Jaký byl porod

marki
10. kvě 2006

Ahoj kočky, to, co teď napíšu, se týká mého prožitku z porodu. Hned na začátku musím napsat, že se nemáte čeho bát, a že ym ženský vydržíme úplně všechno... 😉

Náš Kryštůfek se narodil 02.05.06, takže zážitky jsou ještě čerstvé. Ale od začátku.....

Už z neděle na pondělí (tj. 01.05.06) jsem skoro celou noc nespala, protože mě navštívili poslíčci....břicho mě bolelo v nepravidelných intervalech po dvou hodinách, pak hodina klid, a pak to zase na dvě hodiny přišlo...prostě celou noc jsem byla vzhůru, ale nějak jsem cítila, že to ještě nebude ono.... 😲 Ale pro jistotu jsem tu noc vařila manžílkovi na druhej den oběd...polívku, maso a brambory.-....stejně jsem nemohla spát...

Celej den už to bylo takový nijaký...a odpoledne, když jsme šli s Jožíkem (mým manželem pro nezasvěcené) na procházku, tak jsem si odskočila do nemocnice, aby se mi podívali na mimčo....řekli mi, že buď můžu jít domů, že to klidně může přijít za 3 hodiny nebo za 3 dny----prohlásila jsem (a všem to doporučuju), že radši půjdu domů (i když, my to máme do nemocnice 5 minut autem, že 🙂 )...navečeřela jsem se, dala jsem si teplou lázeň, pak jsme s Jožíkem hráli hry,,,,,,a pak přišel večer, já seděla u PC a psala tady na beremese....a v tom na mě přišly první kontrakce.....takže jsem si je začala zapisovat....a byly pravidelný....a hlavně úplně jiný než ty všechny předtím....prostě mě bolelo v podbřišku, jako když to máte dostat, ale ta bolest neustává.....takže jsem se uchýlila do ložnice, kde jsem poklečmo k naší posteli začala vydýchávat...po 20 minutách za mnou přišel Jožík a pochopil situaci, na nic se neptal, chytil mě za ruku a hladil po zádech.....tohle všechno začalo ve 20:45 h a do 23.00 h jsem to vydržela....pak jsem si řekla Jožíkovi o vanu, ale na tu jsem už neměla náladu, takže jsem se osprchovala a naznačila Jožíkovi, že si jedeme pro mimčo, že už to nemůžu vydržet....kontrakce byly po 4 minutách,,....po cestě, která nám od baráku až do pátého patra porodnice trvala 21 min, tak jsem je měla celkem 5 x.....musela jsem se vždycky zastavit a vydýchat....

v porodnici nás přijali s úsměvem, byla tam stejná paní doktorka jako při odpolední kontrole.....takže jsem ležela kvůli křivce asi půl hodiny, což bylo hrozný, když se při kontrakcích nemůžete procházet.....pak přišel na řadu klystýr, což je naprosto pohodová věc, naopak vám pomůže se uvolnit.....(tam jsem teda manžílka nebrala)......potom jsem šla rovnou do sprchy, kde mě mnažílek osprchovával.....postupně jsem si přidávala teplou vodu....a tady, i když masírovaná vodou, tak si tenhle okamžik, kterej pro mě představoval věčnost, pamatuju jako nejhorší z celýho porodu.....ta bolest, tak se nedá popsat....ale celou dobu jsem si říkala- bude hůř, holka, bude hůř.....pak mi dovolily jít na gauč, kde si mě ale jen prohlídly a řekly, že už jsem hodně otevřená a že už to nebude dlouho trvat....což se nádherně poslouchá a dodá vám to spoustu energie...takže jsem šla rovnou na sál...detaily už popisovat nebudu, na stole jsem vystřídala polohy na boku i na zádech, a pak mi doporučily stoupnout si za stůl a tlačila jsem v podřepu....zezadu mě přidržoval Jožík a bylo to super, protože jsem se nádherně uvolnila.... 😉

Nakonec ta finální fáze, kdy jsem tlačila s nohama na koze trvala 20 min a to halvně proto, že mám úzkou pánev....ale tohle už vůbec nebolelo, jen posloucháte, co se děje kolem...protože mně slábly kontrakce, a tak jsem se začala bát o mimčo....jak jsem tlačila, tak vždycky vykouklo kousek hlavičky a zase zalezla....tohle se opakovalo asi pětkrát, byly tam kolem mě už čtyři lidi....+ Jožík a ti všichni se nám snažili pomoc....nakonec mě musely nastřihnout a mimouš byl na světě....tak nám řekly, že je to kluk.....a Jožík běžel za ním, aby viděl, co všechno se děje.....a pak hrdě kráčel po sále, zatímco mě zašívaly....40 minut....a to mi bylo všechno jedno....věděla jsem, že je mimouš v bezpečí a tak jsem zápasila s paní doktorkou, která mě zašívala...sice jsem dostala injekci na umrtvení, ale asi to nepomáhá...mně teda určitě ne....ale nevadí...když mě zašily, tak jsem šla za těma svýma chlapama do tzv. obýváku, kde jsme v klidu pobyli první minuty našeho štěstí....a to bylo opravdu super....ten klid a očuchávání miminka....a pak jsem musela po hodině se osprchovat a šli jsme na pokoj.....a tím skončil náš nejkrásnější den a zážitek, který jsme s Jožíkem zažili....

mějte se hezky a ničeho se těhulky nebojte, každý porod je jiný, ale všechno stojí za ten okamžik, kdy vidíte svoje miminko na světě...a hrdýho tatínka u toho....bez něho by to nebylo ono....a jeden druhýho si vážíme ještě víc..... 😉 a na bolest rychle zapomenete----

dobrou MArkí a Kryštůfek

meleri
7. srp 2008

Misakulicko,

to je úžasné! Z tebe ta radost úplně sálá! Je super, když člověk může číst něco takového, většinou co lidi píšou, tak jsou drastáky..myslím že když se člověk těší a je víc v pohodě tak to snad probíhá líp, než když má strach...
já se taky mooc těším na miminko, no ale je pravda že mám z porodu zatím strach..tak snad se mi podaří to nějak překonat... 🙂

lenkabu
7. srp 2008

zukab:mně třeba vyhovovala ta "klasika"..v 1.době porodní sprcha a balon,2. doba porodní v polosedu na porodnickém křesle...těžko říct co se bude líbit tobě,většinou to poznáš až u porodu 😅

meleri:přesně tak,krásně popsáno,občas to tady vypadá že je porod jedno veliký krvavý drama a misakulicka to pěkně rozsekla 🙂 😀

misakulicka
7. srp 2008

Holky, pokud můžu poradit----nebojte se ničeho-ani klysma-to naopak pomůže, prohřeje tělíčko a je to pak rychlejší-nástřih-s tím jsme nejprv váhala, ale pak když to bylo na spadnutí, tak mi ho provedli, a vlastně jsem to ani necítila-ani to sešívání není hrozné-já koukala hlavně po miminku, takže jsem to ani nevnímala, porod placenty-tak to je ani se nenadějete-a nebolí to-já se divila, že už je venku-no byla jsem takový trojčidlo veselý-když vám řeknou, že by bylo dobrý nechat si píchnout plodovou vodu-aby odtekla-taky se toho nebojte-nebolí to-pak jen teče taková teplá voda-a urychlí to porod-pokud vám tedy plodová voda neodteče...no a pokud si vysníte-že chcece rodit třeba na porodní stoličce---a pak jste na kapačkách, takže musíte ležet-tak to neřešte-rodit se dá i tak.....

