Orgasmic birth - Orgasmický porod. Viděly jste?

Známá měla těhotenství naprosto ukázkové. Až jsem se jí divila, jak pár dní před porodem fungovala jakoby těhule nebyla. Prostě nic pro ni nebylo problém, těhu bylo bez jakýchkoliv obtíží. A při porodu bylo zkraje vše taky ok, prostě klasický porod. A ke konci začala urputně krvácet, no prý hrůza, na císaře už bylo pozdě, páč malej byl nějak hodně dole nebo co a než si ona sama stačila uvědomit, co se stalo, šel ven na kleště nebo na zvon?? To teď fakt nevím, ale jedním z těch metod šel ven. Nedýchal, museli ho rozdýchat. Utrhla se jí placenta, takže jeden příklad za všechny. Dodnes o tom porodu nechce ani moc mluvit, se jí ani nedivím. Takže domácí porod fakt nikdy.

Tohle téma se puvodne tyka filmu Orgasmic birth...jak film muze pusobit na zeny,ktere jiz rodily, na zeny, ktere teprve porod ceka atd.
Film se promital na Svetovem tydnu respektu k porodu a moznosti ho zhlednout nebylo nejvic. Ted se bude promitat jen v Usti nad Labem.../jinak vice zde...http://www.respektkporodu.cz/evropan.php/

Predevsim me zajimaly nazory maminek ci zen, ktere film videly. Jak na ne pusobil v kontrastu s jejich vlastnim porodem ci porody , jake jsou jejich pocity, co jim na filmu vadilo co je naopak nadchlo.

Pokud nahlizime na celou problematiku prizmatem vlastnich porodu pak je jasne, ze prim mohou hrat hlavne emoce...a pak je jakakoliv diskuze prinejmensim obhajobou jedne strany s ukazovanim prstem strany druhe...

Jinak dalsi zajimave stranky jsou zde: http://marek.blog.respekt.cz/c/37873/Zacatek-ko...
Blog Vlasty Marka - pro maminky, ktere se zajimaji o alternativni veci vubec...
😉

Promitani filmu 8-11. rijna v Usti nad Labem...vice na feminafilm.cz 😉

Umoznuji objektivni nazor na vec: zde clanek Rizika porodu doma...

3. 11. 2006. Porody doma jsou podle odborných společností porodníků a lékařů pečujících o novorozence zbytečným hazardem se zdravím a životem novorozenců i matek. Čtyři procenta rodiček v Česku loni prodělala nějakou zdravotní komplikaci, která by mimo nemocnici mohla ohrozit jejich život. Novinářům to řekl primář gynekologicko-porodnického oddělení Fakultní Thomayerovy nemocnice Tomáš Peterka.

Argumentace propagátorek porodu v domácím prostředí, které tvrdí, že by tak měly rodit zdravé ženy, je podle něj lichá, protože porod se může v kterékoli fázi zkomplikovat. Největším rizikem pro ženu je velká ztráta krve a embolie.

Podle neonatologa Jiřího Zicha je plod během porodu ohrožen řadou rizik, která dopředu nikdo nezná. V nemocnici lze plod během porodu i novorozence monitorovat a lékař včas v případě potřeby zasáhne. Při porodu je dítě ohroženo například nedostatkem kyslíku a bezprostředně po narození mohou vzniknout komplikace při nástupu dýchání a krevního oběhu. Nedostatkem kyslíku při porodu je ohroženo až pět procent dětí. Také adaptační proces je relativně složitý a desetina novorozenců má nějaké zdravotní problémy.

Některé české porodní asistentky a ženy upřednostňují porod mimo nemocnici. Tvrdí, že pokud je žena zdravá, měla by prodělat přirozený, žádnými léky neovlivněný porod v domácím prostředí, které je přátelštější.

Zich řekl, že podle údajů v zahraničních odborných časopisech je 12 až 32 procent rodiček, které si naplánovaly porod doma, pro různé komplikace nakonec transportováno do nemocnice.

Peterka uvedl, že v roce 1991 v ČR zemřelo v souvislosti s těhotenství, porodem nebo šestinedělím 21 žen, loni to bylo devět žen. V roce 1974 zemřelo téměř 3000 novorozenců, loni jich bylo 206. V Nizozemsku, kde rodí doma 30 procent žen, je úmrtnost matek a novorozenců v porovnání s Českem dvojnásobná.

