Jaký byl porod

kocky - chcem sa vas opytat,mozmo nie zivotne dolezitu vec,ale... ja si to tak vsetko predstavujem,ako to v tej porodnici bude a tak...
chcem sa preto opytat,ci je to pri porode tak,ako to poznam len z tych harmonickych americkych filmov,ze ked uz vytlacim babatko,lekar ho vezme do ruk a vyhlasi tu formulku ze: "mate dievcatko,gratulujem, alebo "mate zdraveho chlapceka"...
kto a ako vam tie zazracne slova povedal?? doktor,alebo sestricka alebo manzel,ked tam bol???
alebo je to tak,ze babatko sa vysupne von a je ticho,nikto nic,len ono zacne plakat??? nemam predstavu a tie filmy nie su vzdy ten spravny priklad,tak preto nad tym rozmyslam. 😉
na tie slova cakam 9 dlhych mesiacov,preto chcem vediet,kto ma tu cest oznamit mi ich po prvy krat v zivote
🙂 . ako to bolo u vas???

mne lekár nepovedal po vytlačení nič, lebo malej sa strácali ozvy, išla von pomocou klieští a zaplakala až ked jej odsali hlien. potom mi iba detská doktorka po chvíli ked ju umyli začala vysvetlovať že ju nekriesili aby som sa nebála že neplakala hned, že jej len odsali hlien a pre ťažký porod ju dajú do inkubátora a budú pozorovať. myslím si že málo ktorý porodník hned vykríkne že dieťatko je zdravé, ked podla prvého pohladu sa to nedá usúdiť. Pohlavie ti možno povie ale zdravotný stav dieťatka má na starosti detská doktorka a informovať by ta mala hned ako je to možné

vierab - no hlavne ze je mala v poriadku.
mne to ale pride dost take suche a fadne, ze ja sa tam snazim o dusu,tlacim jak besna a ked uz je to vonku tak nic. kazdy ticho 😒
no ale jasne,ze vtedy je prednejsie zachranovat babo ak su nejake problemy.
kocky ako to lekar oznamil/neoznamil vam??

Ahoj holky, mam dotaz, ktery s porodem souvisi, ale mozna ne uplne. Jak dlouho po porodu zena krvaci. Chci rict, jak dlouho jsou ocistky silne na ty tluste vlozky a odkdy uz mensi, treba jen na 2 ci 3 vlozky denne?

A co Yal gel? jak moc dopredu pred porodem se muze dat? Staci sestricce rict, ze ho mam a ze klistyr nechci, ze si jdu dat yal gel? Nebo si ho nekdo daval i doma (u kontrakci, tesne nez jel do porodnice)?

Dekuju za odpovedi. 🙂

hlavinko-ja nosila ty tlusty vlozky 14dni.prvni tyden co jsem byla v porodnici jsem zdelala skoro balik denne.to jsem si davala i 2 najednou.to jsem krvacela hodne.ten druhy tyden uz to bylo jako pri mens.ale zase az tak uplne na ty slaby vlozky to nebylo.a s yal gelem nevim,dali mi klistyr.

hlavinka: yal gel se podává ve stejnou dobu jak klystýr,takže stačí říct v porodnici, že máš yal a chceš ho místo klystýru.Doma bych to rozhodně nedělala,protože nikdy nevíš jak rychle budete muset z domova odjíždět a co kdyby náhodou yal ještě účinkoval.To by asi nebyla zrovna super cesta 😉

ja som krvácala dosť silno presne mesiac

já jsem měla yal připravený, ale asi 2-3 dny před porodem jsem pořád chodila na záchod, takže jsem byla totálně vyprázdněná. Takže yal mám doma .. .pokud máte někdo zájem, tak vám ho pošlu, napište mi IP (asi tak za 1-2 týdny, ted nejsem doma)

My věděli, že čekáme kluka, tak nám to nikdo neoznamoval. Když ze mě vyjel, tak bylo chvilku ticho, pak začal plakat. Pak se mě dětská sestra ptala, jestli ho může odsát, že se nalokal plodovky (v porodním plánu jsem měla, že nechci rutinní odsávání). Nějak jsem si ani nepřipouštěla, že by nemusel být v pořádku. A za pár chvilek jsem se manžela zeptala, jestli je to fakt kluk 🙂 Myslím, že při ošetřování malého nám někdo řekl, že je v pořádku.

hlavinko, tak já jsem asi byla vyjímka, já po porodu pomalu vůbec nekrvácela, mě tak stačil balíček těch porodnických vložek na týden. sama jsem se divila,že tak málo krvácím,doktor říkal, že to jsem šťastná maminka. Takže u každé maminky je to individuální.

