Tatínek u porodu. Jaké to pro něj je?

MM semnou byl a dodnes o tom mluví a vím, že příště půjde zas 🙂 byl pro to něj neuvěřitelný zážitek jak sám říká a jsem moc ráda, že tam semnou byl a jsem mu za to vděcná 😉

a pomáhal ti nějak?

A co tam chlapi vlastne delaji, kdyz 1. doba porodni trva treba 10 hodin???

no já myslím, že tě může masírovat, podávat ti pití a být tam s tebou a povídat si a nebo tě držet při chození, když máš kontrakce...

já doufám, že do porodky pojedeme na poslední chvilku a nebudu tam moc dlouho na tom pokoji na hekání 😀

Přidám se, pro mého manžela to byl taky nezapomenutelný zážitek, sice jsem odmítala, aby se mě jakkoliv dotýkal, ale pro mě bylo nejdůležitější, že tam byl se mnou, prostě psychická podpora 🙂

ahoj holky,
tak můj manžel se mnou u porodu byl a já byla hrozně ráda,že jsem ho tom měla 😀 ,pomáhal mi ve sprše,pak na baloně,když jsem si ulevolala a taky mi chytal když jsem skoro omdlela(přihnala se bouřka a zrovna na našem por.sále nefungovala klimatizace a já se kácela k zemi při jedné kontrakci).Při samotným porodu mi otíral pusu,držel mi za ruku a povzbuzoval mi 😀 .Pak jsem zažila ten krásnej pocit když mi dali malou do náručí a pak když jí dali manželovi a on s ní seděl vedle mě a povídal jí 😵 .

madlenka: to je krááásný a dojemný,....i kvůli tomu chci aby tam byl....stačí mi psychická podpora...

jo bylo to super,nejlepší snad bylo když PA povídá: už vidim hlavičku chtete se tatínku podívat? a on klidně šel 😀

jejda. tak to já bych asi nechtěla,aby se koukal.... 😅

ahoj,
já jsem vůbec nechtěla, aby se mnou šel přítel k porodu, protože od začátku těhotenství jsem pořád dokola poslouchala, jak to bylo s Milánkem a Valentýnkou (přítele starší děti), tak jsem měla pocit, že si raději porodím sama, než abych poslouchala, kterak rodil někdo jiný 😲 ale jak se to blížilo a čím dál víc jsem se bála, tak jsem nakonec začla škemrat, aby šel se mnou. Když jsme přijeli do porodnice, tak nález byl zatím nic moc a vůbec to nepostupovalo, tak ještě objel nějaké záležitosti a vrátil se až 2 hodiny před tím než jsem šla na sál, to už jsem byla fakt moc unavená z 20 hodin kontrakcí po pěti minutách, tak už jsem nic moc nevnímala, jen vím, že tam byl, ale moc jsem ocenila jeho přítomnost po tom, co jsem holčičku konečně vytlačila, že se spolu můžeme podělit o tu radost.
Teď máme taťku na horách, ale až se vrátí, tak mu řeknu, ať taky písne své zkušenosti, už to má za sebou třikrát, tak snad se podělí.

Můj manžel šel taky koukat na hlavičku. Sice pak říkal, že jednou to stačilo 🙂, ale z porodu jako celku byl nadšený. V okruhu našich kamarádů jsme první s dítětem a manžel o porodu do dneška všem nadšeně vypráví 😉

evicka: tak super, že tam nakonec byl, já myslím, že bohatě stačí jen to, že je tam přítomný....

Holky, my jsme přijeli do porodky v osm ráno a malá se narodila v osm večer 😅 Takže to bylo dlouhý, ale většinu času ty bolesti byly mírné a snesitelené, takže jsme si s manžou normálně povídali, když jsem chtěla klid, tak si četl noviny, zajel si do města na oběd, dával zprávy rodině.. Mně to teda utíkalo rychle, ale jemu se to asi vleklo, i když to na sobě nedal znát.Ty pravé kontrakce se rozjely až po prasknutí plodovky někdy po páté odpoledne a pak teprve jsem ho pořádně potřebovala na ty masáže, aby mi říkal, jak mám dýchat, chodil se mnou apod. Na sále to byla už rychlovka, malá byla venku asi na pět zatlačení 😵

