Jaký byl porod

marki
10. kvě 2006

Ahoj kočky, to, co teď napíšu, se týká mého prožitku z porodu. Hned na začátku musím napsat, že se nemáte čeho bát, a že ym ženský vydržíme úplně všechno... 😉

Náš Kryštůfek se narodil 02.05.06, takže zážitky jsou ještě čerstvé. Ale od začátku.....

Už z neděle na pondělí (tj. 01.05.06) jsem skoro celou noc nespala, protože mě navštívili poslíčci....břicho mě bolelo v nepravidelných intervalech po dvou hodinách, pak hodina klid, a pak to zase na dvě hodiny přišlo...prostě celou noc jsem byla vzhůru, ale nějak jsem cítila, že to ještě nebude ono.... 😲 Ale pro jistotu jsem tu noc vařila manžílkovi na druhej den oběd...polívku, maso a brambory.-....stejně jsem nemohla spát...

Celej den už to bylo takový nijaký...a odpoledne, když jsme šli s Jožíkem (mým manželem pro nezasvěcené) na procházku, tak jsem si odskočila do nemocnice, aby se mi podívali na mimčo....řekli mi, že buď můžu jít domů, že to klidně může přijít za 3 hodiny nebo za 3 dny----prohlásila jsem (a všem to doporučuju), že radši půjdu domů (i když, my to máme do nemocnice 5 minut autem, že 🙂 )...navečeřela jsem se, dala jsem si teplou lázeň, pak jsme s Jožíkem hráli hry,,,,,,a pak přišel večer, já seděla u PC a psala tady na beremese....a v tom na mě přišly první kontrakce.....takže jsem si je začala zapisovat....a byly pravidelný....a hlavně úplně jiný než ty všechny předtím....prostě mě bolelo v podbřišku, jako když to máte dostat, ale ta bolest neustává.....takže jsem se uchýlila do ložnice, kde jsem poklečmo k naší posteli začala vydýchávat...po 20 minutách za mnou přišel Jožík a pochopil situaci, na nic se neptal, chytil mě za ruku a hladil po zádech.....tohle všechno začalo ve 20:45 h a do 23.00 h jsem to vydržela....pak jsem si řekla Jožíkovi o vanu, ale na tu jsem už neměla náladu, takže jsem se osprchovala a naznačila Jožíkovi, že si jedeme pro mimčo, že už to nemůžu vydržet....kontrakce byly po 4 minutách,,....po cestě, která nám od baráku až do pátého patra porodnice trvala 21 min, tak jsem je měla celkem 5 x.....musela jsem se vždycky zastavit a vydýchat....

v porodnici nás přijali s úsměvem, byla tam stejná paní doktorka jako při odpolední kontrole.....takže jsem ležela kvůli křivce asi půl hodiny, což bylo hrozný, když se při kontrakcích nemůžete procházet.....pak přišel na řadu klystýr, což je naprosto pohodová věc, naopak vám pomůže se uvolnit.....(tam jsem teda manžílka nebrala)......potom jsem šla rovnou do sprchy, kde mě mnažílek osprchovával.....postupně jsem si přidávala teplou vodu....a tady, i když masírovaná vodou, tak si tenhle okamžik, kterej pro mě představoval věčnost, pamatuju jako nejhorší z celýho porodu.....ta bolest, tak se nedá popsat....ale celou dobu jsem si říkala- bude hůř, holka, bude hůř.....pak mi dovolily jít na gauč, kde si mě ale jen prohlídly a řekly, že už jsem hodně otevřená a že už to nebude dlouho trvat....což se nádherně poslouchá a dodá vám to spoustu energie...takže jsem šla rovnou na sál...detaily už popisovat nebudu, na stole jsem vystřídala polohy na boku i na zádech, a pak mi doporučily stoupnout si za stůl a tlačila jsem v podřepu....zezadu mě přidržoval Jožík a bylo to super, protože jsem se nádherně uvolnila.... 😉

Nakonec ta finální fáze, kdy jsem tlačila s nohama na koze trvala 20 min a to halvně proto, že mám úzkou pánev....ale tohle už vůbec nebolelo, jen posloucháte, co se děje kolem...protože mně slábly kontrakce, a tak jsem se začala bát o mimčo....jak jsem tlačila, tak vždycky vykouklo kousek hlavičky a zase zalezla....tohle se opakovalo asi pětkrát, byly tam kolem mě už čtyři lidi....+ Jožík a ti všichni se nám snažili pomoc....nakonec mě musely nastřihnout a mimouš byl na světě....tak nám řekly, že je to kluk.....a Jožík běžel za ním, aby viděl, co všechno se děje.....a pak hrdě kráčel po sále, zatímco mě zašívaly....40 minut....a to mi bylo všechno jedno....věděla jsem, že je mimouš v bezpečí a tak jsem zápasila s paní doktorkou, která mě zašívala...sice jsem dostala injekci na umrtvení, ale asi to nepomáhá...mně teda určitě ne....ale nevadí...když mě zašily, tak jsem šla za těma svýma chlapama do tzv. obýváku, kde jsme v klidu pobyli první minuty našeho štěstí....a to bylo opravdu super....ten klid a očuchávání miminka....a pak jsem musela po hodině se osprchovat a šli jsme na pokoj.....a tím skončil náš nejkrásnější den a zážitek, který jsme s Jožíkem zažili....