ivis
7. srp 2008

zukab: nic se nedá naplánovat dopředu, až to na tebe přijde tak zkus všechny polohy a uvidíš, která ti bude nejvíce vyhovovat. Já jsem si bláhově plánovala jak strávím celý porod na balonu ve sprše(neboť takto rodila moje švagrová a strašně si to chválila) - nakonec jsem na balonu vydržela asi 1min, udělalo se mi strašlivě zle, že mě museli ze sprchy odnášet ☹ ☹ ☹ Ležet jsem také nemohla, celé 3h před porodem jsem prochodila, a kontrakce prodýchávala zavěšená na laně 🙂 🙂 🙂

yara2
8. srp 2008

ivis - ahojky. ja este nemam skusenost,ale ako to tu citam tak sa snazim si to predstavovat ako to tam je. niekedy mi pripada,ze je to tam ako v telocvicni - lopta,rebriny,lano,..,...
to fakt je tam taka miestnost kde su taketo pomocky ako na olympiade ??? 😀

pampuliacik
8. srp 2008

no yara, ke dtak citam popisy porodov, mam dojem, ze Cechy su 100 rokov pred nami. a to som rodila v "pokrokovejsej" nemocke. a tam som sa mohla max sprchovat (minikutik, kde sa ledva sama zmestis, o lopte v sprche mozme snivat), no a potom bola lopta na porodnej sale... inak nic. vraj aj hudba moze hrat, ale nic take tam vtedy nebolo a ani som si nevsimla ziadnu vezu alebo co... ktovie kedy to bude u nas aspon na takej urovni ako v niektorych ceskych porodniciach 😠

ivis
8. srp 2008

yara2- no ono asi každá porodnice je jiná. My jsme měli jednu celou místnost pro sebe - tam bylo dvoulůžko,dvě křesílka se stolečkem(PA se nám hned nabídla, že nám do konvice udělá čajík), rádio, ribstoly, vířivá vana, to lano, gym. míče a tam jsme trávili skoro celou dobu porodu(každou hodinu tam jen přišla PA zkontrolovat ozvy, a asi 2x tam byla dr), jen na to samotné vytlačení Lucinky jsem se přemístila vedle do místnosti na porodní sál(ale byla možnost porodit i přímo na pokoji). A ihned po porodu jsme se na tento pokoj zpět vrátili již ve třech. Možná, že to trochu tělocvičnu připomíná, mě to zase připadalo, jakože jsme přijeli na dovolenou, měli jsme s sebou cestovní tašku, PA nám tam vše ukázala, měli jsme tam i lodžii s křesílkama a krásným výhledem na Havl. Brod 🙂 🙂 🙂

pampuliacik
8. srp 2008

no teda ivis, teraz mam z toho este horsi pocit- kam to Slovensko speje 😒 😠 je zaujimave ako popisujete vsetky porody v Cechach, tu u nas o niecom takom mozme asi snivat... To co popisujes je obycajna "radova" nemocnica? a kolko takych izieb tam mate? ved ked je vela porodov, kde travia cas ostatne "cakatelky"? u nas je problem s velkym poctom porodov a zeny travia cas v "hekarne" ako vy vravite.... To co popisujes je nejaky nadstandard alebo bezna prax... a co ked rodia sucasne 4 zienky?

ivis
8. srp 2008

pampuliacik-nevím jak to vypadá v ostatních porodnicích v ČR, zatím jsem rodila jen jednou.Žádný nadstandard to nebyl. Je to klasická okresní porodnice. Jsou tam 4 takové pokoje- hekárny, ten náš byl ovšem s tou nejlepší výbavou-ale to bylo jen štěstí, že nás tam dali. Asi těch porodů tam zas tolik nebývá, takže se ženy-rodičky stihnou prostřídat. A každá žena dostane svou porodní asistentku a ta jí i odrodí, doktorka mi pouze prdla plodovku a 2xkontrolovala jak moc jsem otevřená,dohlížela u porodu a zkontrolovala po porodu placenty.

lenkabu
8. srp 2008

ivis:to zní nádherně 🙂 Úplně klasická česká porodnice to nebude,ale už je takových hodně,zdá se mi.

