Jaký byl porod

marki
10. kvě 2006

Ahoj kočky, to, co teď napíšu, se týká mého prožitku z porodu. Hned na začátku musím napsat, že se nemáte čeho bát, a že ym ženský vydržíme úplně všechno... 😉

Náš Kryštůfek se narodil 02.05.06, takže zážitky jsou ještě čerstvé. Ale od začátku.....

Už z neděle na pondělí (tj. 01.05.06) jsem skoro celou noc nespala, protože mě navštívili poslíčci....břicho mě bolelo v nepravidelných intervalech po dvou hodinách, pak hodina klid, a pak to zase na dvě hodiny přišlo...prostě celou noc jsem byla vzhůru, ale nějak jsem cítila, že to ještě nebude ono.... 😲 Ale pro jistotu jsem tu noc vařila manžílkovi na druhej den oběd...polívku, maso a brambory.-....stejně jsem nemohla spát...

Celej den už to bylo takový nijaký...a odpoledne, když jsme šli s Jožíkem (mým manželem pro nezasvěcené) na procházku, tak jsem si odskočila do nemocnice, aby se mi podívali na mimčo....řekli mi, že buď můžu jít domů, že to klidně může přijít za 3 hodiny nebo za 3 dny----prohlásila jsem (a všem to doporučuju), že radši půjdu domů (i když, my to máme do nemocnice 5 minut autem, že 🙂 )...navečeřela jsem se, dala jsem si teplou lázeň, pak jsme s Jožíkem hráli hry,,,,,,a pak přišel večer, já seděla u PC a psala tady na beremese....a v tom na mě přišly první kontrakce.....takže jsem si je začala zapisovat....a byly pravidelný....a hlavně úplně jiný než ty všechny předtím....prostě mě bolelo v podbřišku, jako když to máte dostat, ale ta bolest neustává.....takže jsem se uchýlila do ložnice, kde jsem poklečmo k naší posteli začala vydýchávat...po 20 minutách za mnou přišel Jožík a pochopil situaci, na nic se neptal, chytil mě za ruku a hladil po zádech.....tohle všechno začalo ve 20:45 h a do 23.00 h jsem to vydržela....pak jsem si řekla Jožíkovi o vanu, ale na tu jsem už neměla náladu, takže jsem se osprchovala a naznačila Jožíkovi, že si jedeme pro mimčo, že už to nemůžu vydržet....kontrakce byly po 4 minutách,,....po cestě, která nám od baráku až do pátého patra porodnice trvala 21 min, tak jsem je měla celkem 5 x.....musela jsem se vždycky zastavit a vydýchat....

v porodnici nás přijali s úsměvem, byla tam stejná paní doktorka jako při odpolední kontrole.....takže jsem ležela kvůli křivce asi půl hodiny, což bylo hrozný, když se při kontrakcích nemůžete procházet.....pak přišel na řadu klystýr, což je naprosto pohodová věc, naopak vám pomůže se uvolnit.....(tam jsem teda manžílka nebrala)......potom jsem šla rovnou do sprchy, kde mě mnažílek osprchovával.....postupně jsem si přidávala teplou vodu....a tady, i když masírovaná vodou, tak si tenhle okamžik, kterej pro mě představoval věčnost, pamatuju jako nejhorší z celýho porodu.....ta bolest, tak se nedá popsat....ale celou dobu jsem si říkala- bude hůř, holka, bude hůř.....pak mi dovolily jít na gauč, kde si mě ale jen prohlídly a řekly, že už jsem hodně otevřená a že už to nebude dlouho trvat....což se nádherně poslouchá a dodá vám to spoustu energie...takže jsem šla rovnou na sál...detaily už popisovat nebudu, na stole jsem vystřídala polohy na boku i na zádech, a pak mi doporučily stoupnout si za stůl a tlačila jsem v podřepu....zezadu mě přidržoval Jožík a bylo to super, protože jsem se nádherně uvolnila.... 😉

