Jaký byl porod

marki
10. kvě 2006

Ahoj kočky, to, co teď napíšu, se týká mého prožitku z porodu. Hned na začátku musím napsat, že se nemáte čeho bát, a že ym ženský vydržíme úplně všechno... 😉

Náš Kryštůfek se narodil 02.05.06, takže zážitky jsou ještě čerstvé. Ale od začátku.....

Už z neděle na pondělí (tj. 01.05.06) jsem skoro celou noc nespala, protože mě navštívili poslíčci....břicho mě bolelo v nepravidelných intervalech po dvou hodinách, pak hodina klid, a pak to zase na dvě hodiny přišlo...prostě celou noc jsem byla vzhůru, ale nějak jsem cítila, že to ještě nebude ono.... 😲 Ale pro jistotu jsem tu noc vařila manžílkovi na druhej den oběd...polívku, maso a brambory.-....stejně jsem nemohla spát...

Celej den už to bylo takový nijaký...a odpoledne, když jsme šli s Jožíkem (mým manželem pro nezasvěcené) na procházku, tak jsem si odskočila do nemocnice, aby se mi podívali na mimčo....řekli mi, že buď můžu jít domů, že to klidně může přijít za 3 hodiny nebo za 3 dny----prohlásila jsem (a všem to doporučuju), že radši půjdu domů (i když, my to máme do nemocnice 5 minut autem, že 🙂 )...navečeřela jsem se, dala jsem si teplou lázeň, pak jsme s Jožíkem hráli hry,,,,,,a pak přišel večer, já seděla u PC a psala tady na beremese....a v tom na mě přišly první kontrakce.....takže jsem si je začala zapisovat....a byly pravidelný....a hlavně úplně jiný než ty všechny předtím....prostě mě bolelo v podbřišku, jako když to máte dostat, ale ta bolest neustává.....takže jsem se uchýlila do ložnice, kde jsem poklečmo k naší posteli začala vydýchávat...po 20 minutách za mnou přišel Jožík a pochopil situaci, na nic se neptal, chytil mě za ruku a hladil po zádech.....tohle všechno začalo ve 20:45 h a do 23.00 h jsem to vydržela....pak jsem si řekla Jožíkovi o vanu, ale na tu jsem už neměla náladu, takže jsem se osprchovala a naznačila Jožíkovi, že si jedeme pro mimčo, že už to nemůžu vydržet....kontrakce byly po 4 minutách,,....po cestě, která nám od baráku až do pátého patra porodnice trvala 21 min, tak jsem je měla celkem 5 x.....musela jsem se vždycky zastavit a vydýchat....

v porodnici nás přijali s úsměvem, byla tam stejná paní doktorka jako při odpolední kontrole.....takže jsem ležela kvůli křivce asi půl hodiny, což bylo hrozný, když se při kontrakcích nemůžete procházet.....pak přišel na řadu klystýr, což je naprosto pohodová věc, naopak vám pomůže se uvolnit.....(tam jsem teda manžílka nebrala)......potom jsem šla rovnou do sprchy, kde mě mnažílek osprchovával.....postupně jsem si přidávala teplou vodu....a tady, i když masírovaná vodou, tak si tenhle okamžik, kterej pro mě představoval věčnost, pamatuju jako nejhorší z celýho porodu.....ta bolest, tak se nedá popsat....ale celou dobu jsem si říkala- bude hůř, holka, bude hůř.....pak mi dovolily jít na gauč, kde si mě ale jen prohlídly a řekly, že už jsem hodně otevřená a že už to nebude dlouho trvat....což se nádherně poslouchá a dodá vám to spoustu energie...takže jsem šla rovnou na sál...detaily už popisovat nebudu, na stole jsem vystřídala polohy na boku i na zádech, a pak mi doporučily stoupnout si za stůl a tlačila jsem v podřepu....zezadu mě přidržoval Jožík a bylo to super, protože jsem se nádherně uvolnila.... 😉