MM mě masíroval záda, držel při kontrakcích, dýchal semnou atd.. fakt paráda 😵

vendulko, já myslím, že v té chvíli by ti to bylo úplně fuk, jestli se kouká, nebo ne 😀 Já jsem třeba ani nevěděla, kolik tam bylo na sále lidí, člověk je tak ponořený do sebe, soustředí se na to tlačení, kontrakce, že je mu šumák, co se děje okolo..

mému manželovi rovnou PA řekla, že bude držet druhou mou nohu, takže viděl úúúplně všechno, ale nevadilo mu to, vlastně pak byl rád, že ji mohl vidět takhle jako první 🙂

MM měl být taky u porodu hrozně se na to těšil ale nakonec to doma prospal 😅

Tak já rodila 36 hodin od prasknutí plodovky, protože 24 hodin jsem měla kontrakce nevedoucí k porodu. Ležela jsem na šestinedělí, kam nesmí návštěvy na pokoj. Holčinu, která tam byla se mnou odvezli dopo na císaře, takže jsem tam byla sama. Odpo jsem už brečela manžovi do telefonu, jak mi bylo smutno. O půlnoci mě poslali na předporodní přípravu a tam už za mnou manžel mohl. Strávil tam se mnou 12 hodin než jsem porodila a přesně jak píšete, pomáhal mi chodit na záchod, do sprchy, když mi dali epi, tak jsme si spolu schrupli a tak.
U tlačení, což už byla jen půl hoďka, mě držel za ruku a prostě tam byl. To mi stačilo ke štěstí.
Pak šel s malou, napsal jí na nožičku jméno a na hrudník číslo, fotil jí apod. 😀

Ducky 😀 😀 já se picnu 😀

Já měla chlapa taky u porodu a můžu jedině doporučit..Byl naprsto úžasnej a každou kontrakci semnou prodýchával. Choval se tak skvěle, až jsem tomu nevěřila, jak chlap dokáže být ženský oporou. Za to si ho moc vážím..Ale byl to dobytek, chtěl i fotit to jak jsem nastřižená, ale to jsem mu zakázala..Fuj. 😖

ahoj holky,
můj manžel byl se mnou u porodu a moc mi tam pomohl, byl úžasnej ale když jsme se s odstupem času bavili o druhém dítěti tak mi řekl, že když budu chtít tak půjde ale už by to podruhé vidět nemusel 🙂 malou miluje a je super táta a kdyby u porodu nebyl, tak si myslím, že ji miluje úplně stejně...asi jsem divná ale jak se píše, že Vás zavalí vlna štěstí a jak je to úžasný tak u mě to teda neproběhlo abych se přiznala vůbec jsem nevěděla jaký má vlásky, jak vypadá. ležela jsem tam úplně hotová a byla ráda, že to mám za sebou, vlastně mi vůbec nedocházelo, že ten malý uzlíček je můj. Myslím si, že když tam chlap nechce tak by neměl být nucený..rozhodně ho nebude mít mín rád