Nakonec ta finální fáze, kdy jsem tlačila s nohama na koze trvala 20 min a to halvně proto, že mám úzkou pánev....ale tohle už vůbec nebolelo, jen posloucháte, co se děje kolem...protože mně slábly kontrakce, a tak jsem se začala bát o mimčo....jak jsem tlačila, tak vždycky vykouklo kousek hlavičky a zase zalezla....tohle se opakovalo asi pětkrát, byly tam kolem mě už čtyři lidi....+ Jožík a ti všichni se nám snažili pomoc....nakonec mě musely nastřihnout a mimouš byl na světě....tak nám řekly, že je to kluk.....a Jožík běžel za ním, aby viděl, co všechno se děje.....a pak hrdě kráčel po sále, zatímco mě zašívaly....40 minut....a to mi bylo všechno jedno....věděla jsem, že je mimouš v bezpečí a tak jsem zápasila s paní doktorkou, která mě zašívala...sice jsem dostala injekci na umrtvení, ale asi to nepomáhá...mně teda určitě ne....ale nevadí...když mě zašily, tak jsem šla za těma svýma chlapama do tzv. obýváku, kde jsme v klidu pobyli první minuty našeho štěstí....a to bylo opravdu super....ten klid a očuchávání miminka....a pak jsem musela po hodině se osprchovat a šli jsme na pokoj.....a tím skončil náš nejkrásnější den a zážitek, který jsme s Jožíkem zažili....

mějte se hezky a ničeho se těhulky nebojte, každý porod je jiný, ale všechno stojí za ten okamžik, kdy vidíte svoje miminko na světě...a hrdýho tatínka u toho....bez něho by to nebylo ono....a jeden druhýho si vážíme ještě víc..... 😉 a na bolest rychle zapomenete----

