Tatínek u porodu. Chtěly byste ho tam?

Já jsem taky měla manžela u porodu a neměnila bych! Abych řekla pravdu, trošku jsem se toho bála, protože on je ten typ, který vidí v TV injekci a omdlívá 😀 ...Ale sám říkal, že u toho porodu to člověku vůbec nepřijde. Já jsem rodila normálně, ale po deseti hodinách trápení mi museli udělat císaře a manžel byl se mnou i na sále a říkal, že se přistihnul, že se dívá na to, jak mě "kuchali", ale že byl v takovém transu, že mu to vůbec nepřišlo...Sestřičky ho pak strašně chválili, že byl super 🙂 . Já osobně jsem byla opravdu moc ráda, že tam byl - velká podpora a hlavně viděl, že přivést dítě na svět není žádná sranda 😉 . Všechno to bylo hrozně dojemné - neustále mi pak opakoval jak moc mě miluje a že mi strašně děkuje a dodneška to všem vypráví a říká, že je rád, že je chlap 😀

Ahojky, i já měla přítele u porodu a musím říct naštěsí. V první době porodní byl pro mě velkou oporou, při druhé mi to už bylo celkem jedno, jestli tam je nebo ne. 🙂 Jsem opravdu ráda za to že tam byl a zjistil, že to opravdu není sranda přivést na svět pro každého rodiče to nejkrásnější mimčo na světě. 🙂 Také byl první kdo uviděl,že když byla venku hlavička a ostatní ještě ve mě, tak už po mě koukal pravym očíčkem. 😀

Ahojky, mazenl u porodu? K nezaplaceni...bez nej bych si to nedovedla predstavit. Byl vazne opora pro me. Ja sice mela porod vyvolany, ale rodila jsem skoro 3 dni, takze jsem manzela vazne ocenila. 😉

já teda k porodu manžela nechci ani náhodou, ve vyhraněných situacích kolem sebe nesnáším lidi 😀 a zvláště ty blízké, cizí můžu ignorovat 🙂
asi jsem divná, nebo mi nebudete věřit, ale fakt jsem moc ráda, že manžel u porodu není "povinnost" 😅

no uvidíme co ukáže konkrétně v případě porodu praxe, ale fakt si nemyslím, že vám tady za týden napíšu, že mi u toho strašně chyběl.....ale kdoví 😕 😉

No holky, já sice tatínka u porodu měla, ale kdybych věděla, jak ten porod bude komplikovanej, tak bych asi chtěla rodit sama.

tak já jsem u porodu manžela měla a jsem strašně ráda, nesnesla bych tam být celou tu dobu sama.
Mám stejný názor jako Elly, byl pro mě velkou oporou...

Ahoj, u porodu jsem manžela neměla nikdy, ani teď nebude(nechceme to měnit ani jeden z nás), vystačím si s PA a s doktorem. Je nás ale opravdu hodně málo, co to takhle chceme. 😉

já bych tatínka u porodu chtěla a čím je to blíž tím víc... začíná mě děsit představa, že budu rodit sama... nikoho jiného u porodu nechci... Ale na druhou stranu nechci manžela k tomu tlačit.... on se na to moc necítí - nechce koukat na to jak trpím... zatím jsme to nechali otevřené, že se ještě rozhodne...

I já se jsem ráda, že se můj manžel rozhodl být u porodu naší dcerky. V první době pordní byl k nezaplacení. Byl to můj spojovací článek mezi mnou a PA. Ten den nás rodilo celkem dost, takže moc času na me PA neměla,takže manžel se chudák ten den pěkně nalítal. Proto mu ještě jednou díky a kdybychom se ještě jednou rozhodli pro mimčo, tak věřím, že mi manžel bude zase oporou a k porodu mě doprovodí. 😵

já měla taky manžu u porodu a jsem za to ráda, aspoň ví, že to není žádná legrace. I když... kdyby tam nebyl, tak bych to taky vydržela v pohodě, ale jsem radši, že tam byl.

tak já za tatínka u porodu byla tak vděčná!!!Jen tím,že tam byl mi strašně pomohl,i,když třeba zrovna nic nedělal a nedokážu si to prostě představit nebejt tam bez něj🙂když mi pak držel sprchu nad bříškem a sprchoval záda nebo mě držel za ruku při kontrakci,měřil je a říkal mi kdy bude a kdy skončí,když mě pořád říkal jak jsem skvělá a báječná a povzbuzoval mě,no prostě se to nedá popsat.Jsem za to nesmírně vděčná a strašně si ho za to vážim,že do toho chtěl jít a prožili jsme spolu něco tak překrásnýho jako je porodit Našeho prvního syna 😵