coryna
11. srp 2008

HOLKY TROCHU ROMÁN, ALE KRATŠÍ TO FAKT NEŠLO 🙂
24. července den po termínu - za deset dvě ráno jsem se probudila s tím, že se mi chce na záchod. Jakmile jsem se posadila, začalo ze mě něco teplého téct a hodně. Praskla mi plodová voda. Probudila jsem manžela, že pojedeme do porodnice. Manža samozřejmě začal hned zmatkovat a nemohl najít ani vypínač na světlo aby rozsvítil.. :o) Když ho konečně našel a já se zvedla, že poběžím do koupelny, tak mi podjeli nohy po plodovce, která už mezitím tekla proudem na plovoučku. Samozřejmě mi po ní podjeli nohy, takže jsem ke dveřím z ložnice dobruslila, jak se dalo.:o) V koupelně jsem se učesala, trochu nalíčila, hodila do tašky do porodnice pantofle a šla jsem manželovi připravit svačinu a pití, vědoma toho že jako prvorodička nejspíš hned tak rodit nebudu, tak aby nehladověl, protože chtěl být u porodu. Manžel mezitím běhal sem tam a nejraději by mě nacpal do auta, aby už jsme jeli. :o) I když mi praskla plodová voda, vůbec nic mi nebylo, cítila jsem se dobře, jen mě občas mírně zabolelo v zádech, ale to už mě asi týden bolelo normálně, tudíž jsem tomu nevěnovala pozornost. Cítila jsem se šťastná, že JE TO TADY! A konečně uvidím naší malou princeznu. A pak jsme se rozjeli k porodnici - směr Příbram. Cesta trvala asi třicet minut, manžel jel jak šílenec i přes moje ujišťování, že je mi fajn a že se na porod necítím a že je mi blbě z toho, že jede jako prase :o) než z toho, že budu rodit.. :o)
V Příbrami mě na příjmu píchli na monitor, odebrali vložku - na které dělali test, zda mi opravdu odtekla plodovka a pak mě poslali načůrat do kelímku. Test na plodovku nic moc, nebyl určitý, ale já si byla jistá, louže v ložnici a nacucané letiště mluvili za vše. Monitor taky nic moc. Kontra skoro žádné, jen mě bolela ta záda. Manželovi dala sestřička prohlášení o jménu dítěte, aby ho vyplnil a mě se vyptávala na všechny informace, které nemohla vyčíst v TP. Za chvíli přišel MM a já byla zvědavá, jak se vlastně ta naše prdelka bude jmenovat, protože už na začátku těhu jsme se dohodli že on vybírá jméno holčičce a já chlapečkovi. Pak jsme měli sedm měsíců určené jméno Adélka, jenže během zbývajících dvou měsíců se v našem okolí narodili čtyři Adélky a to na nás bylo moc.. Zkrátím to, MM napsal Sabinku. Kolonku, do které se píše jméno pro kluka nevyplnil, protože jsme věděli že to bude holčička, samozřejmě sestra ji chtěla mít vyplněnou, co kdyby náhodou a tak jsme se ještě ,,dohadovali´´ jaké jméno napíše. Já chtěla Matouše, to se mu nezdálo, tak tedy Davida.
MM byl opravdu nervozní a tak do kolonky podpis pacientky napsal David. :o)) Pak to škrtal a přepisoval.:o))
To už jsem byla na monitoru skoro hodinu a kontra žádné, přišla lékařka, že mě vyšetří. Začínala jsem si říkat, že mě snad pošlou domů, podle toho jak se tvářili.. A doktorka si sáhla a povídá mí - ,,Vždyť vy už jse na 4 cm, to už máte půlku porodu za sebou! Takhle jestli to půjde dál, porodíte ani nebudete vědět jak.´´. Což mě hrozně potěšilo a nabudilo a měla jsem od téhle chvíle doslova vysmáto. Ale ne moc dlouho, okolo páté ranní ( mezitím jsme se s MM přesunuli na porodní pokoj a MM dostal slušivý modrý oblek a já za odměnu klystýr)- mě začali kontra po osmi minutách, ale pořád nic moc asi jako silnější MS bolesti. Zato do zad mi to šlo pěkně, ale pořád se to dalo vydržet. Otevřená jsem byla na 5cm, porodní asistentka mě řádně prohrábla, aby se to ještě víc hnulo,což bylo celkem nepříjemné. Po chvíli už záda boleli ukrutně a tak jsem hopsala na míči ve sprše a pouštěla na sebe horkou vodu. Po hodině přišla zase PA ale nepotěšila mě, protože jsem se přestala otvírat, děloha začala odpočívat a porod se zastavil. Tak mě napíchli na oxytocin, aby se zase rozjel. Od té chvíle mě smích přešel, protože to byl fakt nářez a to nejsem žádná měkkota. :o( Kontra šli po třech minutách a já myslela že umřu. A pak bylo jedenáct dopoledne, já už brečela bolestí, když šla kontra tak jsem skoro vyla a myslela jsem že umřu. Byla jsem vyčerpaná, sice jsem se otvírala ale naše malá prostě nesestupovala dolů. To už si do mě sáhli snad všichni lékaři co tam byli, zda je vše o.k. když malá nesestupuje. Nakonec hlavní lékař ( jméno si fakt nepamatuju, mám to v mlze) navrhl epidurál, pokud budu souhlasit, protože už jsem byla k.o. a nezvládla bych porod, tak abych si odpočinula. Dali mi podepsta formulář ( já bych v tu chvíli podepsala úplně všechno) a musela jsem dojít s PA na sál aby mi anestezioložka píchla epi. Ta cesta tam, myslela jsem že nedojdu. Pak se čekalo až mi odezní kontra - aby mi píchli záda. Bože, to byla úúúleva! Ne žy bych necítila nic, ale prostě jsem necítila tu hnusnou, nejhorší bolest. A pak jsem šla z5 na porodní pokoj, MM byl vyjukanej, co se děje a zda je vše o.k. protože ten tam se mnou na píchnutí epi nesměl. Lehla jsem si na postel a PA se mi skoro omlouvala, že mě musí píchnout na monitor, aby viděli jak se malé daří, protože při epi dost klesne tlak a to není pro mimčo dobrý. V duchu jsem si říkala já a nízkej tlak, tak to jsme zvědavá, protože jsem celé těhu bojovala s vysokým tlakem. A za chvíli začalo něco pípat a PA hned přiběhla, protože tlak mi klesnul hrozně moc. Ptala se, jak mi je a mě bylo konečně docela dobře, sice jsem měla všechno v mlze, ale bylo mi dobře.. Tak mi něco píchla, po poradě s lékařkou, pak napíchli zase oxytocin, ale s epi se dal vydržet, vždy jsem cítila jen vrchol kontrakce. To trvalo asi dvě hodiny, pak byla jedna odpoledne. Epi přestával působit a já měla hopsat na míči nebo chodit aby se Sabinka ,,trochu hnula´´ ( sestoupila). Manžel si mezitím vyzkoušel veškeré ,,atrakce´´ :o) na porodním pokoji a já byla ráda, dyž jsem došla ze sprchy na postel a z5 a teď jsem měla hopsat na míči a dokonce jsem si mohla přitlačovat, což většína holek tady píše jak byli šťastný že můžou konečně tlačit a já vůbec tuto potřebu neměla. A pak byli dvě hodiny odpoledne, to už mi bylo zase dost zle, MM chudák seděl v křesle a ani nemukal, jenom mě vždy otřel, když jsem vylezla ze sprchy, protože já neměla sílu. A pak mě PA zase připnula na monitor a moc se jí nezdálo jak malé bije srdíčko. Zavolala proto lékařku aby mě prohlédla, protože malé už se v bříšku nelíbilo a hlavně už to tam pro ni nebylo bezpečné. Doktorka chtěla abych zatlačila, ze začátku jsem zatlačila blbě do hlavy ( můžete si to tisíckrát nacvičit doma, realita je jiná) takže mi naskákali fialové flíčky po krku a v obličeji, ale naštěstí za dva dny zmizeli. A pak tlačit a tlačit, doktorka se mi omluvila, že mě musí nastřihnout, mě to bylo v tu chvíli v celku jedno a ani jsem nic necítila. A pak malé začalo bláznit srdíčko a já měla hrozný strach, že se ve mě udusí a nebo že ji ze mě budou rvát kleštěma a tlačila jsem jako o život, PA mi pomohla, lehla mi na břicho a pak bylo za deset tři a malá byla venku... Bože to byla úleva! Naše Sabinka jakmile ji vytáhli a odsáli, vrazila palec do pusinky a měla hlad.:o) Na chvíli mi ji dali na bříško, poté otřeli zvážili a změřili.
Měřila 52 cm a vážila 4 150!!! Byla největší narozená holčička v tu dobu v porodnici.
Pak ji dali MM a tomu se leskli oči a nikdy nezapomenu na to, jak si ji prohlížel a s ohromnou něžností ji držel a hladil. Ale nenechali ji s námi dvě hodiny po porodu, což je normálně zvykem. Vzhledem k tomu, že ji při rození ,,haprovalo´´ srdíčko, odnesli nám ji po 20 minutách na pozorování. Díkybohu bylo a je vše v pořádku. Po porodu jsem se dozvěděla, že naše Sabinka je hypertrofický novorozenec a měla se narodit císařským řezem. Jenže naše prdelka měla odhadovanou porodní váhu 3 200 a narodila se bez pěti dek o kilo težší.. Pak věřte doktorům. :o) Je ale fakt, že její rození mi dalo zabrat. Byla jsem potrhaná jak venku tak uvnitř. Lékařka, která mě po porodu šila mě perfektně opíchla, že jsem šití necítila, zato když to přišlo k sobě.. Au, ještě týden jsem seděla nakřivo...Ale holky, stálo to za to! A rozhodně bych šla i za tu bolest do toho znova.
😀 😵 😉

lukin
11. srp 2008

coryna: Super popis porodu 🙂 Akorát mě na konci zarazil ten hypertrofický novorozenec. Já ji nejspíš měla taky - aspoň co jsem rozluštila v její průkazce. Zajímá mě, proč se měla narodit císařským řezem.

coryna
11. srp 2008

lukin - koukni na tenhle článek http://ww.rodina.cz/clanek6284.htm - pozor nespléct si hypotrofický a hypertrofický 😉
Císař proto že:Porod

Rizika u hypertrofického plodu souvisí s náročností porodu. Porod je pro rodičku namáhavější, při vaginálním porodu s větším rizikem porodních poranění. Pokud ukazatele před samotným porodem svědčí o tom, že dítě bude hypertrofické, přičemž organizmus ženy je připravený k porodu, doporučuje se nečekat na spontánní nástup porodu, ale je vhodné plánovat porod císařským řezem.

Je samozřejmé, že velký plod se rodí hůře,bývá i indikací na porod císařským řezem (při kefalopalvickém nepoměru - velikost dítěte k prostornosti pánve matky), což je šetrnější pro matku i dítě, neboť hrozí, že při spontánním porodu hypertrofického novorozence by mohlo dojít ke komplikacím a musel by být ukončen kleštěmi nebo vakuumextraktorem.

Rizika hrozí i samotnému dítěti. Hypertrofičtí novorozenci mohou mít vícečetná porodní poranění, jako například syndrom modré masky - projeví se modrým zbarvením v oblasti tvářičky v důsledku popraskání drobných cév (na tvářičce se udělá velká modřina), kefalhematom - porodní "nádor", zlomenina klíční kosti…, následně zvýšený bilirubin, který způsobuje žloutenku u novorozenců (ale novorozenecká žloutenka bývá způsobená i mnohými dalšími příčinami). Velké plody mívají hypertrofickou kardiomyopatii, jsou sledovány dětským kardiologem, většinou mají po porodu nízkou glykémii (hladinu krevního cukru), která se léčí infuzí glukózy. Ale jsou i výjimky, kdy jsou hypertrofické děti navzdory všem rizikům úplně v pořádku.