dobrou MArkí a Kryštůfek

slevik
24. kvě 2007

TA jak jsem slíbila, vkládám popis mého fajnového porodu 😎 Omlouvám se předem za délku, ale vždycky jsem měla ráda slohovky 😀.
Moje těhotenství probíhalo naprosto bezproblémově, mohla jsem dělat cokoliv a absolutně jsem netušila, co to je tvrdnutí bříška nebo co to jsou poslíčci. Ve čtvrtek ráno, 5 dní před termínem, jsem se probudila s tím, že jsem přes noc cítila občas slabé bolesti v podbřišku, možná tvrdnutí bříška, v určitých intervalech. Ale říkala jsem si, že se mi to možná jen zdálo. Odpoledne jsem šla na monitor do poradny – dr. se výsledek moc nezdál, že prý se tam mimču už asi moc nelíbí, tak mě pozvala zase druhý den na kontrolu. Později odpoledne se mi ale vrátily bolesti a to už jsem s jistotou věděla, že se mi to nezdá. Večer jsme sledovali Ordinaci a přitom jsem zjistila, že ty slabounké bolesti mám zhruba po 8 minutách. Ale byly natolik slabé, že jsem si jich přestala všímat. Po 22h jsme si šli lehnout. Ale ty bolesti mi nějak nedaly spát, i když jsem se snažila. Nechtěla jsem rušit manžela, tak jsem se po 1h radši přesunula do obýváku. Tam jsem střídavě skákala na balonu, ležela, chodila a hlavně seděla u pc 😀. Přitom jsem sledovala interval bolestí. Byly i po 5 minutách, chvilku dokonce po 3 minutách, ale opravdu slabounké a krátké. Takhle jsem vydržela skoro do 6h ráno, kdy jsem vzbudila manžela s tím, že asi pojedeme do porodnice. Stejně jsem měla jít na monitor, tak jsem si říkala, že se buď něco děje a zůstaneme tam a nebo neděje, udělají mi monitor a pošlou domů. V 7h jsme dorazili do porodnice. Tam mi udělali monitor, prohlédli a poslali domů s tím, že se nic neděje, neotvírám se a jsou to nejspíš poslíčci. Monitor ale v pořádku, tak mě aspoň uklidnili. Manžel jel do práce, já se doma snažila dospat, co jsem zameškala v noci. Celkem se mi dařilo, protože bolesti byly ještě slabší než v noci a jen občas. Odpoledne, když přijel manžel, vyrazili jsme na procházku, ta nakonec trvala 2 hodiny. Večer jsme zalehli brzy, ale já už někdy před půlnocí zase vylezla a přestěhovala se do obýváku. Opakovala se předchozí noc, jen s tím rozdílem, že ty bolesti trvaly i přes půl minuty. Ale nijak mě neomezovaly, jen jsem nemohla ležet a spát. Takže jsem strávila noc v obýváku, v 6h ráno opět vzbudila manžela s tím, že zase pojedeme. Nechtělo se mu, protože tušil, že nás zase vyhodí. Ale měl jít až do neděle do práce, tak jsem chtěla vědět, na čem jsem. Takže jsme jeli. V 6h jsme byli opět v porodnici. Na příjmu mi udělali monitor a když ho dr. viděla, prohlásila, že to vypadá opět na poslíčky. Tak jsem s hrůzou myslela na to, co řekne manžel. Pak mě ale dr. vyšetřila a prohlásila: „No, tak teď už vám věřím, že se něco děje. Jste otevřená na 3cm, tak si vás tady necháme.“ Docela se mi ulevilo, že nejsem za blázna a že ty dvě probdělé noci byli k něčemu. Ještě jsem se zeptala dr., jak to vidí, kdy asi by mohlo být dítko na světě (hlavně kvůli manželovi, aby si to zařídil v práci). Bylo mi řečeno, že snad dneska by to mohlo být, ale spíš někdy pozdě večer. Tak jsem to řekla manželovi a poslala ho si to zařídit v práci a koupit si něco k jídlu. Já se pak přesunula k sestřičce na cca hodinovou přípravu (holení, Yal, sprcha). Asi v 9h mě odvedli na porodní sál, tou dobou přišel i manžel v zeleném 🙂. Bolesti jsem měla asi po 5 minutách, ale nějak mi nevadily. Manžel prohlásil, že nevypadám, že bych rodila a že tam vlastně vůbec nemusel být a ostatní zdravotníci říkali, že jim je sympatické, že se na ně pořád tak usmívám, ale i já věděla, že to asi brzy přejde 😀. Na sále se mě ujal velice sympatický dr.. Doporučil mi, že bychom píchli vodu, aby se to rozběhlo, mě nezbývalo než souhlasit, nač taky čekat. Tak se tedy stalo. Pak se bolesti, tedy vlastně teď už to mohu nazývat kontrakce, začaly objevovat po 3 minutách a byly o trochu silnější. Ale nadále mi nevadili, pořád jsem se usmívala, s manželem jsme si četli, luštili společně křížovky apod., většinou jsem se pohupovala na balonu, spíš proto, abych tomu třeba pomohla 🙂. V 11h mi opět natočili monitor a dr. mě vyšetřil. Vzhledem k tomu, že se nález vpodst, nezměnil, doporučili mi infuzi s oxytocinem. Moc se mi do ní nechtělo, protože mi bylo fajn, na druhou stranu mi bylo jasný, že jednou to horší musí přijít. Tak jsem souhlasila. Napíchli mi flexilu a pustili infuzi. Na monitoru se najednou kontrakce vyšplhaly na 80 apod., i když mě připadaly skoro stejné, akorát byly již po 2 minutách. Občas jsem nějakou prodýchala, ale jinak jsem vegetila na balonu, občas chodila a přitom jsem nadále luštila s manželem křížovky, povídala si... Někdy po půl jedné jsem začala cítit silnější a delší bolesti a hlavně nepříjemný tlak na konečník. Porodní asistentka došla pro dr., který mě vyšetřil a zjistil, že jsem na 5cm otevřená. Poté mě tam nechali s manželem o samotě s tím, že to musím prodýchat a nesmím tlačit. Lehla jsem si na lůžko, aby mě to tolik netlačilo. Pak přišla ovšem kontrakce tak silná, že mě to tlačilo na konečník i na močový měchýř. Snažila jsem se to prodýchat, ale byl to tak silný tlak, že jsem skučela, že to šíleně bolí a že doslova cítím, jak mi tam postupuje hlavička. Při další jsem už skoro ječela na manžela, že to šíleně tlačí na konečník i močák, že to nevydržím a že prostě rodím a musím tlačit. Nechtěli mi to věřit, když mě dr. před 5 minutami vyšetřoval, ale přesto pro něj radši skočili. Ten mě vyšetřil a povídá: „Bodejť by paní nechtěla tlačit, když rodíme.“ A to byl najednou fofr 😀. Přiběhlo asi 10 lidí, přetočila jsem se na záda a šli jsme tlačit. Snažila jsem se poslouchat porodní asistentku a celkem se mi dařilo. Při první kontrakci jsem sice netlačila tak intenzivně, přeci jen jsem to nikdy nedělala, tak jsem se to musela naučit, že 😀. V pauze se mě zeptali, jestli si mimčo může ošetřit žákyňka a já souhlasila, ale jen pod podmínkou, že bude manžel dohlížet 😀. Nějak mě ani tou dobou humor nepřešel. Při další kontrakci jsem tlačila jak o život, manžel povzbuzoval (jak na hokeji 😀 ) a na pár zatlačení vyklouzla malá ven. Byl to nepopsatelnej pocit… Verunka zakřičela a odnesli ji na ošetření po porodu, manžel šel za nimi a já na něj ještě volala, hlavně ať si vezme foťák… Pak jsme s dr. osiřeli, ošetřoval mě a přitom jsme vtipkovali a mě postupně docházelo, že jsem opravdu porodila, že mám dceru a že jsme máma a táta… A když za chvíli přišel manžel s Verunkou v náručí a měl v očích slzy, byla jsem tak šťastná jako nikdy předtím… 😵 Pak jsme hned začali rozesílat smsky a volat, všichni byli překvapení, že už jsme tři, neboť nikdo netušil, že jsme v porodnici. Já už zase vtipkovala a bylo mi moc fajn…jako bych ani nerodila… Verunku s náma nechali na sále celé dvě hodiny, takže jsme si ji přendávali z ruky do ruky a užívali společného štěstí… 😵