Mimo porodnici se v Česku narodí ročně zhruba 200 dětí, to jsou dvě desetiny procenta. Přibližně jen ve čtvrtině případů jde o plánovaný porod doma. V USA to jsou dvě až tři procenta dětí, v Británii až pět procent. V Nizozemsku se doma sice odehraje 30 procent porodů, ale jejich počet stále klesá. Za 40 let se počet domácích porodů v této zemi snížil o polovinu.

Česko je na čtvrtém místě v nízké novorozenecké úmrtnosti, lépe jsou na tom jen Island, Finsko a Švédsko.

Jitka Klejnová - ČTK

Umoznuji objektivni nazor na vec: zde clanek Porod doma

Tato forma porodu získala velkou oblibu především u partnerských dvojic, které chtěly samy rozhodovat o tom, jak a kde se narodí jejich děti.
Porod, který probíhá v domácím prostředí. Jedná se o alternativní metodu k porodu v porodnici, PORODNÍM CENTRU nebo na klinice. Do počátku 20. století se většina dětí rodila doma za pomoci členů rodiny, PORODNÍ ASISTENTKY nebo praktického lékaře. Postupem času, když průmyslová revoluce přiváděla lidi do velkých měst, život rodiny ztrácel svůj tradiční řád a ženy začaly rodit v porodnicích. Místnosti, ve kterých se POROD odehrával, byly vzhledem k protiinfekčním opatřením vybaveny jako chirurgické jednotky a lékaři k porodu přistupovali spíše jako k nemoci než k normálnímu životnímu procesu. Na přelomu 60. a 70. let proto v některých zemích pod vlivem sílících námitek žen vůči nepřirozenému prostředí porodnických zařízení a velkým nákladům na ošetřující personál začali jako alternativní metodu provádět porody v domácím prostředí.
Tato forma porodu získala velkou oblibu především u partnerských dvojic, které chtěly samy rozhodovat o tom, jak a kde se narodí jejich děti.

Porody doma nepřinášejí matce a dítěti pouze výhody, ale také mnohá rizika. Ta souvisejí s možností vzniku komplikací, k nimž dochází u 5 % všech porodů: ABNORMÁLNÍHO NALÉHÁNÍ; porodu příliš velkého dítěte, které neprojde matčinou PÁNVÍ; dlouhého nebo obtížného porodu; TÍSNI PLODU způsobené VYHŘEZLOU PUPEČNÍ ŠŇŮROU; HEMORAGIÍ matky v důsledku VCESTNÉHO LŮŽKA nebo PŘEDČASNÉHO ODLOUČENÍ NORMÁLNĚ NASEDAJÍCIHO LŮŽKA. Všechny tyto komplikace, které mohou ohrožovat život, lze při porodu v nemocnici včas zjistit MONITOROVÁNÍM PLODU a matky. Doma však nebývá potřebné lékařské vybavení k dispozici. Většina PORODNÍKŮ se proto vůči porodům doma staví zamítavě, mnoho lékařů neposkytuje PRENATÁLNÍ PÉČI ženám, které takový porod plánují, jiní při nich odmítají asistovat. Navzdory všem těmto skutečnostem jsou porody doma v mnoha zemích stále běžnější záležitostí.

Domácí porod dává ženě možnost prožít celý jeho průběh a chvíle po narození dítěte v důvěrné, láskyplné atmosféře kruhu své rodiny. Umožňuje nerušený kontakt mezi rodiči a novorozencem, mohou se jej účastnit sourozenci a blízcí příbuzní. V mnoha zemích je porod doma mnohem levnější než v porodnici nebo porodním centru a rodině navíc poskytuje pocit aktivní účasti. Je-li nastávající matce od počátku těhotenství věnována maximální lékařská péče, riziko komplikací je poměrně nízké.

Přes všechny protikladné názory se přívrženci a oponenti této alternativní metody shodují, že pro porod doma by se neměly rozhodovat ženy s RIZIKOVÝM TĚHOTENSTVÍM (10 až 15 % všech těhotných žen). Kritici však zdůrazňují, že i "normální" těhotenství se v okamžiku, kdy nastanou porodní stahy, tedy kdy je dítě vystaveno největší zátěži, může velmi rychle stát rizikovým.

