• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

3 leté dítě v jeslích, roční doma - dělám chybu?

4. března 2013 
Zakládám tuto diskuzi, protože nevím co dělat. Mám 3 letou dceru a druhou roční. Problém mám s tou starší. Jako malá byla celkem hodná, ale už od mala neposeděla, protože jí už zase něco lákalo prozkoumat. V roce a půl začala už zlobit. Vylézala z kočárku a pak kousala děti. A to dost. Nemohla jsem od ní být víc než metr. Začala zlobit i doma. Už si přesně nevybavuji jak zlobila, ale oproti jiným dětem zlobila dost. Nejednou dostala na zadek - spíše každý den,protože to už jinak nešlo. Snažila jsem se na to jít po dobrém, ale nic nepomáhalo. Pak se narodila druhá dcera. Tu měla vždy ráda, ale párkrát jí také schválně kousla nebo jí alespon plácla. Mohlo by se zdát, že ze žárlivosti, ale když už to dělala půl roku předtím, tak nevím, jestli to souvisí se žárlením. Na děti bývala občas agresivní. Je tvrdohlavá, když se zabejčí, tak se můžu stavět na hlavu a nic s ní nehne. Např. povel Seber to! ((když něco hodila na zem) prostě nezabere, ani když dostane několikrát na zadek. Prostě se zabejčí a neudělá to. Nebo když něco od někoho dostane, tak nepoděkuje. Já jí řeknu poděkuj a ona nepoděkuje, i když to normálně umí. Můžu to opakovat dokola, ale co ona prostě nechce, to neudělá. TO samé s jídlem. Jí jen pár věcí a neochutná nic nového, prostě nechce. Od září, kdy jí bylo dva a třičtvrtě jí mám v jeslích, do ledna chodila jen na 3,5hod (postupně). Já chtěla, aby jí tam trochu zabavili, postavili do latě, prostě aby v jejím životě trochu nastal zlom, který by jí trochu zkrotil. Nemyslete si, že jsem se jí chtěla zbavit, ale prostě mi přišlo, že potřebuje nějakou aktivitu. Víc, než jí já stihnu dát (starám se i o tu druhou a nejde tedy věnovat se furt té starší). Takže chodí do jeslí. Z počátku to bylo drsné, brečela, vztekala se (ale to tam dělalo víc dětí, ona ale nejvíc), vyskakovala a dopadala na kolena, prostě scéna...ale pak zlom a už tam chodí ráda. Sice občas řekne, že nechce do jeslí, ale jinak se tam těší. Usmívá se, někdy tam vpluje, že mi ani pusu nedá. Takže tam je. Ze začátku měla pivku na jednoho chlapce, strčila ho, lehala na něj atd. ale možná z lásky, doma o něm stále mluvila. ALe jási říkala, že je zase agresivní. Naštěstí už je to dobré. Učitelky si jí chválí (jak tancuje atd), nestěžují si, když tam začala v lednu spát, tak bez jediného problému. PRostě si tam krásně zvykla a je tam v pohodě. DOma se také uklidnila, možná je to tím, že už je zase starší a trochu se umoudřuje, ale stejně mi příjde v porovnání s jinými dětmi, že víc zlobí. Už jsem přemýšlela o dětském psdychologovi, jestli bych tam nezašla se poradit jak na ní, že prostě občas má scénu kvůli blbosti, nebo že prostě odmítá respektovat příkazy (ne vždy, ona jinak poslouchá celkem dobře).