konja
12. srp 2008

Ahoj, tk i já se k vám přidávám se svoji aktuální zkušeností. 2.8.2008 se nám narodila naše milovaná holčička,takže zážitky mám úplně čerstvé 🙂 Blanička je už naše druhé děťátko,takže porod byl rychlejší a snazší než první,který ale také proběhl bez komplikací a na prvorodičku ani ne moc dlouho (9 hodin se vším všudy). Vše začalo od 34tt kdy jsem se začala připravovat na ulehčení porodu maliníkovým čajem. Pila jsem ho každý den a říkala si, že po všem co jsem o něm četla určitě pomůže a porod bude rychlý.No a první výsledky se dostavily už v 36tt, kdy jsem na kontrole byla na 1 prst otevřená.Od 37tt jsem se maliníkem prolejvala v jednom kuse, pila jsem i pět hrnků za den,ale výsledek výborný - 38tt+1 jsem byla na 2 prsty otevřená a na monitoru už bylo vidět, žew děloha se už pěkně chystá. Podle paní doktorky nám už "na semaforu problikává zelená" 🙂 a na kontrolu za týden už to prý moc nevidí.No a taky že neviděla.V pátek večer jsme si s manželem řekli,že si uděláme hezký večer, ulehli jsme u televize obklopeni dobrůtkama a koukali na náš oblíbený film.A protože únava ani spánek nepřicházeli,tak jsme toho využili a trochu si polaškovali 😀 .A tím to všechno začalo! Šla jsem si v klidu lehnout,ale ve dvě hodiny mě vzbudil takový divný pocit, něco mě stékalo po nohách. Šla jsem tedy na záchod a když jsem se vracela zpět do postele,tak se pode mnou najednou objevila loužička a než jsem došla zpět na záchod tak to ze mě ještě několikrát vyšplouchlo.Vzbudila jsem tedy manžela,že mě njspíš praskla voda.Ten chudák celý rozespalý nejdřív vůbec nevěděl co se děje, pak začal skákat po bytě a panikařít,že nemůže najít telefon a že přeci musíme zavolat babičce aby přijela hlídat syna.No naštěstí se za chvilku klidnil, pořád jsem ho totiž utěšovala,že mě nic není, že bolesti žádné nemám a že tedy máme čas.Moje maka přijela asi za dvacet minut, já se ještě v klidu osprchovala,překontrolovala tašku, zbalila pití a ve tři ráno jsme tedy vyrazili směr porodnice. Máme ji kousíček od domu,takže jsme tam byli za pět minut.Celé své těhotenství jsem měla největší strach z toho, že až budu rodit bude v porodnici plno a že nás pošlou jinam nebo že bude obsazený nadstandart a já budu muset rodit na sále bez vlastní sprchy a záchodu. Když jsme zastavili u porodnice, tak se mé předtuchy naplnili. Podívala jsem se do patra kde jsou porodní sály a všude se svítilo - bylo obsazeno!Když nám přišla otevřít sestra tak nám vše potvrdila - mají kalamitu,vše je obsazeno,musíme počkat.Asi za dvacet minut mě vzali na příjem a sestřička si vzala vložku na test plodovky a prohlásila, že to na plodovku nevipadá.No nevěřila jsem vlastním uším.Vždyť ze mě pořád něco teklo,vložka byla úplně nacucaná.Pak naštěstí přišla lékařka, že mě prohlédne a uvidí se co se mnou dál.A jen co mě prohlédla vyvalilo se ze mě tolik vody, že bych ani nevěřila kolik ji ve mě bylo.Takže návrat domů se nekonal a navíc dobrá zpráva - otevřená jsem byla na 3-4 prsty a to bez kontrakcí.Takže následovala příprava, protože jsem měla zvýšenou teplotu 37.7 (do teď nevím z čeho,protože mě nic nebylo a po porodu už byla zase v normálu) dostala jsem kapačku s antibiotiky, natočil se monitor a pak yal gel na vyprázdnění.Zhruba v 4:10 jsem se se setrou přestěhovala na můj vysněný nadstandart na kterém se naštěstí uvolnilo. Stále jsem byla bez kontrakcí, ale už jsem začínala pociťovat častější a silnější tvrdnutí bříška. No a v 4:20 přišla první kontrakce.Vzala jsem si míč a opsala si na něm. Bylo mě ještě nádherně, bolesti se dali krásně zvládnout a když za mnou přišel manžel ještě jsem se smála a vtipkovala.V pět hodin přišel lékař na prohlídku, to už jsem měla bolesti po čtyřech minutách a otevřená jsem byla na 5 cm.Ale pořád jsem se cítila fajn.Bolesti už byly citelnější,ale pořád krásně zvládnutelné.Sestra mě pak napojila na monitor a já musela 40 minut ležet.Nejdřív na zádech a potom na boku.No to už mě sranda přešla.Při každé bolesti jsem manželovi mačkala ruku, ke konci už bolesti byly každé dvě minuty a já už začala hlasitě odfuňovat.Naštěstí mě už sestra vysvobodila a já se mohla i s balonem přesunout do sprchy.To byla úleva!Při každé kontrakci jsem si břicho a záda sprchovala horkou vodou a opět se mohla smát.Bylo to o 100% lepší.Až tak v 6:45 začali bolesti i ve sprše sílit a tak jsem vyslala manžela aby šel někoho sehnat,protože jsem chtěla rodit s epi (při prvním porodu jsem měla smůlu,protože jsem rodila v jiné porodnici,kde se epi nedává a tak jsem si vše musela vychutnat až do konce, ikdyž bych v tu dobu za něj dala všechno co mám),tak aby se na mě někdo kouknul a rozhodl co dál. Bohužel se akorát střídali směny,takže jsem musela počkat.Funěla jsem dál ve spše a počítala minuty kdy už konečně někdo příjde, byla jsem rozhodnutá rodit s epi stůj co stůj.Moc dobře jsem si ještě pamatovala bolesti při prvním porodu a byla jsem rozhodnutá to nenechat zajít tak daleko,protože teď jsem měla bolesti ještě mnohem slabší než prve.V 7:10 konečně přišla nová PA,zeptala se jak se cítím a zda nemám pocit na tlačení.V duchu jsem si říkala jak bych asi mohla mít pocit na tlačení když jsem tu tak krátceš a navíc ještě nerodím, jen chci epi!Tak jsem si hupsla na postel a PA mě prohlédla a začala se usmívat.Když jsem se zeptala co se děje tak jen odpověděla - "no maminko, při další kontrakci tlačíme, jste úplně otevřená.Myslela jsem že špatně slyším - bgolesti jsem ještě neměla tak hrozné a navíc jsdem vůbec necítrila žádné tlaky,žádné nucení na tlačení,nic.Pak jen PA zakřičela ze sálu na dětskou sestru, že rodíme a šlo se na to.Po prvním zatlačení už byli vidět černé vlásky a já si minutku odpočinula, na druhé zatlačení vylezla hlavička a na třetí už byl náš poklad venku,přesně v 7:13.Dětská sestre zrovna vbíhala do dvěří a doktorka to nestihla vůbec. Koukala jsem na tu malou bytůstku,která rozhazovala ručkama a křičela z plných sil.Vedle mě stál manžel, chudák celej bledej úplně mimo,zapoměl i fotit 😀 Ale když mě sestra položila malou na bříško a řekla -"gratuluju vám k holčičce"začal se manžel usmívat jak sluníčko,skočil po foťáku a už běžel s malou na první ošetření.Já jsem ještě musela porodit placentu a to byl teda taky zážitek.PA mě tak strašně mačkala břícho až mě šli slzy do očí.Naštěstí vyšla rychle a já si mohla úplně oddechnout a jen čekat až se vrátí manžel a malou.Asi za dvacet minut se otevřeli dveře a manžel v náručí přinesl naši princeznu.Byl z toho úplně na měko.Sestra dala malou hned k mému prsu a už jsme krmili.Hned věděla co s tím 😀 Manžel pak s námi byl ještě hodinu na sále, pořád mě hladil a pusinkoval malou,která si krásně usnula. A to spinkání ji ještě nepustilo.Pořád krásně spinká, je moc hodná. Jsem ta nejšťastnější maminka pod sluncem 🙂