mějte se hezky a ničeho se těhulky nebojte, každý porod je jiný, ale všechno stojí za ten okamžik, kdy vidíte svoje miminko na světě...a hrdýho tatínka u toho....bez něho by to nebylo ono....a jeden druhýho si vážíme ještě víc..... 😉 a na bolest rychle zapomenete----

dobrou MArkí a Kryštůfek

marcelapetrikova
17. dub 2010

holky tak ja měla při vrcholu kontrakce číslo 138 a to jsem tam div neumřela 😀

pomfrita
26. dub 2010

chjo.. 😨 , copak nikdo nerodí?? 😅

luciina
26. dub 2010

pomf: viď 😅 taky sem stále nakukuju a furt nic ....

z_vesela
26. dub 2010

awalancha3 : citala som tvoj pribeh a behal mi mraz po chrbte..ani si neviem predstavit nieco take zazit..asi by som asi pri prvom pokuse odkracala z nemocnice prec...drz sa..dufam ze to vsetko dobre pre teba dopadne....

spaagetka
27. dub 2010

Ahoj,
tak jsem se teda konečně dokopala k sepsání toho našeho 😅

Těhotenství bylo bezproblémové až na gestační diabetes s inzulínem 😅 TP byl stanoven na 23.11.2009, ale kvůli té cukrovce vyvolávali od 1.11. 😒 Do porodky jsem nastupovala s hrůzou, protože na posledních kontrolních ultrazvucích mi všechny "kapacity", včetně přednosty) ve fakultní nemocnici řekly, že malej jeví známky fetopatie a bude velikej 😔 Jen jedna mlaďounká doktorka mě pořád uklidňovala, že je úplně vpořádku a bude mít kolem 3 kil 🙂 Uložili mne tedy na oddělení rizikového těhotenství a začali s vyvoláváním. První den oxytocinový zátěžový test, po kterém jsem se na prst otevřela, takže na noc nemuseli dávat gel. Druhý den ráno nástup na sál na zavedení tablety. No první tabletu zavedla šikovná medička, sice to bolelo, ale dalo se zvládnout. Nastaly mírné tlaky v podbříšku, ale nic se nedělo. Za 2 hodiny přišel další doktůrek před atestací, jenže tomu se tabletu nedařilo zavést. Lezla jsem po křesle jak žížala, malej mi snad vlezl do hrudního koše, páč takhle vysoko mě nekopal celé těhotenství 😅 😀 Po asi pětiminutovém boji prohlásil, že zavolá zkušenějšího kolegu, že hrdlo je při páteři a moc vysoko 😔 Inu zkušenější kolega přišel, asistentka mi dala ruku, že ji mám mačkat, co to půjde. No, věděla proč 😢 Ale bylo zavedeno, ovšem opět se nic podstatného nedělo a já se po dalších 2 hodinách vrátila zpět na pokoj. Večer mi natočili monitor, doktor prohlédl, žádný postup, že to pošťouchne. Já bolavá ještě z rána, přetrpěla Hamiltona a šla spát. Ráno mi začala odcházet zátka, tak po vizitě prohlídka s dalším Hamiltonem, večer monitor a zase Hamilton 😅 Otevřená stále na prst 😔 Další den jsem měla mít den volna, ale ráno doktor zavelel, že mě vyšetří, no nebudu vás napínat, další pošťouchnutí 😀 Prý mám odpočívat na zítřek na další kolo tablet 😅 Tak jsem zalezla na pokoj, psala na Koníka a vůbec mě nevzrušovaly nějaký pravidelný bolesti v podbříšku 😀 Vždycky jsem ho jenom pohladila a surfovala dál, případně koukala na telku. S chutí jsem si dala oběd, protože kvůli zítřejšímu vyvolávání jsem od večera nesměla nic jíst ani pít, což teda při cukrovce není zrovna fajn 😝
Odpoledne přišel manža na pravidelnou návštěvu, tak jsme mastili karty a já se občas svíjela. Začal to teda stopovat, ale kontrakce si dělaly, co chtěly. Večer jsem teda zalezla do sprchy, kdyby náhodou, tak ať mě potomek nevidí poprvé jako sůvu. Takže jsem si oholila co se dalo 🤐 , vyfoukala hlavu, vzala čistou noční košili se žirafou 😀 Před personálem jsem se stále usmívala a nic nenaznačovala, jen aby zase nechtěli něco urychlovat 😠 Zkoukli jsme s manžou Růžovku(Něchtěla jsem ho pustit domů, co kdyby... Díky bohu za nadstandart, jinak by ho vyhnali už v 6 😅 ) A po Růžovce se z vyvolávacího systému ozvalo, ať vezmu manžela a jdeme na monitor. No bylo mi jasný, že mě prokouknou a samozřejmě, kontrakce kolem 140 😀