Jinak já měla klystýr,takže s yalem neporadím. 😉

Mien- četla jsem tvůj příběh a já bych to taky nenechala teda, napsala bych na ředitelství, protože tohle na tobě zanechalo hrozný vzpomínky a opravdu by si to neměli dovolit takhle se chovat, nechápu, jak na tomhle oddělení můžou být takový idioti!!!! a ještě že tu paní fackovali, to je nehoráznost!! já rodila v Havl. Brodě a byla jsem s příštupem i vším ostatním naprosto spokojená a klidně bych tam šla i znovu, všichni byli moc hodný a milí a pomáhali, jak je mohli a jsem za to vděčná, protože jsem se hodně bála!! Taky je dobrý mít u porodu manžela, a jsem ráda, že ten můj nakonec šel se mnou, bez něj bych bolesti hůř snášela, byl mi oporou a jsem mu za to moc vděčná!!

yara2, při prvním a druhém porodu mi doktor hned jak se kluci narodili, že je to kluk. U prvního kluka to bylo příjemné překvapní, u druhého mi dr. na UTZ řekl, že budu mít holku, takže to byla pro mě pecka, s kterou jsem se dva dny srovnávala...
Teď u třetího dítka jsem věděla, že to bude kluk z plodovky a jakmile se malý narodil, PA zvolala "no jo, nespletli se, je to kluk!" 😀 . Malý byl v pořádku, dýchal, byl krásně růžový a i když to není ve zdejší porodnici pravidlem, děstská sestra se mě zeptala, jestli ho chci dát na břicho hned..no já samo chtěla, takže jsem se s ním mohla potěšit ještě když byl upatlaný 🙂 a teprve pak ho odnesli na vyšetření. Dětská doktorka mě potom přišla "oficiálně" informovat že se mi narodil zdravý chlapeček, váhu, míru, Apgar skóre atd. a blahopřála nám.

Ty první chvilky po porodu jsou mými nejhezčími okamžiky v životě, stal se zázrak, porodila jsem dítě.... 😉 😀

hlavinka:j krvácela silně asi 2 dny,pak uz jen jako slabnsi ms 6 tydnu.

Ahojky, tak tady přidám svojí trošku do mlýna.
Gabriela Jana narozená 23.07.2008

Měla jsem bohužel těžký porod.
HOLKY UPOZORNUJI DO PREDU, JA MELA NEPRIROZENY POROD VSECHNO CHEMIE, TAK PROTO

Jednoho dne se mi udělalo špatně a šla jsem na kontrolu do porodnice a už se mě tam nechali.. Měla jsem moc vysoký tlak a otoky už snad i na mozku.. Rozhodli se teda, že mi porod vyvolají a tím to začlo.. 4 dny do mě rvali chemii  ani vám nebudu povídat kudy  Nic vždycky se mi rozjely kontrakce a tak jsem tiše trpěla, ale k porodu nic… Tak 4 a poslední den, který mi dali než mi udělají císaře mi při vyšetření a bouřce praskla voda  Jenže začlo peklo. NIKDY ve svém životě jsem nezažila nic tak šííííííleně bolestivého. Já myslela že umřu, fakt… Brečela jsem jako želva, řvala na všechny strany, nešlo to prodýchat. Přemýšlela jsem, že si fakt podřežu žíly… To byla bolest, co se člověka zmocnila a vydrtila mu všechno v těle… to se vážně nedá k ničemu přirovnat. Za chvíli přijel Kuba můj manžílek. To byly asi 3 hodiny odpoledne. Asi o dvě hodiny později jsem už hlasitě žádala epidural (jak jsem se ho bála, tak teď kdyby mi do zad narvali olověnou trubku, tak mi to bylo jedno) a byl klid….. všechny prachy světa, kdo vymyslel epidural.. Kuba se chudák málem zkácel, když viděl co mi rvali do zad …. Prý obrovská injekce a další šílenosti.. nevím    Mě to byl fakt šumák já jenom vnímala tu příšernou nikdy nekončící bolest.
Potom už jsem nic necítila, fakt ani ťuk a to na monitoru lítali kontrakce při kterých bych asi bez epi nebyla mezi živými (dali mi trojnásobnou dávku oxitocinu..) Jediná moje obava byla, aby se mi proboha nevytrhla ta hadička co mi vedla do páteře nervů nevim kam…   asi 10000x jsem řekla Kubovi hlídej tu hadičku 
No a takto jsme pěkně dýchali, skákali na míči pěkných dalších 17 hodin    Kuba chudák už nemohl, já necítila moc dobře nohy, takže mě pořád jistil.. no děs  Zatím tam odrodilo asi 5 holek a mi nic  No k ránu už do mě narvali snad všechnu chemii, co měli a nic neotvírala jsem se ..  přišla primářka asi s dalšíma 5ti doktorama, že to takto nejde a že už nemám sílu dál pokračovat a že mi navrhují císaře.. Po tolika dnech bez spánku a tý šílený bolesti jsem svolila..
Císař byl něco nepopsatelného.. Umrtvili mi polovinu těla na totálku, takže už jsem jenom v mlze viděla kolem sebe ty přístroje a doktory s rouškami… Jediné co jsem byla schopna vnímat byla přítomnost Kubíka, který byl za nějakým sklem, ale vydržel to (díkyyy!) a celou dobu na mě a na tu „řezničinu“ koukal.. Dostala jsem nějaký třas, takže se málem spadla z toho stolu, nebyla jsem schopná už komunikovat, dali mi kyslík no a pak jsem slyšeli křik malý  (23.07.2008; 06:24; 3910g; 53 cm)
To je asi tak celé, malou jsem si pochovat nemohla.. odvezli mě okamžitě na JIPku, ztratila jsem prý hodně krve či co (ale dělá se to standartně).. tam jsem se taky nevyspala.. pořád tam pípali ty debilní přístroje. Šestinedělí to byl taky očistec… každá tam kojila jako kráva milka a já nic…  nemám mlíčko, tak jsme na umělé… Nespala jsem, malá křičela, jak ji pořád nutili se přisát… nikdo mě neposlouchal, že fakt nemám  
Teď jsem doma KONECNE a malá spinká a je spokojená, takže to dobře dopadlo.
V porodce jsem nechala 13 kilo, jsem bílá jako stěna, nic nemůžu zvedat, jizva docela dobrá, bříško taky klesá.. ALE STALO TO ZA TO!!!!!!!!!

