Jaký byl porod

marki
10. kvě 2006

Ahoj kočky, to, co teď napíšu, se týká mého prožitku z porodu. Hned na začátku musím napsat, že se nemáte čeho bát, a že ym ženský vydržíme úplně všechno... 😉

Náš Kryštůfek se narodil 02.05.06, takže zážitky jsou ještě čerstvé. Ale od začátku.....

Už z neděle na pondělí (tj. 01.05.06) jsem skoro celou noc nespala, protože mě navštívili poslíčci....břicho mě bolelo v nepravidelných intervalech po dvou hodinách, pak hodina klid, a pak to zase na dvě hodiny přišlo...prostě celou noc jsem byla vzhůru, ale nějak jsem cítila, že to ještě nebude ono.... 😲 Ale pro jistotu jsem tu noc vařila manžílkovi na druhej den oběd...polívku, maso a brambory.-....stejně jsem nemohla spát...

Celej den už to bylo takový nijaký...a odpoledne, když jsme šli s Jožíkem (mým manželem pro nezasvěcené) na procházku, tak jsem si odskočila do nemocnice, aby se mi podívali na mimčo....řekli mi, že buď můžu jít domů, že to klidně může přijít za 3 hodiny nebo za 3 dny----prohlásila jsem (a všem to doporučuju), že radši půjdu domů (i když, my to máme do nemocnice 5 minut autem, že 🙂 )...navečeřela jsem se, dala jsem si teplou lázeň, pak jsme s Jožíkem hráli hry,,,,,,a pak přišel večer, já seděla u PC a psala tady na beremese....a v tom na mě přišly první kontrakce.....takže jsem si je začala zapisovat....a byly pravidelný....a hlavně úplně jiný než ty všechny předtím....prostě mě bolelo v podbřišku, jako když to máte dostat, ale ta bolest neustává.....takže jsem se uchýlila do ložnice, kde jsem poklečmo k naší posteli začala vydýchávat...po 20 minutách za mnou přišel Jožík a pochopil situaci, na nic se neptal, chytil mě za ruku a hladil po zádech.....tohle všechno začalo ve 20:45 h a do 23.00 h jsem to vydržela....pak jsem si řekla Jožíkovi o vanu, ale na tu jsem už neměla náladu, takže jsem se osprchovala a naznačila Jožíkovi, že si jedeme pro mimčo, že už to nemůžu vydržet....kontrakce byly po 4 minutách,,....po cestě, která nám od baráku až do pátého patra porodnice trvala 21 min, tak jsem je měla celkem 5 x.....musela jsem se vždycky zastavit a vydýchat....

v porodnici nás přijali s úsměvem, byla tam stejná paní doktorka jako při odpolední kontrole.....takže jsem ležela kvůli křivce asi půl hodiny, což bylo hrozný, když se při kontrakcích nemůžete procházet.....pak přišel na řadu klystýr, což je naprosto pohodová věc, naopak vám pomůže se uvolnit.....(tam jsem teda manžílka nebrala)......potom jsem šla rovnou do sprchy, kde mě mnažílek osprchovával.....postupně jsem si přidávala teplou vodu....a tady, i když masírovaná vodou, tak si tenhle okamžik, kterej pro mě představoval věčnost, pamatuju jako nejhorší z celýho porodu.....ta bolest, tak se nedá popsat....ale celou dobu jsem si říkala- bude hůř, holka, bude hůř.....pak mi dovolily jít na gauč, kde si mě ale jen prohlídly a řekly, že už jsem hodně otevřená a že už to nebude dlouho trvat....což se nádherně poslouchá a dodá vám to spoustu energie...takže jsem šla rovnou na sál...detaily už popisovat nebudu, na stole jsem vystřídala polohy na boku i na zádech, a pak mi doporučily stoupnout si za stůl a tlačila jsem v podřepu....zezadu mě přidržoval Jožík a bylo to super, protože jsem se nádherně uvolnila.... 😉

Nakonec ta finální fáze, kdy jsem tlačila s nohama na koze trvala 20 min a to halvně proto, že mám úzkou pánev....ale tohle už vůbec nebolelo, jen posloucháte, co se děje kolem...protože mně slábly kontrakce, a tak jsem se začala bát o mimčo....jak jsem tlačila, tak vždycky vykouklo kousek hlavičky a zase zalezla....tohle se opakovalo asi pětkrát, byly tam kolem mě už čtyři lidi....+ Jožík a ti všichni se nám snažili pomoc....nakonec mě musely nastřihnout a mimouš byl na světě....tak nám řekly, že je to kluk.....a Jožík běžel za ním, aby viděl, co všechno se děje.....a pak hrdě kráčel po sále, zatímco mě zašívaly....40 minut....a to mi bylo všechno jedno....věděla jsem, že je mimouš v bezpečí a tak jsem zápasila s paní doktorkou, která mě zašívala...sice jsem dostala injekci na umrtvení, ale asi to nepomáhá...mně teda určitě ne....ale nevadí...když mě zašily, tak jsem šla za těma svýma chlapama do tzv. obýváku, kde jsme v klidu pobyli první minuty našeho štěstí....a to bylo opravdu super....ten klid a očuchávání miminka....a pak jsem musela po hodině se osprchovat a šli jsme na pokoj.....a tím skončil náš nejkrásnější den a zážitek, který jsme s Jožíkem zažili....

