Jaký byl porod

marki
10. kvě 2006

Ahoj kočky, to, co teď napíšu, se týká mého prožitku z porodu. Hned na začátku musím napsat, že se nemáte čeho bát, a že ym ženský vydržíme úplně všechno... 😉

Náš Kryštůfek se narodil 02.05.06, takže zážitky jsou ještě čerstvé. Ale od začátku.....

Už z neděle na pondělí (tj. 01.05.06) jsem skoro celou noc nespala, protože mě navštívili poslíčci....břicho mě bolelo v nepravidelných intervalech po dvou hodinách, pak hodina klid, a pak to zase na dvě hodiny přišlo...prostě celou noc jsem byla vzhůru, ale nějak jsem cítila, že to ještě nebude ono.... 😲 Ale pro jistotu jsem tu noc vařila manžílkovi na druhej den oběd...polívku, maso a brambory.-....stejně jsem nemohla spát...

Celej den už to bylo takový nijaký...a odpoledne, když jsme šli s Jožíkem (mým manželem pro nezasvěcené) na procházku, tak jsem si odskočila do nemocnice, aby se mi podívali na mimčo....řekli mi, že buď můžu jít domů, že to klidně může přijít za 3 hodiny nebo za 3 dny----prohlásila jsem (a všem to doporučuju), že radši půjdu domů (i když, my to máme do nemocnice 5 minut autem, že 🙂 )...navečeřela jsem se, dala jsem si teplou lázeň, pak jsme s Jožíkem hráli hry,,,,,,a pak přišel večer, já seděla u PC a psala tady na beremese....a v tom na mě přišly první kontrakce.....takže jsem si je začala zapisovat....a byly pravidelný....a hlavně úplně jiný než ty všechny předtím....prostě mě bolelo v podbřišku, jako když to máte dostat, ale ta bolest neustává.....takže jsem se uchýlila do ložnice, kde jsem poklečmo k naší posteli začala vydýchávat...po 20 minutách za mnou přišel Jožík a pochopil situaci, na nic se neptal, chytil mě za ruku a hladil po zádech.....tohle všechno začalo ve 20:45 h a do 23.00 h jsem to vydržela....pak jsem si řekla Jožíkovi o vanu, ale na tu jsem už neměla náladu, takže jsem se osprchovala a naznačila Jožíkovi, že si jedeme pro mimčo, že už to nemůžu vydržet....kontrakce byly po 4 minutách,,....po cestě, která nám od baráku až do pátého patra porodnice trvala 21 min, tak jsem je měla celkem 5 x.....musela jsem se vždycky zastavit a vydýchat....

v porodnici nás přijali s úsměvem, byla tam stejná paní doktorka jako při odpolední kontrole.....takže jsem ležela kvůli křivce asi půl hodiny, což bylo hrozný, když se při kontrakcích nemůžete procházet.....pak přišel na řadu klystýr, což je naprosto pohodová věc, naopak vám pomůže se uvolnit.....(tam jsem teda manžílka nebrala)......potom jsem šla rovnou do sprchy, kde mě mnažílek osprchovával.....postupně jsem si přidávala teplou vodu....a tady, i když masírovaná vodou, tak si tenhle okamžik, kterej pro mě představoval věčnost, pamatuju jako nejhorší z celýho porodu.....ta bolest, tak se nedá popsat....ale celou dobu jsem si říkala- bude hůř, holka, bude hůř.....pak mi dovolily jít na gauč, kde si mě ale jen prohlídly a řekly, že už jsem hodně otevřená a že už to nebude dlouho trvat....což se nádherně poslouchá a dodá vám to spoustu energie...takže jsem šla rovnou na sál...detaily už popisovat nebudu, na stole jsem vystřídala polohy na boku i na zádech, a pak mi doporučily stoupnout si za stůl a tlačila jsem v podřepu....zezadu mě přidržoval Jožík a bylo to super, protože jsem se nádherně uvolnila.... 😉

Nakonec ta finální fáze, kdy jsem tlačila s nohama na koze trvala 20 min a to halvně proto, že mám úzkou pánev....ale tohle už vůbec nebolelo, jen posloucháte, co se děje kolem...protože mně slábly kontrakce, a tak jsem se začala bát o mimčo....jak jsem tlačila, tak vždycky vykouklo kousek hlavičky a zase zalezla....tohle se opakovalo asi pětkrát, byly tam kolem mě už čtyři lidi....+ Jožík a ti všichni se nám snažili pomoc....nakonec mě musely nastřihnout a mimouš byl na světě....tak nám řekly, že je to kluk.....a Jožík běžel za ním, aby viděl, co všechno se děje.....a pak hrdě kráčel po sále, zatímco mě zašívaly....40 minut....a to mi bylo všechno jedno....věděla jsem, že je mimouš v bezpečí a tak jsem zápasila s paní doktorkou, která mě zašívala...sice jsem dostala injekci na umrtvení, ale asi to nepomáhá...mně teda určitě ne....ale nevadí...když mě zašily, tak jsem šla za těma svýma chlapama do tzv. obýváku, kde jsme v klidu pobyli první minuty našeho štěstí....a to bylo opravdu super....ten klid a očuchávání miminka....a pak jsem musela po hodině se osprchovat a šli jsme na pokoj.....a tím skončil náš nejkrásnější den a zážitek, který jsme s Jožíkem zažili....

mějte se hezky a ničeho se těhulky nebojte, každý porod je jiný, ale všechno stojí za ten okamžik, kdy vidíte svoje miminko na světě...a hrdýho tatínka u toho....bez něho by to nebylo ono....a jeden druhýho si vážíme ještě víc..... 😉 a na bolest rychle zapomenete----

