Jaký byl porod

marki
10. kvě 2006

Ahoj kočky, to, co teď napíšu, se týká mého prožitku z porodu. Hned na začátku musím napsat, že se nemáte čeho bát, a že ym ženský vydržíme úplně všechno... 😉

Náš Kryštůfek se narodil 02.05.06, takže zážitky jsou ještě čerstvé. Ale od začátku.....

Už z neděle na pondělí (tj. 01.05.06) jsem skoro celou noc nespala, protože mě navštívili poslíčci....břicho mě bolelo v nepravidelných intervalech po dvou hodinách, pak hodina klid, a pak to zase na dvě hodiny přišlo...prostě celou noc jsem byla vzhůru, ale nějak jsem cítila, že to ještě nebude ono.... 😲 Ale pro jistotu jsem tu noc vařila manžílkovi na druhej den oběd...polívku, maso a brambory.-....stejně jsem nemohla spát...

Celej den už to bylo takový nijaký...a odpoledne, když jsme šli s Jožíkem (mým manželem pro nezasvěcené) na procházku, tak jsem si odskočila do nemocnice, aby se mi podívali na mimčo....řekli mi, že buď můžu jít domů, že to klidně může přijít za 3 hodiny nebo za 3 dny----prohlásila jsem (a všem to doporučuju), že radši půjdu domů (i když, my to máme do nemocnice 5 minut autem, že 🙂 )...navečeřela jsem se, dala jsem si teplou lázeň, pak jsme s Jožíkem hráli hry,,,,,,a pak přišel večer, já seděla u PC a psala tady na beremese....a v tom na mě přišly první kontrakce.....takže jsem si je začala zapisovat....a byly pravidelný....a hlavně úplně jiný než ty všechny předtím....prostě mě bolelo v podbřišku, jako když to máte dostat, ale ta bolest neustává.....takže jsem se uchýlila do ložnice, kde jsem poklečmo k naší posteli začala vydýchávat...po 20 minutách za mnou přišel Jožík a pochopil situaci, na nic se neptal, chytil mě za ruku a hladil po zádech.....tohle všechno začalo ve 20:45 h a do 23.00 h jsem to vydržela....pak jsem si řekla Jožíkovi o vanu, ale na tu jsem už neměla náladu, takže jsem se osprchovala a naznačila Jožíkovi, že si jedeme pro mimčo, že už to nemůžu vydržet....kontrakce byly po 4 minutách,,....po cestě, která nám od baráku až do pátého patra porodnice trvala 21 min, tak jsem je měla celkem 5 x.....musela jsem se vždycky zastavit a vydýchat....

v porodnici nás přijali s úsměvem, byla tam stejná paní doktorka jako při odpolední kontrole.....takže jsem ležela kvůli křivce asi půl hodiny, což bylo hrozný, když se při kontrakcích nemůžete procházet.....pak přišel na řadu klystýr, což je naprosto pohodová věc, naopak vám pomůže se uvolnit.....(tam jsem teda manžílka nebrala)......potom jsem šla rovnou do sprchy, kde mě mnažílek osprchovával.....postupně jsem si přidávala teplou vodu....a tady, i když masírovaná vodou, tak si tenhle okamžik, kterej pro mě představoval věčnost, pamatuju jako nejhorší z celýho porodu.....ta bolest, tak se nedá popsat....ale celou dobu jsem si říkala- bude hůř, holka, bude hůř.....pak mi dovolily jít na gauč, kde si mě ale jen prohlídly a řekly, že už jsem hodně otevřená a že už to nebude dlouho trvat....což se nádherně poslouchá a dodá vám to spoustu energie...takže jsem šla rovnou na sál...detaily už popisovat nebudu, na stole jsem vystřídala polohy na boku i na zádech, a pak mi doporučily stoupnout si za stůl a tlačila jsem v podřepu....zezadu mě přidržoval Jožík a bylo to super, protože jsem se nádherně uvolnila.... 😉

Nakonec ta finální fáze, kdy jsem tlačila s nohama na koze trvala 20 min a to halvně proto, že mám úzkou pánev....ale tohle už vůbec nebolelo, jen posloucháte, co se děje kolem...protože mně slábly kontrakce, a tak jsem se začala bát o mimčo....jak jsem tlačila, tak vždycky vykouklo kousek hlavičky a zase zalezla....tohle se opakovalo asi pětkrát, byly tam kolem mě už čtyři lidi....+ Jožík a ti všichni se nám snažili pomoc....nakonec mě musely nastřihnout a mimouš byl na světě....tak nám řekly, že je to kluk.....a Jožík běžel za ním, aby viděl, co všechno se děje.....a pak hrdě kráčel po sále, zatímco mě zašívaly....40 minut....a to mi bylo všechno jedno....věděla jsem, že je mimouš v bezpečí a tak jsem zápasila s paní doktorkou, která mě zašívala...sice jsem dostala injekci na umrtvení, ale asi to nepomáhá...mně teda určitě ne....ale nevadí...když mě zašily, tak jsem šla za těma svýma chlapama do tzv. obýváku, kde jsme v klidu pobyli první minuty našeho štěstí....a to bylo opravdu super....ten klid a očuchávání miminka....a pak jsem musela po hodině se osprchovat a šli jsme na pokoj.....a tím skončil náš nejkrásnější den a zážitek, který jsme s Jožíkem zažili....

mějte se hezky a ničeho se těhulky nebojte, každý porod je jiný, ale všechno stojí za ten okamžik, kdy vidíte svoje miminko na světě...a hrdýho tatínka u toho....bez něho by to nebylo ono....a jeden druhýho si vážíme ještě víc..... 😉 a na bolest rychle zapomenete----

dobrou MArkí a Kryštůfek

terak
10. pro 2010

@bubbles Spis bych rekla, ze musis jen popravde nahlasit, kolik vazis, aby ti anesteziolog neslehl nejakou malou davku. Jinak mi to prijde jako blbost, protoze je hodne holek, co mely normalni vahu pred porodem a v tobe porodu pres 100 kilo.

