Používáme cookies. Více informací zde. OK

5letá dcera je hodně pomalá, máte podobný problém?

lusaju
9. pro 2014
Mám 5ti letou dceru, moc šikovnou, hodně komunikativní, většinou veselou, ale už nevím jak s ní zvládat každodenní povinnosti. Veškeré činnosti jako oblékání, jezení, úklid atd. jí trvají neskutečně dlouho a pokud se jí do něčeho nechce, tak to prostě po dobrém neudělá. Říkala mi to i učitelka ve školce, že na ní stále musí čekat. Např. do školky jí budím (hlazením a pusinkováním) hodinu a půl! před odchodem a stejně jí musím popohánět. Milé domlouvání naprosto nezabírá. Reaguje až na zvýšený hlas a já mám hrozný pocit z toho, že na ní často řvu. Vím, že má problém s udržením pozornosti, snadno se rozptýlí a místo oblékání si s oblečením hraje. Snažím se jí na vše dávat více času, ale někdy prostě tolik času není, musíme být někde na konkrétní čas a pod. Hodně mě to neustálé popohánění vyčerpává, mám na ní vztek a ovlivňuje to atmosféru v celé rodině. Samozřejmě zkouším pozitivní motivaci, ale funguje jen krátkodobě a jen někdy. Už ztrácím kreativitu jak jí povzbudit, aby udělala co je třeba. Často to psychicky nevydržím a když spěcháme, tak jí s oblékáním nebo úklidem pomáhám. Chci, aby byla samostatná, když tyhle činnosti dávno zvládá. Máte někdo podobný problém? Jak byste řešily? Nechci z ní mít cvičenou opičku, která bude reagovat na moje povely, ale ráda bych, aby nás povinnosti běžného dne tolik nezatěžovaly. Děkuju moc za rady.
konikova
9. pro 2014
pracuji ve skolstvi a mela jsem takovou jednu zakyni A. ve druhe tride. Byla neskutecne pomala, vzdy a ve vsem posledni, na druhou stranu chytra, nadherne malovala a vyrabela (sice ji to trvalo jednou tak dlouho nez ostatnim detem ale vytvor byl prinejmensim na pataka), byla hodna a clovek ji nemusel stat jak se rika za zadkem...myslim si, ze proste nektere deti takove jsou, je to v nich a clovek s tim asi nehne 😞 mozna se to casem zmeni, jak nastoupi do skoly a bude mit jine povinnosti..nevim co bych poradila 😞 pevne nervy a snad se to brzo zlepsi
xsenova
9. pro 2014
@lusaju mali sme spoluziacku lenku - presne ako tvoja dcera 😃 spatne si uvedomujem, ze nam vsetkym chybala tolerantnost. Tvoje dieta je pohodak a tak to mozno aj ostane. Podla mna ti pomoze viac ked okoliu vysvetlis ze je taka a hotovo. Spoluziacka Lenka ma dnes 30 a stale je pohodacka - co jej moze vacsina z nas len zavidiet.
lenkavd
9. pro 2014
@lusaju taky si myslím, že s tím moc dělat nejde. Je to v ní.... Mám takovou jednu dobrou kamarádku, prostě je šíleně pomalá. Vše jí trvá pětkrát tak dlouho, než mne. Jde na záchod, prý bude rychle, jde se jenom vyčůrat a je tam 10 minut. Znám jí 20 let, dodnes mě to občas vytáčí, ale už jsem si zvykli a bereme jí takovou jaká je... Nejlepší na tom je, že is našla přítele, na kterého si stěžuje, že je šíleně pomalý. Což já už si neumím představit, že je někdo ještě horší než ona :-x 😃 Ale chytrá je jak opice, vystudovala VŠ, práci si našla taky dobrou, kde její pomalost nevadí....
