Porodnice v Pardubicích. Máte zkušenost?

Zdravím všechny nastávající maminky,které se chystají rodit v Pardubické porodnici a ty,které tu už odrodily.Moc ráda bych se se všemi podělila o zkušenosti.
zajdavem
6. čer 2018
Tak pro ty co třeba budou uvažovat a přečtou si tuto diskuzi. Rodila jsem poprvé v Chrudimi, nemohu si stěžovat, po druhé jsem musela rodit v Pardubicích (předčasný porod) a brečela jsem jako želva, že nemohu rodit v Chrudimi a asi jsem věděla proč, sestry šílený, dělali ze mě histerku a to včetně doktorky, která mi do poslední chvíle nevěřila, že rodím, přítelovi vysvětlovala, že to jsou poslíčci. Za 5 minut 12 se vyměnila směna a přišli sestry celkem fajn, konečně mě napojili na monitor a utíkali jsme na sál rodit - samozřejmě bez přípravy. Takže je to o tom, které lidi tam budou. Kdybych si dnes měla vybrat, bude to Chrudim.
katkatomaskova
16. říj 2018
Já rodila v Pardubicích v polovině července, a když nad tím teď zpětně přemýšlím, tak najdu klady i zápory všude - u příjmu, při porodu i na dětském. Rodila jsem v době, kdy stál Hradec kvůli malování, takže byl v Pardubkách masakr. V době mého porodu byly všechny sály plné, byla jsem na nadstandardu právě kvůli obsazenosti, aniž bych ho chtěla, a nevyžadovali za něj platit 🙂 Čekala jsem na něj cca hodinu od příjmu, protože ho museli dezinfikovat a větrat po rodičce přede mnou. Zažila jsem tam dvě služby porodních asistentek, a našly se ty, které mi byly sympatické, i ty, které mi zrovna moc sympatické nebyly... Co mi trochu vadilo, bylo nucení do určitých poloh - už jsem byla otevřená na devět prstů, a PA po mě chtěla, abych si sedla obkročmo na míč... Nemožné! Odmítla jsem. Stejně to pak už byl takový fofr, že se šlo rodit. Měla jsem porodní plán - mezi ostatními papíry z poraden, ve složce, a celou ji sbalila dr. u příjmu, takže jsem neměla ani šanci ho s nimi probrat. Ono by mi to stejně ale bylo k ničemu, protože vše, co jsem nechtěla, mi nakonec pomohlo porodit - epidurál, nástřih, zbytečně oxy a léky na bolest...

Nenarazila jsem tam na jediného lékaře, na kterého bych si měla stěžovat. Všichni profesionální a moc hodní 🙂 Jak na sále, tak na šestinedělkách. A hlavně odborní - dvě hodiny po porodu mě museli uspat do celkovky a operovat, místo toho, aby mávli rukou nad tím, že mám zvyšující se bolesti spodku - bagatelizování toho, že je to z nástřihu a šití se změnilo ve vyšetření třemi lékaři a už to jelo... 😕

Ihned po porodu následoval bonding, muž mohl jít se sestřičkou na první ošetření novorozence mimo sál 🙂 Pak dvě hodiny odpočinek, malou jsme měli u sebe, měli jsme klid, tak nebýt těch komplikací, bylo by to docela bezva 🙂 Vyzkoušela jsem si teda JIPku - tam to bylo taky prima, hodné sestřičky, doprovod na WC, donesly něco k nakousnutí (jedla jsem po nějakých 24h), a na šestinedělí byly sestřičky taky bezva, jedna obzvlášť sympatická, taková lidská, prostě super 🙂 Tam jsem měla jednolůžák, opět z důvodu obsazenosti - taky jsem ho nemusela platit.

Sestřičky na dětském - tak třetina prima, třetina neutrál, a třetina mi neseděla.. Malá měla problém přijmout mateřinu - zvracela, zřejmě po antibiotikách nitrožilně, co jsem musela brát po op... Nakonec jí jedna ze sester dala UM, aniž by se o tom se mnou poradila... To teď hodnotím dost záporně, ale v tu chvíli mi to bylo úplně jedno - malá do sebe konečně dostala a udržela 20ml mlíka teprve 4. den po porodu... Já měla laktaci takovou, že bych nakrmila celé dětské tam, a malá je stejně úplně na krabici, protože jsem laktaci udržovala v takovém stavu, abych neměla mastitidy, a nakonec to nevydrželo do doby, kdy jsem chtěla začít doma kojit... Ale to už teď vem čert.

Jediná velká nevýhoda porodnice - obří parkovné !!!!!!! Přijeli jsme o půl 3 v noci, muž odjížděl v poledne téhož dne (porod trval 7,5h) a platil nehoráznou sumu 500 a nějaký drobný... To mi příjde naprosto mimo!!!

Takže lidi... Všude narazíte na někoho, kdo vám nesedne, bude proti srsti, nebude se vám líbit... Lidi jsou prostě různý, a nenaděláme s tím nic. Blbý je, že třeba člověk, co takovou práci dělá už dlouho, vyhořel, nebo ji dělat nechce, ale drží se tam, je prostě nepříjemný, protivný, nutí nám něco, co nechceme... A nedokáže pochopit, že rodičky a čerstvé šestinedělky mají neskutečně křehkou psychiku... jsem zdravotník, a vím, jak důležitá je empatie a důvěra v péči o nemocné. Někdo takový tam už nemá co dělat. Proto bysme se neměly bát ozvat se, když se nám něco nelíbí - máme na to právo, a pokud je to navíc oprávněná výtka, dotyčný by se měl chytit za nos, nebo alespoň omluvit, to je základní lidské chování 🙂

Začni psát odpověď...

Odešli