dobrou MArkí a Kryštůfek

prochi
4. lis 2006

Ahoj holky, tak mi to nedá a musim vám taky popsat "jaké to bylo" 😉

Omluvte prosím délku, zkusím to zkrátit co nejvíc 😵

Musela jsem nastoupit do porodnice 5.10. ve čtvrtek, protože jsem už hodně přenášela a doktorka nechtěla nic podcenit. Nakonec jsem byla i ráda, protože člověk je přeci jen pod dohledem. Ob den jsem chodila na kontrolu plodovky, třikrát denně křivka atd. V sobotu dopoledne mě pustili po všech těch vyšetřeních na propustku domů a v neděli jsem měla zase nástup. Z neděle na pondělí o půlnoci jsem dostala první tabletu na vyvolání. Nic se do rána nedělo, tak mi v sedm ráno zavedla doktorka další s tím, že když nic, tak to zítra (v úterý) zkusíme zas. Pak ale primář rozhodl, že zkusíme ještě jednu. V jednu hodinu odpol. teda následovala třetí tableta. Ve dvě jsem začala mít nepřetržitý bolesti břicha a zad, byla jsem nadšená, že snad UŽ. Skoro celou hodinu jsem strávila ve sprše, protože to fakt docela bolelo. Ve tři mi při "procházce" na chodbě odtekla plodová voda, následovalo vyšetření, křivka a to už jsem měla doopravdický kontrakce. Trvaly minutu, minutu přestávka a hned další. Bohužel jsem se vůbec neotvírala, tak jsem ani nevolala manželovi, PA říkala, že to hned tak nebude a stejně měl v pět přijet na návštěvu. Nejhorší v týhle době bylo natáčení křivky co hodinu, když jsou kontrakce po minutě, tak se to vleže na zádech fakt nedá vydýchat. V pět hodin mě opět PA propustila z křivky, prohlídla mě a branka byla sice zašlá, ale otevřená jsem byla jen na dva prsty. Před půl šestou přijel manžel, to už jsem měla asi hodinu nesnesitelný a hlavně nepřetržitý křížový bolesti. Tady už jsem byla ráda, že už tam je, hrozně mi pomáhalo, když mi masíroval záda. Asi v šest hodin jsem měla už neskutečný bolesti, tak jsem se přemístila do sprchy, že snad to bude lepší. Ale tam mě jedna kontrakce úplně srazila na kolena a já si šáhla mezi nohy a normálně jsem cítila hlavičku! Tak manžel utíkal pro PA, řekla jsem jí (nahá jsem vylezla po čtyřech ze sprchy a zůstala tak uprostřed koupelny...), že mám hrozný nutkání tlačit, na nic se mě neptala, trochu mě usušila, pomohla mi do košile a rychlovkou mě odvedla na sál. Tam se na mě přišel mrknout primář, který mě pak rodil a řekl, že už to brzy bude. Což se poslouchalo úplně nádherně. A ta "moje" PA řekla, že si jde připravit tatínka. A najednou vedle mě stál celej v zelenym a PA mi řekla, ať se k němu stulim na bok a držím se ho a každou kontrakci tlačim, co nejvíc to půjde. A všichni odešli a nechali nás tam a to bylo strašně bezvadný a mě už to skoro nebolelo a jen jsem tlačila co to šlo. To trvalo asi deset minut, nevím, ten čas mi nějak splýval, pak přišla PA kouknout, jak nám to jde, mrkla mezi nožky a řekla, že už to je tady, překulila jsem se zpátky na záda, přišel primář a PA řekla, že za dvě kontrakce to bude za námi. Pamatuju si jenom, že jsem jí v duchu vůbec nevěřila a říkala jsem si, že mě chce jenom povzbudit.... ale taky jsem byla strašně šťastná a pořád jsem říkala, že to není možný. No a v 18.35, tzn. asi tak hodinku po příjezdu manžela a tak půl hodiny po příchodu na sál, byl najednou malej venku. A fakt to bylo asi na dvě zatlačení. Najednou vyklouzl a bylo to prostě nádherný, to se popsat nedá. Pak primář odebral pupečníkovou krev, měla jsem hroznou radost, že to vyšlo - darovali jsme ji - a pak přišlo peklo na světě - šití. Primář, když to viděl, tak si rychle nechal volat příslužbu, že tohle sám nezvládne. Vezmu to hopem, hrozně jsem se zevnitř potrhala, prý tohle ještě neviděl. Říkal, že mám extrémně úzkou pochvu, že se s tím ještě nesetkal a malej jak šel ven, tak to před sebou jenom roloval a pak to prostě všechno vevnitř povolilo. Nastřihl mě jenom maloučko, a o tom jsem fakt vůbec nevěděla, ale říkal, že kdyby to nastřihl třikrát víc, tak jsem stejně takhle dopadla. To zvenku mi umrtvil, takže tam jsem šití necítila vůbec. Ale zevnitř to prý umrtvit moc nejde, takže jsem hodinu doslova řvala na celou nemocnici. Tady mi neskutečně pomohlo, že tam byl manžel se mnou. Myslim, že bych to asi nepřežila 😔 .
Ale pak už bylo zase všechno krásný. Novorozenecká sestřička nám přinesla malýho, hned se krásně přisál a nechala nás tam o samotě. A my jsme brečeli a bylo to nádherný. Pak si ho zase odnesla, aby nám neprochladl a manža skočil pro telefony a volali jsme rodičům a babičce a dědovi a rozeslali všem SMS a pak jsme si četli gratulace a prostě to bylo nádherný. Celou tu dobu jsem ležela na tom sále, ale už na boku, sestřička mě omyla, přikryla, všechno uklidila a manžel stál u mě a pořád mě pusinkoval a mačkali jsme si ruce a pořád jsme tomu nemohli uvěřit. A byly to moje nejkrásnější dvě hodiny v životě.
Asi po devátý jsme se už museli rozloučit a PA mě odvedla na pokoj. Ale skoro jsem nespala a v jedenáct jsme si ještě s manžou volali. To už u nás doma byly oslavy v plným proudu 🙂 . V úterý jsem zjistila, že vůbec nemůžu chodit, hrozně se mi motala hlava a při vizitě jsem se dozvěděla, že jsem ztratila hodně krve a že to bude nějakou dobu trvat, než se zmátořim. Malýho mi teda celý úterý nosily sestřičky jen na kojení. Ale ve středu už jsem byla celkem schopná vstát, tak už jsem ho měla konečně u sebe.
Ale je to fakt nádherný, pořád jsme z něj všichni vyblázněný a já nad nim brečim, jak je krásnej a že je náš 😀 .
A porod byl taky krásnej. Byly to nejúžasnější, nejkrásnější a nejsilnější chvíle mýho života. Nikdy nezapomenu, jak vyklouzl a primář ho držel a novorozenecká sestřička se nás ptala, jak se bude jmenovat a všichni se usmívali a zářili, jak kdyby byl jejich a já brečela a vykřikovala, že to není možný a manža mi drtil ruku a prostě to bylo úžasný 😵 .

gedren
4. lis 2006

Ahoj,

prochi to je krasny liceni! Uz si to nejak taky umim predstavit, kdyz ty popisy porodu ctu, jaky to asi bylo.

