Tatínek u porodu. Ano nebo ne?

hrozně záleží na tom, co máš za partnera, Můj přítel je ten typ, co do mě "vidí" zná všechny moje myšlenky ještě než je řeknu nahlas, ví kdy mi jak je. A chce být součástí mě a všeho, co se děje. Takže momentálně mi vyčítá, že mu málo říkám o těhotenství a že se ho z toho snažim vystrčit a nechat si těhotenství pro sebe. A nechápe, že mu v 11tt nemám co říct kromě toho, že mi je blbě a jsem ráno v poloze "s hlavou v míse"

Předchozí děti mám s jiným partnerem, a tam byl porod super a byla jsem ráda, že tam byl. "knoflíka" čekám s někým jiným a vzhledem k jeho povaze mám strach z porodu s ním. Já mám ráda u porodu klid, být někde v koutě, dělat si mašinku, nemluvit, jen prostě dýchat. a VĚDĚT, že je někdo poblíž. A nový partner bude ten typ, co čeká provníé mimčo, chtěl by mě masírovat, ptal by se co se děje a myslím, že by mi překážel a neměla bych šanci prožít ten dokonalý pocit, kdy vnínám jen sebe a mimčo ...

Ahoj tak já mám termín 12.8.2011 a mám úplně stejné myšlenky jako ty.Manžela u porodu chci mít pro můj lepší pocit a vím že mě podrží ale taky jsem muřekla, že to záleží jen na něm.Bojím se jeho reakcí,nevím jak se zachovám ani já,jelikož nevím co mě čeká.On sám tvrdí, že se s tím nějak poperem,což mi dává sílu, ikdyž vím že se bojí krve 😀 ,ale té svojí,tak snad to tam zvládneme a nebudeme se stresovat🙂)

dítě jste si udělali spolu, tak spolu i roďte, ne? 😉 dle mého názoru: posílí to vztah k tobě jako k ženě, k dítěti, které uvidí hned, psychická podpora.

mě manžel podržel v těch dlouhých hodinách, utěšoval mě,když jsem se neotvírala a byla na kapačkách, smáli jsme se spolu, když jsem "vypouštěla" ze střev klistýr a nakonec mi i natočil andílka poté, co ho odnesli z operač. sálu (skončila jsem císařem).

ANO...osobně bych to hodně těžce nesla, kdyby muž nechtěl - brala bych to jako slabošství - copak má žena na výběr? ta rodit musí, nikdo se jí neptá...nehledě na to, že drtivá většina chlapů (kteří šli třeba pod tlakem ženy) z porodu má dobrý pocit..

Můj muž u porodu byl, ptala jsem se ho dopředu, byli jsme na prohlídce porodnice, zdánlivě je to racionálně uvažující silný chlap, který mě miluje a chtěl být při tom, když se nám naše veverka narodí. Do porodky jsme přijeli v noci, v klidu, taxíkem, malý se narodil v podstatě bez problémů 1,5 hodiny od příjmu na porodní sál - pomáhal mi tím, že byl u mně, držel mi kyslík, otíral rty, volal PA...pak jsem ho už vůbec nevnímala, jen sebe a malého a PA které mu pomáhaly na svět. Na manžela jsem si vzpomněla až když ho volali ať si jde malého popsat a vyfotit. V tu chvíli prošel kolem lůžka. Pocit že jsme rodina byl krásný a já byla v euforii. Muž byl šťastný že jsme oba v pořádku. Koho by napadlo, že se mu pohled na něco, co by skolilo asi i mně (ne, na placentu jsem se podívat opravdu nechtěla) natolik zapíše do podvědomí, že se tím na rok zruší jakákoliv chuť na intimní soužití. Nikdo dopředu nemůže vědět, jak na muže porod zapůsobí - to že jeho žena kterou miluje trpí a on jen přihlíží, že by se rád složil, ale nemůže, musí být silný kvůli ní, že se v tom prostředí necítí dobře, že jí nemůže ulevit od bolesti, jen držet za ruku a snažit se moc nepřekážet, případně dělat co mu kdo řekne a doufat, že vše dobře dopadne... Plánujeme další miminko (po roce se vše naštěstí zklidnilo a trauma ustoupilo), ale muž u porodu už nebude, rozhodně ne ve druhé a třetí době porodní, kdy je fakt zbytečný. V první době jsem byla ráda že tam je a i on ví, jak snáším bolest - mohl si to několkrát natrénovat, když mě skolily MS bolesti.
Po zkušenostech mých a jednoho kamaráda, který mi vyprávěl popravdě jak prožíval porod své ženy si myslím, že jen málokterý muž je u porodu na svém místě. Chlapi si o tom většinou mezi sebou nepovídají, maximálně řeknou, že ano, byli, byl to krásný zážitek, žena statečná a miminko nádherné...ale co cítili doopravdy, si nesvěřují. Bohužel.