macanet
24. kvě 2007

Slevi, tak to byl "pohodovej porod" maminka usměvavá a dokonce vtipná, to musel být personál rád 😉 Tak hlavně hodně štěstí a ať Verunka hezky roste 😉

hotarova
24. kvě 2007

Krasne napsane Evi! Ze slohovek si musela mit vzdycky jednicku, coz? Uplne jsem si pripomnela muj vlastni porod, probihalo to hodne podobne. Az v podstate na ten uplny zaver, co mi pichli oxytocin,to bylo uplne v pohode.
Same radostne okamziky s vasi Verunkou preju!

kristi
25. kvě 2007

jeee, tak to jsit o mela moc krasny....gratuluju

karotky
25. kvě 2007

Slevi............docela Ti závidím,že si po tom oxitoxinu neměla skoro žádné bolesti. 😉
Každému se to nepoštěstí. 😀
Jinak velká gratulace k holčice.

morusa
25. kvě 2007

Holky, já dycky u toho konce slzím, páč si vzpomenu, jak dojemný to bylo u nás a že to je fakt hodně silnej zážitek. Sice jsem ještě nezapomněla, jak to bolelo, ale už jen kvůli tomuhle bych šla rodit znova. 😀

brendi
25. kvě 2007

přesně tak, uplně se mi to znovu vyjevilo, jako bych zase začala rodit..............jo a teda páni, máš 6 dnů po porodu a jsi docela v pohodě, jen tiše závidím, to já jsem u pc sedět nemohla 😀
a moc moc moc gratuluju

