Jaký byl porod

marki
10. kvě 2006

Ahoj kočky, to, co teď napíšu, se týká mého prožitku z porodu. Hned na začátku musím napsat, že se nemáte čeho bát, a že ym ženský vydržíme úplně všechno... 😉

Náš Kryštůfek se narodil 02.05.06, takže zážitky jsou ještě čerstvé. Ale od začátku.....

Už z neděle na pondělí (tj. 01.05.06) jsem skoro celou noc nespala, protože mě navštívili poslíčci....břicho mě bolelo v nepravidelných intervalech po dvou hodinách, pak hodina klid, a pak to zase na dvě hodiny přišlo...prostě celou noc jsem byla vzhůru, ale nějak jsem cítila, že to ještě nebude ono.... 😲 Ale pro jistotu jsem tu noc vařila manžílkovi na druhej den oběd...polívku, maso a brambory.-....stejně jsem nemohla spát...

Celej den už to bylo takový nijaký...a odpoledne, když jsme šli s Jožíkem (mým manželem pro nezasvěcené) na procházku, tak jsem si odskočila do nemocnice, aby se mi podívali na mimčo....řekli mi, že buď můžu jít domů, že to klidně může přijít za 3 hodiny nebo za 3 dny----prohlásila jsem (a všem to doporučuju), že radši půjdu domů (i když, my to máme do nemocnice 5 minut autem, že 🙂 )...navečeřela jsem se, dala jsem si teplou lázeň, pak jsme s Jožíkem hráli hry,,,,,,a pak přišel večer, já seděla u PC a psala tady na beremese....a v tom na mě přišly první kontrakce.....takže jsem si je začala zapisovat....a byly pravidelný....a hlavně úplně jiný než ty všechny předtím....prostě mě bolelo v podbřišku, jako když to máte dostat, ale ta bolest neustává.....takže jsem se uchýlila do ložnice, kde jsem poklečmo k naší posteli začala vydýchávat...po 20 minutách za mnou přišel Jožík a pochopil situaci, na nic se neptal, chytil mě za ruku a hladil po zádech.....tohle všechno začalo ve 20:45 h a do 23.00 h jsem to vydržela....pak jsem si řekla Jožíkovi o vanu, ale na tu jsem už neměla náladu, takže jsem se osprchovala a naznačila Jožíkovi, že si jedeme pro mimčo, že už to nemůžu vydržet....kontrakce byly po 4 minutách,,....po cestě, která nám od baráku až do pátého patra porodnice trvala 21 min, tak jsem je měla celkem 5 x.....musela jsem se vždycky zastavit a vydýchat....

v porodnici nás přijali s úsměvem, byla tam stejná paní doktorka jako při odpolední kontrole.....takže jsem ležela kvůli křivce asi půl hodiny, což bylo hrozný, když se při kontrakcích nemůžete procházet.....pak přišel na řadu klystýr, což je naprosto pohodová věc, naopak vám pomůže se uvolnit.....(tam jsem teda manžílka nebrala)......potom jsem šla rovnou do sprchy, kde mě mnažílek osprchovával.....postupně jsem si přidávala teplou vodu....a tady, i když masírovaná vodou, tak si tenhle okamžik, kterej pro mě představoval věčnost, pamatuju jako nejhorší z celýho porodu.....ta bolest, tak se nedá popsat....ale celou dobu jsem si říkala- bude hůř, holka, bude hůř.....pak mi dovolily jít na gauč, kde si mě ale jen prohlídly a řekly, že už jsem hodně otevřená a že už to nebude dlouho trvat....což se nádherně poslouchá a dodá vám to spoustu energie...takže jsem šla rovnou na sál...detaily už popisovat nebudu, na stole jsem vystřídala polohy na boku i na zádech, a pak mi doporučily stoupnout si za stůl a tlačila jsem v podřepu....zezadu mě přidržoval Jožík a bylo to super, protože jsem se nádherně uvolnila.... 😉

Nakonec ta finální fáze, kdy jsem tlačila s nohama na koze trvala 20 min a to halvně proto, že mám úzkou pánev....ale tohle už vůbec nebolelo, jen posloucháte, co se děje kolem...protože mně slábly kontrakce, a tak jsem se začala bát o mimčo....jak jsem tlačila, tak vždycky vykouklo kousek hlavičky a zase zalezla....tohle se opakovalo asi pětkrát, byly tam kolem mě už čtyři lidi....+ Jožík a ti všichni se nám snažili pomoc....nakonec mě musely nastřihnout a mimouš byl na světě....tak nám řekly, že je to kluk.....a Jožík běžel za ním, aby viděl, co všechno se děje.....a pak hrdě kráčel po sále, zatímco mě zašívaly....40 minut....a to mi bylo všechno jedno....věděla jsem, že je mimouš v bezpečí a tak jsem zápasila s paní doktorkou, která mě zašívala...sice jsem dostala injekci na umrtvení, ale asi to nepomáhá...mně teda určitě ne....ale nevadí...když mě zašily, tak jsem šla za těma svýma chlapama do tzv. obýváku, kde jsme v klidu pobyli první minuty našeho štěstí....a to bylo opravdu super....ten klid a očuchávání miminka....a pak jsem musela po hodině se osprchovat a šli jsme na pokoj.....a tím skončil náš nejkrásnější den a zážitek, který jsme s Jožíkem zažili....

