Manžel kategoricky odmítá být u porodu, máte zkušenost?

Ja bych ho asi nenutila, i kdyz by me to strasne mrzelo. Ale asi by to hodne zmenilo muj pohled na nej... A ze by ses mu pak zhnusila? To jako mysli vazne? Copak je clovek porad krasny? V zivote se muze stat cokoliv a porod zrovna je ten nejhezci zazitek. Asi bych mela obavy, jestli se na nej pak muzu spolehnout...co kdyby se treba nedej boze neco stalo?

Já mu naprosto rozumím, také bych tam nejradši nebyla 🙂
Ne, vážně. Proč ho nutit a zbytečně ho stresovat. Máš možnost využít dulu nebo se domluvit s rodinou.

Nucení partnera k něčemu - k čemukoliv - je cesta do pekla. Je to dospělý muž. Má svůj rozum, svoje názory a svůj pohled na svou přítomnost u porodu. Nikomu, ale fakt vůbec nikomu nepřísluší, aby ho nutil, přesvědčoval, vyčítal, manipuloval směrem, aby k porodu šel. Můžeš mu říct, jak si to představuješ, že by ti to bylo příjemné, něco mu o tom říct, ukázat, aby se měl podle čeho rozhodovat, ale to rozhodnutí - to je jen na něm. Měla bys z toho dobrý pocit, kdybys ho "donutila" a věděla, že tam není ze svého přesvědčení , ale proto, aby se ti zavděčil a trpí? To asi ne. Važ si ho proto, že má svoji halvu, svůj názor, že ví, co chce a nenechá s sebou orat.

@gwennie ale pro něj je to taky zásadní, akorát v jiném pohledu. Onu mu na tobě záleží, záleží mu na tom, aby k tobě měl stejný vztah jako před porodem, a to stojí za zamyšlení 🙂 já konkrétně z toho "zhnuseni se" měla hodně strach a zase jsem se manžela pořád ptala, jestli si je opravdu jistý, že tam chce být 😅
Na okolí se vyprdni, nebo to nějak otoč, manžel si není jistý a tak ho tam radši nechci 🙂

Můj chlap celkově nemusí nemocnice, takže jsem se ho zeptala pouze jednou, zda k porodu chce a ani mě nepřekvapilo, že rezolutně odmítnul. Rozhodně bych ho do ničeho nenutila, opravdu to pro někoho není. Rodila jsem dvakrát a to úplně sama a neměnila bych. Ještě bych se musela starat o něj. 🙂 Švagrová také manžela u porodu neměla a nevadilo jí to. Pokud si to sám ten Tvůj nerozmyslí, tak bych ho k ničemu nenutila. Ještě jsem si vzpomněla na známého, který u prvního porodu byl a k druhému nechtěl, takže né každý chlap to má jako nejlepší zážitek.

Je otázka, jak moc na jeho přítomnosti u porodu záleží tobě samotné. Pokud si nedovedeš představit, že by tam nebyl nebo že bys tam vzala někoho jiného (např. z rodiny nebo kamarádku), pak je to dost zásadní problém a měl by si uvedomit, jak je jeho podpora pro tebe důležitá. Nevíš, do čeho jdeš, takže mít u sebe někoho blízkýho ti může zásadně pomoct. Nebo naopak - myslíš si že to zvládneš sama a s jeho přístupem by tam byl jen na obtíž a váš vztah to nijak neovlivní? Pak ho nech být. Každopádně nutit kohokoli do čehokoli se může velice rychle obrátit proti tobě.