bubbles
11. pro 2010

dakujem 🙂

pomfrita
12. pro 2010

Tak to máme konečně za sebou 🙂). Kontrakce začaly 3.12. ve 23:00. Zrovna jsem si šla lehnout, ale nějak mi nešlo ležet 🙂, to už mi začínalo být divný, tak jsem si trochu poskákala na míči a zase zkusila postel…fakt to ale nešlo. Jelikož u prvního mimča mi porod začal tak, že jsem od tří od rána lítala na wc s průjmem, nezdálo se mi to, páč tentokrát jsem měla zácpu 🙂). Stejně jsem ale začala měřit...a kupodivu byly kontrakce celkem pravidelný. Ještě to bylo celkem v pohodě, dalo se to rozdejchat, tak jsem poslala manžu spát a čuměla v telce na jakousi věštírnu. Ve dvě ráno už to začlo bolet víc, tak jsem ho radši vzbudila a poslala pro babču, aby nám ohlídala prcka. Kolem čtvrté jsme vyrazili směr porodnice. Když jsme tam přijeli, byla jsem příjemně překvapená, že nikde žádné auto, ale jen do té doby, než jsme na dveřích objevili nápis, že od 3. do 4.12. je porodnice zavřená a že berou jen na vyšetření a posílají jinam 😀. Vzali mě teda aspoň na monitor a vyšetření. Byla jsem na dva prsty a na monitoru docela slušný kopce, ale dalo se to ještě jakž takž prodýchat. Po hodině na monitoru mě vyšetřili znovu a furt dva prsty, což bylo jasný, páč vleže a v klidu se asi otvírat nebudu. No nic. Pak přišla doktorka a poslala mě domů s tím, že mám přijít v deset ráno, až budu mít kontrakce po třech minutách nebo při odtoku vody a do zprávy napsala větičku, že se „t.č. o porod nejedná“. To mě teda trochu naštvala, páč jsem měla streptokoka a antibiotika se mají dát tak čtyři hodiny před porodem a taky, že mě poslala domů jako druhorodičku – u prvního porodu jsem taky přišla na dva prsty otevřená a za další dvě hodiny jsem byla na sedm. Ale na druhou stranu se mi nechtělo trávit čas na nějaké hekárně, tak jsme teda kolem páté valili zpátky domů. Už cestou mi začalo být hůř a hůř. Doma katastrofa, kontrakce sice tak po sedmi minutách, ale zato dlouhý a děsně bolestivý. Jediný, co mi trochu pomáhalo, bylo chodit nebo sedět na záchodě. Byla jsem ale hotová, páč jsem byla celou noc vzhůru…no, ale pochodovala jsem a pokaždé, když jsem šla kolem balkonu, chtěla jsem skočit a každou chvilku jsem řvala, že chci císaře. Bylo to fakt děsný, u prvního jsem tohle nezažila. A teď už taky vím proč – skoro všechny doby porodní jsem si odbyla doma 🤐 . O půl devátý jsem byla zralá na blázinec, tak jsme vyjeli zase do porodky, ovšem mezitím se probudil náš malej, tak jsme ho ještě museli hodit k dědovi, páč babi už musela odejít. Na příjem jsem dorazila v 8:45 a hned jsem hlásila, že monitor už nedám, že chci okamžitě něco na bolest. Vyšetřili mě a začal mazec – 10prstů a zašlá branka, antibiotika nestihnem, klystýr nestihnem, rychle převlíct a na sál. Vyfásla jsem nadstandard, asi byl jedinej volnej, měli totiž fakt docela frkot. Přišel mladej sympaťák a asistentka, okoukli mě a že jdeme na to. Doktor si sedl k počítači a páčil ze mě ještě nějaké Info a že si prej mám přitlačovat 😨 😅 ). To jsem zařvala, že jak jako přitlačovat, ať jde hned ke mně, že sama nechci 😀 . Tak teda šel, asistentka taky a už jsme tlačili, jenže manža furt nikde. Chudák se byl převlíknout, pak zvonil, ale nikdo mu neotvíral, no ale nakonec ho pustili, ale to už jsem teda tlačila. Marička vykloukla v 9:05, tedy 20 minut od příjezdu do porodky. Šití i placenta bylo úplně v poho, oproti prvnímu porodu, kdy mě nastříhávali a šití bolelo jako prase. Tentokrát jen dva stehy vlevo, dva vpravo a dva uvnitř a fakt to skoro nebolelo. Tak to byl můj porod, teď už jsme všichni doma a těšíme se z malé 😵 ). Rodit bych už znova teda fakt nechtěla, ale takového malého králíčka, kterého mám teď doma, toho bych ještě chtěla, tak uvidíme 😅 ).

imzadi
14. pro 2010

super, konecne zas dalsi prispevek🙂 mam tohle tema rada, ale uz se sem moc nepise 🤐

@pomfrita zajimavej porod, kazdopadne gratuluji k vysledku!! takze rikas, ze prozivat to doma je mnohem horsi?

deeniisa
14. pro 2010

@ivet jj ten muj to tak mej taky,a nazor zmenil hned jak ho poprve ucil-kdyz si hral na kopanou u me v brisku 🙂 to bylo poprvi kdy se kvuli nemu rozbrecel 🙂 pak jeste pri porodu a tet uz se vsichni jen smejeme jak roste..... 😀

nikka.vo
14. pro 2010

Těhotenství uteklo neskutečně rychle a den D se najednou strašně blížil. První dítě jsem rodila akutně císařem a strašně moc jsem si tohle těhotenství přála, abych měla možnost rodit přirozeně, za prvé kvůli následné rekonvalescenci, ono starat se o dvě děti po císaři asi není žádný med, potom (a to hlavně proto), abych zažila klasický porod, měla bych jinak pocit, že jsem o něco vzácného ochuzená. O to, co můžeme zažít jen my, ženy. 😵 Takže v těhotenství bylo všechno v naprostém pořádku, já podle doktorů čekala vytouženou holčičku (doma mám 3.letého raubíře). Abych šla k porodu s větším sebevědomím, tak jsem si koupila EPI-NO na procvičení hráze, cvičila jsem a doufala, že ještě ke všemu snad porodím bez nástřihu. Bylo 4.8.2010 - dva dny do termínu. Byla jsem v třetí poradně v porodnici. Nejdřív na váhovém odhadu miminka, to kvůli případným komplikacím při přirozeném porodu, kdyby bylo miminko větší, musela bych opět na sekci. Odhad byl přes 3700g, byla jsem malinko v šoku, měla jsem totiž od svého gynekologa slíbeného drobečka 😀 Celou dobu bylo miminko menší, syn po porodu též drobeček... no nic, říkala jsem si, že to nějak zvládneme. V ordinaci si teprve ten den paní doktorka ,,všimla" že jsem po sekci a že bych měla docházet do rizikové ordinace. Prohlédla mne, nic příjemného, ale ani hrozného. A šup do rizikové, kde čekalo jakési ,,konzilium" , skládající se ze tří doktorů. Tam se rozhodne co s náma bude dál.

Moc mě nepotěšili, prý je malá docela kobliha, nechají mě přenášet maximálně týden a pokud se porod sám nerozjede, půjdu rovnou na sekci, jedině snad, kdybych za týden přijela s příznivým nálezem, tak je možné zkusit porod vyvolat. Jenže já byla stále jen pro špici prstu otevřená, hrdlo bylo totálně nepřipravené k porodu. Trochu mě popadla panika. Pan doktor mě též prohlédl, též to bylo nepříjemné, ale budiš 🙂

