Jaký byl porod

marki
10. kvě 2006

Ahoj kočky, to, co teď napíšu, se týká mého prožitku z porodu. Hned na začátku musím napsat, že se nemáte čeho bát, a že ym ženský vydržíme úplně všechno... 😉

Náš Kryštůfek se narodil 02.05.06, takže zážitky jsou ještě čerstvé. Ale od začátku.....

Už z neděle na pondělí (tj. 01.05.06) jsem skoro celou noc nespala, protože mě navštívili poslíčci....břicho mě bolelo v nepravidelných intervalech po dvou hodinách, pak hodina klid, a pak to zase na dvě hodiny přišlo...prostě celou noc jsem byla vzhůru, ale nějak jsem cítila, že to ještě nebude ono.... 😲 Ale pro jistotu jsem tu noc vařila manžílkovi na druhej den oběd...polívku, maso a brambory.-....stejně jsem nemohla spát...

Celej den už to bylo takový nijaký...a odpoledne, když jsme šli s Jožíkem (mým manželem pro nezasvěcené) na procházku, tak jsem si odskočila do nemocnice, aby se mi podívali na mimčo....řekli mi, že buď můžu jít domů, že to klidně může přijít za 3 hodiny nebo za 3 dny----prohlásila jsem (a všem to doporučuju), že radši půjdu domů (i když, my to máme do nemocnice 5 minut autem, že 🙂 )...navečeřela jsem se, dala jsem si teplou lázeň, pak jsme s Jožíkem hráli hry,,,,,,a pak přišel večer, já seděla u PC a psala tady na beremese....a v tom na mě přišly první kontrakce.....takže jsem si je začala zapisovat....a byly pravidelný....a hlavně úplně jiný než ty všechny předtím....prostě mě bolelo v podbřišku, jako když to máte dostat, ale ta bolest neustává.....takže jsem se uchýlila do ložnice, kde jsem poklečmo k naší posteli začala vydýchávat...po 20 minutách za mnou přišel Jožík a pochopil situaci, na nic se neptal, chytil mě za ruku a hladil po zádech.....tohle všechno začalo ve 20:45 h a do 23.00 h jsem to vydržela....pak jsem si řekla Jožíkovi o vanu, ale na tu jsem už neměla náladu, takže jsem se osprchovala a naznačila Jožíkovi, že si jedeme pro mimčo, že už to nemůžu vydržet....kontrakce byly po 4 minutách,,....po cestě, která nám od baráku až do pátého patra porodnice trvala 21 min, tak jsem je měla celkem 5 x.....musela jsem se vždycky zastavit a vydýchat....

v porodnici nás přijali s úsměvem, byla tam stejná paní doktorka jako při odpolední kontrole.....takže jsem ležela kvůli křivce asi půl hodiny, což bylo hrozný, když se při kontrakcích nemůžete procházet.....pak přišel na řadu klystýr, což je naprosto pohodová věc, naopak vám pomůže se uvolnit.....(tam jsem teda manžílka nebrala)......potom jsem šla rovnou do sprchy, kde mě mnažílek osprchovával.....postupně jsem si přidávala teplou vodu....a tady, i když masírovaná vodou, tak si tenhle okamžik, kterej pro mě představoval věčnost, pamatuju jako nejhorší z celýho porodu.....ta bolest, tak se nedá popsat....ale celou dobu jsem si říkala- bude hůř, holka, bude hůř.....pak mi dovolily jít na gauč, kde si mě ale jen prohlídly a řekly, že už jsem hodně otevřená a že už to nebude dlouho trvat....což se nádherně poslouchá a dodá vám to spoustu energie...takže jsem šla rovnou na sál...detaily už popisovat nebudu, na stole jsem vystřídala polohy na boku i na zádech, a pak mi doporučily stoupnout si za stůl a tlačila jsem v podřepu....zezadu mě přidržoval Jožík a bylo to super, protože jsem se nádherně uvolnila.... 😉

