Jak uspáváte 4,5leté dítě?
Ahoj, mám problém, malý mi vyžaduje každou noc abych u něho seděla na posteli dokud neusne, kolikrát to trvá i hodinu a já už nevím co s tím.. ☹ Jakmile zkusím že jdu prostě dolů, rozsvítím mu na chodbě, otevřu dokořán dveře od pokoje tak mi hned kňourá a jakmile na jeho kňourání nereáguju tak má až hysterák... ☹ Babička mi vyprávěla že když jsem chodila ještě do práce a já s mužem měla odpol. tak ho hlídala a uspávala ona že mu prý dala pusu, otevřela, rozsvítila a šla dolů a bylo to, tak proč mě dělá takový cirkus? ☹ čekáme druhý mimčo a nedokážu si představit jak bych to dělala takhle dál... Uplně mě vyčerpává, když se mu snažím třeba jen vysvětlit že budu pořád doma, že nikam nejdu že musím třeba udělat svačinu tátovi do práce tak jako by mě vůbec nevnímal pořád dokola opakuje "já chci abys mě ale uspávala" a jakmile prostě odejdu tak vyleze z postele a stojí na schodech a dokola mě volá, jakmile nereáguju tak chytne hysterák že dnes dokonce i hodil na chodbě hrnkem s čajem ☹ Máte to některá podobně? Nebo nevíte co s tím? Jsem z toho už zoufalá 😖
@pisisvori Ty tomu říkáš pohodlnost a já naopak důslednost.Jako máma jsem už nějaké ty zkušenosti za skoro dvanáct let nasbírala, své děti znám a vím, kdy to na mě z nudy nebo ufrflanosti zkouší a kdy mají opravdu potřebu usínat se mnou nebo manželem.A i ony znají mě a ví, že hysterickým záchvatem a házením hrnků by u mě nepochodily.
A ještě dodatek, já jsem výchovu zakladatelky nijak nehodnotila, jen jsem psala jakým způsobem to probíhá u nás a čeho jsem se chtěla vyvarovat.
@laurital nevím co je důsledné na tom nedopřát dítěti to co potřebuje. Ano, dyž si vymýšlí, že chce oblíkat ve 4,5 nebo že nebude tohle a támhleto...to je důslednost mu neustoupit. Ale tohle je stejné jako když budu tvrdit, že dítěti stačí se přitulit 1x za den, protože většina ostatních dětí to nevyžudaje vícekrát a nedělá to...takže já bud důsledná a dopřeju to tomu svému taky jen 1x. Podle mne jsou děti, které prostě špatně usínají, mají třeba i uršitý strach (který se objevuje právě až kolem 4 let) a toho svého blízkého prostě potřebují.
Nemá to vůbec nic společného s tím, že je rodič ndůsledný nebo dítě rozmazlené. Ale samozřejmě můj názor.
A výše jen hodně nadsazená ironická reakce na spostů komentářu, ve kterých se vyskytlo rozmazlený a tyran🙂. Možná jsem se spletla v osobách, které to uvedli, omlouvám se🙂
@anetahozakova1 ještě mě napadlo, že mě jako malé hodně pomáhalo, když se naši dívali na televizi a já jsem je tam slyšela. Myslí, že problém bude, že je nahoře a je od vás daleko...asi bych zkusila řešit tohle. Je mi jasné, že těhotná ho přenášet nahoru nemůžeš, kdyby usnul třeba u tebe dole....A co třeba taková ta chůvička, kde by byla daní naopak, aby tě dole šlyšel jak tam chodíš....
@bajana no právě 🙂🙂. Myslíš, že to stanovuje nějaká daná všeobecně zažitá norma???? Ta hranice je velmi tenká a individuální.....O tom tady mluvím, že každé dítě je jiné a maminka ho zná nejlépe a proto mluvit o tyranech a rozmazlenosti, když nevíte jak dítě vychovává, jak jinak reaguje a funguje v jiných situacích je dost mimo podle mne a proto jsem použila tu nadsázku o matkách tyrankách a napsala jasně tak, aby bylo pochopitelné, že je to ironie a nadsázka.