mousa
25. kvě 2007

Tak já taky přispěju 😀. V úterý (přesně na termín 8.5.) ráno okolo půl sedmé jsem šla na záchod a zdálo se mi, že mě nějak bolí břicho, ale ještě jsem byla rozespalá, tak jsem to moc nevnímala a šla si ještě lehnout. Pak jsem se probrala asi za hoďku a znova to bolelo, pak ještě několikrát během dopoledne, ale bolelo to docela dost, tak jsem začala být nervozní. Tcháni si chtěli půjčit auto, že zajedou na nákup, tak jsem říkala, že ale musí hned jinak asi ne - tak mě okamžitě vyslali do porodnice 😀. Tak jsme jeli - v autě jsem měla bolesti asi po 10 minutách - ale nic hrozného. Dojeli jsme tam asi ve čtvrt na jednu. Na vyšetřovně mi natočili záznam, ale nic moc tam nebylo, Dr. mi udělal nějaký "chvat" - no krve jak hrom. Tak mě nakonec přijali a šli jsme na porodní oddělení. Tam jsem mluvila se sestřičkou a pak s doktorem. Stahy z toho rozruchu zeslábly, tak mě dali na normální pokoj ještě se dvěma dalšíma. Manžel měl jet domů s tím, že ho pak zavolám, nebo pokud se to nerozjede, tak půjdu ráno domů, ale za chvíli začínaly návštěvy, tak tam ještě zůstal. Stahy začaly po pěti minutách, tak mě Dr. znova vyšetřil - říkal, že mimi bude mít asi tak 3600-3700g a šli jsme na porodní pokoj (to bylo asi půl páté). Tam už se to rozjíždělo dost ostře - bolesti jak hrom 😝 . V sedm mi sestřička dala klystýr. Bolesti jak hrom po třech minutách, ale pořád jsem se moc neotvírala. Už jsem nevěděla jak si lehnout, sednout, ani sprcha nepomáhala. Kontrakce jsem měla až ke stovce 😖 .V jedenáct jsem nakonec přistoupila na epidurál (a to jsem celou dobu říkala, že do zad si nedám píchnout), ale ten Dr. mi vysvětlil, že to je nejbezpečnější pro mimi a že mám nízký práh bolestivosti, že pokud mě to bolí tak moc už teď, že to asi nezvládnu. No nicméně mě to strašně bolelo i pak 😠 . Druhou dávku mi dávali v jednu. No mimochodem to píchnutí do zad (píchal mi tam 3 injekce) bylo hrozné. O půl dvanácté mi praskla voda (čas jsem se dozvěděla až z propouštěcí zprávy - už jsem moc nevnímala) a pořád jsem nebyla moc otevřená. Už jsem skoro lezla po zdi. Pak už jsem neměla sílu ani chodit, tak už jsem jen ležela - už jsem i usínala - kdyby to tak nebolelo 😀 - nakonec jsem teda tlačila a tlačila a nic - mimi se tam někde šprajclo - hlavička nechtěla prolézt. Už jsem pak ani nevnímala, neměla jsem už vůbec sílu. Dorazil druhý doktor a chtěli mimi dostat ven zvonem - už mi to bylo úplně jedno hlavně ať už je venku. Tak mě nastřihli a už rozbalovali ten zvon, ale já zase tlačila a tlačila a najednou slyším Dr. jak říká, ať ho nerozbalujou a to už byla venku hlavička - cítila jsem jak mě trhá - hnus pocit. Pak už to šlo nějak ani nevím jak. Mimi bylo venku. Bylo 3:54. Možná kdyby mě nastřihli dřív, že to šlo rychleji - nevím no. Sestřička sama říkala, že na mě bylo mimi velké. Vážil 4100g a měřil 50cm. Byl unavený - měl to skóre jen 7 po pěti minutách 9 a po deseti minutách už 10. Ale stihl doktora co ho prohlížel i počůrat 😀 ! Nechtěl se ani přisát. Pak mě Dr. šil - to taky dost bolelo i když mi píchal nějakou injekci. Šil mě z venku i uvnitř - měla jsem potrhaný děložní čípek. Dvě hoďky nám tam Toníčka nechali. Pak jsem tam ležela asi až do devíti - desíti - už nevím - na šestinedělí ještě neměli uvolněné místo. Manžel tam byl celou dobu se mnou - sama bych to určitě nezvládla - jsem mu za to moc vděčná. Určitě jsem mu poškrábala a pomačkala ruce, křičela jsem na něho, ale byl fakt super. Pořád mě uklidňoval a dýchal se mnou - byl na mě moc hodný. Ráno v sedm odjel, aby se trochu vyspal a mohl odpoledne přijet na návšťěvu. Já jsem pak vstala, jak mi přinesli snídani - koukala jsem tam kolem a všude samá krev - jak z hororu 😀 ! Domů jsme měli jít v sobotu, ale malý zežloutl a hodně ubral na váze, tak jsme museli počkat ještě jeden den jestli se to nezhorší, ale naštěstí se to trochu zlepšilo a malý i hodně přibral (to se sestra až divila, kde to tak rychle vzal :o), tak jsme jeli domů v neděli. Snad jse na nic nezapoměla - bylo to husté, ale šla bych do toho samozřejmě znova.
🙂 😉