mějte se hezky a ničeho se těhulky nebojte, každý porod je jiný, ale všechno stojí za ten okamžik, kdy vidíte svoje miminko na světě...a hrdýho tatínka u toho....bez něho by to nebylo ono....a jeden druhýho si vážíme ještě víc..... 😉 a na bolest rychle zapomenete----

dobrou MArkí a Kryštůfek

mamina
2. únor 2008

Simlenko,tak to je prvotřídní porod!Díky Bohu,za toho prvního doktora,že ti trochu pomoch,ale jinak to je klsickej lékařskej porod.Rodička=pacoška.Příjde mi,že dělali všechno naopak...Doufám a moc ti přeju,až půjdeš rodit příště,aby to bylo o hodně a hodně lepší!Hlavně,že už jste obě holky v pořádku.Ať ti pěkně malá roste!

simlenka
3. únor 2008

no jo - Terinka měla být Kubík, ke konci už to nebylo tak jasný, co přesně to bude, ale chtěli jsme kluka, tak jsem to neměnila a teď máme Terinku a neumíme si představit, že bysme měli chlapečka 😀 a to mi připomnělo, že musím změnit nastavení 😉

pajca
3. únor 2008

Ahoj holky, mám porod ještě daleko před sebou, ale pročítám si tady ty vaše příběhu a obdivuji vás.
Jen jsem se chtěla zeptat, když si řeknete o epidurál, tak vám ho nedají hned? A na tu druhou fázi vám ho vypínají? Děkuji za odpověd a nezlobte se jestli se ptám blbě. 😒

zuzik03
3. únor 2008

pajčo, epidurál se dá dát jen v určité fázi porodu, když jsi otevřená tuším na 5 cm, aby ti ulevil od bolestí, ale na konci by už účinkovat neměl, abys mohla tlačit.
více zde: https://www.modrykonik.cz/forum/show.php?vThrea...

pajca
3. únor 2008

Děkuji za odpověd 🙂

janinininka
4. únor 2008

Jé SImi, moc hezký, malou moc pozdravuj, doufám, že se zase uvidíme.
Včera rodila Lůca, v 1 po půlnoci, malá má 3.80 a 51 cm a zítra na to jde Míša, a pak zbývám já, já vám tak závidím 😵 😵 , že to už máte za sebou! 😉

liaa
6. únor 2008

Skate-normálně jsem se u tvého popisu porodu rozbrečela.Krásně napsané a ty jsi velká šikulka!A s těni city-je to normální.Mám 3 děti a poporodní euforie se konala pouze u prostředního syna Michálka.U první-Barunky jsem jen řekla Hmm a byla štastná,že to mám za sebou a že ze mne už nic,,neleze"..A u posledního,ted nedávno u Filípka se také silná mateřská láska dostavila až někdy druhý den 😅
Gratuluji ti!Zvládla jsi to skvěle!

skate
6. únor 2008

Děkuji, liao. Nechtěla jsem nikoho děsit, spíš naopak - uklidnit! Trvalo to neuvěřitelně rychle (9 hodin uteklo jako 9 minut). Doktoři jsou profesionálové, udělají všechno, aby miminko bylo co nejdříve a v pořádku a přitom co nejpřirozeněji venku. Dnes na porod ráda vzpomínám, byl to jeden z nejkrásnějších okamžiků mého života. Bolelo to, ale je to zázrak a ten se neděje každý den. Mnohé z nás asi podotknou - naštěstí.