Já u porodu přítele chtěla a i on tam chtěl být. Nelitujeme toho, protože přítel má na porod moc hezké vzpomínky a mně splnil přání, když mi hned po porodu udělal společnou fotku se synem a pak fotil všechno to, co já jsem vidět nemohla 🙂 Doufám, že i u dalšího porodu bude se mnou.

Pokud chce být u porodu tatínek, tak určitě ano. Manžel byl u narození obou dětí a nedovedu si představit, že by tam nebyl, moc mi pomáhal 🙂

Já jsem u porodu chtěla manžela ale on nechtěl tak jsem na něho nenaléhala...Měla jsem rodit 5.12 ale rodila jsem o 14dní dřív a on byl tu dobu co jsem jela do porodnice v Praze tak jsem mu volala že už jedu do Bohunic a on že jo bylo to brzo ráno.asi tak kolem pul3 opul 7 na mě přisli kontrkce a.kolem 8h jsem začala rodit tak se najednou otevřeli dveře a on tam stal mezi dverma a já jsem byla tak ráda že jsem na to nebyla sama...

U Pepína sám nevěděl, jestli bude chtít jít. Netlačila jsem na něj, věděla jsem že to nemá cenu ho nutit či dokonce vydírat "jestli mě miluješ.....," ale jak šel čas a rostlo bříško, a vlnilo se, tak změnil názor sám od sebe. A dneska je rád že tam byl. Když jsme čekali Martina, tak už vůbec nepochyboval že by tam nemusel být a je mi jasné, že budeme-li ještě jednou těhotnit, tak u porodu bude zase.

Naši chlapci byli totiž na tátu fixovaní už v bříšku, ono aby ne, když táta bříšku vyprávěl, dával na něj ruku, tak chlapci odpovídali té ruce šťoucháním, bylo to krásné, táta dal na bříško ruku a dloub do ní 🙂 A dodnes mají super vztah k tátovi.

Nicméně - pokud by z jakéhokoliv důvodu nechtěl, nenutila bych.

Rozhodne ano.Manzel mi byl oporou.Jsem moc rada ze tam se mnou byl.

Jestli chce jít, tak super, já měla první porod dlouhej a jak sem byla ráda, že tam nemusím bejt sama, asistentka měla rozjeté 3 porody, takže běhala sem a tam. Manžel se docela bál, ale nakonec byl rád, vůbec nepřekážel, trauma neměl a nafotil malou hned po porodu, super. U druhého chtěl být taky, ale v porodnici mě stále přesvědčovali, že ještě nerodím a dlouho nebudu a pak najednou rychle rychle a malej se narodil 10 minut po tom, co jsem mu volala, že jdu na sál - takže to prostě nemohl stihnout ☹ .

manža by asi nevydržel nebýt u toho a já určitě budu potřebovat oporu....

Já jsem nechtěla. Měla jsem strach z toho, že mi bude mažela líto, že mi nemůže nijak pomoct! Líto mi ho bylo, a moc ho za to obdivuju a byla jsem (a jsem stále) hrozně šťasná, že tam byl se mnou (s námi). Porodní asistentky byly báječný, ale manžel je nejlepší na Světě🙂 A i on je rád, že tam byl (aspoň to říká). Nikdy nebyl z těch, kteří by říkali, že porod je brnkačka.....ale teĎ všem a všude říká, že chlap by tohle nikdy nedokázal🙂

rodila jsem císařem a u toho bych určitě přítele nechtěla, ani tam nebyl a ani mi nebyla ta možnost nabídnuta.Při klasického porodu jsem ho tam chtěla, ale ... můj přítel se bál. Moc tam nechtěl. Nesnesl by tu představu,že já trpím a on u toho "jen" stojí. Proto jsem nakonec ustoupila a řekla že to záleží na něm. Nakonec nebyl potřeba. Dle mě teda záleží na chlapovi,jsou prostě citlivější jako ten můj který by tam byl spíš na obtíž než pomoc.