Domácí porod vyžaduje přítomnost kvalifikovaného odborníka, kterým by v ideálním případě měla být porodní asistentka nebo lékař. Současně je zapotřebí minimální zabezpečení pro případ vzniku komplikací: pohotovostní jednotka pro zjišťování známek TÍSNĚ PLODU, resuscitaci dítěte, regulaci přílišného krvácení matky a přesné monitorování stavu matky i kojence ihned po porodu. K dispozici by měl být kyslíkový přístroj i možnost dopravy do blízké nemocnice, kde by měla být předem zajištěna pohotovostní opatření pro případ naléhavého zákroku a léčby.

zdroj: Těhotenství a porod od A do Z - Nancy Evans

Umoznuji objektivni nazor na vec: zde clanek Porod dle Leboyera

Francouzský porodník Frederick Leboyer, narozený v roce 1918, je průkopníkem nové techniky vedení porodu, kterou popisuje ve své knize Porod bez násilí. Své porodnické praxi se plně věnoval od roku 1953. Jako první obrátil svou pozornost k právům narozeného dítěte a kladl si otázku, zda se musí dítě rodit s maskou hrůzy, bolesti a strachu. Přišel se zcela novým pohledem na právě narozené dítě. Vycházel z toho, že novorozenec vidí, slyší, cítí, vnímá a prožívá.
Tyto myšlenky chápal s naprostou přirozeností a nakažlivou přesvědčivostí: Jak jsme si vůbec mohli myslet něco jiného? Prý proto, že jsme o dítěti ještě nikdy nepřemýšleli. Zní to logicky, ale zvláště v tomto případě hrozně. Bereme věci a události většinou tak, jak nám byly vštípeny, aniž bychom zapojili svůj vlastní mozek a intuici. Proč, ptá se Leboyer, musí být nová lidská bytost, přicházející na svět ze šera a klidu matčina lůna, vtažena do oslňujících světel a hlučných hlasů? Proč, jestliže zranitelná páteř dítěte byla po celou dobu těhotenství ohnutá, trváme na tom, abychom novorozenci za nohy hlavou dolů rovnali záda naráz? Proč je dítě po drastickém opuštění dělohy okamžitě matce odebráno? Je skutečně účelem, aby dítě usilovně a křečovitě plakalo?

Podle F. Leboyera pracují smysly dítěte již při narození naplno. Jsou bystré a otevřené všem jevům. Novorozenec vnímá bolestivě prudké světlo a hluk, tedy i hlasitou řeč. Pálí jej vzduch proudící při prvních vdechnutích do plic. Pálí jej pokožka při pokládání na váhu. Když jej lékař uchopí a drží ve visu hlavou dolů, prožívá nepopsatelnou závrať a hrůzu. Páteř se napíná jako tětiva. Jako by nestačilo to, co již musela vydržet při porodu. Pak ještě pálivé kapky do očí. Dítě je již pláčem zmožené, a pak přichází to nejstrašnější - samota. Novorozenec je opuštěn, necítí svou matku, necítí její ochranu, lásku a teplo. Dítě prožívá pocity zoufalství a beznaděje.

F. Leboyer tvrdí, že změníme-li nepatrně náš přístup, vcítíme-li se do právě se rodící bytosti, pak vyvoláme u dítěte obrovské změny a porod bude pro něho zcela jinou zkušeností a přátelštějším vstupem do života. Jaké je tedy optimální prostředí při příchodu dítěte? Nejdůležitějšími faktory jsou šero a ticho. Ošetřující personál se musí naučit klidnému a tichému dorozumívání. Podle Leboyera: "Musíme s dítětem mluvit jazykem zamilovaných. A co je jazykem zamilovaných? Není to řeč, je to dotyk. Jsou to jejich ruce, které promlouvají. Právě to potřebují i novorozenci. To je právě způsob, jak s nimi mluvit - to je to, čemu jedině mohou rozumět: prostá něha a jemný dotyk." Pro matku má bezprostřední dotyk nahého tělíčka také obrovský význam. Tato chvíle je pro oba, jak pro matku, tak pro dítě intimní záležitostí, která upevňuje pouto mezi nimi. Dítě spočívá svým bříškem na břichu matky, ta jej laská a hladí a ono cítí, že se narodilo do světa, kde má své místo.