Ve školce máme taky podobného klučíka, tomu tedy kvůli tomu odložili o rok školní docházku, podle mne je ale pořád stejný, nevidím tam žádnou změnu a i dcera říkala, že na něj pořád čekají.... Vím, že jeho matka s ním byla u psychologa a nevím kde ještě, ale žádná změna tam není a myslím si že ani nebude. Jak tu někdo psal, mají to v sobě....
atinkaa
9. pro 2014
@lusaju uplne normalne by som jej pomahala....myslim tym najma na to obliekanie, neviem ved to predsa neznamena ze sa nevie obliect sama, ked je potreba....akurat odburate ten stres. Idealne je skusit z toho urobit hru, ak je este hrava - pises, ze ju casto zaujme este cosi ine, tak z toho urobit zavody, ktora noha prejde skor tunelom z puncosky a ktora ruka tunelom z trika a pritom kazda mate svoju nohu - ruku, ktoru obliekate a ste raz dva hotove🙂
aj dospely si rad necha pomoct a neznamena to ze by si neporadil, len by mu to niekedy dlhsie trvalo 😉
frantiska85
9. pro 2014
Neměj výčitky, že zvýšíš hlas. Někdo prostě potřebuje "vojnu", aby hnul zadkem.
krystalka
9. pro 2014
@lusaju - mám něco podobného doma - syn prvňáček.....jen s tím rozdílem, že to co by naopak měl dělat pomalu a pečlivě, tak to dělá honem honem, ať už je to hotové....ale ranní vstávání, vypravování, jídlo (jedno jídlo jí klidně přes hodinu...)....a prostě veškeré přechody od jedné činnosti ke druhé, jsou děs....může to být i známkou poruchy pozornosti bez hyperaktivity ADD, ale třeba jenom taky nevyzrálost.....každopádně u nás to vypadá stejně, taky musím zvedat hlas, všechno mu tisíckrát připomínat a pak mám pocit, že na něj jenom křičím....ráno vstává hodinu a čtvrt před odchodem do školy a stejně odcházíme s popoháněním na poslední chvíli...pak má ale třeba jeden den, kdy dělá všechno co má a i sám od sebe, ale vydrží mu to opravdu tak ten jeden den....Ale zjistila jsem, že čím víc se snažím, aby všechno dělal sám a trvám na jeho "samostatnosti", tím je to horší, takže občas v rámci zachování rodinného klidu ustupuji a pomůžu, nebo se snažím něčím motivovat.....myslím, že to fakt nedělá schválně, prostě to fakt často nezvládá....ale máme vývojovou dysfázii, takže je to trochu i k tomu.....
alisek
9. pro 2014
@lusaju mám přesně takové dítko doma, 4apůl. letého syna, tečou mi z toho nervy, protože nemám jen jeho ale na druhou stranu vím, že to nedělá schválně, takže taky zvyšuji hlas až křičím, pořád něco za něco, handluju s ním...máme diagnozu ADD, to je přesně to nesoustředění, atd. co jsi vyjmenovala ale na inteligenci to vliv nemá.
tarra27
9. pro 2014
@lusaju já bych ji pomáhala a pokud to pujde, dala ji pak do školy odklad...do první třídy....některe deti takové jsou....neznamená to, že jsu špané nebo mají poruchu....

já Ti naprosto rozumím a i chápu, že máte být včas a že se musí pohnout, naše holky taky nekdy nepohnou a já jim pomáhám, přijde mi to lepšíi než když bych na ně křičela.....