Tak můj chlap se zde už vyjádřil.Nenapsal toho sice moc, ale to jsou prostě chlapy 😀 Já jsem jen chtěla dodat, že bych nikdy nechtěla jít rodit bez manžela, je to pro mě nejbližší člověk, před ním se ničeho nestydím, dokážu se uvolnit atd. Mít u porodu třeba maminku nebo kamarádku by mě bylo mnohem nepříjemnější, protože vím, že bych se pořád nutila ovládat, nekřičet, nenádávat a podobné věci, které by na mě při porodu třeba mohly přijít. S manželem jsme zvládali vše perfektně, chodili jsme spolu i na předporodní kurz, kde manža vše viděl na videu, byli jsme spolu na návštěvě porodnice, takže i věděl do jakého prostředí jde, PA tatínkům popsala jak to při porodech zhruba vypadá a co se od nich očekává a také jsme spolu byly na lekci masáží, kde manžela učili jak mě pomoci při bolestech. Ale jeho hlavní pomoc při porodu byla hlůavně jeho přítomnost. Být tam sama, tak se asi picnu! Porodnice plná na prasknutí, personál absolutně nestíhal a já měla problém dojít se sama i vyčůrat.Takže manža mě dělal oporu nejenom psychickou, ale pomáhal mě chodit, podával věci, nosil mě pití, hlídal mě ve sprše abych sebou třeba neflákla, utíral mě ručníkem a pomáhal do košilí ( to v těch bolestech a s obrovským pupkem bylo fakt děsný,sama bych tam s tím bojovala ještě dneska 😖 ), volal personál když jsem něco potřebovala (ten jejich zvonek řval jak alarm na celé oddělení, tak mě bylo trapné ho mačkat vždy, když jsem se chtěla na něco jen zeptat).A pak když jsem ležela na monitoru a bylo mě už docela ouvej, tak mě držel za ruku a nechával si je dobrovolně drtit 😀 ,hladil mě a pusinkoval.A když už se šlo na věc, tak mě stál u hlavy, hladil po vlasech a povzbuzoval mě do tlačení a dýchání.Pak si malou hnedka šel nafotit, pochoval si ji, podepsal, a hrdě mě ji přinesl spátky na sál a hned začal obvolávat babičky a dědečky s touto novinou (až na moji mamku nikdo nevěděl, že rodíme a ani to nečekali, neb do termínu jsme ještě měli deset dní čas). No abych to uzavřela - já byla šťastná jak blecha, že manžel se mnou u porodu byl a on také. Pořád na to vzpom,íná a často své dojmy vypráví ostatním. Jestli budu rodit potřetí, tak zase určitě s manželem 🙂

holky, to jsou dojemný zážitky, já se snad začínám těšit na porod, když to täk čtu, tak asi žádná sláva,ale ti chlapi....no dokáží překvapit, že?

taky jsem sdi to tak říkala,že už se ani tak toho porodu nebojím,dobře se to čte,je to tak krásné a romantické!!!Ale pak jsem si to pustila nasla na netu na videu a brrrrrrrrrrrr 😲 , ono to asi moc hodne boli,chudera tam uz kričela chuděra celá spocená,že už nemůže,že už prostě nem,á sílu tlačit ,že už to nevydrží a pořat dokola to křičela!!!!!!!!!!!! ☹ Ono asi potom,kdyz uz to mam ta maminka za sebou,tak se na to kouka tak jako ,ze uz to ma za se´bou a slo to a ted uz je to nadhera,ale ono to asi není,žádná legrace!!!Uplně se mi svírá žaludek,když si to snažím fakt naživo představit!!!! ☹ No ,snad mam jen moc bujnou fantazii,ale miláček už pomalu chřadne a říkal mi ,že by byl asi rád kdyby tam u toho byl,ale bojí se ,že nebude dost dobry,i kdyz ho porat přesvědčuju,že mi bude stačit,když bude u mě!!!!

renatica:na to se nesmíš koukat 😀 ( i když já občas taky kouknu).Ono každá ženská to má jinak, a stresovat se tímto, že některá se tam trápí atd., to nemá cenu...lepší to nevidět a pak jak to přijde si to užívat po svým s pomocí manžela....já mám občas teď v těhu šílený křeče (snad žlučníkové záchvaty, musím se na to zeptat mudr.) a věř mi, že je to to taky soda, tady být třeba 4 hodiny v křečích, zvládám to v pohodě a tak si myslím, že porod nemůže být o moc horší už,až na tu bolest, ale vše se dá vydržet....

