Tatínek u porodu. Ano nebo ne?

Byla jsem strašně ráda, že tam byl muž se mnou !!! Ale pokud by měl pochybnosti, tak bych ho nenutila. Někteří chlapi to vnímaj špatně a je to pro ně horší zážitek než pro ženu . Záleží na povaze . Ale pokud tam muž být chce, tak je to jedině dobře. Jednak podpoří a taky není nic krásnějšího než mít společný vzpomínky už od prvních okamžiků kdy je mimi na světě 🙂

Byl pro mě obrovskou oporou a byl neskutečný. Takže za nás rozhodně ano 😉

já jsem byla hrozně ráda že byl na sále 🙂 přítel byl sice bílý ještě večer 😀 ale bez něj bych to nezvládla 😉

Pokud chce jít, tak proč ne, je to přeci jen zrození jeho dítěte. Když by mu to v průběhu "nesedlo", může přeci odejít čekat na chodbu, ale já osobně neznám tatínka v okruhu mých známých, který by odešel, podporují maminu a najdou v sobě více osobní odvahy, než kdy tušili. 😉 A pak jsou na to také náležitě hrdi 😀 😀 😀

Ten můj jít nechce. Malinko mě to mrzí, ale nutit ho nebudu. Bude semnou v té dobře před tím, ale myslím, že všechno vidět asi nemusí 😀 Ale jinak co se týče mě, tak za mě taky ano.

můj manžel byl, ale znám hodně holek, jejichž manžel nechtěl a není jich zrovna málo a svoje děti milují stejně. Byla jsem ráda, že tam manžel byl, kromě něho bych tam asi nikoho jiného nechtěla, mamku nebo tak.

Já byla ráda, že jsem měla manžela u obou porodů. U třetího porodu ( císaře) bohužel být nemohl. Byla jsem ráda, že tam byl semnou. Byla to má opora. Kdyby náhodou něco, doběhne pro lékaře, podá, přidrží a hlavně vydí, že to není nic jednoduchého porodit děťátko.
Když jsem porodila, šel se sesrami a děťítkem na vážení, měření a prohlídku. Měla jsem větší jistotu 🙂 U třetího porodu mi po porodu ukázali děti na momentíček a odnesli je prohlídnout, zvážit, změřit a u toho už manžel byl. J8 viděla děti až odpoledne ( po 7 hod. po porodu) Ale alespoŃ fotečky jsem viděla 🙂 Já osobně to doporučuji. Ale nikoho jiného bych u porodu nechtěla.

U císaře být nechtěl, u normálního ano. Rozhodně si myslím, že je to na rozhodnutí obou a hlavně manžela, který vlastně ani nemůže moc pomoct. Já byla moc ráda, že tam byl, a myslím, že on taky a to viděl fakt skoro vše (hlavně veškeré šití...stál blbě) a špatné následky to na něm nezanechalo. Ale je to fakt dost individuální 🙂

Tak pokud muž sám chce a ty seš si jistá, že ti pomůže tak proč ne 🙂. Byla tu i ale maminka, která ho tam nechtěla, protože prý zná jeho povahu a prý by ji jen rozrušoval. Takže asi každej jak kdo chce 🙂 I když je to duležitá životní událost, určitě bych nenutila..

já šla na císař a byla jsem hrozně nešťastná a vyděšená, že jdu na sál a manžel nemůže se mnou, za mě v této těžké chvíli chceš mít u sebe někoho komu moc věříš

za mě ANO, JE TO PODPORA VELIKÁ, i kdyby měl stát jen za plentou, a tky ti doktoři a hlavně sestry se k tobě chovají mnohem lépe!!!

Manžel byl se mnou u císaře (když mi padal tlak, držel mi na pusi kyslík) i u spontánního porodu - strašně jsem ho tam potřebovala, porod se rozběhl když byl na cestě z Prahy (2 hodiny)...nepotřebovala jsem, aby mluvil a uklidňoval, jen aby tam byl a držel mě za ruku. Při samotném porodu mi stál u hlavy, co nechtěl, neviděl🙂, pupeční šňůru stříhat odmítl.
Já myslím, že přítomnost tatínka je důležitá jak pro maminku, tak i pro budoucí vztah...to, že je u toho, když přijde na svět, špinavé, křičíčí, že je to opravdový zázrak...něco úplně jiného, než když mu je někdy poté předložená kuklička zabalená v povianu...upřímně, vždyt mu můžou ukázat jakékoliv dítě a říct, je Vaše🙂).

za me rozhodne ANO, byl pro me obrovskou oporou.