No a vyjdu si tak z ordinace a začalo mě bolet břicho. Říkala jsem si, že psychika zahrála a já mám poslíčky. No a oni ti poslíčci nějak sílili, večer se přidala bolest do zad a kolem půlnoci byla bolest pravidelná. Áááá, naše holčička se zalekla doktorů a poslušně se hlásí na svět sama, pomyslela jsem si. No tak jsme kolem druhé vyrazili. Bohužel nález jsem měla stejný jako pár hodin předtím v poradně, kontrakce celkem silné ale ještě jsem neměla potřebu prodýchávat. Roberta poslali domu, mě si nechali jen proto, protože kontrakce byly podle monitoru silné a radši kvůli jizvě ať jsem pod dohledem. Šla jsem tedy kolem 4.ráno na čekatelský pokoj, kde jsme byly 4, které čekaly na porody. Všechny postupně odcházely, přicházely nové a mě už nebylo do zpěvu. Bolest byla už kolem šesté ráno po dvou minutách, ale soustřeďovala se do podbříšku, ne celého břicha, o to to bylo bolestivější, ale přitom monitor je moc nezaznamenával, jen menší kopečky. Vypadalo to, jako bych ,,hysterčila" zbytečně a bez důvodu. Jen pro informaci: U prvního porodu jsem zažila kontrakce po dvou minutách, než se šlo na sekci a byl to děs, ale furt menší, než tenhle porod, takže jsem měla možnost srovnání. Už jsem musela sakra prodýchávat, kontrakce sílily a prodlužovaly se, kdy jedna trvala přes 1/2 - 3/4 minuty 😖 Šla jsem kolem osmé ráno na prohlídku k doktorovi - nález furt stejný. Tak zase zpátky na pokoj. Další prohlídka kolem 12:00 Už jsem propadala panice a brečela jak želva. Prý jestli nemám čípek nějak upravovaný, že tak drží - ne, nemám ☹ Nález totiž stále stejný. kdo nezažil, nepochopí to zoufalství... Opět zpátky na pokoj, kde si vesele odcházely ženy rodit, jen já ne, bolesti k ničemu, přítel někde v autě před nemocnicí a já už v půlce dne bez sil. Dostala jsem injekci, která kontrakce buď zesílí, nebo se nic nestane, každopádně bych po ní mohla mezi kontrakcemi spát. Ha ha ha, říkala jsem si. No a ono fakt, usínala jsem, ale probouzet se každé dvě minuty bolestí, které vám kroutí palce na nohou, teda nic moc 🙂 Odpoledne kolem čtvrté jsem šla na další prohlídku, myslim si, že kdyby se nic nezměnilo, tak asi přistoupí na sekci, ale světe div se, hnulo se to a já byla na 4cm 😵 a šup na přípravnu a Robert mohl přijet. Jupííííííííííííí!!!

Cítila jsem první obrovskou úlevu, druhá přišla příchodem Roberta, třetí informací, že mi dají epidural a čtvrtá byla po píchnutí epiduralu kolem šesté hodiny. To už jsem kontrakce zvládala dobře a dalo se odpočívat. Po příchodu na porodní sál, kde kolem nás plakala čerstvě narozená miminka, jsme oba s Robertem plakali, protože jsme si uvědomili, že nejspíš i my tentokrát zažijeme takovou krásnou chvilku jako je narození dítěte společně, jak jsme si to přáli už u prvního porodu. Oba jsme byli strašně unavení, tak jsme odpočívali, jenže porod se pořád nehýbal. To bylo asi osm večer. Tak přišel na řadu oxytocin, aby byly kontrakce účinější. S epiduralem to bylo snesitelné, ale cítila jsem strašně nepříjemné tlaky na konečník nebo čípek, ono to nebylo poznat, nevim jak je to možné, prý jsem stále jen na ty 4cm a miminko je celkem vysoko, tak mi asi ty tlaky ani nevěřili. Bolelo to víc a víc a já při každé kontrakci musela Robertovi drtit ruku, ten tlak byl neskutečný, až to došlo tak daleko, že jsem měla potřebu tlačit, což nebylo k mému nálezu možné. Vždycky mě to úplně propnulo v zádech a ať jsem se snažila jak jsem se snažila, tak ze mě vždycky vyšlo sténání. Já, která se zařekla, že nebude u porodu hysterčit, ale tohle prostě vycházelo samo, nedokážu to popsat. Jediné co občas pomohlo, tak fuňet jak lokomotiva, ale ve většině případů bylo nutkání tlačit silnější a tak nějak samo tělo pracovalo a prostě jsem chtě nechtě tlačila, což samozřejmě bolelo, když neměla hlavička kam prolézt :-/ Bylo před půl desátou večer a přišla kontrakce kdy už mě to nutilo zatlačit fakt fest a najednou jsem cítila tlak na konečník. Tak jsme zavolali porodní asistentku, prohlídla mě doktorka a byla moc překvapená, že už jsem komplet otevřená. Její věta: ,,Chcete zkusit tlačit?" zněla jako rajská hudba 😵 Tak jsem hned jásala, že jooooo, chíííííí! 😀 A hned jsem tlačila. Doktorka překvapená rychlostí, jakou šlo miminko dolu, rychle připravovala s PA porodní lůžko. Pak přišlo na řadu už intenzivní tlačení a na 3 kontrakce bylo miminko venku, paní doktorka jen tak tak stihla nasadit rukavice. 🙂 Pocit nádherný, úleva obrovská, na tuhle chvilku jsme s Robertem čekali 21 hodin. Rob mě hned pusinkoval, obdivoval, slzel, já taky, byla to nádhera!!! No a byla to opravdu HOLČIČKA s mírami 3638g a 50cm, apgar samé desítky B-) Další krásná zpráva 😵 Díky Epi-no byla hráz neporušená, takže taky paráda, ale bohužel jsem měla poraněnou měkkou tkáň, což epi-no nemohlo spasit, měla jsem s tím problém už při cvičení. Ale byly to kosmetické, povrchové stehy, asi tři na každé straně. No a pak mi tedy šili čípek, protože jsem ho přetlačila, jak jsem měla to nutkání tlačit už delší dobu. Ale šití mě po porodu vůbec nebolelo a já běhala po chodbě jako laňka, mohla jsem sedět s nohou přes nohu úplně v pohodě B-)

Takže až na délku porodu a sílu kontrakcí mi vyšlo to co jsem si moc přála - rodit přirozeně, bez nástřihu, s epiduralem, s Robertem po boku a hlavně porodit ZDRAVOU holčičku 😵

Takže jsem neskutečně HAPPY ještě dnes!

katarina82
14. pro 2010

@nikka.vo Verunko kráááásnýýý, řvu jako želva 😵 😅 Zrovna dneska ráno jsem si říkala, že ani nevím, jak jsi rodila Labuťákovou 😀 A už je to tady 😎 Paráda 😵

nikka.vo
14. pro 2010

@katarina82 já to mám ve fotoblogu, ale vzpomněla jsem si, že jsem to už tenkrát chtěla napsat sem 🙂

katarina82
14. pro 2010

No jo, já teď koukám na tvoje fotky jen na FB... Musím koukat i sem 😎 Taky bych sem měla dát i druhý porod 🙂

imzadi
15. pro 2010

@nikka.vo normalen spisovatelka 😀 diky za to...ono to ma hodne holcin v albech, ale tady je to tak pekne vsechno pohromade a ruzne zazitky...ten Tvuj bych celkem i brala 😵