Leboyer uvádí: "Oddělení pupeční šňůry hned, jak dítě opustí dělohu, můžeme považovat za projev největší krutosti, jejíž negativní dopad nelze ani vyjádřit. Ponecháním pupeční šňůry, která dosud pulzuje, dosáhneme změny aktu narození. Především to nutí lékaře ke klidu, je to výzva pro lékaře i matku, aby respektovali životní rytmus dítěte". Leboyer dále píše: "Dýchat znamená být v souladu se stvořením, znamená harmonii s vesmírem, s jeho věčným pohybem. Dítě při narození nesmí zůstat za žádnou cenu bez kyslíku ani na okamžik. To nám tvrdí odborníci. Příroda to ví už dávno. A zařídila to tak, že během nebezpečné fáze porodu dostává dítě kyslík raději hned ze dvou zdrojů najednou: z plic a z pupeční šňůry. Oba systémy pracují současně, jeden napomáhá druhému, pupeční šňůrou je dodáván kyslík dítěti do té doby, dokud ji plně nenahradí nový zdroj - plíce. Pupeční šňůra tepe ještě několik minut po narození dítěte. Napájené kyslíkem z pupečníku, ochráněné před anoxií může dítě přejít na dýchání plícemi bez nebezpečí šoku. Nenuceně, volně, beze spěchu. Po velice krátkou dobu, v průměru čtyř pěti minut, balancuje novorozenec mezi dvěma světy. Nasávaje kyslík ze dvou zdrojů, přepíná postupně z jednoho na druhý, aniž by prožíval drastický přechod. Zřídkakdy je přitom slyšet pláč. Co je tedy třeba dělat, aby se tento zázrak uskutečnil? Je třeba mít jediné - trpělivost. Nesnažit se nic uspěchat. Stačí vědět, že je třeba vyčkat a dát dítěti čas na adaptaci."

Dalším krokem je koupel novorozence. Dítě je na vodu zvyklé, je pro něho dokonce tím nejpřirozenějším prostředím. Leboyer uvádí: "Lázeň se připraví do vaničky, její teplota se má přibližovat vnitřku lidského těla, 38 - 39 stupňů Celsia. Pomalu dítě ponoříme - ne najednou, ale několikrát velmi pomalu a opatrně. Ruce, podpírající dítě ve vodě, pocítí, že je malé tělíčko brzy uvolněné. Dítě pomalu otvírá oči, aby zjistilo, co se děje. Tento první pohled je nezapomenutelný. Ty velké, hluboké, vážné a pronikavé oči se ptají: "Kde jenom jsem? Co se se mnou stalo?" Cítíme z toho takový projev soustředění, takový údiv, takovou míru zvědavosti, že nás to vyvádí z míry. Napětí se rozplývá a dítě se začíná volně pohybovat. Nejdříve otáčí hlavičku, pak zkoumá své paže, poté připojí nohy a nakonec se pohybuje celým tělem. Přidává se i mimika. Dítě je velmi roztomilé a spokojené. Neuběhlo ani deset minut od jeho narození a již si hraje. Po několika minutách dítě pomalu a postupně vyjmeme z vody, zabalíme ho do vrstvy bavlny a vlny. Nezakryjeme však hlavu ani ruce, které musí zůstat volné, aby si mohly hrát a hýbat se. Dítě pokládáme zásadně na bok, nikoliv na záda. Jeho paže a nohy se tak mohou volně pohybovat, jeho bříško se může napínat a uvolňovat v rytmu dechu, jeho hlava se může otáčet. Nejšťastnější je však na těle své matky, s hlavičkou na jejím srdci poznává znovu důvěrně známý pravidelný tlukot. Všechno je dokonalé. Vše je v pořádku. Tito dva jsou opět spolu."

Slova Fredericka Leboyera jsou velmi silná a nedají se přeslechnout. V průběhu své praxe na porodnickém sále v Brně-Bohunicích jsem mohla pozorovat reakce novorozenců a nabyla jsem přesvědčení, že Leboyerova tvrzení jsou více než pravdivá. Bohužel zůstáváme příliš hluší a slepí, abychom se mohli do světa novorozenců vžít. Je to svět nepopsatelně jemný a zranitelný, kde každý vjem - ať slyšitelný, viditelný či pocítitelný, zanechává stopy hluboko v podvědomí.

