6letý syn začal mít hysterické záchvaty, poraďte

gyty
26. únor 2014

Zdravim a predem dekuji za postrehy a pripadne rady. Mam 6ti leteho syna a 9ti mesicni dvojcatka. Starsi klucina je velmi citlivy az precitliveli a na svuj vek i dost inteligentni. Neni to zadny indian. Nesnasi konfikty a je spis plactivy. Od narozeni dvojcatek sme se ho snazili zapojit do pomahani okolo nich. Nezacal zarlit a ma je moc rad. Myslim si, ze se nam podarilo vyhnout se tomu, aby se citil odstrceny nebo mene milovan nez miminka. Byli jsme u zapisu a zacali se pripravovat na fakt, ze mu zacnou za chvili povinnosti a zde jsem narazila. A to dost tvrde. Do ted v podstate zadne povinnosti nemel.Vse jsme delali dohromady. Kdyz si rozhazel hracky vetsinou jsme je uklizeli spolecne nebo jsem je uklizela sama.Mame doma maleho pejska a prislo mi, ze neni od veci, aby nasi fence treba nalil vodu a nasypal granulky, nebo ji pustil na zahradu, nebo si hracky uklidil sam apod. Jenze v tom vidi velky problem. Pokud veci nedelame s nim odmita je udelat sam.
Pokud na necem, ale trvam napr. uklid si hracky v pokojiku sam tak se rozbreci a usedave place, zacne se mu delat spatne, zacne davit, nekdy se i pozvraci, hyperventiluje, zacne si stezovat na pocit dusnosti, tezkosti s dychanim, je schopny padnout na zem a byt nasledne apaticky.
Nesnasi pokud je nekdo v necem dobry a uz vubec se nedokaze smirit s faktem, ze muze byt nekdo v necem lepsi nez je on nebo treba ze by mohl v nejake hre vyhrat nekdo jiny nez on. Pritom ho na to zvykame, ze proste vzdycky vyhrat nemuze, ale stejny zachvat ma i kdyz doma pri nejake hre nevyhraje on, ale treba ja nebo jeho tatka.
U niceho nikdy nevydrzi dele nez dve minuty. Treba k nam na navstevu prisla znama se starsim klucinou a hrali si, on nam ukazoval źe se v telocviku ucili stoj na rukou a jak mu to jde. Nas maly to nikdy nezkousel a samozrejme mu to neslo. Byl z toho uplne sileny. Tak mu ta nase znama rekla, to nic neni , kdyz to budes par dni takhle zkouset uvidis ze to nez se zase navstivime dokazes. Hrozne ho trapi , ze to neumi/myslim tim, odstrcit se a oprit si nohy o zed/ ale kdyz sme se opet navstivili a nase znama /ucitelka telocviku/ se rozhodla ze ho to tedy nauci a chtela s nim cvicit , po dvou neuspesnych pokusech se odrazit se zopakoval jeho vzorec place hyperventilace a nasledneho pozvraceni se a skoro upadnuti do komatu . Nepomaha nic z toho co jsem zkousela. Vysvetlovat, uklidnovat, prevest mu myslenky nekam jinam zabere jen na chvili a on se pak rozplace kvuli uplne blbosti. Do toho je ted v obdobi, ze zacal resit, ze lide starnou a umiraji. A ma hrozny strach ze mu vsichne zemreme a on s tim nedokaze nic udelat. Nevim , zda je to nejake obdobi a prejde to nebo jsou to dve odlisne veci....
Uz si s nim nevim rady a vazne se obavam jeho nastupu do 1.tridy.
Moje mamca rika, ze jsme ho rozmazlilli a ze chyba je v tom, ze jsme ho nikdy neuhodili. Ale on nezlobi a nezlobil. ....

diky

hojda
26. únor 2014

Zkuste se podívat na Bachovy esence, někdo je umí udělat přímo na míru pro konkrétního člověka, májí povzbudit ty dobré vlastnosti a potlačit ty slabší.

petaov
26. únor 2014

A když je někde bez Tebe, tak není samostatnější? Já teda taky musím dělat všechno s malým, nebo i za něj. On sám nechce. Ale když je někde beze mě, tak to zvládne sám. Co se týče těch nepřiměřených projevů, neuvažovala jsi nad psychologem? Snad by něco poradil. Malý taky někdy vyvádí jak šílený,sice ne až tak, jak popisuješ, to zdaleka ne, ale taky už jsem od okolí zaslechla, že je to proto, že ho nebiju.

hadroslava
26. únor 2014

Nezlobí, akorát si z vás dělá hadr na holi 🙂 Známá měla holčičku, která při jakémkoli vzteku blinkala. Pomohlo až to, že při nabírání jí mamina vrazila mističku a jestli chce blinkat, tak hybaj do koupelny. Tam si holka sedla a hysterčila a blinkala (zajímavý, že i při největším afektu se do misky trefila🙂. Museli jí všichni ignorovat a čekat, až se sama vrátí. Někdy to trvalo dvě hodiny, jindy chvíli, ale po čase s tím přestala. Jednou jsem tam byla na návštěvě a to se vztekala hodinu.
V šesti letech je zapojení do úkolů v domácnosti běžná věc, před večeří bych mu řekla, aby si šel uklidit to a to a až následně bude jíst. Jestli chce koukat na pohádku, fajn, nejdřív dá psovi vodu.
Co zkusit při neúspěchu tolik nekonejšit, brát to tak, že je to normální věc. Aby si nepomyslel Máma mě utěšuje, tak to má k tomu asi fakt důvod, to bylo asi velký fiasko. A když naopak úspěch má, pochválit, ale nevynášet do nebes, aby o to hůř pak nenesl neúspěch.
S tím umíráním mi to přijde normální, má na to věk, aby se nad tím zamýšlel, zase to přejde.
A jo, je rozmazlenej🙂