Tak bych vam taky mohla vylicit svuj porod, predpokladam, ze to bude dlouhej traktat, tak to snad nebude vadit. Neco pres dva tydny pred terminem, kdy jsem tady v diskusi resila, kdy tak asi porodim, kdyz jeste nemam vubec zadny poslicky 🙂, ze me ve dve v noci vytekl asi hektolitr krve - jasne cervene barvy. Manzel k smrti vydesenej, ja ho uklidnovala, ze to bude asi hlenova zatka, at zavola do porodnice, co mame delat, a ze tam samozrejme teda asi zajedem, ale abysme neco nezvorali. Tak tam zavolal, trochu se uklidnil, kdyz mu tak v pohode rekli "no tak se prijdte ukazat", pak jsem mu rekla, at najde, kdy jede nocni bus (ten tam je asi za tri minuty), ze jsem v pohode, nic me neboli, on teda chtel volat taxika, ale to jsem mu vymluvila, ze nez by prijel, tak jsme tam tim busem 3x a navic by nas beztak nechtel vzit, kdyz by videl, ze jedem k porodu, abysme mu nezasvinili auto 🙂. Pak jsem jeste v rychlosti dobalila porodni batoh (pripravila jsem ho poradne jen asi dva dny predtim 🙂) a sli jsme. Mirek teda porad vydesenej a jestli cejtim pohyby a tak, ditko samozrejme zrovna naschval spalo, ale ja byla v klidu, proste jsem citila, ze je to OK, dokonce jsem i predpokladala, ze nas zase poslou domu 🙂. V porodnici (Bulovka) bylo desne narvano a jeden porod za druhym, takze nas nechali docela dlouho cekat, mezitim ze me vytekl dalsi hektolitr krve, vlozka i kalhoty uplne durch, no trochu jsem se stydela 🙂 (fakt nevim, co bych delala, kdyby se mi tenhle zacatek porodu prihodil na verejnosti - a to jsem ten den chtela jit jeste naposled se podivat do prace na poradu a seminar 🙂), pak nas konecne vzali, dali mi cisty vlozky (hura!), erarni kosili a zacli me vysetrovat. Plodovka v tom nebyla a prej ze by byli radsi, kdyby byla, tak to uz jsem byla vydesena i ja, co se deje, pak mi delali desne dlouho ultrazvuk, zvenku, zevnitr, doktor proste kontroloval, jestli to neni z placenty (nastesti ne), pak jeste vnitrni vysetreni a monitor, no bylo to celkem v pohode, protoze bolesti jsem nemela zadny. Pak ucinili zaver, ze teda to byla fakt asi hlenova zatka a ze si nas tam do rana nechaj, pak uvidime. Doktor mi napsal nejakou injekci, ktera to bud uklidni, nebo rozjede, tu jsem odmitla, ze vyspim se i tak a byla bych radsi, kdyby se to rozjelo samo, no a s tim odmitnutim nebyl problem, takze nas proste soupli na pripravnej pokoj (Mirka nechali se mnou, akorat musel sedet v kresle) a sli jsme spat. To bylo asi pet rano, uz jsme neusnuli a zacinaly mi nejaky stahy, nepravidelny a celkem v pohode (jakoze trochu bolely, ale tak normalne).

Rano uz jsem skoro nekrvacela, porad jsem mela takovy nijaky stahy, tak jsme se ptali, jestli tam zustaneme, nebo nas pustej domu (nejak nam neprislo, ze rodime, mela jsem pocit, ze to se nas jeste netyka, ze proste odesla hlenova zatka a mam nejaky poslicky 🙂), oni si moc nebyli jisti, nakonec se ve mne vystridalo nekolik rukou ;) a pak rozhodli, ze tam zustaneme, ze z toho mozna bude porod 🙂. Takze jsem tam cely den lezela, Mirek sedel vedle me v kresle, no a dopoledne byly porad takovy ruznorody stahy (nekdy v pohode, nekdy hnusny) po peti minutach, pak byly (porad kazdej jinej) uz po trech minutach, no furt se to dalo, protoze hnusnej stah, co se musel prodychavat, prisel jen sem tam. Mezitim mi furt chodili poslouchat ozvy a tocit monitor, nastesti jsem u toho mohla sedet v kresle, v leze na zadech bych se (hlavne pozdeji) asi zblaznila.

Kolem jedenacte dopoledne zacly byt stahy jeden jako druhy (hnusny minutu dlouhy, kdy to fakt bolelo a musela jsem jenom prodejchavat, nedalo se nic jinyho), po peti minutach, no a od tyhle chvile se mi povedla uzasna vec, a sice prospat vetsi cast porodu 🙂. Proste jsem spala, vzdycky me probudila bolest, protrpela jsem tu minutu a pak vycerpanim zase vytuhla. Za pet minut zas, a tak to bylo cely odpoledne, Mirek tak polospal a meril mi intervaly mezi stahama, obcas si sel koupit neco k jidlu, ja zkusila taky neco snist, ale hned jsem to vyzvracela (takze moznost jist v prvni dobe porodni jsem fakt neocenila ;)). Kdyz jsem sla treba na zachod, tak byly ty stahy daleko castejsi, z cehoz vyvozuju, ze pokud bych chodila, asi by se to rozjelo rychlejs, ale ja byla rada, ze muzu spat, takze jsem vlastne skoro celej den byla na ty posteli a stridave prodejchavala a spala. Nekde v dali bezel jeden porod za druhym, vzdycky jecela delsi dobu mamina a pak zakricelo miminko 🙂, tak jsme si rikali, ze to je asi husty, ale nejak nam neprislo, ze vlastne taky rodime 🙂. Pak se vystridaly smeny, zase me doktor vysetril, ze se trochu otviram, ale ne moc, a uvidime, no mne to bylo jedno, nikam jsem nespechala 🙂. Kolem sedmy vecer se frekvence stahu zmenila na tri minuty a to uz bylo blby, protoze jsem nestihala usnout 🙂. Tak jsem si rikala, hm, tak ted to zacne bejt neprijemny, ale asi po dvaceti minutach me zase nekdo vysetril a prej 8 centrimetru a jdeme na box. To jsem teda koukali, konecne nam doslo, ze jako fakt rodime 🙂. Vystrkali me na kreslo, vysetrili, natocili monitor, a prej at jeste par stahu prodejcham, at se dorotuje hlavicka, ale pokud bych potrebovala tlacit, tak asi muzu. Ja nepotrebovala, tak jsem dejchala, ty stahy byly jeste hnusnejsi nez predtim, ale kratsi, coz bylo super, dalo se to daleko lip vydrzet. Pak prej at si najdem nejakou polohu a rodime 🙂, my byli docela bezradny, vubec jsme nevedeli, jak se to dela ;), tak ta asistentka zakroutila hlavou, vystrkala me zase na stul, napolohovala na bok a prej at tlacim. Mne to prislo takovy divny, proste fakt jsem zadnou potrebu tlacit necitila, ale ona mi vysvetlila, ze mimco tam uz je ready, tak jsem zacla teda tlacit, no a v tu chvili to prislo, obrovska sila, ktera me nutila tlacit uplne maximalne, tak jsem konecne pochopila, co ze to je, to nuceni na tlaceni - muzu vas ujistit, ze to si s nicim jinym nespletete 🙂, pokud vam prijde, ze jenom tak potrebujete na velkou, tak to jeste neni ono 🙂. To uz tam byl i doktor, no a ja jsem nejak moc necitila, jestli tam neco leze, nebo ne, ale oni me ujistovali, ze jo, ze krasne tlacim a kdesi cosi, no ja jsem si rikala "jen jestli nekecaj, abych se jim na to nevykaslala" ;), ale Mirek tam taky koukal a ujistoval me, ze uz vidi hlavicku, tak uz jsem jim to verila. Asi na tri stahy bylo mimco venku, krom ty standardni stahovy bolesti to skoro nebolelo (predpokladam, ze diky moji peclive priprave, viz dale 🙂), akorat jsem se furt bala, jestli proleze, byla jsem v tu chvili docela rada, ze to neni jen na me, ze tam je ten doktor a asistentka a strkaj tam ty ruce a tahaj ditko ven, pak vysla hlavicka a skoncil stah a oni, at tlacim dal, ja se ptala, jestli to nepocka na dalsi stah, oni prej "no jeste s nama tady diskutuje!" 🙂, tak jsem se holt jeste snazila, ale ten zbytek telicka asi spis vytahli uz oni 🙂. No a pak najednou koukam, ze uz je to za mnou a cosi ruzovobilyho tam lezi (vzdycky jsem mela pocit, ze mimca jsou takovy krvavy oslizly a tohle bylo krasne cistounky, akorat od mazku), ptala jsem se, co to je, tak pry holcicka, jestli ma vlasky, tak pry ze ma 🙂, pak mi ji polozili na bricho, to jsem nejak uplne nevnimala, protoze jsem oddechovala po praci 🙂, pak s ni Mirek odesel na vysetreni a ze me mezitim vysla placenta, nacez nasledoval nejzabavnejsi zazitek z celeho porodu 🙂 - byl to takovy cosi nechutnyho 🙂, vypadalo to jak hovezi zaludek, no a ten doktor to tak drzel ve vzduchu za pupecni snuru, prohlizel ze svech strach, prehazoval, potezkaval, proste jak reznik ;), ja z toho naprosto neverila 🙂, spolubydlici na sestinedeli, co rodila dve hodiny po mne se stejnym doktorem, z toho neverila uplne stejne a malem jsme umrely smichy, kdyz jsme na to vzpominaly 🙂. Pak mi jeste doktor tahal nejaky zbytky plodovejch obalu, co uvizly na deloznim cipku, trochu jsem se bala, protoze to vypadalo, ze mu to moc nejde (tak aby to nemusel delat pod narkozou), ale nastesti to nakonec zvladl. To uz byl zpatky Mirek s takovym roztomilouckym mzourajicim uzlickem v naruci, to mi konecne doslo, ze mame takovy krasny miminko. On z ni byl uplne paf (vetsinu casu ji drzel on, protoze me desne bolelo bricho), porad na ni koukal a rikal, ze stejne chtel holcicku, tak to bylo strasne hezky. Pak nam porodni asistentka pomahala ji prilozit, byl to docela boj, ale nakonec se prisala 🙂. No a pak jsme si tam jeste vegetili, povidali, kojili a cekali, nez nas rozdelili a rozvezli 🙂...a rano mi ji zase vratili a od ty doby jsem s ni porad a je to ta nejkrasnejsi holcicka na svete! 🙂