Autor: Jana Hlaváčková
Zdroj: Časopis Baraka

Umoznuji objektivni nazor na vec: zde clanek Porod mimo porodnici neni pro kazdou zenu, ale je alternativou

Každá nastávající maminka by měla mít právo si zvolit, kde chce porodit své dítě - v porodnici se vší dostupnou zdravotní péčí, nebo jinde, v klidu, soukromí a způsobem, který jí vyhovuje. Porod mimo porodnici však není vhodný pro každou ženu. Jsou o tom přesvědčeny porodní asistentky, které se sešly na třídenním semináři o bezpečné péči mimo porodnice.
Seminář se konal v Porodním domě U čápa v pražských Roztylech, který má těhotným ženám v budoucnu nabídnout alternativu k nemocničním porodům, takzvaný přirozený porod, vedený kvalifikovanou porodní asistentkou.

"Chceme dokázat, že rodit mimo porodnice je možné a bezpečné," řekla Zuzana Štromerová ze sdružení Centrum aktivního porodu, které porodní dům provozuje. Hlavní výhodou takového porodu vidí v tom, že asistentka se věnuje jen jedné ženě a má tak daleko více času a příležitostí ji sledovat. Rodička se v klidném prostředí cítí lépe a bezpečněji. Není stresovaná a má spoustu možností se vyjádřit, pokud něco není v pořádku, dodala Štromerová.

Předsedkyně České asociace porodních asistentek Ivana Königsmarková však upozorňuje, že porod mimo porodnici rozhodně není pro každou ženu. "Žena, která je už primárně ohrožena nějakým rizikem, tak ta by se k porodu mimo porodnici neměla uchylovat," řekla ČTK.

Většina českých lékařů na porody mimo nemocnici hledí spíše odmítavě. Varují, že v případě náhlých komplikací nebude nablízku odborná lékařská pomoc.

Pro případy, kdy se při zpočátku bezproblémovém porodu objeví komplikace, hodlá sdružení uzavřít dohodu se dvěma nejbližšími pražskými porodnicemi v Podolí a v Krči. "Ke komplikacím nedochází z minuty na minutu a vždy o sobě dají předem vědět," poznamenala Štromerová. Dodala, že v takovém případě je dostatek času přepravit rodící ženu do nemocnice. Nejdůležitější podle ní je, aby porodní asistentka byla schopna předvídat situaci a nepřeceňovala své schopnosti ji zvládnout.

V domě U Čápa je zatím v provozu pouze vzdělávací centrum. Dvě porodní místnosti by mohly začít fungovat na přelomu roku, pokud zákony o zdravotní péči, zdravotních zařízeních a nelékařských povoláních, které by měly být letos schváleny, nezavřou porodním asistentkám cestu k možnosti samostatně vést porod mimo zdravotní zařízení, upozorňuje Štromerová.

Sdružení se snaží dohodnout s některou ze zdravotních pojišťoven, aby alespoň částečně porod v porodním domě proplácela. Štromerová doufá, že náklady, které by musela zaplatit sama maminka, nepřevýší 5000 korun.

Markéta Hrdoušková - ČTK

A zde odkaz na Porodni dum U capa
http://www.pdcap.cz/

🙂 🙂

Moje mamka měla kontrakce bez bolestí a v porodnici nás tak se sestrou porodila obě, za komančů...a říkala, že to bylo naprosto v poho 🙂
Všichni taky víme, co stojí za maximálním snížení novorozenecké úmrtnosti u nás: porody v porodnicích. Co by za ně naše babičky, který rodily doma v peřinách, daly 😠
MMch kometář od pana Vlasty Marka ok, jenom MILUJU, když o porodu píšou chlapi 😀 😀

Myslím, že každý extrém je špatný. Tady jsou hned extrémy dva - medicínský porod a porod doma. Nejlepší je hledat zlatou střední cestu. Dle mého názoru to je porod v porodnici, kde každá PA má na starosti jen jednu rodičku a té se věnuje. Žena není brána jako pacientka, ale aktivně se na porodu podílí. Personál s ní vše konzultuje, je ale potřeba, aby žena byla před porodem řádně proškolena a informována. Porodní místnosti jsou zařízené tak, aby se v nich žena cítila příjemně a lékař je jen pro případ, že by při porodu došlo ke komplikacím. Toť má představa.