mějte se hezky a ničeho se těhulky nebojte, každý porod je jiný, ale všechno stojí za ten okamžik, kdy vidíte svoje miminko na světě...a hrdýho tatínka u toho....bez něho by to nebylo ono....a jeden druhýho si vážíme ještě víc..... 😉 a na bolest rychle zapomenete----

dobrou MArkí a Kryštůfek

kett
13. lis 2007

Ahoj. Tak se k vám jdu připojit se svým popisem porodu.
Termín jsem měla 5.10. podle PM. Celé těhotenství probíhalo bez problémů, ani břicho jsem neměla moc veliké. Navzdory tomu mně doktorka při každém ultrazvuku říkala, že miminko bude velké, že je velikostí tak o 2-3 týdny napřed. No, z toho jsem měla trochu strach.
Doma jsme dodělávali rekonstrukci, takže jsem miminko přemlouvala, aby nechtělo vylést na svět moc brzy.
Ve středu 3.10. jsem byla na kontrole v porodnici. Na monitoru žádné stahy, při vyšetření, jsem si dělala srandu a říkala jsem doktorovi, že v pátek podle termínu porod neplánuji, že jsem si ho naplánovala až za týden🙂. On se tomu zasmál a po vyšetření mi říkal, že se mnou souhlasí, že to na porod rozhodně nevypadá a že se uvidíme za týden. Takže jsem uklidněná odešla a zase se vrhla do zařizování kolem baráku a na další den jsem si naplánovala spoustu pochůzek.
V noci jsem se vzbudila asi v půl druhé slabou bolestí v podbřišku jako při menstruaci. No, na mysl mi sice přišlo, jestli takhle nevypadají ty porodní bolesti, když to má být jako při menzes, ale vůbec jsem tomu nevěřila a nepřipouštěla jsem si to. Snažila jsem se spát dál. Bolesti se opakovaly, ale tak po hodině nebo půl. Moc jsem neusnula a tak kolem šesté jsem už vydala nějaký zvuk, protože bolesti trochu sílily a vzbudil se manžel. Ten vylítl, že rodím a jestli jedeme. Tak jsem ho uklidnila, že určitě ne, že mě sice něco bolí, ale že to určitě nebude ono a že jsou to poslíčci. Manžel byl úplně vystreslý, uklidňovala jsem já jeho🙂. Volali jsme mamce a ptali jsme se, jakže to vypadá. Já jsem se pořád smála, prostě jsem to nebrala vážně. Vždyť jsem si to přece naplánovala až za týden a navíc dneska musím jet za dědou do nemocnice😉 Manžela jsem poslala do práce, předtím mi ještě zašel koupit pití a časopisy, s tím, že to zkusím zaspat. Ještě než odešel napustil mi vanu a po té se to chvilinku zklidnilo. Bolesti se začaly opakovat častěji, a tak jsem si je začala psát. Postupovaly docela rychle, někdy v půl desáté už byly pravidelně po 10ti minutách, spíš po nějakých 6ti. Volala jsem manželovi, aby radši přijel, že už to tedy bude ono a asi brzo pojedeme. Cestou byl ještě koupit minerálku, abychom měli na sále co pít🙂. Z domova se mi odjet nechtělo, bála jsem se, abychom nepřijeli moc brzo a manžela neposlali domů a já tam nemusela zůstat sama. Když byly bolesti pravidelně po 5ti minutách, občas i dříve, tak jsme konečně vyjeli. Cesta autem byla něco, rozdýchávat ty bolesti v sedě se mi moc nelíbilo😉. Cestou jsme se ještě zastavili u manžela v práci, podívala jsem se na net, a pak jsme jeli konečně směr Motol.
Na příjem jsme přijeli někdy v 11:30 a hned mě dali na monitor. Malému se zase nechtělo moc hýbat, a tak se mnou točili ze zad na bok pořád dokola. Nakonec se probudil a nějaké kopečky na monitoru udělat. Na vyšetření mi doktor řekl, že jsem otevřená na 3-4 cm a že dneska budeme mít miminko🙂.
Převlékla jsem se a s manželem nás odvedli do přípravného pokoje. Tam jsme byli hodinu. Dostala jsem klistýr (vloženě jsem se na něj těšila🙂), a pak nás nechali. Nejlépe mi bylo u žebřin. Sprcha byla děsná, hned se mi začala točit hlava. Každou chvíli ze mě odcházela hlenová zátka, tak jsem pořád chodila na záchod, nakonec už jsem ani nezavírala a manžel stál mezi dveřma🙂. Po hodině nás přesunuli na porodní box, byla jsem otevřená na nějakých 6-7 cm. Napojili mě zase na monitor a z porodního lehátka už jsem neslezla. Říkali mi sice, že mě za chvíli odpojí a budu se moct ještě projít, ale mají zase usnul, takže začala opět snaha o jeho probuzení a zase se mnou točili ze strany na stranu. Teď se mi to líbilo ještě míň než na monitoru při přijetí. Stahy sílily a začala jsem cítit tlak na konečník. Nejvíc na celém porodu mi vadilo, že mi zakazovali tlačit, když jsem potřebovala. PA mě zase prohlédla a byla jsem otevřená už na 9 cm. Při celém porodu byla u mě studentka, a tak se mě PA ptala, jestli by mi nevadilo, že by mě prohlédla. Tak se do toho dala a mně samozřejmě přišla kontrakce, ale mlčela jsem, ale měla jsem chuť ji odkopnout😉.
Konečně jsem mohla tlačit. Ani nevím, na kolik kontrakcí to trvalo. Manžel mi hrozně pomáhal. Měl vlastně horní polovinu těla pode mnou a podpíral mi hlavu, takže jsem mohla lépe tlačit. S PA se vsázeli, kolik bude malý mít kilo - jestli pod 4 nebo přes 4 kg😉. Hrozně mi pomáhalo, když mě PA chválila, jak mi to jde🙂, a když mi manžel říkal, že už vidí hlavičku, opřela jsem se do toho. Pak jsem cítila velkou úlevu, ale ne na dlouho☹. Matýsek nezačal brečet. Začala jsem manželovi říkat pořád dokola, nebrečí, on nebrečí, nedýchá☹. Doktorka ho hned předala pediatrům, ti ho odnesli pryč a začali ho rozdýchávat. Můžu říct, že to byly ty nejhorší chvíle, co jsem zatím zažila. Uklidnila mě jen doktorka, když mi říkala, že se musím uklidnit, jinak nebudu mít mléko. Konečně mi manžel říkal, ať poslouchám, že už Matýsek brečí🙂. Za chvilku mi ho přinesli, byl to malinký zabalený uzlíček a pozoroval mě nádherně velkýma očima🙂. Narodil se v 15:35, měl 3240g a 53cm🙂 (to zvážili až při odchodu z porodnice, aby ho nenatahovali). (Takže kdeže jsou ty odhady z UTZ!). Nechali mi ho jen chvilinku, a pak ho hned odnesli do inkubátoru, kde byl celou noc.
Před porodem jsem se strachovala o to, aby mi miminko hlavně dali k přisátí hned na sále, ale nakonec mi to bylo jedno a byla jsem hlavně šťastná, že je v pořádku.
Celý porod byl oproti mému očekávání celkem v pohodě. Fakt jsem si myslela, že to bude horší. Hned pár dní nato, jsem si už dokázala představit, že bych šla rodit druhé dítě🙂. I když jsem Matýska začala kojit až další den v poledne, laktace se v pohodě rozjela. Šití se zahojilo taky rychle.
Na porod vzpomínám hrozně ráda, jen ten stres radši vypouštím, ale naštěstí všechno skončilo dobře🙂)