evcafrank
7. únor 2008

Tak i já se přidávám …

V úterý 29.1. dopoledne jsem byla v poradně, krom odcházející hlenové zátky nic nenasvědčovalo tomu, že by se něco chystalo😉.Termín porodu jsem měla 5.2. Celý den jsem byla hrozně unavená, ale myslela jsem, že je to ranním vstáváním😀 Kolem 19. hodiny jsem začala mít pocit, že se malej víc vrtí a trošku mně pobolívalo břicho, ale žádný drama a brzo to ustoupilo. O půl 10 jsem zalezla do pelíšku, že budu spát😀, ale začala jsem mít stahy Říkala jsem si, že to jsou konečně poslíčci😀 v klidu jsem usnula, ale do půlnoci mně bolesti budily a navíc se mi chtělo pořád na malou. Kolem jedný jsem se přesunula do obýváku, abych nebudila manžela neustálým couráním na wc😀 Bolesti se stupňovaly a byly častější a častější…začalo mi být špatně od žaludku a dostala jsem zimnici, když jsem se ve 3 ráno potřetí pozvracela:-O, manžel nevydržel a prohlásil, že jedem😉 šla jsem si dát sprchu a zabalit tašku🤐 ( no jsem mistr v odkládání na neurčito🤐 ) a pak jsme vyrazili, kontrakce jsem měla asi po 4 minutách. V autě jsem manžela přesvědčovala, že jedeme zbytečně a že nás vrátěj😀 No nevrátili😀 otevřená jsem byla na 3cm…
Ubytovali jsme se na porodním boxu, PA mi nakázala hodně pít, tak jsem se snažila…a protože malej spal i při kontrakcích, tak jsem musela být pořád na monitoru☹
Kolem 8 stále žádná změna – stále 3 cm, v půl 9 skok na 8cm, tak jsem byla nadšená, že top bude brzo😀 Kolem 10 přišel dr. že se mu monitor nelíbí, že budou muset zkontrolovat, jestli Prďolka dostává dost kyslíku…No a jak tam šťoural tou sondou, tak mi úplně vymizely kontrakce…Tak jsme čekali a pře 11 jsem dostala infuzi s Oxytocinem a Buscopanem. Kontrakce se okamžitě vrátily a v plné síle:-O No to už jsem měla pocit, že nevydržím:-X přímo proti mně byly hodiny, tak jsem si dávala limity, do kterých porodim😀 větu, vydržte už to bude, jsem slyšela mockrát😀 Kolem půl 12 PA prohlásila, že už to bude a začala chystat věcičky pro novorozence a k porodu😀 Přišel dr. a začalo se tlačit😀 moc mi to nešlo, tak mi dr. trochu pomohl😉 No a v 12:06 vykouklo naše Zlatíčko😀 Byl moc krásnej, šňůru ležérně kolem ramen a spouštěl pořádnej vyrvál😀😀😀 Manžel se nezmohl na slovo, brečel u toho jako želva a já pocítila takovou úlevu a tolik štěstí, že to slovy nejde popsat…
Horší zážitek bylo šití – opich docela bolel (no chtěla jsem odejít😀) a šití taky moc příjemný nebylo:-X No každopádně jsem se vzápětí ptala PA, jestli už si můžu dát něco k snědku😀 moc jsem jí pobavila, ale já měla fááákt hlad😀
Porodu jsem se hrozně bála, ale myslím, že to tak strašný nebylo😉 Příroda je opravdu šikovná, že zařídila, že to ošklivější se hned zapomíná… Malýmu je osm dní a já mám dojem, že tohle se stalo před hrozně dlouhou dobou….Každej pohled na něj mi všechnu tu bolest vynahradí….