sarka11
12. srp 2008

Porod na stoličce

Už v těhu jsem zjišťovala různé polohy při porodu, neb mi porod na stole přišel pro mě nemyslitelný, vstávaly mi z něj vlasy hrůzou na hlavě, chtěla jsem prostě rodit ve svislé poloze aby mi pomáhala gravitace. Tak nakonec jsem zvolila porodnici Vsetín, kde jsme se s přítelem byli podívat a moc se nám tam líbilo prostředí i lidi a hlavně jsem tam mohla rodit jako prvorodička na stoličce.
Ve středu 28. května jsme šli spát až něco po půlnoci, protože malý mi v břiše strašně vyváděl. No a před půl druhou v noci, což jsme spali asi hodinu, jsem se vzbudila a cítila jsem pod sebou mokro, bylo mi hned jasné, co to je. Vzbudila jsem přítele, což byl kumšt, spal jak dřevo, že mi rupla voda, tož vyletěl z postele a už jsem ho hnala pro ručník, abych nedělala za sebou potok jak vstanu. Všechny věci jsme měli připravené, tak jsem to ještě jednou pro jistotu překontrolovala, a jelo se, bylo to v noci takže pohoda žádný provoz, a taky žádné kontrakce. Cesta trvala 35min, přijali nás ve 3h ráno , natočili monitor, nějaké kopečky tam byly, ale já žádné bolesti neměla a otevřená 3cm. Tak jsem dle rad asistentky z porodního kurzu pořád chodila, tančila břišní tance a indiánské tance, abych malého pěkně natřepala k sestupu, kontrakce trošku zesílily, ale pořád to bylo v pohodě.
Přítel mezitím pospával v našem přípravném pokoji na posteli, po 9h ráno jsem byla na 5 cm, a pak přišlo to co jsem nechtěla, najednou šílená únava, protože jsem spala v noci jen hodinu, tak jsem si musela lehnout a asi na půl hoďky usnula. To mi zastavilo otevírání, tak mi v poledne píchli antibiotika a kapačku a pak už to jelo, kontakce co 3 min, od 13h co 2 min, ve 14 h jsem se tam už plazila po zemi, ještě jsem nesměla tlačit, i když se mi šíleně chtělo, protože tam bylo ještě kousíček čípku, myslela jsem že umřu jak mi řekli, že ještě tak 2 kontrakce musím vydržet netlačit, to jsem radši ležela na stole a prodýchávala co jsem mohla a taky si trochu zařvala.
A pak přišlo konečně vysvobození, doktorka do mě šáhla a řekla Můžem, PA mi pomohla ze stolu slézt na stoličku, která už byla nachystaná, přítel si sedl na vyšší stoličku za mě a chytl mě pod pažema a fest držel, takže jsme si Damiánka vlastně tak trochu porodili společně, a já začla tlačit hlavičku, byl to zvláštně děsivý a zároveň krásný pocit, Pa klečela přede mnou a doktorka mi tlačila shora na břicho, pak jsem trošku cítila štípnutí jak mě nastřihla a hlavička vylezla, celkem jsem tlačila na 4 kontrakce a malý byl venku, narodil se 29.května ve 14.55, 3650g a 50cm. Přítel ho viděl ještě dřív jak já, chvilinku tam ležel pode mnou takový uzlíček, ani nekřičel, jen tak trošku zachrochtal plodovku a už ho odnesli na ošetření, pak jsem porodila placentu a Pa mi s přítelem pomohli vylézt na kozu, i když bych tam klidně vylezla sama jak jsem se cítila dobře, na zašití.Řekla jsem si o umrtvení, takže jsem nic necítila a bylo mi suprově. Šila mě tak 10 min a pak mi hned přinesli malého a přiložili k oboum prsům. Byli jsme s mím chvíli a odnesli ho na vyhřívání a my ty dvě hoďky co jsem odpočívala volali příbuzenstvu tu novinku.
Už se těším na druhé miminko, které chci taky rodit na stoličce, vyhovovalo mi to tak maximálně. Přítel mi pak sice říkal, že jak jsem tlačila, tak se mi hodně třepaly nohy, až se mu chtělo smát. Pro něj to byl ten největší zážitek a je na sebe hrdý, že byl aktivní otec u porodu.

tiana
13. srp 2008

Konja: No nadherne si to opisala, nemozem take citat, lebo mi hned slzy tecu🙂. Mna to caka v decembri, budeme mat pekny darcek pod stromcek.🙂 Zaujal ma malinikovy caj, nic mi to nehovori:( Rada by som si ten caj zadovazila. Mam ale s tym nazvom problem🙂. Nic mi to nehovori, nepoznas iny nazov tejto byliny? Dakujem vopred za odpoved.
🙂

konja
14. srp 2008

tiana: celá diskuze o maliníkovém čaji je v části těhotenství,tam se dozvíš snad vše co tě zajímá. A k tomu názvu - maliníkový čaj je čaj z listů malin, ale nevím jestli ti toto pomůže. Určitě koukni do diskuze na těhotenství a tam snad najdeš vše potřebné 😉 Přeju hodně štěstíčka v těhotenství,rychlý a snadný porod a hlavně zdravé, krásné miminko 🙂

scharfinka
14. srp 2008

Ahoj, tak se též hlásím do klubu maminek a přidávám popis porodu….Bylo to něco úžasného až si říkám, že to trvalo moc krátce na to, aby to miminko bylo zasloužené
Všecko začalo o víkendu od pátku 18.7. kdy mi začalo být trošku špatně od žaludku a přepadaly mě pocity jako na odpadnutí. Nevěnovala jsem tomu moc pozornosti, přičítala jsem to počasí a klidně šla ještě v sobotu na třídní sraz a v neděli na rodinnou oslavu
Jenže ani v pondělí 21.7. to nebylo lepší a tak že se skočím k dokimu přeměřit na tlak, který byl celé těhu trošku vyšší. Dorazím odpoledne do poradny, doktor na mě koukne, natočí monitor, změří tlak a nikde nic….Tak mě poslal do nemocky, aby mi udělali laboratorky, aby se nezanedbala třeba gestoza….
V nemocnici jsme narazili na mladou a moc milou paní doktorku a ta mi říká:“tak si vás tu dva tři dny necháme, zkontrolujeme a pak uvidíme“ Fajn, tak sem si to šupajdila hodit se do sexy nemocničního andělíčka a pak hned na vyšetření. Když jsme s mudrou vyplnily dotazníky, tak mě vyšetřila a strašně se usmála, vyšetřila mě ještě jednou a znovu se moc usmála…Já se jí ptám:“co se děje?“ a ona na to:“jste na 7 cm a rodíte, takže pustíme vodu a jdeme na to, ne?“…Koukala jsem na ni, jak kdyby byla z jiného světa a říkám jí, jestli bych o tom, že rodím neměla aspoň něco vědět…..Protože bolesti žádné, ani tvrdnutí bříška se neobjevilo…Vylezu před vyšetřovnu, kde čekal manžel a ptá se, co se teda děje a já mu říkám:“rodíme!“ Ten výraz byl k nezaplacení)))))
Tak jsem se přesídlili na porodní pokoj a manžel dostal slušivý zelený mundúr….To bylo asi kolem čtvrté hodiny odpoledne a protože rodila ještě jedna paní, tak s námi zatím kromě monitoru nikdo nic nedělal….S manželem jsme měli plnou pusu humoru a vtipů, když na monitoru byla křivka rovná jak nikdy….V šest došla mudra, že mi teda píchne vodu….No humor mě přešel-téměř okamžitě kontra do zad jak blázen, tak houknu na manžu, ať masíruje…Upřímně řečeno, připadalo mi, jak by mě tam jenom škrábal, tak se zavrčela, ať přitlačí…Tak chudák přitlačil a výsledek byl ten, že jsem si dva dny na záda nelehla, protože jsem tam měla modřiny jak prase🙂(měla sem, co sem chtěla, že?🙂)..Pak přišla PA a připla mě na monitor, kroutila jsem se jí tam jak červík a drtila manželovi ruku, protože sedět tam bylo fakt za trest…..Jenže křivka byla rovná a já přitom měla bolesti, že sem myslela, že polezu po zdi…Pak že mě teda vyšetří , miminko ještě nebylo sestouplé…tak zpátky na pokoj a chodit….Kontrakce byly už tak silné, že veškeré naučené dýchání šlo do háje….Když mě vyšetřila asi o půl hodiny pozdějš, tak už řekla, že půjdeme na sál….Tam na mě koukla mudra a verdikt zněl, že mimčo ještě nedorotovalo, tak ležet na boku…..No za trest, jsem myslela, že manželovi zlomím ruku, jak jsem ho mačkala….Mezitím PA i s mudrou někam odešly s tím, že až budu mít nucení tlačit, tak mám zavolat….Najednou tlak na konečník, tak jsem manžela poslala pro PA. Šel, jak kdyby měl hodinu čas, tak jsem na něj houkla, ať si pohne…No podle mého trochu přidal, ale furt se šoural, zatímco on tvrdí, že utíkal))) Přišla PA i s mudrou a že jdeme tlačit…Paráda, pomyslela jsem si, jenže když mě otočily na záda, tak kontra nikde…Tak že mi je trochu rozjedou kapačkou. V tu ránu začaly kontrakce jedna za druhou, všecko v zádech, ani chvilka na oddech…Tlačila jsem tlačila, ale malému se nechtělo ven a já asi blbě tlačila či co, pak jsem se ještě odkysličila nebo překysličila? Dýcháním, tak manžu zaúkolovali, ať mi přidrží masku na tváři. Tak to byl můj konec, protože mi přišlo, že se udusím a že jim ten krám asi přestal fungovat..Manžel ale říka, že to zkoušel a fungovalo to Furt jsem tlačila a furt to nešlo a už sem ani neměla moc síly, tak došel primář a že mi i smudrou trochu helfnou a začali mi hupsat po břiše. Chtěla jsem jim říctm, že jak toho nenechají, že je pobliju, ale už jsem to nestihla..Najednou ze mě něco vyklouzlo a v 19:58 mi na bříšku přistálo teplé , měkkoučké, řvoucí jako tur a pro mě to nejkrásnější miminko na světě- náš Patriček. Měl 3100g a 50 cm. Bohužel ho museli odnést, protože mě šili pod narkózou, malý mě totiž uvnitř i venku přes nástřih dost poškubal.
Když to shrnu, tak jsem bolesti měla vlastně necelé dvě hodiny a vlastní porod trval 18 minut. Což je na prvorodičku absolutní pohoda a už druhý den po porodu jsem prohlásila, že rodit budu klidně i desetkrát Je to nádhera mít pak u sebe tvorečka, který vám 9 měsíců plaval v bříšku, a kterého jste si představovali, jak bude asi vypadat