Proč tedy ten název diskuze. Ted jsme byly u doktorky s mladší dcerou. Ona byla s námi. Jelikož se u doktora nenechá vyšetřit (na 3 leté se nenechala ani svléknout, zvážit, změřit (ani doma) - to byla scéna jak z hororu, říkali, že něco takového ještě neviděli - tak když dr vyšetřila malou, tak chtěla prostě starší vidět a já jí tedy musela čapnout a vyhrnout tričko, aby si jí vůbec poslechla. Pak když Adélka trochu vychladla tak se mě dr zeptala, jestli chci slyšet její názor. Já ani nevěděla na co, ale ona řekla, že podle ní by Adélka do jeslí chodit neměla. Že to není vhodné mít jedno malé dítě doma, a druhé malé v jeslích. Že může žárlit,může mít pocit,že jí odkládám. Prý do školky už jo, ale jesle prý ne. ZAčala sama od sebe po tom, když viděla jak se Adélka chová. Tak ted nevím jestli dělám dobře. Všechny mé kamarádky mají 3 leté v jeslích či školce a roční doma (rodily jsme stejně :slight_smile: ) a nemají problémy. S Adélkou byly problémy s chováním už dlouho před porodem, jak jsem popisovala. Ted je mnohem klidnější, ale pořád to není taková ta hodná holčička, co mají některé mé kamarádky (nesrtovnávám, to ne, ale pozoruji chování jiných dětí). Jeden čas jsem měla prostě pocit, že je k dětem docela agresivní, ted už ani ne. Ale hračky bere dětem (co příjdou na návštěvu) a mladší dceři furt. To by se o ně i poprala. Pak mi vadí ta tvrdohlavost, když nechce, tak nechce (dodnes si v jeslích nevzala chleba a rohlík, přitom oběd tam jí - ale netýká se to jen jídla. Přece za to všechno nemůžou jesle? Já se jinak snažím abych nedělala rozdíly. SNažím se s ní mazlit, když jedna dostanepusinku dostane i ta druhá...ale nevím už jak na ní a nevím jak s těma jeslema. O velkých prázdninách jí nechám doma.
25. únor 2013 v 17:10  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, přečetla jsem si tvůj popis situace, nebudu ti radit co máš a nemáš udělat jestli dr. má pravdu a ty se dle toho zařídit musíš...jen ti napíšu svůj názor...
rozhodně si myslím, že starší dcera žárlit může a určitě to s tím i souvisí...a to že začala půl roku před porodem, na tom není nic divného, pokud už o miminku v bříšku věděla. Naší malé bude za týden 5 let, do školky chodí moc ráda aa těší se tam kolikrát nechce ani domů, doma je schopná se zabavit sama, pohrát si pustit si pohádku, moje druhé těhotenství není nejjdednodušší, takže pořád polehávám a mám co dělat sama se sebou, samozřjmě se snažím se jí věnovat, zahrát si s ní hry, něco vyrobit, namalovat, učit se písmenka, na procházky to moc není. Neočekávám že příchodem malého z ní bude dítě které se vrátí k plenkám, začne se počůrávat a tím si vydobývat pozornost, naopak bude velká pomocnice, je už starší a moc rozumná...ale už nyní v průběhu těhotenství se neustále ujištuje, že jsem její maminka,kterou nikdy neztratí a věci které dřív dělala sama tak ted k nim vyžaduje mě...ty děti to podvědomě cítí už v době těhotenství...proto je na mě, abych jí neustále vysvětlovala jak to bylo když ona byla v bříšku a jaké to bude až bude malý s náma, co vše může dělat s čím pomáhat a tak...
Možná by to u vaší dcerky chtělo, pokud to plyne ze žárlivosti si každý den na ni vyhradit čas, ale jen na ni, at už po příchodu z jeslí, chápu, že tatínek ještě nemusí být doma aby se postaral o mladší, ale třeba hodinu před spaním, dělat věci s ní společně, pak ji jít uložit, popovídat si s ní co celý den zažila aby měla pocit a zvykla si na to, že maminka v tuhle dobu bude patřit jen jí...Co se týká jiného zlobení nebo neuposlechnutí, bude to asi těžší než třeba u jiných dětí, ale důležitá je důslednost...od někoho něco dostane - nepoděkuje, tak jí řeknu, že jestli nepoděkuje tak to nedostane a sebrala bych jí to...děti se naučí co smí a nesmí jen musí vědět že v určitých situacích neurčuje meze ona ale rodič....

Lehce se mi mluví, ale fandím vám at už se rozhodnete doma s jeslemi jakkoliv...držím pěsti...
25. únor 2013 v 18:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
http://ona.idnes.cz/poradna.asp?p=85&t=146 tady je výborná poradna o příchodu mladšího sourozence, doporučuju pročíst....
25. únor 2013 v 18:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@klara.t zdravím, kde bydlíš, že všechny 3leté děti u vás chodí do jeslí a školek? V Brně je problém je umístit pomalu ve čtyřech letech..to jen tak na okraj. Pokud je dcera takový paličák, asi na ni nebudou příkazy typu seber to, vysleč se platit, poradila bych se s odborníkem, zkusila načíst nějaké knížky jak výchovu změnit a zpříjemnit ji vám oběma. Nejsem žádný moralista, že má být dítě doma, když je máma na mateřské s druhým, sama mám starší ve školce.