Kupodivu se daly normálně zvládnout, to jsem netušila, do jakých výšin se ještě vyšplhají 😅 Inu měli jsme počkat na paní doktorku, že si mě přešetří až dodělá sekci. Sloužila zrovna ta mlaďounká, co mi tvrdila, že bobek bude mít kolem 3 kil. Vyšetřila a povídá branka na 5, jdeme na sál 😵 Tak jsem se sbalila a hurá o patro výš pro miminko 😵
Na sále mě s klystýrem v ruce 😀 přivítala příjemná porodní asistentka. Že navrhuje mi ho dát na prohřátí a vyprázdnění a že manžel si může zatím skočit na příjem zaplatit poplatek "Otec u porodu" No detailů vás ušetřím, ale udržet to 15 min. se mi fakt nepodařilo 😅 Natočili jsme miminko, neonatologické sestřičky mu zatím připravily vyhřívané lůžko hned se jménem Kryštůfek, což vypadalo moc hezky a vždycky když šlo do tuhýho jsem tam mrkla a hned jsem se "hecla" a zároveň věděla, že v tom nejedu sama, ale jsme v tom 2 (No vlastně 3, ale ten táta tam v tu chvíli byl jenom na masáž zad atd. 😅 ) O půlnoci přicupitala paní doktorka, vyšetřila mě, postup žádný, stále na 5, takže čípek, injekce, infuze na zavodnění, pak glukoza, páč mi děsně lítala ta cukrovka 😅 Napustili jsme vanu a z tý jsem vylezla jenom jednou na vyšetření, kdy mi píchly plodovku, a pak až na finiš 😀 Vždycky jsem jenom vystrčila ruku na ďobnutí glukometru,nebo jsem vystrčila pupek na poslechnutí miminka. V 6 ráno jsem houkla na manžu, že teda nejspíš jdeme na to. Akorát se měnily směny, tak nastoupila nová asistentka, na pomoc si vzala jednu gynekologickou sestřičku a šlo se tlačit. Nejdřív ve stoje, pak na bobku, pak v podřepu na manžovi, na stoličce, na tom jejich speciálním lůžku a nakonec klasicky "na koze". Jenže kontrakce sice silné, ale moc krátké 😠 Navíc malej se pořád vracel a na monitoru mu slábly při tlačení ozvy 😅 Takže oxytocin naplno. Doktor nikde, asistentka mi povídá, že mě musí víc nastřihnout, aby se k němu dostala, protože má nejspíš šňůru kolem krku. Bylo mi to jedno, hlavně ať už to má prďolka za sebou. Takže mě fikla, chlap začal kolabovat, druhá sestřička pronesla: "Á, tatínek nám mění barvu na barvu naší výmalby, tak honem honem nadechnout, sednout si vedle a držet maminu za ruku a fandíme, fandíme!" 😀 Mezitím jsem cítila ruku asistentky, jak odmotává šňůru, rozlítly se dveře, naběhl tým neonatologů, já naposledy zatlačila a Kryštůfek byl venku 😵 Hned mi ho šoupli na břicho a byl krásně teplounkej, růžovoučkej a řval na celé kolo. Sice měl hematom na hlavičce, jak nešel vytlačit, ale i tak byl nejkrásnější 😵
"No tak, tatínku, fotíme, šup šup, na co vás tu máme?" Zavelela sestřička a manža šel se slzou v oku na vážení a měření. 3080 gramů a 50 cm - takže žádnej obr a známky fetopatie vůbec žádný, apgar 10-10-10.
Doktor dorazil až po odloučení placenty a po tom, co mě asistentka vyšetřila 😅 Neonatolog k němu jízlivě pronesl, že teď si mě může akorát zašít, že děvčata už maj práci spolehlivě odvedenou 🤐 Tak holt šil, hodinu 🤐 Ale co, hlavně že máme zdravýho a krásnýho kluka 😵

Ještě k té síle kontrakcí, já mívala i 180, kam to šlo dál, netuším, páč jsem se vždycky přestala koukat 😀

lucisa
27. dub 2010

Spaaget, sice sis to užila, ale dobře to dopadlo. A jak tak koukám, tatínci jsou někdy na sále zralí na elektrošok, jak jsou mimo. 😀 😀 😀
mmch - pěkný syn 😉

doli1
28. dub 2010

ahojky celé těhotenství tu čtu vaše porody. Ted mohu napsat ten svůj.