katwind
7. únor 2008

evcafrank, gratuluji, krásně popsané! A pro hodně z nás uklidňující, díky😉

llucisek
12. únor 2008

Krásný... gratuluju k mimískovi... 😉

zuzanice
13. únor 2008

Už to bude skoro pět měsíců od mého porodu . . . ale já jsem prostě dříve nedostala k tomu, abych něco napsala. A to jsem si v porodnici říkala, že to sem musím co nejdříve napsat. Hlavně proto, abych budoucí maminky a těhulky, které se bojí porodu trošku uklidnila tím, že i prvorodička může mít rychlý, pohodový a krásný porod.
Termín porodu byl 5.října. Během těhotenství jsme byli na spoustě utz (kvůli AMC, 3D, . . .) a všichni lékaři tvrdili, že plod je větší a vypadá to tedy, že porod bude o něco dříve.
Porodu jsem se nebála, říkala jsem si, že stejně budu mít porod takový jaký bude a to, že se budu dopředu obávat, to mi určitě nepomůže. Jen asi v 7.měsící jsem se nudila a tak jsem hledala na netu videa porodů. Po skouknutí krátkých scének jsem se začala porodu trošku obávat, ale asi za 14dní to přešlo, takže už jsem nikdy na podobná videa raději nekoukala. Když jsem byla 3 týdny před termínem, říkala jsem si, že už by to mohlo přijít. Bříško bylo těžké, já nemotorná, bolela mě pánev, kyčle, spát jsem nemohla a stále lítala čůrat.
Ve čtvrtek 27.září jsem byla s manželem v porodnici na kontrole. Dr. když mě prohlížela, tak mi tam zajela tak, že jsem málem vyskočila z toho křesla. „Všechno v pořádku a možná budete trošku krvácet . . .“ odcházela jsem, žačlo mě bolet břicho a krvácela jsem teda trošičku víc ☹
Cestou domů v autě jsem myslela, že začínám rodit, že jen doma vezmeme tašku a pojedeme zpátky. Ale lehla jsem si do postele, bolesti přestali, krvácení sláblo a večer mi bylo zase fajn.
Pátek 28. září (týden do termínu), byl svátek, ale manža odcházel v jednu hodinu odpoledne do práce. Já jsem přemýšlela o tom, jak se všichni lékaři spletli a já budu určitě přenášet. Jen co manžel zabouchl dveře ucítila jsem teplo mezi nohama – malinko mokré spodní prádlo. No paráda, tak ještě ke všem těm bolístkám hlavička už tlačí natolik, že učůrávám. Vzala jsem si vložku.
Ten týden jsme měli v domě službu na úklid schodiště. Vzala jsem si tedy kýbl a šla vytírat. Když jsem po příchodu domů šla na záchod, zjistila jsem, že vložka je docela dost mokrá. Začlo mi vrtat hlavou co když to je plodovka . . . sedla jsem na net a hledala na Koníkovi jakými způsoby odtéká plodovka. Za chvíli jsem se zvedla, že se jdu napít a huups – voda praskla, byla jsem mokrá až ke kotníkům. Byly čtyři hodiny odpoledne. Tak a je to tady. Byla jsem naprosto klidná, věděla jsem, že musím být do dvou hodin v porodnici. Neměla jsem žádné bolesti. Zavolala jsem manželovi ať si dodělá v práci to co potřebuje a jede domů, že budeme rodit. Než přijel, v klidu jsem se oholila a osprchovala. Dobalila věci a vyráželi jsme. Cestou jsme se zastavili v bankomatu a na pumpě pro pití.
Do porodnice jsme dorazili chvilku před šestou. Měla jsem jen malé bolesti. Při příjmu nás hned seřvali – jako kde máme tašku s věcma, jeslti náhodou nečekám, že mě s odteklou plodovkou pustí domů nebo co. Při příjmu jsem byla otevřená na 4cm. Naštěstí se po šesté hodině měnily služby a nastoupila mooc příjemná mudr. a taková tichá, sympatická por.asistentka. Dali nás na hekárnu – docela příjemně zařízený pokoj. Klystýr. Stále minimální bolesti. Byli jsme jediní kdo v tu chvíli rodil. S manžou jsme si povídali, smáli se, poslouchali CD, hopsala jsem na míči, každou hodinu na prohlídku, no takhle až do 22h. Ve 22h byla nějaká „velká prohlídka“ kde byli dva doktoři. Prý že se otvírám, ale docela pomalu. Že mě můžou nechat rodit přirozeně, ale mohu porodit až ráno, já budu utahaná a děloha také. Nebo mi nabídli infuzi oxytocinu, aby se to popohnalo.
Jelikož jsem měla takový názor, že oni vědí co dělat, že rodí maminky každý den, vědí co a jak.Já rodím poprvé, sice jsem toho spoustu přečetla, ale vím, že nesprávným rozhodnutím můžu ublížit sobě i miminku, nebo ne ublížit, ale ztížit si to. Rozhodla jsem se pro infuzi.
Všechno mi vysvětlili. Tím, že jsem měla jen malé bolesti, při každé prohlídce jsme s mudr. i s por. asistentkou vtipkovali a smáli se. Napíchli mi infuzi, připojili na monitor a položili na postel. Mimi se muselo ještě malinko pootočit. Tak teď, teď to teprv vše začalo. Bolesti byli hned tak po 2-3 miutách a pěkně silné. 😲 Půl hodinky jsem ležela a pak jsme se hned přesunuli na sál, na balón.
Při každé kontrakci jsem skákala na balónu jak blázen, hlavu zabořenou do polštáře položeného na posteli a drtila jsem manželovi ruku. Mezi kontrakcema jsem odpočívala a říkala si, že s každou tou kontrakcí jsem blíž a blíž tomu, že budu držet v náručí svou holčičku. Doktorka u mě byla skoro pořád. Malou poslouchala snad po každé kontrakci a stále se ptala na tlaky jako na stolici. Já furt nic.
„Tak co, už se vám chce tlačit jako na velkou?“Ne a furt ne. Tak jsem si měla vylézt na postel.
„Mamino, dyť vy už můžete dávno tlačit . . .“ Okamžitě z postele sestrojili porodní lůžko, přišel další doktor a šlo se tlačit. Manža u hlavy, doktor mezi nohama a doktorka mi pomáhala tlačit na břicho. Por.asist. jen tak přihlížela. Asi tak na čtvrté zatlačení byla malá venku. Přesný čas 23:57. Koukala jsem jak ji čistí pusinku. Okamžitě plakala. Hned ji odnesli umýt a manža šel s ní. Mě začal dr. zašívat nástřih. Ani jsem nevěděla že mě nastříhli. Nejkrásnější pohled na to, jak ke mně přichází manžel zpátky a v náručí drží naši dcerku. Krásnou a zdravou. Jasně, že to bylo to nejkrásnější miminko na světě. Šití bylo malinko nepříjemné, ale to už jsem držela svoji berušku v náručí a zkoušela ji přiložit k prsu. Ta na mě ale prděla. Mámo, já chci spát, tak mi furt necpi něco do pusinky . . .
V ten okamžik jsem si uvědomila, jak se mi změnil život a že tenhle tvoreček mě teď bude potřebovat. Uvědomila jsem si jak moc ji miluju. Byla jsem šťastná, malou v náručí a manžela u sebe. Díval se mi do očí, pusinkoval mě na čelo a děkoval mi. Tak a jsme rodina . . . to největší štěstí.
Asi za půl hodinky nám malou odnesli do vyhřívaného lůžka. Manžel odjel domů se vyspat a já zůstala na porodním sále a přemýšlela jsem, že teď mi nastává ta nejkrásnější práce. Jsem maminka, mám dceru za kterou bych dýchala a dala bych za ni život.