fran
13. lis 2007

Ahoj holky, je moc fajn, ze tu pisete o svych zazitcich z porodu, clovek si pak muze aspon zhruba predstavit, co ho ceka a neceka. 🙂

kaceenka81
14. lis 2007

katarina-krásné 🙂 tak jsme se konečně těmi svými strachy prokousaly až k porodu,co? 😀
akorát vám závidím ty malý dětičky,fakt nechápu kde zrovna já sem vzala takového obra! 😀

nikka.vo
14. lis 2007

Kat: krásný 😵 😵 😵 😵

a nemáš zač... 😅 😅 😅 😅 😅 😅 😅 😅 😅 😅

alcatko.j
14. lis 2007

Katico, jako, mas u me vroubek, priste pis 😀 Pekny popis, gratuluju jeste jednou

katarina82
14. lis 2007

Verunko, ale mám 😵 😵 😵

Ali, příště to napravím, slibuju 😀 A děkuju 😵

katarina82
14. lis 2007

Kacenko, četla jsem ten tvůj, taky hezké 😵 Nakonec jsme to doklepaly do zdárného konce 😉

nikka.vo
14. lis 2007

My bychom tě když tak doma odrodily 😉 😵 😀 😀 😀 😀

binki
17. lis 2007

Ahoj, pridavam svuj porodni pribeh, pisu to jeste zatepla z porodnice.
12teho jsem nastoupila na indukci {termin byl 7.11}, rano zacalo oxytocinovym testem, pak do vecera probehlo asi 5 monitoru, odpoledne tabletka na roztazeni porodnich cest a prijem {vyplnila jsem mnoho papiru}, plus gyn. vysetreni. Pet minut po poslednim vysetreni mi praskla voda a pak jsme sli s manzelem zpatky na porodni box, tam jsem zustala az do druheho dne vecer, celou tu dobu se mi snazili porod vyvolat, od prasknuti vody jsem mela kontrakce po 5ti minutach, takze jsem byla dost vycerpana, otevirani porodnich cest postupovalo velmi pomalu {po 25ti hod jsem byla 3 cm}, uz jsem bolesti plakala, nechtela jsem rvat, spis jsem funela.
Kdyz uz to neslo a mela jsem teplotu a monitor ukazoval stale nic moc kontrakce, tak doktor souhlasil s cisarem, takze se nakonec maly narodil cisarskym rezem, jeste nebyl ani z briska venku a uz kricel. Je moc peknej.
Klystyr nebyl ani potreba 😀
Nakonec jsem byla vdecna za epidural, ikdyz jsem drive mela k tomu velky odpor. Ale kdo nezkusil, tak neprozre, 🙄
Mela jsem stesti, ze byl manzel celou dobu se mnou a ze je maly uplne zdravy. Hojim se dobre, zatim nemame mlicko, tak pracujeme na prisavani.
PS - puvodne jsem mela naplanovany prirozeny porod, porodni plan rozepsany do detailu a jak to vidim, 90 procent veci probehlo nakonec uplne jinak.

lenkazdenek
17. lis 2007

Binki,moc a moc gratuluju k chlapečkovy,koukám,že jsis chudinko musela dost prožít ☹ ,ale věřím,že malej ti to určitě vynahradí 🙂

schnek
17. lis 2007

Tak abych zavzpomínala na svůj porod...