@pisisvori nejde jen o rozmazlenost, ono každé dítě je jiné, viz mé příspěvky, se synem mám úplně jinou zkušenost než s dcerkou 😉
jde o to, že jeden přístup může fungovat na jedno dítě, ale nemusí na druhé... některé děti jsou prostě náročnější, neústupnější nebo potřebují víc pozornosti... otázka pak je jak vyhovět tak, aby byly naplněné potřeby dítěte, ale zároveň, aby matka nebyla vyčerpaná a rodina mohla normálně fungovat
a pozor, vidíte to dost černobíle... matky nejsou sobecké tyranky nebo nedůsledné měkoty, které se nechají vláčet dítětem... to by to bylo jednoduché 😉
každý si to nastaví tak, aby mu to vyhovovalo 😉
pokud mu to nevyhovuje, hledá radu, to je normální... také to tak dělám.... výchova dítěte je opravdu denodenní výzva 🙂
pokud někdo uspává rád i větší děti a není vyčerpaný, nevadí mu to, má i tak dostatek času na manžela apod., tak to samozřejmě problém není....
zrovna tak jako není problém pokud má člověk děti, které jdou spát samy.. neznamená to automaticky, že trpí....
paní se ptala na radu, tak píšeme co umíme 🙂
ano, hranica je individulana, ale obavam sa, ze dnes ju matky tazko hladaju...a z mojho pohladu je teda zasadne posunuta smerom k zneuzivaniu rodicov detmi...dnes sa kladie castokrat absolutne vsetko za potreby dietata...a to dieta sa potom nenauci, ze su tu aj ini ludia so svojimi potrebami, ktore je treba respektovat...
ale sorry, toto bolo velmi mimo temu, len som sa nemohla zdrzat...
Moje obecná zkušenost je, že čím víc člověk do něčeho tlačí, tím víc to dítě vyžaduje. spousta problémů odezní sama časem.
No a konkrétně s uspáváním, mladší dcera mě hodně vyžadovala, byl problém ji i někde nechat na hlídání. A i usínání podle toho vypadalo. Bývala jsem s ní dokud neusnula. Seděla jsem na posteli, někdy s ní ležela a usnula taky. KOlem 2. roka to uspávání trvalo třeba hodinu. Snažila jsem se to změnit, nechat ji usínat samotnou, ale končilo to pláčem. Pak jsem si řekla, co mi vlastně na tom vadí? Ne to, že jí to tak dlouho trvá, ale to, že tam "marním" čas. Tak jsem si začala s sebou brát knížku, seděla jsem vedle ní a četla si. Když se narodila druhá, tak v tu dobu miminko hlídal m, snažila jsem se, aby před usínáním starší byla nakojená, přebalená a m ji mohl houpat. Když jsem byla sama doma a budila se, tak jsem odbíhala do ložnice podávat dudlík. Krátce po 2. roce přestala starší spávat po obědě a najednou bylo večerní usínání na 5 minut. Když jí byly 3 a mladší 1, začaly spávat společně, od té doby už nesedím na posteli, ale přibližně uprostřed mezi postýlkami, přečtu pohádku a pak opět svoji knížku. Je to v podstatě jediných 20 minut, kdy si čtu, takže mě to nějak netíží. Zajímavý je, že zatímco starší chce, abych tam byla u ní, mladší už říká, že je velká holka a chce spát sama. Mladší taky trvá usínání dýl, takže když usne starší, odcházím, i když je mladší vzhůru, té to nevadí. Nevím, jestli je to povahou, nebo tím, že na mladší dítě je většinou méně času, tak není na mě tak navázaná.
Takže za mě - popřemýšlet, co ti vadí na tom uspávání a jak to vyřešit jinak. Zkusit ty věci udělat dřív, říct synkovi, ať si hraje, že si potřebuješ nachystat věci, ať pak můžeš být s ním. Zkusit změnit večerní rituály, jak píše berenika. I když píšeš, že za pár měsíců se máte stěhovat, to je možná příležitost udělat vše nově. Ale zase to budeš mít těsně před porodem, v té době bývají děti citlivější, cítí změnu, trvají víc na svých rituálech, mají potřebu většího kontaktu, bezpečí. Všechno záleží na konkrétním dítěti, jak vše snáší. Můžeš si s ním o tom uspávání víc povídat, zeptat se ho, co navrhuje on. Vysvětli mu, že ti vadí dlouhé uspávání, hledat nějaký kompromis, který bude vyhovovat oběma. Mám stejně starou dceru a někdy hledím, co je schopná vymyslet. svoje návrhy je pak i lépe akceptuje, než kdyby vzešly ode mě.