Na tu trochu bolesti, vlastně jen dvě hodinky těch velkých bolestí, jsem rychle zapoměla a na porod vzpomínám ráda. Měla jsem opravdu krásný porod a hlavně všechen nemocniční personál, který jsem měla u porodu byl příjemný a milý. Všechno mi vždy vysvětlili, podporovali mě a chválili. Chtěla bych ještě jedno dítko a doufám, že druhý porod bude podobný.
Držím všem těhulím palečky 🙂

zuzanice
13. únor 2008

Jejej . . . . omlouvám se za tu délku příspěvku, nějak jsem se rozepsala 😀

seri
14. únor 2008

zuzi - krásně napsaný, už zase brečim, taky bych chtěla takový porod 🙂

jitka711
14. únor 2008

Zuzi, opravdu moc kráááásně napsaný 🙂 Taky bych si moc přála takový přístup v nemocnici a takový porod 🙂

zuzanice
14. únor 2008

Jíťo, je pravda, že přístupem lékařů a sester jsem byla velice mile překvapena . . . ikdyž by to vlastně měla být samozřejmost. Ale v kolika nemocnicích u nás se této samozřejmosti dočkáte, že?
Holky, přeji Vám pohodové porody a hlavně zdravá a spokojená miminka. 🙂

dituu
14. únor 2008

Zuzi, opravdu moc krásný popis. Zase jsem zamáčkla slzu. Docela se teď na ten porod těším 🙂. Gratuluji ke krásné holčičce!

parybka
15. únor 2008

hmmm.... když jsem porodila ten svůj poklad já, tak mě naprosto nezaplavil pocit štěstí a mateřské lásky, a to jsem na něj čekala a byla zvědavá, jaké to je. Téměř každá tu psala, jak je krásné podívat se na své dítko a že zažily pocit největšího štěstí. Asi jsem divná, mi to přicházelo a přichází velmi pomalu a stále. Stále si na toho svého tvorečka zvykám a zamilovávám se postupně.
Možná je to tím, že je to už 5 měsíců... to už v tom budu taky až po uši, doufám 😉

krista
15. únor 2008

Zuzi fakt krásný popis, budu se opakovat, ale zase jsem to obrečela 😢 😵
Doufám, že i naše Kristýnka půjde na svět "hladce" 😵

skate
15. únor 2008

Parybko, neboj, nejsi v tom sama. Myslím, že je to normální. Náš cit přicházel postupně, mně to trvalo asi týden, než mi to vůbec došlo. Než jsem pochopila, že bych za svého Šimonečka dala život, asi dva měsíce. Taky si to vyčítám, ale dnes je to miláček, mazlíme se celý den, skoro nebrečí, je to mazánek, kterému nic nechybí. Tvůj Ondrášek má jistě starostlivou a milující maminku.

parybka
15. únor 2008

skate, já vím, že to je normální, jen jsem na to čekala a ono nic 😀
ale ke mě všechno "dochází" tak nějak pomaleji . Ale hlavně, že to dojde 😅