termín porodu byl stanoven na 9. května
v 36tt jsem šla na kontrolu kde dr zjistil že mimi je nějaké malé. Hned mě poslal do porodnice kde zjistili, že malá strádá víc jak 3 týdny. byla jak v 33tt placenta už nepracuje tak jak by měla. Kvůli plné kapacitě mě nemohli hned přijmout tak zítra nástup na rizikové. Nechali mě donosit malou do ukončeného 36tt pod bedlivém dozorem všech.15.dubna stanovili datum vyvolání ale před tím byla příprava čípku ten byl polotuhý a jen na špičku prstu. Nevim jestli mi dělali hemiltona, nebo nějak čípek rozšiřovali, ale byla to děsná bolest. Odešla zádka a k porodu se šlo otevřená na 2 cm.
15 dubna v půl osmé jsem byla na sále a zavedena první tabletka. Přišla vizita probrali se mnou co se bude dít, že kdyby se to po druhé tabletce nerozjelo tak mě trápit nebudou a ještě to na chvíli odloží ale nemuseli. v 8h přišli první kontra. o půl 9 už byli o něco silnější a možná i pravidelný. v 9 h už byli po 1,5min stále docela pohodička, až se porodní asistentka smála, že vůbec nevypadám na porod. Dali mi klystýr trávila jsem čas na záchodě a ve sprše, až jsem se odvážila vyjít ven tak že to popoženem a prasknem vodu. bylo 10:29 a volám manžovi at už jede. vše jsem brala podle prvního porodu, který byl taky vyvolaný. uznala jsem času dost. do porodky 1h cesty. byla jsem otevřená na 3 cm a šla do sprchy, která mi krásně pomáhala. najednou se to už nedalo. stále jsem se přemlouvala, že ještě vydržim a nepujdu si pro Epidurál, ale vidina tolikati cm mi nedala a šla o něho škemrat. jenže vše bylo jinak. místo epi se šlo rodit otevřená na 9 cm zkusili jsme zatlačit a malou jsem hned cítila jak leze. asistentku to asi překvapilo volala na kolegině at volají pediatry. další kontra a malá byla venku čas 10:55 😀 během půl hodinky o 6 cm to jsem nečekala. táta to nestihl,pediatři to nestihli,křeslo se nestihlo poskládat prostě rychlovka. zpětně si uvědomuji jaké bylo štěstí, že jsem vylezla sté sprchy mohla jsem rodit tam. malá hned plakala. než přišli pediatři měla jsem ji na bříšku a byla zní paf. kvůli malé porodní váze byla odvezena a jen na chvíli ji přivezli tatínkovi na ukázku a mě na přiložení. krásně se přisála. táta všechny obvolal že jsem se stim nepárala a porodila bez něho 😀
malá se narodila 15 dubna v 10:55 2320g a 46cm v Bohunicích v Brně všichni od rizikového až po porodní byli super hlavně asistentka Barborka která se mi celí porod plně věnovala moc ji děkuji. ještě poděkování dětské JIP moc milé dr. perfektní péče o malé nedonošenátka.

simi.w
28. dub 2010

Doli, krásně jsi to napsala, teda................... porod rychlý a Eliška nádherný drobek 😵

zuzanalv
28. dub 2010

Moj,treti porod bol dost rychly a trochu predcasny.Od 28 tt mi hrozil predcasny porod,ale mala som lezat doma a po case sa to ze vraj polepsilo.Tak vsetko ok povedal doktor.Lenze ja som mala vkuse velke tvrdnutie brucha,a akoby bolestive kontrakcie,ktore sa niekedy dost casto opakovali.Ked som to hovorila doktorovi,povedal,ze maly je dost nizko polozeny,ale nalez je v norme a ani sa neotvaram,takze je vsetko dobre a ani predcasny porod mi uz vraj nehrozi.V jedno rano mesiac pred porodom ma zacalo pobolievat brucho asi 6 kontrakcii a cca po 5 minutach.Lahla som si a on to preslo,pobalila som si tasku pretoze som ju nemala kompletnu,vybrala som sa na nakup,trochu upratat a navarit.Vecer sme sa s manzelom vybrali na dzus do kaviarne a pretoze boli letne prazdniny a decka neboli doma,zdrzali sme sa do polnoci.Muz si dal pivo a ja mu zo srandy hovorim,ze ,aby nepil,co ak budem rodit.On sa zasmial a povedal,co by si rodila mas cas.O polnoci sme si lahli spat ale po dvoch hodinach som sa zobudila ,ze mi treba na zachod,bolelo ma brucho ,ako na hnacku.Po chvili mi doslo ,ze su to bolesti ako pri ms.Zacala som sa prechadzat po dome a narez mi zacala odtekat voda,ale take dva pramienky.Zobudila som muza a kedze som chcela ist rodit mimo nasho okresu,tak sme sa pomaly vybrali.Po prichode do nemocnice,mi povedali ,ze to asi nebola voda a ani test nevychadzal,kedze som sa pred tym umyla a voda dalej neodtekala.Povedali mi ,ze ja najblizsie dni rodit nebudem,aj tak ,ze je to dost skoro,ze mi daju magnezium,nechaju ma lezat do pondelka a potom pojdem domov,no rozhodne to na porod nevyzera,povedal doktor,ktory tam prave zastupoval.No bola som dost sklamana a aj otravena,ved som isla rodit tretie ,tak som vedela,ze to bola urcite voda.Po prichode na izbu bolo 5:30 a chytila pa prva vacsia kontrakcia,po pol hodine druha,potom tretia,no ale ked rodit nebudem,tak som len lezala zjedla magnezium a cakala co sa bude diat.Zacala som mierne krvacat,odchadzala zatka ,ale bolo mi povedane,ze to nie je nic ,ze to je z vysetrenia.Kontrakcie,silneli,ale boli dost nepravidelne cca po 20 minutach.N a obede ma chytila uz dost velka,ale nechcela som ist za sestrickou,aby som si ako tretorodicka nespravila hanbu,ze zase nic.O 13 uz zacali byt po 5 min.tak uz som isla ,najprv mi neverili,prisla doktorka,pozrela ma a bola som na 6 prstov.A uz to bolo jasne ,nestihli mi dat ani klistir,pretoze prave rodila jedna pacientka a vsetky sestricky boli pri nej.O 15 tej som isla na sal,ale v kuse som chodila na zachod,kedze som si myslela,ze musim,ale napokon to bola hlavicka.Maly sa narodil o 15:37 este toho isteho dna ,ked mi bolo povedane ,ze najblizsie dni rodit nebudem.V karte mame napisane porod predcasny v 35-36 tyz.Maly mal 3240g a 52 cm.Mal mensie problemy s udrzanim teploty,nemal mihalnice,trosku nevyvinute nechty,ale inak vsetko ok.