katarina82
15. pro 2010

Dobře, taky přidávám i druhý porod 🙂

Tak jsem se tomu nevyhla a i druhé těhotenství jsem přenášela. Termín jsem měla 7.března a když se furt nic nedělo, měla jsem nastoupit 15.března do porodnice s tím, že mi porod začnou vyvolávat...
V to pondělí, kdy mě přijímali na vyvolání, se mnou nic nedělali. Jen zkusili oxytocinový zátěžák, který mi nevyvoval lautr nic. Začala jsem se ládovat homeopatikama, co jsem měla, páč jsem jich měla dost a říkala jsem si, že když mi to budou vyvolávat, tak si je stejně asi nemám na co šetřit. Jo a ještě jsem si mačkala akupunkturní body, co mi poradil homeopat-bohužel teda až v ten den nástupu do porodky 😖 K večeru mi tvrdlo břicho pravidelně po deseti minutách a tak to šlo do jedenácti, kdy jsem šla spát. O půl druhé jsem se vzbudila s hnusnýma křížovýma kontrakcema po pěti minutách, šla jsem se osprchovat, nepomohlo, asistentka na mě koukla, řekla, že nález na prd, stejný jako při příjmu, takže pro prst a 1cm dlouhý, o ničem 😒 Takhle to šlo do pěti do rána, nález zase stejný, asi to bylo spíš poslíkovského typu ty bolesti nebo nevím, spíš takový, jako když si skřípnete nerv v páteři, střílelo mi to do kyčlí a tak , no nic.
PA, že mi teda zkusí zavést kousek té tabletky na vyvolání, jak den předtím rozhodla doktorka. Ptala jsem se, jestli to po té tabletě začne bolet a ona, že to teda jo. Tak mě omylo, páč po té noci jsem toho měla akorát tak a ještě při představě, že bude hůř a přitom vidina porodu v nedohlednu. Ona sama se totiž netvářila moc optimisticky, prý je ten čípek hooodně vysoko a prostě, že je to dost blbý ☹
Tak jsem šla zpátky na pokoj, kecaly jsme s holkama a pomalu se připravovaly na vizitu. Bolesti se mi z křížů po té tabletce přesunuly do břicha a tím se mi paradoxně moooc ulevilo 😵 , i když to furt bylo po pěti minutách.
V sedm byla vizita, doktorka-taková dost razantní, do mě brutálním způsobem hrábla , až jsem začala krvácet, řekla, že je to sice zavřený, ale čípek se vstřebal a že už mi teda nedají snídani, že to dneska spolu nějak doklepeme do zdárného konce 😎 Tak mi cca v 7.30 udělali klistýr. Po tom prohrábnutí mě bolel celý spodek a bolesti se zhoršily, možná i ten klistýr tomu pomohl, no a interval se zkrátil na tři minuty. Šla jsem sprchovat břicho, už přituhovalo.
V 8.00 mě PA vytáhla ze sprchy, že natočíme monitor. Řekla jsem jí, že už mě to bolí víc a že se interval zkrátil. Tak do mě koukla a že prý se to posunulo a jsem na 2-3 otevřená V tom přišla doktorka, zjistila stav a že prý píchneme vodu 🙂 Fakt se s tím nemazala 😀 Tak to už mi došlo, že asi fakt dneska porodím 😵 PA řekla, ať už zavolám Michala, tak jsem mu napsala, že má odvézt malou k našim a přijet za mnou, že to dneska teda bude... To bylo asi 8.10...
Hned po tom píchnutí vody začal samozřejmě masakr, kontra jedna za druhou, musela jsem fest prodýchávat, ale už to nepomáhalo 😒
Asi 8.40 nebo tak nějak před třičtvrtě mě PA odpojila z monitoru-jen tak mimochodem kontra se tam ukazovaly jen malinkaté , ale tentokrát mě to nestresovalo, páč o tom, že ty kontra mám tentokrát nikdo nepochyboval , no a že se pomalu přesuneme do porodního sálu. Jenže než jsem slezla začal tlak na konečník, PA na mě koukala že prý to trochu nevadí, jenže mi pak hned přišla druhá kontra a to už byl mazec, zatlačilo to hodně, tak teda do mě koukla a ono to bylo na 8 psrtů 😕 😵 Během půl hodiny 🙂 , takže prý na ten velký sál nedojdeme, že se přesuneme jen za roh, tam byl takový ten klasický komunistický sál 😝 😀 Na mě šla další kontra, tak jsem na ten stůl doslova vyskočila 😀 Oni ze mě měli prdel, že v takovém stavu tam skáču jakoby nic 😀 Mezitím přišla doktorka, musela jsem profunět další kontra a ona do mě hrábla. Pak řekla, že jestli teda chci zkusit zatlačit, tak při příští můžu, ale jestli to nepůjde, tak budu muset ještě pár dalších prodýchat a počkat. Tak jsem při další zatlačila, oni že prý super, že mám pokračovat 😵 Tak jsem tlačila zas, začala se klubat hlavička. Pak jsme čekali na další, v tom přiletěl Michal, nestihl se ani převlíct, jen na něj hodili nějaký plášť nebo co 😀 No a pak to šlo ráz na ráz, asi na 4-5 kontrakcí byla Kačenka venku 😵 😵 😵
Konečný čas 8.55 😎 Všechny překvapilo jaký je to obřík 52cm a 3900g, to podle utz netipl nikdo, všichni doktoři tvrdili, že bude cca jako Denča (3120g)
V tu chvíli mi ještě nedošlo, že mě vlastně nestřihli. Je fakt, že to tlačení se mi zdálo nepříjemnější, než při Denisce, měla jsem trochu pocit, že se mi ta pipka roztrhne 😅 O pár chvilek později jsem se už nedivila, když musel prolézt takový macek 😀
Pak se čekalo na placentu, pohoda, pak mi doktorka kontrolovala ty poranění, nejdřív nechtěla šít vůbec, ale pak nějaká ta vnitřní ranka furt krvácela, tak to sem tam přichytla jedním stehem. Šití teda milionkrát lepší než při prvním porodu, to tenkrát bylo snad horší než celý porod ☹ Akorát jsem furt hodně krvácela a tím se nějak nechtěla zavinovat rychle děloha, tak tomu doktorka pomohla nějak zevnitř rukou, to teda po tom porodu moc příjemné nebylo 😖 Ale pomohlo a už nás nechali být jen spolu 😵
Staniční si ze mě dělala srandu, že to byl takový fofr, že při třetím si tatínka nechají pro jistotu už při mém příjmu, aby to neprošvihl úplně 😀 Já trošku doufám, že se toho třetího prcka opravdu dočkám. Uvidíme 🙂
Druhý porod byl pro mě ještě krásnější zážitek než první, všechno super, moc ráda na něj, ale i na první 😉 , vzpomínám. Jsou to pro mě dva nejlepší zážitky v životě a jak někdo chce na porod rychle zapomenout, tak já si ho chci naopak se vším všudy co nejdéle pamatovat 😵