25. únor 2013 v 18:23  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ahoj, my máme kluka co chodí od září do školky a teď máme měsíční mimčo. Myslím, že pokud se malá takhle chovala i dříve a do jeslí už nějaký čas chodí tak by bylo matoucí jí tam teď zase přestat dávat. Naše doktorka mi taky řekla spoustu "rad" a posléze jsem přišla na to, že nám párkrát naopak zbytečně přidělala starosti. Takže bych se nerozhodovala jen podle její rady. Akorát pokud je třeba chřipková epidemie tak to chápu, že je lepší dítě do kolektivu neposlat ale syn byl teď 14 dní doma a stejně bych s ním musela jít aspoň do mateřského centra, potřebuje prostě společnost dětí a tam se může nakazit také...
Jinak mám pocit, že chování našeho syna se teď po porodu zhoršilo a je mi jasné, že žárlí takže se taky snažím každý den s ním být takhle hodinu před spaním aby si mně užil a usínal s pocitem., že jsem tu pro něj. Jo a teď jsem si vzpomněla - ze začátku školku miloval, do vánoc tam chodil moc rád a pak najednou po vánocích tam nechtěl. Nevíme, zda to bylo tím, že jsme mu vysvětlovali, že přijde miminko z bříška a že budu pár dní s ním pryč. Prostě byl najednou hrozně nejistý a nervozni.
Každopádně je to na tobě a přeju hlavně pevné nervy, ono se lehce řekne být důsledný ale vím, jak to jde těžko, když člověk nemá tolik času...
25. únor 2013 v 18:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mně nepřijde, že by to bylo školkou nebo jeslema, tohle dělala moje starší taky a to do školky nastoupila až skoro v 5 letech, dřív ji nevzali, protože jsem byla na RD s mladší. U nás je to povaha, teď už je školačka a je rozumná, ale tvrdohlavost jí zůstala a někdy se prostě sekne a nehnu s ní. Beru to jako povahový rys a už to neřeším. I když tedy kolem třetího roku to s ní byl mazec :stuck_out_tongue_closed_eyes:
Pokud Ty sama cítíš, že ji tam chceš dávat, tak bych ji v jeslích nechala. Určitě bys poznala, že má z jestlí trauma, kdyby ho měla.
25. únor 2013 v 18:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
Doktorka jí viděla chvilku a už ví všechno jo :rolling_eyes: . Já bych jí z jeslí nebrala, když je tam tak ráda :wink: . Náši Míša a Víťa jsou od sebe necelých 20 měsíců. Mám oba kluky doma (u nás není místo v jeslích ani školce). Neni tak zlobivý, jako vaše holčička, ale paličák je to taky pořádný. Když nechce něco jíst, tak to do něj nedostanu. Když nechce pozdravit nebo poděkovat, tak se taky ani nehne. Na tříleté prohlídce jsme ho sice zvážily a změřily, ale řval skoro celou dobu. U každého doktora to probrečí a to mu nemusí vůbec nic dělat :rolling_eyes: . Jedině když jdu s tím mladším a starší je jen jako doprovod, tak neřve. Prostě má takovou povahu. S mladším to nemá co dělat. Je takový odjakživa a je to prý celý tatínek :sweat_smile: . Malému občas něco vrátí, protože Víťa je docela divoch :sweat_smile: , ale jinak ho pořád objímá a říká mu, že ho miluje. Má ho moc rád :wink: . Stejně by šla od září do školky. Přeci si ji nenecháte do pěti let doma :wink:. Moje doktorka naopak říkala, že by Míšovi školka prospěla, protože by měl jinou autoritu než rodiče :wink:
25. únor 2013 v 18:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já bych poradila jedno - netlač na ní. Nenuť jí děkovat, zdravit, uklízet. Nedávej jí příkazy a zákazy. Je to těžký, taky to dělám, ale snažim se toho maximálně vyvarovat a omezit to na minimum.
Děti mají svojí hlavu, ona sama ví co chce a proč to chce, jen to neumí dát najevo. Když nechce někomu půjčit hračku, nenuť jí, neříkej "Půjč to!". Místo toho jí vysvětli, že by to bylo hezké, kdyby hračku půjčila, ale jestli nechce, tak nemusí. Je to její hračka, tak ať si s ní dělá co chce. Jak by bylo tobě, kdyby tě někdo nutil půjčit někomu např. tvojí oblíbenou knížku, když bys věděla, že ten člověk je nepořádný a mohl by ti jí třeba zamazat?
