolněte se a zhluboka dýchejte, ale copak to šlo. Byla jsem ráda, že jsem z ní vůbec slezla. Od tý chvíle to začalo, měla jsem bolesti v podbříšku a doktorka říkala, že jestli se to do rána nerozjede, že mi natočí monitor a možná ještě pustí domů. Vzhledem k tomu, že už jsem takový bolesti měla jsem si říkala, že stejně zase přejdou. Jenže večer, když jsme se šli dívat na Ordinaci, jsem tak tak seděla, to jsem je měla tak po třech minutách, ale ještě se dali snést. V noci za mnou každou chvilku chodila sestřička si poslechnout ozvi a zkontrolovat, jak se otvírám. Nemohla jsem vůbec spát, snažila jsem si odpočinout mezi jednotlivýma kontrakcema. Před půl šestou přišla zase sestřička, prohlídla mě a řekla, že už půjdeme na sál a že už můžu zavolat Péťu. No tak jsem šla. Sestřička mi dala Yal a ani mě neholila, pže o to už jsem se pokusila doma a prý docela úspěšně. 😎 Pak jsem šla na sál, jelikož předporodní pokoje byli už plný. Aspoň že mi ten míč donesli. Poskakovala jsem tam na míčí, když vešel Péťa v tom fialovým hábitu, musela jsem se začít smát, vypadal v tom vážně roztomile, ale po chvíli mi při bolesti strnul úsměv. Pak přišla PA a říkala mi, ať při kontrakci zkusím polohovat a lehnu si na bok, aby malý správně dorotoval, jenže to ta bolest byla ještě silnější. Pak už jsem si sice nemohla ani sednout na ten míč, ale říkám, pořád se to ještě dalo celkem v klidu snášet. Péťa mi musel každou chvilku nosit studený obklady jak jsem se potila. Před osmou přišla PA s doktorkou a zeptali se mě jestli mi můžou píchnout zbytek plodový vody, že pak se to buď rozjede nebo začnou slabší bolesti a budou sílit. Byla jsem otevřená na 4-5cm, tak jsem souhlasila. Jakmile mi ji píchli, začali šílený bolesti, který jsem vážně s těží prodýchávala. Během pár minut jsem byla na 7cm a Péťa se mohl se studenýma obkladama uběhat. Snažila jsem se nevšímat si pocitu na tlačení, jak mi to vštěpovala PA. Po pár minutách jsem ale začala cítit hlavičku a říkám Péťovi, ať pro ni jde a řekne jí, že už to nevydržím, že prostě musím tlačit. Tak pro ni došel, koukla se jak jsem otevřená a řekla, že až přijde kontrakce ať to zkusím, že mi řekne, jak mám tlačit. No první pokus jsem ještě pořádně nevěděla, jak dýchat, ale na podruhý už to bylo dobrý. Po celou tu dobu Péťa seděl na míči, ale pak mu ho vzali. Jelikož ho znám, tak jsem mu řekla, že jestli nechce ať jde na chodbu, aby se mu neudělalo špatně a nemuseli se pak starat ještě o něj. Byl to ale hrdina a říkal, že nikam nepůjde, že tam bude se mnou. 🙂 Pak přišel doktor a začalo to běžet rychle. Jednou, dvakrát jsem zatlačila, pak řekl, že má malej vlásky, to se Péťovi ulevilo, nebude plešatý jako maminka. 🙂 A pak řekl no tak teď napotřetí už bude venku, já jeho optimismus moc nesdílela, ale jakmile přišla kontrakce pevně jsem se chytla a zatlačila co nejvíc to šlo a najednou jsem cítila jak hlavička vyklouzla ven a hnedka za ní tělíčko. 😵 Najednou jsem necítila vůbec žádnou bolest. 😵 To naše prdítko začalo hned šíleně křičet a sestřička mi ho dala na bříško. Péťa to chtěl všechno vyfotit, ale jak byl zmatený, tak to místo toho natočil, ale to nevadí. 😵 Pak si ho sestřička vzala a Péťa běžel hnedka za ní a koukal, jak to naše prdítko važí apod. Mezitím mi doktor řekl, ať ještě jednou zatlačím. Já myslela, že jsem ještě ani nezačala a on řekl, dobrý to stačí je venku a ukázal mi placentu, ještěže Péťa byl u malýho. 😎 Jelikož mě doktor při tý poslední kontrakci trochu nastřihl, tak mě pak ještě sešil, ale pochválil mě jaký to byl krásný a pohodový porod na prvorodičku. K tomu se přidal i Péťa vzhledem k tomu, že shlídnul v televizi v pár filmech porod, kde ty ženský šíleně křičeli, tak mi řekl, jak jsem to skvěle zvládla a že jsem ani nekřičela. No jo chlapy, já jsem říkala, že kdyby měli ty bolesti, co já tak by jim to zase taková pohoda taky nepřipadla. Takový opravdu velký bolesti jsem ale měla asi půl hodiny, kže to vážně ještě šlo a navíc v tu chvíli už nám přivezli Páťu, kže jsem měla už úplně jiný "starosti". 😵 Byl tak nádherný a když jsem viděla Péťu s jakým výrazem ho pozoruje (s takovým tím jako já jsem vždycky pozorovala fotky z UTZ, kdy jsem si připadala jako cvok), tak jsem byla šťastná. 😵 Musím říct, že jsem moc ráda, že tam Péťa se mnou šel. Vím, že to pro něj asi nebylo lehký, bála jsem se, že to nezvládne, jelikož jemu se dělá špatně jakmile vejde do nemocnice, ale zvládnul to na jedničku, moooc mi pomohl a já mu za to děkuju. Můžu říct, že tohle byl jednoznačně nejkrásnější zážitek v mým životě a ráda si ho zopakuju znovu i přes ty všechny bolesti, pže to stojí za to. 😵
Všem maminkám tady přeju zdraví a hodný miminka a těhulkám pohodový a bezproblémový porod. 😉