Kdo by měl zájem o můj první porod, tak je tady na stránce 46 dole
😉

luckaa
15. pro 2010

V pondělí 29.11. jsem nastoupila na vyvolání,kvůli těhotenské cukrovce,takže mi udělali příjem s tím,že začneme až v úterý,že tam mají dva porody předemnou,tak kdyby byly někde komplikace,tak aby to bylo v klidu,že si půjdu lehnout na gyndu. 😒 ..no,tak mě poslala doktorka ven čekat na sestru,která mě měla odvést,za necelých 5 minut přišla sestra a vedla mě na hekárnu a já že ne,že mám jít na gyndu a ona že je změna,že se začne vyvolávat dneska...to jsem byla šťastná 🙂 ,takže na hekárnu a mám čekat na doktorku s tabletou....když mi přišlo,že už to trvá dlouho,tak přišla sestra a ptala jsem se,kdy mi dají tu tabletu,tak prý zase změna,že dneska ne,že opravdu se začne v úterý. ..tak jsem zas byla zklamaná. ☹ ..po obědě přišla doktorka,že si mě jde osobně prohlídnout a uvidíme...tak mi udělala Hamiltona a otevřela na 2 prsty a říkala,že to vypadá dobře a že si myslí,že se to rozjede samo...no nastoupily bolesti po 5 minutách a odcházely ze mě krvavé kusy,když jsem šla na malou....ve 2 začly návštěvy,tak jsem šla na chodbu za manželem a tak jsem měla bolesti pořád zhruba po 5 minutách,ale ne nijak silné...no mysleli jsme si,že se to rozjede samo a že manžel už neodjede a nebo že se v noci vrátí k porodu....no odcházel asi v půl pátý a žádná změna...do večera pořád to samé a nakonec se mezery mezi bolestma prodlužovaly a přes noc jsem se sem tam i vyspala,akorát mi sestra chodila poslouchat srdíčko,protože sem tam měla Kristýnka zrychlené ozvy....
Druhý den ráno po osmé zavedena tableta,bolelo mě břicho a vlastně hodinu byly bolesti opět po pěti minutách,až to zase vyšumělo a opět nic 😒 ,takže mě čekala druhá tableta kolem druhé hodiny...kolem mě se rodilo a já tam pořád trčela zrovna dokončovaly jeden porod a doktorka poslala asistentku,ať mi před zavedením další tablety ještě natočí monitor,tak mi ho natočila a ejhle,začly opět kontrakce,už trošku silnější,než předchozí dny...musím říct,že jsem měla štěstí,protože asistentka říkala,že kdybych měla kontra a zavedly by další tabletu,tak bych měla minutovky a bolestí bych se zbláznila 😲 😲 😲
No pak přišel manžel na návštěvu,tak jsem šla na chodbu s těma bolestma a PA mi říká,že kdybych začla cítit nějaký tlak,ať okamžitě přijdu,že kolikrát je ten vyvolávanej strašně rychlej a maminy sotva doběhnou...tak jsem šla a asi hodinu jsme kecaly na chodbě,pak jsme šly radši směr můj pokojík,protože bolesti začli být intenzivnější...PA mě vyšetřila,ale nález stejný,pořád na 2 prsty Asi za hodinu na to,že mi udělá klystýr,že se to třeba pohne,tak mi ho udělala a opravdu další nález byl 3-4 cm,tak jsem zajásala,že aspoň něco i když jsem podle bolestí čekala víc ,
Asi v půl sedmé mě přišel zkontrolovat doktor a nález 3-4cm,tak prý to pěkně postupuje(jako nevím co,když ten nález byl odpoledne stejný) a prý to takhle necháme pozvolna do rána,že budu připravená a ráno porodím 😲 ,hlavně prej VYDRZAŤ 😠 Když odešel,tak jsem PA řekla,že pan doktor je asi vtipálek,pozvolna do rána a ona,že určitě v noci porodím.No,tak jsme s manželem zas zůstaly samy a ještě jsem zvládala i vtipkovat..V sedm se vyměnily sluzby a přišla mladičká PA,natočila monitor,bolesti pořád stejné,pravidelně ale už po třech minutách,udělala prohlídku a pořád stejné,otevřená na 3 až 4,pak říkala,spíš ty 4cm a odešla,to už jsem fakt začínala mít dost,že tam snad takhle zůstanu fakt do rána....ve 22 hodin přišla PA ještě s druhou mladou PA a že mi jdou rupnout vodu,aby se to rozjelo,no tak píchly vodu a teda bolesti okamžitě brutál,napojili mě na monitor,tak jsem si to tam odtrpěla a pak jsem šli s manželem chodit na chodbičku,k sálu a zpátky,byla to krátká chodbička,už jsem se cítila strašně unavená a slabá,manžel to na mě viděl a říkal,že takhle do rána prostě nemůžu vydržet,byl z toho chudák špatnej,takže vždycky 3x se projít po chodbičce a šup ohnout k posteli (to mi pomáhalo)a prodýchat kontrakci...takhle jsme tam pochodovali asi do 23:15 a pak mě přišla prohlédnout PA,konečně nález postoupil na 6 cm...říkala,ať si skočím na malou a přejdeme na porodní box,tak jsem šla na malou a když jsem vstala,tak se mi chtělo začít tlačit,tak jsem dolezla na box a prohlédla mě a na 10 a jdeme rodit nic hezčího mi v tu chvíli nemohla ani říct. 😵 ...no a na dvě zatlačení byla malá venku(strašná nádhera ta chvilka ticha,než nám řekla,že je to holčička,nenechali jsme si tentokrát prozradit pohlaví) pak jsem jí řekla,ať mi pořádně zkontroluje placentu,že jsem s ní měla při prvním porodu problémy,ale byla celá,nechala jsem si ji i ukázat a jen co řekla,že to tentokrát bude v pořádku,prý ani šít nemusí,jen pár malých oděrek,tak jsem začla krvácet,takže zavolaly nakonec doktora,rychle napíchly kapačku a už jsem se zas viděla,že půjdu na revizi,ale naštěstí se to po kapačce dalo do kupy a přestalo ze mě lejt.Pak už jsme se v klidu dvě hodiny na sále vzájemně užívali,akorát mě občas přišli zkontrolovat,jak se zavinuje děloha.

Moc se omlouvám za tu slohovku...snažila jsem se to zkrátit,ale měla jsem to holt takový zdlouhavý na můj vkus

Ještě jsem manželovi přikázala v těch velkých bolestech,ať mě vyfotí,jak se klátím o postel,že kdyby mě přepadla chuť na třetí,tak ať vytáhne tu fotku a že si to určitě rozmyslím 😀 😀 😀

nikka.vo
16. pro 2010

@katarina82 to si měla docela akční porod, až na ten začátek. To je náhodou super, takový překvápko, že dlouho, dlouho nic a pak najednou 8cm, já to měla stejně 🙂 A vy chcete třetí miminko, jo? 😵 😵 😵
Taky na porod se Sofinkou vzpomínám moc ráda, i přesto, že to bolelo naprosto ukrutně a ještě to trvalo celý den. Ten zážitek na konci to člověku vynahradí 😵

minea
16. pro 2010

Přidávám svůj druhý porod - mám ho ve fotoblogu:
https://www.modrykonik.cz/fotoblog/minea/clanek...