Simipel: přesně jak píšeš - manžel byl spojovacím článkem mezi mnou a PA.Je sice pravda,že ke konci,když už jsem měla obrovské bolesti,tak jsem na něj byla i nepříjemná,ale manžel to chápal.Neumím si představit, že bych tam byla sama.Ty dlouhé hodiny zavřená v jedné místnosti,osamotě jen s občasným nakouknutím PA,nevím jak bych byla schopná si ji volat pokaždé když bych něco potřebovala.Navíc manžel mě pomáhal i ve věcech jako vlézt a vylézt z vany, otřít se a obléknout, podával mě pití kdykoliv jsem potřebovala, prostě úžasná pomoc. No a taky mám prostě ten názor, že když si dva lidé splodí dítě, tak by si ho měli společně i porodit.Mě by prostě hrozně vadilo,kdyby manžel řekl, že tam nechce být, že mu to vadí.Je to podle mě sobecké,protože chlap může kdykoliv od porodu odejít, zatímco že na si to musí prožít celé.Ale to je jen můj názor. 😉

A navíc si myslím, že je přeci nádhera pro tátu vidět své dítě když se narodí, být první kdo ho pochová, kdo to zavolá a oznámí.Vždyť to je přecí nádherný zážitek, než si pak když je po všem přijít do porodky na návštěvu a vidět už umyté navoněné miminko a říkat si - aha, tak to je naše dítě?Přijde mě to prostě takové trochu zvláštní.

spetra tak to samý můj manžel pořád říkal, že se bojí mě vidět jak trpím ale nakonec se překonal, šel, pomohlo mi to že tam jen byl, sice mi občas něco namasíroval, podržel sprchu ale já byla sama v úplně jiném světě ale tu jeho přítomnost jsem vnímala pozitivně...pak šel hned s prckem na vážení, omývání a potom mu ho svěřili a vlastně byl první kdo ho pochoval ...a na to je náležitě pyšný jak s ním šel po chodbě a nesl mi ho...ale je fakt, že se potom přiznal, že mu nebylo moc dobře a že měl o mě strašnej strach...ale od toho sakra ty chlapy máme ne 😀 😎 tak držím palečky ať se rozhodne kladně 😵 bude to pro něj krásný zážitek, který bude všude vykládat jako pyšný statečný otec 😵

muj manzel nejdriv k porodu nechtel,ale nakonec se rozhodl,ze pujde.a jsem rada, ze tam byl.vodil me do sprchy,pomahal na poslel a zase dolu,vodil me po pokoji, podaval vlozky a tak.u samotneho porodu mi drzel podeprenou hlavu.priznal se,ze se mu dela spatne, kdyz jsem rodila,ale nakonec to ustal.rodila jsem 13h a jedine co me pri tom pobavilo, kdyz manzela oblikly do tech hroznych nemocnicnich hadru a dali mu rousku.ale urcite bych ho u dalsiho porodu chtela zase.i kdyby tam jen sedel v rohu,tak uz je to jiny, nez kdyz tam jste uplne sama s cizima.a taky se podiva,ze to mimco nevyleze uplne samo a co vsechno musime zkusit.

jirik.k: přesně tak, děťátko si udělají oba rodiče a tak by i oba měli být u jeho narození,proč se má dřít jen ženská,ať se chlap taky nějak zapojí - ikdyby to zapojení byla jen jeho přítomnost,tak je to jejich dítě,které se právě dere na svět 🙂

Ahoj holky, tak já měla svou polovičku i u císaře, sice odpadl ani ne v půlce, ale i tak jsem vděčná za to, že tam aspoň chvíli se mnou byl. 😀 .Trošku jsem mu to rozmlouvala hned od začátku, ale nedal se, prostě tvrďák...no a když ho nedali k hlavě, ale spíš k plentě, tak se mi v půlce omluvil, že už to fakt nedává a málem tam s sebou flákl. 😀 I tak si myslím, že je super mít taťku u porodu, byl mezi prvníma u malé a celkově myslím, že ho to dojalo, protože to pak povídal ,,jak rodil se mnou" každýmu 😀 😀 .

Tak já tatínka u porodu vřele doporučuji, je to přirozené, vždyť se rodilo NAŠE dítě. Sice jsem ho kolikrát okřikla ať mě zrovna TEĎ nehladí 😅 , ale dneska když na to vzpomínám, tak to bylo nádherný. A je strašně fajn mít se o tu radost s kým podělit 😉

ahojky, já naprosto souhlasím, že chlap, pokud chce a vydrží to, tak by měl být u porodu!! je to pro oba nezapomenutelnej zážitek!! já byla moc ráda, že jsem tam nebyla sama, bolesti bych určitě hůře snášela, je dobře, když vás někdo vezme za ruku, hladí, říká, jak máte dýchat a i po psychické stránce pocit, že tam nejste sama, je moc důležitý, pro mě teda byl!