Termín jsem měla podle pohybů 31.5., podle MS 8.6. Ve středu 29.5. jsem dostala otittis (příšerně bolestivý zánět ucha). Dvě noci jsem vůbec nespala a řvala bolestí. Moc jsem se bála, abych nezačala rodit. V pátek se mi konečně udělalo dobře. Těšila jsem se, če si odpočinu, že mám ještě týden čas. O půlnoci jsem se vzbudila s pocitem, jako bych se počůrala. Do té doby jsem podobné problémy neměla. Šla jsem na WC a nic. Lehla jsem si a znovu. Přišlo mi to zvláštní. Sedla jsem si na vanu a odtekla mi voda. Vzbudila jsem přítele a jeli jsme. V nemocnici jsme zazvonili na porodnici a čekali a čekali a čekali... no snad 10 minut trvalo, než nám otevřeli. Hodinu jsme čekali na gauči v hale (měli ještě jeden píjem). Následovalo vyšetření, monitor (žádné kontrakce) a poslali mě na hekárnu a přítele domů. Dostala jsem injekci na rozvolnění a že se uvidí. Byla jsem hrozně nervozní. Vůbec jsem nespala. Ráno následoval kolotč monitorů, vyšetření, odbery krve, kapačka antibiotik,... Ve 4h se rozhodli, že začnou vyvolávat. Dostala jsem tabletu na rozvolnění a klystýr. Rozběhly se mi kontrakce. Za 2h jsem dostala další. To už mi začínalo být ouvej. Projevilo se nevyspání, nervozita a samota. Ptala jsem se možnosti tlumení bolestí a nabídli mi EPI, ale že až pozděli. Za hodinu jsem dostala kapačku oxytocinu. Bolesti začaly být nesnesitelné. Ptala jsem se po EPI, ale že mám ještě malý nález. Bylo mi opravdu zle. Ptala jsem se po příteli, ale že ještě ne. Začínala jsem mít pocit, že bolestí polezu po zdi. Každý stah jsem prokřičela na celou nemocnici. Přišla se na mě podívat sestra, nahnala mě do sprchy a pak na balon. Na tom jsem vůbec nemohla vydržet, bylo to ještě horší. Znovu jsem se ptala po EPI. Dostalo se mi odpovědi, že ještě ne, že co jsem si předtavovala, že porod bolí a co se mnou mají dělat, že na míči být nechci a ve sprše taky ne. Dostávala jsem se do stavu, kdy bych si lehla na zem a ležela... Přišla se na mě podívat sestra, udělalo se mi hrozně špatně a pozvracela jsem se. Odešla a za chvíli se vrátila, že si můžu jít na sál, že volali na ARO a přijdou mi píchnout EPI a že si můžu konečně zavolat přítele. Okamžitě se mi potom ulevilo. Připadala jsem si jak v nebi a neustále tomu doktorovi děkovala. Za chvilku se mi začalo chtít tlačit - seděla jsem vedkle stolu na bobku. Pak už jsem si musela lehnot, pár zatlačení (už jsem neměla skoro sílu, takže se mi o břicho opírala sestra), nastřižení a Ondra byl venku. Křičel na celý kolo. Okamžitě jsem zapomněla na všechnu bolest a bylo mi krásně. Následovalo ošetření, šïtí,... Připadala jsem si nejšťastnější na celým světě. Jenom mě trochu mrzelo, že mi ho nedali na břicho a odnesli si ho hned ošetřit. Pak nám ho ukázali, vzali pryč a než jsem šla na pokoj, tak nám ho na chvíli dali.

Ondra se narodil 25h po prasknutí vody, 9h po začátku vyvolávání, 1,5h po EPI. Představovala jsem si to trochu jinak, hlavně to chování sester, který bylo opravdu hrozný. I to, že ke mně vůbec nechtěli pustit přítele. Byl pro mě ohromná podpora a byla bych ho moc potřebovala už dřív. Taky jsem si myslela, že bych si nikdy nenechala vrazit jehlu do páteře a nakonec jsem za to byla ráda. Příště už vím na co si dát pozor 🙂

schnek
17. lis 2007

omlouvám se za překlepy 😉

paolin
18. lis 2007

tak náš porod začal prasknutím plodové vody. bylo to těsně před tím, než jsem
vyrazila za kamarádkou na oběd. o chvíli později, tak už by to bylo hooodně zajímavé :o)
zavolala jsem mamce a příteli, že rodíme a asi hodinu jsem musela být ve sprše, protože plodovka tekla proudem. uvařila jsem ještě oběd a až to bylo možné, tak jsme se pomalu přesunuli do porodnice. tam nám řekli, ze počkají 24 hodin, jestli začne porod a pak ho případně vyvolají. představa, že by přítele poslali večer domů a já tam byla sama, byla krapet děsivá. tak v 5 jsem si nechala dát nálev, začaly první stahy a pak už to jelo. malý měl zadní polohu, takže jsem měla křížové bolesti. nemohla jsem ani ležet, chodit, natož skákat na baloně nebo zkoušet nějaké úlevové polohy. prostě hrůza! měli jsme štěstí, že byl volný nadstandard s vanou, to je při křížových bolestech asi jediná možnost, jak si trochu ulevit. tam jsem nakonec ležela snad dvě, tři hodiny, přítel masíroval, co to dalo. doteď se divím, že mohl druhý den hýbat rukama :o))
nejhorší bylo, že neproběhl jeden stah a pak úleva, ale dva stahy po sobě a pak chvíli klid. už jsem přítele žadonila, ať něco udělá, ať mi něco dají, ale on rozhodně řekl NE! bylo by to ještě horší! a měl asi pravdu :o)
kolem 10 večer dorazila PA a hnala mě z vany ven, protože se malému snižovaly ozvy. šupli mě na postel, dali monitor a píchli oxitocin. no a protože při zadní poloze a píchnutí oxitocinu hrozí tíseň plodu, tak už jsem na monitoru musela zůstat. stahy zesilovaly a já toho měla dost. poslouchala jsem, jak dýchá přítel, dýchala podle něj a on říkal, že jsem potom mezi stahy pospávala. nějak mi to všechno bylo už jedno. to trvalo asi dvě hodiny. pak mi PA řekla, ať si lehnu na bok a že už můžu tlačit a za chvíli byl malý na světě :o)) nejvíc mě mrzí, že mě poslední dvě hodiny vypnul mozek a já si ani pořádně neuvědomuji, jak syn vypadal. nějak mi to všechno splývá. ukázali mi miminko a já na něj tupě zírala a nic nechápala. přítel šel omýt a popsat mimčo a pak už ho nechtěl pustit z náruče. byl strašně hrdý :o))) měli jsme Vítka u sebe asi hodinu, pak jsem se šla osprchovat a vyčural - jak nás poučovali ve cvičení. byl to ale výkon!
malý se narodil ve 12 v noci, ale já až do rána nemohla usnout. musela jsem na porod pořád myslet :o)) nechala jsem Vítka u sester, že se trochu vyspím. nespala jsem skoro vůbec a přístě mimčo chci mít u sebe a už ho nikomu nedám!

trochu mě zklamal přístup PA, která se u nás objevila maximálně po dvou hodinách a neřekla nám žádné informace. a museli jsem se dožadovat, aby jsme se mohli přesunout na porodní box. a to jsme v ten den rodily jen dvě, takže byly všechny boxy prázné! přítel si porod vlastně řídil sám - až na ta vyšetření :o) tak možná proto nás PA nechávala v klidu...nevím.
ale náš novopečený taťka byl úžasný! takovou podporu jsem si nemohla snad ani vysnít! sledoval na monitoru, jak nastupují stahy a podle toho začal dýchat, takže mně opravdu stačilo jen poslouchat jeho hlas.