krystalka
9. pro 2014
@frantiska85 - no, akorát že u nás je problém, že když zvýším hlas, tak to často prostě taky nezabere, naopak syn se "šprajcne" a odcházet téměř každý den ve spěchu, stresu a téměř s pláčem taky není nic moc...takže třeba já ty výčitky ze zvyšování hlasu mám, protože to stejně k ničemu nevede a jen máme potom zkažený začátek dne všichni....takže pořád dokola zkouším, co by ještě zabralo 🙂
majdlena
9. pro 2014
Já mám taky podobnou dceru, už je v šesté třídě. Máme z ní s manželem pocit, jako když žije v nějakém svém světě, kde panuje jiný čas a nic ji z jejího klidu nevytrhne. Pořád si tančí a prozpěvuje. Přesně podobně si vyčítám, že na ní řvu, když něco od ní chci a i vidím, jak je ona z toho pak smutná. Když jsem pro ni chodila do školy, tak než se ona převlíkla v šatně, tak všichni, co tam byli, odešli, pak několik dětí, co přišlo po ní, také odešlo, a nakonec pomalým krůčkem ona. Asi je to holt taková povaha, i jak píšou ostatní. Nám se nepodařilo nijak to ovlivnit, ale teď, když už je starší a samostatnější, to tolik neřeším, vidím, že tak nějak normálně funguje.
Spíš řeším určitou nesamostatnost v tom smyslu, že když se s nějakým úkolem (nejen školním) neví rady, tak si sedne a řekne, že to neumí a ani to nezkusí. Neumí si otevřít krabičku na svačinu, neumí si otevřít lahev, neumí si ukrojit chleba, neumí se zamyslet nad úkolem. A na to nás také upozorňovali už ve školce, že ona řadu věcí ví, ale nezačne s tím, řekne, že to neumí a vyžaduje asistenci (např. při spojování obrázků co k čemu patří, tak si učitelka musela sednout k ní a ptát se jí, co patří k sluníčku? A ona pak věděla, ale sama se do toho nedala - a takhle to děláme dost často doteď i doma s úkoly do školy. ) A to se nám také změnit nepodařilo, máte to někdo s těmi pomalejšími dětmi také tak?
smirda
9. pro 2014
@lusaju Všechny holky píšou, že mají/znají stejné dítě...já mám doma přítele, který to má taky tak. Je mu 30, chytrý, hodný, ochotný, pozorný, úplně úžasnej chlap, ale za 5 let, co jsme spolu, jsme ještě NIKDY (ok, přeháním, tak 3x asi jo) nepřišli nikam včas. Popohánění nepomáhá, naopak se to zhoršuje, páč je ještě navíc dost tvrdohlavej 🙂. Nejlepší je si ho nevšímat, to se kolikrát povede vyrazit včas 🙂. Děsím se toho, že naše dítě, který snad jednou přijde, bude po něm, což asi bude, takže mě klepne 🙂. Pak k tobě nebo do tohohle fóra budu chodit pro rady 🙂.
irenee
9. pro 2014
@lusaju úplně jako bych četla o vlastní dceři (6let). I já mám občas pocit, že na ní jen křičím, ale dokud nezvýším ( dost zásadně) hlas, tak prostě efekt nula. A že jsme vyzkoušeli už různé strategie. Řekla bych, že je to prostě takový typ člověka. Teď právě už hodinu v pokojíčku uklízí, za tu dobu stihla dát do poličky 3 hračky a to jenom proto, že jsem jí 3x napomenula. Jinak tam tak bezcílně bloumá a zpívá si... :-S Ranní oblékání do školky je práce na 30 min, stejně tak obědvání. Ze školky si teda na ní nikdo nestěžoval, tak nevím, jestli tam funguje jinak, ale vzhledem k tomu, že pro ní chodím po o jako první a než se obleče, tak odcházíme poslední, si moc iluzí nedělám 😃
Pravda je, že ona je taky hodně hravá, má opravdu velkou fantazii a občas mám pocit, že si tak trochu žije ve svým světě. Jako tuhle: měla si srovnat plyšáky na postel, tak si začala hrát, jako že je popelka co musí uklízet, po 3 minutách úklidu si začala zpívat, pak tancovat, najednou na sebe navlíkla šaty, jako že je na bále a na rovnání plyšáků dočista zapomněla. A tak je to pořád. Nebo se nad ničím zamyslí, najednou si vzpomene, že mi musí něco důležitýho převyprávět....