@gwennie Ahoj, nečetla jsem ještě názory holek, jen tvůj dotaz 🙂 My jsme s manželem před prvním porodem měli plán takový: Manžel se mnou bude celou první dobu porodní, abych nebyla prostě sama a jakmile přijde sestra/doktor, že se jde na tlačení, tak prostě odejde a přijde až bude malej na světě.. Sama jsem to tak chtěla a manžel souhlasil, nehrnul se být u tlačení.. A realita??? Do porodnice mě vezla tchýně, protože manžel byl zrovna na jedno dopoledne mimo domov a na mě přišly pravidelný bolesti zrovna půl hodiny po tom co odjel 😅 Niicméně mě tam odvezla tchýně, na "hekárně" jsem byla cca čtyři hodiny sama, manžel přijel asi kolem jedné odpoledne, zrovna když mě začaly ty nejbrutálnější bolesti, začal mě vykládat co dopoledne dělal, jak nakládali vlak materiálem, ani nevím co jsem mu řekla, ale něco ve smyslu ať je ticho, že mě vadí co mě vykládá a že potřebuju ticho, pak přišla sestra, že se jde na tlačení, manžel tam ze začátku ještě byl, pak se nám zkomplikovala ta druhá doba porodní a manžel musel pryč, samozřejmě jak byl u mě u hlavy, tak musel odejít cestou kolem noh a viděl vše v přímém přenosu 😝 (to co jsem opravdu nechtěla). Po tom co se malej narodil a manžel přišel, tak jen hleděl jak byli všichni doktoři a celá místnost zacákaná od krve jak na nějakých jatkách 😉 Shrnutí: Bez manžela bych se tam opravdu obešla - v těch největších bolestech mě opravdu rušil a pak nemusel vidět až tak úplně všechno 😅 I když na druhou stranu potom všem vykládal, jak jsem statečná, jak jsem ten porod zvládala a on že by to nedal, že to bylo hrozný 😅 😅 😅 a doma mě potom opečovával jak malovaný vejce (škoda, že mu to nevydrželo 😀 😀 😀 😀 😀 )

@gwennie já teda nevím, mě skoro připadá sobecké to, co děláš ty. Chápu, že tam nechceš být sama. Taky jsem nechtěla, ale domluvila jsem si to i s kamarádkou. Přítel pořád nebyl rozhodnutý, k ničemu jsem ho nenutila, nechtěla jsem, aby se šprajcnul. Nakonec se sešli na chodbě 😀 Honza u prvního porodu byl, protože se nechal umluvit od kamaráda. Ale nebylo to dobře, skoro se z toho nervově sesypal. Ne z pohledu na porod, ale z toho, že mi nedokázal pomoct, nemohl mi ulevit. Připadal si tam zbytečný a navíc a musel být u mé bolesti. Teda z mého pohledu nemusel, já jeho přítomnost vůbec nevnímala. Ale on by si připadal jako sobec. Takže má zážitek do konce života. Ale kdybych věděla, co to s ním udělá, řekla bych sestrám, at ho tam vůbec nepouštějí.
Každý chlap to neustojí. Nechtěj, aby tě pak za to nenáviděl.

@gwennie Joooo, to znam. Presne tak to bylo u nas. Akorat, ze me to teda vubec nevadilo. Vis co, znam ho natolik dobre, ze vim, ze by to skutecne nedal. Jediny, na co pristoupil bylo, ze bude se mnou v prvni dobe porodni. Omdlel, kdyz mne pichali epidural 😀 . Na druhou dobu odesel za dvere. Musim teda rict, ze mne tam vubec nechybel. Za 5 minut bylo po vsem a kdyz si to tak zpetne promitnu, tak nejak vubec nevim v cem by mne tam mel byt napomocny. 😀 Tak se domluvte takhle a pak at si sam rozhodne, jestli pujde ven nebo zustane.

Já jsem opravdu zasloužilá matka a mám srovnání,kdy otec u porodu nebyl a také byl.ROZHODNĚ bych rodit už nikdy nešla sama! Je pravda,že ve fázi samotného porodu maminka nevnímá přítomnost blízké osoby,nicméně těsně před a těsně po porodu byl manžel pro mě pocit jistoty,nával absolutního štěstí,o které jsem se chtěla podělit s osobou mně nejbližší-když nepočítám starší děti.Rozhodně bych na Tvém místě se mu svěřila se svými pocity.Když nic jiného,určitě nad tím zapřemýšlí z Tvého úhlu pohledu.Můj první manžel nebyl u porodu ani jednoho ze dvou našich dětí.manžel druhý byl u obou.Poslední porod jsem měla docela těžký,dcera vážila 5 kg,bez jakékoliv pomoci či nástřihu jsem poprvé v životě u porodu hysterčila.A zvládla jsem to hlavně díky manželovi,za což jsem mu moc vděčná.Další dítě už pro mě v tomto životě nehrozí 😝 a sám manžel řekl,že to bylo tentokrát drsný.Kdyby bylo nějaký příště,už by asi k porodu nešel.Já bych ho nenutila,ale určitě bych si vzala k sobě nějakou jinou mně blízkou osobu.Času máš ještě spoustu a uvidíš,osud to vždycky nějak udělá.Člověk kolikrát nad něčím přemýšlí,trápí se a nakonec vše dopadne tak,jak by nečekal v dobrém slova smyslu. 😉 Hlavně ať je miminko zdravé a krásně se vám spolu potom žije jako rodince,to je přece nejdůležitější! 😉