Nesekýruj jí, že musí zdravit. Např. když někoho potkáte, ty pozdravíš Dobrý den, ona nic, tak jí řekneš "Vídíš, když se lidi potkají, tak je hezké, když se pozdraví. Já to tak dělám a byla bych ráda, kdybys to dělala taky. Jsi moje šikovná holčička, tak příště to zkusíš taky, ano?"
Prostě nenutit, nevnucovat. Co na tom, že někoho nepozdraví? Urazí se snad někdo, že mu tříleté dítě neřeklo Ahoj?
Že někomu nepůjčí hračku? Cizí dítě bude řvát, že mu tvoje dcera tu hračku nepůjčila - no a co? to neni tvoje starost, ať mu to vysvětlí jeho maminka, že to je holčičky hračka a ona jí nechce půjčit, protože je její a není povinnost si hračky půjčovat.

Co se týče jeslí, tak bych jí tam dávala dál. Naše Linduš chodí jednou týdně na dopoledne zatím a žádnou změnu nepozoruju. Horší to bylo před porodem - ty děti fakt vycítí a vnímají všechno mnohem víc než si myslíme. Po narození malýho to bylo hrozný, dostala na zadek snad každej den. A najednou se to srovnalo a je najednou hrozně šikovná a hodná.
25. únor 2013 v 19:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (10)
Paní doktorka je naprosto mimo a vůbec ji neposlouchej. A toho dětského psychologa klidně zkus, na tom není vůbec nic špatného. Pokud z toho všeho máš takovéto pocity, tak se poraď. Lepší, než si hrát na hrdinu a pak se divit, že ti holka přerostla přes hlavu....
25. únor 2013 ve 20:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@marcelkap Hm, tak to je dobrý. A kdy tedy bude "ten správný čas" na to, aby se děcko naučilo slušnému chování. Že se zdraví, že se prosí, že se děkuje? Promiň, ale tohle všechny tříleté děti dělají naprosto automaticky. A že nemusí nic půjčovat? No nemusí, malý sobeček. Mysli si co chceš, ale s dětma pracuji, mám je kolem sebe už hodně dlouho a to co říkáš, je sice dobrý návod, ale člověk si z něj musí vybrat jen něco...protože jinak by z dobrého návodu byl návod špatný....
25. únor 2013 ve 20:12  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@buldok Já jsem neřekla, že ted není ten správný čas. Učit správnému a slušnému chování by se mělo co nejdříve. Ale ne nátlakem. Prostě dítěti ukázat a vysvětlit, jak se to dělá, proč se to tak dělá. A ono mu to dojde. Někomu to dojde ve dvou letech a někomu v pěti. Pokud se rodiče dítěti opravdu věnují a sami se chovají slušně, tak si myslím, že není problém, aby dítěti takovéto zásady vštípili. Jestli dítě ve třech letech nepozdraví nebo nepoděkuje, tak to podle mě není až takový problém. Ano, pokud to nebude dělat ve školním věku, tak už bych reagovala jinak a klidně i řevem se domáhala toho, aby se choval slušně tak, jak jsme ho to učili.
Ano, je to můj názor. A já si to tak budu dělat, protože si myslím, že je to dobré.
25. únor 2013 ve 20:19  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
@buldok A to, že dítě nemusí půjčovat hračky...proč by z něj měl být sobec? Podle mého názoru, z něj bude člověk, který se může sám rozhodnout.
25. únor 2013 ve 20:21  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@marcelkap Já ti to neberu, dělej si to jak chceš. Ale dítě, které je věkem už zralé na docházku do MŠ by mělo umět paní učitelku pozdravit, poprosit ji, když něco chce, poděkovat, když to dostane. Prostě to tak je. Děti zdraví, prosí a děkují už v jesličkách. A předpokládám, že tady maminka má vysvětlovací fázi už dávno za sebou a problém je s tím, že holka ji prostě neposlouchá. A ve třech letech když se naučí, že si může dělat co chce a naopak co nechce, to nemusí, tak je to začátek konce. Dítě v tomhle věku prostě testuje, co mu projde....