Nakonec ta finální fáze, kdy jsem tlačila s nohama na koze trvala 20 min a to halvně proto, že mám úzkou pánev....ale tohle už vůbec nebolelo, jen posloucháte, co se děje kolem...protože mně slábly kontrakce, a tak jsem se začala bát o mimčo....jak jsem tlačila, tak vždycky vykouklo kousek hlavičky a zase zalezla....tohle se opakovalo asi pětkrát, byly tam kolem mě už čtyři lidi....+ Jožík a ti všichni se nám snažili pomoc....nakonec mě musely nastřihnout a mimouš byl na světě....tak nám řekly, že je to kluk.....a Jožík běžel za ním, aby viděl, co všechno se děje.....a pak hrdě kráčel po sále, zatímco mě zašívaly....40 minut....a to mi bylo všechno jedno....věděla jsem, že je mimouš v bezpečí a tak jsem zápasila s paní doktorkou, která mě zašívala...sice jsem dostala injekci na umrtvení, ale asi to nepomáhá...mně teda určitě ne....ale nevadí...když mě zašily, tak jsem šla za těma svýma chlapama do tzv. obýváku, kde jsme v klidu pobyli první minuty našeho štěstí....a to bylo opravdu super....ten klid a očuchávání miminka....a pak jsem musela po hodině se osprchovat a šli jsme na pokoj.....a tím skončil náš nejkrásnější den a zážitek, který jsme s Jožíkem zažili....

mějte se hezky a ničeho se těhulky nebojte, každý porod je jiný, ale všechno stojí za ten okamžik, kdy vidíte svoje miminko na světě...a hrdýho tatínka u toho....bez něho by to nebylo ono....a jeden druhýho si vážíme ještě víc..... 😉 a na bolest rychle zapomenete----

dobrou MArkí a Kryštůfek

terra
18. kvě 2007

Teda Jani :o) bečím jako želva - nádherně sepsané!!!
Minula jsi se povoláním - spisovatelka jsi měla být :o)

Určitě není jednoduché přivádět děti na svět,proto také rodí ženské a né chlapi :o)
Ale ty už máš to nejhorší za sebou a uzlíček Vaší lásky v náručí :o)
Přeji jen to dobré,spoustu lásky,vzájemného porozumění a jen samé radosti :o)

macanet
18. kvě 2007

Jani kráásný, trochu jsem si poplakala, 😉

pistalka.x
18. kvě 2007

jani to je nadhera, kdyz si tak ctu ty pribehy tak se strasne moc tesim na porod ale kdyz si uvedomim to vsechno kolem tak jsem z toho vystrasena jak mala holka, ale my to vsechny zvladnem! 😉 Moc krasne jsi to napsala.

jana10.9.
18. kvě 2007

Jani, taky jsem dočítala se slzičkama v očích, no asi to dám přečíst manžovi, pořád se totiž rozhoduje, jestli jít k porodu nebo ne. Moc gratuluji k tomu vašemu uzlíčkovi 🙂 🙂

siola80
18. kvě 2007

Moc a moc gratuluji, nádherně popsaný, až mi tečou slzy ... 😢 😅

monik111
18. kvě 2007

Ahojte všichni,

tak můj porod byl trochu dramatičtější.Váhala jsem jestli to sem vůbec psát a strašit ty co to mají teprve před sebou,ale zase si říkám,že je to dobré,že všechno se dá přežít.

Bylo ponděli velikonoční a já už 10dní přenášela.Na uterý jsem měla plánované vyvolání a tak jsem s tím už byla smířená,že to samo nepříjde.
Večer jsem ulehala dost nervozní z toho jak to bude zitra probíhat a honilo se mi hlavou tisíc věcí.Pustila jsem si telku,že u ní jako usnu.Jenže mě pořád honilo z postele čůrání /jako celý těhu,hihi ../ a tak jsem musela pořád vylízat.No a když jsem se vracela a lezla do pelechu,tak cítím nějaký vlhko a říkám já si asi cvrkla.Jenže pak zas,a zas a....Tak volám na Míldu,že mi asi rupla voda,ale že to nějak málo,že nevím co stím.Tak jsme asi hodku zkoumali co to může být a pak se rozhodli,že radši pojedem,že stejně mám rano jet,tak co.Začala jsem se oblékat a najednou takový divný bolesti.Ani to nijak moc nebolelo,tak jsem to neřešila.Jenže jak jsme sedli do auta tak to pěkně zesilovalo a co bylo nejhorší,vracely se po dvou minutach.A já si říkám to je blbost to némůže byt takhle rychle po sobě,to začíná tak po pěti minutách.
no jenže kdepak.Příjely jsne do porodnice bylo 23h,sestra me vyslechla co a jak dala jsem ji vložku a ona že to plodovka není.Posadila mě na monitor a když viděla ty kontrakce tak říká to není možný,že to máte tak silný a hned po dvou min.Pak mě prodlídla a říká,to bude na dlouho,že nejsem vůbec otevřená a na to že mám tak silný kontrakce,bych už teda měla být.No a tak mě vůbec nepotěšila....
Odvedla mě na hekárnu at se převleču a přivedla mi Mildu.Tak jsem mu to přetlumočila a tak jsme si říkali,že musím vydržet do sedmi až příjde nějakej schopnej doktor. /byl svátek a sloužil ten nejhorší kdo mohl-dědek co sotva stal na nohách/