Je to náročné, ale snažím se být důsledná a nechat jí udělat co má, i za cenu, že nad tím stráví půl dne. Pokud jdeme někam na čas, tak jí pomoct zkrátka musím, to bychom se nikam nedostali. Musím jí prostě brát takovou, jaká je, ale co si budeme povídat, občas mi to fakt dává zabrat :-p
alisek
9. pro 2014
Bohužel samostatnost nesouvisí s věkem jak je vidno, mám doma ještě 18ti měsíčního chlapečka, nejdřív obleču staršího-pomalého, pak mrně a ten zbyteček času je můj a občas ještě sháním oblečení mužovi..někdy mě to úplně vysává a nejradši bych nikam nechodila..přesně když jdem někam na čas tak syna oblékám jak mimino, ten je schopen a ještě s nelibostí se svléknout, oblékání reálně trvá +- 30min. a to mu pořád dokolo a dokola pžipomínám ať se oblékne, jsem z něho nervní, přenáším to na něj a on se zasekne, ztropí scénu.
majdlena
9. pro 2014
@irenee Opravdu jsi mě rozesmála 🙂 To je přesně jak přes kopírák ta moje...zpěv, nepřítomný pohled a bloumavý pohyb, neustále napůl v jiném světě. A taky vždy byla a i pořád je taková hravá, když některé její vrstevnice už byly děsně dospělé, tak ona si chtěla hrát na pejska. (Teď v už tedy ne, ale stejně...)
Taky se snažím být důsledná, ale je to hrozně náročné se k jedné věci tisíckrát vracet, zda to udělala...tak se snažím, když jí něco řeknu, aby to udělala hned, abych na to už nemusela myslet, ale to je pak zas taková ukřivděná, jako že jsem hrozný tyran a ona chudák. Pokud jde o domácí úkoly, tak zejména matematika a angličtina jsou doslova horor, protože ona chce, abych jí to v podstatě nadiktovala, což nechci, takže nad nimi běžně trávíme celé hodiny.
lenkavd
9. pro 2014
@smirda jak jsem psala o té kamarádce, tak má přesně stejného tatínka. Je to jeho totální kopie. Je otázka, na kolik je to genetika a nakolik z jeho chování odkoukala, ale základ podle mne genetika je. Má o rok starší ségru a ta je "normální" .
A dítě může být po tobě, nikdy nevíš... Každopádně ti to přeji, protože jinak je to občas výživné, ale to ty asi znáš moc dobře 😉 U nás pak pomáhalo, když jsem třeba na pláž chtěli vyrazit v 14.30, řekly jsem jí ve 14 , protože to byl jediný způsob, jak opravdu v těch 14.30 vyrazit :-p 😃
smirda
9. pro 2014
@lenkavd Jj, to taky už zkouším praktikovat, ale zas na mě je hrozně poznat, když říkám něco, co není úplně pravda, horko těžko tajím vánoční dárky 🙂. No, šance na pomalouše vs. "normálňouše" je 50 na 50, asi to risknem 😃. Až teď mi dochází, jakej masakr s ním asi museli mít jeho rodiče 🙂.
lenkavd
9. pro 2014
@smirda já si pamatuji, že jednou přišla k nám do pokoje (byl to apartmán), my se tam s druhou kamarádkou válely v posteli a přípravy žádné, nám stačilo 5 minut a šlo se. No jedokázala to pochopit, proč když už je po druhé, tak se válíme v posteli a nepřipravujeme se. No a vysvětlí jí to, že .... Takže jo, ona i tato strategie má své nedostatky, hlavně když jak říkáš, je to na tobě poznat....