majsan
15. srp 2008

Ahojte mamicky.Ja som rodila 7.8.2008 vo Svajciarsku presne na termin.Bol to moj druhy porod.prvy porod bol lahky nato ze som rodila prvy krat a tak som si myslela ze druhy porod je bude tiez lahky ale u mna to neplatilo ☹ .Kontrakciemi zacali o 8 rano a uz boli kazdych 5 minut ale bolesti este neboli silne tak som si myslela ze to bude zase plany poplachkedze uz dva tyzdne som mala kontrakcie bez bolesti.Manzel bol v praci a tak o desiatej som pochopila ze to uz nema nic spolocne s planym poplachom a naozaj sa rozbieha porod tak som zavolala manzelovi a sli sme do porodnice.v porodnici ma dali na monitor a vsetko sa ukazovalo dobre.o dvanastej som bola otvorena na 4 cm a tak sme sa presunuli do izby kde bola vana kedze som si ten porod planovala vo vani.Manzel bol cely cas pri mne apomahal mi predychavat kontrakcie.Este som stihla zavolat mojej mame ze je to tu a ze sa maly dnes narodi.O tretej boli bolesti neznesitelne a uz ai horuca voda nepomahala tak som vravela manzelovi ze chcem vyjst von.Medzitym ma skontrolovala porodna sestra a otvorila som sa na 6 cm a ze porodim do stvrtej poobede a to uz som zavyjala a plakala ze ja to este hodinu nevydrzim.Epi som nechcela lebo sa manzel bal o maleho tak preto sme zvolili vanu.Presunula som sa na postel a prosila manzela pri kazdej kontrakcii aby mi pomohol ze ja uz nechcem ani nevladzem a poslala aom ho nech nieco pyta proti bolesti.nakoniec mi pichli do zadnice injekciu ktora uz ani nezabrala a ja som si to vsetko musela vytrpiet az do konca.Plodova voda mi stale nepraskla a tak mi ju museli prepichovat,lebo branila malemu vyjst von.hned potom som dostala tlaky a to nejhorsie ma len cakalo.Ani ma nenastrihli a vsetko ma dole pieklo ako keby mi dali nieco zerave dovnutra to uz sa ukazovala hlavicka.Myslela som si ze keby mi vtedy dal niekto pistol tak si to strelim len nech za zbavim tej bolesti.O pol piatej sa konecne maly narodil a ja som bola cela stastna ze to skoncilo.manzel sa usmieval a fotil si maleho ked mi ho dali na brucho.Tak mala prist na rad placenta ale ta nie a nie vyjst.tam ma mackali a tlacili na brucho ze som myslela ze zomriem a nakoniec sa rozhodli ze mi ju musia vybrat chirurgicky.Tak ma uspali a vybrali ju chirurgicky.Medzitym siel moj manzel kupat maleho a odniest moje veci na izbu.Tak taky bol moj porod.V nedelu nas pustili domov ale teraz chodi ku mne na kontrolu porodna sestra ako sa mi vsetko hoji.Teraz ked vidim svoj poklad som stastna ze vsetko dobre dopadlo a a za tie bolesti to stalo.

avanka
16. srp 2008

ahojte, idem vam napisat svoje cerstve zazitky z planovanej sekcie z 23.6. , porod bol jednym z najkrajsich zazitkov v mojom zivote....v nedelu som isla na prijem do porodnice, v pondelok rano som dostala klystyr, po vizite som odisla na porodnu salu, kde mi napichli infuzky a zaviedli mocovy kateter, pichli premedikaciu a asi po pol hodine ma osetovatel odviedol na operacku, anesteziolog mi napichol spinalku, ktoru som ani necitila a asi za necelych 10 minut bol Lukasko na svete...Pocula som len taky slabulinky plac, hned ho zobrali na osetrenie , zakricali miery a priniesli mi ho ukazat v perinke...Pocity boli uzasne, mala som hrcu v krku a tiekli mi slzy....
Mala som stastie na perfektneho gynekooga a anesteziologa, normalne sme sa pocas cisaraku rozpravali, smiali, vraveli mi tam vtipy, ani neviem, ze to trvalo skoro hodinu....prislo mi to ako 10 minut....potom ma previezli na izbu, kde za mnou prisiel Rastik(moj manzel) s mojimi a jeho rodicmi, ktori cakali vonku, ukazal mi malinkeho este vo fotaku....
Asi po 2 hodinach som si zacala citit nohy, poobede mi priniesli na chvilu maleho a na druhy den poobede po sprche som sa stahovala na nadstandardnu izbu....uz som normalne chodila, cez zuby a bolest, ale islo to..malinkeho mi nosili 2 krat denne na chvilku, vo stvrtok som ho mala cely den a od piatku uz bol len moj aj v noci....Kludne by som isla po tyzdni rodit znova...
Takze ziadne strachy, ja som sa bala a nebolo coho....

