Jak reagujete na zuřivé záchvaty vašich dětí do 3 let?

@oililygirl u nás to bylo to samé, úplně přesně jak popisuješ 🙂 , snažila jsem se vysvětlovat, ale někdy to nemělo žádný význam a prostě pak už mi došly nervy a zařvala jsem nebo ho plácla přes ručičku nebo přes zadek. Když jsme odcházeli z hřiště a nechtěl jít, tak sem řekla AHOJ a odešla jako pryč sama, schovala jsem se za keř a mu bylo úplně šuma fuk, že je tam sám a já pryč, prostě si hrál dál 😀 , nakonec jsem se vždy musela vrátit, dát mu na zadek a odtáhnout ho pryč. Jediné co můžu poradit je VYDRŽET, už je teď větší a je s ním občas celkem rozumná domluva 🙂 . My jsme měli to vztekání opravdu pořádný, dokázal se tak vztekat, když něco chtěl a nebylo to hned, že mlátil hlavou o zem o koberec tak silně, až měl ten vzorek koberce krvavej na čele, no hrůza, divím se jak jsem to mohla vydržet a nezbláznit se 😀 😀 😀

V tomhle věku je to normální a správné. Pokud to začalo až teď, tak máš maximální pravděpodonost, že to zas přejde, že to je jen vývojové období a ne povahový rys. Ještě neumí zpracovávat emoce, teprve se to učí. A ano, příklady rodičů táhnou.
Roli hrají také povahy v rodině a charakter dítěte.
Co je určitě dobrý: stanovit pravidla, jak to je. Dítě to párkrát zkusí, ale většnou pochopí, např. že čokoláda je po obědě, ne k snídani, že ven se převlíkáme, že když matka něco řekne, že to platí - a dá se na to taky spolehnout = jistota ve světě, je důležitá.
Pravidlo neznamená absolutnost, ale obvyklost, může být někdy výjimka. Z nějakýho důvodu. Ale ne střídat to libovolně, že jednou trváš na svým a podruhý, když řve, mu vyhovíš. Jinak když vyhovíš tomu řvaní, tak zistí, že mu to funguje, a bude to používat... to je logický.
Jednoho týpka takovýho mám doma a se mnou cvičí podstaně míň než s tatínkem, pže ten to řvaní nesnáší a udělá hodně, aby synek neřval....
Chce to teda nervy někdy, a vydržet.
Zase je potřeba si stanovit pravidla jen tam, kde jsou důležitý. Např doma se dítě může oblíknout skoro jak chce, ven přiměřeně, boty si dle počasí může vybrat zpravdila ze dvou vhodných typů, nakonec má beztak jedny oblíbený, ale holt v listopadu, když prší, tak to nee. Pokud jdeme k doktorovi ap., oblečení vybírám já a není moc diskuse.
Aby těch pravidel a omezení nebylo příliš.

A taky se mi osvědčilo vnímat jeho návrhy a občas (někdy i často) na ně přistoupit: pže buď je to jedno (jaký ponožky si vezme na hřiště, že mně to barevně úplně oku nelahodí a vybrala bych jiný, ale jemu se zrovna líbí nějaká barva nebo jinej typ - třeba ho někde táhnou, a neumí to říct, nebo prostě se mu líbí, je to jedno).
Někdy jsou ty návrhy ale fakt kreativní a dobrý, lepší řešení než co mám v hlavě já. Oceňuju a dávám prostor.

Dobrý je nedávat příkazy "neřvi, udělej to tak..." ale jako pravidla obecná: "Když něco chceme, říkáme to tak, aby tomu bylo rozumět/zkusila bych to takhle/myslím, že líp funguje dát to takhle... atp, "Já Ti nerozumiím, když řveš, zkus to říct normálně" Tak nějak, co je Ti vlastní taky. A nechat vyzkoušet, když trvají na svým. Je tam zima, nechce bundu, beru ji s sebou, za chvíli taky nechce bundu za čtrvt hodiny ji chce a rád, a příště už neprotestuje, když fakt doporučuju moc...Jestli má ven čepici si může v jarním/podzimním počasí vybrat, ale když má rýmu, dostane něco na hlavu - s patřičným komentářem a diskuse kol toho není, a taky obv. neprootestuje. Prostě když je rýma a jdeme ven, je potřeba mít něco na hlavě a ouškách. Nazdar.
Zjistila jsem, že je celkem málo těch věcí, kde je nutno si trvat na svým a je to hodně fixní, spíš se tak dost opakujou, což je někdy to únavné. "Tohle neděláme, takhle to nejíme, lepší !efektivnější je udělat/říct to takhle.

A dobrej předpoklad je být vyspaná, najezená a v klidu. Když řeším další věci a jsem ve stresu, bouchám excelentně. Ale teda říkám jim to: že toho mám moc, že jsem unavená/nevyspaná/nemocná a mám taky nějaký varovný hlášky, než fkat vyletím. Ale třeba táta přepracovanej přijde jak milius, pak seřve mě, že na ně řvu (netuší vůbec, co se dělo celý den a že se to přehrává už poněkolikáté třeba" a za 10 minut se z klidného tatínka stane náhle explodující sopka,která bouchne bez varování, děsí to i mě. Chybí tam ta varovná fáze.