hanik
25. kvě 2007

teeeeda. ..tak mit zazitek jak slevik, tak sem vyzivana. 🙂 ..ale ted po mouse. 😅 ...no, ze by se mi chtelo rodit, to fakt ne. 😖 😅

leninek
25. kvě 2007

mousa:tak jak pises fakt huste!ja mam v zive pameti svuj porod tak ze bychto napsala taky tak huste!a to jsi mela i tak velke bolesti i po epiduralu?
samozrejme GRATULUJI K TAK VELKEMU CHLAPECKOVI 😉 musela jsi si fakt maknout!u miminka jsem mela taky odhad 3700g,tak ze jsem pocitala z 4kg miminkem ale nakonec mel 3570g.ale tenpocitjak se dere ven jsem take citila jako prorezavani 😖 no a v srpnu me to ceka znovu,bojim,bojim a zaoven tesim.
jinak hezky napsane!ahoj lenka

mousa
25. kvě 2007

jéje - nechci vás nějak strašit 🙂 - jak píšu - šla bych do toho znova - a půjdu 😉 - a třeba zrovna druhý porod bude veget 😵

hanik
25. kvě 2007

mousa, no ja ted uz tak na vyber moc nemam. 😅 😀 ...ale je mi jasny, ze to asi jako prochazka ruzovym sadem nebude. ...ale prezilo to spousta prede mnou, tak proc ne i ja, ze? 😉 ...ale stejne bojim bojim. 😖 😅

leninek
25. kvě 2007

slevik,mam slyzy v ocich a opravdu zavidim!!!jak se to dela,takhle porodit bez velkych bolesti?ja jsem tlacila 2hodiny,proste jsem na to ne a ne prijit,tlacila jsem do hlavy a byla vsude popraskana-zilky.
GRATULUJI K HOLCICCE!

hanik
25. kvě 2007

leninek, ...u slevika jsem se taky rozbulela. 🙂 ..u mousy jsem se vratila do reality a bylo mi ji hrozne lito. ..a hlavne mi to prislo jak si myslim, ze ty porody probihaj. ..coz je pro me strasny. ...no uvidime, jakej jsem v prosinci soupnu zazitek ja. 😅 😀 (jestli nejakej zazitek bude 😕 )

leninek
25. kvě 2007

TO SI PIS ZE ZAZITEK BUDES MIT!!!NAROZENI DETATKA JE ZAZITKEM NA CELEJ ZIVOT!JA KAZDY MESIC NAROZENI, MEHO SYNA, VZPOMINAM NA DEN KDY JSEM RODILA!

hanik
25. kvě 2007

leninek, ..no spis jsem myslela, ze mam jeste pred testama a je tak nejak brzo a stat se muze za tu dlouhou dobu cokoliv. 🙄 ..ale kazdopadne na toho maleho tvorecka, ktereho si odnosim, na toho se tesim nesmirne. 😵 ...jen na ten porod ne-e 😅 ..no uvidime, jak to budu mit pak. ..ted proste "nevim" co a jak bude. 😒

kazdopadne vsem maminkam gratuluju k jejich ratolestem. 😵

slonik
25. kvě 2007

tak jsem si ted přečetla slevikuv popis, a měly jsme to docela podobný - taky píchnout vodu, taky oxytocin (ale ne 2 probdělé noci, já se na to vyspala 😀 ) a na konci byla taky Verunka 🙂 Jen mi ji ještě stihli položit na bříško, to byl ten nejhezčí pocit, jaký jsem v životě zažila. A dvě hodky s námi na sála nebyla, protože hodku mě šili ☹ jako slevik jsem ještě měla sílu u toho šití vtipkovat - ale bylo to hlavně výborným personálem

slonik
25. kvě 2007

jo, a moje hláška těsně po porodu byla: ... jdem do toho dvakrát.... teda JEŠTĚ dvakrát 😀 😀 😀

kristi
25. kvě 2007

Mousa, teda pekne hustyyyyy. No, hlavne,ze jste ok.

