Do jaké míry dětem tolerujete sprostá slova?
Tolerujete dětem sprostá slova a ovládáte se v tomto před nimi? Já taková ty "malá" sprostá slova toleruji a nijak na ně neraguji a musím se přiznat, že je také používám. Myslím si, že kdybych to nějak hrotila a zakazovala je, tak bych vše jen zhoršila a děti by se v nich ještě více vyžívali. Ale před prázdninami si malá nosila ze školky taková ty "více" sprostá slova a to jsem již teda zakročila a vysvětlila, že to se neříká, a že u malých dětí to není hezký. Jak je to u vás, máte je striktní zákaz nebo ty mémě sprostá slova také neřešíte?
My se doma snažíme je sami nepoužívat, ale občas nám taky něco ujede, teda spíš manželovi, že... Syn to pak s oblibou pár dní říká, nebo přinese občas něco ze školky se slovy: Ale Patriček (nebo jiné jméno) to také říká. No tak si o tom promluvíme, zeptám se ho vždycky na to, ať mi vysvětlí, co to znamená a proč to takhle říká. A pak si vysvětlíme, proč to není hezké a proč by se to nemělo říkat. Záleží také na slově, občas společně se synem za nějaké slovo vymyslíme alternativu, samozřejmě úsměvnou. 😉
U nás doma občas ujede " ty v... ", jinak syn nemá doma co slyšet, ale stejně ( ještě nechodí do školky ) si třeba z hřiště něco nosí domů...tomu asi nejde zabránit a s nástupem do školky to bude ještě horší. Já mu vysvtěluji, že tak se nemluví atd...Až přinese něco ráznějšího, tak tolerovat nebudu.
Já to toleruju a radeji na to nereaguju..zatim se potýkám spíš s temi "neslušnými" slovy než s temi přímo sprostými 😉