Takze celkove bych rekla, ze to byl pohodovej porod a do takovyho, jako byl tenhle, bych sla zfleku znova 🙂, akorat ze samozrejme nevim, jaky to bude priste, asi to slo tak dobre i diky tomu, ze byla malinka (2.94), ale je zdrava, tak to je hlavni. Jinak pripravovala jsem se nafukovacim balonkem EPI-NO (www.epi-no.de), kazdej den jsem poctive nafukovala, bylo to dost husty, ale rikala jsem si, tezko na cvicisti, lehko v boji 🙂, no a myslim, ze hlavne diky tomuhle to slo tak dobre, bez nastrihu a absolutne bez zadnejch poraneni, proste jsem byla tak rozcvicena, ze ani zadny vysetreni me nebolelo nic a jsem rada, ze jsem si s tim tu praci dala. Taky jsem masirovala hraz olejickem, ale myslim, ze to samo o sobe by mi zdaleka tak nepomohlo. To cviceni jsem nastesti zacla delat driv, nez se ma (ma se zacit az tri tydny pred terminem), dostala jsem se asi na prumer 9 cm, no a nastesti to stacilo 🙂 Fakt doporucuju, pokud se bojite porodnich poraneni, za ty penize (mne ten balonek stal asi dva tisice) to stoji, proste mi vubec nic neni, nic neboli, jako bych ani nerodila 🙂.

Koukam, ze je to fakt priserne dlouhy, tak se omlouvam ;)

macik
4. lis 2006

ahoj gedren, blahopřeju k holčičce. to tvoje líčení jsem přečetla jedním dechem, i když těhu ještě zatím nejsem...chtěla bych se zeptat, kdes to nacvičovací zařízení koupila? nějak jsem se nedohledala, jestli to jde přímo na těch stránkách, co uvádíš...

prochi
4. lis 2006

Gedren, koukám, že taky pěknej mazec 😀 Já taky pořád nevěřila, že už je to tady, i když co bych asi měla čekat po třech vyvolávacích tabletách... 😅 Já jsem prováděla jenom masáž hráze a lila do sebe maliníkovej čaj, ale nepomohlo nic. Teda vlastně já nevim, protože jizvu "venku" mám maličkou, jen pár stýžků, ale tam uvnitř jich je snad tisíc. Manžel prý sledoval doktora a počítal, ale u dvaceti přestal a pak se ptal doktora, na kolik to odhaduje a doktor říkal, že s tímhle se ještě nesetkal a ať to radši nechcem vědět. Malej měl 3550g, takže takovej průměr, hlavičku měl 37cm, což není zrovna nejmenší, ale obr asi taky ne.

gedren
4. lis 2006

maciku, koupila jsem to na mimibazaru, teda samozrejme ne bazarovy 🙂, ale je tam jedna holcina, co to asi dovazi nebo nejak jinak shani predpokladam. Kdyztak kdybys to tam nenasla, napisu Ti podrobneji kontakt do IP. Hrozne me potesilo, ze jsem to tam nasla, protoze prave predtim jsem nevedela, jak to tady v CR sehnat a uz jsem to vzdala. Da se koupit nova verze (s tlakomerem a buhvicim jeste) asi za 3.5 tisice, to mi prislo teda hodne, ale nastesti ta holcina tam mela i jeden kus stary verze bez tech vsech kravin, jen samotnej balonek, za ty asi dva tisice, a ten jsem teda vyhmatla a koupila 🙂.

Prochi ja taky pila malinikovej caj a taky odvar z lnenyho seminka (to bylo desne hnusny 🙂), rikala jsem si, ze zkusim vsechno, a bud bude fajn porod a tim padem mi nic neudela to priste udelat taky tak, nebo bude hroznej, a tim padem budu priste vedet, co vsechno je zbytecny 🙂. Na ta vnitrni poraneni nevim, co by se dalo delat, jestli vubec neco :(, doufam, ze se das brzo do kupy, to siti bez umrtveni muselo bejt dost hrozny :(. 37 je asi taky docela dost, nase mala mela asi 32, ale taky byla drobecek nedonosenej.

makak21
4. lis 2006

Gendren, moc gratuluju k holčičce, koukala jsem do albíčka, je vážně nádherná. A tvůj porod byl podle toho, jak jsi to napsala, pohodovej, takže co dodat. Snad jen, abyste se s Helenkou měli už jen a jen dobře. 🙂

gedren
4. lis 2006

makak diky 🙂

Jo jeste jsem zapomnela napsat, hlavne pro ty, co se rozhoduji, kde budou rodit, ze na Bulobvce to bylo fakt super, byli jsme moc spokojeni a nemuzeme si na nic stezovat. Meli sice fakt narvano, pri porodech i pak na sestinedeli, ale presto byli vsichni moc mili a prijemni, zaroven bylo videt, ze tam je nejaky slusny lekarsky zazemi a ze kdyz si treba mlada doktorka nebyla jista, zavolala zkusenejsiho a tak, proste po odborne i lidske strance fakt super. Maji svoje zazity postupy, ale neni problem cokoli zmenit, odmitla jsem lek, klystyr i nastrih (v obou pripadech jsem verila, ze si moje telo poradi samo a nemylila jsem se 🙂) a nebyl s tim problem, na oboji se sice trosku tvarili "no kdyz myslite", ale proste to nechali na mym rozhodnuti.