Nakonec ta finální fáze, kdy jsem tlačila s nohama na koze trvala 20 min a to halvně proto, že mám úzkou pánev....ale tohle už vůbec nebolelo, jen posloucháte, co se děje kolem...protože mně slábly kontrakce, a tak jsem se začala bát o mimčo....jak jsem tlačila, tak vždycky vykouklo kousek hlavičky a zase zalezla....tohle se opakovalo asi pětkrát, byly tam kolem mě už čtyři lidi....+ Jožík a ti všichni se nám snažili pomoc....nakonec mě musely nastřihnout a mimouš byl na světě....tak nám řekly, že je to kluk.....a Jožík běžel za ním, aby viděl, co všechno se děje.....a pak hrdě kráčel po sále, zatímco mě zašívaly....40 minut....a to mi bylo všechno jedno....věděla jsem, že je mimouš v bezpečí a tak jsem zápasila s paní doktorkou, která mě zašívala...sice jsem dostala injekci na umrtvení, ale asi to nepomáhá...mně teda určitě ne....ale nevadí...když mě zašily, tak jsem šla za těma svýma chlapama do tzv. obýváku, kde jsme v klidu pobyli první minuty našeho štěstí....a to bylo opravdu super....ten klid a očuchávání miminka....a pak jsem musela po hodině se osprchovat a šli jsme na pokoj.....a tím skončil náš nejkrásnější den a zážitek, který jsme s Jožíkem zažili....

mějte se hezky a ničeho se těhulky nebojte, každý porod je jiný, ale všechno stojí za ten okamžik, kdy vidíte svoje miminko na světě...a hrdýho tatínka u toho....bez něho by to nebylo ono....a jeden druhýho si vážíme ještě víc..... 😉 a na bolest rychle zapomenete----

dobrou MArkí a Kryštůfek

lena13
31. bře 2008

Omouvam se za roman. 😔

lena13
31. bře 2008

Zapmonela jsem napsat,ze epi mi pichly ve 4 rano

alcatko.j
31. bře 2008

Gabbi, az dnes jsem si precetla tvuj popis porodu a jsem posrana smichy tady 😀 😀 Tohle si maminky nastavajici prectete, pac tady viditte, ze i ten nejhorsi porod muze byt prdel 😀 😀 Gabbi, ses borka, gratuluju k synkovi, je to krasavec a ty ses fakt dobra, ja nemuzu, ja se fakt asi poseru smichy 😀

kocicatko
31. bře 2008

Leni, úžasnej popis porodu, i když pan dr. by zasloužil, co? 😠 😠 😠 . Tak se hlavně raduj ze svého zlatíčka a třeba časem na druhé dostaneš náladu...i když chápu, že tohle pro Tebe muselo být opravdu těžké, ale zase máš být na co pyšná - zvládla jsi to skvěle a máš nádherné mimuško 😉 😉 😉 . Gratuluju Ti 😉

jahodka11
31. bře 2008

leni, tiez sa pripajam ku gratulacii a mozes byt na seba hrda 🙂))

lu777
31. bře 2008

Leni, máš IP 😉

a dr. bych nakopala řádně víš kam!!! 😠 😠 😉

zuzanka1983
31. bře 2008

Ja nechcem na porod ani spomenuť.Natrafila som na takého debila doktora, že lepšie by ma odrodil moj muž.O 22.00 som dostala bolesti každé 4 min volala som kamoške porodnej asistentke a ona nato, že čo robím ešte doma.Ale nemala som velké bolesti tak som povedala, že ešte nejdem, lebo ma každý strašil aby som skoro nešla ,že ked z toho nič nebude že ma budú dlho držať v nemocnici.Ale o 23.00 som nevedela či mám vracať alebo či mám hnačku alebo či idem rodiť/blbá prvorodička/.Ale to som už robila krik:makať rýchlo ideme.Tak sme o 23.20 boli v nemocnici a ja som si myslela, že vyleziem na kozu potlačím a bude to.Ale ono to tak nebolo.Z velkými bolesťami som do 1.00 nejako držala doktor ma prezrel a išiel spať ja som myslela že mu jednu vypálim, že vraj som bola málo otvorená na porod tak si išiel lahnúť.Sestričku som otravovala nech už so mnou niečo robia lebo skolabujem.Mala som naozaj velmi ale velmi velké bolesti.Som povedala že to vydržím ale to bolo dosť.Stále mi z domu telefonovali čo ešte nič a ja som nevládala už ani te.l dvíhať.A takto som držala do 3.00.Chodila som po kolenách ,bola som vyčerpaná z tých bolestí a chcelo sa mi spať.Ruky som mala dokusané akoby mi zuby išli.No to bolo naozaj hrozné.Nakoniec sa teda sestrička obetovala išla mi o 5.00 pre fit loptu.Som jej povedala že ja jej fit loptu serem a nech ide zobudiť toho debila lebo sa budem žalovať.No ale nepomohlo nič až rano o 7.00 prišiel primar všetkým vynadal lebo som nemala sili ani tlačiť na sale lebo som ich pozrádzala ako sa ku mne správali a že ten dežo išiel spať napichli mi infuzku a ešte len o 8.20 sa konečne zdravý krásny narodil Marcelko.A tomu doktorovi spiacemu panákovi dodnes dakujem že mi urobil z vonku jazvu na 12 štichov.takže tak v krátkosti.Sory za chyby .