No musím říct,že bolesti hrůza a po těch dvou minutách se to nedalo ani pořádně vydejchávat.Sprcha mi nepomáhala na balonu jsem sedet nemohla pač jsem mela hroznej tlak na konečník,na nohách jsem se neudržela,takže jsem ležela a sem tam chodila.No po kážde hodine nátočeni a prohlídka.A je teda fakt,že prohlídka při kontrakci dost hnus.No takhle to trvalo až do 10h a výsledek-otevřená na 4cm.Takže nic moc.Narvali do mě nejaký hnusy a dali kapačku na otvírání.Po tom se to teda trochu rozjelo ale bylo to mnohem horší a vleklo se to až do 12h.Pak už mě poslali na por sál a dokror mě začal při kontakci otvírat ručně-no hnus.
Tak kolem půl jedne jsem začala na ostro tlačit,vůdec to nešlo a ja už sotva hledala nějakou sílu.Bylo to hrozný,mala vůdec nešla ven a tak mi mudr ležel skoro celou dobu na břiše a pomáhal mi.Ale i přes jeho snahu to bylo fakt nemožný.Trvalo to už dlouho a já už i občas bylo mimo /to mi pak řekl Mila,pač si to nepamatuju/ ale nakonec se to povedlo-bylo 13.22h.

Jenže malou vytahli a utíkali pryč-žádnej pláč a já začala ječet at mi ji donesou co jako je ,že jsem ji zabila a prostě hrorný panický záchvaty.Miloš běžel hned za nima a za chvili mi přišel říct že je mála v pořádku.A že krásně brečí.Já začala hrozně brečet a jako co jsem jí to provedla a tak.Pak mi ji na chvilku donesli ukázat a utíkali do inkubátoru.
Bylo přidušená a museli ji křísit a ješte byla podchlazená tím dlouhým porodem.Naštěstí to vše dopadlo dobře a Verča je pěknej ďablík.
Pak se mi neodlučovala placenta,takže dálších 45min ji ze mě páčil a pak mě hodinu šil páč jsem byla roztrhlá až kdesi,hlavně ve vnitř-no hnus.
Ale dá se to přežít,a hlavně pokud vedle sebe máte partnera tak to je strašná podpora /fyzická i psichická/.Já tam Mílu nemít tak to asi nezvládnu.Hrozně mu děkuju a jsem štastná,že mám takovýho chlapa.
Taky děkuju všem co pomohli naší Verunce na svět a jsem za to moooc vděčná.
Jsem hrozně štastná,že to dopadlo dobře a že jí nám-krasnou a zdravou 🙂
tak přeji všem rýchlý a hladký porody.A věřte mi ženský vydržíme opravdu hodně. 😉
Tak se držte a těšte na ty zlatíčka nádherný 🙂 🙂

macanet
18. kvě 2007

Monik to je sice síla, ale myslím, že ti asi nepomohl přístup pana doktora a personálu, mě říct, že to k tomu ještě nebude a tak, tak to asi na psychice nepřidá 😠 Ale jsi statečná, zvládla jsi to a hlavně máš krásnou zdravou holčičku 😉

slevik
18. kvě 2007

Teeeda Jani i Moni,
bulím tu jak želva...normálně jste mě dostali 😵 😢

alcatko.j
18. kvě 2007

janinko, Monci, tak, ze ja to cetla..rvu, normalne tady rvu..Znovu si vybavuju ten svuj porod, ty sve pocity, tu svou bolest, a potom ten svuj pocot stesti...napsaly jste to obe krasne, obe jste si uzily svoje, jste holky statecny, fakt hrdinky a odmenou jsou vase nadherna detatka 😵

Monci, to muselo byt desny, kdyz ji odnaseli...uplne si dovedu predtsavit tvoje pocity, tvuj strach..ses hrdinka.Opatrujte se holky 😵

janinac
18. kvě 2007

Holky děkuju za pochvalu 🙂 a těm co porod teprve čeká přeju, aby to probíhalo všechno v pohodě a v co nejmenších bolestech 🙂

Jana 10.9. určitě partnera přemluv, aby byl s tebou. Je pravda, že pokud nechodí na žádný kurz tak nebude vědět co má dělat, ale Zbýňa taky nikam nechodil a jenom to, že je se mnou mi hrozně pomohlo.