pocuj rendex, teraz keby si dopredu vedela co to vsetko bude obnasat co by si zvolila cisara alebo prirodzeny porod,ktore z tychto dvoch bola podla teba mensia bolest,tie kontrakcie alebo jazva po cisarskom?

Rendex, gratulujem k maličkej a dúfam, že tie príšerné spomienky sa čo najskôr "zahoja" 😉

Yara, mne keď vytiahli majú, tak mi lekár povedal, že už je vonku, že je krásna, veľká a že nám obom gratuluje... dali mi ju na brušku a manžel šmikol šnúru 😉

Ahoj holky, můj první porod byl úžasnej, fantastickej, super!! Termín porodu jsem měla včera 29.7., ale zřejmě díky přestavbě a zvelebování ložnice a celkově našeho bydleníčka, jsem si podle všech "uhnala"předčasný porod.Ale jsem ráda, nemusela jsem být vystresovaná a vynervovaná z blížícího se datumu termínu.Začalo to 16.7.2008 ráno kolem pátý hodiny.Manžel pracuje většinou v noci, takže si šel akorát lehnout, chviličku jsme si povídali a najednou....zdálo se mi, jako bych si lidově "učůrla"Vstala jsem s tím že jdu na wc, ale to už mi bylo jasný že jen tak nějaký, lehký učůrnutí to nebude.Seděla jsem docela dlouhou dobu na wc, manžel stál nade mnou a já se ho se strachem a nechápavostí ptala co budeme dělat?!?!?!Bylo to přeci jen o 13 dní dřív, nemohla jsem si pořád uvědomit, že už TO vážně přišlo a začalo.Kromě prasklý plodový vody mi jinak vůbec nic nebylo.Manžel vzal už dávno přichystanou tašku a jeli jsme.Na porodním oddělení mě vyšetřili, napojili na monitor a přijali.Sestřička mi řekla, že to zřejmě porod nenastane dřív jak za 12hodin, možná že až druhý den.Manžel se jel domů konečně vyspat, s tím že přijede později odpoledne na návštěvu.Mě odvedla sestřička na pokoj.Byly tam už dvě maminky, tímto zdravím Kateřinu Ay( a jejího malýho Denizka) se kterou jsem zůstala až do propuštění a se kterou jsme se obě nad miminkama natrápily ale taky jsme se spolu hodně nasmály.Dopoledne jsem prospala, ani jsem za celý den nejedla, neměla jsem absolutně hlad ani chuť.Kolem 14H přišla moje maminka a sestra, seděly jsme na chodbě v křesílkách, když mě najednou začlo nějak jinak pobolívat bříško.Na wc jsem zjistila, že se mi plodová voda mírně zabarvila do zelena, z kurzů těhobicu a otec u porodu, jsem věděla, že to není dobrý.Šla jsem za sestřičkou, kde byl právě i pan primář.nejdřív mě napojili na monitor, aby se zjistilo jak se vede maličkýmu, i já jsem poznala že to není tak jak by mělo být.Pan primář mě prohlídl a zavedl mi tabletku na vyvolání kontrakcí a porodu.Odvedli mě rovnou na porodní sál, kde mě opět napojili na monitor.Maličkej se naštěstí srovnal a všechno bylo v pořádku, to bylo něco krátce po 15 hodině.Nechali mě už na sále na monitoru, chodili mě kontrolovat a já nedočkavě čekala na manžela.strašně jsem se bála o miminko,měla jsem hroznej strach, že něco není v pořádku.Manžel dorazil kolem půl páté, to už jsem měla za sebou pár mírnějších kontrakcí.Pravidelně mě chodila kontrolovat porodní