@pepibubu Nechápu, proč se zlobíte. Jen občas nerozumím tomu, když si tady některá maminka posteskne s nějakým problémem a žádá o rady, jak to vyřešit, že např. dítě nespí, nejí, nechodí apod., hned se vyrojí odpovědi typu např. "naše spí jak dudek", "naše jí všechno", "naše chodí od 11 měsíců" apod. Zkrátka mají potřebu se pochlubit, jak u nich to klape. Tím ale neříkám, že je to váš případ.
@anetahozakova1 takový cirkus dělá, protože mu na to skočíš a stejně vždycky vyhovíš. Naučila jsem se nekritizovat uspávání ročních dětí, byť to není můj šálek čaje, ale 4,5leťák je snad už trochu moc. Normálně bych dala řekla pohádku/ukolébavku, dala pusu, nechala pootevřeno-pokud to potřebuje a šla. A nekompromisně zaháněla zpátky. Nebo chceš uspávat pak i maturanta?
@hadroslava a to znám případ, kdy 6letý chlapeček dělá scény, když ho nechtějí rodiče uspat 😉
@kamila297 tak to ani nevím, koho litovat, protože chudák kluk, který je v 6 letech nevyrovnaný ohledně spánku a chudáci rodiče, kteří sebou nechají zametat 😖 Sestřenka svojí dceru krmila taky ještě v 6ti letech. Sezvali jsme tehdy příbuzenstvo a že budu dělat svíčkovou. Ale Emička měla s sebou svoje spešl jídlo, něco s br.knedlíky, páč jako že svíčková jí nejede. No a ještě byla krmená 😀 Já měla jedinou kliku, že jsem kmitala v kuchyni, páč jsem se mohla válet smíchy tam a nikdo mě neviděl 🙂
No,my to máme stejně (2 roky a 10 měsíců) přečtem pohádku a já ležím u ní dokud neusne,pokud je doma tatínek tak musí i on 🙂 Jsem ráda,za to,že už nemusím nosit,houpat,tančit apod.uspavací rituály ,které u nás trvaly docela dlouho.
Ale já to beru tak,že to je pro mne NEJKRÁSNĚJŠÍ část dne,jelikož dcerka chodí do školky,my do práce,tak jsem ráda,že večer se užíváme navzájem. Ano,je to část času,kdy bych mohla udělat spoustu věcí,ale dítě je malé jen jednou. v 15 letech to vyžadovat nebude a krom toho,některé je citově zranitelnější,potřebuje tu jistotu,některé v tomhle nemá problém.
Vím,že jsem neporadila,nicméně možná ukázala,že to jde brát i jinak. A rozhodně,bych o tomto nemluvila jako o rozmazlenosti. 😉
@anetahozakova1
@hadroslava to je otázka... má ještě 3letého bráchu a maminka řekla, že si nedokáže představit, že by s ní kluci nespali v posteli. Takže asi spíš je největší chudák tatínek 😉 Někdy si rodiče neuvědomují, že svojí "opičí" láskou nikomu neprospějí, naopak dětem velmi škodí. Ale řekněte jim to a urazí se.
@lu777 Já si myslím že na nedostatek tulení si nemůže stěžovat, snažím se mu na 100% věnovat přes den ale ani si nestěžuju tak na to uspávání jako pak na jeho skoro až agresivitu když není po jeho... ☹ přes den je zlatej, vyrábíme spolu věci, nebo jdeme na procházku, navečer si pouštíme v tv pohádky a u toho sedíme v jednom gauči a tulíme se a pusinkujem...
@lusyy já jsem ani jednou neřekla že je rozmazlený!! Kubínek no možná trochu je ale z jiný stránky 🙂) Taky jsem si to užívala ale kdyby mi u toho aspoň nechytal ty hysteráky ☹ Jako když pak po chodbě háže hrnečkem s čajem tak to je už trochu moc..? ☹ Já se mu věnuju na 100% ale postě je to na mě moc uspávat ho hodinu... :-/ Kdyby to tralo max. půl hodiny tak poč né já jsem ráda, beru to tak že mě chce prostě u sebe cítit ale hodinu sedět a čekat a čekat a koukat je už na mě prostě hodně ☹
tak já si chodím lehnout s dětmi ve věku 6 a 3 roky, společně si vždy zhodnotíme den, co se komu povedlo, líbilo apod. mladší řeknu pár básniček a usínají během půl hodiny. Děti se na tyhle chvíle těší a já doufám, že jim to ještě nějakou dobu vydrží.