Na oddeleni sestinedeli sice byl trosku problem s tim, ze nektery veci povazovali za samozrejmy a nikomu nerekli (jako kdy a kam se chodi s cim apod.), takze jsem musela postrupne objevovat a obcas mi nekdo vynadal, ze lezu do otevrenejch dveri bez zazvoneni apod., ale jinak byli taky mili a snazivi, i kdyz taky meli totalne narvano, jidlo sice nic moc, ale dalo se, chtela jsem nadstandard, ale kvuli natresku jsem skoncila na triluzaku, no a v pohode, to, ze koupelnu sdili sest holek, jsem skoro nepocitila, proste taky vsechno OK.

paula
6. lis 2006

Gedren, diky moc za krasny popis porodu. Gratuluji k nadherne holcicce. Me to ceka pristi mesic, tak se po precteni tveho zazitku hned mene bojim.

sorathia
7. lis 2006

Gedren: gratulace k holcicce a veliky dik za nadherny popis...

ladunka
18. lis 2006

Ahoj,

naše holčička se narodila před sedmnácti dny a tak bych ráda připojila, jaký byl ten náš porod, než to zase zapomenu 🙂

Přenášela jsem sedm dní, termín porodu byl podle mého názoru (shoda termínu podle MS, prvních ultrazvuků i křivky bazálních teplot, které jsem si v době otěhotnění měřila) a v úterý jsem šla na kontrolu. Byla jsem otevřená na špičku prstu, přípravné kontrakce žádné, ty jsem mimochodem nezažila po celé těhotenství, až jsem se už začala bát o funkčnost své dělohy... 🙂 (Chodila jsem k doktoru Dvořákovi na Bulovku do rizikové poradny kvůli dávnému úrazu pánve, kterého se někteří lékaři báli a doporučovali mi kvůli tomu "preventivní" císařský řez, naštěstí MUDr. Dvořák tenhle názor nesdílel a nechal mi šanci porod normálně, jak jsem si přála, za čož mu jsem vděčná.)
Protože to na brzký porod nevypadalo, domluvili jsme se, že v sobotu nastoupím do porodnice, budu pod kontrolou a porod se začne pomalinku vyvolávat (na Bulovce používají zpravidla nízké dávky prostangladinů, které postupně zvyšují, jak jsem byla ke svému dotazu poučena). Při kontrole do mne pan doktor sáhnul, trochu tam zacvičil prsty a nabídl mi tu tlustou porodnickou vložku s tím, že budu "trochu" krvácet. Hrdě jsem jí odmítla, že má svojí slipovou, a když jsem v kabince zjistila, že mi po stehnech krev docela silně teče, potupně jsem na pana doktora volala, ať mi tu vložku tedy laskavě donese 😀 😀
Po tom chmatu, co mi pan doktor provedl, mě dost bolelo břicho a docela dost jsem krvácela. Bolesti byly stejné jako menstruační, prostě takové křeče. Přicházely docela často, ale zajímavé je, že mi hrozně dlouho, snad až do odjezdu do porodnice, nedošlo, že bych mohla už rodit 🙂 V noci z úterý na středu mě křeče vyhnaly z postele, začala odcházet hlenová zátka, a já při bolestech lozila po kuchyni, při návalu bolesti si zaházela pánví, jak jsme to dělávaly na břišních tancích, a říkala si, že ještě nemůžu rodit, protože nemám připravenou láhev vody do porodnice a jídlo pro tatínka 😀 Kolem půl třeí jsem zvažovala, jestli jít vzbudit Radima, bolesti byly dost velké, ale nakonec jsem dala přednost teplé sprše, po které se mi podařilo na hodinu usnout a pak už bolesti nebyly tak velké, takže Radim odešel do práce a slíbil že bude doma do půl hodiny, kdyby něco. Já jsem si přes den dokoupila tu vodu a na noc jsem si připravila suroviny na pečení bábovky, říkala jsem si že když budu mít zase bolesti, tak abych se přitom odreagovala 🙂

K večeru jsem si začala zapisovat jak často ty křeče mám - bylo to přesně po devíti minutách. Koukali jsme na televizi a já vždycky po devíti minutách vstala, zakroutila se, prodýchala a zase se vrátila na sedačku k manželovi. Po devíti minutách to bylo až do půl druhé v noci, a pak jsem najednou přestala mít přestávky mezi bolestmi a začalo se mi chtít strašně tlačit. Docela jsem zpanikařila a bylo mi jasné, že chci okamžitě do porodnice 🙂 Radim zkusil smlouvat, že by ještě nevstával, ale neprošlo mu to. Začali jsme snášet věci na odjezd, já mezitím zvracela a klekala si na podlahu, prostě síla, ty tlaky byly překvapivě obrovské, zdálo se mi že musím porodit ještě doma... Do porodnice jsem jela v kleče na zadní sedačce auta, v ruce igelitku, kdybych chtěla zase zvracet, no naplnila jsem ji až v porodnici po příjezdu 🙂