Pokud chce sám, tak určitě. Mně pomohl zvládnout to nejlíp jak jen to šlo 🙂

Za mě (i manžela) určitě ano. Rodila jsem hrozně dlouho a ke konci jsem už ani nedokázala vnímat, co mi kdo říká... jen manželův hlas, který říkal dýchej 😀 Já ho moc a moc ocenila, i když na něm bylo potom vidět, že z toho byl vyřízený, protože měl o nás (mimi i mě) strach. Ke druhému ale chce jít zas 😉 a já jsem ráda! Manžel je hlavně psychická opora 🙂

Já už teda slyšela spoustu důvodů proč ne - že to může narušit sexuální život, že z toho může mít ten otec trauma - podám to jinak - ptá se někdo maminky, zda tam chce být? Neptá, prostě musí. Každopádně pro mě byl manžel u obou porodů oporou. Přenášela jsem, oba porody byly dlouhé, u prvního byl po celou dobu u mě v nemocnici - tj. od příjmu ve 4:30 až po porod v 18.30 - sestry neměly čas, tak mi pomáhal do sprchy, na záchod, masíroval mě, volal sestru, když jsem potřebovala.. Podruhé byl porod delší, takže se mnou být nemohl, rodila jsem přes 33,5 hod. a to teda přišel jen na ten konec, ale byl u toho. Nenutila jsem ho, bylo to jeho rozhodnutí, ale za mě - jo. Prostě na psychiku neuvěřitelná věc, sestry s vámi nemůžou být neustále a myslím, že i to, že si s ním pokecáte, čas utíká rychleji a máte méně času a příležitosti se tolik soustředit na bolest.... A určitě se pak na svou manželku dívá jinak, když vidí, co si musí kvůli příchodu jejich společného dítěte prožít 😉

za měsíc rodím a tuto otázku jsme taky řešili ae přítel řekl sám od sebe že by tam hctěl být byla jsem za to štastná ae kdyby tam jít nechtěl tak bych mu to nevyčítala a ani bych ho tam nenutila myslím že ne každýmu pohled na takové věci musý dělat dobře

Já jsem muže u porodu nechtěla. Bála jsem se, že potom budeme mít problémy v sexuálním životě, že uvidí něco, co vidět nechce, že mě pak bude vímat jako matku a né milenku, že se bude bát, že mi ublíží. Zkrátka mnoho obav. On tam být taky nechtěl. A tak jsme se domluvili, že u mě bude jen do chvíle, než se začne tlačit. Porod byl dost náročný, na tlačení došlo až za 15 hodin na porodním sále a když došlo na chvíli, kdy měl odejít a já mu říkala, ať jde, odmítl. Viděl naprosto všechno, placentu, krev, ktará se rozlila po podlaze, vyšetřování doktorů, zašívání. Prostě opravdu vše, co jsem nechtěla, aby viděl, ale v tu chvíli to bylo jedno. Cítili jsme oba takovou intimitu a souznění, že nás to s píš pobavilo. A byl mi opravdu nápomocný, podával pití, držel za ruku, držel monitor, když už jsem nemohla, při porodu kyslíkovou masku a hlavně mě podpořil psychicky. Neumím si představit, že by tam nebyl.
Ale hlavní je, jak to cítí oba dva. Muž pokud je přesvědčený, že tam být chce, ať jde, pokud to chce i jeho žena. A pokud se na to jeden z necítí, raději ať počká taťka venku.

Manžel ještě neví,jestli tam chce být... Nutit ho určitě nebudu. Popravdě, nevím jestli má být muž u všeho,ať už se tváří silně, jak chce. Už jsem slysela případ, že si muž musel najít milenku po porodu,protože už na manželku neměl chuť... Muži se můžou chlubit, jak to zvládli psychicky v pohodě, ale do tváře vám pravdu nikdy nepřiznaji..Toť můj názor ☹

No ano nebo ne. Zalezi, jak oba chteji, ze ano. Nelze tvrdit, jak to ma byt ci nikoli. Kazdy necht rodi, jak se na to citi. Asi je smutne, pokud se dva neshodnou. My jsme se dost pripravovali, byli na rozsahlem kurzu a pritel tusi, co tam ma delat. Ze nebude jen stat, cucet a podavat mi piti, ale ze aktivne bude hajit nase prani, nase dite a samotny fakt setkani se svym potomkem je asi nejvetsi hnaci motor. On to ted bere jako velky zavazek a vyzvu. Ja jsem moc rada, sama bych tam nebyla ani nahodou! Jaka ovsem bude realita, se brzo ukaze 🙂

Partnera u porodu urcite doporucuji. . .pritel byl u me celou dobu otvirani a kontrakci. Odesel jen v moment kdy doktor protahl drzakem postele prosteradlo a pomahal malou posunout dolu protoze na to nemel ale ani ne minutka a nase prdolka byla venku takze ji videl hned.