zuzik03
1. dub 2008

lena13: to je teda drsné, doktor byl teda fakt debil, ale máš zlatého manžela, s těma bramborovýma plackama by mě teda dostal 😀 jsi šikula.

zuzik03
1. dub 2008

zuzanka1983: uff, síla, to jsi rodila někde na ukrajině ? hrozné, ještěže to už máš za sebou 😉

lena13
1. dub 2008

Moc dekuji holky jste zlate 😉

sheherazada
1. dub 2008

Tak vzhledem k tomu, že jsem hltala vaše zážitky, taky jeden přidávám🙂
Těhotenství probíhalo bez problémů, termín jsme měla stanovený na 17. 3. 2008. Neměla jsem žádné poslíčky, prostě nic. Na poslední kontrole ve středu 19. 3. 2008 mě doktorka alespoň trochu potěšila, že už se to trošku pohnulo, tak bych nemusela dlouho přenášet. Ten den mi dělali i váhový odhad miminka a bylo mi řečeno cca 3,7 kila s tím, že je všechno v pořádku. Ve čtvrtek se nedělo nic. Od rána jsem uklízela a k večeru ještě upekla koláč. Cítila sem se fajn. Bylo asi půl sedmé večer, když sem si konečně sedla. A najednou sem začala něco slabounkého cítit v podbřišku a tak nějak se to opakovalo. Pro jistotu sem to začala měřit, ale říkala sem si, že jestli jsou tohle kontrakce, tak to bude naprostá pohoda. Skoro sem je necítila. Byly vesměs pravidelné po 10ti minutách. Žádné prodýchání nebylo potřeba. Pečlivě jsem si je zapisovala. Za chvíli přišel domů manžel a já mu oznámila, že se něco děje, ale že si myslím, že to zase přejde a nic z toho nejspíš nebude. Moje máma chtěla být informovaná kdy pojedeme do porodnice a každý večer mi volala, takže jsem jí oznámila, že teda se mi něco děje. Kontrakce trošku zesílily, ale pořád to šlo. Odsledovala jsem Ordinaci v růžové zahradě ale pak to nějak zesílilo a z Útěku z vězení který dávají něco po 22 hodině už sem toho moc neměla. Začínalo jít do tuhého, ale interval byl stále po cca 10ti minutách. V porodnici nám říkali, že máme vyjet do porodnice když jsou kontrakce po pěti minutách a tak dvě hodiny. Což sem teda neměla, takže jsme setrvávala doma. Kroutila jsem se na křesle a už si neříkala, jaká je to pohoda. Manžel se mě snažil připomenout, že mám prodýchávat, ale bylo to na nic. Ono vlastně celý kurz v porodnici mi byl k ničemu. Nefungovalo nic. Dýchání, pohyb, nic. Seděla jsem v tom křesle, to bylo jediný na co jsem se zmohla. Bylo asi 23 hodin a manžel se pořád ptal jestli pojedeme nebo ne. Já na to, že ještě ne, ale že si myslím, že rodit teda budu. Lehla jsem si do postele, ale moc dlouho jsem tam nevydržela, nakonec sem tam manžela nechala a šla zase trpět do křesla. Nějak nemám ráda, když na mě někdo kouká, když je mi bídně. Pak už sem ztratila pojem o čase, ale poslední kontrakci mám zapsanou ve 2:24, interval cca po 6 minutách. Pak sem šla vzbudit manžela, že chci jet. Zamžoural očima a vypadlo z něj něco jako, ježiš mě je blbě. Tak jsem mu odvětila, že mě taky. Šel se obléknout a udělat si svačinu. Mě oblékání trvalo dost dlouho, protože sem každou chvíli musela přežít kontrakci. V kolik jsme nakonec vyjeli směr Bulovka, to nevím, ale v autě už to bylo fakt hustý. Měla sem pocit, že kontrakce mám nepřetržitě jednu za druhou. V půl čtvrté ráno jsme projížděli bránou Bulovky. Zastavili jsme u spodního vchodu, a když jsme se k němu dobelhala, zjistili jsem, že musíme