asistentka.byla jsem š´tastná že tam mám svýho chlapa, byl mi velikánskou oporou,masíroval mi záda, chladil mě ledem a nechal si doslova drtit ruku.V 18 hodin nastoupila jiná směna a u mě se vystřídala asistentka.Kontrakce už byly častější a silnější.Nemohla jsem kvúli monitoru slést z lůžka, nechodila jsem, neskákala jsem na balonu, ani do sprchy jsem nemohla, ale pro mě bylo důležitý, že je miminko v pořádku a že ho mají pod kontrolou.Porodní asistentka byla skvělá a nehla se ode mě ani na krok.Kolem půl sedmé mě prohlídla, aby zjistila jak jsme daleko a potěšila mě zprávou, že jsem ne neuvěřitelně rychle otevřela ze dvou na sedm centimetrů, nebo jak se říká prstů.Po další chvíli mě prohlídla znova a řekla nám, že už to každou chvíli bude, protože už vidí vlásky.dodalo mi to strašně moc síly a energie.Pak už to šlo rychle, byly chvilky kdy jsem o sobě pomalu nevěděla, porodní bolesti vážně nejsou procházka růžovou zahradou, ale drželo mě to, že jsem se strašně těšila na miminko a věděla jsem že ani pro to maličký to není vůbec nic příjemnýho a lehkýho, vedle mě seděl můj manžel kterej mi hodně moc pomáhal a v neposlední řadě mě hodně podporovali všichni kdo byly se mnou a čekali na toho našeho mrňouska.Už ani nevím na kolik kontrakcí byl malej venku, jen si vzpomínám, že mi paní doktorka "dovolila"pořádně si zakřičet a že nám asistentka chviličku nato oznámila, že máme nádhernýhi chlapečka.Slyšela jsem jak hodně moc křičí, srdíčko naše.Manžel byl moc dojatej, oni to chlapy uměj skrývat, ale tohle zamaskovat nešlo a já jsem byla šťastná.Dali mi maličkýho na bříško, byl nádhernej, plakal a když otevřel svoje očička a podíval se směrem na mě byla jsem nejšťastnější člověk v celým vesmíru.Neměla jsem daleko k pláči, bylo to tak nádherný.Potom proběhl porod placenty, šití, čištění a pak nás nechali s manželem a malým na chviličku o samotě.Sestřička mi ho přiložila k prsu a malej se měl čile k světu.Manžel pak odjel domů, malýho Matyáška si setřička odvezla na novorozenecký a já jsem se po dvou hodinách klidu po porodu šla vysprchovat a odvedli mě zpátky na pokoj.Tam jsem padla jako sťatá do postele, plná dojmů nepoznaných citů a něhy k tomu malinkýmu človíčkovi.Večer mi ho na hodinku přivezli, abych si ho znovu přiložila k prsu a trošku se s ním pomazliala.Když jsem se na něho dívala, moje srdíčko překypovalo láskou, něhou, silným citem a potřebou ho ochraňovat a tak tomu bude už napořád.Láska je nádherná, ale mateřskou lásku nemůže popsat nikdo kdo jí nepozná.je to něco nezaměnitelnýho a vyjímečnýho.Můj porod byl o 13 dní dřív než jsem měla termín, trval zhruba 4 hodinky a i s porodníma bolestma bylo všechno díky personálu a mýmu manželovi skvělý a perfektní!!!

lulu 21... je pravda, ze s epiduralem se fakt dá.. je to jenom o tom vydržet do té doby než ti ho dají... hojení jizvy a všechna ta rekonvalescence je hrozná po císaři. takže bych chtěla normal