Monik: teda tak tomu řikám zážitek z porodu ☹ Moc tě obdivuju a blahopřeju k holčičce 🙂

luckaa
18. kvě 2007

Ahoj holky,teda Jani a Moni,to jsou zážitky,mě už se to pomalu taky blíží,tak jsem čím dál nervoznější,ale,když čtu ty Vaše příběhy,tak vidím,že se dá vydržet všechno a je mi zas trošku líp.Už se na tu naši holčičku moc těším.Mějte se krásně a těm které to v nejbližší době čeká jako mě přeji co nejrychlejší a pokud možno co nejméně bolestný porod. 🙂

karotky
18. kvě 2007

Monik...........klobouk dolů.Vážně Tě obdivuju,že si to vůbec přežila.Já se taky otvírala pomalu a kontrakce jsem měla míň než po minutě,takže si dokážu představit,jak Ti bylo.U mě to naštěstí trvalo "jen" 7 hodin. 😅
Hlavně,že máme u sebe živý a zdravý miminka. 😉

api
18. kvě 2007

Ahoj Lucko,
třeba tě uklidní můj zážitek z doslova "pohodového" porodu.
Jak to všechno začalo: Z úterý na středu přesně o půlnoci mě cosi probudilo. Něco jako výtok, ale velice nepatrný. Přesto mě probudil. Chvíli jsem ležela a přemýšlela, co se děje. Říkala jsem si, že plodová voda to být nemůže, to by muselo být přece mnohem větší množství. Navíc do termínu zbývalo 14 dní. I předcházející den mi bylo fajn, dokonce jsem byla i na kontrole, kde mi řekli, že ještě rodit nebudu. Sice jsem už měsíc musela ležet, protože jsem byla hodně otevřená, ale jinak se nic nedělo. O půl jedenácté v noci jsem se ještě dívala na televizi a cítila jsem se dobře. Jako vždycky.
Asi po 10 minutách mi to nedalo a šla jsem na záchod. Cítila jsem jakoby nutkání na stolici, tak jsem tam chvíli seděla a čekala, jestli se bude něco dít nebo ne🙂Když se nic nedělo, šla jsem si znovu lehnout. Už se mi ale nepodařilo usnout a když jsem tak pomrkávala po budíku, zjistila jsem, že se to nutkání opakuje po 8 minutách. Ale vůbec žádná bolest! V jednu hodinu ráno mi to nedalo a vzbudila jsem manžela. Ten byl z toho vedle víc než já, ale když jsme zjistili, že ta tekutina, co ze mě vyšla, je lehce narůžovělá, rozhodli jsme se, že raději pojedeme do porodnice. V duchu jsem si říkala, že ze mě budou mít radost, až mě jako simulanta mezi dveřmi pošlou zpátky, ale jeli jsme. Vyškrábala jsem se z postele s tím, že se v klídku převleču a ejhle: břichem mi projela prudká bolest až jsem padla na kolena. To už začal manžel mírně plašit a mně začalo být jasný, že možná až tak zbytečně nepojedeme🙂. Pořád ale vládla vcelku pohodička a mně vůbec nic nebolelo, kromě té jedné, teď už vím, že kontrakce. Soukala jsem se tedy domem ke garáži a docedla do auta. A tam druhý ještě šťavnatější stah. Zaskučela jsem na manžela, že už asi vážně rodím a on s omluvným pohledem se mě jen tak zeptal, jestli si ještě nestihne vypít kafe. Byl to fofr a z toho nic na posteli mi začalo být najednou nějak ouzko, tak mu říká, že rozhodně ne a ať urychleně sedne za ten volant a jedeme.