já sem tam manžela měla a doted toho nelitujem ani jeden hrozně mi tam psychicky pomohl bylo ale i na něm vydět že ho to dost vyčerpává a pak když přišlo na finále měl chudám málem rozdrcenou ruku.ale ten okamžik kddy si ho vzala sestra na umytí a v zápětí s ním přišel tatka a ukázal mi ho pořádně je opravdu k nezaplacení.tu chvíli mám furt před sebou 🙂

Za mě jednoznačně ANO!!! Manžel mi byl velikou oporou, fyzickou i psychickou. A i on tvrdí, že by neměnil a znovu by to absolvoval. Není nad to, když jste oba u toho, když se ten váš poklad dostane na svět 😀 Je to zážitek, na který se nezapomíná 😉

Za mě určitě. Přítel mi moc pomohl, povzbuzoval mě, otíral rty mokrým kapesníkem a při tlačení mě podpíral v zádech. Jsem ráda, že tam byl a on je pyšnej na mě, že jsem zvládla takovou velkou událost 🙂

Já bych přítele u porodu ráda měla a i on by tam rád byl se mnou, ale jelikož je typ, co při pohledu na krev omdlévá (naposledy když mu brali krev, jen náhodou zahlédl plnou zkumavku a už ho sestra musela křísit), jsem si téměř jistá, že by to nevydržel a nejspíš by to s ním seklo 😀 Takže raději ne.

ano i ne... manžel byl u prvního porodu, porod nic moc, manžel mi sice tehdy psychicky pomohl, ale jeho to spíš psychicky odrovnalo, dlouho se srovnával s tím, že nemohl nic dělat, že byl bezmocný... teď by chtěl k porodu zase, ale já myslím, že bude pro všechny lepší, když spíš pohlídá doma 2letého synka. Bude užitečnější, nebude se zbytečně trápit a já mám pocit, že už to nějak sama zvládnu.

U nás určitě ano! Manžel taky nesnese krev, ale bylo to udělané tak, že v podstatě stejně nic, co by neměl, neviděl. Když mě vyšetřovali tak ho vždycky poslali pryč. Podával mi vodu, otíral obličej, chodil se mnou do sprchy...a hned si mohl malou pochovat, žádné trauma 🙂 Ale znám případ v rodině, kdy byl porod opravdu rychlý a dr. se tatínka zeptal, jestli se chce podívat - tak se podíval, to by mě vadilo.

za mě ano.. byl u obou a bylo mi milejší otravovat jeho než personal.. Když jsme třeba ležela v kontrakcích ve sprše bylo mi příjemnější že mě zvedal ze země manžel než 50-ti kilová asistentka 😀 a že prostě u mě furt byl , což asistentka ani doktor mi nestáli ani u jednoho dítěte 3 hodiny za zadkem a ani bych to po nich nechtěla.

za mne rozhodně ano, byl pro mne neskutečnou oporou, nebýt jeho, tak to snad nezvládnu, to, že tam byl, držel mě za ruku, snažil se mne odreagovat, povzbuzoval mě, mi moooc pomohlo. hodně nás to i zblížilo, trauma nemá 🙂 když nechce tatínek nic vidět, tak nemusí..a přijde mi, že si pak partner své partnerky váží daleko více..
spolu dítě splodíte, proto by měli být u porodu oba rodiče.

Za mě jednoznačně ano! Zprvu jsem ho u mého porodu nechtěla, ale byl mi oporou! Rodila jsem 13 hodin a nakonec porod byl ukončen císařským řezem, takže vlastně u narození syna nebyl, protože prostě byly komplikace, ale na porodním boxe jsem poslední hodinu trpěla jak pes, kdyby tam nebyl tak nevím... 😒

Ahoj, já rodila 2x První porod 7 hodin bez manžela. Ten byl až na těch posledních 15 minut a potom jsme byli všichni spolu. Druhý porod trval 1,5 hodiny s manželem. Ale stejně na ty procedůry jako klystýr... jsem ho posílala za dveře nebo většinu času trávila na wc, kde na mě neviděl. Tak si myslím, že na ty kontrakce chlapi být nemusí asi bych to chtěla zrovna tak. Ale na samotný porod určitě jo. To mi zase moc pomohl a bylo to super. Radovali jsme se spolu a kdybych ho tam neměla, bylo by mi potom smutno. Za mě ano, ale až na porod samotný popř. chvíli před tím. Ale celý den bych ho tam nechtěla. A chtělo by zvážit, jak si to představuje on.