Pro porod doma bych se nikdy nerozhodla. Když dojde ke komplikacím, je třeba jednat rychle a 20 minut než dojede žena do nemocnice je v těchto případech hrozně dlouhá doba. Nikdy nezapomenu na tu paniku, když mi po jedné kontrakci sjela sonda a já přestala slyšet ozvy miminka. A při představě, že by při porodu došlo ke komplikacím a miminko muselo na svět akutním císařem a kvůli mému blbému rozhodnutí rodit doma, se ho nedodařilo včas vytáhnout... Brrr. Nedokázala bych žít s tím, že miminko nepřežilo jen kvůli mé blbosti a celý život bych se užírala tím, co by bylo kdyby ...

A ještě jsem chtěla říct, že věřím, že pokud někdo rodí doma a vše se povede, musí to být úžasný zážitek, ale riskovat pro to život svého dítěte bych nechtěla.

Myslím, že časem se každá žena dívá na porod jako na krásnou věc, přestože je komplikovaný, bolestivý atd.....přivedla na svět nový život.
Můj porod neskončil tak jak měl, ale pevně věřím, že jednou se svého štěstí dočkám a po porodu ucítím víc než prázdno ze ztráty dětí....ať už rodím 20 hodin, nebo hodinu....

Každá žena vycítí, co jí "dělá dobře", co jí uleví...je to náš dar...a myslím, že každý porod jde provést i pod odborným dohledem...

Dekuji za prispevky. Vsechny porodni pribehy jsou zajimave, inspirujici a pokud mate odvahu a potrebu klidne zde ve vlaknu muzete pridat popisy svych porodnich pribehu. I kdyz je velice dulezite v kontextu porodu znat povahu matky, jeji zalozeni, vnitrni rozpolozeni a svetonazor...a i kdyz toto tema se tyka hlavne FILMU Orgasmic birth, tak pokud mate kterakoliv pocit popsat nam zde svuj porod, je tu prostor pro kazdy pribeh...i kdyz budu samozrejme rada pokud se najdou i takove maminky, ktere treba film videly...
Bebinko: samozrejme primarne je porod zalezitosti zenskou a bylo to tak vzdycky, ale pan Vlasta Marek je velmi inspirujici muzsky element co se te alternativni sceny tyce a nekdy i muzi mohou byt "feministe" a jejich nazor nam v ledascem muze byt prinosem...

Helisek84:tvuj porodni pribeh, i kdyz jak pises skoncil velkym prazdem by urcite mnoho zen zajimal. Porod jako mysterium zrozeni je silny v kazdem ohledu a kazdy pribeh, i ten ukonceny smrti ma svuj smysl a kontext v dane situaci pokud se na to divame holisticky...a pak je kazde poceti cesta...nejen pro dite, ale i pro maminku samotnou... 😉 😉

Děkuju za články...líbí se mi přístup Dr. Leboyera, přijde mi to jako zlatá střední cesta...porod v nemocnici,ale pěkně v klidu,žádné chirurgické prostředí.

Film bych ráda viděla,ale do Ústí se fakt nedostanu. ☹

holky, já obdivuji všechny, kdo teda mají tu sílu na porod koukat, pro mě to opravdu nic skvělého a úžasného nebylo a to jsem ten 2 porod měla jen 2h...nicméně jsem ležela naproti oknu, nade mnou světlo a jelikož jsem rodila v noci, tak jsem to všechno viděla v tom okně...nic příjemného to nebylo...nechápu, jak si to někdo může užívat...já to vidět než budu mít děti, tak snad nikdy nebudu chtít rodit...

petule:já ležela taky proti oknu v noci...porod jsem neviděla,měla jsem zavřený oči,ale porodní poranění jo a bylo to maso...ale už se tomu směju 😀 😀 😀

Jinak velmi prinosne stranky zde: http://vitarian.cz/

Petule.h: samozrejme, ze divat se na realisticky natoceny porod muze nekomu zpusobit i lehke trauma.