A ať už si kdekoli přečteš cokoli, zůstaň autentická. Někdy vidím matky citovat poučky z příruček, a jsou tak neautentický, že to je děsná křeč. Na to dítě pochopitelně dobře nereaguje, a někdy ty poučky v dané situaci vyznívají taky nesmyslně, i když třeba ten výchovný přístup je docela dobrý. Každá jsme jiná.
Jsou matky, který mají 4 děti, mluví na ně málem šeptem a děti i v pubertě kmitají jak hodinky, nedovolí si nějaký "ne, nejdu, neudělám". A jinde je to trochu po italsku. Naučit se trochu mírnit, páru upouštět jinak, když to jde, analyzovat si, proč a kdy na dítě řveš někdy víc ap. a trochu se v tom cvičit, ale když Tě něco po 128. na stejnou notu v jeden den fakt vytočí, dítě už to ví, pobere, vyzkoušelo si to , a několikrát za sebou, no tak Tě to vytočí. Každej má tu reakci jinačí, různý děti taky reagujou jinak na různý věci atp.
Ale určitě prostě dát pevný rámec a v něm se pohybovat. Prostě hrajete podle nějakých pravidel, ne jednou tak a jednou onak. Na čtyřku se postupuje o 4 políčka, ne jednou o 2 a jednou o deset.

Pardon za dlouhý příspěvek, žiju to denně... 😀

doporučuji www.nevychova.cz Také jsem tomu dost dlouho odolávala, že jsem si říkala, že tyhle videa a online rady jsou k ničemu, ale tento web je zábavný a poučný. PS. vůbec nepatřím k alternativním matkám atd. Jsem jen obyč ženská s také vzteklým dítětem, které stále ve 2,5 letech nemluví, proto je komunikace horší, ale díky nadhledu nevýchovy je nám lépe 🙂

My v tomhle věku zatím nejsme, ale zrovna čtu knizku od dr Harvey Karpa Nejšťastnější batole v okolí, kde se o tom pojednává. Doporučuju, je to hodně zajímavé. Je to o tom, že dítě prochází různými stadii vývoje, kterými procházelo lidstvo. Období šimpanzů, neandrtalcu, jeskynních lidi..děti mají v různém věku jakoby jejich mentalitu. No blbe se mi to vysvětluje, ale když si přečteš knížku tak budeš vědět proč to to dítě dělá a bude to pro tebe jednodušší, budeš ho víc chápat a nebude tě tak štvát.

Jste moc hodny, dekuju!!!
@leg bude se divit, ale ja si ten kurz zaplatila!!! 🙂 Jenze to neumim pouzit. Jako by tomu rozumim, je to strasne fajn, jenze s tim mrnousem zadne dohody delat nejdou, urcite ne v tom zachvatu. A ja sem cholerik, nevychovny pristup vyzaduje klid a rozvahu. Jak to funguje vam?
@evaamy podivam se, dekuji
Literatury mam hodne, ale ne moc cas ji cist. Vecer radeji sahnu po necem na odreagovani, dite uz se mi resit moc nechce 🙂
@zo_ja napsala jste to krasne, jeste to aplikovat, dekuju, jeste parkrat si to prectu 🙂 dekuju Mam to jako vas manzel, taky udelam hodne, aby nerval, je mi to maximalne neprijemny...
@elen222 taky to tak mame, nejaky, ze odchazim je na nic, je mu to uplne jedno 😀 jeste mi zamava
@iv verim tomu, ze musi byt zmateny, ja proste hned vymeknu a radsi mu to dam, aby byl klid nebo nebyly sceny na verejnosti ☹

@oililygirl já jsem si také četla o nevýchově, ale máme to stejné, nějaké dohody s mým synem absolutně nešly 😀 , prostě na něčem trval a ať jsem vysvětlovala jak jsem chtěla, nemělo to žádný výsledek 😀

Při odchazeni z hřiště u nás zabírá: "už půjdeme, udělej poslední babovku" a poté: "rozluc se s dětmi/pískem/houpackami" (dle situace). Sice to vypadá divně, ale u nás to funguje: "papa písek" a jde bez řeči pryč🙂 Než jsem na to přišla, tak byla vždy šílená scéna s řevem a valenim na zemi, že jsem se pokaždé zapřísahla, ze na hřiště uz nikdy!🙂

Problemem je podle mě nekonzistence názorů: "buď mu všechno dám, aby byl klid, nebo jsem na něj moc tvrdá". Jak má dítě poznat, v jakém jste rozpoložení, a zda si tentokrát vyrve, co chce? Tak to zkousi🙂 Prostě nastavit pravidla, přes co nejede vlak typu v obchodě se nebude kupovat ŽÁDNÁ sladkost u pokladen (u nás má povolenou cerealni susenku), přes přechod se bude chodit pěšky a ne jezdit na odrazedle atd. Prostě na pár (pro mě) důležitých věcech trvat a vyžadovat je (i drsneji). Jjestli si vezme triko modré nebo červené je mi jedno.

Jo, k odchodům u nás taky zabírá říct chvíli dopředu, že "za chvilku už půjdem" - případně přídaevk, ať si ještě udělá, co potřebuje atp. - na návštěvě, na hřišti atp. Je to mnohem lepší než "teď odcházíme", potřebujou nejspíš mentální přípravu a vědět chvíli dopředu, co bude.

Obávám se, že dítě, které má vzteklou a netrpělivou matku nebude jiné 😀 Možná by pomohlo, kdybys zapracovala hlavně na sobě. Hodně trpělivosti přeji

@drakenn ano, presne o to se snazim 🙂

Neni to jednoduche, ja vim. Sama se nekdy musim ovladat 🙂 drzim ti palce, at se ti to podari! 😉