Slonik, moje rec!! Rodit jdu klidne jeste 2x,ale to tehuuuuuu, to nehcciiiiii

slonik
25. kvě 2007

kristi, to já měla těhu ukázkový 🙂, takovou pohodu jsem v životě neměla, ty hormony mi to zařídily báječně - absolutně nic mě nemohlo rozházet 😉 , jsem tím točila i kolegyni v práci, jak jsem v klídku (to netušila, že jsme dvě) 😀

lajla
25. kvě 2007

jejda mouso, tak doufam, ze takovy porod me nechytne 😝 dala bych prednost takovemu co mela slevík 😉 to jsem ale narocna 😉

mousa
25. kvě 2007

Tak já se holky omlouvám - mohla jsem to napsat více hezky 🤐 , tak snad příště 😀 .

kalinichta
25. kvě 2007

Mouso: husty porod, ale obdivuju, ze jsi ho nakonec dokazala vytlacit sama, me se to nepodarilo ☹ Jeden doktor tlacil na bricho a druhy tahal klestema. Ale jak rikas, pujdu do toho znova 😉

marky4
25. kvě 2007

no holky krásné popisy porodů, pěkně jsem si u nich zabrečela 😢 😵 😵

luckaa
26. kvě 2007

Ahoj holky,to jsou příběhy.U jednoho si říkám,kéž by to bylo taky takový a u druhého si říkám ať už je to za mnou.Ještě pár dní mi zbývá a pak taky přispěju svým příběhem,doufám,že to bude jeden z těch klidnějších 🙂