Ahoj všem maminkám i čekatelkám,
Štěpánek 16.5.2008 /50 cm, 3,88 kg/ přišel na svět po krásných 28 hodinách. Bylo to přesně na termín. 🙂 15.5. mi v 7,30 praskla voda. Mamka mě odvezla po hodině do porodnice. Ještě jsem byla "vysmátá". Mamka mě povzbuzovala, že za chvíli určitě porodím - ona to měla podobné. Jelikož jsem byla prvorodička o kontrakcích jsem věděla prd. Trošku mě pobolívalo v podbřišku, tak jsem si říkala: Jo, super, kontrakce, to už bude. Byla jsem přijata po vyšetření do porodnice. Pořád mě tak trošku pobolívalo a já byla v klidu. Dokonce jsem dostala oběd, pak i večeři. V 14 h. přijel nastávající taťka. Takže výměna stráží, mamka odjela a byla jsem s přítelem. Pořád to bylo stejný -neustálé vyšetřování, bolesti malé, otevřená na 1 cm. V 18 h přišla doktorka na kontrolu - dala mi dvě možnosti: 1. píchnou mi kapačku s vyvolávačkou, 2. mě nechají přirozeně bez pomoci chemie rozjet kontrakce. Nechala jsem si dát kapačku s vyvolávačkou. Chtěla jsem to mít za sebou. Jenže kontrakce nic moc. K tomu jsem musela pořád za sebou tahat tu kapačku. Ve 22 h. mi kapačku odpojili a píchli mi injekci na uvolnění. Prý abych se vyspala a že to zklidní. Jenže mě se naopak rozjeli kontrakce. Sice po 15 minutách, ale nemohla jsem už spát. Každých 15 minut jsem to vydýchavala u stolu. Ležet se nedalo. Až nad ránem se kontrakce zkracovaly. Ale pořád jsem byla málo otevřená. Dostala jsem klystýr, chodila do sprchy na míč, od porodní asist. jsem dostala olejíček na masírování podbřišku. Byla jsem unavená, naštvaná že to nejde..... Por.asist. mě doporučila sedět hodně na míči a vydýchavat kontrakce tam. Potřebovali jsme, aby mimi kleslo dolů a já se pořádně otvírala. Když mi v 10,30 h řekli, že ještě hodinu musím vydržet, bylo mi do breku. Od noci jsem měla bolesti, sice ze začátku po 15 min, ale od rána už po 5 min i míň. Před 11 přišla opět sestřička na kontrolu. A najednou mi řekla: Zkuste zatlačit .... Paráda. A už jsem se "jen" přesunula na sál. V tu chvíli mi bylo vše jedno, jen ať už to mám za sebou. Na sále jsem byla 45 minut. Bylo to dlouhých 45 minut. První tlačení byla špatná, až potom jsem začala tlačit správně. Nakonec mi musela i tak pomoct por.asist. a lehnout mi na břicho. Nástříh nebyl, za to jsem se roztrhla - 20 stehů. Možná kdyby mi hned na začátku řekli, že pokud odteče voda, že porod bývá tak dlouhý, bylo by to lepší. Nevím. Podepsalo se na mě to, že jsem nespala a pořád čekala, že to už bude. Musím říct, že mi pomohl předporodní kurz, kde jsem se naučila psí dýchání. Porodní asist. v den, kdy jsme s prckem odcházeli domů, za mnou přišla a řekla mi, že mi to šlo, ale brzo jsem to vzdala. Je ale pravda, že když mi dali Štěpánka na břícho, hned jsem na vše zapomněla. Tedy skoro. 😉

NEJNÁDHERNĚJŠÍ DEN V MÉM ŽIVOTĚ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Míšo to jsi napsala moc krásně....jedinou větou jsi vystihla úúúplně všechno 😵😵😵

Ja som este nenapisala, tak sa pridavam. 🙂

Maly sa narodil 12.januara 2008 a teda riadne nas svojim prichodom prekvapil.

Zacalo sa to vo stvrtok 10.januara. Rano som sla do poradne na kontrolu (33tt), chodila som tam casto, kedze kvoli mojim problemom s imunitiou to bolo rizikove tehotenstvo (ale zvladala som ho dobre, pracovala som). Vsetko bolo vporiadku, lekar ma vypisal na matersku a sla som potom do prace (v skole) pomaly dat doporiadku posledne veci. Ako som tak stala na dozore v skolskej jedalni, hovorila som si, ze to je moj posledny dozor, hura, potom tu uz stat nemusim.

Vecer doma som sa okupala a ako som si susila vlasy, tak odrazu - nieco mokre. Zlakla som sa, ale pokracovala som v suseni, ze to nic nie je, mozno daky vytok, ale opat sa to opakovalo. A potom opat, bezala som na zachod a vyslo zo mna dost vela vody. Manzel sa uz chystal do postele, tak som ho zbuntosila, ze mi asi odteka plodova voda. Na moje prekvapenie zostal uplne pokojny, v momente sa obliekol a uhanali sme do nemocnice. Ja som medzitym riadne znervoznela, nebola som schopna nieco povedat, tak sa slova ujal manzel a ja som si zatial opakovala, ze to nemoze byt voda, ja nerodim, mame este kopec casu, je to plany poplach a tak.