no, chvílemi to bylo opravdu sáhnutí si na dno sil, ale vzpomínáme na porod strašně rádi. bylo to neuvěřitelné souznění a bylo to to nejintimnější, co jsem dosud zažila!

hanelka
18. lis 2007

Všechno to začalo v neděli ve dvě ráno, šestý den po termínu, kdy mě nějak začalo pobolívat v zádech. Spát se mi nechtělo, tak jsem vstala, pustila telku...a zjistila, že se ta bolest v zádech občas vrací. Ale nic pravidelného, takže jsem si myslela, že jde o posly, které jsem do té doby neměla tu čest poznat. 🙂 Několikrát jsem byla ve sprše...a nakonec to dopadlo tak, že už bylo devět ráno a já tady diskutovala s holkama, jestli teda jako rodím nebo ne 😀. Bolesti se objevovaly pořád nepravidelně, někdy silnější, někdy slabší, třeba 3x po 5 minutách, pak 15 minut pauza, pak několikrát po 7 minutách, pak zas po 5, pak po 10...a nic hrozného to rozhodně nebylo. Kolem jedenácté mě holky přesvědčily, ať teda jedem 🙂
Zaparkovali jsme před porodnicí a já si připadala jako naprostý idiot, protože posledních asi 30 minut jsem neměla jedinou kontrakci 😅 ... věci jsme ještě nechali v autě s přesvědčením, že mě vyšetří a pošlou domů (nebo do blázince 😉 ). Nicméně po vyšetření mi dr oznámil, že jsem otevřená na 3 cm!!! Tím mi teda udělal neskutečnou radost 😵 Převlíkla jsem se, PA mě oholila, dala klystýr a šup se mnou na porodní box.
Kontrakce se stále objevovaly docela nepravidelně a pořád to byla velká pohoda. Pak za mnou zas přišel dr, vyšetřil mě a řekl, že jsem na 3-4 cm a....najednou se všechno změnilo. Už jsem z toho porodního lůžka nevstala. Z ničeho nic se mi udělalo hrozně špatně, mdlo, na zvracení, všechno se se mnou točilo a celá jsem se na té posteli třásla. Dr mi praskl vodu, začaly silnější kontrakce, ale nejhorší byla ta nevolnost a slabost, kterou jsem měla pořád, během i mimo kontrakcí. Když mě takhle dr uviděl, doporučil epidurál, abych to do konce vydržela. Neměla jsem v úmyslu rodit s epidurálem, ale odmítněte to v té chvíli 😉 Takže mi vzali krev a za hodinku přišla dr s epidurálem, na který jsem se neskutečně těšila. Píchla mi ho a - nezabral. Vůbec žádná úleva, naopak kontrakce zesílily. Cítila jsem se neskutečně vyčerpaná a převalit se z boku na bok představovalo opravdu velké vypětí 🤐 . Ale naštěstí jsem se poměrně rychle otvírala, a pak už jsem byla na těch 10 cm, ale mimi ještě nebylo pořádně sestouplé...no bodejť by sestupovalo, když jsem posledních 5 hodin jenom vyčerpaně ležela na lůžku...Opravdu bych byla hrozně ráda vstala, ale prostě to nešlo, měla jsem silný pocit, že pokud změním polohu, buď omdlím nebo se pozvracím, nebo oboje 😖 ... Už jsem z těch kontrakcí byla docela hotová, kousala se do prstů a vůbec o tom nevěděla 😝 (další den jsem je měla oteklé s červenými otisky).
Pak jsem konečně ucítila nutkání tlačit a to už fakt bylo o něčem jiném. Musím se pochválit, docela mi to šlo 😉 Sice to trvalo dost dlouho, žádné dvě zatlačení a mimi venku, to rozhodně ne, tlačila jsem asi tak 40 minut, ale ve srovnání s kontrakcema to byla úleva. A v 18.50 konečně poslední zatlačení a moje zlato bylo venku s mírama 3140gramů a 48 cm a řvalo jako tur 😵 😵 😵
Sice mě dost nastřihli a zašívání nebylo nic moc, ale když víte, že už to nejhlavnější je za váma... 😉 Cítila jsem velkou úlevu, ale ta moje slabost dál přetrvávala, při převozu na pokoj jsem dvakrát omdlela a celý ten další den na mě šly mdloby, když jsem vstala a chtěla jít třeba na záchod 😒
Musím říct, že velikou oporou při porodu mi byla, kromě MP, taky "skoroporodní asistentka", studentka, která se mnou byla CELOU dobu a celou dobu mi masírovala záda...neskutečně mi to pomáhalo, MP mi dodával sílu psychicky a ona fyzicky 🙂, vůbec nevím, jak bych to bez ní zvládla...a když si vzpomenu, že jsem původně nechtěla studenty u porodu 🤐 🤐
Bylo to před týdem a já pořád s úžasem koukám na svou princeznu a nemůžu uvěřit, jak je krásná a dokonalá a naše 😵 😵 😵 Hned po porodu jsem si říkala stačilo a nikdy víc, ale to je už zapomenuto a šla bych do toho znovu...i když mi všechna moje poctivá příprava a studium všech úlevových poloh při porodu a snaha o přirozený porod byla úplně k ničemu 😀

janinininka
18. lis 2007

Hanelka, gratuluju!! 😵 A přeju vše nej vám oboum!! 😉

r.o.s.s.i.b
20. lis 2007

Ahojky,Jak tak všichni píšete,jak to šití bolí,začínám se bát,to nepíchají injekci na umrtvení?? 😅