Riskněte to určitě, zase ty už máš maličko trénink, nebude to pro tebe taková změna, kdyby náhodou... A hlavně když půjdete někam jako rodina, chlap tě nebude prudit, proč ještě nejste připravení, tak jak to obvykle bývá :-p 😃 (místo toho, aby s výpravou maličko pomohl)
hanih
9. pro 2014
Já se přidám do diskuse z pozice toho pomalého dítěte 🙂 Jako malá jsem byla přesně to, co tady mnohé píšete. Dodnes slýchám od mamky historky, jak ze mě byly učitelky ve školce na nervy. Táta vždycky říkal, že žiju v jiném světě (vlastně to říká pořád 😃 ). Už ani nevím, jak to naši řešili, jen si pamatuju, že já jsem z toho byla nešťastná, protože jsem se vždycky snažila, ale málokdy to vyšlo. Například oblíkání si pamatuju, že jsem makala, jak to šlo nejrychleji, a stejně jsem byla poslední. Úklid se mi vždycky nějak zvrtnul, protože jsem objevila nějakou zajímavější činnost, která mě zpomalila - pro mě to byl pádný argument, pro rodiče ne 🙂
No a můžu říct, že přes veškerou snahu mých rodičů jsem taková pořád a pořád s tím bojuju. Už naštěstí vím, co mi jak trvá, takže si tak i nastavuju čas a většinou na mě nikdo nečeká. Budík si nařizuju na půl hodiny před tím, než musím opravdu vstávat (z čehož manžel šílel, než si na to zvyknul). Ale třeba najíst se rychle neumím dodnes. Když jdu s někým na oběd, dopadá to tak, že dotyčný dojedl a pak dlouho kouká, jak jím já. Naštěstí moje okolí je na to zvyklé 🙂 A můžu odpřisáhnout, že to opravdu nedělám naschvál. Prostě to jinak neumím...
Myslím, že v tom hraje roli i genetika, to samé totiž pozoruju i u jiných příbuzných v širší rodině.
lusaju
autor
9. pro 2014
děvčata, jak to čtu, tak nepomůže než se s tím smířit a nechat jí žít v tom svém hravém světě 🙂 v případě potřeby s činnostmi pomoci. Mám obavy jak to pak bude ve škole a v jejím životě.. ale ona je očividně spokojená, takže je to jen můj problém. Pro mě je to o to težší, že jsem pravý opak, razím nejdřív povinnosti pak zábava a vždy chodím včas. díky za vaše zkušenosti
chroustinka
9. pro 2014
@lusaju 🙂 nepises nahodou o mem synovi? 🙂 ma 4 a 3/4 a uz jsem si zvykla je to takova povaha - viz to hrani si s oblecenim misto oblikani - obcas se mu ve skolce stane ze si teplacky vyslikne na kotniky a nez se otocim "omylem" si je zase oblikne, vedle nas se trilete holcicky oblikaji samy 🙂 jako co nadelam, jinak je naprumerne chytry, kolikrat ve srovnani s 6-7letyma prvnakama si rikam boze co on se bude v te prvni tride ucit kdy vsechno zna. no hold bude sedet dyl v satne, co nadelam.
amabilis
9. pro 2014
Mám doma to samé (i věkově), ale v mužském provedení. I kdyby nad ním člověk stál s bičem, nepomáhá to. Občas funguje motivace ve formě čokoládku z adventního kalendáře si smíš vzít až budeš oblečený a najezený, zkrátka připravený k odchodu. Ale funguje to špatně a i tak je pomalý (ale aspoň nekouká, kde co lítá).