Sli sme potom hore na prijem, mala som so sebou vlozku s tou vodou - zafarbila sa do modra, ked na nu nakvapkali daku tekutinu. Vtedy mi zaplo, ze hups, asi je zle, modre to byt nema inak je to naozaj voda. Lekar ma upokojoval, ze to este nemusi nic znamenat, ze niekedy sa zafarbi preto, lebo ta voda nie je cerstva - tak sme zobrali dalsiu vlozku, pockali na dalsiu vodu a opat to bolo modre. 😖 Rychlo ma prezrel, plodove obaly boli neporusene, krcok uzatvoreny a sli sme este na ultrazvuk. Podla neho tam bolo este dost plodovej vody, ale medzitym uz bolo jasne, ze odteka. Zmeral maleho - vraj ma okolo 1900g a potom to zacalo.

Lekar (Dr. Smolarik) povedal, ze dlhsie ako tyzden dva tehotenstvo udrzat nevedia, ze pravdepobodne do dvoch dni porodim. Hovoril o tom, ze to bude asi cisarsky a ze skusia dva dni tehotenstvo drzat, aby mi stihli dat inekcie na vyvin pluc a ze zavolaju novorodenecke (nastastie v NZ je vyborne novorodenecke oddelenie). Potom sa ma zacala sestricka vypytovat na rozne veci - okrem zdravotnych aj otazky typu "Meno pre chlapca, meno pre dievca.." to mi uz bolo jasne, ze budem rodit a vobec mi to neslo do hlavy, nevedela som si to ani predstavit, ze lezim niekde na sale a rodim, vobec som nebola na to pripravena. Neviem, co vsetko sa este pytala, zobrala ma potom na vzdycharen.

Kazde tri hodiny prisla sestricka urobit mi CTG, mala som si pocitat pohyby, dostavala som magnezium, antibiotika, inekcie na vyvin pluc a neviem, co este... Vo vedlajsej miestnosti som pocula, ako sa doktori zhovaraju u nas, ktore sme lezali na vzdycharni (okrem mna tam bola jedna babenka, ktora cakala dvojicky - tiez v 33tt a otvarala sa a dalsia, tiez asi 32tt, ktora mala velmi vysoky tlak) - pocula som, ako hovoria aj o mne, ze mi spravia cisarsky, o dva dni.

O dva dni sa tak aj stalo - po poslednej davke inekcii som dostala ranajky s tym, ze obed uz nebude, ani pit uz vela nemam. Potom som sla do akejsi pripravnej miestnosti, kde ma oholili (tam, kadial mali urobit rez) a obliekli do cohosi modreho, dostala som gumicku na vlasy a ciapku. Takto som oxkracala na operacku, kde bola strasna zima, normalne som sa triasla, vsade bolo plno ludi. Cisarsky mali na starosti Dr Smolarik a Dr Bezakova. Nado mnou stal Smolarik s akymsi nastrojom v ruke, ktorym mi natieral brucho a hovoril, ze sa nemam obavat, zacnu, az ked si budu isti, ze spim (celkova narkoza).

Dali mi na usta masku a citila som, ako mi je stale zima, ako sa trasiem... a stale mi bola zima, len ma zacalo aj brucho boliet. Dlho som tam lezala, zima mi uz nebola, ale teraz ma stale viac bolelo to brucho a pochytila ma akasi obava, ze ved ja nespim a oni zacnu a budem vsetko citit - tak som hybala prstami na rukach, aby videli, ze som hore. Zaroven som zacala byt nahnevana, ze nic nerobia, ze ma to uz boli, asi mam kontrakcie - preco uz nezacnu???

Dostala som akusi inekciu a odrazu som si uvedomila, asi tak po polhodine, ze uz som niekde inde, nie na operacke. Pri mne bola sestricka, tak som sa jej opytala, ze ci uz mam po tom. Usmiala sa a povedala, ze mam synceka, 1850g a 43cm. Potom mi pretrela oci, lebo vraj "chudatko, mate ich uplne zalepene, urcite nic nevidite" a povedala, ze tu bol kazdy, cela moja rodina a manzel aj videl maleho. Bola velmi mila a starostliva, postupne som sa prebrala a videla som, ze aj veci mam pri sebe. Tak som rychlo vytiahla mobil a taka otapena zacala esemeskovat, od manzela mi prisla ememeskala a tam som prvykrat uvidela nasho Misula. Bol to taky zvlastny pocit, ze som odrazu mamou a maly pri mne nie je, nemam brusko, ale zaroven mi odhlahlo, ze je vporiadku. Manzel pisal, ze malinky dycha sam a je krasny. 😵

Na druhy den, ked som sa ako tak spamatala, ma sestricka vyhnala z postele (jemne) a peso sme presli na nadstandard, kde som mohla mat hocikolko navstev. Prisla za mnou lekarka z novorodeneckeho povedat mi, ako sa ma Misko - ze dycha sam, sice trochu rychlo, ale pekne sam, ze ma zltacku, ale to je u predcasne narodenych deti bezne a ze mu skusia dat trosku mliecka, aby videli, ako to jeho traviaci system zvladne.