O půl druhé ráno jsme najížděli na dálnici a z té cesty, která svižně za zimního počasí trvá asi 45 minut, si nepamatuju vůbec nic. Pouze vím, že před nájezdem jsem koukla na budík v autě a zjistila jsem, že mám kontrakce každé dvě minuty. Pak už mám tmu, jen vím, že po chvilce už bolest nepřestávala...šílená bolest, že jsem myslela, že z auta vyskočím, pořád jsem se jen manželovi omlouvala, že jsem asi strašně hysterická, ale že si nemůžu pomoct (no řvala jsem jak čert🙂)a on ať klidně křičím. Nějaké prodýchávání vůbec nepomáhalo a já jen cítila šílenou úzkost, protože jsem věděla, že porodnice je ještě strašně daleko a mně se chtělo moooc tlačit. Věděla jsem ale, že by mě v tom manžel nenechal a to mě trochu uklidňovalo.
Pak jsem zase začala vnímat až vrátnici porodnice, tam mi už bylo všechno jedno, věděla jsem, že už o mě bude postaráno, tak jsem v době, kdy manžel hledal vrátného poprvé pořádně zatlačila. Ať mi nikdo netvrdí, že se to dá zadržet a ženská si dokáže poručit. Nejde to a já v tu chvíli věděla, že klidně porodím sama. Manžel zajel přímo do vchodu porodnice🙂...ale já nebyla schopná vylézt, prostě jsem rodila...běžel tedy pro pomoc, ale po chvilce se vrátil, že prý musím přijít po svých!!! Šílená představa! Ale nezbylo nic jiného. Manžel mě vzal kolem pasu a já na jeden nádech vyběhla schody do prvního patra. Na schodech už na mě čekala porodní asistentka a její znuděný noční výraz se rázem změnil v docela šílený🙂Já jí padla do náruče a takovou úlevu jsem nezažila ani po porodu, věděla jsem, že je o nás postaráno. Okamžitě nás dovedli na porodní sál, kde mi poručili, ať se okamžitě vysleču a vylezu na lehátko. Ale copak to šlo? Všechno mě bolelo, tak jsem zůstala aspoň v ponožkách a v podprsence🙂))Teprve tam ze mě vyjelo obrovské množství plodovky. Později jsem se v kartě dočetla, že doba příjmu byla 2.09h.
Pak už to byla pohodička, PA mě prohlédla a prý když čtyřikrát zatlačím, tak bude malé na světě. Manžel na mě v zimní bundě vykulil oči, že fakt rodím🙂 a já se do toho pořádně obula. Manžel mě držel nohu (vůbec mě nestihli napolohovat🙂 a tlačil snad víc než já. Všichni mě strašně chválili, pak přiběhla doktorka a hupla mi na břicho. Vůbec nic mě nebolelo, všechno probíhalo tak nějak mimo mě a najednou byl malý na světě. Narodil se ve 2.15h. Dali mi ho na břicho a my mu oba dali pusu. Přivítala jsem ho v životě a připadala jsem si jako největší king. V tu chvíli bych mohla skály lámat a všem bych tenhle pocit přála.
Chvíli na to jsem porodila placentu a následovalo 5 minutové šití. To všechno jsem už cítila, ale nebolelo to. Pak už následovalo to, co běžně po porodu následuje. Já se jen pořád tak přiblble usmívala, byly jsme už tři a já jsem najednou věděla, že bych za malého dala život.

macanet
18. kvě 2007

Teda api klobouk dolů, to byl teda porod, rychlovka až moc 😉 Ale všechno dobře dopadlo 😉

pirlenka
18. kvě 2007

Api, to teda byla rychlovka 😉 🙂

luckaa
18. kvě 2007

Teda api,tomu říkám rychlovka,ještě žes manžela nenechala vypít si to kafíčko,jinak by Tě nejspíš musel odrodit cestou sám 🙂 ,hlavně,že všechno dopadlo dobře,tak ať Vám prcek dělá jen samou radost a díky za Tvou zkušenost,už se těším až budu doma v klídku a budu tu vzpomínat na svůj porod,který už budu mít za sebou a vedle sebe svou holčičku

