Porodnice Plzeň Slovany. Jaký máte názor?

kdysi sem také pátrala do které porodnice jít a nakonec to vyhrála mulačovka.můžu jen vřele doporučit,ochotný personál,příjemné prostředí a průkazku jsem taky dostala.až si pořídím dalšího prcka jdu znova do mulačovky

prkkazku mam taky 🙂

nilita • 1d • 22. leden 2007 v 09:46
Ahoj holky,jaké máte zkušenosti s porodnicí na Slovanech?????Chtěla bych se stím s někým pokecat a poradit...papa 🙂

nika70 • 2d • 22. leden 2007 v 09:51
Nilita-ahoj, tohle téma už je založené, jukni kousek dolů 😀

nilita • 1d • 22. leden 2007 v 10:27
ahojík,díky moc

V této porodnice na Slovanech jsem 16. prosince 1978 zažila největší hrůzu celého mého života, která mě také poznamenala i na celý můj život. První své dítě jsme samovolně potratila, pak jsem čekala další čtyři roky než jsem opět přišla do jiného stavu. Někdy mezi šestým a sedmým měsícem těhotenství jsem údajně onemocněla infekční žloutenkou, ale tomu moc nevěřím, protože jsem ji prodělala jako malá a tudíž bych měla imunitu. Muselo jít o nějaké selhávání jater jiného původu, ale odvezli mě z Klatovské nemocnice do Plzně na infekční oddělení, odkud mě transportovali do porodnice ráno v osm hodin 16. prosince 1978 poté, co už kolem půlnoci mi otekla plodová voda, měla jsem bolesti, ale termín porodu měl být až cca za měsíc. Co se dělo pak - zabalili mi do sanitky všechny mé věci, které mi nechali nést ve veliké tašce při těchto problémech i do schodů v porodnici. Pak tam nebylo kam si sednout, kroutila jsem se už bolestí a nemohla vydržet a až za delší dobu mi řekli, abych se osprchovala, pak jsem dostala klystýr a odvezli mě rodit do malé oddělené místnosti, to už mě ovšem bolesti přestávaly. Bylo pár lidí kolem, říkali, abych tlačila, ale nešlo to. Pak odešli všichni a nechali dozírat mladého lékaře. To jméno přesně už nepamatuji, ale bylo nějaké jako Rosenberg nebo Rosenbaum - měl ho napsané na vizitce na kopě. Ovšem tento lékař se mi vůbec nevěnoval. Dveře místnosti byly dokořán, mě tam nechal ležet s roztaženýma nohama proti vchodu a bavil se mezi dveřmi s uklízečkou a ještě vtipkovali na můj účet. Pak mi přišla náhle bolest, ale nemohla jsem zatlačit, aby dítě nespadlo na zem, ale on ke mně nešel. Když se nakonec objevil další doktor a sestra a šli všichni zase ke mně, nakonec k porodu došlo. Ovšem dítě už se mi za ten čas udusilo, i když do té doby bylo stále živé - totiž zkoušeli jak mu tluče srdíčko. To prodlení zavinil tento mladý lékař, který se mi nevěnoval a zavinil mé celoživotní neštěstí - další děti jsem už neměla a žijeme s manželem na stará kolena docela opuštěni a já navíc kvůli komplikované skolioze páteře, kterou mám od mládí, ani nemohu vycházet z bytu, jsem téměř nepohyblivá. Tomu panu doktorovi vděčíme za to, že nikoho nemáme.