very
17. únor 2008

Ahoj, tak i já bych se ráda podělila se zážitky z našeho porodu..ale asi to nebude žádný román, spíše věci, které mě překvapily nebo zaskočily. Třeba vám moje poznatky přijdou vhod nebo vám pomohou odstranit obavy.
Miminko jsme si moooooooooc přáli. Celé těhotenství jsem chodila do t.kurzu, kde jsem se seznámila s úžasnou porodní asistentkou, díky ní jsem později měla krásný porod.
Přenášela jsem 4 dny, byla jsem dost oteklá, horka v srpnu mi vůbec dobře nedělaly.
Moje mami i tchýně mě postrašili šílenými, hororovými porody, které sami prožili, takže jsem šla k porodu s tím, že to snad ani nepřežiju – vážně. Takže moje první – nenechte se strašit..naše maminy rodili před 20, 30 lety v úplně jiných podmínkách.. v šílených porodnicích, o alternativním porodu snad ani neslyšeli nebo nečetli..vážně, nenechte se zblbnout..navíc každý porod je jiný, každá žene jiná.
Mám jen 152, mimi na ultrazvuku se zdálo lékařům velké, tak rozhodli, že bude císař..v jiné nemocnici, kam jsem „utekla“ naměřili moje mimi téměř o půl kila menší..takže i ultrazvuk někdy není přesný..a žádný císař se nekonal!
Další věc, neuvědomuji si, že by mi odešla hlenová zátka.
V noci,4 dny po termínu, mi praskla plodová voda..a bylo jí hodně..stále odtékala, i když už jsem lítala po bytě a dobalovala poslední věci. Zůstávaly za mnou loužičky, i když jsem měla ručník mezi nohama.. Vyděsila mě, krev v plodové vodě..myslela jsem, že je to průser..lékař mě uklidnil..nepovažovali to za problém. Co mě překvapilo..když odteče plodová voda – bříško strašně ztěžkne..
Do porodnice jsme dorazili ve tři ráno a můžu říct, že jsem byla ráda, že cesta trvala jen 15 min. Kontrakce hned od prasknutí plodové vody byli silné a každých pět minut.
Měla jsem jen bolesti v břiše, žádné bolesti zad apod.
Porod se nerozbíhal, já se neotvírala a udělala velkou chybu..ze strachu jsem několik hodin zůstala ležet na posteli..od těch cca tří rano do deseti dopoledne..mačkala jsem manželovi ruku, křičela bolestí, ale nezvedla jsem se, i když mě všichni přesvědčovali. Kontrakce stále po pěti minutách.
Až v 10.00 dopoledne mě PA donutila vstát, osprchovat se. Horká voda podstatně zvětšila bolesti, byly vážně šílené, ale během chvilky jsem byla otevřená na sedm centimetrů..rovnou jsme šli na sál..
(Nastávající maminky, skákejte na míči, choďte, lezte po čtyřech..je jedno jaký pohyb budete dělat, ale hýbejte se..to vám a vašemu miminku při porodu velmi pomůže.)
Tlačení..pro mě hrůza..takový tlak zažijete jen při porodu.., ale chci říct, že příroda a vaše tělo je moudré a s pomocí hormonů to zvládnete každá..ten okamžik, když porodíte mimi, za to všechno stojí.
Druhá doba porodní u nás trvala asi ¾ hod, přestaly mi kontrakce, oxytocin, který je vrátil na zpět, byla jediná cizí chemie během našeho porodu. PA stále masírovala hráz, takže jsem porodila bez natržení i nastřižení..bylo to hodně nepříjemné, ale stálo to za to – myslím to masírování!
Jinak dva měsíce před porodem, mě takhle masíroval i manžel..pila jsem denně jeden hrneček čaje z maliníku, na uvolnění svalů v malé pánvi a před a při porodu brala homeopatika na urychlení otevření.. Dále jsem si nechala uvolnit esíčka, právě abych neměla bolesti zad a vystřelující bolesti do nohou, které některé holky popisují..vážně jsem během porodu neměla jiné bolesti než v břiše..ty byly ale velké. Nepříjemný byl monitor, ale na druhou stranu mě vždy velmi uklidnilo, že miminku se daří..během porodu mě prohlíželi asi jen pětkrát..to bylo fajn..z toho jsem měla strach. A také jsem měla strach z klystýru, tak jsem ho prostě odmítla..
Manžel u porodu byl báječný..je vážně perfektní, když se máte o koho opřít. Proplakal celou druhou dobu porodní a mimi držel v náručí hned po narození..
Byl to pro nás oba silný, velký, NÁDHERNÝ zážitek!
Čůraní na sále po porodu je náročné, ale snažte se, je to kvůli zavinování dělohy strašně důležité..mě PA dokonce pustila vodu, aby mi pomohla..
Tři hodiny po porodu jsem se už sama umyla, snadno jsem chodila, seděla..díky tomu masírování jsem skutečně neměla tyhle problémy..byla jsem oteklá, ale to asi nemine žádnou maminku..
Trošku mě překvapilo, že moje vlastní tělo, mě nutilo chodit v předklonu..to jsou ale ty změny v těle.. Za těhotenství jsem přibrala 14 kg, tedy jen šest skutečných..ten zbytek jsem nechala v porodnici..hodně byla voda – otoky.
Trošku mě před porodem otravovaly drobné úniky moči např.při kýchnutí, ale hned druhý den po porodu jsem na posteli začala cvičit jednoduché cviky a to mi maximálně pomohlo.
Déle mě obtěžovaly nepříjemné tlaky v pánvi, ale to už dávno odnesl čas..
Po porodu, zblblá hormony, jsem nemohla vůbec spát, chybělo mi mimi..
V porodnici, kde jsem rodila, mají první dvě noci miminko sestřičky..druhé mimi bych chtěla mít u sebe dřív..mám pocit, že se malému muselo strašně stýskat..
To je asi všechno, o co jsem se s vámi chtěla podělit..snad ještě..pokud se vám blíží termín, věnujte se hodně svému partnerovi, jděte do kina, na večeři..pak budete mít nějaký čas podstatně méně času..
Nastávající maminky, přeji vám všem hodně síly, žádný strach a radost z krásného miminka..ženy jsou silné, věřte tomu a zvládnete to!
Jsem jedna z těch, která po porodu prohlašovala, že už tam nikdy nevkročí..Ondra mi dal tolik, že si pro druhé mimi nepůjdu, ale přímo poběžím.. Nikdo a nic na světě vám nedá tolik, co vaše mimi, každý jeho úsměv, každý úspěch vás udělá šťastnou.. NIKOHO NA SVĚTĚ JSEM NIKDY TOLIK NEMILOVALA! A až za rok uslyšíte „mami“, uvidíte první krůčky, věřte, budete mít slzy na krajíčku..
HODNĚ ŠTĚSTÍ!
🙂