lerak
30. dub 2010

Tak přispívám i svou troškou do mlýna. Můj porod: začalo to v sobotu 24.4. (den po termínu) v 1.48hod ráno. Probudily mě strašný bolesti břicha. Začla jsem měřit, kontrakce po 4min. Po 45min jsem budila manžela s tím, že se asi něco děje. Po hodině kontrakcí manžel volal do porodnice jestli máme přijet, či čekat, měla jsem poz.test na streptokoka. Na tel. mu řekli, že to jsou poslíčci ať si dám vanu. Netekla nám už teplá, tak manžel ohříval vodu v hrncích a lil mi ji do vany. To už jsem ale sotva seděla ve vaně, po pár minutách jsem se drala ven s tím, že už to nevydržím. Hrozně mě to už tlačilo. To už byly kontrakce po 2min. Asi v 3.45 jsme se vydali do porodnice. Cca ve 4 mě MUDr. vyšetřila a řekla ať si lehnu na bok, aby dorotovala hlavička a dali mi monitor. Napíchli kapačku s antib. ale ta mě vypadla tak už další nenapichovali s tím, že to bude stejně rychle. Najednou mi praskla voda, takový gejzír, jako když mě někdo poleje kýblem vody 🙂 Tak jsem jen zařvala "jeeeeje" a MUDr. přišla a zajásala "to jsme potřebovali" a že prej když budu mít potřebu tlačit ať řeknu a šla zas za přivřené dveře. Jenže já začla volat že už to nevydržím, že musím tlačit. V tom se zjevil manžel, ani jsme se nestihli domluvit jesti chce být u porodu. Na sále rychle vyplňoval jména. Když jsem ho viděla tak jsem po něm natáhla ruku a on se ptal v jaké to je fázi. Ale to už jsem nemluvila. MUDr. řekla ať párkrát zatlačím na boku a pak jestli chci na záda či tlačit na boku. Já že na záda. A tak jsem tlačila. Držela jsem si jednu nohu, manžel druhou. Tlačila jsem, chvíli do hlavy, tak mě napomínaly s PA, že mám tlačit dolu jakoby do konečníku. Tak jsem tlačila na jednu kontrakci 3x. PA se mě asi 2x opřela o břicho tak, že měla až otlačený loket, to mě teda bolelo. Pak si MUDr. přivezla vercajk, i nůžky, manžel říkal, že byly jak na kuře. Eh. A pak je vzala do ruky, to se manžel otočil a slyšel střih jak když se porcuje kuře. Já nic neslyšela ani necítila. No a pak řekla že dvě zatlačení a bude to. A opravdu. V 5:00 (po cca 40min tlačení) vykoukl na svět náš "chlap" jak řekla doktorka. Nechtěli jsme vědět pohlaví dopředu. Hned ho odnesli, mýt, vážit, měřit, 3,6kg a 52cm. Manžela zavolali aby ho šel podepsat a pak mi ho přinesl už v zavinovačce. 20min mi ho nechali u prsu a pak ho odnesli do inkubátoru. Porodila jsem hned i placentu a MUDr. mě šila. Možná 40min. Vnitřní šití bolelo, teda zrcadla. Pak mě opíchla na vnější šití a to už jsem necítila nic. Jen utahování. Pak mě PA ještě 2x zmáčla břicho aby vyšla krev. Za dvě hodiny jsem čůrala na mísu a po třech hod.od porodu mě nesli na pokoj. Malého mi přinesli odpoledne a už u mě zůstal. Na můj rychlý porod budu vzpomínat ráda. Por. sál byl velice příjemné prostředí, takový pokojíček v přítmí. Doktorka i PA moc hodné, pořád chválily, jak jsem šikovná a jak to jde rychle. Tímto bych ráda poděkovala MUDr. L. Krabsové nem. Liberec, za pomoc při porodu našeho synka.