Urcite to nekdo muze brat jako nahlizeni do nejintimnejsiho soukromi matky a ditete, ale na druhou stranu v nasi moderni civilizaci zasveceni do mysteria zrozeni tak trochu chybi. Devcatka uz od uthleho veku jsou masirovana hororove znejicimi porodnimi pribehy a prirozenym dusledkem je pak casto iracionalni strach z porodu jako takoveho. Vsechno ma ale nekde svuj zacatek i konec...to je zakon priciny a dusledku...pokud jsem jako dite, dopsivajici zena a posleze tehotna vystavena neustalemu tlaku okoli, ze porod je neco, co uz chci mit rychle za sebou tak je neco spatne.
Chybi tady vetsi vhled do vnitrniho procesu zrozeni, ze bolest je tvurci cin v pripade porodu, ze jsou proste jine cesty nez si do podvedomi ukladat informace o tom, ze porod rovna se /kazdy at si doplni co ho zrovna prvni napadne..../
Porod je nase zenske kontinuum sdilene tisicileti nami zenami, je to ciste zenske tajemstvi a pokud se na nej podivam ocima moderni zeny vidim velice neradostnou vec a tou je prave ono proniknuti muzu specialistu na pole zenske intimity. Samozrejme, slysim ty hlasy ozyvajici se a opirajici se o zachranu zivotu /o tom ja ale nemluvim,kdo cte pozorne, vidi sam.../.
Je paradoxem, ze Vlasta Marek se vam zda jako clovek /muz/ co nema co mluvit do porodu jako do zenskeho tematu, ale mnoho zen chodi ke gynekologovi, jejich deti rodil porodnik atd. Jaky je v tom tedy rozdil?
Marek dava zene prostor byt sama sebou, pomaha ji znovuobjevit svou vlastni feminitu, ale pravdou je, ze je smutne videt kolik bolesti v nas zenach kvuli porodum nasich deti v nas zustava...
Proto je dulezite cist a naslouchat porodnim pribehum a proto je film Orgasmic birth genialnim pocinem...

Nebo zde : http://www.cestazeny.cz/i.php?s=seminare
🙂 🙂

Já jsem šťastná za porod v nemocnici ... pokud bych rodila doma, tak nevím jestli bych to přežila já nebo prďolka ...

Ačkoliv jsem mladá a moje těhotenství bylo naprosto bezproblémové a pohodové a dle lékařů bych mohla rodit na poli a za hodinu jít zase hákovat ... rodila jsem 14hodin, po prasknutí plodové vody se začaly horšit srdeční ozvy, hrozila hypoxie, takže akutní císař.

Obdivuji ženy, které do toho jdou, protože díky své zkušenosti vím, že komplikace mohou nastat skutečně kdykoli a ne vždy mohou být rozpoznané při porodu doma.

Až budu čekat druhé mimi, pak se dám opět do rukou lékařů ...

Ahoj, ja mam porod teprve pred sebou, budu rodit v porodnici, ale chci spoustu veci jinak. Souhlasim s tim ze se lekari po porodu k diteti chovaji az krute, strkaji mu hadicku do zaludku, pleskaji po zadecku, brutalne ho pod sprchou umyji, rozkapou ocicka, a po x desitkach minut daji dite milostive jeho matce.. prijde mi jako vrchol drzosti, ze v porodnici budu muset bojovat o sve vlastni dite, o to, aby se k nemu personal nechoval jako k verejnemu majetku a ke me jako k osobe, ktera sice dite porodila, ale dal az do odchodu z porodnice vpodstate nema co kecat do toho kde jeji dite bude a co se s nim bude dit.. Nicmene jsem pripravena prosadit si to, aby mi dite hned dali, nebrali, aby si ke vsemu vyzadali muj souhlas, ikdyz vim, ze to asi nebude lehke. Kvuli pristupu personalu v porodnicich po porodu nechci v porodnici zustavat a jsem pripravena k tzv. ambulatnimu porodu, tedy co nejdriv po porodu pokud bude vsechno ok odejit domu. Ale chapu ze toto neni pro kazdeho, spousta zen chce byt prvni dny pod dohledem a domu by ani nechtela, je to jen moje volba a nikomu ji nevnucuji.. kazdopadne si myslim ze ceske porodnice nejsou v poradku, prave proto ze delaji z porodu nemoc a z rodicky pacientku, ne klientku