Ahoj, můj manžel byl se mnou od prasknutí plodové vody až do narození naší holčičky, celých 12 hodin a jsem opravdu rádam, že se mnou v porodnici byl. Myslím že dva lidi - partnery, takovej zážitek ještě víc spojí. 😉 A nikdy nezapomenu na jeho obličej, když dostal malou hned po porodu od sestřičky do náruče 😵

no muj tam byl se mnou, asi bych ho nijak nepostradala kdyby tam nebyl, ale pze se to nakonec zvrtlo v cisare, tak se aspon v praci mohl chlubit ze mel doktorsky oblecek 😀 a kolegou z prace (jeho zena taky cisar) si vymenovali "zazitky" ze salu, a hlavne byl s malou kdyz me sili, furt teda nevim co delal kdyz se ho zeptam, tak mi rekne ze se na dival a ona na nej a drzeli se za ruce (no myslim ze brecel ale nechce mi to rict) 😵

Ahoj, i můj chlap byl se mnou a byla jsem za to hrozně ráda 😵 On je ten typ co nesnáší i když mě bolí třeba jenom hlava a hrozně ho to trápí, takže jsem se bála jak to bude snášet. Ale bylo to naprosto skvělý. Držel mě za ruku a řikal jak mi stoupají a klesají kontrakce a pak jsem byla taková klidnější, když malého po porodu odnesli a on tam stál a natáčel jak ho ošetřují a všechno fotil. Určitě to můžu všem chlapům a i maminám doporučit 😵😵

Mne tam manzel pomohl hlavne v prvni dobe porodni...prislo by mi smutny kdybych tam byla sama v noci a s bolestma.Tlaceni bych dala klidne i bez nej,ale nejvic by mi prislo lito kdyby prisel o prvni vteriny nasi dcerky,podle mne se ti muzi co k porodu nejdou hodne moc okradou.

Můj manžel je typ člověka, který nemusí krev, prostě nemá to rád. Hned na začátku těhu jsme se dohodli, že bude se mnou v 1. době porodní, ale u samotného porodu nebude. Já jeho rozhodnutí respektuju a jsem ráda, že se nějak nenutí do něčeho , co ví, že nezvládne. Nemyslím si, že je slaboch,jen se na to necítí.

Apfele: Tak aspoň,že tak,že tě v tom nenechá úplně samotnou.A třeba mu nakonec zvědavost nedá a neodejde ani na finále.Ono totiž krev,krev - já bych to zas tak nedramatizovala.Manža rozhodně nekouká mezi tvé nohy,nemusí se vůbec koukat co se tam dole děje.Porod není krvavá lázeň, krev nestříká půl metru do vzduchu a nikdo ho pak nebude nutit stříhat pupeční šňůru.Může celou dobu zústat u tvoji hlavy a kdyby něco,může taky zavřít oči 😉 Ale je fajn,že tě chce podpořit aspoň v té první době,která je nejdelší a nejúnavnější.Většina chlapů,kteří k porodu jít nechtějí kvůli strachu z krve nejdou k porodu totiž vůbec.Takže klobouk dolů před tvým manžou 😉

Ahoj, u prvního porodu jsem měla manžela napsaného k porodu, že brnknu, nakonec tam nebyl, pač to byl akutní císař, stejně by ho nepustili...te´d to bude podobné a myslím, žen i když by byl porod normální, tak bych ho nepřemlouvala, on se k tomu staví tak, že pokud budu chtít, tak půjde, ale jelikož vím, že by se nehrnul, tak bych ho nijak nenutila, ale u mě to bude císař a ani u spinálu ho nutit nebudu, navíc přemýšlím zda spinál či celkovku???
hoklky co měli tatínky u porodu si to, ale strašně chválili, že je psychicky podpořili..

Já manžela u porodu měla a jen doporučuji. Byl u mě při kontrakcích a při porodu stál u hlavy. Je pravda, že od bolestí Vám nepomůže (může pomoci ulevit...), ale rozhodně psychicky Vám pomůže. Jde jen o to, že tam někdo s Vámi blízký je a to dělá hodně. Aspoň u mě. Pak si myslím, že je jen dobře když muž vidí jak se dítě narodí nebo aspoň co tomu předchází. Mají totiž dost zkreslené představy o rození dětí a je super, že v dnešní době dávají tuto šanci.
apfele: manža je super, že tam bude na 1.dobu s Tebou. Ta je dle mého nejdůležitější (porod mám čerstvě za sebou...). To jsem totiž manžu ještě vnímala a snažil se mi pomoc. Pak při tlačení jsem ani netušila, že tam někde je. A to stál vpravo u mé hlavy. Pak jen vím, že mi přinesl miminko......... A to byl krásný pocit. Tvůj manžel tam určitě někde počká a s miminkem už budete také spolu, viď?

no co se týká krve, tak průměrná ztráta krve při porodu jsou prý 2 dcl. Já neměla nástřih, takže krev nebyla vůbec žádná 🙂.