@anetahozakova1 muj nazor- hraje divadlo. Jisteze je prijzmnejsi usinat s mamou, ale v 4,5letech tohle neexistuje. Meli jsme to podobne s rozdilem ze male byly 3. Mela ibdobi noc i h lur takze to bylo choulostive ale zvladli jsme to. Vykouoat, mlicko (dostava tale asi defi ored spanim- ritual) vycistit zoubky, precteme pohadku co si vybere a ma narok jeste na pisnicku. Pak musi do postele. Musi lezet a nesmi si dovolit vylez z pokoje/ postele. Dvere ma otevrene a ma 2 lampicky- boji se tmy a to respektuju. Kdyz nahodou dela virval druhy den se necte. Jo q je dobry oreventivne za pritomnosti ditete prohledat pokoj aby videlo ze tam nejsou zadna strasidla. Rict mu ze rodice jsou taky unaveni a ze uj velky a musi usnout sam. Na sceny nereagovat, vratit ho do postele a rict mu ze kdyz bude kricet a vztekat se mama bude akorat smutna ale nezustane tam a musitz to dodrzet. Bude odolavat par dni pak pochopi ze nepovolite. Pokud ale jednou povolis jede se od zacatku... Hodne stesti!!
@anetahozakova1 pockej on nechodi do skolky? Cele dny travi s tebou? Pak bych to videla na zavislost na mame...kazdopadne doporucuju utnout to nez se narodi miminko jinak budete mit doma veselo
mě by to možná ani tak nevadilo kdybych neveděla že s kýmkoliv jiným usíná bez problému, ale když jsem doma tak nechce nikoho jinýho a tohle dělá jen mě, kdybych se mu přez den nevěnovala tak bych si řekla, aha to je tím, nemám na néj přes den tolik času tak si to chce vynahradit ale já se mu vénuju dost...
uspávám všechny děti...🙂 už jsem se to párkrát snažila změnit, ale nakonec jsem se tam vždycky dřív nebo později vrátila 🙂 občas mě to štve, ale vidím jak postupně dozrávají k samostatnému usínání...nejstarší syn už v pohodě usne i sám, přišlo to kolem 5 let. Prostřední cácorka (4) jakžtakž taky, pokud mám jinou práci a má na usínání klid (tzn. už spí nejmenší), pokud neusne u sebe, přijde ke mně do postele a tady vytuhne spolehlivě 🙂 Nejmenší (3) zatím vyžaduje mazlení při usínání a držení za ruku..myslím, že na to má ještě nárok a dokud to bude potřebovat, jsem ochotná se mazlit a držet 😀
Já jsem ještě nedávno uspávala i 5,5 letého 🙂 , tedy netrvalo to tak dlouho, ale přečetli jsme několik pohádek, popovídali si, co bylo dnes a co nás čeká zítra, pak jsem zhasla, lehla si vedle něj, on se přitulil a do 10-15 minut spal....někdy to trvalo třeba trochu déle, ale max do půl hodiny....vůbec mi to nevadilo, naopak jsem si to užívala, dokud o to stojí 🙂. Poslední dobou se nám už daří i samostatné usínání, že přečteme, popovídáme, pomazlíme se, nechám mu rozsvícené noční světýlko a jdu dolů...on na nás ještě párkrát zavolá dobrou noc, nebo hezky se vyspi, nebo něco podobného a pak už je ticho, nevylézá, nezlobí 🙂. Tak jsem zvědavá, jestli už mu to vydrží, před rokem už taky takhle usínal sám, ale pak jsme byli na dovolené a tam spal s námi, protože v neznámém prostředí nechce spát sám na posteli....a a pak už se nám nějak nepovedlo se k tomu vrátit....
@anetahozakova1 - tak syn pokud jsem doma, tak taky nechce jít spát s nikým jiným, ale pokud jsem večer v práci, tak bez problémů usne s tatínkem - ten s ním teda neleží v posteli, ale většinou mu čte, dokud u toho malej nezavře oči 😉 ...jinak i když párkrát večer usínal s babičkou, tak taky bez problémů a bez mazlení, ale když jsem doma já, tak chce jen mne....a do školky chodí, takže bych to nebrala jako že to je nějaká extrémní závislost na mně....ale chce si mne prostě užít protože pak třeba zase dva dny se uvidíme jen ráno - pracuji na dlouhý krátký týden, takže některé dny se vidíme jen ráno a pak až druhý den ráno, přes den si zavoláme...ale pak mám zase některé dny volno a ty trávíme hodně spolu....