Dalsia sestricka odkialsi splasila invalidny vozik (aspon 50-rocny) a na nom ma zobrala na JISku k inkubatorom (ledva som sa vladala pohnut), vtedy som prvykrat uvidela nasho drobceka. Bol tak neuveritelne malinky, nechapala som, ako je mozne, ze tak drobucke babetko vobec dokaze zit a dychat, mal tak malicku hlavicku a tie drobunke rucicky! Zaroven bol vsak naozaj krasny v tej modrej ciapocke, plienku mal az po prsia, nozicky v papuckach...

Darilo sa mu dobre, o par dni ho prelozili z JISky, ale musel zostat v inkubatore kvoli zltacke - opalovat sa. Po asi piatich, siestich dnoch ho z inkubatora pustili a odvtedy sme boli spolu na izbe na nedonoseneckom. To bol tiez uzasny pocit - bola som vonku, lebo som mala navstevu, vratila som sa a vedla mna v postielke lezal Misulo, zababuseny po usi - ciapocka, rukavicky, ponozky, papucky, dupacky, perinka, deka... 😅 Potom sme sa dalsie dva tyzdne trapili s jedenim, kym nas nepustili domov. Zjest 40-50ml mlieka bolo prenho velmi namahave, ale naucil sa a domov nas pustili takmer tri tyzdne po jeho narodeni.

Odvtedy nam prinasa vela radosti, je velmi sikovny a velmi ho lubime. 😵

deina: moc, moc hezky jsi to popsala, At vám Miško dělá stále jenom radost a hlavně at je zdravý. 😵

Náš Ondrášek se narodil 17.3.2008 v 13:50 hod po 6,5 hod. báječném porodu. Váha 3,35 kg měřil 50 cm. Táta byl s námi u porodu. Porod jsme měli naprosto úžasný. Budu na něj vzpomínat jen a jen v dobrém. Všeho, čeho jsem se před porodem bála nakonec nebolelo a vedle mě se culí nás krásný syn Ondrášek, kterého máme s tátou tolik rádi. Rodila jsem v porodnici Obilní trh v Brně a můžu jen chválit.
Kontrakce (ty menší) začly v 0:20 a od té doby jsem je začala počítat, když už bylo 4:15 začaly být kontrakce až za 8,5minuty-tzn. že se prodlužovaly. Tak jsem se rozhodla, že jim pomůžu pohybem. Hopsala jsem na míči a asi po hodině se začaly kontrakce kracovat po 5 minutách i kraší. Pamatuju si, jak jsem tam seděla v noci na pohovce v obýváku a tu noc krásně svítil měsíc-tak jsme ho s miminkem poprosili, aby nám pomohl...říkala jsem taky miminkovi, ať se nebojí, že já se taky nebojím, že všechno bude v pořádku. Další den jsme totiž měli domluvený termín vyvolaného porodu-kvůli těhotenské cukrovce. Nevím jestli nám ten měsíček pomohl, nebo se miminko rozhodlo samo, dostat se na svět přirozeně, bez cizího zásahu, no prostě se nám to podařilo rozchodit. A taky..táta nám o 6 hodině měl jít do práce, tak jsme si řekli, buďto to do těch 6 rozhejbeme, nebo nám táta odjede, a budeme volat pak sanitku...Takže jsme vzbudili tátu s tím, že asi se dnes miminko narodí..že to zkusíme. Nachystali jsme si v klidu mezi kontrakcemi věci, a jeli. Po prohlídce v porodnici a monitoru řekli, že je to zatím hraniční, že to asi ještě nevypadá....ale pak se rozhodli, že si mě tam nechají, tak jsem s klidným hlasem řekla tátovi-tak asi jdeme rodit-a šli jsme se zabydlet na porodní pokoj. Pustili jsme si hudbu, dokonce jsme si i zatancovali, kontrakce se zkracovali a pak už byly po 3 minutách...neříkám, že byly příjemné, ale Jurášek mi pomáhal masírovat záda, tak to moc pomohlo. Museli mi dát antibiotika před tím, pak něco na zmírnění bolestí, pak ještě jednu kapačku kvůli silným kontrakcím...takže jsem pak už nemohla nikam chodit, a jen ležet...kontrakce v leže byly o dost nepříjemnější, ale dalo se to vydržet...jinak jsem po celou dobu předtím chodila, skákala na míči, chodila do sprchy....Pak už přišel pan doktor, a že už to začne...čekali jsme na silnější kontrakce, a zrovna byly 3 za sebou slabounké....pak až přišli pěkné kontrakce, opřela jsem se do toho a držela Juráška za ruku-až tam pak měl i modřinu:o) Nějak jsem to zkoušela rozdýchávat, všichni říkali, jak krásně to jde, začali rozdělávat balíček na přebalovacím pultě, a to prý znamená, že už miminko bude brzy venku....tak jsem se divila, že to už bude....pořád jsem cítila, jak mám ještě plno sil při tlačení-jediné, co mi asi tak vadilo bylo, že jsem moc překyslíkovaná tím dýcháním. Najednou slyším Juráška, že už je vidět hlavička, tak jsem se koukla, a viděla jsem něco takového vlasatého....bylo to neopakovatelný zážitek....párkrát jsem ještě zatlačila a už bylo miminko venku. Dělali mi jen nástřih. Pak už si pamatuju, jak mi ho zabaleného v plínce-hned jak ho vytáhli-položili na bříško-byl takový teploučký a mokrý, pak ho museli ošetřit-utřít očička, nosíček-měli jsme Apgar skore 10 takže bezva. No a pak si už jen pamatuju ty nejkrásnější očička na světě-jak se to na mě koukalo,něco si to brblalo-a já plakala štěstím, že tak něco kouzelného se nám podařilo. ...Cukrovka nás vůbec nepostihla....a jsme zdraví čuperové dodnes. Takže: byl to ten nejkrásnější den v mém životě. Ondrášku, moc ti děkuju za to že jsi tu s námi, a je nám velkou ctí, že máme tak bezvadného klučinu. Tvoje máma Majda a táta Jurášek.