slevik
21. pro 2010

TP jsem měla 13.11., dle UZ byl prcek tak o týden větší a vzhledem k tomu, že jsme se v 9. měsíci stěhovali, spíš jsem počítala s dřívějším porodem. Ale nedělo se nic, mimčo si navyklo na akční stěhující maminku a nikam se nehrnulo 😝. V úterý 9.11. jsem byla na kontrole v poradně a nález pořád stejný, zavřená na tisíc západů a na monitoru rovná čára.
Nicméně večer cca kolem 19h (zrovna jsme byli na schůzi se „sousedy“ 😀) jsem začala cítit podivné tlaky v podbřišku, které se občas vracely…domů jsme dorazili někdy po 20h a teprve, když jsem ve 21h uložila Verunku, začala jsem sledovat pravidelnost. Ovšem ta se nekonala, takže jsem si říkala „ha, taky mě už dostihli poslíci“ 😅 . Takže jsem tomu přestala věnovat pozornost. Někdy ve 23h jsme šli spát, ovšem jak jsem lehla, začala jsem si zase bolesti uvědomovat, vleže to bylo o dost nepříjemnější. Hlavně mi vadilo, že jsem začala usínat a do toho šup bolest a já zase vzhůru. Tak jsem vstala, přesunula se do obýváku a sledovala interval, ten byl ovšem jednou 5 minut, pak zase 9 minut, takže jasní poslíci 😅 . Tak jsem si dala další pokus zalezení do postele a usnutí, ale dopadlo to stejně, asi po hodině jsem vylezla, páč jsem prostě nedokázala usnout. Usadila jsem se v obýváku na balonu, zapla si pc, uvařila si čaj a vegetila…hledala jsem dárky na vánoce na netu a sem tam jsem koukla, jak to vypadá s intervalem bolestí. Jednu chvíli už to bylo skoro hodinu po 5 min, pak ale zase šus a po 10 min. Nad ránem jsem si vlezla do vany s vědomím, že to rozeženu a konečně se půjdu vyspat. Chyba lávky 😀, nerozehnala jsem nic, ale ani to nezesílilo. Takže jsem pomalu nachystala snídani Verunce, sobě i manželovi, který když mě v noci potkal v obýváku, zůstal prý raději doma 😀. Já jsem byla jedině ráda, páč jsem si říkala, že jestli mě ty poslíci přejdou, tak to půjdu dospat a on se postará o malou. Navíc jsem si moc nedovedla představit, jak bych se o ní starala já, když jsem probdila celou noc. Dopoledne ovšem probíhalo ve stejném duchu jako noc, akorát se mě do toho manžel každých 5 minut ptal, jestli teda už jako jo a jestli pojedem. Já mu říkala, ať je v klidu, že to jsou beztak poslíci, ale asi mě neposlouchal. Akorát někdy dopoledne mi pak na záchodě odešla zátka, tak jsem si konečně říkala, ha možná se fakt něco děje. Před polednem chtěl jít manžel s Verčou ven a já ať si odpočinu. To zrovna, sbalila jsem se s nima a šli jsme na procházku, a to pěkně svižnou chůzí 😉 . Venku mi přišlo, že snad ani bolesti necítím, možná sem tam něco, ale žádná hrůza. Tak jsem si pak cvičně vyběhla schody do 3. patra. Doma se kontra zase přihlásily, tak manžel už nelenil a zavolal „dědu na hlídání“, ať je na příjmu, že se nejspíš ještě dneska ozveme. To bylo asi 12:30. Šla jsem dovařit oběd a přitom jsem si uvědomila, že kontra chodí nějak častěji a jsou i krapet silnější. Kouknu na hodiny a pravidelně po 4 minutách! Takže jsem dodělala oběd, naservírovala ho manželovi a Verče, s tím, že teda možná po o pojedem. Sama jsem si raději nedala, už nějak nebyla chuť a navíc jsem při 1.porodu zvracela, tak jsem nechtěla riskovat, že budu někde ukazovat, co jsem měla k obědu 😝 😀 . Uklízela jsem v kuchyni a už to začalo opravdu nabírat grády, při každé kontra už jsem musela chodit, podřepnout nebo se houpat na balonu. Ovšem manžel si vzpomněl, že ode mě potřebuje ještě sepsat a vytisknout nějaký lejstro, takže honem tiskárnu, pc a jela jsem jak fretka 😀. No, sepsala jsem to, vytiskla, mezitím občas měnila polohy, myslím, že přihlížející by se pobavili. Pak jsem vypla pc a šla dobalit tašku, kterou jsem měla tak napůl, takže jsem najednou splašeně pobíhala po bytě a hledala, co tam ještě patří, no komedie 😀. Manžel mezitím zavolal dědu a asi ho vyděsil, během 5 minut stepoval před domem 😅 . Předali jsme dítko, zamávali, já nahlásila, že se ozvem, že je taky možný, že to jsou poslíci a za chvilku jsme zpátky (nějak jsem pořád nevěřila, že to je ono) a frčeli jsme směr porodnice, bylo asi 14:30.
Na příjmu jsem se krapet lekla, když přede dveřmi seděli tři tatínci a nejradši bych se otočila a šla domů 😀, ale manžel mě donutil zazvonit😅. Vylezla PA s tím, že na mě koukne a pak se uvidí, ale mají napilno. Takže mě jen v rychlosti prohlédla na přípravně a že jsem tak na 2cm. Nález nic moc, ale vzhledem k tomu, že den předtím jsem nebyla vůbec otevřená a jsem druhorodička, tak mě radši přijmou 😎 . Ale musím vydržet chvíli na chodbě než si „zpacifikují“ ostatní maminky. Tak jsem se usadila k čekajícím tatínkům, ovšem jen do první kontra, která mě vystřelila ze židle. Prohlásila jsem, že tady divadlo dělat nebudu a šla na chodbu ke schodům, kde sice chodily návštěvy na šestinedělí, ale jinak tam byl klid. Našla jsem si místo u okna, kde byl krásný výhled a při každé kontra jsem si podřepla a jen se modlila, ať mě konečně vezmou dovnitř a ti lidé se na mě tak divně nedívají 😅 . Nebolelo to nějak moc, ale už to bylo asi po 3 minutách a v podřepu mi prostě bylo líp nebo jsem aspoň chodila. Čekali jsme nakonec skoro hodinu 😖 .
Pak pro mě konečně přišla sestřička s tím, že můžeme na přípravnu a sepsat papíry. Přípravu mi zkrátili, dostala jsem jen Yal, chvilku vydržela, pak si hodila sprchu a zamířili jsme na sál. To bylo chvilku po 17h. Tam mě prohlídl nový dr., zjistil, že jsem už na 5cm, tak že píchneme vodu, ať se to pěkně hýbe dál 😎 . Takže mi ji píchl a nechal mě ležet na monitoru kvůli ozvám miminka. Kontra byly tak nějak podobné, cca po 2-3 minutách, ale vleže teda nic moc. Takže jsem se po chvilce vymluvila, že potřebuju na záchod 😅, aby mě pustili. Kupodivu mi to dovolili s tím, že si můžu i chvilku skočit do sprchy, ale že mě pak zase napojí, až se vrátím. Takže jsem vyrazila přes chodbu do sprchy a na záchod, společně s manželem. Ve sprše jsem si odkroutila jen dvě kontra, teplá voda to nijak nezlehčovala a blbě se mi tam dřepalo 😀. Takže jsem se oblíkla a šli jsme zpět na sál. PA už na mě čekala a když mě viděla, že při kontra potřebuju zaujmout polohu blízko země 😅 , tak že jen poslechne ozvy, monitor jen pokud by se jí to nezdálo. Uff…bylo to naštěstí ok. Chvíli po tom, co odešla, začaly kontra pěkně nabírat na intenzitě, už jsem při nich funěla jak pejsek a po chvíli jsem začala pociťovat známý tlaky 😅. Tak jsem se přesunula na lehátko, prodýchala jednu kontra vsedě opřená o manžela a pak jsem ho hnala pro doktora. Přišla jen PA, že se na to teda podíváme, asi mi moc nevěřili, že už jako jo. Šáhla do mě a povídá „bomba, jste otevřená, akorát tam zbývá lem, ale stačí jedna kontra, při které vám pomůžu“ 😕 . Takže ve mně nechala ruku při kontra, divnej pocit, ale v tu chvíli mi to bylo fakt jedno a asi v půlce kontra mi dokonce povídá "můžete si zatlačit" 😕 . Pak jsem se uvelebila do vhodný polohy, napila se a šli jsme na to. Tlačení nebyl takovej med jako při prvním porodu 😨 , holt asi každém gram je znát (Verča měla krásný 3kg). Tlačila jsem jak o život a byl to fakt záhul, nohy jsem si držela a ještě se i zapírala o dr. a PA 😅, mezi kontra jsem vždycky pila…asi při třetí, čtvrtý kontra vylezla hlavička, po ní mě maličko nastřihli, páč ramínka měl ten náš chlapák pěkně široký 🙄 , pak teprve vylezlo jedno ramínko, druhý ramínko a nakonec byl venku celej Tomášek – 3620g/51cm 😵 😵 😵
Po porodu jsem sice byla hned fit stejně jako u Verunky, kdy jsem říkala, že jdu rodit zfleku znova, tentokrát jsem však pronesla nikdy více a opravdu jsem ráda, že už mám odrozeno 😅.