Teda jaktak koukám, mohla jsem se trochu víc snažit s tím zkrátit to. 😅

Kajul moc hezky napsaný a manža je fakt chlap, protože ač se mu dělá blbě, jak píšeš, vydržel a zůstal až do konce a byl ti oporou 😉

Kajule to je tak hezkýýýý 🙂 🙂 🙂 Chválím všechny 3 😉

Holky děkuju, vážně musím říct, že nebýt Péti, tak bych to vážně tak dobře nezvládla. S tím jak se rozhodla zůstat, i když už neměl dá se říct žádnou oporu na kterou by si mohl sednout, tak mě překvapil a to doopravdy mile, pže jsem to ani trochu nečekala.

Kájouši krásně jsi to sepsala :o)
Přeji pohodové miminko,moře společné lásky a ať Vám Patriček dělá jen samé radosti :o)

Tak jsem se taky rozhodla ,že napíšu, jaké to bylo. Termín jsem měla 30.dubna, ale našemu malému se na svět nechtělo ani týden poté, tak mi pan doktor udělal v pondělí ráno 7.5. Hamiltona s tím,že by to mohlo pomoci. Odjela jsem domů a doufala, že do pátku se to rozjede, jinak bych musela nastoupit na vyvolání, a to jsem fakt nechtěla.
Během dne mi ale krom Hamiltona začala odcházet hlenová zátka ,tak jsem zajásala, že snad. No a večer v sedm hodin začaly bolesti, nejdřív jsem si myslela, že se jedná o poslíčky, jelikož jsem docela kvalitně poslíčkovala už čtrnáct dní každý večer, ale vzhledem k tomu, že nepřestávaly ani po hodině, tak mi bylo jasné ,že je to tady a začali jsme zapisovat. Byla jsem rozhodnutá zůstat doma co nejdéle, i když přítel chtěl jet do porodnice už o půlnoci, tak jsem pro jeho uklidnění tam volala a bylo nám řečeno přijet,až budou kontrakce po pěti minutách. Celou noc jsem strávila sedící a pohupující se na míči u notebooku, protože spát se nedalo, vanu jsem dala už několikrát, to zabralo vždy jen na chviličku, no prostě míč a notebook bylo to pravé Kolem čtvrté jsem zahřešila a udělala si dvě kafe s mlíkem a cukrem za sebou, abych udržela oči a v šest jsme vyrazili směr Podolí. Na příjmu se mnou sestřička vyplnila nějakej dotazník, pak mě vyšetřila doktorka s výsledkem, že jsem otevřená jen na jeden prst a pak nás odvedli na porodní sál, kde jsem se převlíkla do noční košile, vybalila další věci a říkala si, že jestli ty bolesti budou takhle celou dobu , tak je to větší pohoda, než jsem si myslela. No jenže postupně se to začalo rozjíždět, bolesti se zintenzivňovaly, takže jsem na radu PA střídala sprchu s míčem, sprcha mi ale moc nevyhovovala, takže jsem pak seděla a rozdejchávala jsem to na míči. Kolem jedenácté jsem myslela,že už se zakousnu do stolu, každou kontrakci jsem pořádně prodejchávala přesně jak nás to učili v předporodním kurzu, kde mi to přišlo spíš směšné, tak ted se to náramně hodilo a hlavně to zabíralo. Nejhorší byly chvíle, kdy mě upíchli na lehátko, natáčeli monitor a já musela kontrakce prodýchávat vleže. Tam mi byl přítel opět velkou oporou, jelikož mi otíral obličej mokrým ručníkem ,dával napít a hlavně mě při každé kontrakci, které ted už po píchnutí plodovky přicházely každé tři minuty, držel za ruku. V téhle fázi jsem už nebyla schopná moc