tiana
16. srp 2008

KOnja: dakujeeeeeeeeeeeem🙂

papisa
18. srp 2008

Ahojky, rodila jsem 7.8. ale už 6.8. v 19:30 hod jsem měla nástup do porodnice, kde mi zavedli tabletku a natočili na monitor. Kolem 22 hodiny jsem šla na pokoj, abych se vyspala na druhý den. V 5:30 ráno pro mě přišla sestra, změřila tlak, natočila na monitor a odvedla na porodní sál, tam mě přišla doktorka zkontrolovat a zavedli mi další tabletku. Prý je to na dobré cestě, tak jsem se těšila, že to budu mít už brzy za sebou, začali kontrakce a já myslela, že horší už to být ani nemůže, v půl jedné přijel přítel a od té doby jsem měla ukrutné bolesti, dostala jsem ještě urychlovací kapačku, abych se více otevřela, byla jsem na 8 prstů a rodit prý budeme, až budu na 12. Tak jsem se docela zděsila. Každou hoďku mě natáčeli. Ve 14:45 byli kontrakce tak silné, že jsem poprosila o epidurál, jenže sestra mi řekla, že už to nemá cenu, že je porod již rozeběhnutý a že už to zvládnu i bez no a poslala mě v těch ukrutnejch bolestech na záchod a pak jsem si už měla lehnout. V 15:10 přišla porodní asistentka, prohlídla mě a odběhla, najednou jich přiběhlo víc, oblékli si slušivé oblečky a nutili mě tlačit, bylo to šílené, byla už jsem dost vyčerpaná, nakonec mi sestra hupla dvakrát na břicho, aby mi pomohla. Takže v 15:25 byl Ondrášek na světě, byla jsem grogy, chudák byl podchlazenej, musel na chvíli do inkubátoru, ale ještě ten den mi ho dovezli. Přes všechnu tu bolest, to byl nejkrásnější zážitek a jsem moc šťastná, že je Ondrášek už mezi námi...

kardu
20. srp 2008

jej dlouhý,omlouvám se

kardu
20. srp 2008

holky,sorry,ted jsem psala hodku a pul svuj zážitek z porodu a nemám to tady jeeeej.Já to snad smazala nebo cooo ☹

kaciska
23. srp 2008

12.8.2008 Verunka Kubešová 3150g 49cm 😵

Den před porodem jsem měla napilno,prala jsem,uklízela celý byt,a na večír jsem zbouchla celého melouna 😀 druhý den ráno,jsem spala až do 10:30 a říkala jsem si že to ani není možný že jsem takhle dlouho vydržela 😅 ale kdybych věděla že od 11 hod to začne....
Bylo přesně 11 hodin a já měla první bolest,řikala jsem si zase ty poslíčci 🙄 😅 ale pak přišla další a za 10 min další...tak jsem zbystřila a čekala jestli se to bude zkracovat a bolest sílit,a taky že jo!! 😵
Jěšte jsem si psala přes icq s kamarádkou a ta mě radila jak a co 😵 moc jí za to děkuju!!!!
Bylo asi něco kolem třetí hodiny a já měla bolesti po 6 minutách a docela silné...tak jsem volala manželovi že asi pomalu pojedeme at se připraví a přijede co nejdřív s práce....manžel dorazil něco málo po 4 hodině,dala jsem si ještě sprchu vzala tašku,celkově se pobalila a jelo se,do porodnice jsme dorazili kolem páté,dr mě vyšetřila a byla jsem na 3 prsty orevřená takže na monotor...tam u byli viděl pěkné kopečky,měla jsem hodně silné kontrakce,nedalo se to vydržet v lpolosedě na zádech na tom monitoru 😖 😠 byla jsem ráda že už jsem mohla jít na sál,takže po natočení 20 min monitoru jsem šla už na sál,tak klystýr,docela to studilo v břiše 😀 😢 ale vydržela sem to tak 5-7 minut už jsi nepamatuju 😅 a šla na wc...jo to byla richta 😀 v půl sedmé mě přišla skontrolovat PA a přišel manžel na sál,byl si jeste něco zařídit předtím 😵 ,no já byla už otevřená na 4 prsty tak prý super nález ale já myslela že umřu,bolesti po 3 minutách opravdu silné jak prase 😠 pýchli mě vodu a to pak byl masakr....bolesti se už nedali a já omdlévala...museli mě dát kyslík a na monitor to bylo příšerné...najednou jsem měla pocit tlačit,přišli na mě strašné tlaky na konečník...to bylo něco kolem 7 hodiny...přišla dr a řikala že to není jestě možné a hle já byla už na 8 prstů takže se šlo připravovat...dr mě pomáhala roztahovat hráz což mě bylo tak příjemné... 😀 😀 malá začala mít špatné ozvy tak se muselo jít rychle na věc...na 3 kontrakce byla venku(s nástřihem)----naše verunka měla 3150g a 49 cm v 19:35hod...to tlačení bylo v pohodě,dostala jsem jeste pochvalu že jsem pěkně rodila...tak jsem byla na sebe i tak trošku pyšná...no pak verunku ošetřili,tatínek byl fotit a podepsal si svojí holčičku 😵 😵 byl to krásný zážitek....a ted jsme už doma a docela bojujeme....doufám že se do role matky dostanu co nejdřív a budu vědet co malá právě ode mne žádá 😵 je to naše slunčko,naše láska a moc jí milujeme....přeju všem tak pěknej a krátkej porůdek....všem hodně štěstíška a zdravíčka a spokojené mimísky papa 😵

zmrzka333
25. srp 2008

Ahoj babule, takže síce neskôr ale podelím sa aj ja o svoj zážitok z pôrodu. Takže termín podľa PM bol 3.7.2008 podľa USG 10.7.2008. Ani jeden nepadol a to som nemala ani žiadne bolesti. Nohy som však mala opuchnuté ako slon. Na kontrolách to dopadlo tak že som sa vôbec neotvárala. Nakoniec 11.7. som sa predsa len otvorila až na 1 prst. Podľa USG to však vyzeralo na pôrod ale bola som ako čik čik dom. Takže kontrola o 2 dni 13.7.2008. Došla som ráno na 8 hod. lekár ma pozrel a nález stále na 1 prst, na USG však videl, že už mám málo plodovej vody takže si ma už v nemocke nechá. Šla som na monitor kde som mala jednu kontrakciu kotrú som ja vôbec nezaregistrovala. Na to mi pichli vyvolávačku a šla som na izbu na gyndu. Bolo 9.30 hod. a o pol hodinu som už mala kontrakcie po minútach. Minúta bolesť a minúta kľud. Sestra gyn. odd. ma popočúvala a že mam fakt kontrakcie ale že mám ostať u nich aby som nemusela byt na vzdychárni lebo tu možem pobehať po schodoch a ísť do bufetu ale tam už nie. Povedala že lekár ma príde pozrieť o 16.00 hod. po obede. Manžel bol celý čas so mnou, nie však na izbe ale na chodbe kde som sa ja gúľala a predýchavala bolesti. Okolo 15.00 hod ma sestra z gyn. odd. popočúvala a poslala na monitor kde sestra najprv nechcela veriť že mam také kontrakcie ale potom to na monitore videla. Lekár ma pozrel ale bola som otvorená len na 2 prsty, ale nechal si ma už na nadštandartnej vzdychárni. Tak som sa presťahovala a nasledoval klystír a sprcha. Prišiel ma pozrieť lekár a zistil že som otvorená len na 2,5 prsta tak sa rozhodol prasknúť mi vodu. To mi malo podporiť bolesti a popohnať pôrod. Na to sa ma pýta že či chcem epi, ja že ešte neviem že sa to dá vydržať. Na to však bolesti zosilneli a ja som sa rozhodla pre epi. Kým však prišiel lekár a všetko pripravil tak som už mala také bolesti že ma až triaslo. Bola som otvorená na 5 prstov a to bolo 19.27 hod. Keď mi ju pichli tak behom 3 kontrakcii bolesť ustúpila tak že som začala aj vtipkovať. Po hodine a pol som začala mať znova bolesti ale stále som bola otvorená len na 5 prstov, takže mi fukli aj epi aj oxitocín na urýchlenie pôrodu. Bolesti mi tiež prešli dosť rýchlo ale začala som cítiť tlak na konečník, najprv len počas kontrakcie ale neskôr stále. Potrebovala som tlačiť ale Dr. zakázal. Najprv sa to dalo prežiť ale neskôr som sa dostala do takého stavu že som nevedela ovládať svoje telo a nevedela som ako mam urobiť to aby som netlačila. To mi už dávali aj kyslík čoho som sa dosť zľakla ale nič mi nevysvetlili. Mne už bolo tak o ničom že som prosila aj sestričky z pediatrie že chcem už tlačiť, ale lekár sa nedal zlomiť. Horko ťažko som bola otvorená na 7 prstov a lekár sa čudoval že ako keby sa mi zastavil pôrod. Ja už som sa zľakla že to bude cisarák. Lekár mi začal rozťahovať pošvu. Bolo to dosť nepríjemné ale tie tlaky boli horšie. Ja som už nasratá hovorila že tlačím a hotovo tak lekár povedal nech to skúsim. Zatlačila som ale nič lebo hlavička bola stále vysoko. Lekár ma stále presviedčal že to ešte nemôžem tlačiť lebo že budem tlačiť dlho a že sa vyčerpám a že on chce aby som dieťa vytlačila rýchlo. To už ho aj sestrička presviedčala nech ma nechá tlačiť. Ale on stále že ešte nemám bolesti takže tlačiť nemôžem. To som mu vtedy oznámila že bolesti vôbec necítim. Tak mi začali oznamovať kedy mám kontrakciu aby som skúsila zatlačiť. Tá epi zabrala až veľmi. Takže sa to začalo. Prvé dve kontrakcie som tlačila zle – do tváre. A na ďalšie dve kontrakcie bol malý vonku. Bolo 23.15 hod. Začal hneď plakať, ukázal mi ho lekár a ja som mu stihla chytiť nožičku a už ho brala pediatrička. Potom keď bol zvážený, odmeraný a očistený, inak mal 3550g a 51cm, mi ho doniesli na priloženie k prsníku. To mi však nešla placenta von lebo bola prilepená o maternicu, tak mi ju lekár musel vyberať rukou, čo bolo otrasné a nasledovalo šitie. Šitie bolo tiež úplne bohovské lebo som bola nastrihnutá na dvoch miestach. Potom ma už nechali na pokoji dve hodiny a potom ma odniesli na vzdycháreň kde som bola do rána lebo nebola žiadna izba voľná. Takže v noci som prežila ešte dva pôrody a môj upchatý nos mi nedal spať asi do 5 rána. Ale o 6 mi priniesli malého takže nedostatok spánku bol prepáčený a zabudnutý. Pôrod nie je pre každú ľahký ale prežiť sa to dá takže dúfam že som nikoho nepostrašila. Nespomínam na ten deň z odporom lebo mám doma prekrásneho Christiána, ktorý mi za to stál a stojí. Babule nebojte sa myslite na to že to budete mať za sebou a v náručí svoje bábätká. Inak prepáčte za chyby ak sa mi podarili.