v noci k hornímu. Takže zpátky do auta a jelo se. Když jsem zazvonila na porodní sál, ani se mě neptali jak často jsou kontrakce, já tam vpadla, už ve dveřích sem hlásila, že bych chtěla něco proti bolesti a zapadla jsem do křesla. Manžela mezitím vyhodili za dveře ať si počká než mě vyšetří a tak. A to jsem chtěla původně přirozený porod. Teď bych brala cokoli co by mě na chvíli umrtvilo. No, nedali mi nic, nejdřív že monitor. Tak sem zaúpěla, že nemůžu ležet na zádech, tak prý na boku. To bylo taky utrpení, ale trvalo to děsně krátce. Mezi tím mi praskla voda, doběhla doktorka, vyšetřila mě (to si vůbec nepamatuji) a hlásila, že hlavička je nevím kde a že možná ani nedojdu na sál. Pomohli mi vstát, málem sem tam upadla a už zase volali na manžela, že jako honem, že rodíme. Tak chudák vzal zase tašky a letěl dovnitř na sál. Mě bolelo snad úplně všechno, ale ten pověstný pocit na tlačení jsem prostě neměla. Takže když už jsem byla na porodním sále a dostala jsem pokyn k tlačení, nějak sem nevěděla jak, navíc to dost bolelo, tak sem asi první pokus odflákla, nebo nevím. Doktorka mi říkala, že tlačit musím sama, že to za mě nikdo neudělá. V duchu sem si říkala, jako že tlačím, tak nevím co eště chtěj. Přišla druhá kontrakce, tak sem se do toho opřela trošku víc a to jsme měla pocit, že se mi spodek rozskočí a najednou bylo to nejhorší pryč a hlavička venku. Tělíčko šlo tak nějak samo, to už byla pohoda. V tuhle chvíli mě miminko nezajímalo, byla sem ráda, že to mám za sebou. Manžel se na ní taky radši moc nedíval, prý aby sebou nesekl Byla taková fialová Pak s ní šel na ošetření a za chvilku se vrátil s mimčem v náručí, to už byla růžová. Narodila se 21. 3. 2008 v 3: 49 minut. Neměla jsem nástřih, ale trošku jsem se natrhla, pár vnitřních stehů, to mi umrtvili a vůbec jsme to necítila a pak tři stehy zvenku a to se prý umrtvit nedá, takže to jsme cítila, ale dalo se to, jen to trošku štípalo. Pak nás tam nechali. Za nějakou dobu odnesly mimčo a přinesly mísu, že se jako musím vyčurat. No já od sedmi večer nepila, takže sem hned hlásila, že se mi nechce a že to asi teda nepůjde. Prý že musím, nebo mě vycévkují. Takže jsme dostala mísu, na tom lehátku mě na ní posadili, seděla jsem tam jak turek od okurek a samozřejmě nic, takže cévkování jsme neunikla, ale nic hrozného to nebylo. Ptala jsem se proč jako třeba dvě hodiny nepočkají, že by se mi třeba začalo chtít. Prý se tím zjistí jestli není poškozený močový měchýř od porodu. Pak manžel odešel a mě převezli na pokoj. Docela mě bolela záda a zadek, jak sem dlouho ležela, ale unavená jsme nebyla vůbec. Tam mě nechali zase na zádech a odešli. Cca dvě hodiny jsem tam ležela, jelikož spolubydlící mi řekli, že mám takhle zůstat než přijde sestra a půjde se mnou do sprchy. Nakonec sem na ní zvonila, já už prostě ležet nemohla. Takže když to shrnu, mále jsme rodila v autě, protože od průjezdu bránou porodnice byla malá za dvacet minut na světě. A tlak hlavičky na spodek jsem asi cítila už doma, akorát sem si říkala, že nechápu co to sakra je, když mi ještě nepraskla voda. Hlenová zátka mi odcházela od rána 20. 3. 2008. Za tři dny nás pustily z porodnice domů, plně kojíme, akorát jsem fest nevyspalá