lucieandrlova
27. únor 2014

Souhlasím s @petaov - poradila bych se s pediatrem a zašla za psychologem. Ty reakce jsou nepřiměřené. A tím spíš, pokud je citlivý. On ty postupy bere určitě "smrtelně" vážně a nějaké řešení jako píše @hadroslava s mističkou by ho mohlo ranit. Nejde přece o to, aby rodiče měli klid, ale aby dítě bylo v pořádku a pohodě.
My dceru taky nebijeme, i když ona zlobí strašně... Ale samostatná je. Taky na mě zkouší, abych to udělala já. Něco rozháže, já ji řeknu, ať to uklidí a ona že "máma" a já: ne ne, Tys to rozházela, tak ty si to ukliď" a buď jde a uklízí nebo následují tresty. Ale bití není třeba... A dceři je 2,5 let.
Fakt bych to řešila u psychologa než se zaseká ještě více...
Lepší by byla diskuze než otázka. Takhle odpoví každý jednou a nemůže reagovat na ostatní...

kamila297
27. únor 2014

Náš kluk se doma taky občas vzteká, když něco nejede podle jeho představ, ale nezvrací a neomdlívá - to už je dle mého názoru dost přehnaná reakce a možná by nebylo od věci to konzultovat u odborníka (psychologa), zda je to psychický problém anebo "divadýlko", které u rodičů zabírá. Náš taky občas neposlouchá, většinou mu požadavek musíme říct několikrát, ale ve školce funguje v pohodě a je samostatný. Dítě se prostě musí naučit, že ne vždy bude mít úspěch, prohra je bohužel běžná součást života. Náš kluk děsně řval při jakékoliv prohře asi tak před rokem, dvěma, ale chodí do skauta, do školky a v kolektivu se naučil i prohrávat a prohru už nebere tak smrtelně vážně. U 6ti letého dítěte je to opravdu na pováženou a pak bude zajímavé zjistit, zda je opravdu rozmazlený nebo přecitlivělý, ale to samozřejmě není schopen určit rodič, který je citově zainteresovaný.

deenyska
27. únor 2014

Souhlasím s holkama, těžko říct, jak bych se v takové situaci chovala já, navíc může poradit špatně a ještě by to vedlo ke zhoršení situace. Takže vzhledem k tomu, že ty reakce jako stav apatie jsou nepřiměřené a mě by určitě vyděsily, řešila bych to přes pediatra a následně psychologa. Raději zavčas.

pluba
21. bře 2014

Podle mne nikdy dokonale nezabráníme, aby mělo prvorozené dítě problém s existencí sourozenců. Strach z umírání je běžný, ale myslím si, že tu souvisí právě z uvědomování si, že nejste (jen) jeho. Při "zvracecím" období mu ukažte, že ho vnímáte, že rozumíte tomu, jak se cítí, ale neměly by z toho vyplývat žádné důsledky (uhnutí). Co se nejčastěji stane, když nejste s ním? Jste s dvojčaty, ne? Co uděláte, když mu zadáte úkol k samostatné práci? Stojíte u něj? (Kontrola - problém) Nebo jdete pryč (za dvojčaty?) - když já (sám) pracuju, máma je zase s miminama. Pokud jde o soutěživost, není vhodné mu říkat, že nemůže vždy vyhrát. Pokoušejte se jeho pozornost poutat ke hře a ne k výhře/prohře. Možná už to teď bude trvat dýl, ale zkuste to. Pokud Vám to moc vadí, můžete mne kontaktovat, jestli Vám tento komentář byl k něčemu, jsem rád. Přeji zdárný pokrok.

karotky
21. bře 2014

Navštivte PPP ve svém okolí,nechte ho tam přezkoušt na školní zralost a oni Vám poradí,co s ním 😉
Staršímu synovi odklad vyloženě doporučili,sám ani do školy nehtěl,ale teď už se těší.Celkově je víc samostatnější a sebevědomější,než před rokem.Nelituji toho,že jsem tam s ním zašla 🙂

kacii
21. bře 2014

Nebudu cist co kdo uz tu radil a radi...ja doporucuju se obratit na detskeho psychologa a nebat se toho...zapomneli jsme jake to je byt maly...ja jsem ted taky kvuli velke zivotni zmene vyhledala odbornika sama a to i preventivne...za 1. me ujistil a ja se uklidnila za 2. mi skutecne poradil co a proc je a proc nektere chovani u deti je, jak tomu predejit...skutecne muze mit strach z novych veci a je to zpusob jeho vyjadreni...jestli jste do ted meli hezky vztah, neodsekaval, nebyl problematicky, rozmazleny, nevynucoval si veci vztekem a revem neni to rozmazlenost...skutecne si myslim ze je to nejaka obava, strach z neceho... hodne sil a at je to brzy dobre 🙂