V porodnici obvyklé přijímací procedury, měla jsem u připravených dokladů založené čtyři kopie svého porodního plánu, který jak se pak ukázalo, všichni četli (kdo bude chtít, pošlu jeho znění přes IP) a bez dalších řečí respektovali. Pro mne porodní plán nakonec představoval dost velkou pomoc, protože jsem o některých věcech nemusela vůbec diskutovat, prostě o nich všichni věděli, aniž bych řekla slovo. Monitor, vyšetření, dotazníky, to všechno trvalo hodinu, a po hodině výsledek - otevřeno na 2 cm, prý takový pěkný začátek porodu 🙂 Nejdřív se sestřička ptala, ,jestli jsme mluvili s doktorem o epidurálu, ale pak si zřejmě v porodním plánu přečetli, že bych nerada, aby mi nabízeli léky na bolest, takže se o tom pak už nikdo nezmínil. Naše miminko bylo v tzv. zadním postavení, což podle literatury znamená delší a bolestivější porody... proto se mě asi ta sestřička na začátku ptala. Do porodnice jsme přijeli kolem čtvrt na tři, a prý jsem měla počítat s hodinou na každý centimetr až do deseti cm, to byly vyhlídky 🙂 Absolvovala jsem přípravu, nakonec jsem se rozhodla pro klystýr, doufala jsem v úlevu od tlaků na konečník, jestli to pomohlo nevím, rozhodně to sezení na záchodě nebyo příjemné, ale taky se to dalo vydržet... S manželem nás umístnili na přípravný box a tam jsem střídavě hekala na suchu a střídavě ve sprše, kde se mi dělalo z horka špatně. Hodiny ubíhaly a já se otevírala dost pomalu, jak se mi zdálo. Když se vystřídaly směny, byla jsem na 6 cm a bolesti a tlaky začaly být nesnesitelné, v tuhle chvíli jsem skutečně zatoužila po farmakologické úlevě a manžel pro mne požádal o něco na bolest. Porodní asistentka ale znovu vyhodnotila situaci, asi vyhodnotila i intenzitu mých hlasových projevů, znovu mě vyšetřila a nakonec rozhodli, že můžu na porodní sál! To byla nádhera! Cestou na mne zamával doktor Dvořák, musela jsem se smát 🙂 Než jsem na sál došla, byla jsem otevřená na 7-8 cm, vylezla jsem si na porodní křeslo, následoval monitor, a po monitoru si mi mezi nohy sedl doktor Záhumenský, začal mi masírovat hráz a řekl, že můžeme jít na to. Zatlačila jsem co to šlo, však jsem se na to už tolik hodin těšila. Vyšlo ven co zbylo po klystýru a taky voda, kterou jsem se během porodu občerstvovala, porodní asistentka všechno okamžitě utřela a pak už žádná podobná příhoda nenastala a upřímně, bylo mi to úplně ukradené, říkala jsem si, když dáváte rodičkám klystýr, tak se pak ničemu nedivte 🙂 Na tlačení mám příjemné vzpomínky, nepamatuju si že by to bolelo, doktor mi masíroval a natahoval hráz, ale na to jsem byla zvyklá ze svých předporodních masáží. Tlačila jsem asi čtyři kontrakce, při každé zhruba třikrát, mezi kontrakcemi mi dávali přidýchnout kyslíku, ale pak se začaly ztrácet ozvy miminka, zaznělo že by mělo jít rychle ven, protože nemá kyslík, a lékaři se zeptali, jestli souhlasím s nástřihem, že pomůže rychlému narození. Souhlasila jsem, trochu to štíplo, na další zatlačení vylezla hlavička a pak už prý naši holčičku vytáhli ven jako králíčka (já měla při tlačení zavřené oči). Byla celá fialovomodrá a nehýbala se... dostali jsme strašný strach, bylo to jen pár vteřin, ale hrozných, a pak zamlela pusinkou a trochu zakašlala 🙂 Lékaři ji rychle přerušili pupečník a odnesli ji vedle, pak jsem se dočetla, že jí dávali kyslík, ale brzy nám přišli říct, že je v pořádku, to už jsme ji taky slyšeli plakat a moc se nám ulevilo. Žmoulali jsme si s manželem ruce a nevěřili tomu, že máme dcerušku 🙂 Mezitím vyšla placenta, paní doktroka paní doktorka Dvorská, mladá hezká paní, pořád tahala za pupečník, říkala jsem jí, ať ještě chvilku počká, a ona na to, že placenta je odloučená, že musím jen zatlačit, to se mi ale nechtělo 🙂, neměla jsem v té době kontrakce, ale docela dost jsem krvácela, takže se s porodem placenty spěchalo. Placentu nám ukázali, byla moc zajímavá, a dostala jsem do žíly dávku oxytocinu, aby rychle ustalo krvácení. Paní doktorka mě zašila, byly to dva vnitřní a tři vnější stehy a nijak zvlášť to nebolelo, jen štípalo. Za pár minut nám přinesli usušenou ale neokoupanou Karolínu a pomohli mi ji přiložit k prsu, krásně sála, a pak nás nechali o samotě. Po dvou hodinách mi sestřička pomohla do sprchy, dostala jsem příkaz se ve sprše vyčůrat, což jsem nakonec splnila, zeptala se, jestli chceme dceru poslat na novorozenecké a odpočinout si, ale to jsme nechtěli, ona stejně usnula a spala od té doby asi šest hodin 🙂. Nechali nás ještě na sále, protože bylo potřeba počkat na pokoj, celkem jsme tam zůstali více než čtyři hodiny všichni pohromadě, já jsem se tam i posadila k jídlu, chodila se sprchovat, všechno bylo najednou snadné, báječné a neuvěřitelně nádherné.

Manžel původně nechtěl být u druhé doby porodní, bál se krve a toho, že to bude moc drastické, ale pak říkal, že mu mě bylo tak líto, že nemohl odejít, a teď je myslím moc rád, že u narození své dcery byl, říká že to bylo celé takové normální, asi v porovnání s tím, co si představoval. Pro mne bylo k nezaplacení, že se mnou byl po celou dobu porodu, sice se nijak zvlášť nezapojoval, ale byl se mnou, podal mi vodu, podržel ruku, když jsem potřebovala něco mačkat, myslím že sama bych porod nevnímala zdaleka tak dobře.

majenka
18. lis 2006

Ladunko, skvělý popis. Moooccc gratuluju k holčičce a přeju hodně štěstíčka!!! 🙂

gedren
18. lis 2006

Ladunko, dik za popis, obdivuju Te, zes to tak zvladla, to nuceni na tlaceni muselo bejt dost hrozny :(. Jinak mas dobry, ze Te nechali vycurat ve sprse, me prinutili na misu a do ty to moc neslo (i kdyz nakonec jo), aby me pustili na zachod, to jsem bohuzel neukecala 🙂)).

ivet
18. lis 2006

Ladunko, dík za popis, další docela pohodový porod, co? 😉

Mě taky bez debat nechali jít na záchod, do mísy bych se asi nevyčurala...dokonce mě za to, že jsem si zašla sama PA chválila 😉

zirafka105
18. lis 2006

misu smrtelne nesnasim... 😠 😠 😠 jednou jsem 3 dny nesmela vstavat z postele... a na tu misu vzpominam jenom s nejvetsi nenavisti 😖 😖 😖

gedren
18. lis 2006

zirafko ja prave mam taky celkem neprijemny vzpominky, kdyz jsem jednou lezela v nemocnici po autonehode, tak jsem par dni musela jenom na misu, kterou mi jeste sestricky odmitaly chodit vylivat po kazdym pouziti, no proste nic moc 🙂. Ale tady PA nechtela o ceste na zachod/do sprchy ani slyset, asi to bylo tim, ze jsem byla v tom boxu bez zachoda a musela bych jit docela daleko 🙂.

ivet
18. lis 2006

Žirafko, no já k tomu mám taky nějaký blok, takže jsem si raději sama došla 😉

ladunka
18. lis 2006

Mně porodní asistentka sama nabídla tu sprchu a já jsem toho ráda využila. Sice říkala, že kdybych se nevyčůrala, že by mne musela cévkovat, ale doplnila, že to můžu odmítnout. Cévkování znám taky z doby kdy jsem byla po autonehodě v nemocnici a není to nic moc, i když tehdy jsem měla mnohem věší potíže. Do mísy bych to nezvládla ani náhodou, áni v té sprše to nešlo zdaleka samo od sebe.

bejana
18. lis 2006

Ladunko, gratuluji ke krásné holčičce a děkuji za popis 🙂 Zase jsem si trochu zaslzela 😅 a něco dalšího se dozvěděla 🙂

joky
19. lis 2006

Všem maminkam i maminkam cekatelkam moc gratuluji, my sice jeste nic necekame, ale kdyz to tu tak ctu, tak bych moc chtela malinkyho mimiska. Moc vas vsechny obdivuju, jak jste byly odvazne behem porodu. Ja mam z toho hrozny strach.Hodne stesti a zdravi vam i vasim detem. Muzickum taky i pro ne je to asi super zazitek. Chtela bych tam mit taky sveho chlapa, oni k tomu proste patri 😉 .