tomickoval
1. dub 2008

sheherazada, jsi šikula, tak dlouho bolesti po tak krátkých dobách bych asi nedala, jsi šikula 😉

dzej
1. dub 2008

sheherazada super porod, gratuluji a přejí zdravíčko vám všem 😉

lenkabu
1. dub 2008

shehe: krásný, tak tak jsi to stihla 😀

danca27
1. dub 2008

shehi tak jsi to zvádla a takhle super jéé to bych chtěla🙂 😉 a ještě vlastně bez EPI vid...?.... 😲 hlavně hodně zdravíčka tobě i princezně....

petruna
3. dub 2008

asi to tu budu mít nejdelší 😅 , páč neumím být stručná, tak se omlouvám.

14.3. ve tři ráno mě vzbudili kontrakce, které jsem do té doby neznala. To, co jsem dřív vnímala jako kontrakci byli opravdu asi jen poslíčci, protože tohle bylo fakt jiný. Nebylo to nic hroznýho, ale už to konečně J byla trochu bolest. Jak jsem předpokládala, bylo to jako bolest při menstruaci s tou výhodou, že mezi bolestí mi nebylo naprosto nic. Začala jsem měřit intervaly a konečně jsem zaznamenala nějakou pravidelnost. O té před tím vůbec nemohla být řeč.
Kontrakce byly přesně po 10 minutách, ale pořád to nebylo nic, kvůli čemu bych budila Františka.
Už jsem potom neusnula a měřila dál. Kolem 5:15 se intervaly mezi kontrakcema zkrátily na 5 min. tedy čas, kdy by se člověk měl tak trochu chystat do porodnice. Ještě jsem chvíli počkala a pak vzbudila Františka. Chtěla jsem, aby se trochu vyspal, pokud už to je opravdu ONO.
Řikal, že jsem ho měla klidně vzbudit, ale mě ty bolesti nepřišly jako něco, co by bylo potřeba kdovíjak rozdýchávat apod. Prostě se to dalo krásně zvládnout. Byly to jen takové chvilkové křeče v břiše a když odezněly, bylo mi úplně dobře.
Nasnídali jsme se a přemýšleli, jestli jet do porodnice hned nebo čekat do poradny, kam jsem byla objednaná na 10:25 hod. Nakonec jsme se rozhodli jet, přecijen nám na kurzu řikali, že kontrakce po 5 min. už je opravdu důvod jet a z vyprávění jsem znala příběhy matek, co málem rodily doma, protože odjezd do porodnice pořád odkládaly, až to bude opravdu bolet. Taky mě to kdovíjak nebolelo, ale řekli jsme si, že tam stejně máme jet dopoledne do poradny, tak že tam hold budeme kdyžtak o něco dřív.
Na Bulovku jsme přijeli kolem 8:30. Pořád jsem si měřila intervaly mezi kontrakcema, protože jsem se bála, že v momentě, kdy dorazíme do porodnice , tak veškerý příznaky blížícího se porodu zmizí J
Na sestry jsme zazvonili v 8:45. Po sdělení, že mám kontrakce po 5 min. a že teda asi budu rodit, ale nevim to jistě, jsem si vyslechla, že kdybych rodila, tak vypadám jinak, ale na to jsem byla připravená….Na tyhle super odhady sester. Buď na porod nevypadáte a rozrodíte se a nebo vypadáte a pak ještě 5 dní přenášíte….J
Natočili mi vstupní monitor a František mezitím čekal v čekárně před vchodem do porodnice.
Na monitoru jsem se mezi kontrakcema tvářila jako by se nic nedělo, takže jsem asi působila dojmem, že jdu zase jen na kontrolní monitor. Prostě, když se člověk nesvíjí a neskuhrá, tak ho asi nikdo nebude považovat za rodičku. Ale bylo mi to jedno.
Po monitoru jsem šla na vyšetření. Vyšetřovala mě nějaká mladá doktorka a asistoval u toho MUDr. Vojtěch. Koukla do mě a že prý jsem otevřená na 4 cm, což Vojtěch okomentoval tím : tak to dneska porodíme J
Dělali mi i ultrazvuk, ale takovej, kterej dokáže odhadnout váhu mimča jen do 4 kil, což nebyl náš případ. Čekala jsem, že bude mít Tonda přes 4 kila, ale ta nejistota, kolik to teda nakonec bude a jestli půjde porodit přirozeně, byla docela nepříjemná.
Pak mi přinesli erární košili a župan a já šla říct Františkovi, že si mě tam teda nechávaj a že budeme rodit J
Vzali mě na přípravnu a František mezitím přeparkoval auto.