furaha
2. kvě 2010

No ahoj, tak už to máme taky za sebou. K tomu monitoru a kontrakcím - já tam měla 38-40 a bolelo to jako sv... v poradně bylo kolem 60, takže to fakt asi není směrodatné.
Jinak já začala mít pravidelné kontrakce 14.4 v 16 hod, do 20 jsem je rozdýchávala doma ve vaně. do porodnice jsme jeli, když byly kontrakce po 3 minutách. v taxíku se to ale zpomalilo.
Pak příjem - rychlovka - vyšetření a otevřená na 3 prsty, tak hned na sál. Tam jsem si vesele hekala až do půl páté ráno. Sprcha moc pomohla, cca ve 23 praskla voda. Chtěla jsem rodit bez urychlováků a tak to taky bylo. Porod bez komplikací, malej tikal 150 celou dobu, v podstatě pohoda, kdyby to tak děsně nebolelo! Za 5 hodin jsem se otevřela jen o 2 cm a to jsem začala ztrácet hlavu a brečet, že to nezvládnu. Chtěla jsem epi, ale díky migránám mi ho raději nedali. Naštěstí se to pak rozjelo a s podporou asistentky i doprovodu jsem zvládla i tu poslední hodinu. Tlačení už dobrý, nic jiného nezbývá a konec je na dosah. Nástřih jsem uvítala - a světe div se, vylezlo ze mě 5,15 kg mimino!!! Ten pocit je fakt nádherný a najednou všechna bolest za to stojí!

janab78
2. kvě 2010

furauha- to se divím, že tě nechali rodit takhle velké dítě. Jak velkou měl malej hlavičku? Nechápu, že na ultrazvuku nepoznali velikánský mimčo. Klobouk dolů nad tvým výkonem 😉

furaha
2. kvě 2010

37 cm. no on to nikdo nevěděl - malej 6 týdnů před porodem sestoupil do pánve a to prý pak už měřit nelze. strašili mě s předčasným porodem - ale on asi jen neměl místo 🙂 no bůh ví, taky chodím do sdružené praxe lékařů, pak do poradny v porodnici - všude se furt střídali doktoři, tak jim to možná uniklo - no moc se v tom radši nevrtám. no doktor na sále se trochu rozčílil, kdo že ho měřil...

janab78
2. kvě 2010

furaha-to se dr. na sále ani nedivím. Mohlo to dopadnout špatně.Dítě se může zaseknout, a pak si nést doživotní následky. Já vím, že máš hodně šití. Hlavně, že jste v pořádku.

furaha
2. kvě 2010

jo jo, vím, že jsme měli víc štěstí než rozumu. já jsem před porodem vtipkovala, že bude mít přes 4 kila, no ale že přes 5, to mě fakt nenapadlo. opravdu díky bohu, že to byl vlastně naprosto nekomplikovaný porod. a jsem i ráda, že jsem odmítla všechny urychlováky (plodovka,oxytocin), třeba by se pak někde zasekl... no a šití - no dr mě nastřihával na 3krát a pak se to protrhlo až do konečníku. žádná sláva. ale už sedím 🙂

sven
2. kvě 2010

Furaha - gratulace k miminku a tobě ať se dobře hojí nástřih a máš to bez komplikací.

katkabg
2. kvě 2010

najhorsi bol moj porod!!!!!!!!!!!

furaha
3. kvě 2010

o tom nepochybuju katko! sven - díky! 🙂

katkabg
4. kvě 2010

furaha ale aj ten tvoj bol strasny...chudatko...to su spomienky vsak... 😒

keminek
4. kvě 2010

furaha 😎 jseš dobrá 🙂 🙂 😉
šití je hrozný, no kdyby to dýl řezalo a nedalo se to vydržet, tak stačí vypárat pár víc utažených stehů a nečekat sto let, až se samy vstřebaj.
Já tam jela po 3 min a byla jsem otevřená napůl. Takže vcelku rozdíl, ty sis to užila. No zas jsem četla, že nejdýl to trvá do tý půlky a to je i nápor na psychiku a jak jseš už v půlce (nějakých 4-5 cm), tak to začne postupovat rychleji. Jen doufám, že podruhý to budu mít taky rychlý jak poprvý... 😅
Gratuluju!!! 🙂 🙂 🙂
Snad jsi měla příjemný personál, který tě podporoval. Protože 5 kg je fakt výkon..

furaha
4. kvě 2010

ahok keminku! no, ani jsem nepsala do diskuse k Podolí - představ si, rodila mě bývalá spolužačka! takže jsem ukázala plán a byl naprosto respektován. podporu jsem měla, i monitor mi udělala na míči neb na zádech to děsně bolelo. jinak k Podolí - řekla bych, že přirozené porody dovolí, když si to přeješ, i mi hned malého přiložili - ale jsi pak prostě divná. myslí si, že jejich způsob je lepší. když jsem řekla, že tu bolest potřebuju vlastnit, tak nechápali 🙂 (já mít kapačky oxytocinu, tak si to vyrvu a jdu je zbít!), no a nějaké ty poznámky holt padly. jinak ale fakt jsem maximálně spokojená, porod byl můj proces, všechno dobře dopadlo, ke konci mi dr pomohl dostat malého ven - to bych ho asi nevytlačila kdyby mě nenastřihl. no a pak nádhera mít dítě hned na hrudníku. jedinné co mě štvalo je dlouhé šití - musela jsem malého odložit a pak už byl zakuklenec v boxu ... ale co se dá dělat, to muselo být.