Jsou prostě takoví mezi námi :-N
rybickamalicka
9. pro 2014
Je to normalni, nekdo je zrychleny, nekdo zpomaleny. Je to v cloveku! Muj syn je nejpomalejsi clovek na svete, ted uz mu je 13 a chodi do sedme. Od seste mel zacit jezdit sam do skoly autobusem, nedokazala jsem si predstavit, ze tam nekdy dojede, natoz aby se sam dokazal rano vypravit z baraku. Mela jsem v te dobe mesicni mimi a vstavala prvnich par dni s nim, rekl mi, ze ho to obtezuje, ze vstavat nemam, ze to zvladne... a zvladl! Ani jednou mu autobus neujel! Ted bych vasi male pomahala co to jde, budete v klidu vy a pak i cela rodina, nezrychlite ji i kdybyste se "postavila na hlavu"! Dejte ji cas! Ucim na zakladce a pracovala jsem po materske i ve skolce a kdyz jsem mela tam ci tam pomale dite, pomohla jsem mu a pri tom si s nim pekne popovidala🙂
anushka111
9. pro 2014
Nečetla jsem všechny přípsěvky, ale buď máte dcerku opravdu jen pohodářku, nebo je možné že je hypoaktivní (přesný protiklad hyperaktivního).Takové děti jsou dost často intlegientní, nadané, akorát hodně pomalé. Doporučila bych vám navštívit psychologa, pokud by se hypoaktivita potvrdila, mohla byste být klidnější a přestala byste mít výčitky (to kolikrát atmosféru v rodině zlepší nejvíc 🙂 ). Léky pouze na hypoaktivitu se většinou nedávají, ale psycholog by vás mohl naučit "jak na dceru" takové děti občas potřebují trochu jiné vzorce chování a pak by na to měli brát ohled v MŠ a posléze i ZŠ. takže byste mohli být celkově víc vklidu 😉
marcinek
9. pro 2014
tak ja mam taky takovou dceru, ted ji bude 5. pomala, nechce se ji, vsechno trva, musim ji to rikat nekolikrat a pak zareaguje az zvysim hlas. Coz se mi nelibi, ze na ni musim rvat, ale proste x-krat to reknu a nic. Kolikrat se necha ode me kompletne cela oblict a pritom to umi. Kdyz ji vyzvedavam z nejakyho krouzku a dorazim pozdeji, tak vidim jak se sama oblika a jde ji to sice pomalu, ale sama.Vidi, ze oblikam toho mladsiho, tak se necha taky obslouzit. Jinak zacne rvat. Jinak je hodne inteligentni, umi veci co deti v jejim veku jeste ne.
martinahost
9. pro 2014
@lusaju Ahoj, no ako keby som to čítala o našej dcérke, máme rovnaký problém... 🙂 V unoru jí budou 5 a je tiež velmi pomalá, na všetko má čas, obliekanie, poupratovanie hračiek, ale to poupratuje len ked sa jej chce, neviem či je to lenivostou, pohodlnostou alebo tým že je pomalá, hrozne nás to niekedy s manželom vytáča a hlavne ak niekam ideme, dávam jej náskok, ale ona okolo toho tolko melie, hraje sa, na všetko má čas ale na obliekanie nie.... Snažím sa ju trošku popohnat, lebo je na pravidelnom poriadku, že počuvame od uč. zo školky že Viktorka je velmi pomalá, že máme trénovat obliekane, že je stále posledná, že stále čakaju len na nu. Uč. mi naposleedy vravela, že na další rok už bude chodit na plávanie a že nevedia ako ju budu brat zo sebou ked je tak pomalá. Neviem čo s nou mám robit.. Inak je zlatá najradčej mi pomáha v kuchyni, chce robit také veci ktoré nemože, pekne rozpráva, len tá pohodlnost no...
