Dcera je introvert
Milé maminky, jdu se poradit. Dcerce je 5 let, donedávna byla jedináček, nyní máme čerstvě miminko. Na svůj věk vypadá staší a i mentálně je vyspělejší, než stejně staré děti, všichni říkají, že je velmi chytrá. Zajímá se hodně o přírodu, o všechno kolem sebe, čteme hodně encyklopedie, pořád vedeme rozhovory o vesmíru, oceánech a tak. Nijak zvlášť se nezajímá oostatní děti. Teda jako zajímá, ale spíš by radši měla jednu stálou kamarádku a s ní si hrála, než divočila někde v bandě dětí. Má svůj svět, hodně si sama zpívá, vymýšlí příběhy...vystačí si i ve školce, kde učitelky říkají, že si někde v rohu zpívá a k ostatním se moc nepřipojuje, nebo spíš málo,i když ostatní by zájem o ní měli. A že je na ní vidět, že pobývá hodně s dospělými. Doma jsem si s ní hodně hrála já. Mezi stejně staré děti přijde ve školce, ve volném čase spíš málo. Je to tím, že nemám kolem sebe tolik kamarádek s dětma, se kterýma bych se často scházela a podnikala s nimi nějaké " dětské" aktivity. Ale mě to vlastně tak vyhovuje, je to tím, že jsem sama introvert a nepotřebuju se pořád s někým scházet, stačí mi se občas s někým vidět a stačí mi být s rodinou. Jet s nějakou jinou rodinou a jejich dětmi na dovolenou, to si neumím představit, ten hluk pořád a ty dětské akce. Když někam sama jdu, vyhledávám spíš společnost bezdětných kamarádek, baví mě kultura a sport, což provozuju bez dětí. S manželem jsme dost aktivní, cestujeme, dcera se spíš v programu přizpůsobovala nám, než mi jí.
Tak si říkám, že dcera bude po mě spíš samotářská a já jí chápu, ale sama jsem to dlouho měla těžké, než jsem se smířila s těžkým údělem introverta ve světě extrovertů ( připadala jsem si divná, že mě delší pobyt ve společnostl spíš vyčerpává, než baví). Bojím se, abych to nějak nepokazila, když se jí nesnažím víc socializovat. Přijde mi ale celkem spokojená...
Mám se víc snažit vodit jí mezi děti ?
Byla jsem úplně stejná jako dítě. Naprosto jsem nenáviděla a trpěla, když mě dospělí pobízeli ke hře a kontaktu a cizími dětmi, ještě jimi vybranými a vždycky jsem plakala, že si chci číst a být sama (četla jsem si od 3 let). Určitě dcerku nenuťte, přinese to víc škody než užitku.
Proč? 🙂 Nechala bych vše jak to je. Nic "závadného" v tom nevidím.
@neomenia Takhle, podle mě ji vychováváš dle svého nejlepšího vědomí a svědomí a dcera je zdá se hodně po tobě. Zrovna extraverze - introverze je dost o zděděném temperamentu. Nemyslím si, že touto výchovou, pokud vám všem vyhovuje, něco pokazíš. ALE:
Čtu z tvého příspěvku, že považuješ svět ostatních lidí za "svět extravertů", kam si nezapadala a kde si to měla těžké. Myslím si, že tvoje holčička to může mít těžké ne proto, že je introvert, ale pokud přejme podobné názory. To jí pak opravdu v mezilidských vztazích nepomůže. Lidi nejsou jen extraverti, je spousta introvertů. Introverti nejsou o nic lepší, ale ani horší, než extraverti.
Nechte ji žít po svém..je spokojená..proč se snažit ji měnit.vymstilo by se to
@bayt souhlasím s tebou extraverze a introverze není ani tak o tom, jak se osobnost projevuje mezi lidmi, ale spíš o tom jak dobíjí baterky - extrovert potřebuje společnost lidí, aby se odreagoval, introvert naopak samotu. Já jsem taky introvert, ale ve společnosti funguji otevřeně. Je fakt, že jsme z toho utahaná jako kotě, ale v koutě mě nenajdeš. Záleží jak s tím autorka naučí slečnu pracovat 🙂
Všem díky za reakce. Necham to, jak to je 🙂
@neomenia určitě nic netlač 🙂 je to její přirozenost... a jako máma bych k jejímu chování vyjadřovala pochopení a zároveň bych jí cenila za každou situaci, kdy zvládne fungovat, jak si společnost žádá :D a pak jí nechat pořádně odpočinout 🙂 A kdybys měla velký pochybnosti, je tu ještě pedagogicko-psychologická poradna, kde se můžeš poradit co a jak 🙂 hodně štěstí
pokud je introvert tak je spokojená, já jsem introvertní dost a dcera je po manželovi extrémně zaměřená na lidi, do školky šla už ve dvou a půl letech a od zacátku byla šťastná - děti, tety něco se děje jupí odmávla mě ve dveřích třídy ani se nerozloučila a byla ve svém světě, když je se mnou chodíme po parku, učím jí být potichu pozorovat ptáčky, veverky atd., sice jí to baví, dokáže se krásně zklidnit, ale jakmile ji někde vypustím na hříšti už se za chvíli s někým zkamarádí a začně si hrát, nedávno do hry zapojila i něčího tatínka a jestli jsem jako dítě něco nenáviděla tak to věčné přeci tu nebudeš sama jdi si hrát k sousedům s ...
A co se ji proste zeptat? Jestli chce chodit vic na hriste, mezi deti, na nejake cviceni, tanecky apod. Pokud ne v poradku, respektovala bych. Ne kazdy je druzny, tak bych nelamala pres koleno.