valeriedlouha
20. lis 2007

ahojky tak se vám jdu taky svěřit s našim porodem. termin sme měli 11.9.07 ale to se nic nedělo a dr. mi rikala že se zatim k porodu nechystám.musim se přiznat že sem stoho byla docela špatná na miminko sem se uz hrozně těšila a už mi taky nebylo dobře sotva sem se stím břiškem valila a všechno mě bolelo a tlačilo ,ale to určitě všechny co ste maminkama znáte.takže 16.9. sme si s manželem a kamarády šli sednmout do takové venkovní hospudky bylo ještě pěkné počasí dala sem si džus a dobře se bavila. k večeru jsme šli domu já se osprchovala koukla na telku a šla sem si ještě číst do postele asi v pul jedenáctý sme šli spát.usla jsem jen na chvíli vzbudili mě takový slabý křeče v břiše tak sem šla na záchod myslela sem že se mi chce na velkou aqle ono nic najednoun bolest přešla tak sem se zvedla a chtěla si jít zase lehnout jenže sem cítila jak mi neco teče po nohou.vrátila sem se na záchod a zjistila že mi praskla plodová voda.v tu chvíli sem se docela lekla tak sem šla zbudit manžela a vyjeli sme do porodnice bylo 23:45 hod.první stahy sem dostala v aute ale byli slabý cca po 5 minutách.na příjmu v porodnici mě poslali na vyšetření kde sem musela podepsat fůru papirů podstoupit monitor a potom vyšetření kdy mi pan doktor oznámil že sem otevřená na 2 cm, a že nás teda i s manželem pošle na porodní pokoj.rodila sem v nové porodnici v Plzni takže kdyz nas odvedli na pokoj tak em čučela bylo to tam pěkný velká postel nový porodní křeslo a vlastní sprcha a záchod který sem ocenila nejvíce.takže kontrakce postupem času bylz silnejší a častější tak sem hopsala na míči a skoro pořád byla ve sprše manžel mi hodně pomáhal byl mi oporou.ve čtyři ráno mi řekli že sem otevřená na 5 cm a že to za cvili budu mit za sebou jenže když tam přišli asi kolem osmi rano a prohlídli mě a to už mi nebylo dobře tak mi řekli že sem se přestala otevírat a musí mi dát kapačku.když mě napíchli tak mi začali už tak silný stahy že sem myslela že to snad nikdy neskončí od devíti sem měla uz potřebu tlačit ale řekli mi že to mám ještě vydržet abysch se zbytečně nepotrhala.V 10 hod, mi konečně povolili začít tlačit ležela sem na tom porodním křesle a manžel stál vedle mě a držel mi nohu a radil mi kdy mám tlačit. V 10:36 se narodil náš malý zázrak byl to ten nejkrásnější zažitek který žena může mít.porodila jsem chlapečka kterého jsme pojmenovali Daniel mel 52 cm a 3,63 kg.byl to nádherný pohled vidět manžela , který držel v náručí to nejcenější co mám.myslela jsem že už to mám zdárně všechno za sebou jenže by nechtělo vyjít lůžko čekali asi půl hodiny a pak me dali pod narřkozu aby mi ho mohli vyndat a zašít mě.po 20 min. už mě budili a nechali nás s manželem osamotě.
závěrem bych chtěla říct že porod bolí a to hodně ale maminky který čekáte miminko nebojte se toho ale skuste si to užít protože na tyhle chvíle budeme spomínat celý život.chci poděkovat manželovi za to že tam byl a byl mi oporou.on a Daneček sou moje největší štěstí.

kaceenka81
21. lis 2007

r.o.s.s.i.b-já byla díky kleštím šitá snad i na zadku a šití mě teda nebolelo vůbec 😕

katarina82
21. lis 2007

r.o.s.s.i.b- píchjaí něco na umrtvení, ale trochu to štípe. Teda mě to štípalo, ale nic hroznýho 😉 Spíš to bylo nepříjemné, než "bolavé" 😉

janinininka
21. lis 2007

Val- gratuluju, ať jste oba stále zdravý 🙂

zdencab
22. lis 2007

Neda mi to a taky se podelim o muj zazitek z porodu.
Mela jsem termin 29.5.07. V noci z 27.na 28. mi zacaly prvni kontrakce cca po dvaceti minutach.Ted zpetne to nebylo nic moc, ale to nedalo spat.Rano jsem vstala sla jsem se osprchovat, ze to jako uspisim nebo zastavim, ale nic moc se nedelo..kontrakce stale po dvaceti minutach.Odpoledne ce to zacalo pomalu zkracovat na deset minut.Segra mi poradila balon. Sla jsem na nej hopsat mezi kontrakcema to bylo fajn ale pri kontrakci to bylo priserny balon musel okamzite z dohledu.Chodila jsem do sprchy ale v nicem to nepomahalo.Manzela jsem vecer poslala spat s tim ze az se to zkrati na 5 min.pujdu ho vzbudit.V deset vecer se mi uvolnila hlenova zatka a kontrakce se pohnuli.Postupne se interval zkracoval a ve ctyri hodiny rano jsem s manzou vyrazili do Motola.Dojeli jsem tam a po zazvoneni na zvonek se moje kontrakce absolutne vytratily.Byla jsem otevrena na 5-6cm.Udelali mi monitor a tam nic nebylo. Sestra hned co tam delam kdyz se nic nedeje ale domu me neposlali jen manzu.Me napichli antibiotika a poslali vyckavat kontrakce.Dali me na pokoj kde byli dve ustlane postele a rekli at si nikam neleham, ze to nebudou znova stlat.Po dvou bezesnych noci jsem byla uplne hotova.Nakonec jsem si lehla a samozrejme dostala sprdunk.Nasledovalo par vysetreni po kterych se nic nedelo. V poledne prisla sestra jestli nechci aspon polivku kdyz uz me tam maji.Byla jsem hladova a vycerpana s predstavou ze to nejhorsi je stale predemnou.V pul treti mi p.asistentka dala klistyr a se slovy ze jeste nevim co to ty kontrakce jsou me poslala na sal, ze mi teda pomuzou.Uplne jsem se zdesila, ze to co jsem do ted prozivala bylo jen zlomek toho co me ceka, ale nic horsiho se uz nedelo.Prijel manzel a cele to zacal prozivat se nmou. Praskli mi vodu a dali provokovacku.Kolem osme vecer jsem byla uplne otevrena a mala stale ne a ne sestoupit.Honili me stridave do sprchy a na balon. Byla jsem ospala, hladova a totalne vycerpana.Kontrakce jsem mela po minute a musela jsem zacit tlacit abych mimco dostala do tech spravnych partii.Stale nic.Nakonec v jedenact vecer prisel Mudr.Horak a vyrkl ortel: ze me uz nebudou trapit a ukonci to.Odvezli me na sal a mezi kontrakcema se strefovali do patere kvuli epiduralu.Nakonec se Viktorka narodila 15min po pulnoci.Pri tom celem porodu jsem ztratila skoro litr krve. Cele to melo dohru kdyz me par dni po porodu strasne bolela hlava. Zjistili ze mi tece misni mok, a ze to museji zazaplatovat. To znamenalo vzit mi krev a dat ji do patere presne do mista kde me pichali epidural.Anesteziolog u toho vtipkoval, ze se asi netrefi protoze se mu klepe ruka...fakt humor na miste.
Rekla bych ze ten den porodu byl urcite zatim ten nejhorsi jaky jsem dosud mela, ale kdyz se podivam na Vikcu tak vim ze to urcite stalo za to.
I pres to celodenni trapeni vim ze priste, pokud nejake bude, budu opet rodit v Motole.