konidana
9. pro 2014
Tak holky přidávám se s dcerou prvňačkou do klubu. Chytrá s velkou fantazií, ale činnosti na čas to je horor. Když jsem vodila jenom ji, tak to celkem šlo, ale dohromady s bráchou je odchod na 2 hodiny (což ve všední dny nemáme, protože děti budit v 5 fakt nechci). Jak to tady čtu , tak si víc uvědomuji, že je to vlastně můj problém. Já musím ráno na vlak do práce na čas. Zatím se nemohu smířit s tím, jí (i synkovi) se vším pomáhat, říkám si, že už by to aspoň dcerka měla zvládat sama. Ale nemám tolik času ani trpělivosti. Šíleně mě to vytáčí. Buď křičím, nebo nakonec pomáhám(hlavně ráno oblíkání, večer úklid). Asi to jinak nepůjde. Budu se s tím ještě chvíli muset smířit, ale byla bych radši aby už byly samostatnější. Fór je v tom, že když je ponechána sama sobě (já nejsem doma) tak to všechno nějak zvládne. Moc se těším, až se někdy (za rok za dva?) bude ráno do školy vypravovat sama. Takže u nás je to velmi podobné jako u vás @lusaju , @irenee , @krystalka
curdibilka
9. pro 2014
Jsem učitelka v MŠ a mám taky pár takových dětí, podle mě je to prostě v nich Znám je třeba od tří let a ten vývoj tam vlastně není - pomalost zůstává - v jídle, v oblékání, v jakékoliv činnosti... Chce to trpělivost, trpělivost, trpělivost, možná se to zlomí, ale přiznám se, že jsem to ještě nezažila. Vím, že na některé děti zabírá, když jim třeba řeknu, že my už odcházíme, takže jestli nezrychlí oblékání, tak jdeme bez nich, a to by člověk hleděl, jak se najednou začnou snažit. Stejně tak u jídla - mají určitý čas a pak jim jídlo beru - nelze čekat třeba půl hodiny, až se dítko nají. 😕
naomi6
10. pro 2014
@smirda Ahoj, jsem ráda, že na tom nejsem sama. Mám manžela - je chytrej, má vysokou školu, hodnej, ale děěěěěěěsně pomalej. Všechno mu trvá dvě hodiny, pořád na něj musíme čekat. Jsem z toho už zoufalá, ale bohužel ho nepředělám. Jeho heslo je. nestíhám a to má na starosti jen sebe. Já všechno musím zvládat sama. Dcerka je ted ve školce a je trošku pomalejší, ale je jinak šikovná, syn je naštěstí po mně. Je pohybově hodně rychlej, chodil už v 9 měsících, tak doufám, že aspon kluk bude rychlejší a dcera se časem otrká a taky se zrychlí. Ráno se oblíká sama do školky, pomoc nechce, no ale do půl hodinky jsme hotoví, takže to není tak strašné. držím všem palce 😉
kharik
28. pro 2014
Zdravím, přidávám se do klubu.... dcera (5 a 3/4) je šikovná, chytrá, sama se naučila písmenka, čísla, hrozně zručná, ale děsně pomalá. Vše ji trvá nejmíň 2x déle než bráchovi (2 a 3/4). Ve školce přicházíme do šatny mezi prvními a ze do třídy odcházíme jako poslední a to to většinou nevydržím a nakonec ji pomůžu. Hrozně moc se těší do školy, jen já mám dilema, jestli ji ta její pomalost neublíží a jestli ji náhodou nemám dát odklad.
Bohužel tohle podědila po manželovi, ten je taky děsně pomalý. Ale na něj jsem si našla fintu. Vždy když máme někam dorazit, tak řeknu čas schválně o půl hodiny dřív a stihneme to vždy tak akorát. (Akademická půlhodinka je v pro něj v pohodě ]-( ) a to já zvládnu nachystat a vypravit sebe a 2 děti a manžel jen sebe.
Dávaly jste svým pomalým dětem odklad, nebo řešily jste to nějak?
frami
29. pro 2014
@kharik můj manžel je taky "zpomalenej" a starší syn to má nejspíš po něm. Syn je narozen v říjnu, takže odklad bude mít automaticky, dřív ho dávat nebudu, protože nadprůměrně inteligentní není. Můj manžel je narozený koncem srpna a jeden z důvodů, proč dostal odklad byla jeho zpomalenost. A zpětně můžu říct, že to bylo zbytečný, protože ten rok ho stejně nezrychlil. Pokud je dcerka šikovná, tak už bych jí ve školce nedržela.

Sem začni psát odpověď...

Odešli