@gwennie ahoj, můj Michal u toho taky být nechce 🙂 - a už ted hysterčí co když bude zrovna v práci a co budeme dělat a jak to tam nezvládne - budu muset ještě zlanařit rodicče aby dorazili do čekárny a uklidnili mi ho tam 😀 . Někdo na to holt není no..... ani nevím jestli semnou bude v první době porodní.... jo mám strach, že tam budu sama a na druhou stranu budu mít dost práce se sebou, než se ještě starat o jeho pocity a strachy, i když ho předem lituju 😀

@gwennie Mě ty řeči o zhnusení se, přijdou jako slabošská výmluva, nemůžu si pomoct... ☹, můj manžel byl se mnou celou dobu, na klystýr jsem ho vyhodila na pár minut na chodbu, při kontrakcích seděl vedle mě (byla jsem na balonu) a povídali jsme si a pak mi stál u hlavy, držel mě za ruku. Krev ani moc neviděl, nemusí se ti celou dobu koukat "tam" a hlavně nechci tě ted strašit, ale moc se radši nezajímej o to, jak se k rodičkám chová personál, když jsou s manželem a když jsou samy... ☹. No, sama vím, že bych bez manžela u porodu zpanikařila a porod by se pokazil, takže prostě bez něj ne.

tak podle me by tm mel být už z toho duvodu že on jedinej vidí vše z čistou hlavou protože to co ty nebudeš vnímat by on aspon v připade komplikací mohl zachránit,mel by tam byt když ne kvuli tobe tak kvuli diteti,jinak to zhnusení je blbost,po poordu si teprve chlap uvedomí jak to je těžké a dívá se na svou ženu jinak,co se tyče personalu tak k samotny rodičce se kolikrát chovají jak prasata,zatim co je tam manžel tak samy tutu nunu

Neřeš to, chlap u porodu není nic přirozeného.....jasně, udělali jste ho společně a tak dál....to všechno je pravda, ale myslím, že je to teď spíš módní záležitost....jak už píšou holky přede mnou, určitě bych ho nenutila, vem si kamarádku, někoho jiného z rodiny nebo dulu. Pokud ti na tom extrémně záleží, domluv se s ním, že tam bude na první dobu porodní-aby ti ukrátil chvíli. 🙂

Asi takhle - ja vedela,ze ho tam nechci,on vedel,ze tam nechce... Do prvni navstevy nemocnice,kdy sme jeli RZ v 1.tm s krvacenim a videla sem meho muze brecet... Ale i tak pro me ta jeho pritomnost byla takovou podporou,ze sem zacala zvazovat,ze by nakonec byl u porodu se mnou...Nechtela jsem ho nutit,jen jsem mu rekla,ze je mi oporou a ze mam strach a s nim bych se tolik neznameho nebala. V tu chvili mi odpovedel,ze takhle na to nekoukal a ze je rad,ze v nej mam takovouduveru a ze by se venku asi stejne zblaznil,co se s nami deje. Zacal mluvit v pluralu (jako napr. V kolikatem JSME tydnu?) a kdybych musela na sc,tak je pripraveny pry i na to,ze by tam sel taky,kdyz ho pusti,aby byl aspon jako prvni s nasim synem... Nevim,jak to dopadne nakonec,treba zacnu rodit kdyz nebude doma,nebo tak,ale vim,ze v nem mam oporu a ze jsem si vybrala dobreho chlapa! To o 'zhnuseni' ten muj nikdy ani nenaznacil a je to pro me projev slabosstvi a sobectvi! Kdyby mi rekl muj manzel to,co pisete,nedokazala bych k nemu mit uz duveru a prestala bych si ho vazit... Vy byste nemela nutit,ale zase na nem by melo byt,aby rekl - vis,nechci tam jit,mam z toho strach ze to nezvladnu,ale pokud bys me potrebovala,sem tu pro tebe...