misakulicka-krása,ty jsi to popsala jako pohádku 😉 Hodně štěstí a zdravíčka tvojemu chlapečkovi 😉

To je moc pěkně napsané! Taky bych chtěla být tak v klidu! A co je to to Apgar skore? 🙂

Apgar skore= že se miminko kontroluje vitální funkce-nevím, jak bych to jinak nazvala-prostě-jakou má barvu, jak dýchá a tak. No a my jsme hned po narození měli plný počet bodu-to se pak ještě konroluje dvakrát, a taky za 10 bodů-čím víc bodů, tím líp. Některé miminko může mít trochu míň kyslíku a být třeba promodralé....a tak.
meleri:v klidu rozhodně buď-já jsem trojčidlo na druhou a myslela si jak to tam nezvládnu, a pak jsem byla ta nejvychechtanější rodička a mamina v porodnici-na porod se holky těšte-jako já-a pak to dobře dopadne.

jo a to nás rodil ještě k tomu ten nejhezčí pan doktor v nemocnici! Na personál jsme měli velikánský stěstí.Pak při vizitách mi každý sáhl na pupek, protože jsem měla vzorové zavinování dělohy---NO PROTOŽE JSEM BYLA A JSEM TOU NEJŠŤASTNĚJŠÍ MAMČOU NA SVĚTĚ A NA CELÝ TÝHLE KRÁSNÝ PLANETĚ....holky já jsem tak šťastná že mám Ondráška.

APGAR = Activity (svalove napeti), Pulse (srdecni akce), Grimace (reakce na podrazdeni nosni sliznice), Appearance (barva pokozky), Respiration (dychani).

Test puvodne vyvinut anesteziolozkou Virgiana Apgar v roce 1952.

http://www.emimino.cz/pages/story/824

no ja prave zasa riesim dilemu aky styl porodu si vybrat. zijem v zahranici, tu je to zadarmo, takze ziadne priplacanie si za nic nehrozi. dnes u mna bola na kotrole porodna sestra, porod doma som okamzite zavrhla, tak sa ma pytala, nech si skusim rozmysliet, co chcem mat v porodnom plane.
ci chcem rodit do vody (co ja viem..... nemam rada valanie sa vo vlaznej vode, pravdu povediac)
alebo na porodnej stolicke
alebo klasika na posteli, takej polohovatelnej, ziadne vyviazane nohy ani nic podobne
pripadne este vysiet zo stropu v akejsi kvazi hupacke
na kolenach stvornozky
no proste fakt neviem 😕
doteraz som bola presvedcena, ze chcem klasiku, epidural a postel. plus pred tym nejake tie lopty, pripadne sprcha na uvolnenie, len dnes ma sakris zmiatla tym vyberom.

odporucate nieco z vlastnej skusenosti?