Na přípravně jsem byla cca od 9:45, sestřička mi chodila měřit tlak, ozvy Tondy a měla jsem volnost, jestli chci být na míči nebo ve sprše apod…Kontrakce byli pořád jen jako silnější menstruační bolesti, takže jsem ani neměla potřebu nějakých úlevových poloh nebo být pořád ve sprše apod.
Mezi kontrakcema jsem psala sms a vtipkovala s Františkem. Celý mi to přišlo jako náramná legrace, než že bych se bála nebo tak. Je teda fakt, že mě trochu vyděsil řev nějaké rodičky, který se ze sálů nesl až k nám a díky ní jsem nejspíš měla i jednou vysoký tlak J, ale pořád mi to přišlo dost absurdní, že jako už budu fakt rodit a v podstatě mi nic není. Jako kontrakce byli bolestivý, ale podle mě to nestálo za řeč, i když už byly po 3 minutách.
Pak přišla sestřička, že mi dá klystýr. Pořád jsem měla v hlavě porodní zážitky kamarádek a všechny se shodly na tom, že klystýr jim hrozně ulevil od těch bolestí, takže mi přišlo, že mi ho dávají brzo, protože jsem fakt měla pocit, že zatím nepotřebuju žádnou úlevu.
Klystýr jsem přežila v pohodě, vůbec mi to nevadilo a stačilo si dojít na WC jen jednou.
Před 11:00 hod. mě přesunuli na pokoj před porodními sály, kde jsem zase mezi kontrakcema vtipkovala s Františkem a čekala, co se bude dít. Tam už za náma chodil doktor Vojtěch.
Ptal se mě, jestli budu chtít epidurál, což jsem odmítla.
Vyšetřil mě a že prý se krásně otvírám a že už bychom EPI stejně nestihli, i kdybych chtěla.. Už jsem byla na 6-7 cm. A pořád jsem byla v pohodě. Kontrakce byli sice častější a bolestivější, ale mezi nima fakt naprostá pohodička.
Pak mi dr. Vojtěch přišel prasknout vodu. Překvapilo mě, jak je horká a že jí je strašně moc.
Kontrakce pak začaly být bolestivější, ale pořád se to dalo.
Pan doktor byl hrozně milej, pořád mě chválil, jak jsem šikovná atd a vždycky mi hlásil, jak daleko už jsme , jako : už máte polovinu za sebou, teď jdeme do finiše apod…J
Před polednem pak přesun na porodní sál. Zase jsem měla pocit, že je na samotný porod nějak brzy, když to ještě pořád nebolí tak, jak pořád všichni vypráví a píšou….J
Na sále mě daly na monitor a tam už začaly opravdové bolesti. Na monitoru jsem ležela na boku a měla roztažený nohy, takže nic moc příjemná poloha, ale na zádech to bylo ještě horší kvůli bolesti v kostrči.
V momentě, kdy mi začaly kontrakce s pocitem na tlačení a ještě jsem nesměla tlačit (nebyla jsem snad úplně otevřená nebo co) „konečně“ přišlo opravdové utrpení J, kontrakce jsem prodýchávala „psím dýcháním“. Docela mi to šlo, ale bylo to fakt hrozný, myslela jsem, že se udejchám a byla jsem hrozně spocená. Drtila jsem Františkovi ruku a hodně mi pomáhalo, že koukal na monitor a hlásil mi, když kontrakce odeznívala. Kdyby mi hlásil, její začátek, tak bych ho asi zabila J Přišlo mi, že tahle fáze porodu trvala asi hodinu, ale prý to bylo jen 10 minut. No ale když si vezmu jak bylo těžký tu kontrakci prodýchat, abych netlačila (pořád jsem měla v hlavě varování doktorů na kurzu, že když se nesmí ještě tlačit a mamina tlačí, že se tam dítě může nějak blbě šprajcnout) a těch kontrakcí bylo cca 10, tak to na slušné trápení docela stačilo. Vedle mě šíleným způsobem řvala další rodička a trochu mě to nervovalo. Bylo mi jí hrozně líto. Manžel jí přiběhl , až na tlačení (dřív to nestihl) a ona dost těžko zvládala, že tam je sama. Pořád volala, ať jí tam dr. nenechávají samotnou. Doktoři i sestřičky u nás totiž nebyli pořád. Rodily jsme v tu chvíli tři a oni mezi námi pobíhaly. Nedovedu si představit, že bych tam byla bez Františka. I takhle už jsme začínali být oba nervózní, když se nám zdálo, že u nás dlouho nikdo nebyl.