macu.k
25. lis 2006

Tak uz jsem se taky dostala k tomu napsat jaké to bylo...
Termín dle ultrazvuku jsem měla v pondělí 6.11. To jsem taky byla poprvé na kontrole v porodnici, byla jsem otevřená na 1,5 cm a doktor mi udělal nějaký ten hmat a pak jsem doma krvácela. Pozval si mě na další kontrolu ve středu. V úterý mi začala odcházet hlenová zátka, tak jsme se s manželem radovali, že už se to blíží (ten poslední "těhotný" měsíc byl hrozně dlouhý, nemohli jsme se dočkat). Ve středu proběhla další kontrola, pořád 1,5 cm, zase hmat, krvácení a jinak nic. Další kontrola byla na pondělí. V sobotu k nám přijeli naši, mamka mi říkala, že na porod ještě nevypadám, že nemám vůbec břicho dole. No a v sobotu 11. 11. v 11 v noci mi v posteli praskla voda. Manžel chudák nevěděl co se děje, myslel si, že nám někde něco vyteklo. Docela mě překvapilo kolik toho vyteklo (vždycky jsem si představovala, že to poteče tak trochu) a než jsme dojeli do porodnice (asi 45 min.), byly mokrý celý kalhoty i sedačka.
V porodnici mi natočili monitor, poslali manžela domů, a mě dali na pokoj na rizikový. Pak mě prohlídla doktorka, pořád 1,5 cm, tak mi dali nějakou injekci na vyvolání, po 8 hodinách antibiotika do žíly (kvůli té odtékající vodě) a měla jsem spát, což mi teda vůbec nešlo. Celou neděli se nic nedělo, každou chvíli mi točili monitor a vyšetřovala mě doktorka. Dali mi ještě znovu injekci a večer už jsem začala cítit nepravidelný kontrakce. Zkusila jsem ještě spát, ale ve tři v pondělí ráno už se mi zdály kontrakce dost pravidelný, tak mi řekli ať si sbalím tašku a poslali mě na porodnický. Tam jsem dostala klystýr (ten mi teda vůbec nevadil) a šla si lehnout na hekárnu. Od čtyř od rána už jsem měla docela bolestivý kontrakce tak po 6, 7 minutách. Manžela jsem nechala ještě chvilku vyspat a já si zatím hekala na hekárně. Ráno kolem 7 jsem si konečně zavolala pro posilu a dost se mi ulevilo, když tam se mnou manžel konečně byl.
Celý pondělí bylo stejný, kontrakce dost silný po 5 minutách. Byla už jsem děsně vyčerpaná a pořád říkala manželovi, že to vzdám, že to nezvládnu. Chodila jsem na střídačku do sprchy, ta mi pomáhala, a na míč. Mezi tím vyšetření (vystřídali se na mě asi 3 doktoři), u těch jsem teda řvala jak tur, děsně to bolelo. Nejhorší bylo jak mi pořád říkali, že to nevypadá, že budu už rodit, nejspíš prý až v úterý!!! 😲
Asi v pět odpoledne konečně kontrakce po 3 minutách a začala jsem se otvírat. Dali mi kapačku a to se to teprv pořádně rozjelo, přišlo mi, že to byla jedna obrovská dlouhá asi dvouhodinová kontrakce, bez přestávek. Před sedmou mě konečně vzali na sál, nejdřív jsem tlačila na bobku (abych ze sebe všechno dostala - solidně jsem jim to tam počůrala 😅 ). Manžel mě u toho držel. Pak jsem si konečně vlezla na porodní křeslo, manžel mi držel hlavu a za pár zatlačení byl Kubíček venku. Ani jsem necítila jak mě nastřihli a šití mě taky moc nebolelo. Jen přišla obrovská neuvěřitelná úleva a štěstí.
Hned jsme s manželem usoudili, že máme nejkrásnější miminko na světě, manžel ho dostal pochovat.
Jsem strašně ráda, že tam se mnou manžel byl, moc mi pomohl, bez něj bych to asi opravdu nezvládla. Jestli je to možný, tak ho teď snad miluju ještě víc než dřív. Je ze synáčka úplně hotovej, přebaluje, koupe, vaří nám a uklízí.
😀
V porodnici jsme si ještě pár dní poleželi, malej měl žloutenku a byl 3 dny pod světlem, takže jsme šli domu až v neděli. Teď ty první dny je to teda pěknej záhul, jsme oba s manželem jak zbitý psy, a to je Kubík vcelku hodný miminko, pořádně si zařve až večer při koupání.

mapris
27. lis 2006

Ahojte, tak mám chvilku čas, zatímco malá tady kouká vedle mně na posteli. Tak napíšu něco o tom "slavném" porodu.
Rodila jsem ve čtvrtek 2.11. Na dušičky 🙂
V úterý jsem měla večer kolem 10té hodiny pravidelné kontrakce po 15ti minutách, pak celou noc nic. Ve středu odpoledne, když jsem vařila, mně zase chytli dost silné bolesti, ale trvali asi jen hodinu - a byli pravidelné po 10ti minutách. Ve čtvrtek jsem strávila celé dopoledne v poradně, na monitoru a den předtím mi dělali váhový odhad, docela se trefili. Měli tam 3600 a malá měla 3640. Ve středu večer mi odešla část hlenové zátky a ve čtvrtek ráno zbytek - mini krvavej hlenek. Když jsem přišla na řadu do poradny, tak jsem doktorovi řekla, že mám od předchozího dne bolesti a že mi odešla hlenová zátka, no a on mně prohlídl a jak do mně šáhl, tak povídá: "A teď vám praskla plodová voda, jste vzorná rodička, takže rovnou na sál."
Tak jsem ve 12 v poledne stihla zavolat manželovi, ať přijede s taškou - byl u porodu. Do 13 hodiny mi dělali příjem, natáčeli monitor a sepisovali papíry, do 14 té hodiny jsem byla v koupelně. Dostala jsem klistýr, po kterém jsem byla vyprázdněná za 20 minut, nedoporučumu yal - jedna maminka se tam po něm nemohla vyprázdnit ani za půl hodiny, pak jí klistýr dávali taky. No a sprchovala jsem se teplou vodou a seděla na míči, bylo to fakt příjemné ... No a od 14té hodiny jsem byla na porodním boxu. Prima doktor a prima PA, když pak večer v 7 vyměnovali služby, tak mi bylo smutno, že nastupuje jiná směna. No, ten doktor, co mně přijímal, tak mi řekl, že vzhledem k tomu, že měřím 151 cm, to u mně vidí na 80% císařem, protože i malá byla dost velká. Dostala jsem epidurál, jenže to mi tak utlumilo kontrakce, že jsem pak nevěděla, kdy tlačit. Seděla jsem střídavě na míči a uklízečka po mně akorát chodila vytírat 🙂. No, porodila jsem za necelých 6 hodin, ale dost mně museli nastřihávat, jedna porodní asistentka mi tlačila na břicho, protože malá spala a nechtěla jít vůbec ven. Když malá "vylítla", tak jsme s manželem brečeli a byli tam i dvě medičky, tak buleli taky. Terezka měla dobré apgarovo skóre, akorát byla v obličeji trošku modrá. Nepřiložili mi jí k prsu, asi až v 11 hodin, když jsem byla na pokoji. Měla dobré sací reflexy, ale měla jsem problém s bradavkami, tak jsme zkoušeli přes kloboučky. Přikládala jsem každý tři hodiny. Malá pak jednu noc prořvala hlady, tak jsem napřed přikrmovala inj. stříkačkou, no a pak malá měla málo, tak jí dali flašku a bebu. Měli jsme jít v pondělí (4tý den domů). Jenže malá dostala žloutenku a byla 24 hodin pod světlem. Nosili mi jí na přiložení a pak jsem přikrmovala flaškou. Jednu noc mi jí ale nepřinesli vůbec a nakrmili jí tam sami, to aby prý byla co nejvíc pod světlem. No a pustili nás v úterý. Ve středu nás manžel odvezl k rodičům, zkoušela jsem kojit do 10tého dne po porodu, ale neměla jsem ani mlezivo. Z pravého prsa vyteklo jen troška a z levého vůbec nic a navíc ještě vpáčená bradavka. Volala jsem i na laktační ligu, a zkoušela i teplé obklady i odsávačku. Bohužel, mléko není a tak jsme na BEBě, ze začátku jsme obrečela to, že nemůžu kojit, ale teď už je mi to nějak jedno, hlavně , že malá přibírá, takže tak k mému porodu :o))) Terezka je hodné miminko, skoro celý den spí, večer před koupáním tak prokoukává a občas pobrekne, koupeme denně kolem půl 8 a usíná tak v 9, v půl 10tý, ale zatím přibíráme (ťuky, ťuky), tak jsem ráda.... Je to prostě moje zlatíčko. Takže kdo ještě nerodil, držím palce, určitě se to dá zvládnout ... Ale o druhém mimi zatím uvažovat asi nebudu 🙂 🙂