@gwennie ahoj,nenuť ho a vezmi si k porodu kamarádku, mamku,kohokoli.... My to měli stejný, až na to,že já ho tam taky nechtěla a po porodu jsem ráda,že tam nebyl. Myslím si,že porod neni nic pro chlapy, že má ženská před chlapem vypadat dobře a ne se kroutit v křečích,zpocená, zakrvácená....toť můj názor. Manžel u porodu být nechtěl a vím,že kdybych ho donutila,zhnusila bych se mu....a ani bych se tomu až tak moc nedivila,chlapi jsou jiní. Naopak bych nechtěla mít doma chlapa, kterej by za každou cenu chtěl být u porodu. Na poslední chvíli jsem poslala zprávu kamarádce a ta ve 4:15 ochotně přiběhla🙂 Zážitek z toho máme obě a musím říct,že moc pěknej a máme teď k sobě blíž a Ivanka si z ní udělala takovou kmotru🙂

@gwennie V prvé řadě bych v sobě určitě před mužem nedusila své pocity. Mrzí Tě to? Řekni mu, že je Ti to líto, že by jsi ho tam ráda měla. A proč. Na druhou stranu ale netlač. Nech to na něm. Můj muž taky nechtěl být u porodu, nakonec jsme se domluvili tak, že bude na první dobu, pak odejde a pak zase přijde. Všichni říkali, že když už tam bude, že neodejde. Ale odešel. V ten moment mi to bylo jedno. Přišel, až když jsem měla syna na břiše ještě se šňůrou. Když jsem viděla, jak byl vyřízenej a ze všeho paf, byla jsem ráda, že šel pryč, i když mě trochu mrzelo, že o ten zážitek přišel. Ale tak jsem to vnímala já, on i pak říkal, že rozhodně nelituje, že šel pryč......A ano, svým způsobem je to moderní záležitost. Když jsme se na toto téma bavili v občance na gymplu před 11ti lety (bylo nám 18-20, takže už ne vyloženě děcka), tak jsme všechny říkaly, že muže u porodu nechceme Že bysme ale chtěly, aby byl na chodbě - už to byl oproti předchozí době "modernější" postoj. A jak se to za pár let úplně změnilo.

@ratatooy Záleží na povaze, ale rozhodně to chlap nemusí vidět s čistou hlavou. Protože u nás jsme to byla spíš já, kdo byl méně mimo🙂

@gwennie proboha nenutit. to není pro každého. Můj u prvního porodu byl, a u druhého mi rád zaplatil dulu. Taky automaticky počítal s tím, že u porodu bude a krutě se nám to vymstilo. Nakonec to dula nestihla a on byl i u druhého, ale jen proto, že to bylo hodně rychlé, nestihl se vzpamatovat, rodila jsem krásně, už věděl co a jak a nikdo po něm nic nechtěl. Přinutit chlapa aby šel k porodu, i když ti jasně řekne že se na to necítí je největší blbost kterou můžeš udělat. Dneska je to móda nebo co, ale ne každý chlap to snese, nakonec ještě budeš mít nervy, jak to zvládne a myslet na něj, místo na sebe a na mimčo..nedejbože aby vám tam omdlel..nebo aby měl opravdu nějaké následky. chceš to riskovat? Buď ráda, že ti narovinu řekl jak to vnímá. Jestli nechceš být sama, doporučuju dulu. Muž tě může přivést, a pak jít ven, a přijít až s emimi narodí a být s váma ty dvě hodiny po narození. Pro chlapa je to zátěžová situace a kolikrát nadělá víc škody než užitku.

@orchidis Ty řeči o zhnusení nejsou výmluva. Ono to tak fakt může být. Akorát Ty se to pak nedozvíš, protože Tobě to určitě neřekne. Přede mnou se takto kluci jednou prořekli, když se bavili mezi sebou. A pak jsem poslouchala, že to hlavně nesmím říct jeho manželce (děti už byly starší, žádná čerstvá záležitost).

@jancip no jasny zaleží na tom,ja znam dost případů kdy žena byla uplne mimo a ani nevědela třeba že díte tahaly zvonem,kleštěma,nebo třeba na posledni chvily řekly dojdete si na sal bude cisař a s kym by šla kdyby tam nebyl chlap protože to bylo o nekolik pater niž

Já bych asi nenutila. Manžel u porodu byl, ale na závěr chtěl odejít. Pak odejít musel, protože došlo k císaři. Ale na tu "krvavou" část nechtěl být a já to chápu.