vladys
28. kvě 2007

Tak píšu, jaké to bylo. Jelikož jsem to psala i kámošce, tak Milan je můj manžel, a´t to nemusím orpavovat. Porod byl podle mě docela v pohodě - teda teď se mi to mluví, v pondělí to bylo jiné. Ve čtvrtek mě na kontrole doktorka prohmátla a v pátek mi odešla hlenová zátka a tím to skončilo. V pondělí v 7 jsem nastoupila na vyvolání porodu, nechtěla, abych přenášela kvůli tomu špatnému tepu. Nebylo to moc příjemné, ale v noci jsem spala dobře, snažila jsem se na to nemyslet, ještě jsem pekla koláč a odpočívala na zahrádce na houpačce. Tak jsme ráno posnídali, zkontrolovala jsem tašku a vyrazili jsme. Ještě jsem se vyfotila před porodnicí. Tak jsem se nahlásila, že jdu rodit. Tak mě zavedla porodní aistentka na sál, tam záclonky, aromalampa, pustila jsem si CD, byla tam vana a míč. Do 8 mi točili monitor a v 8 mi zavedli tabletku. V 9 mi trošku začaly bolesti, ale jenom jako při menstruaci, tak mi dali klystýr - to píšu proto, že byla sranda - v porodnici plno, tak mě zavedli na záchod a že tam budeme ještě s jendou paní, jako na 1 záchod, že se máme střídat, no k tomu není co říct. Radši jsem šla na záchod na chodbu. V 10 už se bolesti rozjely docela dost, kontrakce jsem měla po 4 minutách a trvaly minutu, takže hned zpočátku docela naplno. Šla jsem do sprchy, s Milanem, tam jsem seděla na baloně a komandovala Milana, co má dělat, jako utři mi kapesníčkem, pusť teplou vodu a tak. V 11 mě odvedli zpátky na sál, to byl nejhorší okamžik, doktorka mě vyšetřovala při kontrakci, zrovna dost silné a přitom mi ještě odpusitla plodovou vodu (trochu) a protrhla ty blány nebo co, tak to jsem začala křičet, že to nezvládnu apod. Konstatovala, že jsem na 4 cm, ale branku mám tuhou a nabídla mi epidurál. Tak jsem řekla, že jo, spíš teda MIlan řekl, že chci a já to odkývala, protože mluvila ve smyslu, že bych mohla rodit i císařem ale taky v epidurálu, že by jenom přidali té látky. No vzali mi kvůli tomu krev že rozbor trvá hodinu. Tak jsem přetrpěla další hodinu kontrakcí, na tom proodním lůžku to bylo docela nepříjemné, Milan sledoval monitor a viděl, kdy se blíží, tak mi šoupl ruku, a´t ji zmáčknu –jednou jsem ho chtěla kousnout, ale to se nenechal…. A když jsem začala panikařit, že to nezvládnu tak mi řekl, ať dýchám a nemluvím. Porodní asistentka (PA) pověřila Milana, ať napustí vanu, že donese bylinky a odešla. Milan napouštěl vodu a naráz jsem začala cítit hrozný tlak, tak jsem na něho zavolala, že je něco jinak, ať jde hned za PA. Tak Milan vyběhl, PA mě zkontorlovala, řekla, že jsem na 8 cm a že mám tlačit – no než jsem to pochopila…Tak jsem si myslela, že to bude hned, ale ješte 50 minut to trvalo. První jsem byla na všech čtyřech a potom jsem se přetočila na záda. Doktorka se akorát jednou přišla podívat, jak mi jde tlačení, řekla, že dobře a odešla. Milan mi držel halvu na prsách, asistoval celou dobu. Potom PA říkala, že vidí černé vlásky – jenže mě doktor na uzv řekl, že tam jsou blondaté, tak jsem houkla na MIlana, ať se podívá, jestli PA nekecá. Tak se mrkl a řekl, že je vidět hlavička. Potom naráz přiběhla doktorka a něo si šeptaly, tak jsem se ptala, jestli je něco blbě, ony že jo, že malé slábne tep. Tak jsem si řekla, že to musím „dát“, když už jsem tak blízko. Tak jsem zabrala, Milan mi poradil, ať zařvu, tak jsem zařvala, že ty, co seděly na monitoru v předsálí asi utekly, a malá byla na světě. Přiložily mě ji k prsu, ta´tka odstřihl pupeční šňůru a šla se vyhřát do inkubátoru. To už jsem se rozbrečela štěstím, že je v pořádku a že sjem to zvládla. Potom hned odešla placenta, přišlo na šití, kopla jsem doktorku do ruky a pořád jsem byla našponovaná, že mi pA říkala, že mi dá přezdívku šponovák. Jenže mě už přišlo, že to je zbytečná bolest, když je malá na světě. No akdyž mi PA zmáčkla břicho, tak jsem jí chňapla ruku a odstrkovala, no to byl teprve boj, asi ze mě byla docela nešťastná. Ale všechno jednou skončí, takže pak mě přikryly a za dvě hoďky už jsem si pochutnávala na jahodových knedlíkách – na sále jsem byla po porodu 5 hodin, nebo´t bylo plno a neměli pro mě pokoj. Malou nám donesli a dali ji tatínkovi, protože potřebovali postýlku jinde, no a potom ji odnesli na novorozenecký pokoj.

yenn
28. kvě 2007

Vladys, moc penky popis, chvilema jsem se smala, ale Tobe asi moc do smichu nebylo,co?

Muzu se zeptat, co jsi mela za problemy s tepem?

belda
28. kvě 2007

vladys, výborné!!!sice jsem se chvílema chlámala, ale zvládla jsi to!!!tak přeji tobě i malé zdravíčko a štěstíčko. a pevné nervy!!! 😀 😀 😀 😀 a jak se malá jmenuje?

kristi
28. kvě 2007

vladys, hezky... 😉

pirlenka
28. kvě 2007

Vladys, moc hezké, gratuluji k narozenému štěštíčku. Teda, zasmála jsem se při té představě, jak maminy čekající na monitor zdrhají při tvém křiku 😀 😀 Ale hlavně, že to pomohlo 😉 🙂

Těhotenský newsletter

Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu

Zjisti víc o svém těhotenství: Těhotenství týden po týdnu. Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.


Modrý koník ti poradí v každém trimestru.
Zjisti víc o prvním trimestru.
Zjisti víc o druhém trimestru.
Zjisti víc o třetím trimestru.
Jak se zjišťuje pohlaví dítěte?.
Důležitá jsou různá vyšetření v těhotenství.
Určitě tě nemine 3D ultrazvuk.
Nebo také screening v 1. trimestru.
Někdy se může objevit i streptokok v těhotenství.
Závažná pak je preeklampsie.

Nenašla jsi odpověď na svou otázku?Zeptej se ve fóru