pepibubu
1. zář 2008

Taky přispěju svou troškou do mlžna. Předesílám, že já sama nejsem stoprocentně zdravá, a to určilo absolutně všechno.

19.8.2008, den před vypočteným termínem, jsem měla poradnu. Absolvovali jsme monitor, kterej opět trval 40 minut (miláček spinkal), a sotva jsem sedla k doktorce, tak mi oznámila, že druhý dne mám přijít na hospitalizaci na rizikové těhotenství. Když viděla můj šok, protože jsem s tím ale absolutně nepočítala, tak řekla "kdo jinž než vy s vašimi diagnózami by měl na tom riziku být." No tak jsem si to obrečela, a prožili jsme s Honzou poslední bříškatou noc doma.

Přijali mě, natáčeli monitory, samozřejmě několikrát, protože brouček spal a předpisově se nevrtěl, je to spáč a to mu vydrželo i po narození. No a ve čtvrtek 21.8. na mě přednosta při velké vizitě vyblafnul, že druhý den uděláme císaře, právě kvůli těm mým indikacím. Takže další velký šok, doufala jsem že vše bude moct jít přirozeně, bez zásahu doktorů. Bohužel se mi to nepovedlo. Zavolala jsem to tedy Honzovi, který ten den ani nevydržel v práci do kolika měl, ale dorazil za mnou. Přinesl mi k večeři Hawaiskou pizzu, a přiznám že už nevím o čem jsme mluvili, byla jsem z toho poněkud vydřená a on taky. Ale protože jsme byli dohodnutí že budu rodit v epidurálu, tak mohl být i u císaře.

Noc před tím jsem se teda moc nevyspala, ne snad že by nervama, ale holčina z druhé postele dostala kontrakce a bylo jí fakt blbě, tak jsem se snažila jí pomáhat, chodila jsem jí pro sestřičky, snažila se jí rozptýlit když zrovna neměla kontrakce apod. Ale v pohodě, fakt jsem poznala že asi doktoři vědí proč mě ženou na cs. Ten den jsem asi byla první sekce, šla jsem na řadu v půl deváté, resp. v půl osmé na přípravu. Klistýr byl "lahůdka," nalili mi do zadku 1,5l vody a drž co nejdýl - no povedlo se mi asi deset minut, dýl vážně ne a nechápu jak to zvládají maminky při festovních kontrakcích - holení taky sranda, teď jsem jak puberťačka a svědí to 🙂

Ani nevím kdy mezi tím dorazil Honza, prý dostal kopičku zeleného oblečení a poraď si jak umíš. Mně mezi tím napichovali epidurál, což není nic příjemnýho, ale dá se to snést, když víte že díky tomu to jde. V porovnání s tím epidurálem když mi před 4 roky operovali koleno, byl tenhle slabší, celou dobu jsem mohla mírně hýbat nohama a mravenčily mi. Ale bylo mi vysvětleno, že v tomto případě není žádoucí stoprocentní umrtvení, že naopak aspoň trochu cítit a vnímat musím abych ev. mohla spolupracovat. Pak přišla jedna figura v zeleným, a já až podle hlasu poznala že to je Honza 🙂

Paní doktorka byla moc milá, a najednou slyšíme "hlavička.... ramínko.... druhé ramínko.... a je to chlapec..." Honza tam seděl jak zařezanej, až jsme pak ho museli popíchnout aby za Pepínem šel a fotil, tak to pak vzal dobrou dráhu 🙂 A náš Pepíno? prý hned paní doktorku co ho myla počural od krku po pás. Narodili jsme se v 9.01, takže za půl hodinky od ulehnutí na sále.

Pak mě převezli na JIP, kde jsem byla 24 hodin, než mě přeložili na klasické šestinedělí. Bohužel, po císaři se miminko nepřikládá k prsu, takže možná i proto mám málo mlíčka a kdyby nebylo umělé výživy tak asi malej umře hlady, ale co, včera jsme byli u paní doktorky a přibíráme, a to je hlavní.

Po císaři se špatně vstává lehá, o kýchání kašlání nemluvím, to ani nezkoušejte 🙂 první tři dny byly docela krušný, ale já jsem v tomhle na sebe zlá, nebrala jsem si nic na bolest, jen ten první den mi na JIPce do toho epidurálového katetru zavedli něco na bolest, ale pak už jsem nic nechtěla, těšila jsem se až budu mít Pepína u sebe a bála jsem se, že bych se o něj díky nějakým oblbovákům třeba nemohla starat, tak jsem zatla zuby a vydržela.

lenkabu
1. zář 2008

pepi:gratuluju 🙂 Já rodila přirozeně a první 3 dny bylo lehání kašlání sedání taky hrozný 😉

kristi
1. zář 2008

pepi: taky gratuluju k Pepínovi 😉

pepibubu
1. zář 2008

moc moc díky za gratulace 😵

Těhotenský newsletter

Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu

Zjisti víc o svém těhotenství: Těhotenství týden po týdnu. Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.


Modrý koník ti poradí v každém trimestru.
Zjisti víc o prvním trimestru.
Zjisti víc o druhém trimestru.
Zjisti víc o třetím trimestru.
Jak se zjišťuje pohlaví dítěte?.
Důležitá jsou různá vyšetření v těhotenství.
Určitě tě nemine 3D ultrazvuk.
Nebo také screening v 1. trimestru.
Někdy se může objevit i streptokok v těhotenství.
Závažná pak je preeklampsie.

Nenašla jsi odpověď na svou otázku?Zeptej se ve fóru