Ahoj, u nás přesně jako u pepibubu. Přečteme pohádku, pusa, dobrou noc. Když jim ale rozhodíme režim, tříletá třeba usne ve tři a vzbudí se v pět, tak: přečteme pohádku, pusa, dobrou noc..........jednou vyleze, podruhé vyleze, potřetí vyleze....chvíli s ní hajáme a pak už je půl desátý a spí. 🙂
Ahoj, u nás přesně jako u pepibubu. Přečteme pohádku, pusa, dobrou noc. Když jim ale rozhodíme režim, tříletá třeba usne ve tři a vzbudí se v pět, tak: přečteme pohádku, pusa, dobrou noc..........jednou vyleze, podruhé vyleze, potřetí vyleze....chvíli s ní hajáme a pak už je půl desátý a spí. 🙂
@anetahozakova1 tak z toho co píšeš je vidět, že pokud dostává hodně pozornosti je v pohodě, ale jak ji nemá, tak je zle a jak zmiňuješ, až agresivita...
no pak to tedy bude oříšek až se narodí sourozenec 😕
určitě bych s tím zkusila něco dělat a taky doporučuju si k tomu přečíst něco (k příchodu sourozence), protože to kolikrát je to náročné i s dětmi, které do té doby byly v pohodě... přece jen to je velká změna v rodině...
se dvěma dětmi se prostě člověk nerozpůlí... někdy čeká menší, někdy ten starší, ale tou dobou mu bude skoro 5 let jestli to chápu dobře a to už by měl umět počkat a sem tam ustoupit 😔
jinak souhlasím s tím co tu padlo, že občas to přechází ze dřívějšího extrému (velmi autoritativní výchova a dítě musí jen poslouchat, nemá žádná práva, je to prostě prcek který ničemu nerozumí) do druhého extrému (dítě je bůh, vše se mu podřizuje, neustále se bere ohled jen na něj)
děvčata, i matky jsou lidi, mají taky práva 😉 nezapomeňte myslet taky na svůj odpočinek, na svoje naplnění, na svoji emocionální pohodu atd.... protože děti to z ní velmi cítí...
takže starat se o svoji pohodu znamená starat se i o děti, opravdu to spolu hodně souvisí 😔
mimoto -
teď mě třeba kamenujte, ale rodina stojí na vztahu otce a matky.....
a jak často my matky přemýšlíme nad svými dětmi? (skoro pořád)
a jak často přemýšlíme my ženy nad svými muži? (co tak kolem sebe vidím tak o mnoho méně než bychom měly)
a tímto se do toho zahrnuju....
je potřeba si to neustále připomínat.... pokud mám svoje děti ráda, je potřeba se také věnovat manželovi... u mě je to základní motivace, aby děti šly spát v klidu a v rozumnou dobu... protože jinak bychom na sebe s mužem neměli skoro nikdy čas
@lu777 Je to tak jak zmňuješ, Kubínek byl vždy to naše zlatíčko, v sobotu jsme mu daly na výběr co by jsme mohly dělat a on rozhodnul o celé sobotě... Jinak, s mužem se právě snažíme aby nám to klapalo a myslím si že nám to klape víc než dost dobře... 🙂 Každou chvíli se s manželem před malým objímáme a dáváme si pusy Kubínek se vždy k nám "naplácne" a tulí se taky 🙂) Myslím si že Kubík žije v harmonickém vztahu a proto právě nechápu co to všechno u něho má znamenat... ☹ Možná jsme dělaly tu chybu že jsme mu pořádně neukazovaly tu autoritu a nedokáže jí teď pořádně pojmout... ☹ Když to opravdu přežene a dám mu na zadek tak mám pak skoro až výčitky a to si myslím taky není dobře... ☹
ještě bych připsala, aby nedošlo k omylu.....že jsme na dnešní poměry měly opravdu "tvrdou" výchovu...poslouchat, nic nerozlívat, nerozbíjet...(ono taky se dvěma by se z toho zbláznili, kdyby vše povolili...) .vše jsme dělali dřív nebo na dolní hranici normy......takže rozmazlené jsme určitě nebyly a jak jsme psala výš než jsme uměla mluvit tak mě stejně jako sestru dali do postýlky a nechali jako to tehdy dělali všichni a já jsme se po pár probrečených večerů naučila, že nikdo nepřijde....přesto jsem se usínání s mamkou ve 3-4 letech dožadovala, kdežto sestra nikoli a nikdy