belda
18. kvě 2007

ahoj maminy, i já ráda přidám svou trošku do mlýna.sice jsou to od porodu už dva roky, ale jako by to bylo včera. 🙂
na svůj porod nevzpomínám ani trošku v dobrém.ráno(cca v 5, 37+7t.t.)mě probudilo dobře známé tvrnutí bříška(spíš lavoru).řekla jsem si, že se nic neděje, tohle znám už od 18.t.t. 😖 v půl osmý jsem se vrátila do postele.v půl deváté vstal manžel a já se za ním "hrabala" před devátou.když jsem se ale posadila, měla jsem pocit, že jsem si ucvrnkla(nabyla jsem sice do obřích rozměrů, ale že bych to nepoznala?!).manžel byl zatím v koupelně a tak jsem si v obýváku dřepla, vzala zrcátko a koukala odkud to teče....ale pořád jsem si nebyla jistá..šla jsem tedy za mužem a říkám mu, že mi asi praskla voda 😕(a tak jsme pozorovali oba.pak nebylo pochyb, byla to plod.voda) a on, že teda rychle do porodnice.a já, že to teda ne, že se nejdřív pořádně najím(večer před tím jsem si upekla buchtu podle jamieho olivera 🙂 ).
před jedenáctou jsme byli v porodnici.když jsem zjistila, že slouží primář, otočila jsem se, že tady rodit nebudu.manžel na mě zděšeně kouknul a povídá, hele, dyť slouží i doktorka, kterou jsi chtěla ty!spadl mi kámen ze srdce.po přijímacích procedurách jako je klystýr a monitor mě poslali na sál(sestřička na příjmu mi řekla, že do šesti porodím a já si řekla-týjó, tak to bude rychlý).už jsem měla celkem bolestivé stahy, ale furt ne a ne se otevřít.když mi doktorka řekla, že po 4h nález pokročil pouze o 1cm, nevěřila jsem.a tak mi napíchla infusi oxytocinu. bolelo to stejně hrozně, jenom daleko častěji(monitor mi kontrakce nesnímal, ale bylo to tak po3-4min.)pak se to pomalu rozjelo.... ale taky zastavilo.byla jsem otevřená na 8čísel a dál to prostě nešlo ☹ doktorka do mě furt sahala, jestli tudy prcek vůbec proleze.řekla, že místa mám snad dost.hned po ní přišla sestřička, myslela jsem, že mě chce taky vyšetřit, ale dělala to nějak divně.nic neřekla a čekala vždycky na kontrakci.když mi lezly oči z důlku a brečela jsem, že tohle nevydržím, houkla na mě, že mi pomáhá.a tak mě ručně dotáhla na 10cm.(trvalo to asi půl hoďky).myslela jsem si, že bolestí umřu.(byla jsem už fakt mimo a tak jsem uvažovala, jestli by moc vadilo, kdybych ji nakopla, jak mi seděla mezi nohama ) 😖 a manžel jenom zděšeně koukal a nebyl schopen mluvit...ale zaplaťpánbůh, pomohlo to.pendlovala jsem mezi sálem a spchou a furt nic.když mě naposledy nahnali do sprchy(mimochodem mi ani trošku nepomohla, ba naopak, mnohem víc mě to bolelo), řekla jsem si, že už je to docela dlouho, a tak jsem zkusila zatlačit.jen tak na sucho 😎 a najednou to přišlo.kontrakce jak hrom.manžel zařval:ježišmarjá, tady néé!, sestřička rozrazila dveře , viděla mě zhroucenou vedla míče a zavelela:na sál!.já vyběhla nahá, manžel za mnou utíkal s košilí.celkem humorná situace, i když mi do smíchu nebylo.volá na mě:to budeš rodit nahatá? a já na něj, že nevím, že jsem nikdy nerodila(z filmů o porodech si pamatuju nahatý ženský, tak jsem si myslela, že je to normálka 😀 )no tak mě oblík, u kozy přišel další stah, já si klekla, setra na to:ok, prodýchat, já už se ale nemohla zvednout, tak jsem si uvelebila na zemi, sestra opět zavelela:tak to teda ne, honem nahoru.ze všech sil jsem se vydrápala na kozu(na takový rodila snad i moje máma), další stah- já byla v kleku a moc mi to vyhovovalo.sestra naposledy zavelale:tak to teda néé!lehnout na záda!ptám se jí, jestli bych nemohla být v kleku a ona že to teda ne, tady se rodí jenom na zádech.pak přiběhla zděšená doktorka, já tlačila jak o život(i mimo kontrakce, chtěla jsem ,aby cvrček byl co nejdřív venku).jenže to pořád nešlo a tak mi sestra hupsla na břicho(zůstala mi na ní památka v podobě 20cm hematomu pod žebrama).a přesně ve 22:00 se kulihrášek vyloupl.trochu zakuňkal, pak ho rychle odnesli. a jakkoliv je to hnusný, v tu chvíli mi to bylo jedno.věděla jsem, že je v pořádku, a že se o něho postarají. 😉 pak byl porod placenty, ten byl v poho, ale co bylo pak...
doktorka do mně naládovala hromadu tamponů, jeslti nejsem vevnitř roztrhnutá.pak mě cévkovala, ale nejhnusnější bylo rektální vyšetření.pak mě začala štupovat(pak jsem se dozvěděla, že tohle se dělá v případě podezření na protrhnutí orgánů 😖 )i když mě umrtvila,pokaždý, když do mě píchla jsem nadskočila.říká mi, že čím víc budu cukat, tím to bude horší.a tak jí říkám, že to bolí a tak mi naštěstí dala další injekci..pak přišla doktorka z novorozeneckýho, že malý bude muset být na pár dní v inkubátoru, že má ještě projevy nednošence ☹ naštěstí po 2 dnech mi ho dali na pokoj).
manžel na to vzpomíná jako na krvavá jatka.neshledává na tom nic krásného(a ani já ne).(vzhledem k tomu, že potom vytíral se setřičkou krvavé louže a omýval kozu- se mu ani nedivím).samozřejmě jsem ráda, že tam se mnou byl a mohu to vše maminkám jenom doporučit.jakkoliv to pro něho byl hrozný zážitek, k dalšímu porodu půjde znovu.
posléze mi doktorka řekla, že mě chtěla vzít na císaře, ale že už bylo pozdě.a tak měla připravený kleště(pak mě ale chválila za výborný tlačení).taky říkala, že za nepostupující porod mohl velmi krátký pupečník(sotva 30cm) a větší porodní hmotnost, než kterou odhadl na uz( z původních 3kg to bylo 3,6kg).
tím jsem nechtěla nikoho viděsit, jen je zkrátka dobré vědět, že to nemusí jít tak hladce.všem přeji co nejmíň námahy a utrpení 🙂 🙂 🙂 a krásná, zdravá miminka