nilika
29. pro 2010

Přidám také svůj,byť už čtvrtý porod.Všechny tři předešlé byly celkem rychlé,něco kolem pěti hodin a tak jsem se skoro celé těhotenství obávala porodu čtvrtého,po deseti letech od toho posledního,aby si mě to tentokrát pořádně nevychutnala.Jelikož,jak jsem již psala to byl můj čtvrtý porod a byla jsem pozitivní na streptokoka,pan doktor mi při poslední kontrole kladl na srdce:kdyby se cokoliv dělo,okamžitě jeďte.Termín porodu jsem měla 30.11.2010.
19.11. se kamarádce narodilo mimčo,tak jsem se šla samozřejmě podívat.Dala jsem se do hovoru se sestřičkou,ptala se,kdy mám termín a dodala,že se blíží úplněk,to že se hodně rozjíždějí porody,tak abych tam prý nebyla dřív než na termín 🙂 21.12. v neděli byl úplněk.Přicházely SMS od kámošek,že prý už je úplněk a co se děje nebo neděje.Bylo zataženo,tak si řikám,jo holka,dneska už to nebude,ale zíte,to by byl krásnej datum........no nic,s dětma jsme skoukli Mareše v masovém obleku a šly jsme si lehnout.Manža zrovna nespal doma,byl na chatě ,aby udělal ještě nějaké dřevo na zimu.Lehnu do postele a mám takovej divnej pocit.....že by voda?Nikde nic,no raději jsem si vzala vložku,pro případ.Zabolelo mě v podbřišku,jem tak slabounce,po pěti minutách zase.Co když to byla voda?Začala jsem přemýšlet,co mi pan doktor říkal.Mám jet,nemám jet?Dvakrát boleníčko,budou mě mít za blázna,mě,zasloužilou matku 😀 No nic.Volám kámošce,vezmu tašku a jedeme.Příjem 21.11. ve 23.15 hodin.
Otevřená na 8,ale kontrakce žádné.Říkám paní doktorce,jak by se mi líbil zítřejší datum........ještě prý si budu vymýšlet.... 😀 Sepsali papíry,dali mě na monitor...kontrakce stále slaboučký.V 23.45 jsem se převlékla a přešla na porodní sál.Opět monitor,opět slabé kontrakce.Je půlnoc.22.11.2010 můj vysněný datum.Přichází paní doktorka a povídá:tak máme 22. a jdeme na to.Koukám jako blázen.Do žíly mi vtéká oxitocin,kontrakce sílí,tlak na konečník nemám a přesto porodní asistentka najednou zavelí :TLAČTE 😲 😲 😲 😲 😲 Cože???????????????????????????? Je 22.11.2010 ,0.15 hodin a Lukášek je na světě.Fakt mazec.Nevěřím tomu.Za čtvrt hoďky,no to jhe úžasný a ještě k tomu kluk.Doma mám tři holky a pohlaví miminka jsme neznali.Jsem šťastná.MAXIMÁLNĚ šťastná.Přeji všem tak krátký a úžasný porod,jaký jsem měla já.

el267
29. pro 2010

@nilika no tak to je asi pro každou porod snů 🙂 Gratuluji ke chlapečkovi 😉

nikka.vo
29. pro 2010

@nilika no tak to byl luxus porod 😎 😎 😎 , gratuluju!

mija777
29. pro 2010

@nilika Gratulujem k vytúženému chlapčekovi! Neskutočný pôrod 😀

nilika
29. pro 2010

Díky za gratulace,opravdu to bylo něco neskutečnýho.Rychlejší než u zubaře 😀 😀 😀 😀 😀 Ale tím končíme.Tři holky a nejlepší nakonec.

imzadi
29. pro 2010

juuu, ja chci takyyy 😀

agenturaberuska
Odpověď byla odstraněná
Zobraz
stelletta
3. led 2011

Ahoj holky,
tak já se taky přidávám se svým zážitkem s prvním porodem, který musím popsat jako fantastický. Rodila jsem v 39 tt. Kontrakce mi začaly ráno kolem půl deváté. Myslela jsem si, že to jsou poslíčci a nějak tomu nevěnovala pozornost. Dala jsem prádlo do pračky a plánovala si, co ten den ještě zvládnu doma udělat. 🙂 Když se slabá bolest opakovala asi po 40 minutách, tak mě napadlo, že by už? Za půl hoďky další. To už volám příteli do práce, že se malá asi začíná drát na svět. Bolest zatím nebyla nijak hrozná, plodová voda neodtekla. Kontroluju tašku, jestli mám všechno a ve 13 hod., kdy jsou kontrakce co 10 minut, volám sanitku. Pan saniťák byl veselá kopa, řidič se mnou jel jako šílenec a díky tomu jsem byla za pár minut v porodnici. Doktorka mě prohlédla, byla jsem otevřená na 5 cm. Dali mě na monitor, dovyplňovali papíry a už jsem mířila na porodní sál, resp. na přípravu cca v 14.45 hod. Paní porodní asistentka mi dává injekci a klystýr (vůbec to nebylo nepříjemné, spíš mi vadilo, že nemůžu chodit, ale sedím na wc). 🙂 Plodová voda stále neodtekla. Po asi hodině jsem si dala teplou sprchu a volám příteli, že to za chvíli začne a že to snad bude do půlnoci. Nechtěla jsem ho u porodu, byli jsme tak domluvení, že to zvládnu sama. 🙂
Kolem půl páté mě dali na monitor, přišel doktor a říká, že je ještě čas, že se zastaví v 17.15 hod. Dostala jsem kapačku, aby kontrakce zesílily. Doktor dorazil kolem 17.20 a to už byl čas na tlačení. Pořád jsem čekala tu nesnesitelnou bolest, ale ono nic. Bolelo to, to ano, ale opravdu jsem to čekala daleko horší. Takže jsem ani nedostala epidural. Pořád jsem čekala na větu "už vidím hlavičku" (doblblá z filmů 🙂 ), ale nic a až v tom cítím, že miminko už je venku a pan doktor říká "máte krásnou holčičku". Bylo přesně 17.50. Nikdy na ten pohled nezapomenu, bylo to něco úžasného. Hned začala křičet, na chvilku ji dali ke mně a pak vzali na ošetření. Já jsem se smála a plakala zároveň. O tom, že probíhá nějaké šití, jsem ani nevěděla. Malou mi pak ještě na chvilku dali, byla hrozně roztomilá. Hodinku si mě nechali ještě na sále, druhou hodinku na chodbě 🙂 , protože se připravovali na nějaký komplikovaný porod a já bych jim tam asi překážela. V tu chvíli mi to ale bylo jedno. Hned jsem volala příteli, rodičům, kamarádkám. Všichni byli moc šťastní, ale já nejvíc. Všem bych opravdu přála takový porod, jaký jsem měla já. 🙂