parybka
18. únor 2008

very, pěkně a věrně napsané... s tím manželem máš naprostou pravdu, máme na sebe pár minutek denně, kdy si dáme pusu a obejme se, jinak jeden nebo druhý běháme kolem malého 🙂
akorát nevím, co je "nechala uvolnit esíčka"??

martinataylor
18. únor 2008

Very.....nádhera....máš velkou pravdu,moje malá má přiští týden 2 měsíce a když se na mě usměje....ten pocit nejde ani popsat,jak strašně ji milĺuji...a holky porodu se vůbec nebojte.Pro mě to byl nejkrásnější zážitek na světě.....

very
18. únor 2008

Parybko, cvičení pro těhotné tady pořádá fyzioterapeutka..ta v den termínu porodu nebo později - dříve rozhodně ne.."uvolňuje esíčka", když to nastávající maminka chce.. Lehneš si na záda na lůžko, skrčíš nohy - jako se jezdí na kole a ona ti s každou nohou jakoby v kyčli zakroutí..vůbec to nebolí, není to ani nepříjemné. Popsala jsem to srozumitelně?
Vede si o tom statistiku, téměř každá rodička pak neměla nepříjemné bolesti v zádech, a všelijaké vystřelující bolesti při porodu! Jsem jedna z těch, které to skutečně pomohlo. 😵

janinininka
18. únor 2008

Very- napsala jsi to krásně 😵 , já nikdy u toho nebrečela a teď brečím jako želva, už to na mě doléhá. Chtěla bych to mít za sebou, bojím se docela a zároveň se moc těším na naší malou kočičku, ale pořád mi to moc nedochází, že za měsíc už budeme 3, zrovna dneska mi to partner říkal, pořád něco čtu, připravuju sebe i věcičky, ale stejně si to pořádně neuvědomuju a neumím sï vůbec představit porod, mám všechno přečtený ale..

macik
18. únor 2008

very-to znamená, že když někdo rodí dřív, tak nemá šanci? nebo je možné toto uvolnění aplikovat i poté, co začnou první bolesti?

mobina
18. únor 2008

Já myslím, že Very myslí klasickou rahabilitaci. Takže pokud máte bederní bolesti, nechte si předepsat rehabky. Mě to v těhu taky moc pomohlo. To "lámání" je sice trochu brutál, ale pak jsem si domu skoro až skákala, jak jsem měla krásně uvolněné pánevní dno. Já chodila od ledna a skončila týden před termínem. Docela mě to mrzí. Zase by to bodlo, když se prckovi nechce ven 😉

very
18. únor 2008

Mobino, není to klasická rehabilitace..na uvolnění nebo odblokování jsem běžně v těhotenství také chodila, můžu doporučit..bylo to výborné.
Tohle ale netrvá ani 2 minuty..nedochází k žádnému lámání..
Macíku, já byla s tou fyzioterapeutkou domluvená, že max týden před termínem porodu. Když se ti rozběhne porod, myslím, že už neřešíš tohle, ale jedeš rovnou do nemocnice..určitě to také záleží na fyzioterapeutce, jestli je ochotná kdykoliv a kdekoliv.. Já měla skutečně velké štěstí na lidi! 🙂