martinka24
19. kvě 2007

Ahoj Beldo, děkuji Ti za příspěvek, během několika dní mě to čeká taky a už se nemůžu dočkat, až toho malýho uvidíme.Přítel jde se mnou k porodu a trochu se toho bojím jak bude reagovat, ale když to zvládl ten Tvůj, tak ten můj musí taky 😉 Ahojky 😵

martinka24
19. kvě 2007

Api, takový rychlý porod bych taky chtěla zažít, jak daleko máte porodnici?Já pořád nevím, jestli si mám zavolat sanitu nebo jet s přítelem, máme totiž nemocnici docela daleko asi 70 km.Taky jsem slyšela, že sanita by mě odvezla do nejbližší nemocnice a ne tam kam chci já - je to rozdíl ale jen pár km. 😨 😕

macanet
19. kvě 2007

beldo moc dobře popsaný, akorát trošku drsný.Myslím si, že hodně záleží na přístupu personálu, to udělá hodně.Píšeš že jsi rodila před dvěma lety, docela síla, ten přístup sestry a doktorky mě připadá jak před dvaceti lety, rodit na zádech a ne jinak 😠 Ale co, zvládla jsi to , miminko je v pořádku a to je nejdůležitěšjí 😉

belda
19. kvě 2007

mamky, jen pečlivě vybírejte porodnici.já musela rodit v naší okresce, protože jsem si tam poslední trimestr odležela kvůli hrozícímu předčasnýmu porodu a tak nebyla šance, abych se drkocala někam jinam.jinak některý setřičky byly moc hodný, zatímco jiné..... 😒 nejhorší byly z novorozeneckýho(hlavně jedna stará semetrika).teď mě třeba mrzí, že jsem si nedupla, no podruhý už se nenechám tak deptat a budu si stát za svým. 😝 stresovali nás, že po kojení musíme dávat čaj, počítat stolice.když jsem se učila kojit, tak jsem ze začátku prsa střídala a když mě viděla ta stará fůrie, tak mi říká:no to snad nemyslíte vážně?!jak to, že kojíte jenom z jednoho prsa?? malej se ze začátku špatně přisával a když sem jí prosila o pomoc,(bohužel opět tu fůrii) tak mi odsekla:dyť sem vám to už jednou ukazovala, ne?!
tak opravdu pečlivě vybírejte 🙂 🙂 a nenechte se komandovat.spousta lidí ještě nepochopila, že v porodnici nejste nemocný, "jenom"jste tam přijeli porodit a tak potřebujete pomoc a vlídný slovo. 😀