vilca
27. lis 2006

Ahoj Mapris, moc gratuluju k Terezce. A z toho nekojení si nic nedělej, já jsem taky přestala brzy a malá nám přibírá tak jak má a je úplně zdravá a v pohodě. Tak ať Terezka pěkně roste a máte z ní jen radost 😵

fotografka.z.hulina
27. lis 2006

Ahoj, já jsem sice zatím na začátku těhotenství, ale tohle mě fakt zajímá.Přeji tobě i Terezce hodně zdravíčka. Romana 🙂

raculka
27. lis 2006

mapris-taky moc gratuluji 🙂
S tím kojením je to smůla,ale žádná tragedie.Já si myslím,že je to často zaviněno špatným přístupem v porodnici.Já jsem měla taky problémy s kojením.Ale kdybych tam nechodila otravovat sestřičky a vzdala to,tak asi taky nekojím.
U nás byl taky problém s přisátím a kojili jsme přes kloboučky. A vám to nejde ani přes ty kloboučky? A z té laktační ligy byli u tebe doma nebo jen po telefonu? Třeba by se dalo ještě něco dělat... 😉

macu.k
28. lis 2006

Ahoj,
ja taky kojim pres kloboucek. Mam pry vpaceny bradavky.

helabella
28. lis 2006

Ahoj holky a zvlášť Mapris, moc vám blahopřeju k mimískům a chci vás povzbudit, že s kojením se dá něco dělat i delší dobu po porodu. Naše Kačenka se narodila o 5 týdnů dřív. Po porodu jsem ji viděla asi 2 minuty a pak jí hned dali do inkubátoru. Tam strávila 14 dnů, bojovala se silnou žloutenkou a hlavně nechtěla vůbec jíst. Já jsem začala odstříkávat a mlíčko jí nosila. Asi týden museli malou krmit sondou, jinak vůbec nejedla. Nakonec byli rádi, že vůbec pije z láhve. Myslela jsem si, že se doma rozkojíme, ale bohužel. Takže jsem si pořídila elektrickou odsávačka a po třech hodinách vždy odstříkala a pak krmila. Nicméně jsem malou zkoušela občas přikládat k prsu, jestli se nechytne a taky aby se mi stimulovaly bradavky. Byla to dost depka, vždycky jsem si říkala: "musíš vydržet ještě aspoň ještě týden." A pak zase další týden a další... Už jsem přikládala k prsu jen tak ze zvyku a aby cítila moji vůni. A neuvěřitelné se stalo pravdou! Najednou Kačenka začala pít. Už je to asi 10 dnů, co malá pije normálně z prsu, jako by to dělala od narození 😀 Takže holky, chce to velikánskou trpělivost a ne vždycky to vyjde, ale třeba to ještě můžete zkusit. Přeju hodně štěstí.

mapris
28. lis 2006

vilca, fotografka, raculka - holky, díky moc za gratulace ..
raculka - bylo to jen po telefonu, bohužel, mně právě neteklo ani to mlezivo, malá se neměla čeho napít ... a ani přes ty kloboučky to nešlo .. - teda nic neteklo.... 😒

helabella,
díky moc za povzbuzení, ale já měla problém, že jsem neměla ani to mlezivo, neteklo :o(. Koupila jsem i odsávačku a tou taky nic neteklo, měla s tím problémy i moje sestra, ta snad kojila jen 14 dní a pak měla děti na sunaru ...
Takže asi tak, navíc malá brečela hlady a nepřibírala, tak co jsem měla dělat?
😒

raculka
28. lis 2006

mapris- někdy se asi opravdu nedá nic dělat-když se mléko nevytvoří ☹
ale hlavně si nic nevyčítej, dělalas cos mohla (tou odsávačkou by se po čase asi začalo tvořit-kdyby tam teda něco bylo-tak to bylo u mně).Moje kamarádka taky neměla mlíčko,od začátky byl malý na sunaru a teď už je z něj velkej,bystrej a zdravej kluk, takže se umělé výživy nemusíš bát.Držím palce. 😵

helabella
29. lis 2006

Mapris, doufám, že jsi to nepochopila jako nějakou výčitku nebo narážku na to, že nekojíš. To bych rozhodně nechtěla. Naše Kačenka taky párkrát musela dostat umělou výživu, protože jsem při odstříkávání neměla dost mléka. Vím, že člověka hodně trápí, když kojení nejde, ale pro miminko je důležitější spokojená a vyrovnaná maminka. Takže to že nekojíš není žádná prohra.

mapris
29. lis 2006

helabella,
neboj, nebrala jsem to jako výčitku, i když mně to někdy mrzí, protože jsem dostala pár smsek od kamarádek - a připadala jsem si, jako jako nemožná a že jsem to hned brzo vzdala, ale kdyby bylo mléko, tak je to něco jiného 😒 . Ale díky za povzbuzení.

raculka,
díky za povzbuzení :o))

Těhotenský newsletter

Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu

Zjisti víc o svém těhotenství: Těhotenství týden po týdnu. Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.


Modrý koník ti poradí v každém trimestru.
Zjisti víc o prvním trimestru.
Zjisti víc o druhém trimestru.
Zjisti víc o třetím trimestru.
Jak se zjišťuje pohlaví dítěte?.
Důležitá jsou různá vyšetření v těhotenství.
Určitě tě nemine 3D ultrazvuk.
Nebo také screening v 1. trimestru.
Někdy se může objevit i streptokok v těhotenství.
Závažná pak je preeklampsie.

Nenašla jsi odpověď na svou otázku?Zeptej se ve fóru