janinininka
22. lis 2007

Zdenco- gratuluju, 😵 bylo to dlouhé, ale máš svojí holčičku 😵 .ale nechovali se moc pěkně teda, že by to museli znovu stlát, takhle když to píšeš, tak to zní hrozně teda, ale ještě že vše dobře dopadlo a malá hezky určitě roste, přeji do budoucna vše nej!! 🙂 😉

liaa
22. lis 2007

Zdeni-to je ale strašné!!Ne Ty!!Ty jsi byla nadmíru statečná!!!Ale ten přístup!!!To je prostě hrozné!Já nemám slov.Jsi dobrá,že jsi schopna se tam vrátit..Mě by už tam nikdo nedostal.A jak řešili tu ztrátu krve???

dask
23. lis 2007

Tak i já jsem se rozhodla, že se s vámi podělím o zážitky z porodu.
Termín porodu jsem měla 9.9. Datum se mi moc líbil 🙂 Poprvé jsme do porodnice vyrazili 5.8. (35tt), začala jsem krvácet. Nic mi nebylo, ale Dr. Říkal, že by se mohl rozběhnout porod. Mimčo jsme nakonec přemluvili ať ještě vydrží. Při propouštění jsem řekla, že přijedeme za měsíc 🙂 A skoro jsem měla pravdu.
4.9. jsem v 17 hod vyrazila do Prahy na sraz s kámoškama z práce. Když jsem zaparkovala a vylezla z auta, tak jsem ucítila takové šplouchnutí. Podívala jsem se a měla jsem mokré džíny. Sraz jsem odvolala, vypodložila se igelitkami a vyrazila k domovu. S manželem jsme se sešli na benzině, protože v autě bylo málo nafty. Porodnici máme 50km od domova 😉 Doma jsem se osprchovala, umýt hlavu mi manža zakázal, vzali jsme tašky a vyrazili jsme směr KolínPodotýkám, že mě nic nebolelo, jen ze mě tekla plodová voda.
V porodnici mě přijali v 19 hod. PA mi řekla, že to bude na dlouho, protože jsem otevřená na 2cm a nemám bolesti. Ráno mi porod vyvolají a tak odpo prý bude mimčo na světě. Manžel odjel domů. Já se ubytovala a poslouchala 2 hekající holčiny vedle na pokoji a brekot mimča na sále. Napsala jsem pár SMS, zavolala manželovi.
Každou hoďku přišla PA na kontrolu, nic se nezměnilo. V 22 mi řekla, ať se vyspím, že ráno na to půjdem. Šla jsem se osprchovat a když jsem se vrátila, tak jsem začala cítit tlak v břiše. Za chvíli zase. Nic hrozného, ale spát se nedalo. V 23 přišla PA a řekla jsem ji, že mám kontrakce po 5 min. Moc mi nevěřila. Vyšetřila mě a řekla, že už jsme se trochu hnuli, ale je to teprve na začátku. Až budou kontrakce po 1 min., mám na ni houknout. O půlnoci se přišla podívat. Kontrakce jsem měla po 3 min, ale pořád mi to nepřipadalo taková hrůza. Prohlédla mě a že prý ať zavolám manžela, že už budem za chvíli rodit, že prý to jde rychle. Byla jsem otevřená na 6cm. Manžel dorazil v 0:45. Byl dost ospalý,sesunul se na židli a řekl mi, že se mnou na sál nepůjde, že to nezvládne a usínal dál 😝 . Bylo mi to jedno, chtěla jsem ať mi měří kontrakce (na hodiny jsem už neviděla) , ale řekl jen začátek a tím to končilo. Vzdala jsem to a cestovala po pokoji dál. V 1:30 se mi už zdálo, že mám kontrakce pořád. Poslala jsem manžu, ať jde pro PA. Ta přišla a řekla, že je vše připraveno a ať si přeběhnu na sál. Běh se nekonal, ale na sál jsem se došourala. Ptala se manžela, jestli jde taky. Ten překvapivě řekl, že jdeNa sále na mě čekala už Dr. PA mi řekla, až budu mít nucení tlačit, tak na to půjdem. Dvě kontrakce jsem zvládla normálně a pak už se mi tlačit chtělo. No, tlačila jsem úplně blbě a tak jsem si užila další 4 kontrakce (hlavně, že jsem chodila na předporodní kurz 😒 ) a mezi tím jsme si s Dr. i PA povídali. Pak mi PA řekla, že mi pomůže a při další jsem dobře zatlačila a ve 2.22 jsme uslyšeli ten nejhezčí křik na světě. Adámek vážil 3,15kg a měřil 50 cm. Manžel šel měřit, vážit a fotit. Placenta vyšla skoro sama. Dr. se mě pořád ptala jak mi je. A já, že dobře. Pak doběhla a přiběhla s jinou Dr. Manžel donesl Adámka, ale hned je oba poslali pryč. Dr. mi řekla, že dost krvácím a dají mi něco do žíly. Vše se zklidnilo a manžel mohl zase ke mně. Celé šití trvalo hodinu, jsem manžela držela za ruku a povídali si. Pořád jsem nemohla věřit tomu, že už jsme rodina 😀 Na sále jsem zůstala 4 hodiny, aby mě měli pod kontrolou. Adámka mi přinesli hned jak jsem byla na normal pokoji. Nemohla jsem se vynadívat.
Porod bolí, ne že ne, ale představovala jsem si to daleko horší a i kdyby to horší bylo, tak není nic hezčího než slyšet křik toho malého drobečka 🙂 Určitě to za to stojí.