mejviz
19. kvě 2007

martinka24 - nejsi náhodou z tachovska? 🙂

macanet
19. kvě 2007

beldo je to fakt, právě proto se ptám maminek kolem, co rodily v tý porodnici, kam chci jít, ale stejně pak můžu chytnout takovou nějakou.Hlavně mi nejde do hlavy, že jsi tam měla manžela a takhle se chovali.Jo a s tím mytím po porodu, já bejt tvým manžou, tak jim dám tím hadrem snad po hubě, kdo to kdy viděl, aby tatínek uklízel po porodu? 😲 Od toho tam snad je ten personál!!Beldo a kde ta porodnice je? To by mě teda taky zajímalo 😉

mejviz
19. kvě 2007

ještě že tu jsou zážitky jako má api, to je povzbudivé 🙂

belda
19. kvě 2007

macanet, rodila jsem na mělníku.a manžel pomáhal sestřičce s úklidem, protože tam nebyla už žádná uklízečka(bylo po půlnoci a poprosila ho).jen byl z toho tak hotový, že když se v jednu ráno vracel domů autem a jel přes město, koho potkal, ten na něho troubil a blikal.nechápal proč ☹ pak zjistil, že si zapomněl rozsvítit světla.nechci hanit tuto porodnici, kamarádka si zase nemůže stěžovat.zkrátka je to asi tak, že když máš pohodový porod, jen tak tě něco nerozhází.a naopak.mě pak doktorka přiznala, že si se mnou neví rady.takže je vidět, že to nezkresluju, úplně normálka to nebyla.

mejviz
19. kvě 2007

belda - hlavně že to dobře dopadlo... 🙂

belda
19. kvě 2007

holky, tak vám držím pěstičky.a užívejte si, dokud je mimi v bříšku.pak už nebude na nic čas a nikdy už to nebude takové jako teď 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂

macanet
19. kvě 2007

Aha tak to jsem blbě pochopila s tím úklidem, ale stejně, přijde mi to takový divný 😒 Neříkám, že to zkresluješ, ale pokud si teda paní doktorka nevěděla rady, tak to je taky dobrý ☹ Ale koukám, že se snažíte o druhý, takže zážitek v tobě nezanechal tak strašný vzpomínky a jedete dál 😉 Tak hlavně ať se brzo povede druhý miminko a porodnice ať už je lepší a až budem číst druhý zážitek z porodu, ať je to jen a jen hezká vzpomínka 😉 PS: Jsem zvědavá na ten svůj 😀

belda
19. kvě 2007

já sem zapomínala rok a půl ☹ do tý doby jsem nechtěla o druhým ani slyšet..a když se někdo zeptal, kdy bude, byl zralej na pěst 😝 a pokud nebudu muset, na mělníku mě už nikdo neuvidí 😉

monik111
19. kvě 2007

No holky ty porody jeden lepší než druhej.Jste šikuly.

Jo co se týká toho mýho porodu,tak ještě chci říct,že si nechte udělát třeba v posledním týdnu ultzrazvuk/jestli ho váš mudr nedělá/ a klidně si ho zaplatte.A taky si nechte změřit pánev.On to dělá málokterý mudr.
Páč mě po porodu řekli,že jsem hodně úzká a málá měla větší hlavičku a proto to šlo tak ztuha.
Deska už jsem chytřejší.Tak se nenechte odbějt,máte na tyhe vyšetření nárok.Tak se držte a hodně sil 😉 🙂 🙂 🙂 🙂

Těhotenský newsletter

Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu

Zjisti víc o svém těhotenství: Těhotenství týden po týdnu. Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.


Modrý koník ti poradí v každém trimestru.
Zjisti víc o prvním trimestru.
Zjisti víc o druhém trimestru.
Zjisti víc o třetím trimestru.
Jak se zjišťuje pohlaví dítěte?.
Důležitá jsou různá vyšetření v těhotenství.
Určitě tě nemine 3D ultrazvuk.
Nebo také screening v 1. trimestru.
Někdy se může objevit i streptokok v těhotenství.
Závažná pak je preeklampsie.

Nenašla jsi odpověď na svou otázku?Zeptej se ve fóru