luciehl.
19. únor 2008

Tak i já už jdu napsat svuj porod! 4.2.2008 v 01:05 - 3850g a 51cm Vaneska

TP sem měla 10.2. . Takže 3.2. sem se ráno probudila a pobolíval mě podbříšek jako při MS a boleli mě záda,celkově sem se cejtila jak přejetá kombajnem(a to se mi předtím spalo nádherně).Na wc sem zjistila, že mi začla odcházet hlenová zátka.Od 8-13h sem měla pravidelné kontrakce po 2min.i s bolestí v kříži,ale byla to slabá bolest.Od 13h se kontrakce rozházeli na 10,6,8,4 min a takhle různě lítali do 17h,pak se ustálili na 4 - 3 min.a přišli o něco silnější,ale stále sem si říkala,že na porod by měli bejt asi větší,bolestivější.Asi v 19h sem se šla vysprchovat a na 20h sme vyjížděli do porodnice s tím,že nás maximálně pošlou ještě domů. V nemocnici mě PA dala na 20min. na monitor,pak na to koukla,tak sem se zeptala,jestli tam sou nějaký kontrakce(protože na to koukala tak divně) a ona že né 😕 ,tak říkám,co to teda je za bolest,když je v pravidelnejch intervalech a s bolestí do zad? PA řekla,že to ještě nemám ty správné kontrakce k porodu 😲 😲 ,pak přišel dr. a vyšetřil mě - 7-8 cm otevřená a začlo to lítat,ani nebyl čas na klystýr,dali mě na porodní box,kde mi protrhli plodovou vodu(když sem uviděla ten nástroj,čím to protrhávaj 😲 😲 ,ale nic nebolelo)voda byla tak teploučká 😅 .PA mi řekla,že se mi teď kontrakce zesílí a napojili mě na monitor,že na něm budu až do konce. No kontrakce pořád nic hroznýho,čekala sem větší,pak mi dali kapačku na zvetšení kotrakcí,a že můžu tlačit až ucejtím tlak na konečník,jenže ten sem cejtila až přímo při kontrakci,zkátka od 21-0:15 se hlavička neposunovala,měla sem krátký kontrakce,tak zavolali zást.primáře a poradili se na císaři,mě už to bylo vše pak jedno,protože se mi chtělo mezi kontrakcema strašně spát,hlavně už sem chtěla abych to měla za sebou jak sem byla unavená!Začli se sbýhat dr. a asi v 0:45 sem se rozloučila s manželem(měla sem celkovou narkozu) a vezli mě na sál.
Ještě si pamatuju,jak mě potírali desinfekcí břicho a potřeli mi i trochu spodek kolem cévky a to děsně pálilo.pak mě uspali.
Probudila sem se bylo 2:15 a sestřička mi hlásila,že máme zdravou holčičku 3850g a 51cm a že jí manžel viděl.Já jí viděla poprve až 4.2. v 10h přivezli mi jí na první kojení a když sem jí uviděla,začli mi týct obrovský slzy a na co nezapomenu,jak sem na ni poprve šáhla,tak byla tak sametová a heboučká a krásně se hned přisála.

P.S. Absolutně nechápu proč rodička nemůže předběžně podepsat papíry ,že souhlasí s císařem v případě komplikací a že souhlasí s anestezii,protože já nebyla schopná se ani podepsat,jak sem se klepala nervama a jak sem byla unavená a člověk ani neví co to vlastně podepisuje a nemůže si tu stránku A4 přečíst.

Sem ráda že sem měla manžela u porodu(před císařem) protože mi při kotrakcích pomáhal tisknout hlavu na hrudník jak mu radila PA,sama sem neměla pořádně sílu a hlavně sem se necejtila tak sama.
Vzhledem k tomu,že sem měla slabé kontrakce a měla nečekaný císař,to nebylo tak hrozné a rozhodně mě to od druhého dítěte neodradilo,i když mě bude čekat asi zase císař.Momentálně sem 15 den po sekci a trochu mě trápí hnisající část jizvy a chtěla bych to mít už aspoň zahojený 😖

Těhotenský newsletter

Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu

Zjisti víc o svém těhotenství: Těhotenství týden po týdnu. Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.


Modrý koník ti poradí v každém trimestru.
Zjisti víc o prvním trimestru.
Zjisti víc o druhém trimestru.
Zjisti víc o třetím trimestru.
Jak se zjišťuje pohlaví dítěte?.
Důležitá jsou různá vyšetření v těhotenství.
Určitě tě nemine 3D ultrazvuk.
Nebo také screening v 1. trimestru.
Někdy se může objevit i streptokok v těhotenství.
Závažná pak je preeklampsie.

Nenašla jsi odpověď na svou otázku?Zeptej se ve fóru