animatua: do tveho nelehkeho rozhodnuti ti preju hodne sily, protoze ji opravdu budes potrebovat...pokud budes rodit ve velke porodnici tak je dost pravdepodobne,ze budes-li rodit dlouho a bolestive ti na konci porodu nezbudou sily si hodne veci obhajit. V kazde porodnici je jina praxe, takze je treba urcite byt pripravena dopredu a mozna bych zvazovala pokud mas dostatecne prostredky i pritomnost duli, ktera by hodne veci mohla ulehcit. Je i spousta "baby friendly" porodnic, kde uz nejake povedomi o tom co je to "prirozeny" porod maji, ale i tak jsou konkretni porodni i poporodni ukony delany rutinne...a bez vyzadani souhlasu matky of course... 😉

tannawe: u porodu budu mít jednak dulu, jednak manzela, samozrejme personálu rozdám svůj porodni plan.. je mi jasne ze pri/po porodu nebudu mit silu se tam s nekym hadat, takze chci aby to za me, tedy hlavne dodrzovani meho porodniho planu, obstarali prave manzel s dulou 🙂 Doufam ze vsechno dopadne jak si preju a je mi jasne ze v pripade komplikaci jde muj porodni plan do kose .. ale co se tyce zachazeni s ditetem po porodu, budu na svém trvat dost nekompromisne 😉

animatua: to je dobre, ze jsi takhle skvele pripravena a odhodlana, budu ti drzet palce at ti vsechno dobre dopadne a jste oba s mrnouskem v poradku a stastni, ze jste konecne uplne spolu... 😉 😉

tannawe: moc dekuju 🙂 jenom je skoda ze spousta matek je malo informovanych, vystrasenych ruznymi katastrofickymi scenari co by kdyby.. film orgasmic birth je podle me strasne dulezity a urcite pomuze spouste holek zmenit pohled na porod 😉

animatua: Prave proto je skoda, ze ho tak malo holek muze videt jeste v obodi kdy o tehotenstvi byt jen uvazuji...pokud ma clovek zdravy rozum a srdce na pravem miste tak si myslim, ze sam dobre vyciti jakou cestou se vyda...a o tom to je, o te moznosti volby. Tak si uzivejte s manzelem brisko a preju ti co nejkrasnejsi porod pro tebe i pro mrnouska! 🙂

Animatua, tak nám pak přijď povykládat, jak jsi pořídila, protože tohle mě vážně zajímá. Myslím, že personál u porodu se snaží být milý, teda pokud ho nezačneš sekýrovat a rvát mu do ruky své porodní plány, nemyslím si, že by se s dítětem po porodu zacházelo - jak ty píšeš - krutě, to je podle mě dost přehnaný, lékaři dělají vše jen pro to, abys byla zdravá ty i dítě...Myslím, že Tebe i mě, taky pleskali po zadečku a žádnou psychickou újmu z toho nemáme, ale když myslíš, každýho názor.Jen bych nechtěla být Tvá porodní asistentka 😀 .

Janula 2008 - "a ty si vážně myslíš, že při přirozeném porodu by k žádné komplikaci nedošlo? Kde bereš tu jistotu?"

- právě proto, že žádnou jistotu nemám a o průběhu porodu Lenkabu nic nevím, použila jsem slovo "pravděpodobně" - prosím, než zareaguješ, přečti si příspěvek pořádně.

Lenkabu - nevím, co přesně si představuješ pod pojmem "přirozený" - pro mě to nikdy nebude nic, co se odehrává v nemocnici (bez ohledu na to, jaké prostředí tam bude vytvořené a jak laskavě se bude chovat personál - prostě se tam nikdy neuvolním a nebudu schopna se ponořit do rytmu porodu a naslouchat svému tělu). Ale to je pouze můj pocit, jiné ženy to samozřejmě můžou cítit jinak.
Omotaný pupečník zase není taková komplikace, kterou by šikovná a zkušená porodní asistentka nezvládla.

A chtěla bych připomenout, že zakladatelka tohoto tématu se asi nechtěla pouštět do žádných výměn názorů, které stejně nikam nevedou, ale poptat se na naše případné zkušenosti s orgasmickým porodem.

Takže ještě pro Tanawe - nevím, jestli se to dá nazvat orgastickým porodem, ale já jsem zažila asi osmnáct hodin témeř bezbolestného, až příjemného porodu pomocí různých "alternativních metod" tišení bolestí. Byla jsem doma a prostě jsem si dělala, co mi bylo příjemné a pohodlné.
To by mi žádná porodnice nemohla dopřát - a taky bych se to styděla vyžadovat - z ohleduplnosti k ostatním pacientkám a personálu.