Tak za mě taky rozhodně ANO. Nebýt toho že byl přítel u porodu tak bych snad ani neporodila 🙂 . Po celou dobu mi byl oporou když jsem měla veliké bolesti zavěsila nebo zakousla jsem se do něj a on to mlčky snášel. Stačilo jen naznačit co bych potřebovala a už jsem to měla a hlavně a co je nejdůležitější strašně mi pomohl během samotného porodu. Kvůli bolestem a tlačení jsem zapoměla dýchat takže jsem v jednu chvíli ztrácela vědomí. Přítel na to upozornil personál, dali mi masku a pak už jsem jen poslouchala přítele když mi říkal kdy se nadechnout a kdy vydechnout. Podpíral mi hlavu při tlačení. Když bylo po všem nic jsem si z toho nepamatovala a jen díky vyprávění se mi oživili vzpomínky a přesto si všechno nepamatuju a když se o tom s přítelem bavíme kolikrát na něj koukám že se tohle u porodu odehrálo. Jestli jednou bude chtít syn nebo jeho manželka vědět podrobnosti budou muset říct taťkovi. Přítel je šťastnej že u porodu byl a příště by šel zase

Doslova souhlas s @rebelie. Vetsina zenskych tam chlapa chce a razi heslo, kdyz byl u vyroby, tak musi byt i u porodu. Blbost. Znam spoustu chlapu, kteri byt nechteli a zensky si to na nich vydupali. Muj tam byt nechtel. Zname se na tolik dobre, ze vim, ze tyto veci spatne snasi. Domluvili jsme se jen na prvni dobu porodni a pak sel na 10min za dvere. A nijak jsem ho tam teda nepostradala.

Za mě rozhodně ANO!! Ještě jsem tedy nerodila,ale až to nastane tak ho tam určitě chci...Ostatně odejít může vždycky 🙂 Ale porod bez chlapa si nedokáži předtavit..

Za mě rozhodně ANO!byl pro mě obrovským přínosem...jednak jsem si měla s kým povídat,sdílet se, a v takových chvílích není nic krásnějšího,než mít u sebe člověka,kterého milujete a je vám velkou oporou...jak po stránce psychické,tak i po stránce fyzické...
ovšem ze své praxe porodní asistentky vím,že ne všichni tatínkové takoví jsou...
nejvíc mě doráželo,když maminka byla ve sprše,potřebovala,aby ji tatínek přidržel aspoň sprchu anebo masíroval sprchou záda a tatínek se rozvaloval na posteli a četl si noviny...úplně jako by se nic nedělo...
takže opravdu je to na zvážení každého...uvědomila jsem si,že je to asi hodně o vztahu těch dvou...tak držím pěsti....

Ahoj! Tak já jsem taky rozhodně pro! Bez něj bych sice porodila taky, ale s ním to bylo všechno mnohem lehčí. Moc mi pomohl. Třeba při natáčení monitoru... Seděla jsem na balónu, on za mnou a držel mi sondu. Měla jsem 3 hodiny bolesti po minutě a kdyby tam se mnou nebyl, tak to asi nenatočíme 😀 Nebo ve vaně mi sprchoval bříško a záda...
Pro chlapa pohled na svou trpící ženu určitě příjemný není, ale o to víc si ho teď cením, že tam se mnou šel a prožil si to se mnou...Dokonce i přestřihl pupeční šňůru a byl to on, kdo vlastně viděl mimčo první 🙂 (kromě doktorů)
Ale nejdůležitější je, jestli ho tam chceš ty.

Za mě rozhodně ano!!!!!Je to obrovská podpora.V mém případě jsem byla strašně ráda,že přítel byl u porodu,jelikož jsem po 20ti hodinách marné snahy skončila na akutním císaři a musela pod narkózu,jelikož to spěchalo a malý musel honem ven.Byla jsem šťastná,že alespoň on uvidí našeho chlapečka a pochová si ho,když já nemohla.Byla jsem klidnější 😉