25. únor 2013 ve 20:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@marcelkap Dítě by se mělo od mala učit, že se dělíme. O bonbony, o hračky. Je to běžné. A ano, samostatné rozhodnutí je pěkná věc, ale v určitém věku. Malé dítě nikdy samo o sobě jen tak někomu nepůjčí oblíbenou hračku, když mu to rodič neukáže, nevysvětlí mu, že je to normální a že se to tak dělá. A když celé dětství nikomu nic nepůjčí, myslíš, že se bude v dospělosti ještě o něčem "rozhodovat"? Nebude, protože bude mít naučený určitý vzor chování a ten bude aplikovat....
25. únor 2013 ve 20:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@buldok a kolik mas deti?

Dite na to prijde samo. Nepujci hracku kamaradovi a priste nepujci kamarad. Zkusim diteti domluvit,ale taky nejsem zastanem nuceni
25. únor 2013 ve 20:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
@mamkamarketa presne!! Doted starsi nic nechtel pucovat ale ja vzdy vysvetlovala ale nikdy nenutila ci dokonce mu to brala! Ted uz zacina neco pujcovat...

Vetsinou natlakem nedosahnete niceho

A
@klara.t prd na doktorku. Pokud je starsi ve skolce spokojena, nech ji tam...ja myslim ze od urciteho veku maj deti byt v kolektivu vrstevniku.
25. únor 2013 ve 20:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@mamkamarketa Já nemám žádné dítě, ale to vůbec nic neznamená...
25. únor 2013 ve 20:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@buldok a muzes mi rict, jak trilete dite donutis pokazde pozdravit? mas stoprocentni uspesnost? Samozrejme, ze synovi to pripominam, kdyz "zapomene" nebo nechce, ale nekdy to proste nevyjde. To ho mam skrtit??? :grinning: souhlasim s nazorem, ze pokud mu jdu prikladem, ze to bude casem pokladat sam za samozrejmost, bez nejakych vyhruzek...
25. únor 2013 ve 20:38  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@imzadi O nátlaku není řeči. Já se bavím o tom, že mít takový laxní přístup, jakože děcko nezdraví, no tak co, tak nezdraví apod. rozhodně není ta správná cesta. Ta snaha by se prostě nikdy neměla vzdát.... Opakování matka moudrosti. A takto malé dítě se učí především opakováním. Mám v práci i menší děti, než tříleté a když něco chtějí a nepoprosí a já řeknu "Ne. Takto se to neříká. Jak se říká." Tak než to dořeknu, tak to dítě už říká "prosím". Protože se to s ním tak dlouho opakovalo, že když už zapomene a musíme ho upozornit, tak se hned chytne....
25. únor 2013 ve 20:40  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@losice Já se o výhružkách nebavím a nechápu, kde jste na to děvčata přišli. Já nemusím mít stoprocentní úspěšnost, stačí, že ji mají rodiče mých svěřenců. Ještě se mi nestalo, že by z více jak 20ti prcků, které mám na starosti, nějaký nepozdravil, když přijde. Když nezačne sám, řeknu sama ahoj a dítě odpoví....
25. únor 2013 ve 20:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@buldok devce zlate:slight_smile: mne deti ve skolce, kde jsem dva roky pracovala, taky poslouchaly mnohem lepe nez vlastni syn... :slight_smile:
25. únor 2013 ve 20:42  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
@losice No vidíš to, takže to pak není v děcku, ale v dospělém. No nic holky, nebudu se tu hádat, po tom netoužím a ani jsem to nechtěla. Jsou to vaše děti a s nimi spojené starosti i radosti a jak se s nimi vypořádáte, to je na vás. Já můžu jen vyjádřit svůj názor a doufat, že za něj nebudu kamenována. A pokud jsem, tak se nehádat, protože na to nemám energii.... Dobrou noc a krásné sny všem...
25. únor 2013 ve 20:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@buldok no pro me to znamena docela dost :grinning:
Ono se to vzdycky lip krafe do vychovy jinym, kdyz ses sama bezdetna :slight_smile:
25. únor 2013 ve 20:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@mamkamarketa Děvčátko, jenže já mám takových dětí v práci na starosti mnohem víc, než jedno. A musím to zvládat. A to nejsou moje, takže si k nim zdaleka nemohu dovolit to, co vlastní rodič. Takže ono to ne vždy je o tom, jestli mám jedno dítě doma.... Ale nebudu se hádat, řekla jsem svůj názor a jdu o dům dál. Dobrou noc...
25. únor 2013 ve 20:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@buldok to je jiny. To nejde srovnavat. Rodic a ucitel nejsou to same.