Ahoj holky, tak já sem manžela určitě nedostanu, aby popsal pocity, tak to zkusím za oba, podle svého vnímání a jeho poporodního povídání. K porodu vůbec nechtěl. Je to ten typ, co nesnáší nemocnice, krev apod. A to tak, že při pohledu na krev zvrací. Úspěchem byla už jeho docházka se mnou ke gynekologovi, kde se mu pak ale zalíbilo a vždycky se těšil na ultrazvuk, že uvidí našeho cipíska. K porodu jsem ho, myslím, dost tlačila. Pak jsem slevila, že mi stačí "jen" na první dobu porodní, která je nejdelší a já jsem tam nechtěla být sama. Rodila jsem od noci, na porodní sál jsem se přesouvala ráno kolem 8h. Zavolala manžela, dojel zrovna po klystýru, takže do běhu porodu vstoupil rovnýma nohama, doprovodil mě na WC, měla jsem infuzi, stojan se nevešel do futer, takže seděl na míči proti mě, já se vyprazdňovala, on držel láhev s antibiotiky a povídali jsme si mezi kontrakcemi. Na úvod super. Většinu porodu jsem proležela, tak jsem mu drtila ruku, podával mi pití, pokusil se o masáž, kterou jsem hned stopla a křičela, že ne, ať mi vrátí tu jeho ruku 😀 Po epidurálu se mi ulevilo, začla jsem se procházet po pokoji,tak mi dělal oporu. No, během celého porodu ze mě tekla plodová voda s krví, křičela jsem, brečela jsem, klystír zažil, takže jsem mu říkala, že nic horšího už ho nečeká ani při samotným porodu, že nechci, aby odešel. Měli jsme pokoj, kde se postel jen přebudovala na porodní lůžko a šlo se tlačit, takže čas na jeho útěk nebyl téměř žádný a musím říct, z jeho slov, že ho to ani nenapadlo. Tlačila jsem nakonec skoro třičtvtě hodiny, takže kdyby přece jen chtěl, možnost určitě měl. Chci tím jen říct, že "jen" prví doba porodní mi připadala jako nejhorší část porodu a když viděl a byl se mnou po její dobu, pak už se smysl odcházení na porod trochu ztrácel. No, přežili jsme to všichni tři. Manžel byl šťastný, ani jednou nezaváhal, sice většinu času mlčel, ale ono toho zas tolik na povídání nebylo... Špatně mu nebylo ani na chvíli, prostě se pochlapil 🙂 a vydržel. A ne, že by musel, určitě věděl, kde jsou dveře 😀 Prostě byl rád, že tam se mnou byl a k dalšímu dítěti půjde znovu. Už dokonce sám vymýšlel, kdo nám bude hlídat prcka, aby se to dobře zorganizovalo 🙂 No, na to máme ještě pár let čas 😉
Omlouvám se za délku popisu, ale chtěla jsem napsat, jak to celé šlo, aby tatínci, kteří váhají dostali možnost se rozhodnout správně... a nepřipravili se tak o jedinečný zážitek. Mockrát se v životě přece jen opakovat nebude! Držím všem nastávajícím maminkám i tatínkům pěsti, ať vše dobře zvládnou a užívají si svou novou životní roli... 😵

Ahojky!
Když jsem byla těhotná tak jsem manžela u porodu chtěla, ale jemu se moc nechtělo. No nenutila jsem ho, řekla jsem mu ať se rozhodne sám. Nakonec to stejně dopadlo tak že když jsem začla rodit tak manžel musel být v práci, dělá instruktora v autoškole a zrovna předváděl žáky u zkoušek a neměl ho kdo zastoupit, takže mě akorát stihnul zavézt do porodnice. A porod byl rychlovka, malá byla venku za 2h a během kontrakcí jsem i byla ráda že u mě nikdo nebyl, strašně mi lezlo na nervy i jak se chodila PA furt na něco vyptávat a kontrolovat mě. Takže kdyby tam Petr se mnou byl tak bych ho z toho porodního boxu asi nejspíš vyhnala 😀 😀

barusha: tak to je prima, že tam nakonec zůstal, doufám, že to tak dopadne i u nás, tlačit ho do toho nechci,ale zase tam nechci být sama, chci tam mít blízkou osobu a taky mu říkám, že když byl na začátku, mohl by být i na konci, že je hezčí než to zplození i když trošku dramatičtější....
a taky když se o mě dokáže postarat teď, když mi není dobře a zvracím o sto šest(když mám křeče v břiše), tak zvládne i to být se mnou u porodu a stát mi třeba jen u halvy a pomáhat mi dýchat a podobně

vendulka: jo,jo máš úplnou pravdu!!!! 😉