Každej příchod doktorky ( rodila mě MUDr. Sýkorová za asistence MUDr. Vojtěcha ) mi dával pocit úlevy, že se to někam pohne a pocit bezpečí, že jsem já i Toník pod kontrolou.
No každopádně pak konečně přišel okamžik, kdy se na mě dr. přišla podívat a řekla mi, že už si můžu při kontrakcích přitlačovat. Skoro jsem jí to nevěřila, jak jsem byla vystresovaná nařízením sestry, že rozhodně nesmím tlačit. Moc mi to nešlo, jak jsem byla zvyklá to tlačení s vypětím sil ovládat, ale když už se mi to povedlo, tak ta kontrakce opravdu bolela míň. Taky už jsem se nemusela vyčerpávat tím šíleným psím dýcháním, který muselo být slyšet do všech ostatních sálů J
No a pak přišel samotný porod.
Nechápu, jak někdo může řikat, že tlačení bylo to nejmenší ve srovnání s kontrakcema….Pro mě bylo teda tlačení dost děsný. Opět mi přišlo, že jsem tlačila děsně dlouho, ale prý to bylo snad jen 5 min.
Nechtěla jsem Františkovi věřit, když mi tvrdil, že to šlo tak rychle.
Tlačení mi moc nešlo a to jsem měla krásně zmáknutou teorii. Pořád jsem měla v hlavě, že je Tonda moc velkej a bála jsem se do toho dát všechny svoje síly, aby mě neroztrhal od hlavy až k patě J
Doktoři mi ale krásně radili a pomáhali, takže jsem ho po pár neúspěšných pokusech nakonec přecijen vytlačila. Tlačila jsem prý do obličeje a né do zadku apod. J Museli mi udělat nástřih a i tak jsem se ještě pěkně natrhla. Byl to prostě macek, což byla první věta Františka, když ho vytáhli. Tohle všechno mám ale v mlze, nevim jestli ze šoku nebo jestli se mi nějak v očích neposunuly kontaktní čočky J, ale moc detailů si z těch posledních minut nepamatuju. Jen si vybavuju, že to byla hrozná úleva, když Tonda vylezl a že jsem se pak šíleně klepala, což je prý normální. Nějak jsem ani nestihla vnímat, jestli někdo hlásil, že už vidí hlavičku (jak jsem zvyklá z filmů J ) nebo to, že mi ho nepoložili na břicho a taky jsem vůbec nezaznamenala že by nabídli Františkovi přestřihnout šňůru (což by stejně nechtěl). Tohle všechno mi pak musel František vyprávět.
Prostě vše bylo v takový podivný mlze, jakoby se mi to jen zdálo. Ani si Tondu nedokážu nějak vybavit, když mi ho krátce po porodu ukázali před tím, než ho odnesli k pediatričce na poporodní vyšetření, u kterého byl i František. Já jsem se vydejchávala, klepala a tak nějak mi nedocházelo, co se kolem mě děje. Doktoři mě začali ošetřovat a šít. To trvalo cca 45 min., páč jsem byla natržená fakt hodně. Do toho už přišel František s Toníkem zabaleným do zavinovačky a sedl si na židli vedle mojí hlavy.
Koukala jsem na ně jako na svatej obrázek a do toho zatínala zuby při šití. I když mi to několikrát opíchali, stejně jsem to docela dost cejtila a vystřelovala mi u toho noha. J
Byla jsem překvapená, že Toník není ani moc fialovej ani moc zmačkanej, jak jsem zvyklá z dokumentů, ale že je hezký vyžehlený miminko. Fakt jsem nečekala, že bude tak hezkej J
Pořád jsem sebe a Františka připravovala na to, že někdy ty děti po porodu vypadají postiženě, jak mají protáhlou lebku apod….ale nic z toho jsem na Tondovi nepozorovala.
Když mě konečně došili, přišla sestřička a dala mi Tondu poprvé přisát. Byla jsem trochu nemotorná, jak jsem byla v pololeže, ale nakonec se Tonda hezky přisál.
No a pak už mi ho odvezli na novorozenecký oddělení a mě na pokoj.
Když to tak nějak shrnu, tak jsem měla úplně super porod. Rychle to odsejpalo a ač to bude znít divně, opravdu bolestivých bylo jen posledních 20min. + šití.
Fakt mám na co vzpomínat a klidně bych rodila znova. Daleko náročnější než celej porod mi teda přišlo těhotenství J