antana123
3. led 2011

Ahojky přidávám svůj zážitek
takže můj porod :
porod mi vyvolávali ve 41+3tt
nástup na vyvolávačku v 6:30,tableta zavedena v 7:00, kontra po 3minutách v 8:00, v 8:30 tlak 180/95 rozhodli se mi prdnou vodu, v 9:00 dle dr půlka porodu za mnou otevřená na 6cm ,v 10:00 kontral co 1,5minuty rachot začalo se pomalu tlačit ale někjak to nešlo malý měl velkou hlavičku no ale stále byli rozhodlí pro klasický porod, v 11:00 stále jsem ho nemohola vytlačit byla jsme na konci svých sil v 11:30 začali uvažovat o císaři,ve 12:00 byli u mě 3dr a radili se co dál ale stále mě nechali tlačit kontra nepřetržitě upozornuju , ve 12:15 zjistili že malý je ve špatné uhlu a normálně asi neporodím navíc slábly kontra ani po oxytoxinu nic a do toho slably malého ozvy na minimum najednou tam bylo tak 20 lidí dali mi něco podepsat nevím ani co v mezičase mě holili bandážovali nohy a rychle převezli na sál a malý byl na světě ve 13:46 a jeho míry 55cm a 4540gramů
ale stál za to je úžasný --)))

jasekd
3. led 2011

@stelletta Teda, snesitelne kontrakce po 10 minutach a otevrena na 5 cm, to je krasa 🙂 Taky chci, aspon ted podruhy...
@antana123 Tohle je o dost horsi 😝 Hlavne ze jste oba v poradku, vsak ho byl taky kousek...

zvirka
3. led 2011

Porod začal 13.9. ve 3.30 ráno. Celý den stahy, některé dost výživné, zhruba po 10 minutách. V šest večer se intervali zkracují, o půl osmé vyrážíme do porodky. Tam mě vyšetří, nález stejný jako poslední kontrola - na prst. Asi za hodinu stahy sílí, je to síla, nepomáhá nic - míč, sprcha.... Tak aspoň drtím manželovi ruce a zčínám být zoufalá, protože o půlnoci posun na 2 cm. Tímhle tempem bych fakt zešílela, mezi stahy seztrácím, skoro omdlívám, jak jeden přejde, brečím, že za chvíli bude další. Tak hlásím sestře, že chci epidurál. Manža dostane papír, ptá se, jestli mi přečíst rizika, já na něj ať to sakra zakroužkuje a podá mi to podepsat, což nejsem schopná, jak se mi klepou ruce, tak udělám jakýsi klikyhák. Takže odběr, kapačka a 2 hoďky čekání. Šílené, takovou bolest jsem v životrě nezažila, jde mi to do kříže, loupu kachličky na porodním sále.... Navíc kvůli kapačce musím ležet, což je úplně nejhorší poloha. Konečně přijde anesteziolog, perfektní doktor, rychle mi to píchne, ještě dva bolestivé stahy a pak už je skoro necítím. Akorát mám ochrnuté vše od vpichu dolů, sama se neposadím, nehýbu pravou nohou - ještě do poledne dalšího dne. Pak nás průbežně kontrolují, v sedm ráno otevřená na 4 cm. Malý postoupil dolů, ale začaly mu slábnout ozvy. Po porodu zjistí, že měl pupečník kolem krku a ramen. Takže pan doktor navrhuje oxytocin a jestli se to nerozjede, jdem kvůli malému na císaře. Ale do půl hoďky stahy jeden za druhým, volám sestru, najednou je místnost plná lidí, jednu nohu mám opřenou o bok jedné asistentky, druhou o bok druhé. Aby to šlo kvůli malému co nejrychleji, tak mi třetí tlačí na břicho a střihnou mě, což jsem teda vůbec necítila. PA mě chválí, jak super tlačím a na čtyři pět zatlačení je malý venku. Šití pohoda, zevnitř i zvenku, jen poslední steh byl drsnější, prý kůže nejde pořádně umrtvit. Taťka mezitím jde zvážit a popsat malého, fotí a tak. Apgar score 10-10-10. Nejhorší, musím říct, byly stahy před podáním epi, pak už to šlo, ty z oxytocinu jsem taky dost cítila, ale dalo se, samotný "porod" pohoda, jen jsem bála o mrňouse. Taťka byl naprosto úžasný, celou dobu, bez něj bych to nezvládla.

antana123
3. led 2011

@jasekd jo kousek ho byl a to byl odhad porodní váhy 3600gramů byla jsem v šoku 😲 a apgar score 8-9-10 zaplat pánbůh že jsme zdraví bůh ví jak by to dopadlo

antana123
3. led 2011

jo a potvrzuju to co píše zvirka kontra po oxytoxinu hummůůůůs 😖

jasekd
3. led 2011

@zvirka Taky fuj 😝 To je nejhorsi, ze mas silny kontrakce, pocit, ze to nevydrzis, a furt ti rikaj, stejny, stejny, 1 cm... To znam, ale ne tak dlouho jako ty. Ja rodila 9 hodin, porod mi zacal nad ranem odtekanim vody a kontrakcemi hned po 5ti a brzo po 3, ty bolesti pred tim jsem trochu zaspavala, tak je nepocitam. Takze nastup hned ostrej, ale aspon jsem byla celkem odpocata, kdyz jsem v noci jakz takz spala 🙂 Takze jsem prijela se silnymi bolestmi po 3 minutach a na 1 cm 😠 Mne pak pomohlo k rychlejsimu otvirani prdnuti vody, ale nevim, zda to ted chtit, protoze to jsou pak daleko horsi bolesti, takze kdyz pridali oxytocin, tak uz jsem to ani nevnimala.Samotny porod uz pak taky nevnimam jako nejhorsi, siti pohoda, vnitrni stehy nebolely vubec, vnejsi trochu, i kdyz jsem to mela opichnuty, proste to tak je. Konec jsme taky meli fifrem jako vy, padani ozev, PA na brise apod, ale Apgar taky 10-10-10, takze super 🙂

zvirka
3. led 2011

@jasekd Přesně, asi 4 hodiny šílené bolesti a furt stejně otevřená, máš pocit, že ta šílená bolest není absolutně k ničemu a že to nikdy neskončí... Ale skončilo a jak píše @antana123 hlavně, že je malej v pořádku 😉

Těhotenský newsletter

Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu

Zjisti víc o svém těhotenství: Těhotenství týden po týdnu. Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.


Modrý koník ti poradí v každém trimestru.
Zjisti víc o prvním trimestru.
Zjisti víc o druhém trimestru.
Zjisti víc o třetím trimestru.
Jak se zjišťuje pohlaví dítěte?.
Důležitá jsou různá vyšetření v těhotenství.
Určitě tě nemine 3D ultrazvuk.
Nebo také screening v 1. trimestru.
Někdy se může objevit i streptokok v těhotenství.
Závažná pak je preeklampsie.

Nenašla jsi odpověď na svou otázku?Zeptej se ve fóru