@jancip to si myslim že muže chlap říct i když u porodu není že ji má vyklachtanou 😀 😀 😀 😀 😀

@jancip
@orchidis není to výmluva, jen se o tom nemluví. Ale kliničtí psychologové (např. Michaela Mrowetz) o tom ví své..a stačí se podívat na pár diskuzí na serverech pro maminky (už se občas objeví i nějaký článek na netu nebo v časopisech pro těhotné - účast muže u porodu už se konečně přestala tak adorovat a klade se větší důraz na dobrovolnost a připravenost)..Pro chlapy je to ale tak intimní záležitost, že to ani vlastní ženě neřeknou a vymlouvají se na jiné věci (únava, práce..). Mezi sebou obvykle o porodu prohodí dvě holé věty, nic detailního. Jednou se ale jeden kamarád rozkecal...a to jsem se nestačila divit..a tehdy jsem teprve pochopila, co asi muži u porodu cítí..a čest všem, co to ustojí. A těm co neustojí pochopení.

Víš... můj muž u prvního porodu byl, i když příliš nechtěl. A musím říct, že to stálo za prd takový porod s ním. 😅 Zcela narovinu. On nevěděl, jak mi má pomoct, nevěděl, co má vlastně dělat... prostě dovázanej z toho nebyl. Šel sice dobrovolně, ale i pro mě to nebyl úplně dobrej zážitek. Oba jsme byli hrozně rozpačití, já jsem se nějak nedokázala uvolnit... no prostě strašně zvláštní situace.
K druhýmu porodu jsem si vzala dulu, manžel mě do porodky jenom odvezl, počkal, až dorazí i dula, a vrátil se k dcerce. A byli jsme oba spokojení. 🙂 Já měla nádherný porod, jaký by mi i chlapi mohli závidět, manžel byl spokojený, že tam být nemusí a mám k sobě právě dulu, které jsme oba věřili. Že mě tam nenechal samotnou. Dula přesně věděla, čím mi může pomoct, jak mi pomoct bolest prožít, na 200% se mi věnovala, což personál přirozeně nestíhá.

I jsme o tom s manželem mluvili několikrát a takto jsme byli oba fakt strašně spokojení. Manžel neměl špatný pocit, že mě "opustil" a já měla někoho, komu věřím - to pro mě bylo hrozně důležité. Do porodky jsem jela vystrašená, ale jakmile dorazila dula, všechen strach byl pryč a už jsem si porod maximálně užívala.

Nezlob se na svého muže. Upřímně... ani já bych nechtěla být u porodu, kdybych fakt nemusela. 😎 😀 Třebas si bez jeho přítomnosti porod fakt víc užiješ, než být v rozpacích, že tam je a při tom nechtěl. 😉

@ratatooy No, moc nevěřím tomu, že by ženu v pokročilejší fázi porodu nechali jít samotnou na sál. Když ta žena byla tak mimo, že dítě tahali klešťama, jak pomohl chlap? A nemyslím si, že v takovém případě by zrovna on měl čistou hlavou. Ti chlapi jsou často opravdu víc vystrašeni než ta žena. Protože jsou to oni, kteří se dívají na to, jak mohou v krajním případě přijít o oba.....Jistě, to chlap může říct, ale říci tohle a být znechucen jsou dvě odlišné věci.

Ad zhnusení - ono to fakt nemusí být těm chlapům příjemný... Může tam být ta krev, teď když se nestihne klistýr, tak co asi miminko tlačí hlavičkou před sebou... já jsem například i zvracela, furt rodičku někdo vyšetřuje, teď ty bolesti - každá je prožíváme jinak, někdo si zaleze do kouta, někdo křičí....

Souhlasím s @andelka .
Přesně můžu za sebe říct, že u prvního porodu jsem měla v hlavě furt manžela. A u druhého už jsem myslela jen na to, jak miminko postupuje a jak se mám uvolnit, abych mu usnadnila cestu, nechala jsem se vést dulou a nemusela jsem se "trápit" s manželem, který tam být nechce. 😉

@andelka S tím jsem se právě taky setkala - prokecli se přede mnou a pak jsem poslouchala, že se to žena nesmí dovědět. V ten moment jsem si i já hodně uvědomila, že na sílu to jít opravdu nemůže.

Chápu, že tě to mrzí, taky by mi to bylo líto, ale nenutila bych! Vem si sebou maminku, sestru, nějakou dobrou kamarádku, někoho, kdo půjde rád a bude ti oporou..