25. únor 2013 ve 20:48  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@imzadi presne. Natlak nikam nevede. Dite si musi ke spouste veci prijit samo
25. únor 2013 ve 20:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@buldok a nebo je to tak, ze proste je rozdil v chovani doma a ve skolce. Deti svoje rodice proste testuji vice, nez cizi lidi. Divila by ses, kolik rodicu mi rikalo "jeee, on si ten nas si bez odmlouvani myje ruce / sam se oblekne bez reci/ ji rajskou bez odmlouvani ve skolce? To doma je to s nim vzdycky boj..." :slight_smile: vsak uvidis, az budes mit dite, ze ne vsechno jde jako po masle. Ale souhlasim s tebou, ze duslednost je dulezita. Proto to synovi vzdycky pripominam. VZDYCKY. Ale nedelam si z toho tezkou hlavu, ze mu to zatim musim obcas pripomenout a ze mne ve svych 3 letech testuje. V tom je asi ten zasadni rozdil mezi nasim nazorem na vec, jinak se v tom, ze slusne vychovani je dulezite, shodneme :slight_smile:
25. únor 2013 ve 20:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@klara.t Ahoj, nechtěla jsem sem přispět, ale už mi to také nedalo. Snad tě nějak uklidním. Mám syna 4,5 roku, někdy je zlatý, jindy na zabití. Na příkazy a zákazy nereaguje. My doma nebijeme (přiznávám, že jsem ho teda párkrát plácla, ale stejně jsem ničeho nedocílila), snažíme se vysvětlit, nenutit a hlavně jít příkladem. To znamená, že zdravíme a prckovi říkáme, jak je pěkné, když někoho pozdraví, když ho zná. Jak je výhodné někomu půjčit hračky, že on mu je příště taky půjčí. Když se s někým rozdělí, tak se s ním taky někdo pak rozdělí. Pokud si nechá vše pro sebe, tak mu taky nikdo nic nedá. Když po něm něco chci, požádám ho a pak poděkuju. Mně nepřijde v pořádku dávat dětem příkazy. Mně když dá někdo příkaz, tak se na něj taky vyprdnu a neudělám to, když si o to neumí pěkně říct... Ale je pravda, že syn se začíná chovat rozumněji až teď, všechno má teoreticky výborně v hlavě srovnáno (občas má tendenci nás napomínat, když porušujeme vlastní pravidla :grinning: ), ale praxe taky někdy vázne. Ale po pravdě mi nikdy nepřišlo, že by nějak extrémně zlobil. Prostě tak nějak jako ostatní děti :wink:
Žárlivost v tom možná bude, snaž se k oběma přistupovat v rámci mezí stejně. Když hubuješ starší, hubuj i mladší až bude dělat něco, co se ti nelíbí.
Dceru bych určitě ve školce nechala, v tomto věku už společnost vrstevníků potřebuje.
25. únor 2013 ve 20:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@klara.t pokud je tam dcera spokojena, tak bych ji urcite tam nechala.
Dr nemuze delat po par minutach zavery :wink:
25. únor 2013 ve 20:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@losice Já se tu celou dobu nebavím o nějakém nátlaku. Reagovala jsem na nějaký příspěvek, kde autorka psala, že to prostě neřeší, že když na to dítě přijde až v pěti, tak na to přijde až v pěti. Já ovšem vím, že když se důsledně opakuje (opakování není nátlak!), tak to to dítě ve třech letech s přehledem zvládá. A pokud jsem se vyjadřovala k příspěvku zakladatelky, tak jsem se tam vyjádřila tak, že neví-li si s dcerou rady, má si klidně k tomu psychologovi zajít. Podle mne to není žádná ostuda!!!! Může to být povaha, může to být i nějaká porucha, může to být žárlivost a s tím vším jí opravdu pomůže psycholog svou radou....
25. únor 2013 ve 20:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
já s @buldok souhlasím, ona nikde nenapsala, že dítě se musí nutit nebo na něj řvát aby se to naučilo. Dítě ve 3 letech už by mělo základy slušného chování zvládnout, samozřejmě to bude o její paličatosti, že se zatvrdí a schválně nechce poděkovat, ale tak bych jí tu věc nedala a až poprosí tak ji dostane, jak jinak se to to dítko má naučit, když si tu věc stejně může nechat...s pozdravením to u nás bylo něco jiného, malá lidi při příchodu ignorovala, ale při vysvětlení že se lidi zdraví se to naučila...
25. únor 2013 ve 20:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Tvůj příspěvek