furaha
4. kvě 2010

k té psychice - naprosto souhlasím - nejhorší bylo, že jsem začala ztrácet hlavu - že nezvládám, že to bude ještě dlouhé, že jsem srágora... tam mě museli trochu srovnat 😲

furaha
4. kvě 2010

katka - ono to naštěstí pomalu mizí 🙂 pamatuju si, jak jsem měla intensivní pocit, že tohle už nikdy v životě a teď když koukám na malého... tvůj příběh neznám, jsi ho sem psala?

aurecon
4. kvě 2010

furaha: Obdivuju, že jsi porodila tak velké dítě. Jaký měl obvod hlavy a hrudníku?

furaha
4. kvě 2010

aurecon - 37 hlava 36 hrudník, 5,15 kg a 54 cm :-O no panenka to není - ale zato se má čile k světu!!! 🙂

hanule05
4. kvě 2010

ahoj holky,

taky bych vám chtěla napsat jak to bylo u nás.

V úterý 27. ráno mě probudil pocit, že "ze mě něco vyteklo", tak jsem volala manželovi, ten - samozřejmě pracovně pryč (cca 200 km), do porodnice - jen tak pro klid duše mě odvezl švagr. Tam mě dali na monitor, občas se ukázal nějaký ten kopeček. Pak mě prohlídla doktorka a řekla, že mi voda neodtekla, ale že už jsem hodně připravená a že si myslí, že do konce týdne to bude a jestli ne, tak že mě přijmou v pondělí na vyvolání, protože mám moc plodovky a to je prý špatné kvůli cukrovce. Tak jsme zase jeli zpátky domů.

Dopoledne jsem vyrazila s první dcerkou ven a to už jsem ale cítila, že se něco děje. Břicho tvrdlo v pravidelných kontrakcí a začalo to být bolestivější a bolestivější. Tak jsem raději volala manžela znovu, ať raději přijede. Nicméně jsme s dcerkou zvládly procházku a dovádění na hřišti, pak jsme šly domů na oběd - to už jsem funěla jak mašinka. Po obědě - prďola samozřejmě už nechce spát, jsme šly na zahradu. Tam jsem se už při kontrakcí věšela na sušák prádla 😀, celkem mi to pomáhalo.

Manžel přijel kolem čtvrté hodiny, mezitím přišla kamarádka, že půjdou s Aničkou ven, aby mě mohl manža dovézt do porodnice. Pak šup do auta a za chvíli jsme tam byli.

V porodnici na mě jenom koukli a řekli, tak to už si vás tu necháme. A zesléct, vzít si jejich anděla, a zase monitor, vyšetření - to mi doktor rovnu píchnul plodovku - bylo jí tolik, že musel uskočit dozadu před tím gejzírem a sestřička musela vytřít podlahu 😀. A pak zase monitor - to už jsem fakticky myslela, že porodím tam na příjmu. No pak už to byl fofr. Dostala jsem ještě rychle klystýr, to už jsem měla strach, že porodím do záchodu. Ani sprcha, ani hopsání na míči (to mě dost bolelo) mi nepomáhalo, takže šup na to jejich lůžko, ještě mě otočili na pravý bok, aby mimčo dorotovalo. Musela jsem chvíli prodýchávat (což mi moc nešlo, protože při tom psím dýchání se mi dělalo špatně) a pak už tlačit - a zase mě museli opravovat, že to dělám blbě 😀, ale nakonec po pár zatlačení byla malá venku. Bez nástřihu, jenom jsem se maličko natrhla, tak mám asi dva stehy.

Byl to fofr, Kačka se narodila ani ne dvě hodinky od příjezdu do porodnice. 3,63 cm, 50cm. Ale ty bolesti byly vážně dost šílený (zdá se mi, že daleko bolestivější než u prvního porodu), asi jak to vzalo rychlý konec.

Teď už jsme doma a snažíme se nějak fungovat - starší dcerka trochu žárlí, hlavně při kojení vymýšlí blbiny, ale snad to nějak zvládneme. Blbý je, že manžel je teď přes sezónu pracovně pryč - až do podzimu, takže to musím zvládnout sama - přestože s náma bydlí tchýně, ta totiž nefunguje - ale to už je na jinou diskuzi.