petruna
3. dub 2008

Takovýý to J má být jako smajlík. Nějak se to sem nezkopírovala tak, jak jsem to měla ve wordu 🙂

petruna
3. dub 2008

Jo a Toník měl 4280 g a 54 cm, když ho dr. poprvé viděli, prohlásili, že si Rybářovi (naše příjmení) ulovili pěkného sumečka 😀

kristi
3. dub 2008

si to jdu precist, ale abych si uvarila kafe...... 😵

kristi
3. dub 2008

jeste ti tam chybi v kolik se narodil 🙂

petruna
3. dub 2008

Jo, Toník se narodil ve 12:15 hod. 😉

kristi
3. dub 2008

no,tak to je super...moc a moc gratuluju, zvladli jste to skvele 😵

martinka79
3. dub 2008

petrun gratuluji super popis.úUžásné. 🙂
Já zase nějak nevnímala to tlačení abolesti. pouze první dobu pordní bolesti křížové asi od toho jména ´,ale jinak pohodička i po porodu. Ovšem mi byli malinkatí. A dnes mi začínají bolesti též křížové, ale není to nic co nezvldnu vidím to tak za několik dnů.

kristi
3. dub 2008

ja to mela stejne jak Martinka, krizovy bolesti, o tlaceni jsem nevedela...spis mi to v te chvili neprislo.

Toník byl ovsem macek, teda....

martinka79
3. dub 2008

no to byl. já měla dceru 2950g a malý asi bude stejné váhy zhruba má 3kg. 😉 snad to bude stejné jako poprvé se na to i těším. 😀

petruna
3. dub 2008

kristi : dík, obdivuju, že jsi ten román zvládla dočíst 😀 Sepisovala jsem to pro kamarádky, co chtěj vědět detaily a nechtělo se mi to zkracovat pro Koníka.

kristi
3. dub 2008

Marti, mala mela 2940, tak akorat.... 🙂 🙂

Petruno, v pohode, takovy krasny porody se ctou jedna basen 😵

paolin
3. dub 2008

petrun, moc hezky se to cte 🙂
taky se hlasim ke krizovym bolestem a tlaceni v poho. jen ty krizovy...to jsem myslela, ze polezu po zdi.

petruna
3. dub 2008

Slyšela jsem, že křížový bolesti jsou pěknej humus a že tím pádem to tlačení už je vegáč 🙂

martinka79
3. dub 2008

Přesně toto je porod který by si měla přečíst každá rodička, žadné strašení a hrůzy.... Krása.

kristi tak to jsme měli podobné váhy ty jdou asi samy.

Těhotenský newsletter

Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu

Zjisti víc o svém těhotenství: Těhotenství týden po týdnu. Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.


Modrý koník ti poradí v každém trimestru.
Zjisti víc o prvním trimestru.
Zjisti víc o druhém trimestru.
Zjisti víc o třetím trimestru.
Jak se zjišťuje pohlaví dítěte?.
Důležitá jsou různá vyšetření v těhotenství.
Určitě tě nemine 3D ultrazvuk.
Nebo také screening v 1. trimestru.
Někdy se může objevit i streptokok v těhotenství.
Závažná pak je preeklampsie.

Nenašla jsi odpověď na svou otázku?Zeptej se ve fóru