komunikovat, jelikož jsem byla už hodně vyčerpaná, chtělo se mi spát a hlavně sotva jsem rozdýchala jednu kontrakci, tak přišla druhá, na dotazy PA jsem nebyla schopná moc reagovat a s přítelem jsem komunikovala hlavně očima.Následující tři hodiny byly asi ty nejhorší, vůbec jsem si nedovedla představit, kde vezmu ještě sílu na tlačení, naštěstí kolem druhé hodiny mi PA nabídla možnost epiduralu, v tašce už jsem měla předvyplněný a podepsaný dotazník pro případ, že bych ho potřebovala, takže jsem Petovi naznačila jen očima, at ho přinese a za patnáct minutek už u mě byla anestezioložka a za dalších patnáct minutek epidural zabral.Musím říct,že úleva byla obrovská, najednou jsem opět mohla komunikovat a měla jsem spoustu síly, asi hodinu na to mi začali pomalu rozjíždět kontrakce a že budeme tlačit. Tlačení mi šlo samo, proti tomu všemu mi to přišlo už jako strašná pohodička, přítel mě povzbuzoval a tlačil mi hlavu dolů, PA chválila jak mi to jde a že jde už vidět hlavička ,to si jen pamatuju ,že jsem příteli říkala ,at se neopovažuje se tam podívat(samozřejmě neposlechl), no a najednou jsem zabrala a malej byl venku na jedno zatlačení-pohlaví jsme si dopředu říct nenechali, takže to bylo překvápko,musím ale říct, že v tu chvíli mě ani nenapadlo se zeptat, jestli je to holčička nebo chlapeček,jen jsem chtěla vědět,jestli je vše v pořádku.Celý ten konec mám já jak v oparu,co si ale pamatuju zcela přesně je to, jak tam přítel stál,klepala se mu brada, tekly slzy a dokolečka opakoval, že je to kluk. Byl z toho tak mimo, že kdyby mu sestřička nepřipomněla foťák, tak žádné čerstvé fotky nemáme. No a to je asi tak všechno, každopádně musím ještě napsat, že to bylo dlouhých 21 hodin a že jsem moc ráda ,že jsem měla sebou svého chlapa. Sice mi nepomohl od bolesti, ale psychicky ano a to hrozně moc a vůbec si myslím, že je dobře, že viděl, čím jsem si musela projít a hlavně ten okamžik, kdy jsme byli oba společně u zrození našeho dítěte je neuvěřitelném.

morus moc hezké!!Ať Matyášek hezky roste a dělá rodičům jen radost 😉

Holky moje,tak tu teď sedím-s Nellinkou v náručí a dočítám vaše příběhy.Valí se mi slzy dojetí a připomínám si okamžiky toho svýho porodu.Měsím utekl,jako snad ještě nikdy nic,takovou rychlostí.Úplně mě mrzí,že nemáme ten porod na videu.Zkoukla bych to jako telenovelu 😀 Tak jsme se toho bály a nakonec to přeci zvládne každá.Kajul,Moruso,krááááásně napsaný,fakt.Je to zážitek co a za tu trochu bolesti 😀 to určitě stálo!!!

kajule, co je to gbs?
jinak holky, napsaly jste to krásně, morusa, u tvého příspěvku mi vyhrkly slzičky.gratuluju k mimískům a přeji mnoho sil a zdravíčka 🙂 😉

morusa - moc krásně napsané. I když to byl dlouhý porod, připadá mi neskutečně pohodový🙂 Všechny budoucí maminky by takovéhle popisy měly číst, aby se nebály🙂 Gratulujeme - Majka a Emmča

Beldo, já jsem měla gbs pozitivní, to je to výsledek z kultivace, znamená to, že jsem měla streptokoka.

kajule, díky, jsem zas o něco chytřejší 🙂