dana3262
11. kvě 2010

Ahoj! Taky bych se rada podelila o svuj zazitek protoze v tehotenstvi jsem jich precetla haldu a docela mi to pomahalo.
6.2.jsem mela planovany termin, jelikoz jsem ale znala presne datum poceti, vedela jsem, ze to bude o tyden pozdeji. Chodila jsem pravidelne na monitoring. Tam mi vzdycky sestricka rikala: "a tady mate peknou kontrakci, ze?" a ja porad jen, ze o nicem nevim, ze nic necitim. Po par dnech jsem se na to zacala soustredit, ale pak jsem si zas rilala, ze jsem si ten pocit vsugerovala, ze ho proste citim kdyz vidim vyrust kopecek. 10.2.ve stredu, jsem jako obvykle jela zkouset s orchestrem. Jen jedne kamaradce z orch jsem se sverila, ze malinko citim neco jako na tech monitorech. Ona zacala jancit, ze se mnou nikam nejede atd. Uklidnila jsem ji, ze se nic nedeje, ale ze citim, ze uz to bude brzy. Cely nasledujici den jsem mela podobne pocity, ktere se asi lehce stupnovaly. Zrovna u nas byli pres noc nasi. Vecer jsme si povidali a mama rikala, ze je to porod (to uz jsem mela kontrakce asi po 9ti min) a ja ji rikala, ze urcite ne, ze to malo boli. Ona se me zeptala, jak ze si tedy myslim, ze to boli, jestli si myslim, ze polezu bolestj po zemi a ja na to, ze ano. Partner uz chtel jet do porodnice, ale ja mu to rozmlouvala, ze ted je dulezite usnout. Ha ha. Kontrakce po 7mi min, vesela jsem se na zebriny protoze uz se mi spatne lezelo. Pak jsem sla do sprchy. To bylo prijemne protoze pred tim jsem musela po kazde kontrakci na wc. Pak kontrakce po 5ti min, tak jsem donutila partnera uelat svacinu, nasi nas vyprovodili a jeli jsme. To bylo asi v 1:30. Mela jsem hrozny strach, ale privitaly me u Apolinare mile usmevave slecny. Bylo tam ticho, klid, uplne jsem se odevzdala a bylo mi tam s nimi moc prijemne. Rychle se vsechno vyridilo a slo se na sal. To jsem nechapala protoze na sal se prece chodi az rodit! Najednou PA rekla, ze kdyz budu chtit at si zatlacim, to jsem taky nechapala. Porad jsem cekala na tu strasnou chvili, kdy budu mit nesnesitelne bolesti. Pak mi pichli epidural a prestaly i ty bolesti, co jsem mela. PA,ze vidi hlavicku, no tak to uz jsem si fakt rikala, proc me takhle lzive uklidnuje. Pak jsem asi 3x ve 2 kontrakcich zatlacila a bylo to. Ve 4:00. Placenta odesla snadno, siti jsem vubec necitila. Mezi tim muj Martin choval maleho Eduarda (3,3kg a 50cm) a byl dojaty. Ja se ho dost jizlive zeptala: "Ty brecis?" za coz jsem se mu pozdeji omluvila. Take jsem ho pri porodu premlouvala, aby prestrihl snuru, aby mu to nebylo lito 🙂 Pak jsem se sla osprchovat. Sestricka me vydesene upozornila, ze nesmim do polohy na bobek, ze bych mohla upadnout. Ja na to ze ne, ze se citim dobre, ze je mi jen trochuu blbe, jak jsem nespala 🙂 Vsechno bylo skvele a ja jen doufam, ze takove stesti budu mit i po druhe, po treti, atd 🙂 kam az to pujde! Taky jsem konecne pochopila, proc mam na prsech takovy sileny cudliky, ktery mi vzdycky delaly spicata prsa a me to desne stvalo 😀 Preji vsem maminkam a miminkum hodne stesti do zivota!

furaha
11. kvě 2010

teda holky, já už to číst nebudu! 🙂 jak je možné, že někdo málem ani neví, že rodí? mně tahle diskuse pomohla, pač jsem se porodu nebála - že to nebude tak strašný. ale bylo to strašný dost - a já to teda podcenila. příště bych se víc připravila - dýchání, polohy, instrukce pro partnera, atd. dana - a proč jsi měla epidurál, když tě to nebolelo? dali ti oxytocin? no je to fakt velmi individuální.

dana3262
11. kvě 2010

furaha- ja ani nevim, doporucila mi ho PA i znamy doktor a taky kdyz se me na to ptali, tak nebylo jasne, ze to bude tak rychle. Mozna to bylo tak rychle prave diky epiduralu. Oxy jsem nemela. Abych pravdu rekla, nevim co a k cemu to je 😖 Mela jsem asi opravdu hrozne stesti. Rikala jsem si, ze si to musim vybrat nekde jinde. Ze nam treba ukradnou auto nebo tak. Nakonec to byl ukradenej mobil, takze ne tak hrozny 🙂

dana3262
11. kvě 2010

a taky rodit 2kg navic je asi dost velkej rozdil. Ja se tak bala, ze bude velkej, ze jsem zacala asi od 7.mesice min jist a prestala jsem brat vitaminovy komplex. Vim, ze to mereni je nepresne, ale pred tim grafy ukazovaly tesne nadprumer a potom tesne podprumer. Aale spis je to nahoda.

Těhotenský newsletter

Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu

Zjisti víc o svém těhotenství: Těhotenství týden po týdnu. Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.


Modrý koník ti poradí v každém trimestru.
Zjisti víc o prvním trimestru.
Zjisti víc o druhém trimestru.
Zjisti víc o třetím trimestru.
Jak se zjišťuje pohlaví dítěte?.
Důležitá jsou různá vyšetření v těhotenství.
Určitě tě nemine 3D ultrazvuk.
Nebo také screening v 1. trimestru.
Někdy se může objevit i streptokok v těhotenství.
Závažná pak je preeklampsie.

Nenašla jsi odpověď na svou otázku?Zeptej se ve fóru