zdencab
23. lis 2007

to Liaa: Celej pobyt v porodnici jsem byla na kapackach. Ja jsem vubec byla extrem...vsude sama hadicka. Mela jsem jeste 4dny po porodu vyvod z bricha (porad ze me tekla nejaka necistota) a k topmu jsem byla jeste cevkovana. Fakt exot, kdyz jsem sla na jidlo tak jsem si sebou porad nosila pytlik s moci a kyblik s "hnisem".Paradoxne i pres to vsechno jsem sla domu paty den od porodu jako kazda jina zdrava mamca po cisari.
I pres ten soileny den na porodnim sale musim rict ze byli vsichni strasne mfajn, teda az na tu jednu "kravu" porodni as.

krista
26. lis 2007

Dask hezky popsáno 🙂 Jsi šikula - i manžel, že tam nakonec s tebou šel 😵 Gratuluju k Adámkovi 🙂

Zdeni jsi taky dobrá, to bylo teda něco!

liaa
26. lis 2007

Zdeni-koukám že někdo si to umí vybrat se vším všady 😕 🙂
Si statečná!.-)

evi3
27. lis 2007

Holky, vsetky ste statocne, ja sem pridam nieco, aby sa cakatelky nebali 🙂.
Cele tehotenstvo bolo bez problemov, az na posledne 3 tyzdne, ked sa mi zdvihol tlak, vyzeralo, to , ze mimco uz moc nerastie a ku koncu bolo hranicne malo plodovej vody. Takze v piatok som bola v poslednej poradni ( hlenova zatka uz odchadzala tyzden ale nic sa nedialo) a mala som prist na kontrolu v nedelu (den pred terminom). V nedelu rano o deviatej som tam bola, dr. ma prezrela, ze "na dva" a sla som na prijem. Okolo obeda prisla aj so sestrickou na izbu, ze skusime oxytocinovy test a ze uvidime. Tak sme skusili. Okolo druhej nieco zacalo, netusila som, ci to je "ono", alebo mam vetry. Tak som cakala, ci sa to bude opakovat. Bolo to ono, po 10 minutach asi hodinu. Potom to preslo priamo do intervalu 4 minuty, co som nahlasila sestricke, skontrolovala ma, stale na dva. Zacali sme tocit monitor, asi o 15 min. tam bola doktorka, skontrolovala ma a hlasila na styri a sli sme o poschodie nizsie do porodnice na pripravu a volala som manzelovi, aby dorazil. Bolelo to uz celkom dost, ale stale sa to dala zvladnut pomalym dychanim. PA ma oholila, co mi bolo teda uplne jedno, kontrakcie uz boli jedna za druhou, praskla voda, opat kontrola uz to bolo "na sedem, klystyr uz nestihneme, pripravte sal", sucasne ako som sa stverala na stol, zatahovali na sale zaluzie aby nas nebolo vidno 🙂 . Dolahla som "na devat", s pripojenim monitora "branka zasla" a tlacime. Sonicka vykukla 18:23, dlha 47,5 agpar 9-10-10 ale hubenou 2100. Dnes 10-ty den, sme doma s 2300 a papat nam chuti.
Pocas tehu som rozmyslal o epidurale, myslim, ze by som nemala sancu ho stihnut..

janinininka
27. lis 2007

Gratuluju evi!! 🙂
Čerstvý zážitek 😉 Koukala jsem že Sonička měla hezké Apgar skore, prosímtě a kdy se pouští z porodnice, když má malá takhle málo, je nějaká hranice?Museli jste přibrat těch 200g? Já pocházím z dvojčat, a když jsem se narodila, tak jsem měla 1,80kg a přítel 3,50kg, takže si myslím, že mi taky nebudeme velký, tak kdyby něco, abych to věděla předem!! 😉
O epi přemýšlím taky, a jestli to bude hrozný, tak si ho dám, nesnáším bolest, i když možná záleží jaká bolest to je, bojím se u zubaře, to mám fobii a dávám si injekci, zrovna dneska jsem tam byla a zubařka si dělala srandu, jak budu rodit, ale každá bolest je jiná, že, a takhle vím, že mě čeká ten nejkrásnější výsledek, který stojí za to!! 😵 😵 😵

evi3
27. lis 2007

Ja som sa bala, ze nas tam budu drzat do 2,5 a tiey som netusila, ze nam to tak dobre pojde. Setra na nedonosencoch hovorila, ze uyz nie je min.vaha, ale skor ako dieta prosperuje, ci sa pyta o jedlo, a ci vobec pribera.

Těhotenský newsletter

Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu

Zjisti víc o svém těhotenství: Těhotenství týden po týdnu. Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.


Modrý koník ti poradí v každém trimestru.
Zjisti víc o prvním trimestru.
Zjisti víc o druhém trimestru.
Zjisti víc o třetím trimestru.
Jak se zjišťuje pohlaví dítěte?.
Důležitá jsou různá vyšetření v těhotenství.
Určitě tě nemine 3D ultrazvuk.
Nebo také screening v 1. trimestru.
Někdy se může objevit i streptokok v těhotenství.
Závažná pak je preeklampsie.

Nenašla jsi odpověď na svou otázku?Zeptej se ve fóru